33 ICm 902/2012
Jednací číslo: 33 ICm 902/2012-43 Sp. zn. ins. řízení: KSOS 33 INS 12040/2011

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZS UDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem Mgr. Rostislavem Krhutem v právní věci žalobce MOVEXIS PRAHA s.r.o., IČ 27450155, se sídlem Hřešice 46, Pozdeň, PSČ 273 76, zastoupeného JUDr. Milenou Bódiovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Sokolská třída 104/2, a žalovaných 1) JUDr. Evě Janíkové, se sídlem ve Frýdku-Místku, Farní 19, insolvenční správkyni dlužnice Andrey Hadvigové a 2) Samakaron, s.r.o., IČ 24822281, se sídlem v Praze 9-Proseku, Kytlická 780/16, právně zastoupeného Mgr. Adame m Russem, advokáte m se sídlem v Českém Těšíně, Karvinská 571/9, v řízení o žalobě žalobce proti žalované 1) na určení existence pohledávky a spojené žalobě žalovaného 2) proti žalobci na určení neexistence pohledávky,

t a k t o:

I. Žaloba žalobce, aby ve vztahu k prvnímu žalovanému bylo urče no, že žalobce má v insolvenčním řízení dlužnice pohledávku ve výši 677.403,29 Kč, se zamítá.

II. K žalobě druhého žalovaného se ve vztahu k žalobci určuje, že žalobce nemá v insolvenčním říze ní dlužnice pohledávku ve výši 677.403,29 Kč.

III. Žalobce je povinen zaplatit druhému žalované mu na náhradě nákladů řízení 17.177,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce druhého žalovaného.

IV. První žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Popěrným úkonem věřitele Samakaron, s.r.o, IČ 24822281 (žalovaný 2), došlým soudu dne 14.11.2011, který soud podle ustanovení § 200 odst. 5 zákona číslo 182/2006 Sb., insolvenční zákon (dále jen IZ ) posoudil jako incidenční žalobu, popřel žalovaný 2) co do pravosti všech 9 pohledávek žalobce MOVEXIS PRAHA s.r.o., IČ 27450155 v celkové výši 677.403,29 Kč, přihlášených do insolvenčního řízení dlužnice Andrey Hadvigové. Popírající věřitel odůvodnil popření všech 9 pohledávek shodně tím, že pohledávky jsou z titulu smluv uzavřených toliko s manželem dlužnice Eduardem Hadvigou, a to bez vědomí a souhlasu dlužnice, proto je považuje podle § 145 odst. 2 obč. zák. za neplatné.

Žalobce se vyjádřil k popěrnému úkonu žalovaného 2) a ve svém vyjádření zdůraznil, že pohledávky vznikly za trvání manželství Andrey a Eduarda Hadvigových, patří tak do společného jmění manželů a oba manželé jsou povinni je platit společně a nerozdílně. Poukázal rovněž na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 6.5.2011, č.j. 3 VSPH 334/2011-P7-9, z něhož dovozuje oprávnění věřitele přihlašovat své pohledávky do insolvenčního řízení manžela dlužníka, v němž je zpeněžován majetek v SJM.

Žalobou došlou soudu dne 2.4.2012 se žalobce MOVEXIS PRAHA s.r.o. domáhal určení, že jeho 9 pohledávek v celkové výši 677.403,29 Kč, přihlášených do insolvenčního řízení dlužnice Andrey Hadvigové, je po právu. Žalobní tvrzení a argumentace se v podstatné míře shoduje s vyjádřením žalobce citovaným v předchozím odstavci.

Žalovaná insolvenční správkyně navrhla zamítnutí žaloby s odůvodněním, že dlužnice Andrea Hadvigová nenese odpovědnost za závazky svého manžela, které nepřevzala.

Soud po zjištění, že obě řízení spolu skutkově souvisí, neboť jejich předmětem je přezkum totožných pohledávek společnosti MOVEXIS PRAHA s.r.o., rozhodl podle § 112 odst. 1 o.s.ř. o spojení řízení.

Soud se předně zabýval tím, zda jsou splněny podmínky pro projednání obou incidenčních sporů, tak jak vyplývají z § 198, § 200 a § 202 odst. 3 IZ. Splnění podmínek soud zjišťoval z obsahu insolvenčního spisu sp. zn. KSOS 33 INS 12040/2011, v jehož rámci jsou oba incidenční spory projednávány.

