33 Odo 1202/2003
Datum rozhodnutí: 29.03.2005
Dotčené předpisy: § 797 odst. 1 předpisu č. 513/1991Sb., § 797 odst. 2 předpisu č. 513/1991Sb., § 799 odst. 3 předpisu č. 513/1991Sb., § 797 odst. 1 předpisu č. 40/1964Sb., § 797 odst. 2 předpisu č. 40/1964Sb., § 799 odst. 3 předpisu č. 40/1964Sb.




33 Odo 1202/2003

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a Víta Jakšiče ve věci žalobkyně C. M., a. s., zastoupené, advokátem, proti žalované Č. p., a. s., o zaplacení částky 5,583.239,61 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 11 C 31/2001, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. června 2003, č. j. 13 Co 620/2002-125, takto:



Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. června 2003, č. j. 13 Co 620/2002-125,

a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 11. června 2002, č. j. 11 C 31/2001-99, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 5,583.239,61 Kč s příslušenstvím z titulu pojistného plnění podle pojistné smlouvy, kterou účastnice uzavřely dne 31. 5. 2000. Uváděla, že žalovaná jí odmítla pojistné plnění zaplatit, ačkoliv došlo k pojistné události spočívající v loupežném přepadení kasina a byly splněny všechny sjednané podmínky pro výplatu pojistného plnění.

Obvodní soud pro Prahu 1 mezitímním rozsudkem ze dne 23. 10. 2001,

č. j. 11 C 31/2001-68, rozhodl, že právní základ žalobou uplatněného nároku je ze dvou třetin opodstatněný s tím, že o konkrétní výši nároku a náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto

v konečném rozsudku. Dospěl k závěru, že žalobkyni vznikl v souladu s pojistnou smlouvou nárok na pojistné plnění, které je však z důvodu vědomého nedodržení v pojistné smlouvě dohodnutých způsobů zabezpečení pojištěných hodnot žalovaná oprávněna podle § 799 odst. 3 občanského zákoníku o jednu třetinu snížit. K odvolání obou účastníků řízení Městský soud v Praze usnesením ze dne 3. 4. 2002, č. j. 13 Co 121/2002-94, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení se závazným právním názorem, že vědomé porušení povinností zakotvených ve smluvních podmínkách ze strany žalobkyně je takového charakteru, že není namístě volná úvaha soudu o snížení pojistného plnění podle § 799 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ObčZ ). Zjištěné nedostatky naopak vedou k závěru, že ze strany žalobkyně nebyly splněny podmínky, za kterých by žalovaná byla povinna plnit podle ustanovení § 797 odst. 1 a 2 ObčZ.

Obvodní soud pro Prahu 1 pak rozsudkem ze dne 11. 6. 2002, č. j. 11 C 31/2001-99, žalobu v celém rozsahu zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Vycházel ze zjištění, že účastnice dne 31. 5. 2000 uzavřely pojistnou smlouvu č. zahrnující doložky K 24 a K 26.

Dne 18. 6. 2000 došlo k loupežnému přepadení kasina a odcizení hotovosti z jeho trezorů (nastala pojistná událost). Pojistná událost byla žalované ústně oznámena ihned po loupežném přepadení. Dne 28. 8. 2000 žalobkyně oznámila žalované pojistnou událost písemně a zároveň uplatnila nárok na plnění z pojistné smlouvy ve výši způsobené škody. Žalobkyně vědomě porušila sjednané pojistné podmínky tím, že osoba vykonávající ostrahu kasina měla přístup ke klíčům od trezoru (porušení článku 2.3 odst. 4 pojistných podmínek), zajištěno nebylo trvalé sledování prostor kasina vyškolenou osobou na funkčních monitorech (porušení článku 2.3 odst. 5 pojistných podmínek) a kamerový systém a hlásiče nebyly vyvedeny do prostor stanoviště bezpečnostní služby hotelu M. (porušení článku 2.3 odst. 6 pojistných podmínek). Na podkladě uvedených zjištění soud prvního stupně dovodil, že žalobkyně vědomě porušila pojistnou smlouvu podstatným způsobem, který měl zřejmě vliv na vznik, průběh a následky pojistné události. V souladu se závazným právním názorem odvolacího soudu uzavřel, že nebyly splněny podmínky, za kterých by žalovaná byla povinna plnit podle ustanovení § 797 odst. 1 a 2 ObčZ .

