33 Odo 1038/2003
Datum rozhodnutí: 19.04.2005
Dotčené předpisy:




33 Odo 1038/2003

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a Víta Jakšiče ve věci žalobkyně Č. p. a. s., proti žalovanému P. H., zastoupenému, advokátem, o zaplacení 24.149,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 7 C 227/2001, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích, ze dne 31. března 2003, č. j. 23 Co 128/2003-55, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové pobočky v Pardubicích ze dne 31. března 2003, č. j. 23 Co 128/2003-55, a rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 19. března 2002, č. j. 7 C 227/2001-39, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Pardubicích k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení částky 24.194,- Kč s příslušenstvím z titulu dlužného pojistného. Uváděla, že účastníci uzavřeli dne 21. 4. 1999 pojistnou smlouvu o pojištění motorového vozidla na dobu od dubna 1999 do dubna 2000 s jednorázovým pojistným ve výši 24.149,- Kč. Žalovaný jako pojistník toto pojistné žalobkyni jako pojistiteli nezaplatil, pojistná smlouva proto v souladu s ustanovením § 801 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ObčZ ), dne 21. 10. 1999 zanikla a žalobkyni náleží podle ustanovení § 803 odst. 3 ObčZ sjednané jednorázové pojistné.

Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne 19. 3. 2002, č. j. 7 C 227/2001-39, uložil žalovanému povinnost ve lhůtě patnácti dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku 24.149,- Kč s 12 % úrokem z prodlení od 22. 4. 1999 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení. Vycházel ze zjištění, že mezi žalobkyní (jako pojistitelem) a žalovaným (jako pojistníkem) byla dne 21. 4. 1999 uzavřena pojistná smlouva na pojištění motorového vozidla s ročním pojistným ve výši 24.149,- Kč splatným dne 21. 4. 1999. Podle Všeobecných pojistných podmínek, jimiž se podle pojistné smlouvy sjednané pojištění řídí a s nimiž byl pojištěný seznámen (byly mu v písemné formě předány), je sjednané pojistné pojistným jednorázovým. Žalovaný sjednané pojistné žalobkyni nezaplatil. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud prvního stupně uzavřel, že pojištění v důsledku nezaplacení pojistného ve lhůtě tří měsíců od jeho splatnosti s koncem této lhůty (tedy dne 21. 7. 1999) v souladu s ustanovením § 801 ObčZ zaniklo. Protože podle ustanovení § 796 odst. 1 ObčZ vzniká pojistníkovi závazek zaplatit jednorázové pojistné společně s uzavřením pojistné smlouvy, tzn. v posuzovaném případě dne 21. 4. 1999, vznikl k tomuto dni žalobkyni současně nárok na zaplacení jednorázového pojistného v plné výši, přičemž z hlediska vzniku popsaného nároku je nepodstatné, že pojištění zaniklo před uplynutím doby, na kterou bylo sjednáno. Tento závěr dovodil soud prvního stupně výkladem ustanovení § 803 odst. 3 ObčZ, z něhož se podává, že jednorázové pojistné náleží pojistiteli vždy celé, tedy nejen v případech v něm předvídaných. Odkázal přitom na rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 11. 1996, sp. zn. 9 Cmo 261/96, kde bylo ustanovení § 803 odst. 3 ObčZ interpretováno obdobně. Úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán od 22. 4. 1999, kdy se žalovaný ocitl s placením žalované částky v prodlení.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Hradci Králové pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 31. 3. 