33 Odo 1155/2004
Datum rozhodnutí: 19.09.2006
Dotčené předpisy: § 229 odst. 1písm. e) písm. odst. 1 e) předpisu č. 99/1963Sb., § 14 odst. 2 písm. odst. 1 e) předpisu č. 99/1963Sb., § 95 odst. 2 písm. odst. 1 e) předpisu č. 99/1963Sb.




33 Odo 1155/2004

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Víta Jakšiče a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobců a) J. V., a b) F. V., žalobkyně a) zastoupena žalobcem b) jako obecným zmocněncem, proti žalované S. e., a. s., o zaplacení částky 25.206,05 Kč, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 18 C 199/2000, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočky v Liberci ze dne 6. dubna 2004, č. j. 36 Co 642/2003-183, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočky v Liberci ze dne 6. dubna 2004, č. j. 36 Co 642/2003-183, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Liberci (dále jen soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 29. dubna 2003, č. j. 18 C 199/2000-152, zamítl žalobu, jíž se žalobci domáhali určení, že odnětí sazby N , označené po 1. 7. 2001 jako tzv. zaměstnanecká sazba, odběrnímu místu žalobců, oznámené žalobkyni dopisem žalované ze dne 26. 7. 1996 a uskutečněné od 1. 11. 1996 fakturací dle sazby B a BP1 a od 1. 7. 2001 dle sazby D45 , je neplatné, a zaplacení částky 25.206,05 Kč, a rozhodl o nákladech řízení.

K odvolání žalobců Krajský soud v Ústí nad Labem pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 6. dubna 2004, č. j. 36 Co 642/2003-183, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o zamítnutí určovací žaloby, ve výroku o zamítnutí žaloby na plnění jej změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobcům společně a nerozdílně částku 25.206,05 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dovolání, které (podle obsahu) směřuje pouze proti výroku, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně. Namítla, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a navrhla, aby byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Podle článku II bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., obsahujícího přechodná ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t. j. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na den, kdy bylo napadené rozhodnutí vydáno, bylo tedy v řízení o dovolání postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (dále jen OSŘ ).

Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací (§ 10a OSŘ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou, že je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) OSŘ a že jsou splněny i podmínky uvedené v § 241 odst. 1 a 4 a v § 241a odst. 1 OSŘ, přezkoumal napadený rozsudek podle § 242 odst. 3 OSŘ a dospěl k závěru, že pro vady, jimiž je řízení u odvolacího soudu postiženo, je nutno tento rozsudek zrušit, aniž by bylo možno zabývat se jeho správností z hlediska právního posouzení věci.

Podle § 242 odst. 3 OSŘ lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 OSŘ, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.¨

Podle § 229 odst. 1 písm. e) OSŘ může účastník napadnout pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, žalobou pro zmatečnost, pokud rozhodoval vyloučený soudce nebo přísedící.

Podle § 14 odst. 2 OSŘ jsou u soudu vyššího stupně vyloučeni z projednávání a rozhodování věci ti soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak.

Ze záhlaví dovoláním napadeného rozsudku, jakož i z protokolu o jednání odvolacího soudu vyplývá, že členkou senátu, který rozhodoval o odvolání žalobců proti rozsudku soudu prvního stupně z 29. 4. 2003, byla JUDr. Lenka Rutová. Ta, jak je zřejmé z obsahu spisu, byla samosoudkyní soudu prvního stupně, která na začátku řízení prováděla první procesní úkony tohoto soudu. Jedná se o jí vydané usnesení ze dne 8. dubna 1998, č. j. 18 C 163/97-10, jímž bylo řízení částečně zastaveno pro vady podání podle § 43 odst. 2 občanského soudního řádu v tehdejším znění, a o usnesení ze dne 19. února 1999, č. j. 18 C 163/97-15, kterým soud prvního stupně vyslovil svoji místní nepříslušnost s tím, že věc bude po právní moci usnesení postoupena Okresnímu soudu v Děčíně (nesouhlas tohoto soudu s postoupením věci byl následně usnesením nadřízeného soudu shledán důvodným). I když tedy JUDr. Lenka Rutová jako samosoudkyně soudu prvního stupně věc neprojednávala ve smyslu zahájení nařízeného ústního jednání, vydala ve věci rozhodnutí, byť nikoli meritorní, a to postačí k závěru o tom, že byla vyloučena z projednávání a rozhodování věci u soudu odvolacího. Řízení je tak postiženo vadou uvedenou v § 229 odst. 1 písm. e) OSŘ, k níž je dovolací soud povinen přihlédnout přesto, že ji žalovaná v dovolání neuplatnila.

Podle § 95 odst. 1 OSŘ může žalobce za řízení se souhlasem soudu měnit návrh na zahájení řízení. Podle odst. 2 téhož ustanovení soud nepřipustí změnu návrhu, jestliže by výsledky dosavadního řízení nemohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu. V takovém případě pokračuje soud v řízení o původním návrhu po právní moci usnesení.

Žalobci po podání odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně z 29. 4. 2003 rozšířili žalobu na plnění, jíž se tehdy domáhali zaplacení částky 25.206,05 Kč, o dalších 5.942,70 Kč s tím, že požadují zaplacení celkové částky 31.148,75 Kč (viz podání na č. l. 171 spisu). Rozšíření žaloby je její změnou, o níž byl odvolací soud podle § 95 OSŘ ve spojení s § 211 OSŘ povinen rozhodnout. Z protokolu o jednání odvolacího soudu je však zřejmé, že tak neučinil a aniž by vydal usnesení, že se změna žaloby nepřipouští, pokračoval v řízení a rozhodl o původním návrhu. Tím zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srovnej blíže např. Bureš/Drápal/Mazanec: Občanský soudní řád, Komentář, 5. vydání 2001, C. H. Beck, str. 266). I k této vadě musí dovolací soud přihlédnout bez jejího výslovného uplatnění.

Napadený rozsudek tedy z důvodu shora uvedených vad nelze považovat za správný; proto dovolacímu soudu nezbylo, než jej podle § 243b odst. 2 části věty za středníkem a § 243b odst. 3 věty prvé OSŘ zrušit a věc vrátit odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Zbývá poznamenat, že charakter a závažnost zjištěných procesních vad, především skutečnost, že ve věci rozhodovala vyloučená soudkyně, neumožňuje dovolacímu soudu, aby se vyjádřil k námitkám, jimiž žalovaná zpochybnila správnost právního posouzení věci odvolacím soudem.

V dalším průběhu řízení bude odvolací soud vázán právním názorem, který byl vysloven v tomto usnesení (§ 243d odst. 1 věta prvá ve spojení s § 226 odst. 1 OSŘ). O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího bude rozhodnuto v novém rozhodnutí o věci (§ 243d odst. 1 věta druhá OSŘ).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně 19. září 2006

Vít Jakšič, v.r.

předseda senátu