33 Odo 1098/2005
Datum rozhodnutí: 22.09.2005
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




33 Odo 1098/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce Ing. J. K., proti žalovanému Ing. T. U., o zaplacení částky 169.022,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 5 C 73/95, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. dubna 2005, č. j. 27 Co 432/2004-177, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Prostějově rozsudkem ze dne 28. listopadu 2003, č. j. 5 C 73/95-129, ve znění usnesení ze dne ze dne 17. prosince 2004, č. j. 5 C 73/95-160, zamítl žalobu požadující po žalovaném zaplacení částky 169.022,- Kč (výrok I.), další žalované T. s.r.o. uložil povinnost zaplatit žalobci částku 169.022,- Kč s 18 % úrokem z prodlení ročně od 3. 9. 1993 do zaplacení, vše do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky III. a IV.).

Krajský soud v Brně usnesením ze dne 14. dubna 2005, č. j. 27 Co 432/2004-177, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I., kterým byla žaloba vůči žalovanému zamítnuta, zrušil a řízení zastavil (§ 222a odst. 1 a 2 o. s. ř.). Současně rozhodl o povinnosti žalobce nahradit žalovanému náklady řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud tak rozhodl poté, co žalobce v průběhu odvolacího řízení vzal žalobu proti žalovanému v celém rozsahu výslovně zpět a žalovaný neuvedl žádné vážné důvody, pro něž by se zpětvzetím žaloby nesouhlasil.

Proti výroku usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudy obou stupňů, podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozoval s odkazem na § 239 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. Odvolacímu soudu vytkl, že při rozhodování o nákladech řízení bez dalšího aplikoval § 224 ve spojení s § 146 odstavec 2 věta první o. s. ř. s odůvodněním, že zavinil zastavení řízení tím, že vzal žalobu proti žalovanému zpět, aniž by byl jeho nárok žalovaným uspokojen. Z blíže a podrobně rozvedených důvodů však žalobce se závěrem, že procesně zavinil zastavení řízení, nesouhlasí. Dovolacímu soudu navrhl rozhodnutí odvolacího soudu v nákladovém výroku zrušit a věc mu v tomto rozsahu vrátit k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky dovolání projednal a rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (dále opět jen o. s. ř. ), neboť odvolací soud sice napadené rozhodnutí vydal dne 14. 4. 2005, tedy po 1. 4. 2005, kdy uvedená novela nabyla účinnosti (srovnej článek II., bod 3. přechodných ustanovení zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), ale rozhodoval v řízení provedeném podle dosavadních předpisů (srovnej článek II., bod 2. přechodných ustanovení zákona č. 59/2005 Sb.).

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 240 odst. 1 o. s. ř. k tomu oprávněným subjektem (žalobcem) řádně zastoupeným advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle § 242 odst. 1 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden. Pro posouzení přípustnosti dovolání v dané věci je rozhodující, že dovolání směřuje pouze proti výroku o nákladech řízení, jak je nepochybně zřejmé z obsahu dovolacích námitek. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až 239 o. s. ř.

Přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 o. s. ř. nepřichází v úvahu, neboť usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod R 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Přípustnost dovolání není založena ani ustanoveními § 238, § 238a a § 239 o. s. ř., neboť napadený výrok rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam taxativně vyjmenovaných případů.

Jelikož dovolání proti výroku rozhodnutí, jímž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení, není přípustné, Nejvyšší soud České republiky je podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl, aniž se jím mohl dále zabývat.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. za stavu, kdy žalovanému podle obsahu spisu nevznikly v této fázi řízení žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti žalobci právo.

V Brně 22. září 2005

JUDr. Blanka Moudrá, v.r.

předsedkyně senátu