K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 6. 2003,

č. j. 13 Co 620/2002-125, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Za správná považoval skutková zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se i s jeho závěrem, že způsoby zabezpečení dohodnuté v ustanovení bodu 2.3. odstavcích 4, 5 a 6 pojistné smlouvy vědomě nebyly ze strany žalobkyně dodrženy. Ze znění článku 8 všeobecných pojistných podmínek, doložek K 24 a K 26 a bodu 2.3. pojistné smlouvy dovodil, že pojišťovna se zavázala v případě pojistné události plnit pojistné plnění ve sjednaném limitu za splnění stanoveného způsobu zabezpečení . Jestliže nebyly naplněny sjednané podmínky, za nichž je pojišťovna povinna plnit do uvedeného limitu, nevzniklo žalobkyni právo na pojistné plnění. Aplikaci ustanovení § 799 odst. 3 ObčZ odmítl odvolací soud s odůvodněním, že dopadá pouze na situaci, kdy pojištěný nesplnil povinnosti, které mu byly uloženy. Žalobkyni však nebyla uložena povinnost provést zabezpečení stanoveným způsobem, nýbrž bylo ujednáno, že žalovaná poskytne sjednané pojistné plnění tehdy, bude-li pojištěná věc zabezpečena sjednaným způsobem. Zavázala-li se žalovaná v pojistné smlouvě poskytnout pojistné plnění za splnění sjednaného způsobu zabezpečení a tento způsob zabezpečení nebyl naplněn, nemá žalobkyně právo na plnění z pojistné smlouvy, neboť sjednané podmínky nebyly splněny (§ 797 odst. 1 a 2 ObčZ).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. V rámci dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. vytýkala odvolacímu soudu, že shodně se soudem prvního stupně nesprávně posoudil, zda na porušení aplikovat § 797 odst. 1, 2 nebo § 799 odst. 3 ObčZ . Připomíná, že prvý odstavec § 797 ObčZ upravuje pouze definici oprávněné osoby pro pojistné plnění, druhý stanoví, že právo na plnění vznikne, nastane-li pojistná událost. Dospěl-li proto odvolací soud k závěru, že žalobkyni nevznikl nárok na pojistné plnění ve smyslu § 797 odst. 1 a 2 ObčZ, musel nutně dovodit, že žalobkyně buď není pojištěnou osobou (tato skutečnost však byla mezi účastníky nesporná) nebo že nenastala pojistná událost. Pojistnou událostí je nahodilá událost vymezená v pojistné smlouvě a pojistných podmínkách, v daném případě majetková násilná trestná činnost třetích osob proti pojištěnému majetku. Pokud odvolací soud implikuje, že pojistná událost je vymezena nejen popisem této nahodilé události, ale také i splněním podmínek, kterými má být nahodilé události bráněno, nepřípustně extenzivně vykládá institut pojistné události a tím i ustanovení § 797 odst. 2 ObčZ. Mezi účastníky nebyla pojistná událost způsobem, který předestřel odvolací soud, definována. Ujednáním obsaženým v článku 8 pojistných podmínek ve spojení s ujednáním uvedeným v článku 2.3. pojistné smlouvy pojišťovna deklarovala, že při sjednaném zabezpečení nehodlá nést riziko v rozsahu větším, než je sjednaný limit; nikde však není stanoveno, že nejsou-li podmínky zabezpečení ze strany pojištěného dodrženy, vůbec se nejedná o pojistnou událost. Stanovené podmínky zabezpečení je proto namístě chápat jen jako kriterium pro stanovení maximálního limitu pojistného plnění a povinnost jejich dodržování je třeba podřadit pod povinnosti pojištěného podle § 799 odst. 1 ObčZ, s jejichž porušením nastupují důsledky uvedené v § 799 odst. 3 ObčZ. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaná ve svém vyjádření zpochybnila správnost dovolatelkou prezentovaného výkladu pojmu pojistná událost. Jeho nesprávnost spatřuje v tom, že za pojistnou událost je považována prostá škodní událost, tj. samotný fakt vzniku škody pojištěnému, a opomíjen je v právní praxi ustálený výklad § 797 odst. 2 ObčZ. Dospěl-li odvolací soud k závěru o vážném porušení smluvních ujednání ze strany žalobkyně, správně aplikoval ustanovení § 797 odstavec 1 a 2 ObčZ. Ustanovení § 799 odst. 3 ObčZ na daný případ nedopadá proto, že vzhledem k závažnosti porušení povinností žalobkyně, jež měly zabránit vzniku škodní události, povinnost plnit nevznikla a nebylo proto ani možné zkoumat, v jakém rozsahu by měla žalovaná plnit. Žalovaná má zato, že nevzniklo-li právo na plnění, nedošlo ani k pojistné události, protože nebyl naplněn podstatný znak pojistné události právo na plnění za konkrétní škodní událost. Ujednání, které by připouštělo aplikaci ustanovení

