33 Odo 1208/2004
Datum rozhodnutí: 08.02.2005
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




33 Odo 1208/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a Víta Jakšiče ve věci žalobkyně T. S., s. r. o., zastoupené, advokátem, proti žalované RNDr. R. H., o zaplacení částky 96.095,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 13 C 168/2000, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. května 2004, č. j. 13 Co 105/2004-204, takto:

I. Dovolání se odmítá.



II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 9. prosince 2003, č. j. 13 C 168/2000-184, zamítl žalobu, aby žalované bylo uloženo zaplatit žalobkyni částku 96.095,- Kč s příslušenstvím, zastavil řízení o zaplacení částky 52.830,- Kč, rozhodl o nákladech řízení státu a rozhodnutí o nároku žalované na náhradu nákladů řízení si vyhradil do samostatného usnesení. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. května 2004, č. j. 13 Co 105/2004-204, rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé a ve výrocích o nákladech řízení potvrdil a současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. května 2004, č. j. 13 Co 105/2004-204, není podle § 237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen o. s. ř. ) přípustné a nebylo dovolacím soudem shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Žalobkyně - podle obsahu dovolání - nesouhlasí se skutkovým zjištěním odvolacího soudu, že žalovaná jí zaplatila celkem 603.018,80 Kč, z něhož při rozhodování o věci samé vyšel. Vytýká-li žalobkyně, že k těmto závěrům odvolací soud dospěl na základě neexistujících důkazů a nesprávného hodnocení důkazů (výpisů z bankovních účtů žalobkyně), uplatnila tím dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. Podstatou jejích námitek jsou totiž výlučně výtky týkající se nedostatečně a nekvalitně zjištěného skutkového stavu věci, případně vadného hodnocení provedených důkazů. Dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. ovšem sám o sobě, i kdyby byl dán, přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. nezakládá a dovolacímu soudu nepřísluší správnost rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska takovýchto výtek zkoumat. Protože přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, je dovolací přezkum otevřen pouze pro posouzení otázek právních, navíc takových, které se vyznačují zásadním významem. Způsobilým dovolacím důvodem, je tudíž výlučně důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, který však žalobkyně neuplatnila.

Se zřetelem k výše uvedenému proto dovolací soud podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o. s. ř dovolání odmítl, aniž se jím mohl věcně zabývat.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalované v dovolacím řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči žalobkyni právo.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.



V Brně 8. února 2005

JUDr. Blanka Moudrá, v.r.

předsedkyně senátu