33 Odo 1182/2006
Datum rozhodnutí: 22.10.2008
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 237 odst. 3 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 241a odst. 3 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




33 Odo 1182/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně P. m. B., a. s., se sídlem , zastoupené JUDr. Ing. T. B., advokátem se sídlem , proti žalovanému J. S., bytem, zastoupenému JUDr. R. K., advokátem se sídlem, o zaplacení částky 267.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 12 C 295/2005, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. dubna 2006, č. j. 8 Co 55/2006-90, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech dovolacího řízení částku 9.014,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Ing. T. B., advokáta se sídlem .

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 20. října 2005, č. j. 12 C 295/2005-54, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni do jednoho měsíce od právní moci rozsudku částku 267.000,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 2 % p. a. od 16. 4. 2005 do zaplacení, žalobu o zaplacení úroku z prodlení ve výši 2% p. a. z částky 267.000,- Kč za den 15. 4. 2005 zamítl a rozhodl o nákladech řízení. K odvolání žalovaného Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 18. dubna 2006, č. j. 8 Co 55/2006-90, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé potvrdil, změnil jej ve výroku o nákladech řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně, že žalovaný je vlastníkem nemovitosti v N. H., která byla dne 6. 8. 2004 poškozena požárem (dále jen pojistná událost ). Pro tento případ byl pojištěn u A. p., a. s. na základě pojistné smlouvy, jejíž uzavření nebylo zprostředkováno žalobkyní. Za účelem likvidace pojistné události žalovaný dne 9. 8. 2004 uzavřel písemně se žalobkyní smlouvu o zprostředkování a poradenské činnosti v oblasti pojišťovnictví (dále též smlouva ), konkrétně k zajištění likvidace pojistné události s přímou asistencí a odpovědností za výsledek (bod I. odstavec 7 smlouvy). V článku IV. smlouvy si účastníci sjednali odměnu tak, že makléř je odměňován podle obvyklých pravidel pojišťovnami. Makléři za provedené činnosti uvedené v bodě I. odstavci 7 smlouvy náleží odměna ve výši 10 % z pojistného plnění . O závazku zaplatit žalobkyni odměnu byl žalovaný předem informován svědkem Ing. J. K. a později statutárním zástupcem žalobkyně Ing. P. P. Tvrzení žalovaného, že činnost žalobkyně byla sjednána jako bezplatná, nebylo prokázáno. Žalovaný rovněž neprokázal, že smlouvu se žalobkyní uzavřel v omylu a za nápadně nevýhodných podmínek. Žalobkyně zajistila likvidaci pojistné události u A. p., a. s. a žalovanému bylo vyplaceno pojistné plnění ve výši 2,679.624,- Kč. Odměnu ve výši 267.000,- Kč, kterou žalobkyně žalovanému vyúčtovala fakturou č. ze dne 1. 4. 2005, jí žalovaný nezaplatil. Žalobkyní požadovaná odměna za zajištění likvidace pojistné události je v oblasti pojišťovacího makléřství obvyklá a přiměřená. Odvolací soud z důkazů, jimiž doplnil dokazování v odvolacím řízení, dále zjistil, že žalobkyně je na základě rozhodnutí Ministerstva financí ze dne 2. 3. 2001, č. j. 325/18669/2001, registrována u tohoto ministerstva jako pojišťovací makléř s oprávněním v této oblasti podnikat. Z takto zjištěného skutkového stavu věci odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dovodil, že smlouvou ze dne 9. 8. 2004 byl mezi účastníky založen závazkový právní vztah příkazního typu podle § 724 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen obč. zák.). Jelikož žalobkyně (příkazník) pro žalovaného (příkazce) vykonala činnost, k níž se ve smlouvě zavázala, vznikla žalovanému povinnost poskytnout jí odměnu ve výši odpovídající 10 % z žalovanému vyplaceného pojistného plnění. Oproti soudu prvního stupně oprávněnost nároku na odměnu podle § 730 obč. zák. dovodil z toho, že odměna v takové výši je v dané oblasti vzhledem k předmětu podnikání žalobkyně obvyklá, a nikoli ze samotné dohody účastníků, jelikož v písemné smlouvě není výslovně uvedeno, že závazek zaplatit odměnu se vztahuje k osobě žalovaného.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. a důvodnost z § 241a odst. 2 písm. a/ a b/ o. s. ř. Konkrétně namítl nesprávnost zjištění odvolacího soudu, že pojistné plnění mu bylo poskytnuto v souvislosti s pojistnou událostí ze dne 6. 8. 2004 a že činnost žalobkyně byla sjednána jako úplatná. Tvrdí, že pojistné plnění ve výši 2,679.624,- Kč mu bylo vyplaceno za další pojistnou událost ze dne 24. 8. 2004, na jejíž likvidaci se však smlouva nevztahovala. Za pojistnou událost ze dne 6. 8. 2004 mu nebylo poskytnuto žádné pojistné plnění. V této souvislosti zdůrazňuje, že smlouva, kterou se žalobkyní uzavřel, se vztahovala pouze k pojistné události ze dne 6. 8. 2004 a pojistných událostí, jež případně v budoucnu nastanou, se netýkala. I nadále je přesvědčen, že byl žalobkyní při uzavírání smlouvy uveden v omyl, že její činnost pro něho je bezplatná. Odvolacímu soudu vytkl, že vyšel pouze z výpovědí svědků K. a L., kteří s ním nikdy nejednali, a že pominul shodné výpovědi svědků B., M. a M., kteří prokazovali jeho tvrzení, že smlouva byla bezúplatná. Vyslovil názor, že žalobkyni nemohl vzniknout nárok na odměnu, jestliže si účastníci sjednali, že žalobkyně pro něho vykoná činnost bezplatně. Takové ujednání pak vylučovalo možnost vzniku nároku na odměnu na základě úvahy, že odměna je v těchto vztazích obvyklá. Z uvedených důvodů žalovaný navrhl rozsudky soudů obou stupňů zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobkyně ve vyjádření k dovolání nesouhlasila s tvrzením žalovaného, že pojistné plnění mu bylo poskytnuto v souvislosti s pojistnou událostí ze dne 24. 8. 2004. Poukázala na to, že žalovaný tuto skutečnost nikdy netvrdil, ač byl poučen podle § 119a odst. 1 o. s. ř. Jde proto o nepřípustnou novotu, kterou nemůže uplatnit v odvolacím ani dovolacím řízení. S přihlédnutím k obsahovému vylíčení dovolacích námitek, jimiž jsou zpochybňována skutková zjištění, má zato, že dovolání není přípustné a navrhuje je odmítnout.

Nejvyšší soud České republiky (§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění - dále jen o. s. ř. ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněným subjektem za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 240, § 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), se dále zabýval jeho přípustností.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, se řídí § 237 odst. 1 písm. b/ a c/ o. s. ř.

Dovolání žalovaného není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř., neboť odvolací soud potvrdil v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně, který byl ve věci vydán. Přípustnost dovolání může být dána jen za splnění podmínek § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.

Podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Tak tomu je zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování odvolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Z toho, že přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum je otevřen pouze pro posouzení otázek právních, ať již v rovině procesní nebo z oblasti hmotného práva. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uplatnění dovolacího důvodu zpochybňujícího skutková zjištění, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel (§ 241a odst. 3 o. s. ř.), je zcela vyloučeno, a proto je dovolací soud povinen převzít skutkový stav zjištěný odvolacím soudem. Uvedený dovolací důvod totiž neslouží k řešení právních otázek, ale k nápravě případného pochybení spočívajícího v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 132/2004, usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 130/2006, a ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. III. ÚS 1970/07). Ve smyslu § 242 odst. 3 o. s. ř. je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak byl dovolatelem obsahově konkretizován. Při posuzování dovolacího důvodu, tj. při úvaze, jaký dovolací důvod byl uplatněn, není rozhodující, jak jej dovolatel označil, ale jak jej po obsahové stránce vylíčil (§ 41 odst. 2 o. s. ř.). Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.

V posuzované věci žalovaný podřadil své dovolací námitky mimo jiné pod dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. Z obsahu dovolání je však zřejmé, že žalovaný ve skutečnosti uvedený dovolací důvod neuplatnil, neboť jej nikterak nevylíčil. I kdyby tomu tak bylo, nemohl by se dovolací soud zabývat tím, zda řízení je zatíženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť k takové vadě přihlíží jen v případě, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 o. s. ř.).

Žalovaný sice namítl nesprávnost právního závěru odvolacího soudu, že žalobkyni vznikl nárok na odměnu podle § 730 odst. 1 obč. zák., jeho výhrada je však založena na kritice správnosti, resp. úplnosti skutkových zjištění, z nichž odvolací soud při právním posouzení věci vyšel. Namítá-li, že odvolací soud pochybil při hodnocení důkazů (nepřihlédl k výpovědím svědků B., M. a M., jež prokazovali jeho tvrzení, že si účastníci nesjednali odměnu za činnost vykonanou žalobkyní, a vyšel pouze z výpovědí svědků K. a L.), tvrdí-li, že smlouva byla bezúplatná a uvádí-li nově (v rozporu s § 241a odst. 4 o. s. ř.), že pojistné plnění mu bylo poskytnuto v souvislosti s pojistnou událostí ze dne 24. 8. 2004, na niž se smlouva nevztahovala, a nikoli ze dne 6. 8. 2004, uplatnil tím dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř., jehož použití je v případě přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. vyloučeno. Žalovaný svými námitkami polemizuje výlučně se správností skutkových závěrů odvolacího soudu; namítá že kdyby odvolací soud přihlédl k jím tvrzené skutkové verzi, musel by dojít k odlišnému právnímu závěru, a sice že žalobkyni nárok na odměnu podle § 730 odst. 1 obč. zák. nevznikl.

Protože žalovaný uplatnil výlučně dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř., který nebyl způsobilý založit přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., dovolací soud jeho dovolání podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyni vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta náklady, které sestávají z odměny advokáta ve výši 7.500,- Kč (§ 2 odst. 1, § 3 odst. 1 ve spojení s § 10 odst. 3, § 15 ve spojení s § 14 odst. 1 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění do 31. 8. 2006), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 75,- Kč (§ 2 odst. 1, § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění do 31. 8. 2006) a z částky 1.439,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné usnesení, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně 22. října 2008

JUDr. Blanka Moudrá

předsedkyně senátu