§ 799 odst. 3 ObčZ, pojistná smlouva neobsahuje. Žalovaná se zavázala poskytnout žalobkyni pojistnou ochranu pouze za předem vymezených podmínek s důsledkem neposkytnutí plnění při jakémkoliv jejich nedodržení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu legitimovaným subjektem (žalobkyní), že je podle § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. přípustné a že jsou splněny i další podmínky dovolacího řízení uvedené v § 241 a § 241a odst. 1 o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. Žalobkyně netvrdí, že řízení je postiženo vadami uvedenými v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3 o. s. ř., případně jinými vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž by dovolací soud musel přihlédnout, i když nebyly v dovolání uplatněny, a nic takového ani z obsahu spisu neplyne. Proto se Nejvyšší soud ČR zabýval jen výslovně uvedeným dovolacím důvodem tak, jak jej žalobkyně obsahově vymezila, a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.

Dovolatelka v dovolání uplatnila dovolací důvod uvedený v ustanovení § 241a odst. 2

písm. b/ o. s. ř., jímž lze v dovolání namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Prostřednictvím obsahového vymezení citovaného dovolacího důvodu otevřela dovolatelka dovolacímu přezkumu právní závěr odvolacího soudu, že jí v důsledku porušení v pojistné smlouvě sjednaného způsobu zabezpečení pojištěného majetku nevznikl nárok na pojistné plnění pro případ pojistné události.

Právní posouzení věci je činnost soudu spočívající v podřazení skutkového stavu příslušné právní normě, jež vede soud k závěru o právech a povinnostech účastníků. Právní posouzení je nesprávné, dopustil-li se soud při této činnosti omylu, tzn. když na správně zjištěný skutkový stav aplikoval jinou právní normu nebo aplikoval sice správnou právní normu, ale nesprávně ji vyložil, nebo ze skutečností najisto postavených vyvodil nesprávné právní závěry.

Podle ustanovení § 797 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění před 1. 1. 2005 dále znovu jen ObčZ , má právo na plnění, pokud není v tomto zákoně nebo v pojistných podmínkách stanoveno jinak, ten, na jehož majetek, život nebo zdraví anebo na jehož odpovědnost za škody se pojištění vztahuje (pojištěný). Podle odstavce 2 citovaného ustanovení vznikne právo na plnění, nastane-li skutečnost, se kterou je spojen vznik povinnosti pojistitele plnit (pojistná událost).

Podle ustanovení § 799 odst. 1 ObčZ je pojištěný povinen zachovávat povinnosti, které byly dohodnuty nebo které jsou v tomto zákoně anebo v pojistných podmínkách stanoveny. Podle odstavce 3 citovaného ustanovení mělo-li vědomé porušení povinností uvedených v odstavcích 1 a 2 § 799 ObčZ podstatný vliv na vznik pojistné události nebo na zvětšení rozsahu následků pojistné události, je pojistitel oprávněn plnění z pojistné smlouvy snížit podle toho, jaký vliv mělo toto porušení na rozsah jeho povinnosti plnit.

Podle Článku 8 pojistných podmínek došlo-li k odcizení pojištěné věci krádeží vloupáním nebo loupežným přepadením, poskytne pojišťovna plnění do limitů podle způsobů zabezpečení movitých věcí a cenností uvedených v pojistné smlouvě.

