33 Nd 39/2017
Datum rozhodnutí: 28.03.2017
Dotčené předpisy: § 12 o. s. ř.



33 Nd 39/2017


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy v právní věci navrhovatele T. R. , o věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 4 Co 298/2016, o přikázání věci z důvodu vhodnosti (§ 12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen o. s. ř. ), takto:

Věc vedená u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 4 Co 298/2016 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Vrchnímu soudu v Olomouci.

O d ů v o d n ě n í :
T. R. se domáhá odnětí věci týkající se jeho základních práv a svobod Vrchnímu soudu v Praze a její přikázání Vrchnímu soudu v Olomouci. Svůj návrh odůvodnil celosvětovou změnou poměrů nastalou inaugurací 45. prezidenta USA Donalda J. Trumpa.
Protože v podáních navrhovatele je uvedena řada soudních rozhodnutí, přičemž je požadováno odnětí věci Vrchnímu soudu v Praze a její delegace Vrchnímu soudu v Olomouci , bylo úřední cestou zjištěno, že u Vrchního soudu v Praze je v současné době vedena jediná dosud neskončená věc (sp. zn. 4 Co 298/2016), která se týká T. R.; tato je zmiňována i v jeho podáních.
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Vrchnímu soudu v Praze) a Vrchnímu soudu v Olomouci, jemuž má být věc přikázána (§ 12 odst. 3 věta první o. s. ř.), dospěl k závěru, že nejsou splněny zákonné podmínky pro přikázání věci jinému soudu.
Podle § 12 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále opět jen o. s. ř. ), věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti (odst. 2). Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odst. 3 věta druhá).
Důvody vhodnosti podle citovaného ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
Okolnost, pro niž T. R. navrhl přikázání věci označenému soudu (celosvětová změna poměrů v důsledku inaugurace prezidenta USA), neobstojí, neboť není relevantním důvodem pro delegaci. Lze uzavřít, že přikázání věci jinému soudu by nevedlo k rychlejšímu ani k hospodárnějšímu projednání věci; lze naopak předpokládat, že by přikázáním věci jinému soudu došlo ke zbytečnému prodloužení řízení.
Nejvyšší soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. března 2017
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu