33 Odo 1218/2006
Datum rozhodnutí: 27.04.2007
Dotčené předpisy:




33 Odo 1218/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce PaeDr. J. N., zastoupeného JUDr. B. M., advokátkou proti žalovanému Ing. D. Ř., podnikateli zastoupenému Mgr. P. K., advokátem o zaplacení 24.000,- Kč oproti vydání věci, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 14 C 52/2002, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. března 2006, č. j. 19 Co 754/2005-170, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.100,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. B. M., advokátky.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví označeným rozsudkem Krajský soud v Hradci Králové potvrdil výrok rozsudku ze dne 30. září 2005, č. j. 14 C 52/2002-145, kterým Okresní soud v Ústí nad Orlicí uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 24.000,- Kč oproti vydání samonabíjecí pistole výrobce M., a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu; zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) s tím, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. namítá, že řízení je postiženo vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Za takové vady řízení považuje především nesprávné zjištění soudu o obsahu sdělení, které žalobci poskytl ohledně funkčnosti zbraně, dále pak ve skutečnosti, že soud neprovedl výslech svědka P. V., a nepřihlédl k tomu, že žalobce mu odmítl předat zbraň za účelem odborného posouzení. Vadou je i akceptace závěrů znalce Ing. M. o výši nákladů na opravu zbraně v částce 5.200,- Kč, přestože jsou nepřezkoumatelné. Nesprávné právní posouzení věci [naplnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.] shledává v aplikaci § 597 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen obč. zák. ). ,Má zato, že v případě prodeje zboží v obchodě (§ 612 a násl. obč. zák.) je odpovědnost za vady prodané použité věci upravena výlučně v § 619 obč. zák. Srozuměn není ani se závěrem odvolacího soudu o neodstranitelnosti vad na zbrani. Z těchto důvodů navrhl, aby byl rozsudek odvolacího soudu zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení.

Žalobce navrhl, aby dovolání bylo pro nepřípustnost odmítnuto.

Žalovaný sice v dovolání uvádí, že napadá rozsudek odvolacího soudu v plném rozsahu, avšak podle obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) žádné konkrétní námitky proti výroku o nákladech řízení neuplatnil. I kdyby dovolání proti nákladovému výroku směřovalo, nebylo by přípustné (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 4/2003).

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proto se Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou, zabýval nejprve tím, zda jde o dovolání přípustné.

Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v § 237 o. s. ř. Podle § 237 odst. 1 o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, a c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Protože v posuzované věci odvolací soud potvrdil ve věci samé v pořadí prvý rozsudek soudu prvního stupně, je namístě přípustnost dovolání proti rozhodnutí o věci samé uvažovat výlučně v intencích ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Z toho, že přípustnost dovolání je podle zmiňovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním právním významu rozhodnutí, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc takových, které se vyznačují zásadním významem; způsobilým dovolacím důvodem je tudíž pouze důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze vytýkat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., kterým je možno vytýkat, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, může být úspěšně použit pouze v případě, že je dovolání přípustné, tedy že dovolací soud dospěje k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí. Dovolací důvod mířící na pochybení při zjišťování skutkového stavu věci nelze v případě dovolání přípustného podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. použít vůbec, neboť neslouží k řešení právních otázek, nýbrž k nápravě případného pochybení spočívajícího v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování (srov. výslovné znění § 241a odst. 3 o. s. ř.).

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (§ 242 odst. 3 o. s. ř.); z toho mimo jiné vyplývá, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil, resp. jejichž řešení zpochybnil.

Z obsahu dovolání žalovaného (tj. z vylíčení důvodů dovolání) vyplývá, že nesouhlasí především se skutkovými závěry, k nimž v dané věci odvolací soud dospěl, a že přitom současně vytýká i vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Výhradami, že žalovaný neujišťoval žalobce o bezvadnosti zbraně a že podle znaleckého posudku vytčené vady jsou vadami neodstranitelnými, nezpochybňuje dovolatel právní posouzení věci, nýbrž uplatňuje dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 3 o. s. ř, který míří na pochybení ve zjištění skutkového stavu věci. Podstatou dovolacích námitek jsou tedy výtky týkající se nesprávně, případně neúplně zjištěného skutkového stavu věci, resp. vadného hodnocení provedených důkazů, při němž soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (tj. zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, případně v jakém směru). Argumentuje-li dovolatel v těchto souvislostech nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že pokud by odvolací soud (stejně jako před ním soud prvního stupně) nepochybil ve svých skutkových závěrech, resp. nedopustil se vad řízení, musel by návazně dospět i k odlišnému právnímu závěru o neoprávněnosti nároku žalobce na zaplacení žalované částky. Jinak řečeno, výtka nesprávnosti právního posouzení dané věci je založena výlučně na vytýkání vad řízení a na kritice správnosti skutkových zjištění. Jak již bylo shora vyloženo, správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska takových výtek nepřísluší dovolacímu soudu přezkoumat, neboť skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuelně vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, případně, že řízení je postiženo vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, či některou z vad uvedených v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezakládá.

V rámci způsobilého dovolacího důvodu, jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci žalovaný vytýká nesprávnou aplikaci § 597 odst. 2 obč. zák. vedle § 619 odst. 1 obč. zák. Řešení této právní otázky nečiní rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným, neboť plyne přímo ze zákona. Podle § 612 obč. zák. jestliže fyzická nebo právnická osoba prodává zboží jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, platí kromě obecných ustanovení o kupní smlouvě i následující ustanovení § 613 až § 627. Úprava v ustanoveních § 613 až 627 obč. zák. ve vztahu k obecné úpravě odpovědnosti za vady podle § 588 až 600 obč. zák. má povahu nejen speciálního předpisu, ale současně předpisu doplňujícího.

Dovolacímu soudu proto nezbylo, než dovolání žalovaného podle § 243b odst. 5 věty prvé a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítnout.

Podle § 243b odst. 5 věty prvé, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. je žalovaný, jehož dovolání bylo odmítnuto, povinen nahradit žalobci náklady dovolacího řízení. Tyto náklady představuje odměna za vyjádření k dovolání sepsané advokátem [§ 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění platném do 31. 8. 2006], stanovená podle § 10 odst. 3, § 3 bodu 5., § 15, § 14 odst. 1 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění platném do 31. 8. 2006 (srovnej čl. II. vyhlášky č. 277/2006 Sb.) částkou 2.025,- Kč, a paušální částka náhrady výdajů podle § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v citovaném znění, ve výši 75,- Kč. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně 27. dubna 2007

JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á

předsedkyně senátu