33 Odo 1078/2004
Datum rozhodnutí: 17.02.2005
Dotčené předpisy: § 42 odst. 4 předpisu č. 99/1963Sb., § 79 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb., § 43 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.




33 Odo 1078/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a Víta Jakšiče v právní věci žalobce L. B., zastoupeného, advokátem, proti žalované PhDr. T. H., o částku 40.544,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 14 C 278/2000, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. listopadu 2003, č. j. 18 Co 535/2003-31, 18 Co 536/2003-31, takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. listopadu 2003, č. j. 18 Co 535/2003-31, 18 Co 536/2003-31, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 15. ledna 2003, č. j. 14 C 278/2000-15, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 8. července 2003, č. j. 14 C 278/2000-23, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 6 k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se domáhal po žalované zaplacení částky 40.544,- Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s ní uzavřel ústní smlouvu o dílo, jejímž předmětem byly zámečnické a další práce na rodinném domku žalované v Ř. u P., které provedl řádně a včas, a ačkoli cenu díla vyúčtoval fakturami, žalovaná ji neuhradila. Žalobce k žalobě připojil listinné důkazy, a to pokladní bloky ze dne 4. 1. 1999, 16. 1. 1999 a 20. 1. 1999, podle nichž přijal od žalované v lednu 1999 postupně tři zálohy po 5.000,- Kč, a dále čtyři faktury ze dne 25. 1. 1999 vystavené na žalovanou, jimiž vyúčtoval za specifikované práce (převoz psí boudy, demontáž kotce, oprava plotu, odstěhování stavebního materiálu, opravy v rodinném domě, výroba dvanácti plotových polí a atypické psí boudy) částky 2.290,- Kč, 20.265,- Kč, 7.565,- Kč a 10.424,- Kč (celkem částku 40.544,- Kč).

Poté, co Obvodní soud pro Prahu 6 žalobě vyhověl vydáním platebního rozkazu ze dne 27. září 2000, č. j. Ro 1102/2000-4a, proti němuž žalovaná včas podala odpor, usnesením ze dne 14. června 2002, č. j. 14 C 278/2000-12, vyzval žalobce, aby ve lhůtě pěti dnů od doručení usnesení odstranil vady žaloby spočívající v nedostatečném vylíčení rozhodujících skutečností tak, aby uvedl, kdy byla uzavřena tvrzená ústní smlouva o dílo, co bylo předmětem smlouvy (konkrétně jaké dílo mělo být realizováno), co bylo dohodnuto o ceně za dílo, jeho předání . Současně žalobce poučil, že nebudou-li vady žaloby ve stanovené lhůtě doplněny, v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat a soud podání odmítne.

Žalobce v podání ze dne 5. 9. 2002 uvedl, že uvedená smlouva o dílo byla mezi účastníky uzavřena v prosinci 1998, že rozsah provedených prací vyplývá z přiložených faktur a jejich příloh. O skutečnosti, že žalovaná uvedené práce akceptovala, svědčí zálohy poskytnuté žalobci v průběhu plnění uzavřené smlouvy. Současně předložil fotodokumentaci a další listinné doklady.

Soud prvního stupně následně usnesením ze dne 15. ledna 2003, č. j. 14 C 278/2000-15, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 8. července 2003, č. j. 14 C 278/2000-23, odmítl žalobu podle § 43 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř. ), a rozhodl o nákladech řízení. Dospěl k závěru, že žalobce přes výzvu soudu žalobu řádně nedoplnil, neboť v ní ani v podání ze dne 5. 9. 2002 konkrétně nespecifikoval, co bylo předmětem ústní smlouvy o dílo, co bylo dohodnuto o ceně za dílo a jeho předání. Pouhým odkazem na smlouvu o dílo a připojené faktury nelze podle soudu prvního stupně rozhodující skutková tvrzení nahradit, neboť uvedené listiny mohou sloužit pouze jako důkaz a nepředstavují tvrzení.

K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 28. listopadu 2004, č. j. 18 Co 535/2003-31, 18 Co 536/2003-31, usnesení soudu prvního stupně ve výroku o odmítnutí podání potvrdil, změnil jej ve výroku o nákladech řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Ztotožnil se přitom se závěrem soudu prvního stupně, že žalobce - i přes výzvu soudu prvního stupně k doplnění žaloby - nevylíčil rozhodující skutečnosti, neboť v žalobě ani v podání ze dne 5. 9. 2002 není skutkový stav dostatečně konkretizován a žalobcův odkaz na připojené listinné důkazy nemůže nahradit vylíčení rozhodujících skutečností v žalobě tak, aby mohlo být ve věci rozhodnuto. Za situace, kdy soud prvního stupně neměl skutkovými tvrzeními v žalobě přesně vymezen předmět řízení, tedy jaký byl konkrétní předmět ústně uzavřené smlouvy o dílo, kdy byla uzavřena a zda a v jaké výši byla sjednána cena, její splatnost a termín předání díla, nemohl o věci dále jednat a jeho postup byl proto správný.

Žalobce napadl usnesení odvolacího soudu dovoláním, v němž vyjádřil nesouhlas s postupem soudů obou stupňů. I nadále je přesvědčen, že jím podaná žaloba splňuje všechny náležitosti vyžadované § 79 odst. 1 věty druhé o. s. ř. a je tedy projednatelná. Soud prvního stupně usnesení s výzvou k doplnění žaloby o vylíčení skutečností (kdy byla smlouva uzavřena, co bylo jejím předmětem a za jakou cenu) vydal nadbytečně, neboť i bez doplnění těchto skutečností žalobce uvedl v žalobě takové rozhodující skutečnosti, kterými byl vymezen dostatečně předmět řízení po skutkové stránce tak, že bylo zřejmé, na základě čeho svůj nárok uplatňuje, a nic nebránilo v pokračování v řízení. Navrhl proto zrušit napadené rozhodnutí odvolacího soudu a vrátit mu věc k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas subjektem k tomu oprávněným - účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) a že jde o usnesení, proti němuž je podle § 239 odst. 3 o. s. ř. dovolání přípustné, dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.

Podle § 42 odst. 4 věty první o. s. ř. pokud zákon pro podání určitého druhu nevyžaduje další náležitosti, musí být z podání patrno, kterému soudu je určeno, kdo je činí, které věci se týká a co sleduje, a musí být podepsáno a datováno.

Podle § 79 odst. 1 věty první a druhé o. s. ř. se řízení zahajuje na návrh. Návrh musí kromě obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení a bydliště účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá.

Podle § 43 o. s. ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést. Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne.

Žaloba musí kromě dalších náležitostí obsahovat i vylíčení rozhodujících skutečností. Rozhodujícími skutečnostmi se přitom ve smyslu § 79 odst. 1 věty druhé o. s. ř. rozumí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Neuvede-li žalobce v žalobě všechna potřebná tvrzení, významná podle hmotného práva, nejde o vadu žaloby, která by bránila pokračování v řízení (§ 43 odst. 2 o. s. ř.), jestliže v ní vylíčil alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce; povinnost tvrzení může být splněna i dodatečně. Žalobce musí uvést takové skutečnosti, kterými vylíčí skutek (skutkový děj), na jehož základě uplatňuje svůj nárok, a to v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci, tj. tak, že je skutkový děj nezaměnitelně vymezen rozhodujícími skutečnostmi. Jinak řečeno skutkové okolnosti, z nichž lze usuzovat na existenci žalobou uplatněného nároku, musí být v žalobě vylíčeny tak, aby v žalobě popsaný skutek (skutkový děj) umožňoval jednoznačnou individualizaci žalobcova nároku, tj. nemožnost jeho záměny s jiným skutkem (srovnej např. JUDr. Jaroslav Bureš, JUDr. Ljubomír Drápal, JUDr. Michal Mazanec: Občanský soudní řád, Komentář, I. díl, 6. vydání 2003, Praha, C. H. BECK, str. 246, usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. října 2002, sp. zn. 21 Cdo 370/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod číslem 290/2002, a ze dne 21. května 1996, sp. zn. 2 Cdon 245/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod číslem 4/1998). Vylíčení rozhodujících skutečností může mít - zprostředkovaně původ i v odkazu na listinu, kterou žalobce - coby důkaz - připojí k žalobě a na kterou v textu žaloby výslovně odkáže (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. května 1996, sp. zn. 3 Cdon 370/96, ze dne 9. července 2003, sp. zn. 29 Cdo 215/2003, uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, svazku 26/2004, či ze dne 30. ledna 2003, sp. zn. 29 Cdo 1089/2000, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod číslem 35/2003).

Nedostatek náležitostí žaloby brání jejímu věcnému projednání a pokračování v řízení, neobsahuje-li vylíčení rozhodujících skutečností nebo vylíčení těchto skutečností je natolik neúplné, neurčité nebo nesrozumitelné, že nelze bez dalšího stanovit, jaký skutek má být předmětem řízení, nebo mezi tvrzenými skutečnostmi a žalobním petitem je logický rozpor (srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. 25 Cdo 973/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 135/2003).