Odvolací soud odůvodnil svůj závěr o neexistenci práva žalobkyně na pojistné plnění odkazem na ustanovení § 797 odst. 1 a 2 ObčZ s tím, že nebyly splněny sjednané podmínky, za nichž se zavázala poskytnout pojistné plnění do sjednaného limitu. Lze přisvědčit dovolatelce, že citované ustanovení na daný případ aplikovat nelze. V jeho prvním odstavci se stanoví, že právo na pojistné plnění náleží zásadně pojištěnému.V posuzované věci není mezi účastnicemi řízení sporu, že pojištěným je žalobkyně, a ani odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku tuto skutečnost nikterak nezpochybnil. Druhý odstavec zmiňovaného ustanovení pak váže vznik práva na pojistné plnění na vznik pojistné události, kterou zároveň definuje jako skutečnost, s níž je spojen vznik povinnosti pojistitele plnit. Za takovou skutečnost (tedy pojistnou událost) označily smluvní strany odcizení věci krádeží vloupáním nebo loupežným přepadením (srov. specifikaci pojistného nebezpečí v Článku 2.3. pojistné smlouvy a Článku 1 pojistné smlouvy). Skutečnost, s níž je spojen vznik povinnosti pojistitele plnit, v posuzovaném případě nastala, neboť došlo k loupežnému přepadení žalobkyně. Nelze akceptovat názor odvolacího soudu, že samotný vznik povinnosti pojistitele plnit je dále vázán na splnění povinností vycházejících ze stanoveného způsobu zabezpečení pojištěného majetku (neboli, že žalovanou stíhá povinnost poskytnout pojistné plnění pouze tehdy, došlo-li k odcizení věcí, jež žalobkyně dohodnutým způsobem zabezpečila). Závěr, že pouze na vznik shora definované pojistné události a nikoliv na splnění sjednaného způsobu zabezpečení vázaly smluvní strany (účastnice řízení) vznik povinnosti pojistitele z pojistné smlouvy plnit, se podává také ze znění Článku 8 pojistných podmínek, z něhož však odvolací soud nesprávně dovozuje závěr opačný. V uvedeném článku se uvádí, že Došlo-li k odcizení pojištěné věci krádeží vloupáním nebo loupežným přepadením, poskytne pojišťovna plnění . . Z toho je zřejmé, že povinnost poskytnout plnění vzniká pojišťovně již v důsledku odcizení pojištěné věci krádeží vloupáním nebo loupežným přepadením, aniž by byl samotný vznik této povinnosti podmíněn ještě dodržením sjednaného způsobu zabezpečení pojištěných věcí. Opačný závěr nelze dovozovat ani z ujednání smluvních stran, že dojde-li k pojistné události (tedy k odcizení pojištěné věci krádeží vloupáním nebo loupežným přepadením), poskytne pojišťovna plnění do limitů podle způsobů zabezpečení movitých věcí

a cenností uvedených v pojistné smlouvě . Tím se totiž pouze upřesňuje, do jaké výše je pojišťovna plnění pro případ pojistné události povinna poskytnout. Hovoří-li se v této souvislosti o způsobech zabezpečení, děje se tak pouze v souvislosti s limity plnění, které jsou stanoveny v pojistné smlouvě právě podle způsobů zabezpečení . Stanoví-li Článek 8 pojistné smlouvy, že pojišťovna poskytne plnění do limitů podle způsobu zabezpečení uvedených v pojistné smlouvě, znamená to, že není povinna poskytnout plnění přesahující limit stanovený v pojistné smlouvě, přičemž tento limit je stanoven podle způsobu zabezpečení. Jinými slovy by bylo lze citované ujednání parafrázovat tak, že pojišťovna poskytne plnění do limitů stanovených podle způsobu zabezpečení. Způsob zabezpečení tedy nebyl sjednán jako podmínka pojistného plnění ze strany pojišťovny. Sjednaný způsob zabezpečení představuje stanovení povinností pojištěného, jejichž dodržování od něj pojistitel s ohledem na stanovený limit pojistného plnění vyžaduje. Nesplněním těchto povinností neztrácí pojištěný nárok na sjednané pojistné plnění pro případ pojistné události, nastupují však účinky ustanovení § 799 odst. 3 ObčZ a pojistitel je při splnění zde stanovených předpokladů oprávněn pojistné plnění snížit úměrně tomu, jaký vliv mělo toto porušení na rozsah jeho povinnosti plnit. Nebylo by ostatně ani spravedlivé, aby žalovaná od žalobkyně přijala pojistné odpovídající dohodnutému limitu pojištění a v případě pojistné události následně plnění zcela odmítla s tím, že nebyl dodržen danému limitu pojištění odpovídající způsob zabezpečení.

Dospěl-li tedy odvolací soud k závěru, že nárok žalované na pojistné plnění v důsledku porušení v pojistné smlouvě sjednaného způsobu zabezpečení pojištěného majetku vůbec nevznikl, je jeho právní posouzení věci nesprávné a dovolací důvod vycházející z argumentu nesprávného právního posouzení věci ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. byl uplatněn důvodně. Nejvyšší soud České republiky proto rozsudek odvolacího soudu podle ustanovení § 243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušil; jelikož důvody, pro které byl rozsudek odvolacího soudu zrušen, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 o. s. ř.).

Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný (§ 243d odst. 1 věta první za středníkem o. s. ř.); v novém rozhodnutí soud rozhodne nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně 29. března 2005

JUDr. Ivana Zlatohlávková, v.r.

předsedkyně senátu