33 Nd 146/2013
Datum rozhodnutí: 29.08.2013
Dotčené předpisy: § 88 písm. b) o. s. ř.



33 Nd 146/2013
U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně P. M. , zastoupené JUDr. Jiřím Kovandou, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Malá Štěpánská 1932/3, proti žalovanému Bc. I. B. , o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu Praha - východ pod sp. zn. 20 C 36/2013, o určení příslušnosti soudu podle § 11 odst. 3 o. s. ř. t a k t o :

Nejvyšší soud neurčuje , který soud projedná a rozhodne věc vedenou u Okresního soudu Praha - východ pod sp. zn. 20 C 36/2013.
O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně podala dne 1. 2. 2013 u Okresního soudu Praha - východ žalobu o vypořádání společného jmění manželů. Z jejího obsahu i z obsahu jejích doplňků a příloh je zřejmé, že žalobkyně je občankou České republiky, žalovaný je občanem Slovenské republiky, přičemž jejich manželství bylo rozvedeno soudem v Popradě. Z obsahu spisu rovněž vyplývá, že žalobkyně stejně jako žalobce bydlí v N. V., tj. v obvodu Okresního soudu Praha - východ.
Okresní soud Praha - východ předložil věc Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o určení místní příslušnosti dle § 11 odst. 3 o.s.ř.
Podle § 11 odst. 3 o.s.ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Oba účastníci jsou sice občany členských států Evropské unie, nařízení Rady (ES) č. 44/2001 však v daném případě nelze použít, neboť dle článku 1 bodu 2 písm. a/ uvedeného nařízení se toto nařízení nevztahuje mimo jiné na majetková práva plynoucí z manželských vztahů, mezi které patří i spory o vypořádání společného jmění manželů po zániku jejich manželství rozvodem (srovnej rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. ledna 2013, sp. zn. 5 Co 2999/2012).
V daném případě věc patří do pravomoci soudů České republiky. Jelikož mezinárodní smlouvy, kterými jsou vázány jak Česká republika, tak Slovenská republika, tyto otázky přímo neřeší, je zde na místě užití příslušných ustanovení zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 97/1963 Sb. ).
Podle § 1 zákona č. 97/1963 Sb. je účelem tohoto zákona stanovit, kterým právním řádem se řídí občanskoprávní, rodinné, pracovní a jiné podobné vztahy s mezinárodním prvkem, upravit právní postavení cizinců, jakož i stanovit postup českých justičních orgánů při úpravě těchto vztahů a rozhodování o nich a tím napomáhat mezinárodní spolupráci.
Pojem mezinárodní prvek je dán mimo jiné tehdy, jestliže účastník právního vztahu je příslušníkem jiného státu. S ohledem na to, že žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky, je třeba pravomoc českých soudů stanovit podle zákona č. 97/1963 Sb; podle jeho § 37 odst. 1 pravomoc českých soudů v majetkových sporech je dána, je-li dána podle českých předpisů jejich příslušnost.
Řízení o vypořádání společného jmění je věcí majetkovou, proto je třeba pravomoc českých soudů řešit z hlediska výše citovaného § 37 zákona č. 97/1963 Sb.
Podle § 84 o.s.ř. k řízení je příslušný obecný soud účastníka, proti němuž návrh směřuje (žalovaného), není-li stanoveno jinak.
Podle § 85 odst. 1 o.s.ř. nestanoví-li zákon jinak, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu má bydliště, a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje. Má-li fyzická osoba bydliště na více místech, jsou jejím obecným soudem všechny okresní soudy, v jejichž obvodu bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale.
Podle § 86 odst. 2 o.s.ř. proti tomu, kdo nemá jiný příslušný soud v České republice, je možno uplatnit majetková práva u soudu, v jehož obvodu má majetek.
Podle § 88 písm. b) o.s.ř. namísto obecného soudu, popřípadě namísto soudu uvedeného v § 85a, je k řízení příslušný soud, který rozhodoval o rozvodu, jde-li o vypořádání manželů po rozvodu stran jejich společného jmění nebo jiného majetku anebo o zrušení společného nájmu bytu.
Při posuzování otázky, zda je v daném případě dána pravomoc českých soudů podle § 37 odst. 1 zákona č. 97/1963 Sb., ustanovení § 88 písm. b) o.s.ř. aplikovat nelze. Nejvyšší soud již v rozhodnutí ze dne 16. září 2003, sp. zn. 22 Cdo 314/2003 dospěl k závěru, že ustanovení písm. b) lze použít jen tehdy, jestliže rozvod manželství vyslovil některý československý soud (dnes soud České republiky). Jestliže rozvod vyslovil některý cizozemský soud, budou pro určení místní příslušnosti ve věcech zde uvedených platit obecná ustanovení. Je totiž logické, aby v těchto případech pro určení místní příslušnosti soudu platila obecná ustanovení, protože při použití § 88 písm. b) o.s.ř. by vždy rozhodoval cizozemský soud, vyjma případů, kdy by pravomoc českých soudů byla založena písemnou úmluvou stran.
Příslušnost českých soudů je tedy v daném případě dána proto, že je dána příslušnost Okresního soudu Praha - východ, v jehož obvodu se nalézá nemovitost ve společném jmění účastníků, která je předmětem vypořádání, a která je tedy (též) majetkem žalovaného ve smyslu § 86 odst. 2 o.s.ř. Navíc z obsahu spisu a z podání účastníků vyplývá, že žalovaný má v obvodu Okresního soudu Praha - východ rovněž bydliště. Příslušnost Okresního soudu Praha - východ je proto dána i podle ustanovení § 85 odst. 1 o. s. ř.
Z tohoto důvodu nejsou dány předpoklady, aby Nejvyšší soud určil podle § 11 odst. 3 o.s.ř., který soud věc projedná a rozhodne.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. srpna 2013
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu