33 Odo 1456/2006
Datum rozhodnutí: 22.11.2006
Dotčené předpisy: § 241a odst. 2 písm. a) předpisu č. 99/1963Sb., § 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

33 Odo 1456/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Víta Jakšiče a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobců a) M. S., a b) Ing. J. S., proti žalovanému K. Z., o zaplacení částky 115.935,- Kč, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 7 C 1628/95, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. února 2006, č. j. 38 Co 5/2004-157, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 16. února 2006, č. j. 38 Co 5/2004-157, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Hodoníně (dále jen soud prvního stupně ) ze dne 25. srpna 2003, č. j. 7 C 1628/95-129, ve výroku, jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni a) částku 37.735,- Kč a žalobci b) částku 78.200,- Kč, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku; ve výrocích o nákladech řízení před soudem prvního stupně tento rozsudek změnil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, které podle obsahu směřuje pouze proti výroku ve věci samé. V něm namítl, že odvolací soud neakceptoval jeho výhradu k postupu soudu prvního stupně, který neprovedl jím navrhovaný důkaz výslechem znalce. Ten se měl vyjádřit k námitkám žalovaného proti znaleckému posudku a obsah jeho výpovědi měl být podstatný z hlediska, zda bude nutno provést revizní posudek či nikoli. Žalovaný navrhl, aby byly zrušeny rozsudky soudů obou stupňů a aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobci ve svém vyjádření navrhli, aby dovolání bylo zamítnuto, když se ztotožnili s postupem i se závěry soudů obou stupňů.

Podle článku II bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., obsahujícího přechodná ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t. j. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na to, že odvolací soud (byť to v odůvodnění svého rozsudku výslovně neuvedl) v řízení o odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně postupoval podle procesních předpisů účinných před 1. 4. 2005 (článek II, bod 2. zákona č. 59/2005 Sb.), bylo i v řízení o dovolání postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou uvedeným zákonem (dále jen OSŘ ).

Podle § 236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proto se Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací (§ 10a OSŘ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou, zabýval nejprve tím, zda jde o dovolání přípustné.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícím rozhodnutím odvolacího soudu ve věci samé je upravena v § 237 odst. 1 písm. b) a c) OSŘ. Podle písm. b) tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. Tímto ustanovením nemůže být přípustnost dovolání žalovaného založena, neboť i když napadeným rozsudkem byl potvrzen v pořadí druhý rozsudek, který soud prvního stupně v této věci vydal, nebylo tímto druhým rozsudkem rozhodnuto jinak než v rozsudku dřívějším (rozsudkem ze dne 5. května 1997, č. j. 7 C 1628/95-29, vydaným jako rozsudek pro zmeškání, zrušeným k odvolání žalovaného usnesením odvolacího soudu ze dne 31. května 2000, č. j. 15 Co 193/98-51, bylo žalobě rovněž vyhověno).

Zbývá tedy přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ, podle kterého je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle § 237 odst. 3 OSŘ má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Ze znění těchto ustanovení vyplývá, že dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ je přípustné pouze k řešení právních otázek, což znamená, že v něm lze samostatně namítat jen to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) OSŘ]. Naproti tomu je zcela vyloučeno uplatnění dovolacího důvodu zpochybňujícího skutková zjištění, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel (srov. § 241a odst. 3 OSŘ), a proto je dovolací soud povinen odvolacím soudem zjištěný skutkový stav převzít. Úspěšné uplatnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. a) OSŘ, jímž lze namítnout, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, pak přichází v takovémto dovolání v úvahu jen za situace, kdy dovolací soud dospěje k závěru, že je dán zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, tedy že je dovolání přípustné. Sám o sobě však tento dovolací důvod přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ založit nemůže.

Žalovaný v dovolání namítá pouze to, že soudy obou stupňů rozhodly o meritu věci, aniž provedly všechny navrhované důkazy, konkrétně jím navržený výslech znalce Ing. J. S. Neprovedení navrženého důkazu může být vadou řízení, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Z toho je zřejmé, že zmíněnou výhradou žalovaný uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) OSŘ. Jak už ovšem bylo vysvětleno, ten vzhledem k tomu, že proti právnímu posouzení věci žalovaný žádné námitky nevznáší sám o sobě přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ založit nemůže.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí, proti němuž zákon tento mimořádný opravný prostředek nepřipouští. Proto dovolacímu soudu nezbylo, než je podle § 243b odst. 5 věty prvé a § 218 písm. c) OSŘ odmítnout.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalobcům, kteří by podle § 243b odst. 5 věty prvé, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 OSŘ měli právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné náklady, jež by mohly být ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ posuzovány jako účelně vynaložené, nevznikly. Náklady spojené s vyjádřením k dovolání sepsaným advokátem nelze za takové považovat, neboť vyjádření se zabývalo věcnou stránkou dovolání a pro posouzení otázky jeho přípustnosti, která byla pro rozhodnutí dovolacího soudu podstatná, byl tedy jeho obsah bez významu.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 22. listopadu 2006



Vít Jakšič, v.r.

předseda senátu