33 Odo 1113/2006
Datum rozhodnutí: 27.09.2006
Dotčené předpisy: § 107a předpisu č. 99/1963Sb.




NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

33 Odo 1113/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce M. K., proti žalovaným 1) Z. M., a 2) L. M., o zaplacení 600.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 3 C 123/2004, o dovolání žalovaných proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. května 2006, č. j. 24 Co 349/2005-116, takto:

Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Právní předchůdce žalobce JUDr. J. K., se po žalovaných domáhal zaplacení částky 600.000,- Kč s příslušenstvím. Uváděl, že tato částka představuje pohledávku za žalovanými z nesplacené půjčky, která mu byla postoupena původní věřitelkou H. D.

Okresní soud v Semilech rozsudkem ze dne 31. prosince 2004, č. j. 3 C 123/2004-65, uložil žalovaným povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobci 58.000,- Kč s tam specifikovaným příslušenstvím; ve zbývající části žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení.

Proti rozsudku soudu prvního stupně podali všichni účastníci řízení odvolání.

Usnesením ze dne 5. května 2006, č. j. 24 Co 349/2005-116, Krajský soud v Hradci Králové připustil, aby místo dosavadního žalobce JUDr. J. K., vstoupil do řízení M. K. Vycházel ze skutečnosti, že v průběhu odvolacího řízení dosavadní žalobce soudu oznámil, že po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně postoupil svou pohledávku za žalovanými písemnou smlouvou z 5. 3. 2006 M. K. a navrhl proto, aby nabyvatel práva vstoupil do řízení na jeho místo; k návrhu připojil smlouvu o postoupení pohledávky. Nabyvatel práva se vstupem do řízení na straně žalobce souhlasil. Odvolací soud návrhu vyhověl, když dovodil, že podmínky pro postup podle § 107a o. s. ř. jsou splněny.

Proti usnesení odvolacího soudu podali žalobci dovolání. Namítají, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Mají za to, že odvolací soud nesprávně posoudil splnění podmínek pro aplikaci § 107a o. s. ř., neboť nezkoumal, zda k postoupení pohledávky skutečně došlo a zda listina obsahující smlouvu o postoupení pohledávky ze dne 5. 3. 2006 je listinou pravou a obsahuje pravdivé údaje. Vyjádřili přesvědčení, že smlouva o postoupení pohledávky nemohla být dne 5. 3. 2006 uzavřena, neboť 9. 3 2006 s nimi původní žalobce uzavřel smlouvu o narovnání. Smlouva o postoupení pohledávky je tudíž simulovaným právním úkonem, jehož smyslem je vyhnout se důsledkům smlouvy o narovnání. Žalovaní dále v dovolání blíže zdůvodňují oprávněnost své námitky, že odvolací soud se měl při rozhodování o postupu podle § 107a o. s. ř. zabývat otázkou, zda 5. 3. 2006 k postoupení pohledávky skutečně došlo a navrhli napadené usnesení odvolacího soudu zrušit.

Dovolání je v dané věci přípustné podle § 239 odst. 1 písm. b/ o. s. ř., neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a o. s. ř.); není však důvodné.

Dovolací soud nejprve zkoumal, zda řízení netrpí vadami uvedenými v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Tyto vady, k nimž dovolací soud přihlíží v případě přípustného dovolání z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 druhá věta o. s. ř.), z obsahu spisu nevyplývají a přestože žalovaní v dovolání deklarují rovněž uplatnění dovolacího důvodu uvedeného v § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., z obsahu jejich dovolání je zcela zřejmé, že brojí pouze proti právnímu posouzení věci (svými argumenty vystihují pouze dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.) zpochybňujíce správnost aplikace § 107a o. s. ř.

Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumal v napadeném rozsahu, jsa vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelé obsahově vymezili (§ 242 odst. 3 o. s. ř.).

Podle § 107a odst. 1 o. s. ř. má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v § 107. Podle odstavce 2 téhož ustanovení soud návrhu účastníka vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány.

V § 107a o. s. ř. je upraveno procesní nástupnictví, k němuž dochází v důsledku hmotněprávní singulární sukcese práva nebo povinnosti, která nastává po zahájení řízení (za řízení), aniž by jeho účastník ztratil způsobilost být účastníkem řízení. Jak vyplývá z dikce citovaného ustanovení, k procesnímu nástupnictví nedochází na rozdíl od § 107 o. s. ř. ze zákona, a soud se jím bez návrhu (z úřední povinnosti) nezabývá. Nastane-li po zahájení řízení právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, nemá to samo o sobě vliv na okruh účastníků řízení. K procesnímu nástupnictví tak může dojít jen tehdy, jestliže žalobce s poukazem na konkrétní právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde, navrhne, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka, a jestliže soud tomuto návrhu vyhoví.

V návrhu na vstup účastníka na straně žalobce podle § 107a odst. 1 o. s. ř. musí žalobce zejména označit právní skutečnost, která měla za následek převod nebo přechod práva, uvést, kdy k ní došlo, a označit toho, kdo má vstoupit na jeho místo.

Jak vyplývá z výše uvedeného, aby soud mohl podle § 107a odst. 2 o. s. ř. vyhovět návrhu žalobce, musí být prokázáno, že nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva na jiného, že se tato právní skutečnost týká práva nebo povinnosti dosavadního účastníka řízení a že nastala (došlo k ní) po zahájení řízení. Přitom návrh na vstup účastníka musí byl podán za řízení, tedy dříve, než soud o věci samé rozhodl, a musí být doložen souhlas nabyvatele práva se vstupem do řízení, má-li nabyvatel práva nastoupit na místo dosavadního žalobce.

Ohledně žalobcem označené právní skutečnosti tak soud zkoumá, zda vůbec jde o právní skutečnost, zda jde o takovou skutečnost, s níž právní předpisy obecně spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti (tedy zda nejde o takovou právní skutečnost, která podle právních předpisů nemůže mít za následek přechod nebo převod práva nebo povinnosti), zda opravdu nastala (tedy například, že smlouva o postoupení pohledávky byla skutečně uzavřena) a zda je v konkrétním případě způsobilá mít za následek přechod nebo převod práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde (tedy že se týká práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde). Otázkou, zda tvrzené právo (povinnost), které mělo být převedeno nebo které mělo přejít na jiného, tu vskutku je nebo zda podle žalobcem uvedené právní skutečnosti opravdu na jiného přešlo nebo bylo převedeno (tzn. jestli je právní úkon platný), se nezabývá, neboť ta se týká již posouzení věci samé, které nelze vyjádřit při zkoumání procesního nástupnictví, ale jen v rozhodnutí o věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. června 2003, sp. zn. 21 Cdo 306/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 8, ročník 2003, pod číslem 136).

Jak vyplývá z obsahu spisu, byly v dané věci všechny předpoklady vyžadované § 107a o. s. ř. pro rozhodnutí soudu podle jeho odstavce 2 splněny. Po zahájení odvolacího řízení, před vydáním rozhodnutí o věci samé, navrhl původní žalobce, aby M. K. vstoupil do řízení na jeho místo jako nabyvatel práva podle smlouvy o postoupení pohledávky; smlouvu o postoupení pohledávky za žalovanými a souhlas nabyvatele práva se vstupem do řízení doložil. Odvolacím soudem bylo rovněž zkoumáno, zda je předložená smlouva o postoupení pohledávky způsobilá mít za následek tvrzený převod práva, a to s kladným závěrem. Jak bylo již výše popsáno, omezuje se zkoumání soudu toliko na existenci předmětné smlouvy a její obecnou způsobilost navodit tvrzený převod práva. V rámci rozhodování o postupu podle § 107a o. s. ř. nemá soud prostor pro zkoumání, zda je uvedená smlouva platná či zda se nejedná o simulovaný právní úkon; zabývat se uvedenými námitkami může toliko v rámci řízení ve věci, kde může při oprávněnosti vznesených námitek dovodit, že žalobce není ve věci aktivně legitimován, tj. že mu žalobou uplatněný nárok nesvědčí, neboť na něj nebylo právo předmětnou smlouvou převedeno. Vzhledem k tomu, že souhlas žalovaných k postupu podle § 107a odst. 2 o. s. ř. není dle výslovného znění tohoto ustanovení vyžadován, nemohl mít ani jejich nesouhlas se vstupem do řízení žádné právní následky. Odvolacímu soudu, který věc posoudil jako případ procesního nástupnictví podle § 107a o. s. ř. v důsledku hmotněprávní singulární sukcese práva, a který podle odstavce 2 tohoto ustanovení svým usnesením k návrhu žalobce rozhodl o vstupu M. K. do řízení na jeho místo, žádné právní pochybení vytknout nelze.

Na základě výše uvedeného dospěl Nejvyšší soud k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné, a proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle § 243b odst. 2 věty před středníkem o. s. ř. zamítl.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 27. září 2006



JUDr. Ivana Zlatohlávková, v. r.

předsedkyně senátu