Pakliže žaloba těmto požadavkům nevyhovuje, trpí vadou, která brání dalšímu pokračování v řízení, a předseda senátu je povinen vyzvat žalobce, aby žalobu opravil nebo doplnil, k tomu mu určí lhůtu a poučí ho, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (§ 43 odst. 1 o. s. ř.). Není-li přes výzvu předsedy senátu žaloba řádně opravena nebo doplněna a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením žalobu odmítne, jestliže byl žalobce o tomto následku poučen (§ 43 odst. 2 o. s. ř.).

Napadené rozhodnutí vychází ze závěru, že v řízení nelze pokračovat pro vady žaloby spočívající v nedostatečně konkrétním vylíčení skutkových okolností v žalobě s tím, že žalobcův odkaz na připojené listinné důkazy nemůže vylíčení rozhodujících skutečností v žalobě nahradit tak, aby mohlo být ve věci rozhodnuto.

Ze žaloby ze dne 4. srpna 2000 a jejího doplnění ze dne 5. 9. 2002 je zřejmé, že žalobce se po žalované domáhá zaplacení částky 40.544,- Kč s příslušenstvím za práce jím provedené na domku žalované podle smlouvy o dílo uzavřené účastníky v prosinci 1998, přičemž cenu díla vyúčtoval čtyřmi daňovými doklady. Žalobce na podporu svých tvrzení připojil k žalobě pokladní bloky ze dne 4. 1. 1999, 16. 1. 1999 a 20. 1. 1999, podle nichž přijal od žalované postupně zálohu v celkové výši 15.000,- Kč, a dále čtyři faktury ze dne 25. 1. 1999 s připojenými podrobnými podklady pro jejich vyhotovení vystavené na žalovanou, jimiž vyúčtoval ve fakturách výslovně specifikované práce (převoz psí boudy, demontáž kotce, oprava plotu, odstěhování stavebního materiálu, opravy v rodinném domě, výroba dvanácti plotových polí a atypické psí boudy atd.) částkami 2.290,- Kč, 20.265,- Kč, 7.565,- Kč a konečně částkou 10.424,- Kč, tedy celkem částkou 40.544,- Kč. Tyto listinné důkazy žalobce v žalobě označil jako důkazy a výslovně na ně odkázal.

S odvolacím soudem lze souhlasit v tom, že žalobce neuvedl v žalobě a ani v podání ze dne 5. 9. 2002 některé ze skutečností, jejichž doplnění bylo soudem požadováno. Odvolací soud však pochybil, pokud spojoval s jejich nedoplněním právní účinky podle § 43 odst. 2 o. s. ř., neboť jejich absence projednatelnosti žaloby nebránila.

Z obsahu spisu vyplývá, že žalobce vymezil předmět sporu částečným vylíčením rozhodujících skutečností jednak v žalobě a jednak zprostředkovaně odkazem na listiny, které coby důkazní materiál přiložil k žalobě a na které v textu žaloby výslovně odkázal. Z obsahu žaloby a připojených příloh (zejména z daňových dokladů - faktur a k nim připojených listin) je nepochybné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Jednoznačně bylo zřejmé, že se žalobce domáhá zaplacení ceny prací, které pro žalovanou provedl na základě smlouvy o dílo uzavřené účastníky v prosinci 1998, přičemž bylo skutkově dostatečně vymezeno, jaké konkrétní práce pro žalovanou a za jakou cenu vykonal. Zmiňované faktury spolu s připojeným rozpisem prací a s rozpočtem totiž obsahují výčet jednotlivých žalobcem provedených prací včetně vyfakturované ceny za ně. Pokud soud žalobce vyzýval k doplnění dalších údajů, byly tyto skutečnosti nepochybně významné pro meritorní posouzení věci, avšak nebyly nezbytné k individualizaci nároku žalobce. Nedostatek dalších upřesnění nebránil pokračování v řízení, neboť i bez další konkretizace bylo zřejmé, na základě jakého skutku je uplatňován nárok na zaplacení částky 40.544,- Kč. Odvolací soud tedy pochybil, když v rozporu se závěry formulovanými ve výše uvedených rozhodnutích Nejvyššího soudu České republiky pominul zprostředkované vylíčení rozhodujících skutečností mající původ v odkazu na listiny připojené k žalobě a uzavřel, že žaloba neobsahuje dostatečné vylíčení rozhodujících skutečností a je tedy neprojednatelná.

Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není správné; Nejvyšší soud České republiky je proto zrušil (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř.). Protože důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný. V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů původního a dalšího řízení včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 17. února 2005

JUDr. Blanka Moudrá,v.r.

předsedkyně senátu