33 ICm 988/2016
33 ICm 988/2016-75 (KSOS 33 INS 29202/2015)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Martínkovou ve věci žalobce Ing. Petera Režnického, se sídlem Ostrava, Bohumínská 788/61, PSČ 710 00, insolvenčního správce dlužníků Tetyany anonymizovano , anonymizovano , bytem Bohušov 49, PSČ 793 99 a Jarmila anonymizovano , anonymizovano , bytem Holčovice 44, PSČ 793 71, zastoupeného Mgr. Milanem Kvasnicou, advokátem se sídlem Bohumín-Záblatí, Na Úvoze 392, PSČ 735 52, proti žalovanému ESSOX s.r.o., se sídlem České Budějovice, Senovážné nám. 231/7, PSČ 370 21, IČO: 26764652, o popření vykonatelné pohledávky

takto:

I. Žaloba, aby bylo určeno, že žalovaný nemá proti dlužníkovi Jarmilu anonymizovano , naroze anonymizovano , bytem Holčovice 44, PSČ 793 71, pohledávky přihlášené pod přihláškou P10 ve výši 79.016,-Kč, s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. isir.justi ce.cz

Odůvodnění:

Žalobou ze dne 29.03.2016 došlou soudu dne 29.03.2016 domáhal se žalobce vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že žalovaný nemá proti dlužníkovi Jarmilu anonymizovano , anonymizovano , bytem Holčovice 44, PSČ 793 71 (dále jen dlužník) pohledávky přihlášené pod přihláškou P10 ve výši 79.016,-Kč.

Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka pohledávku v celkové výši 79.016,-Kč dle vykonatelného rozhodčího nálezu vydaného rozhodcem dne 15.06.2009 pod sp. zn. E/2009/00963 (dále jen rozhodčí nález ). Na přezkumném jednání konaném dne 14.03.2016 žalobce jako insolvenční správce (dále jen IS) popřel pohledávku co do důvodu a výše z důvodu promlčení. Žalobce měl za to, že pohledávka žalovaného je promlčena, jelikož rozhodčí doložka byla absolutně neplatná a z tohoto důvodu byl vydaný rozhodčí nález nicotným aktem. Za situace, kdy je rozhodčí doložka absolutně neplatná, nelze vydaný rozhodčí nález považovat za vykonatelné rozhodnutí, které by stavělo běh promlčecí doby. Promlčecí doba tak počala běžet nejpozději dne 01.05.2005 a v době přihlášení pohledávky do insolvenčního řízení uplynula.

Žalovaný v písemném procesním stanovisku uvedl, že k promlčení nedošlo, neboť zde probíhalo rozhodčí a poté exekuční řízení, které stavělo běh promlčení. Podání rozhodčí žaloby má stejné právní účinky jako podání žaloby k obecnému soudu a staví se tedy promlčení a prekluzivní lhůty. Promlčecí doba tak neběžela od podání návrhu na vydání rozhodčího nálezu, tj. ode dne 26.02.2009 do právní moci rozhodčího nálezu , tj. dne 13.07.2009 a dále po dobu od návrhu na nařízení exekuce, která byla následně nařízena usnesením Okresního soudu v Bruntále ze dne 20.05.2010, č. j. 19 EXE 1009/2010-8. Žalovaný dále poukázal na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č. j. 104 VSPH 50/2014-62, který došel k názoru, že z důvodu zahájení rozhodčího řízení došlo ke stavení promlčecí lhůty nároků věřitelů, byť byla rozhodčí smlouva neplatná či neexistující. Dále poukázal na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 635/09, dle kterého i v případě promlčení pohledávek věřitel jejich promlčení nezavinil, podal-li včas rozhodčí žaloby a nemohl předvídat změnu judikatury.

Žalobce k procesnímu stanovisku žalovaného dále v písemném podání ze dne 29.06.2016 uvedl, že není správný názor, že rozhodčí nález vydaný rozhodcem, jehož výběr se neuskutečnil dle transparentních pravidel, není nicotným právním aktem. Dále uvedl, že žalovanému byla známa změna judikatury nejpozději po vydání sjednocujícího stanoviska Nejvyššího soudu. I pro případ, že by bylo přihlédnuto k úkonům stavícím běh promlčecí doby, tak promlčecí doba běžela od 01.05.2005 do 26.02.2009 a od 13.07.2009 do 20.05.2010, tedy celkem 1396 + 311 = 1707 dnů, což je déle než 4 roky.

Žalovaný k výzvě soudu doplnil svou procesní obranu tak, že uvedl, že dne 05.10.2004 byla s dlužníkem uzavřena Leasingová smlouva č. 209554, jež byla ke dni 09.02.2005 zrušena z důvodu prodlení s úhradou tří splátek. Tuto skutečnost žalovaný dlužníkovi oznámil dopisem ze dne 08.03.2005, jenž obsahoval výzvu k úhradě dlužné částky ve výši 110.760,-Kč, a to do 31.03.2005.

Soud již rozhodl ve věci rozsudkem dne 22.09.2016, č. j.-22 tak, že žalobu zamítl a náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků, přičemž posoudil námitku promlčení jako nedůvodnou. Proti tomuto rozsudku podal žalobce dne 08.11.2016 odvolání, o němž Vrchní soud v Olomouci (dále jen odvolací soud) rozhodl svým rozsudkem ze dne 31.05.2017, č. j. 11 VSOL 290/2016-46 tak, že rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Důvodem byla skutečnost, že závěr soudu o počátku běhu promlčecí lhůty nemá skutkový základ v listinách, které připojil žalovaný k přihlášce, a bylo tedy třeba učinit skutková zjištění o tom, kdy došlo k uplynutí promlčecí lhůty 10 let.

Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když účastníci řízení s tímto postupem v souladu s ust. § 115a o.s.ř. souhlasili.

Soud ve věci nejprve zjišťoval, zda byly splněny předpoklady, za nichž se soud může důvodností nároku uplatněného tzv. incidenční žalobou zabývat.

Usnesením Krajského soudu v Ostravě č. j. KSOS 33 INS 29202/2015-A-6 ze dne 06.01.2016 bylo rozhodnuto o úpadku dlužníků: č. 1 Kubaník Jarmil a č. 2: anonymizovano Tetyana a současně bylo rozhodnuto o povolení oddlužení a ustanovení žalobce IS.

Přihláškou pohledávky č. P10 do insolvenčního řízení dlužníka doručenou soudu dne 21.01.2016 bylo zjištěno, že žalovaný si přihlásil pohledávku v celkové výši 79.016,-Kč z důvodu leasingové smlouvy č. 209554 ze dne 05.10.2014 ve výši jistiny 41.888,-Kč a úroku z prodlení ve výši 37.128,-Kč. Pohledávka byla přihlášena jako vykonatelná dle rozhodčího nálezu .

Ze seznamu přihlášených pohledávek týkající se žalovaného bylo zjištěno, že žalobce u přezkumného jednání konaného dne 14.03.2016 popřel pohledávku přihlášky č. 10 z důvodu, že pohledávky jsou promlčené, když promlčecí doba uplynula, a to i s přihlédnutím k hmotněprávním účinkům vedení rozhodčího řízení dle absolutně neplatné rozhodčí doložky (dle nicotného rozhodčího nálezu vydaného rozhodcem, jehož výběr neproběhl dle transparentních pravidel), když promlčecí doba nestaví ani nezákonně vedené exekuční řízení.

Po takto provedeném dokazování soud dospěl k závěru o splnění předpokladů, za nichž se soud může nárokem uplatněným incidenční žalobou zabývat (zjištění úpadku dlužníků, ustanovení žalobce IS, řádné přihlášení pohledávky do insolvenčního řízení dlužníků a řádné popření přihlášené pohledávky IS). S ohledem na skutečnost, že přezkumné jednání se konalo dne 14.03.2016 a žaloba byla soudu doručena dne 29.03.2016, byl rovněž učiněn závěr o včasnosti podané žaloby /§ 199 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ)/.

Poté, co soud učinil závěr o splnění výše uvedených předpokladů, za nichž se může nárokem uplatněným incidenční žalobou zabývat, zjišťoval skutečnost, zda pohledávka žalovaného přihlášena přihláškou č. P10 je promlčena.

