33 Nd 100/2013
Datum rozhodnutí: 30.04.2013
Dotčené předpisy: § 12 odst. 2 o. s. ř.




33 Nd 100/2013


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci Mgr. L. N. , soudkyně Okresního soudu Brno-venkov, za účasti navrhovatele Ing. P. K., o zbavení způsobilosti k právním úkonům, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 82 Nc 917/2012, o návrhu Ing. P. K. na přikázání věci z důvodu vhodnosti (§ 12 odst. 2, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen o.s.ř. ), takto:

Věc vedená u Městského soudu Brno pod sp. zn. 82 Nc 917/2012 se Obvodnímu soudu pro Prahu 5 nepřikazuje .

O d ů v o d n ě n í:
V záhlaví označené věci Ing. P. K. podáním ze dne 18. 7. 2012 navrhl (posuzováno podle jeho obsahu), aby věc byla přikázána Obvodnímu soudu pro Prahu 5 z důvodu vhodnosti. Svůj návrh odůvodnil tak, že u uvedeného soudu není pověst soudců momentálně zdevalvovanou obdobně jako v případě soudců zdejších .
Mgr. L. N. s přikázáním věci Obvodnímu soudu pro Prahu 5 nesouhlasila s odůvodněním, že pro to nejsou dány zákonné důvody.
Podle § 12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř. ), může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti.
Důvody vhodnosti podle citovaného ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
Okolnosti uváděné navrhovatelem nelze považovat za důvod k delegaci věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle § 12 odst. 2 o. s. ř., navíc je třeba přihlédnout k negativnímu stanovisku Mgr. L. N.
Nejvyšší soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení (§ 12 odst. 3, věta první, o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 30. dubna 2013 JUDr. Pavel K r b e k,v. r. předseda senátu