2003, č. j. 23 Co 128/2003-55, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Po skutkové i právní stránce se plně ztotožnil se závěry soudu prvního stupně. Ani on neshledal důvodnou námitku žalovaného, že pojistná smlouva je neplatná proto, že nebyl žalobkyní seznámen se Všeobecnými pojistnými podmínkami. V řízení bylo totiž prokázáno, že s těmito podmínkami byl žalovaný před uzavřením pojistné smlouvy seznámen. Odvolací soud nepřisvědčil ani námitkám žalovaného, že žalobkyni pro případ platného uzavření pojistné smlouvy svědčí podle § 803 odst. 1 ObčZ právo na jednorázové pojistné nejvýše za dobu do zániku pojištění a že soudem prvního stupně aplikované ustanovení § 803 odst. 3 ObčZ na posuzovaný případ nedopadá. S odkazem na rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 11. 1996, sp. zn. 9 Cmo 261/96, a dále na komentář k občanskému zákoníku (Jehlička, O., Švestka, J., Škárová, M. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck 2002, 1028) zaujal stanovisko, že byť je právo na pojistné v případě zániku pojištění zásadně přiznáváno pojistiteli jen za dobu trvání pojištění, pro případ zániku pojištění před uplynutím sjednané doby pojištění tíží pojistitele povinnost vrátit zbývající část uhrazeného (nespotřebovaného) pojistného jen v případě běžného pojistného, nikoliv pojistného jednorázového, které bylo sjednáno mezi účastníky v daném případě.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. Je přesvědčen, že napadené rozhodnut má po právní stránce zásadní význam, neboť jsou v něm - v rozporu s hmotným právem - řešeny právní otázky dovolacím soudem dosud neřešené. Je sice srozuměn se závěrem, že v důsledku nezaplacení jednorázového pojištění mu zaniklo pojištění dnem 21. 7. 1999, odmítá však akceptovat závěr, že žalobkyni svědčí právo na úhradu jednorázového pojistného v plné výši. Pro soudy obou stupňů byl v tomto směru rozhodující okamžik vzniku povinnosti pojistníka zaplatit jednorázové pojistné. Ten však nemá podle názoru dovolatele žádný vliv na posouzení, zda v případě, že pojištění zanikne před uplynutím doby, na kterou bylo sjednáno, náleží pojistiteli jednorázové pojistné v plné výši. Ustanovení § 796 ObčZ totiž ve svém prvém odstavci neupravuje nic jiného, než možnost smluvních stran dohodnout se, že pojistné bude zaplaceno za celou dobu pojištění najednou, ve druhém odstavci pojednává o splatnosti takového pojistného. Dovozovat z něho, že pojistitel má právo na celé jednorázové pojistné v případě, že pojištění zaniklo před uplynutím doby, na kterou bylo sjednáno, však nelze. O právu pojistitele na pojistné pojednává ustanovení § 803 ObčZ, které bylo soudy obou stupňů nesprávně vyloženo. Třetí odstavec § 803 ObčZ, jímž soudy obou stupňů odůvodnily oprávněnost nároku žalobkyně, na daný případ podle názoru dovolatele nedopadá, neboť jeho aplikace předpokládá vznik pojistné události; ta v posuzované věci nenastala. Protože občanský zákoník speciálně neřeší právní režim jednorázového pojistného pro případ, že pojištění předčasně zanikne, aniž dojde k pojistné události, je třeba obecnou úpravu obsaženou v ustanovení § 803 odst. 2 ObčZ analogicky aplikovat i na pojistné jednorázové. V posuzovaném případě by žalobkyni mohlo svědčit právo na pojistné nejvýše za dobu do zániku pojištění ve smyslu ustanovení § 803 odst. 1 ObčZ. Opačný závěr by vedl k bezdůvodnému obohacení žalobkyně na úkor žalobce, neboť by byl nucen plnit i za období po zániku pojištění, ve kterém již však žalobkyně tomu odpovídající povinnost k plnění pro případ pojistné události neměla. Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, kterého se dovolaly soudy obou stupňů, nepovažuje dovolatel za správné a připomíná, že jím nejsou soudy v této věci vázány. Z odkazem na uvedené důvody navrhl, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a zákona o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. k tomu legitimovaným subjektem (žalobkyní) řádně zastoupeným advokátem (§ 241 odst. 1, 4 o. s. ř.), se zabýval nejdříve otázkou, zda je dovolání v dané věci přípustné.

