33 Odo 1342/2004
Datum rozhodnutí: 27.07.2006
Dotčené předpisy: § 80 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




33 Odo 1342/2004

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Václava Dudy a Víta Jakšiče ve věci žalobců a) M. D. a b) Ing. M. D., proti žalovanému městu B., o nahrazení projevu vůle učinit nabídku odkupu domu, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 46 C 64/2001, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. dubna 2004, č. j. 20 Co 870/2003-193, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 27. dubna 2004, č. j. 20 Co 870/2003-193, a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 17. července 2003, č. j. 46 C 64/2001-178, se zrušují a věc se vrací Městskému soudu v Brně k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 27. dubna 2004, č. j. 20 Co 870/2003-193, potvrdil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 17. července 2003, č. j. 46 C 64/2001-178, jímž byla zamítnuta žaloba požadující, aby soud určil, že cena 2,539.225,- Kč stanovená usnesením k bodu č. 1423/018 zasedání zastupitelstva města B. konaného od 16. 5. 2000 je cenou, kterou je žalovaný povinen použít k nabídce odkupu domu S. 5, B. (včetně pozemků a nákladů města B.) jeho nájemníkům a tuto novou a správnou nabídku musí žalovaný učinit písemně s novou lhůtou 150 dnů k vyjádření zájmu nájemníků , a bylo rozhodnuto, že žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že žalobci nemají na požadovaném určení naléhavý právní zájem.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost dovozují z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť mají zato, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Důvodnost dovolání shledávají v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání obsáhle popisují, co předcházelo podání žaloby, a hodnotí postoj žalovaného. Soudům obou stupňů mimo jiné vytýkají, že při rozhodování zcela pominuly skutečnost, že žalobou byl uplatněn rovněž požadavek na splnění povinnosti žalovaného učinit jim novou nabídku k odkupu předmětné nemovitosti, a to za cenu uvedenou v žalobě. Žalobní návrh neměl tudíž výlučně charakter žaloby určovací.

Podle článku II bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., obsahujícího přechodná ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na den vydání napadeného rozsudku odvolacího soudu bylo proto v řízení o dovolání postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (dále opět jen o. s. ř. ).

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas a k tomu oprávněnými subjekty (žalobci) řádně zastoupenými advokátem (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1, 4 o. s. ř.), se zaměřil na posouzení otázky přípustnosti dovolání, neboť toliko z podnětu dovolání, které je přípustné, může být věc posouzena z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícím rozhodnutím odvolacího soudu ve věci samé je upravena v § 237 odst. 1 písm. b/ a c/ o. s. ř. Podle písmena b/ tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. Tímto ustanovením nemůže být přípustnost dovolání žalobců založena, jelikož napadeným rozsudkem byl potvrzen v pořadí prvý rozsudek soudu prvního stupně. Zbývá přípustnost dovolání podle písmena c/ citovaného ustanovení, podle kterého je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). Ze znění těchto ustanovení vyplývá, že dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je přípustné pouze k řešení právních otázek, což znamená, že jeho přípustnost může být dána pouze naplněním dovolacího důvodu uvedeného v § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze namítat, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., kterým je možno vytýkat, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, může být úspěšně použit pouze v případě, že je dovolání přípustné, tedy že dovolací soud dospěje k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí. Dovolací důvod mířící na pochybení při zjišťování skutkového stavu věci nelze v případě dovolání přípustného podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. použít vůbec (srov. výslovné znění § 241a odst. 3 o. s. ř.).

Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že dovolání žalobců je přípustné, neboť odvolací soud (stejně jako před ním soud prvního stupně) v dané věci nesprávně aplikoval ustanovení § 80 písm. c/ o. s. ř., resp. nesprávně posoudil kritéria pro rozlišení, zda jde o žalobu na splnění povinnosti ve smyslu ustanovení § 80 písm. b/ o. s. ř. nebo o žalobu na určení existence či neexistence právního vztahu nebo práva ve smyslu ustanovení § 80 písm. c/ o. s. ř.

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. Právní normou se přitom míní nejen normy práva hmotného, ale také normy práva procesního (tam, kde se věci - předmětu řízení - týkají i procesní předpisy).

Podle § 80 o. s. ř. lze žalobou (návrhem na zahájení řízení) uplatnit, aby bylo rozhodnuto zejména

a) o osobním stavu (o rozvodu, o neplatnosti manželství, o určení, zda tu manželství je či není, o určení otcovství, o osvojení, o způsobilosti k právním úkonům, o prohlášení za mrtvého);

b) o splnění povinnosti, která vyplývá ze zákona, z právního vztahu nebo z porušení práva;

c) o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem.

Žalobou o splnění povinnosti, která vyplývá ze zákona, z právního vztahu nebo z porušení práva (žalobou na plnění), je i žaloba o uložení prohlášení vůle a žaloba na uložení povinnosti uzavřít smlouvu. Existence naléhavého právního zájmu na požadovaném určení je však podmínkou výhradně pro uplatnění žaloby na určení, nikoli žaloby na plnění. Domáhá-li se tudíž žalobce žalobou, aby byla žalovanému uložena nějaká povinnost, nemůže ji soud zamítnout pro nedostatek naléhavého právního zájmu žalobce. Dovolací soud již dříve ve svém rozhodnutí publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením R 115/67 dospěl k závěru, že kritériem pro rozlišení, zda jde o žalobu na splnění povinnosti ve smyslu ustanovení § 80 písm. b/ o. s. ř. nebo o žalobu na určení existence či neexistence právního vztahu nebo práva ve smyslu ustanovení § 80 písm. c/ o. s. ř., je obsah žalobního návrhu. Žalobu stejně jako každý jiný úkon účastníka řízení posuzuje soud podle obsahu, i když je nesprávně označena (srov. § 41 odst. 2 o. s. ř.).

Navzdory žalobci použité formulaci žalobního návrhu ( aby soud určil, že cena 2,539.225,- Kč stanovená usnesením k bodu č. 1423/018 zasedání zastupitelstva města B. konaného od 16. 5. 2000 je cenou, kterou je žalovaný povinen použít k nabídce odkupu domu S. 5, B. - včetně pozemků a nákladů města B. - jeho nájemníkům a tuto novou a správnou nabídku musí žalovaný učinit písemně s novou lhůtou 150 dnů k vyjádření zájmu nájemníků ) z obsahu žaloby zřetelně vyplývá, že cílem žalobců je pomocí této žaloby přimět žalovaného, aby jim učinil novou nabídku na odkup domu za uvedených podmínek, zejména za požadovanou kupní cenu. Přes značně neobratnou a zavádějící formulaci žalobního petitu lze tudíž dovodit, že nejde o žalobu na určení, nýbrž o žalobu na nahrazení projevu vůle, neboť žalobci ve skutečnosti žádají soud, aby žalovaného v rozporu s jeho vůlí donutil k prodeji domu za stanovenou cenu. Soudy obou stupňů tudíž nesprávně interpretovaly obsah žalobního návrhu.

Jestliže se žalobci žalobou nedomáhali určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, nemohla úspěšnost jejich žaloby odviset od existence naléhavého právního zájmu na požadovaném určení. Právní posouzení věci odvolacím soudem, který přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že na požadovaném určení není naléhavý právní zájem ve smyslu ustanovení § 80 písm. c/ o. s. ř., tak není správné a dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. byl uplatněn právem. Dovolací soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), proto napadený rozsudek zrušil; se zřetelem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil je rovněž a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 věta za středníkem, odst. 3 o. s. ř.).

Právní názor dovolacího soudu je pro soud prvního stupně (odvolací soud) závazný (§ 243d odst. 1 věta první o. s. ř.). V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. července 2006

JUDr. Ivana Zlatohlávková,v.r.

předsedkyně senátu