Z oznámení žalovaného ze dne 08.03.2005 adresovaného žalobci bylo zjištěno, že žalovaný vyzval dlužníka č. 1 k úhradě celkové částky 110.760,-Kč (nehrazené splátky, vzniklá škoda, smluvní pokuta), a to nejpozději do 31.03.2005.

Z leasingové smlouvy č. 209554 uzavřené dne 05.10.2004 mezi dlužníkem č. 1 a žalovaným (dále jen smlouva) bylo zjištěno, že nedílnou součástí této smlouvy jsou obchodní podmínky, jejichž část I. je přímo součástí smlouvy.

Z obchodních podmínek smlouvy o leasingu (část II.) bylo zjištěno, že v čl. VI. Závěrečná ustanovení v bodu 7. Řešení sporů je určeno, že majetkové spory budou rozhodovány rozhodcem jmenovaným Správcem seznamu rozhodců vedeném Společností pro rozhodčí řízení a.s.

Rozhodčím nálezem sp. zn. E/2009/00963 ze dne 15.06.2009 vydaným rozhodcem JUDr. Tomášem Károu bylo zjištěno, že dlužníku byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 43.088,-Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 42.888,-Kč ode dne 01.05.2005 do zaplacení a na náhradě nákladů řízení zaplatit žalobci částku 2.051,56 Kč. Z odůvodnění tohoto rozhodčího nálezu vyplynulo, že pravomoc rozhodce je dle žalující strany dána rozhodčí doložkou sjednanou mezi oběma stranami, podle které spory ze smlouvy vzniklé budou rozhodovány s konečnou platností před rozhodcem jmenovaným Správcem Seznamu rozhodců, kterého jmenuje a odvolává představenstvo Společnosti pro rozhodčí řízení a.s. dle jednacího řádu pro rozhodčí řízení společnosti. Rozhodčí nález nabyl právní moci dne 13.07.2009 a je vykonatelný.

Otázkou neplatnosti rozhodčí doložky se Nejvyšší soud zabýval v rozhodnutí ze dne 11.05.2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, ve kterém odůvodnil závěr, podle něhož neobsahuje-li rozhodčí doložka přímé určení rozhodce ad hoc, resp. konkrétní způsob jeho určení a odkazuje na rozhodčí řád vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, je takováto rozhodčí doložka absolutně neplatná dle ust. § 39 obč. zák. pro rozpor se zákonem. Absolutní neplatnost právního úkonu působí přímo ze zákona, a to od počátku a bez ohledu na to, zda se jí někdo dovolal. K absolutní neplatnosti právního úkonu přihlíží soud z úřední povinnosti za předpokladu, že skutečnosti, které jsou s ní spojeny, vyjdou v řízení najevo. Tyto závěry vyplývají rovněž z nálezů Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2735/11 a sp. zn. III. ÚS 1624/12, jimž Ústavní soud usměrnil judikaturu obecných soudů ve vztahu k dané problematice.

S ohledem na výše uvedenou skutečnost soud uzavřel, že rozhodčí doložka sjednaná v leasingové smlouvě je neplatná, jelikož výběr rozhodce se neuskutečnil podle transparentních pravidel a rozhodce byl určen právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona. V souvislosti s tím byla tedy vykonatelná pohledávka žalovaného shledána soudem jako pohledávka nevykonatelná, a soud proto nebyl vázán důvody popření dle ust. § 199 odst. 3 IZ, přičemž se dále mohl zabývat žalobcem uplatněnou námitkou promlčení v rámci režimu posuzování popřené pohledávky žalovaného jako pohledávky nevykonatelné dle ust. § 198 IZ.

Rozhodčí nález, který vydal rozhodce na základě neplatné rozhodčí doložky, je nicotným právním úkonem a jde o takovou relevantní okolnost, pro níž je provedení exekuce nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10.07.2013, sp. zn. 31 Cdo 958/2012). Není-li uzavřena rozhodčí smlouva, není vydaný rozhodčí nález způsobilým exekučním titulem bez zřetele k tomu, že povinný v rozhodčím řízení neexistenci rozhodčí smlouvy nenamítl (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 09.10.2013, sp. zn. Cpjn 200/2011, uveřejněné pod číslem 79/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Po té, co byl učiněn závěr o nicotnosti rozhodčího nálezu , byl soudem posuzován běh promlčecí doby u takových rozhodnutí (rozhodnutí, která nemají žádných právních účinků).

Dne 01.01.2014 nabyl účinnosti nový občanský zákoník (dále o. z.), tj. zákon č. 89/2012 Sb., který zrušil zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále obč. zák.) a zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále obch. zák.) S přihlédnutím k ust. § 3028 o. z. se pro právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakožto i pro práva a povinnosti z nich vzniklých, použijí dosavadní právní předpisy (tedy občanský zákoník a obchodní zákoník ve znění účinném do 31.12.2013).

Dle ust. § 397 obch. zák. nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky.

Dle ust. § 403 odst. 1 obch. zák. přestává promlčecí doba běžet, jestliže věřitel zahájí na základě platné rozhodčí smlouvy rozhodčí řízení způsobem stanoveným v rozhodčí smlouvě nebo v pravidlech, jimiž se rozhodčí řízení řídí.

Dle ust. § 408 odst. 1 obch. zák. bez ohledu na jiná ustanovení tohoto zákona skončí promlčecí doba nejpozději po uplynutí 10 let ode dne, kdy počala poprvé běžet. Do lhůty podle věty první se nezapočítává doba, po kterou se vede mediace podle zákona o mediaci. Námitku promlčení však nelze uplatnit v soudním nebo rozhodčím řízení, jež bylo zahájeno před uplynutím této lhůty.

Podle ust. § 403 odst. 1 obch. zák. přestává promlčecí doba běžet, jestliže věřitel zahájí na základě platné rozhodčí smlouvy rozhodčí řízení způsobem stanoveným v rozhodčí smlouvě nebo v pravidlech, jimiž se rozhodčí řízení řídí. Otázkou, zda výše uvedené ustanovení váže stavení promlčecí doby pouze na rozhodčí řízení zahájená na základě platné rozhodčí doložky se Nejvyšší soud ČR zabýval ve svém rozhodnutí sp. zn. 29 ICdo 19/2015, ze dne 01.06.2016, ve kterém uvedl závěr, že podle ust. § 403 odst. 1 obch. zák. promlčecí doba neběží bez ohledu na to, zda bylo rozhodčí řízení zahájeno na základě platné či neplatné doložky. V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud ČR konstatoval, že při výkladu ust. § 403 odst. 1 obch. zák. je nutno přihlížet ke smyslu a účelu daného ustanovení s přihlédnutím ke smyslu a účelu obdobného ustanovení obsaženého v občanském zákoníku. Podle ust. § 112 obč. zák. promlčecí doba neběží, bez ohledu na to, zda bylo rozhodčí řízení zahájeno na základě platné či neplatné rozhodčí doložky. Nejvyšší soud neshledal žádný důvod pro odlišný běh promlčecí doby v rozhodčích řízeních, v závislosti na tom, zda jsou v těchto řízeních uplatňována práva podle obchodního či občanského zákoníku. Pokud by byl přijat doslovný výklad ust. § 403 odst. 1 obch. zák., tedy že promlčecí doba neběží pouze tehdy, bylo-li rozhodčí řízení zahájeno na základě platné rozhodčí doložky, účastníci řízení by se nacházeli v právní nejistotě. Jestliže by rozhodčí doložka byla následně (poté, co proběhlo rozhodčí řízení) v rámci řízení o zrušení rozhodčího nálezu, prohlášena za neplatnou, došlo by k odepření přístupu ke spravedlnosti, neboť v důsledku trvání rozhodčího řízení by nárok mohl být promlčen. Otázkou běhu promlčecí doby v případě rozhodčích nálezů vydaných na základě neplatné rozhodčí doložky se Nejvyšší soud dále zabýval v rozsudku sp. zn. 29 ICdo 41/2014. V tomto rozsudku Nejvyšší soud dále uvedl, že dokud exekuční soud v exekučním řízení, popř. insolvenční soud v incidenčním sporu neurčí (neuvede v důvodech svého rozhodnutí), že rozhodčí nález nemá žádné právní účinky, jelikož byl vydán mimo rámec pravomoci rozhodce, je nutno posuzovat promlčení nároku z něj plynoucích jako u rozhodčího nálezu, jenž takovou vadou netrpí. Stejným způsobem se k dané problematice vyjádřil také Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 11.11.2013, sp. zn. I. ÚS 3512/2011, v němž uzavřel, že neplatné rozhodčí doložce sice nelze přiznat ochranu, avšak pohledávka přiznaná rozhodčím nálezem vydaným na základě neplatné rozhodčí doložky není pohledávkou promlčenou, ale mimo insolvenční řízení je třeba na tento nález stále hledět jako na rozhodnutí, které má účinky pravomocného rozsudku, neboť vadný rozhodčí nález nebyl odstraněn způsobem předpokládaným zákonem rozhodčím řízení, a tudíž způsobuje stavení běhu promlčecí doby.

Soud v souladu se závěry Nejvyššího soudu ČR ve výše uvedených rozhodnutích posoudil námitku promlčení jako nedůvodnou, a to z následujících důvodů. Z provedeného dokazování soud zjistil, že pohledávka byla zesplatněna ke dni 31.03.2005, když žalovaný vyzval dlužníka č. 1 k úhradě pohledávky oznámením ze dne 08.03.2005, a to nejpozději do 31.03.2005. Čtyřletá promlčecí doba k dle ust. § 397 obch. zák. pak začala běžet ode dne následujícího, tj. od 01.04.2005, rozhodčí řízení bylo zahájeno dne 26.02.2009, a tedy ke stavení této promlčecí doby v souladu s ust. § 403 odst. 1 obch. zák. došlo ještě před jejím uplynutím. K tomu soud dodává, že obecná čtyřletá promlčecí lhůta je lhůtou určenou k uplatnění práva, tedy lhůtou, v níž je třeba právo uplatnit u soudu, což v tomto případě bylo splněno. Je-li však právo již pravomocně přiznáno v nalézacím řízení (zde je právo přiznáno rozhodčím nálezem, byť nicotným), nepokračuje dále běh přerušené čtyřleté lhůty, nýbrž promlčení takového práva nastane za deset let ode dne, kdy promlčecí lhůta začala běžet poprvé v souladu s ust. § 408 odst. 1 Obch. zák., tj. v tomto případě od 01.04.2005 (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.11.2003, sp. zn. 20 Cdo 1595/2002, rozsudek Vrchního soudu v Praze, č.j. 104 VSPH 680/2014-65). Tato nová desetiletá lhůta však uběhla v průběhu nově zahájeného exekučního řízení vedeného na základě rozhodčího nálezu. Toto exekuční řízení bylo zahájeno dne 29.03.2010 u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 19EXE 1009/10, přičemž námitka promlčení byla uplatněna ještě v době, kdy toto exekuční řízení neskončilo. Námitka byla uplatněna žalobcem v rámci insolvenčního řízení dlužníka. Na tuto situaci však plně dopadají závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 09.01.2014, sp. zn. 21 Cdo 703/2013 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23.01.2014, sp. zn. 29 Cdo 1471/2012, v nichž je přijat závěr, že k námitce promlčení, kterou nelze uplatnit v exekučním řízení, se nepřihlíží ani v insolvenčním řízení. Jelikož tedy nemůže být námitka promlčení uplatněna v probíhajícím exekučním řízení (které dosud není skončeno), nemůže být zároveň uplatněna ani v insolvenčním řízení dlužníka. Promlčecí doba tedy neběžela po dobu rozhodčího řízení a exekučního řízení, byť rozhodčí nález je nicotným právním aktem, a ani neběží do doby právní moci tohoto rozhodnutí (tedy dokud soud rozhodující tento spor ve svém odůvodnění určil, že rozhodčí nález nemá žádných právních účinků). V době přihlášení pohledávky do insolvenčního řízení tak pohledávka promlčena nebyla a z tohoto důvodu soud žalobu zamítl.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 202 odst. 1 IZ, dle kterého ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě.

V Ostravě dne 22.11.2017

Mgr. Jana Martínková, v. r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Marcela Šurabová