33 Nd 307/2015
Datum rozhodnutí: 29.10.2015
Dotčené předpisy: § 12 odst. 2 o. s. ř., § 88 písm. a) o. s. ř., § 12 odst. 3 o. s. ř.



33 Nd 307/2015


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce M. L. , proti žalované A. L. , o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 10 C 80/2012, o návrhu žalované na přikázání věci jinému soudu, takto:

Věc vedená u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 10 C 80/2012 se Okresnímu soudu v Prostějově nepřikazuje .
O d ů v o d n ě n í :
V záhlaví označené věci žalovaná svým podáním, došlým Okresnímu soudu v Teplicích dne 21. 8. 2014, navrhla, aby věc byla přikázána Okresnímu soudu v Prostějově; návrh odůvodnila finanční situací, neboť je samoživitelkou dvou nezletilých dětí, momentálně nezaměstnanou.
Žalobce s přikázáním věci Okresnímu soudu v Prostějově nesouhlasil s odůvodněním, že je značně finančně zatížen splácením dluhů z rozvedeného manželství a vyživovací povinností ke třem dětem.
Podle § 12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř. ), může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti.
Důvody vhodnosti podle citovaného ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
Okolnosti, pro něž žalovaná navrhla přikázání věci označenému soudu, neobstojí, je-li k dispozici institut dožádání; nic nebrání tomu, aby k projednávané věci byla vyslechnuta a s provedenými důkazy seznámena prostřednictvím dožádaného soudu (§ 39, § 122 odst. 2 o. s. ř.). Přihlédnuto bylo též k negativnímu stanovisku žalobce.
Protože Nejvyšší soud v daném případě neshledal výjimečné okolnosti, které by odůvodňovaly přikázání věci jinému než výlučně místně příslušnému soudu (§ 88 písm. a/ o.s.ř.), rozhodl, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení (§ 12 odst. 3, věta první, o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. října 2015
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu