33 Odo 1283/2005
Datum rozhodnutí: 20.10.2006
Dotčené předpisy: § 451 předpisu č. 40/1964Sb.




33 Odo 1283/2005

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Víta Jakšiče a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně A. H., proti žalovanému A. Č., o zaplacení 70.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 8 C 269/2002, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. listopadu 2004, č. j. 28 Co 469/2004-67, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se domáhala po žalovaném původně zaplacení částky 37.000,- Kč s blíže specifikovaným příslušenstvím s tím, že jde o zálohy na služby, které měl žalovaný pro ni provést v souvislosti s vymáháním její pohledávky vůči dlužníku L. Ch. V rozsahu částky 70.000,- Kč mělo jít o splátku dluhu, jež žalovaný převzal od L. Ch., ale žalobkyni ji nepředal.

Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 19. dubna 2004, č. j. 8 C 269/2002-46, ve spojení s usnesením ze dne 23. 8. 2004, č. j. 8 C 269/2002-60, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 107.000,- Kč s 12 % úrokem z prodlení z částky 37.000,- Kč od 17. 5. 1999 do zaplacení a s 10 % úrokem z prodlení z částky 70.000,- Kč od 1. 7. 2001 do zaplacení, současně rozhodl o nákladech řízení. V rozsahu částky 70.000,- Kč vzal za prokázané, že žalovaný od L. Ch. převzal tuto částku v červnu 2001 jako splátku na pohledávku žalobkyně, ačkoliv od ní neměl žádné zmocnění k inkasování peněz. Do dnešního dne ji peníze nepředal. Žalovanému tak vzniklo bezdůvodné obohacení podle § 451 obč. zák., které je povinen žalobkyni vydat.

K odvolání žalovaného Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 29. listopadu 2004, č. j. 28 Co 469/2004-67, zastavil odvolací řízení ohledně částky 37.000,- Kč s příslušenstvím a ve vyhovujícím výroku o částce 70.000,- Kč s 10 % úrokem z prodlení od 1. 7. 2001 do zaplacení rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Vycházeje ze stejných skutkových zjištění jako soud prvního stupně, vzal rovněž za prokázané, že žalovaný převzal od L. Ch. částku 70.000,- Kč. Protože žalobkyně žalovaného nezmocnila k převzetí peněz od dlužníka, nemohl L. Ch. svůj dluh vůči ní plnit žalovanému. Pro neexistenci potvrzení žalobkyně jako věřitelky o tom, že žalovaný je oprávněn přijmout takto poskytnuté plnění podle § 562 obč. zák., vzniklo žalovanému bezdůvodné obohacení plněním bez právního důvodu na úkor L. Ch., a nikoliv na úkor žalobkyně. Ta proto nemůže být ve sporu s žalovaným o zaplacení částky 70.000,- Kč s příslušenstvím aktivně legitimována.

Proti rozsudku odvolacího soudu, a to proti části, jíž byl rozsudek soudu prvního stupně změněn, podala žalobkyně (dále jen dovolatelka ) dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a obsahově (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) v něm namítá, že je dán dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tedy, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Odvolací soud totiž použil jiný právní předpis, než který měl správně aplikovat. Žalovaný převzal od L. Ch. částku 70.000,- Kč poté, co jej žalovaný přiměl k sepisu smlouvy s dovolatelkou o způsobu úhrady jeho dluhu. Peníze předal L. Ch. žalovanému na základě této písemné smlouvy s tím, že jsou určeny pro dovolatelku. Tím došlo k založení právního vztahu z jednatelství bez příkazu podle § 742 obč. zák., přičemž v důsledku § 746 obč. zák. je dovolatelka aktivně legitimována k podání žaloby vůči žalovanému. Z těchto důvodů navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v měnící zamítavé části zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Podle článku II bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., obsahujícího přechodná ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t. j. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na den, kdy bylo napadené rozhodnutí vydáno, bylo tedy v řízení o dovolání postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (dále opět jen o. s. ř. ).

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastnicí řízení [§ 240 odst. 1 o. s. ř., § 241 odst. 1 o. s. ř.], a že jde o rozhodnutí, proti kterému je podle ustanovení § 237 odst. 1 písm a) o. s. ř. dovolání přípustné, napadený rozsudek přezkoumal podle § 242 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně nenamítá, že řízení bylo postiženo vadami uvedenými v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., případně jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž dovolací soud přihlédne, i když nebyly v dovolání uplatněny. Jelikož nic takového neplyne ani z obsahu spisu, zabýval se dovolací soud pouze výslovně uplatněným dovolacím důvodem, jak jej žalobkyně obsahově vymezila.

Podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. lze dovolání podat z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci právních předpisů se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo sice aplikoval správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popřípadě ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry.

Žalobkyně spatřuje nesprávné právní posouzení věci v tom, že odvolací soud nárok dovolatelky posoudil jako bezdůvodné obohacení získané žalovaným na úkor L. Ch., a na tom založil závěr o nedostatku hmotněprávní aktivní legitimace dovolatelky, ačkoliv správně měl věc posoudit podle § 746 obč. zák.

Podle § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatil, musí obohacení vydat.

Podle § 451 odst. 2 obč. zák. bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního důvodu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

Podle § 456 obč. zák. předmět bezdůvodného obohacení se musí vydat tomu, na jehož úkor byl získán.

Věcnou legitimací (ať již aktivní či pasivní) je stav, který vyplývá z hmotného práva. Kdo je v rámci odpovědnosti za bezdůvodné obohacení pasivně legitimován, vyplývá z § 451 odst. 1 obč. zák. Je jím ten, jehož majetek se na úkor druhého neoprávněně zvětšil nebo u koho nedošlo ke zmenšení majetku, ač k tomu mělo v souladu s právem dojít. Aktivně legitimovaným subjektem k uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení (§ 456 obč. zák.) je ten, na jehož úkor bylo bezdůvodné obohacení získáno.

Podle odvolacího soudu nevznikl mezi žalobkyní a žalovaným závazkový právní vztah vyplývající z bezdůvodného obohacení.

Podle rozsudku pro zmeškání Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 20. dubna 1998, č. j. 13 C 226/97-26, má dovolatelka jako věřitelka soudně přiznanou pohledávku vůči L. Ch. ve výši 334.000,- Kč s příslušenstvím (odvolání proti tomuto rozsudku bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 9. října 1998, č. j. 35 Co 481/98-49, odmítnuto). Zásadně platí, že osobou oprávněnou přijmout plnění od dlužníka je věřitel. Je-li dluh splněn řádně a včas (§ 559 obč. zák.) zanikne. Podle § 562 obč. zák. nastávají účinky splnění dluhu i tehdy, přijme-li plnění jiná osoba (odlišná od osoby věřitele), předloží-li dlužníku věřitelovo potvrzení o tom, že je oprávněna plnění přijmout. Nepředložil-li žalovaný L. Ch. potvrzení žalobkyně o tom, že je oprávněn pro ni přijmout peněžité plnění, plnil L. Ch. žalovanému částku 70.000,- Kč bez právního důvodu. Závazek L. Ch. vůči dovolatelce takto poskytnutým plněním nemohl zaniknout. Žalovaný se tak obohatil na úkor dlužníka (§ 451 odst. 1 obč. zák.) a nikoliv na úkor dovolatelky, která skutečně ve sporu o vydání bezdůvodného obohacení, jehož předmětem je plnění jejího dlužníka třetí osobě (nezúčastněné na původním závazkovém vztahu mezi žalobkyní a L. Ch.) nemůže být aktivně legitimována. Právní posouzení věci odvolacím soudem tak odpovídá skutkovým závěrům a je správné.

Nepřiléhavé jsou právní vývody dovolatelky, podle kterých měla být její aktivní legitimace vyvozena z ustanovení § 742 a § 746 obč. zák.

Ustanovení § 742 obč. zák. upravuje právní vztahy mezi jednatelem bez příkazu a tím, jehož záležitost byla obstarána. Nezbytným předpokladem takového právního posouzení ovšem je, že k obstarání cizí záležitosti došlo proto, aby byla odvrácena hrozící škoda. Jelikož existence hrozící škody nebyla tvrzena, natož prokázána, nemohl žalovaný záležitost žalobkyně (převzetí peněz) obstarat. Nevznikl-li mezi dovolatelkou a žalovaným právní vztah opírající se o ustanovení § 742 obč. zák., nemůže dovolatelka vyvozovat svou aktivní legitimaci ve sporu z § 746 obč. zák., který upravuje povinnosti jednatele bez příkazu po obstarání cizí věci.

Z toho, co je shora uvedeno, je zřejmé, že dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. nebyl uplatněn důvodně. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího je správné (§ 243b odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.) a dovolání žalobkyně zamítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalovanému, který by podle § 243b odst. 4 věty prvé, § 224 odst. 1, § 151 odst 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. měl právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. října 2006

Vít Jakšič, v.r.

předseda senátu