33 Odo 1383/2004
Datum rozhodnutí: 16.03.2005
Dotčené předpisy:




33 Odo 1383/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a Víta Jakšiče ve věci žalobce J. K., zastoupeného, advokátkou, proti žalované S. M., a. s., zastoupené, advokátem, o zaplacení 288.270,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně, pobočky ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. 17 C 26/2002, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. října 2003, č. j. 11 Co 593/2003-124, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech dovolacího řízení 450,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce , advokáta se sídlem ve ...

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 10. 2003, č. j. 11 Co 593/2003-124, bylo odmítnuto odvolání žalobce proti rozsudku ze dne 29. 5. 2003, č. j. 17 C 26/2002-113, jímž Okresní soud ve Vsetíně, pobočka ve Valašském Meziříčí zamítl žalobu o zaplacení částky 288.270,- Kč s 9 % úrokem z prodlení ode dne 11. 12. 2001 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení; současně bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že žalobce podal proti rozsudku soudu prvního stupně včas blanketní odvolání, v němž přislíbil, že je odůvodní do 31. 7. 2003. Protože tak neučinil, byl usnesením soudu prvního stupně ze dne 4. 8. 2003, č. j. 17 C26/2002-120, vyzván k doplnění odvolání do patnácti dnů od jeho doručení (tzn. v daném případě do 26. 8. 2003) a poučen, že odvolání bude jinak odmítnuto. Podáním ze dne 27. 8. 2003 požádal žalobce o prodloužení lhůty k doplnění odvolání do 31. 8. 2003. Dne 10. 9. 2003 byl spis předložen odvolacímu soudu, aniž obsahoval doplnění žalobcova odvolání. Odvolací soud po zjištění, že odvolání žalobce postrádá zákonné náležitosti, zejména odůvodnění, v čem je spatřována nesprávnost napadeného rozhodnutí nebo postupu soudu a že žalobce je nedoplnil (především o vylíčení odvolacího důvodu) ani ve lhůtě výzvou soudu k tomu stanovené, odvolání odmítl, neboť nemohl v řízení dále pokračovat.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 238a odst. 1 písm. e/ o. s. ř. a v němž vytýká odvolacímu soudu, že jeho rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování a že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Naplnění těchto důvodů spatřuje v tom, že odvolací soud nevzal při rozhodování v úvahu skutečnost, že žalobce dne 5. 9. 2003 odeslal soudu prvního stupně podání obsahující odůvodnění odvolání spolu se žádostí o prodloužení lhůty k doplnění odvolání do 5. 9. 2003 a že tato zásilka byla soudu prvního stupně doručena dne 8. 9. 2003, tedy dříve, než-li byl spis odeslán odvolacímu soudu k rozhodnutí o odvolání.

Žalovaná navrhla dovolání žalobce jako nepřípustné odmítnout.

Žalobce se dovolává přípustnosti dovolání výslovným odkazem na ustanovení § 238a odst. 1 písm. e/ o. s. ř. Zmiňované ustanovení však upravuje přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí. Odkaz dovolatele nasvědčuje tomu, že se mylně domnívá, že jeho dovolání bude posuzováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, tedy podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000. Tak tomu však nemůže být. Podle části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb. lze totiž podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 projednat a rozhodnout pouze dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů. V posuzované věci však bylo dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu vydáno až dne 31. 10. 2003, přičemž nebylo odvolacím soudem vydáno ani po řízení provedeném podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000, když rovněž rozsudek soudu prvního stupně byl vydán až po 1. 1. 2001 (k tomu srov. část dvanáctou, hlavu I, bod 15. zákona č. 30/2000 Sb.)

Dovolání směřující proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo sice podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. k tomu oprávněným subjektem (žalobcem) při splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele, směřuje však proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovoláním napadený výrok, jímž bylo odmítnuto odvolání, není rozhodnutím ve věci samé. Pojem věc sama je právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně tak, že jde o předmět, ohledně něhož se řízení vede tedy žalobou uplatněný nárok, o němž má být v řízení věcně rozhodnuto. Rozhodnutím ve věci by tedy v posuzovaném případě bylo rozhodnutí, jímž by soud rozhodl, zda žalovaný je či není povinen zaplatit žalobcům žalovanou částku. Protože ustanovení § 237 o. s. ř. upravuje přípustnost dovolání výlučně proti rozhodnutím odvolacího soudu ve věci samé, mohla by být přípustnost dovolání v posuzované věci založena jen v rámci ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř.

Ustanovení § 238 o. s. ř. upravuje přípustnost dovolání proti usnesení o obnově řízení a po povolení obnovy řízení.

Podle ustanovení § 238a odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto a) ve věci konkursu a vyrovnání, b) o žalobě pro zmatečnost, c) o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, d) ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, e) ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí, f) o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí, g) o povinnostech vydražitele uvedeného v § 336m odst. 2 (§ 336n) a v § 338za odst. 2 o. s. ř.

Podle ustanovení § 239 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo a) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží, b) v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle § 107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2).

Podle § 239 odst. 2 o. s. ř. je dovolání rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo a) potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle § 104 odst. 1, b) potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle § 107 odst. 5, o vstupu do řízení namísto dosavadního účastníka (§ 107a), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2).

Podle § 239 odst. 3 o. s. ř. je dovolání též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby); to neplatí, jestliže byl odmítnut návrh na předběžné opatření (§ 75a).

Žádným ze shora citovaných ustanovení není připuštěno dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud odmítl odvolání proto, že nesplňovalo zákonné náležitosti.

Lze tedy uzavřít, že za dané procesní situace, kdy nelze přípustnost dovolání zvažovat z hlediska žádného ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud České republiky podle ustanovení § 243b odst. 5 věty prvé o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 218 písm. c/ o. s. ř. dovolání žalobce jako nepřípustné bez jednání odmítl, aniž se jím mohl věcně zabývat.

V dovolacím řízení vznikly žalované v souvislosti se zastoupením advokátem účelně vynaložené náklady, které spočívají v odměně za vyjádření k dovolání ve výši 375,- Kč (srov. § 15 ve spojení s § 14 odst. 3 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení), s připočtením paušální částky 75,- Kč (§ 13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb advokátní tarif). Protože dovolání bylo odmítnuto, uložil soud dovolateli ve smyslu ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3, o. s. ř., aby tyto náklady žalované nahradil; ve smyslu ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. je dovolatel povinen náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokáta, který žalovanou v tomto řízení zastupoval.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 16. března 2005

JUDr. Ivana Zlatohlávková, v.r.

předsedkyně senátu