Podle ustanovení § 236 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Směřuje-li dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně (jak tomu bylo i v posuzované věci), připouští zákon dovolání pouze v případě, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.). Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Z toho, že přípustnost dovolání je podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních, navíc takových, které se vyznačují zásadním významem. Pro úsudek dovolacího soudu, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, jsou relevantní jen ty právní otázky, na kterých napadené rozhodnutí spočívá, které mají obecný přesah a jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl

V rámci způsobilého dovolacího důvodu (tím je výlučně důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž je možno vytýkat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci) žalovaný otevřel dovolacímu přezkumu kontrolu správnosti právního závěru odvolacího soudu, že žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit jednorázové pojistné v plné výši bez ohledu na skutečnost, že pojištění předčasně zaniklo. Dovolací soud nemá poznatky o tom, že by tato právní otázka, na níž odvolací soud své rozhodnutí založil a jejíž řešení žalovaný v dovolání zpochybnil, byla dovolacím soudem již v minulosti vyřešena, a proto shledal dovolání ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. přípustným.

Právní posouzení věci je činnost soudu spočívající v podřazení skutkového stavu příslušné právní normě, jež vede soud k závěru o právech a povinnostech účastníků. Právní posouzení je nesprávné, dopustil-li se soud při této činnosti omylu, tzn. když na správně zjištěný skutkový stav aplikoval jinou právní normu nebo aplikoval sice správnou právní normu, ale nesprávně ji vyložil, nebo ze skutečností najisto postavených vyvodil nesprávné právní závěry.

Podle ustanovení § 796 odst. 1 a 2 ObčZ ten, kdo s pojistitelem uzavřel pojistnou smlouvu, je povinen platit pojistné, a to za dohodnutá pojistná období (běžné pojistné); lze též dohodnout, že pojistné bude zaplaceno najednou za celou dobu, na kterou bylo pojištění sjednáno (jednorázové pojistné). Nebylo-li dohodnuto jinak, je běžné pojistné splatné prvního dne pojistného období a jednorázové pojistné dnem počátku pojištění.

Placení pojistného, tj. plnění základního závazku účastníka, který uzavřel pojistnou smlouvu, má vliv nejen z hlediska prodlení a jeho důsledků, nýbrž především pro existenci tohoto závazkového vztahu vůbec. Pojištění tak může zaniknout nejen výpovědí (§ 800 ObčZ) či odstoupením od pojistné smlouvy (§ 802 ObčZ), ale rovněž i v důsledku nezaplacení pojistného, které je vlastně konkludentním projevem vůle účastníka v pojištění nepokračovat. Posledně zmiňovaný způsob zániku pojištění je upraven v ustanovení § 801 ObčZ, podle něhož pojištění zanikne rovněž tím, že pojistné za první pojistné období nebo jednorázové pojistné nebylo zaplaceno do tří měsíců anebo pojistné za další pojistné období nebylo zaplaceno do šesti měsíců od jeho splatnosti; tyto lhůty lze dohodou prodloužit. Pojištění zanikne uplynutím příslušné lhůty. Totéž platí, byla-li zaplacena jen část pojistného.

Vycházeje ze zjištění, že mezi účastníky bylo sjednáno jednorázové pojistné, odvolací soud - shodně jako před ním již soud prvního stupně - v posuzované věci správně dovodil, že ve smyslu ustanovení § 796 odst. 2 ObčZ bylo jednorázové pojistné, k jehož zaplacení žalobkyni se žalovaný v pojistné smlouvě zavázal, splatné dnem počátku pojištění, tzn. dne 21. 4. 1999. Tímto dnem vznikla žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni jednorázové pojistné v dohodnuté výši. Vzhledem k tomu, že v zákonné lhůtě vyplývající z ustanovení § 801 ObčZ sjednané jednorázové pojistné žalovaným zaplaceno nebylo, je správný rovněž závěr odvolacího soudu, že pojištění ke dni 21. 7. 1999 zaniklo.

