33 Odo 1265/2006
Datum rozhodnutí: 24.10.2006
Dotčené předpisy: § 228 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.




NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

33 Odo 1265/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně T. - S., s. r.o., proti žalované RNDr. R. H., o žalobě na obnovu řízení podané žalobkyní, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 13 C 158/2004, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. března 2006, č. j. 13 Co 155/2006, 13 Co 156/2006-29, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se žalobou domáhala povolení obnovy řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1, v němž byla rozsudkem tohoto soudu ze dne 9. prosince 2003, č. j. 13 C 168/2000-184, zamítnuta žaloba o zaplacení částky 96.095,- Kč s příslušenstvím, řízení o zaplacení částky 52.830,- Kč bylo zastaveno a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů účastníků a státu. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. května 2004, č. j. 13 Co 105/2004-204, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Oba soudy shodně dovodily, že nárok žalobkyně na částečné plnění ze smlouvy o dílo na výstavbu výtahové šachty není důvodný, neboť z výpisů z bankovního účtu žalobkyně vedeného u Komerční banky, a. s. bylo zjištěno, že žalovaná zaplatila žalobkyni postupně částky 330.518,80 Kč a 272.500,- Kč. Po odečtení ceny výtahu 272.500,- Kč a ohodnocení žalobkyní provedených prací částkou 329.438,20 Kč (podle znaleckého posudku) je zřejmé, že žalovaná zaplatila žalobkyni více, než kolik jí měla podle smlouvy uhradit. Žalobkyně svůj požadavek na obnovu řízení odůvodnila tvrzením, že skutkové zjištění, na němž soudy postavily právní posouzení věci, je chybné a nemá oporu v provedeném dokazování a že řízení před soudy je zatíženo vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 14. dubna 2005, č. j. 13 C 158/2004-14, ve spojení s usnesením ze dne 22. prosince 2005, č. j. 13 C 158/2004-23, zamítl žalobu na povolení obnovy řízení směřující proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 pod č. j. 13 C 168/2000-184 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. 13 Co 105/2004-204 a rozhodl o nákladech řízení. Dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nebyly splněny podmínky pro povolení obnovy řízení ve smyslu § 228 odst. 1 o. s. ř., neboť důkaz výpisem z účtu žalobkyně bylo možno provést v původním řízení (žalobkyně ostatně ani netvrdila, že tomu tak nebylo).

Městský soud v Praze usnesením ze dne 31. března 2006, č. j. 13 Co 155/2006, 13 Co 156/2006-29, potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Ve shodě se soudem prvního stupně dovodil, že nejsou dány zákonné předpoklady povolení obnovy řízení ve smyslu § 228 odst. 1 písm. a/ a b/ o. s. ř. Žalobkyně v žalobě na obnovu řízení vytýká oběma soudům pouze to, že v řízení (jehož obnovy se domáhá) učinily chybný skutkový závěr, resp. že skutkový závěr, na němž spočívá právní posouzení věci, nemá oporu v provedeném dokazování; námitky, že by v mezidobí vyšly najevo nové skutečnosti či důkazy, které nemohly být použity v původním řízení (ať již ze subjektivních nebo objektivních důvodů), její žalobní tvrzení neobsahuje. Odvolací soud konstatoval, že chybné skutkové či právní závěry nelze bez dalšího napravit cestou obnovy řízení, nýbrž prostřednictvím dovolání.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž uplatnila tytéž námitky, jaké jsou obsaženy již v žalobě na obnovu řízení. Namítá neexistenci důkazu, který by prokazoval, že žalovaná jí zaplatila postupně celkem 603.018,80 Kč. Takovým důkazem nemohou být ani výpisy z bankovního účtu žalobkyně, z nichž vyplývají platby pouze ve výši 503.021,50 Kč. Skutkový závěr soudů, že jí žalovaná zaplatila 603.018,80 Kč, tak spočívá na nevěrohodných, resp. neexistujících důkazech. Připomněla, že tyto výhrady uplatnila v původním řízení rovněž v dovolání, které však bylo usnesením Nejvyššího soudu České republiky, č. j. 33 Odo 1208/2004-220, odmítnuto. Protože soudy vycházely přesně z dikce zákona, byly její snahy napravit chybné rozhodnutí neúspěšné. Z uvedených důvodů navrhla napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, k tomu oprávněnou osobou při splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), se dále zabýval otázkou, zda je dovolání přípustné.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, jsou obsaženy v § 238 odst. 1 písm. a/, § 238 odst. 2 a § 237 o. s. ř.

Podle § 238 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení. Podle odstavce 2 téhož ustanovení platí § 237 o. s. ř. obdobně.

Protože dovolání žalobkyně směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým byla zamítnuta žaloba na obnovu řízení, může být přípustnost dovolání zvažována výlučně v intencích § 238 odst. 1 písm. a/, § 238 odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.

Podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 238 odst. 1 písm. a/, § 238 odst. 2 a § 237 odst. 3 o. s. ř.). Přípustnost dovolání není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci zásadní právní význam, nýbrž až tehdy, dospěje-li dovolací soud k závěru, že tomu tak skutečně je.

Z toho, že přípustnost dovolání ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních, které se navíc vyznačují zásadním významem. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tudíž výlučně důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., prostřednictvím kterého je možno namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Není jím naopak důvod, jímž lze namítat, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), či důvod, kterým je možno vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§ 241a odst. 3 o. s. ř.). Jelikož ve smyslu § 242 odst. 3 o. s. ř. je dovolací soud (s výjimkami v něm uvedenými) vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahové konkretizace, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, relevantní jen ty právní otázky, jejichž posouzení dovolatel napadl.

V napadeném rozhodnutí byla řešena výlučně otázka, zda jsou splněny předpoklady pro povolení obnovy řízení ve smyslu § 228 o. s. ř., tedy zda žalobkyně v řízení o povolení obnovy řízení prokázala existenci nových skutečností a důkazů, které bez své viny nemohla použít v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v § 205a a § 211a o. s. ř. též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro ni příznivější rozhodnutí ve věci (§ 228 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.). Žalobkyní uplatněné námitky ovšem směřují výlučně proti postupu soudů v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 13 C 168/2000 a žádnou otázku zásadního právního významu, kterou řešil odvolací soud v dovoláním napadeném usnesení, neoznačuje. Žalobkyně tak nepřípustně zaměňuje institut obnovy řízení s posouzením, zda rozhodnutí vydaná v původním řízení jsou po skutkové (a právní) stránce správná. Podle obsahu dovolání se ve skutečnosti domáhá revize závěrů, k nimž dospěly soudy v původním řízení a jež našly vyjádření v rozhodnutí zamítajícím žalobu pro její nedůvodnost. Závěr odvolacího soudu, že nebyly splněny předpoklady povolení obnovy řízení, žalobkyně nenapadá.

Z uvedeného vyplývá, že napadené usnesení odvolacího soudu z hlediska žalobkyní uplatněných dovolacích námitek nemůže mít po právní stránce zásadní význam a že tedy dovolání není ve smyslu § 238 odst. 1 písm. a/, § 238 odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. přípustné. Dovolací soud je proto podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalované v této fázi řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti žalobkyni právo (§ 243b odst. 5 věta první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř.)

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 24. října 2006

JUDr. Blanka Moudrá, v. r.

předsedkyně senátu