33 Odo 1342/2006
Datum rozhodnutí: 19.11.2008
Dotčené předpisy: § 236 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb., § 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




33 Odo 1342/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce P. J., zastoupeného JUDr. P. V., advokátem, proti žalované m. č. P., zastoupené Mgr. P. Z., advokátem, o částku 33.368,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 20 C 177/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. března 2006, č. j. 54 Co 38/2006-62, takto :

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na nákladech dovolacího řízení částku 2.455,- Kč k rukám Mgr. P. Z., advokáta.

O d ů v o d n ě n í:

Žalobce (v procesním postavení žalovaného) se v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 20 C 88/2004 domáhal vzájemným návrhem po žalované (v uvedeném řízení v procesním postavení žalobkyně) zaplacení částky 33.368,- Kč v souvislosti s investicí, kterou vynaložil na údržbu domu, který je v podílovém spoluvlastnictví účastníků. Usnesením ze dne 7. května 2002, č. j. 20 C 164/2000-57, Obvodní soud pro Prahu 4 vzájemný návrh žalobce vyloučil k samostatnému projednání a rozhodnutí a věc byla dále vedena u téhož soudu pod sp. zn. 20 C 177/2004.

Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 14. listopadu 2005, č. j. 20 C 177/2004-45, žalobu o zaplacení 33.368,- Kč zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. března 2006, č. j. 54 Co 38/2006-62, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Vyšel ze zjištění, že účastníci jsou podílovými spoluvlastníky domu čp. spolu s pozemky v katastrálním území V., obec P. (dále jen dům ), a to žalobce s podílem ideální 1/64 a žalovaná s podílem ideálních 3/4. Žalobce dne 2. 3. 2000 zaplatil dodavateli J. N. za dodávku a montáž dvou atypických oken v domě částku 44.490,60 Kč. Tuto stavební úpravu domu zadal poté, co se s žalovanou, která s výměnou dvou oken dne 11. 8. 1999 vyslovila souhlas, dohodli, že náklady spojené s úpravou věci ponese výlučně žalobce ze svého. V řízení nebylo prokázáno, že další spoluvlastník domu T.-t. a o. t. s. r. o (obchodní společnost žalobce) s úpravou domu nesouhlasila. Na základě takto zjištěného skutkového stavu věci odvolací soud shledal žalobu neopodstatněnou, neboť žalobce úpravu společné věci provedl a náklady s tím spojené vynaložil v souladu s dohodou účastníků, která zahrnovala i způsob úhrady nákladů spojených se stavební úpravou (§ 139 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v platném znění - dále jen obč. zák. ). Odvolací soud považoval za této situace nadbytečné doplnit dokazování obsahem spisu Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 20 C 88/2004, v němž se žalovaná domáhala po společnosti žalobce úhrady nákladů, které vynaložila bez jejího souhlasu na úpravu domu.

Žalobce rozsudek odvolacího soudu napadl dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen o. s. ř. ). Namítá, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Odvolacímu soudu vytýká, že neprovedl důkaz obsahem spisu, který je veden u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 20 C 88/2004 a jenž souvisí s posuzovaným případem. Obě řízení porovnává po skutkové stránce a zpochybňuje správnost rozhodnutí ve věci 20 C 88/2004, jímž bylo vyhověno požadavku žalované, aby se společnost T.-t. a o. t. s.r.o podílela na nákladech spojených s úpravou domu, aniž byl zkoumán relevantní souhlas společnosti s úpravou domu a okolnost, zda šlo o úpravy nutné. V porovnání s tímto rozhodnutím pak považuje za absurdní, že v dané věci byla jeho žaloba zamítnuta. Závěrem žalobce navrhl rozsudek odvolacího soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení.

Žalovaná se ztotožnila se skutkovými i právními závěry odvolacího soudu. Má zato, že odkaz žalobce na spor, který vedla s třetí osobou ve skutkově odlišné věci, je nepřípadný. Dovolání proto navrhuje odmítnout pro nepřípustnost.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas subjektem k tomu oprávněným (žalobcem) při splnění podmínky advokátního zastoupení (§ 240 odst. 1 a § 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), se zabýval jeho přípustností.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen v pořadí první rozsudek, který soud prvního stupně ve věci vydal, se řídí § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.

Podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Tak tomu je zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování odvolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Z toho, že přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum je otevřen pouze pro posouzení otázek právních, ať již v rovině procesní nebo z oblasti hmotného práva. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uplatnění dovolacího důvodu zpochybňujícího skutková zjištění, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel (§ 241a odst. 3 o. s. ř.), je zcela vyloučeno, a proto je dovolací soud povinen převzít skutkový stav, na němž odvolací soud založil právní posouzení věci. Ve smyslu § 242 odst. 3 o. s. ř. je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak byl dovolatelem obsahově konkretizován. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.

Vzhledem k řečenému nemůže být významná z hlediska přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. námitka žalobce, že odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) neprovedl jím navržený důkaz obsahem spisu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 20 C 88/2004, neboť je uplatněním dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., kterým se může dovolací soud zabývat, jen je-li dovolání přípustné (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2005, sp. zn. 32 Odo 618/2004, usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. III. ÚS 1970/07). I kdyby tvrzená vada řízení byla dána, na jejím řešení napadené rozhodnutí nespočívá (nejde bezprostředně o výklad procesního předpisu, tj. nejde o spor o procesní právo), a proto otázka této vady nemůže splňovat kritéria ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř. Kromě toho, pokud by dovolací soud tuto námitku zvažoval, dovodil by, že odvolací soud neporušil zásady zakotvené v § 120 odst. 1, § 132 odst. 1 a § 157 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 211 o. s. ř.

Žalobce sice v dovolání avizoval uplatnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., avšak výtky podřaditelné tomuto dovolacímu důvodu dovolání neobsahuje. Namítá-li žalobce nesprávné právní posouzení ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 20 C 88/2004, dovolací soud se v daném případě nemohl touto námitkou zabývat. Výtky tohoto charakteru mohl uplatnit v rámci opravného prostředku jedině účastník řízení vedeného pod sp. zn. 20 C 88/2004, v jehož neprospěch bylo rozhodnuto (tj. obchodní společnost T.-t. a o. t. s. r. o.).

Z uvedeného je zřejmé, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovolací soud je proto podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. a žalobci, jehož dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalované náklady dovolacího řízení, které jí vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta ve výši 2.380,- Kč (§ 2 odst. 1, § 3 odst. 1 ve spojení s § 10 odst. 3, § 15 ve spojení s § 14 odst. 1 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění před 1. 9. 2006) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 75,- Kč (§ 2 odst. 1 a § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění před 1. 9. 2006).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.



V Brně 19. listopadu 2008

JUDr. Blanka Moudrá

předsedkyně senátu