Problematiku práva pojistitele na pojistné pro případ zániku pojištění upravuje ustanovení § 803 ObčZ. V jeho prvním odstavci se obecně stanoví, že pojistitel má právo na pojistné za dobu do zániku pojištění. Druhý odstavec citovaného ustanovení upravuje vztahy mezi pojistitelem a pojistníkem v případě zániku pojištění před uplynutím doby, za kterou bylo zaplaceno běžné pojistné (stanoví pojistiteli povinnost vrátit pojistiteli tzv. nekonzumované běžné pojistné). Třetí odstavec ustanovení § 803 ObčZ dopadá na situace, kdy nastala pojistná událost a důvod dalšího pojištění tím odpadl.

Protože v dané věci nejde ani o případ, kdy mezi účastníky pojistné smlouvy bylo sjednáno běžné pojistné, ani o případ, kdy by nastala v době trvání pojištění pojistná událost a důvod dalšího pojištění tím odpadl, nelze na něj ustanovení § 803 odst. 2 a 3 ObčZ aplikovat a vztah účastníků je nutné posoudit výlučně podle ustanovení § 803 odst. 1 ObčZ. Lze proto přisvědčit dovolateli, že odvolací soud pochybil, přiznal-li žalobkyni právo na jednorázové pojistné v plné výši právě s odkazem na ustanovení § 803 odst. 3 ObčZ.

Zatímco § 795 ObčZ upravuje počátek doby, za kterou je pojistník povinen platit pojistné, určuje § 803 odst. 1 ObčZ konec této doby; je jím zánik pojištění podle § 801 ObčZ. Z této úpravy vyplývá nutnost stanovení důsledků zániku pojištění před koncem doby, za niž bylo zaplaceno pojistné, současně však i nároky pojistitele na doplacení dlužné částky pojistného za dobu do zániku pojištění pro neplacení pojistného. Vzhledem k tomu, že po dobu tří měsíců od splatnosti jednorázového pojistného až do zániku pojištění zákon pojištěnému zachovává právo na plnění ze strany pojistitele, jeví se logickým, že trvá i právo pojistitele na pojistné až do dne zániku pojištění. Toto pojistné je pak ekvivalentem práva na plnění pojistitele v době do skončení pojištění. Z ustanovení § 803 odst. 1 ObčZ nelze dovodit jiný závěr, než že pojistiteli náleží pojistné (bez rozlišení zda běžné či jednorázové) jen za dobu do zániku pojištění, neboli po zániku pojištění mu pojistné již nenáleží. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že jednorázové pojistné je nebylo-li dohodnuto jinak - splatné již dnem počátku pojištění (tj. v okamžiku uzavření pojistné smlouvy). Splatnost pojistného má vliv pouze na posouzení okamžiku zániku pojištění pro neplacení pojistného, není však významná z hlediska úvahy, zda pojistitel má v případě zániku pojištění nárok na jednorázové pojistné v plné výši. Domoci se splatného jednorázového pojistného v plné výši by totiž mohl pojistitel pouze v době trvání pojištění, zánik pojištění je právě důsledkem toho, že jednorázové pojistné nebylo (v době uvedené v § 801 ObčZ) zaplaceno. Jinak řečeno vymohl-li by pojistitel na pojistníkovi jednorázové pojistné v době od jeho splatnosti do uplynutí 3 měsíců od této splatnosti, pojištění by vůbec nezaniklo.

Lze uzavřít, že dospěl-li odvolací soud k závěru, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni dlužné jednorázové pojistné v plné výši přesto, že pojištění zaniklo podle § 801 ObčZ, je jeho právní posouzení věci nesprávné a dovolací důvod vycházející z argumentu nesprávného právního posouzení věci ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. byl tudíž dovolatelem uplatněn důvodně. Nejvyšší soud České republiky proto rozsudek odvolacího soudu podle ustanovení § 243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušil; jelikož důvody, pro které byl rozsudek odvolacího soudu zrušen, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 o. s. ř.).

Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný (§ 243d odst. 1, věta první za středníkem o. s. ř.); v novém rozhodnutí soud rozhodne nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1, věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně 19. dubna 2005

JUDr. Ivana Zlatohlávková, v.r.

předsedkyně senátu