33 Nd 79/2007
Datum rozhodnutí: 26.04.2007
Dotčené předpisy:





33 Nd 79/2007


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Blanky Moudré ve věci projednání dědictví po L. K., za účasti pozůstalé manželky PhDr. D. K. a pozůstalého syna L. K., vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 59 D 549/2006, o návrhu na delegaci z důvodů vhodnosti, takto:


Věc vedená u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 59 D 549/2006 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu Praha - východ .


O d ů v o d n ě n í :


Ve shora označené dědické věci probíhá projednání dědictví po L. K. Jeden z dědiců PhDr. D. K., podáním ze dne 13. 11. 2006 požádala o přikázání věci Okresnímu soudu Praha východ z důvodu vhodnosti. S ohledem na nemovitý majetek v katastrálním území B., který je také předmětem dědictví, s přihlédnutím k místu výkonu zaměstnání této dědičky, a proto, že by pro ni bylo psychicky velice náročné dojíždět za účelem vypořádání dědictví k pověřenému notáři v B., má zato, že podmínky pro přikázání věci jinému, než místně příslušnému soudu jsou splněny.


Druhý dědic L. K. s návrhem na přikázání věci Okresnímu soudu Praha - východ nesouhlasil.


Podle § 12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle § 12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.


Nejvyšší soud České republiky návrhu na přikázání věci nevyhověl. Řízení ve věci projednání dědictví se řídí ze zákona místem posledního bydliště zůstavitele. Místně příslušným je Městský soud v Brně.


Důvody vhodnosti podle citovaného ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.


Protože v daném případě ani jedna z uvedených okolností není způsobilá odůvodnit průlom do výše citované ústavní zásady, Nejvyšší soud návrhu na přikázání věci nevyhověl. Nebyly totiž shledány ani důvody z hlediska procesního (urychlení řízení), ani důvody vážící se k účastníkům řízení.


Nejvyšší soud České republiky proto věc podle § 12 odst. 2 o. s. ř. Okresnímu soudu Praha - východ nepřikázal.


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 26. dubna 2007





JUDr. Ivana Zlatohlávková


předsedkyně senátu