33 Odo 1052/2003
Datum rozhodnutí: 23.02.2004
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 657 odst. 1 písm. c) předpisu č. 40/1964Sb.




33 Odo 1052/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Vladimíra Velenského ve věci žalobce L. H. v. E., zastoupeného, advokátem, proti žalovanému Z. H., zastoupenému, advokátem, o zaplacení 300 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 11 C 104/2001, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. října 2002, č.j. 26 Co 311/2002-73, takto:

I. Dovolání se odmítá.



II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 7 575 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobce, advokáta.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 22. října 2002, č.j. 26 Co 311/2002-73, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 11. února 2002, č.j. 11 C 104/2001-45, jímž byla žalovanému stanovena povinnost zaplatit žalobci 300 000 Kč s 8 % úrokem z prodlení od 1. 6. 2001 do zaplacení, a rozhodnuto bylo o nákladech řízení. Současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Shodně jako soud prvního stupně vycházel odvolací soud ze zjištění, že žalobce byl společníkem a žalovaný jednatelem firmy E. C., s.r.o., jejímž majetkem byl i dům čp. 130 ve Ch. Žalovaný pak byl jediným společníkem a zároveň i jednatelem firmy 8. S. s., s.r.o., která na základě smlouvy o dílo uzavřené se žalobcem jako fyzickou osobou, prováděla rekonstrukci zmíněného. V závěru rekonstrukce domu se zhotovitel (tedy 8. S. s., s.r.o.) dostal do finanční tísně a nebyl schopen zajistit dokončení díla ze složených záloh. Žalobce se proto se žalovaným dohodl, že mu poskytne půjčku 300 000 Kč, která bude použita právě na dokončení díla. Dne 30. 3. 1999 žalovaný od žalobce tuto půjčku oproti vystavení písemného potvrzení převzal a půjčený obnos vložil do své stavební společnosti, která měla vážné finanční potíže. Podle původního ujednání účastníků měla být půjčka vrácena, resp. vypořádána, vzájemným zápočtem mezi žalobcem, žalovaným a firmou 8. S. s., s.r.o. při dokončení rekonstrukce domu čp. 130 ve Ch.. Firma 8. S. s., s.r.o. však rekonstrukci domu ani následně nedokončila a žalobce proto žalovaného dopisem vyzval, aby mu půjčený finanční obnos vrátil nejpozději do 31. 5. 2001. Žalovaný půjčku ani zčásti nevrátil. Na základě těchto zjištění odvolací soud shodně se soudem prvního stupně posoudil vztah účastníků podle ustanovení § 657 ObčZ a uzavřel, že žalobce poskytl žalovanému půjčku ve výši 300 000 Kč, kterou žalovaný žalobci ve sjednané lhůtě nevrátil.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Zásadní právní význam rozhodnutí spatřuje v tom, že rozhodnutím soudu byl vytvořen stav nespravedlivý a odporující dobrým mravům , podle něhož žalobcem poskytnutá částka 292 800 Kč (ze 300 000 Kč bylo 7 200 Kč žalobci obratem vráceno), použitá na dokončení rekonstrukce domu čp. 130 ve Ch., se zhodnotila žalobci o 435 515 Kč, přičemž žalovaný oproti tomu z tzv. půjčky pro sebe nezískal nic. V dovolání žalovaný vytýká odvolacímu soudu v prvé řadě to, že řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť nebyly provedeny všechny jím navržené důkazy mající zásadní význam pro právní posouzení věci. V dalším pak dovolatel předkládá dovolacímu soudu verzi skutku tak, jak měla být podle jeho názoru správně zjištěna, a na jejím základě činí vlastní (od odvolacího soudu odlišné) právní posouzení věci, k němuž se v řízení mělo dospět. Z uvedených důvodů dovolatel navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Dovolání bylo podáno včas k tomu legitimovaným subjektem (žalovaným) řádně zastoupeným advokátem, není však v dané věci přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle § 237 o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,

a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,

b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterou soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,

c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Protože v posuzované věci odvolací soud potvrdil v pořadí prvý rozsudek soudu prvního stupně, je namístě přípustnost dovolání uvažovat výlučně v intencích ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Z toho, že přípustnost dovolání je podle zmiňovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním právním významu rozhodnutí vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc takových, které se vyznačují zásadním významem; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tudíž výlučně důvod uvedený v ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze vytýkat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

I když dovolatel v dovolání argumentuje nesprávným právním posouzení věci, z obsahu jeho dovolání (tj. z vylíčení důvodů dovolání) vyplývá, že nesouhlasí především se skutkovými zjištěními, z nichž odvolací soud, shodně jako před ním i soud prvního stupně, vycházel. Dovolatel netvrdí, že by odvolací soud jím správně zjištěný skutkový stav nesprávně posoudil po stránce právní, tedy že by správně zjištěný skutkový stav subsumoval pod nesprávnou právní normu; podstatou jeho námitek jsou výlučně výtky týkající se nedostatečně a nekvalitně zjištěného skutkového stavu věci, případně vadného hodnocení provedených důkazů, při němž soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (tj. zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, případně v jakém směru). Pokud je v dovolání argumentováno nesprávným právním posouzením dané věci, pak pouze v tom směru, že nepochybil-li by odvolací soud ve svých skutkových závěrech, musel by návazně dospět k odlišnému právnímu posouzení věci.

Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska výtek, které žalovaný uplatnil, nepřísluší dovolacímu soudu přezkoumat, neboť skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuelně vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, případně že řízení je postiženo vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nezakládá jak bylo výše vyloženo přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

Protože ani přípustnost dovolání proti rozsudečnému výroku, jímž odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení, nelze dovodit ze žádného ustanovení občanského soudního řádu, je nepochybné, že dovolání žalované směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; dovolací soud proto takové dovolání aniž se mohl věcí dále zabývat jako nepřípustné odmítl (§ 243a odst. 1 věta první, § 243b odst. 5 o. s. ř.).

V dovolacím řízení vznikly žalobci v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které v rozsahu, v jakém byly potřebné k účelnému bránění jejího práva, spočívají v odměně advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 7 500 Kč (srov. část dvanáctou, hlavu první zákona č. 30/2000 Sb., § 3 odst. 1, § 10 odst. 3, § 15 v návaznosti na § 14 odst. 1, § 16 odst. 1 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazba výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení /advokátní tarif/, po připočtení částky 75 Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., celkem ve výši 7 575 Kč. V dovolacím řízení neúspěšnému žalovanému dovolací soud podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. uložil, aby tyto náklady žalobci uhradil; ve smyslu ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen náhradu nákladů zaplatit k rukám advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupoval.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně povinnost, kterou mu ukládá toto rozhodnutí, může žalobce podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně 23. února 2004

JUDr. Ivana Zlatohlávková, v.r.

předsedkyně senátu