Z obsahu tohoto spisu se podává, že usnesením ze dne 26.8.2011 soud zjistil úpadek dlužnice Andrey Hadvigové (I.), prohlásil na její majetek konkurs (II.) a ustanovil JUDr. Evu Janíkovou insolvenční správkyní (III). Včasnou přihláškou došlou soudu dne 26.9.2011 (poslední den 30 denní lhůty k podání přihlášky připadl na neděli 25.9.2011) přihlásil věřitel MOVEXIS PRAHA s.r.o. do insolvenčního řízení 9 pohledávek v celkové výši 677.403,29 Kč (evidovaných v oddíle spisu P5), které na něj byly postoupeny od původních věřitelů (eBanka a.s. a Raiffeisenbank, a.s.). Prvních 6 pohledávek je z titulu úvěrových smluv (resp. v 1 případě smlouvy o půjčce) uzavřených mezi manželem dlužnice Eduardem Hadvigou a věřitelem eBanka a.s. (pohledávka číslo 1 ve výši 32.644,30 Kč dle smlouvy ze dne 18.7.2007, pohledávka číslo 2 ve výši 183.376,69 Kč dle smlouvy ze dne 17.8.2007, pohledávka číslo 3 ve výši 21.264,28 Kč ze smlouvy ze dne 17.12.2007, pohledávka číslo 4 ve výši 22.836,64 Kč ze smlouvy ze dne 17.3.2008, pohledávka číslo 5 ve výši 19.719,10 Kč ze smlouvy ze dne 16.5.2008, pohledávka číslo 6 ve výši 20.110,50 Kč dle smlouvy o půjčce ze dne 15.7.2008), pohledávka číslo 7 ve výši 237.068,01 Kč podle smlouvy o povoleném debetu uzavřené dne 19.6.2006 mezi manželem dlužnice a bankou eBanka a.s., pohledávka číslo 8 ve výši 137.170,77 Kč ze smlouvy o vydání kreditní karty uzavřené mezi manželem dlužnice E. Hadvigou a Raiffeisenbank a.s. dne 25.4.2006 a pohledávka číslo 9 ve výši 3.213,-Kč ze smlouvy o poskytování bankovních služeb, uzavřené dne 24.1.2011 mezi manželem dlužnice a bankou eBank a.s. Pohledávka přihlášeného věřitele byla přezkoumána na zvláštním přezkumném jednání konaném dne 5.3.2012 a v plném rozsahu popřena insolvenční správkyní co do pravosti z důvodu nedostatku pasivní legitimace (zjištěno z protokolu o zvláštním přezkumném jednání konaném dne 5.3.2012 a rovněž z přezkumného listu /seznamu přihlášených pohledávek/ týkajícího se přihlášky číslo P5-oba důkazy zjištěnou skutečnost prokazují samostatně samy o sobě). Současně byla popřena popěrným úkonem žalovaného 2) popsaným v prvním odstavci tohoto odůvodnění.

Dle záznamu z účtárny Krajského soudu v Ostravě složil popírající věřitel dne 16.3.2012 na účet soudu jistotu na náklady řízení ve výši 10.000,-Kč.

Skutečnosti zjištěné z obsahu insolvenčního spisu jsou dostatečné pro závěr soudu o tom, že jsou splněny podmínky pro meritorní projednání obou incidenčních sporů. Popěrný úkon žalovaného 2) je včasný, splňuje náležitosti uvedené v § 200 odst. 2 IZ a věřitel složil včas jistotu na náklady incidenčního sporu podle § 202 odst. 3 IZ. Stejně tak žaloba věřitele, jehož nevykonatelná pohledávka byla ins. správkyní popřena, byla podána ve lhůtě 30 dnů ode dne konání přezkumného jednání a směřuje proti popírající insolvenční správkyni.

Předmětem soudního přezkumu je 9 pohledávek věřitele MOVEXIS PRAHA s.r.o. Po stránce skutkové je pro rozhodnutí soudu právně významný skutkový závěr o tom, že všech 9 pohledávek je z titulu smluv uzavřených mezi předchůdcem žalobce (eBanka a.s. a Raiffeisenbank a.s.) a manželem dlužnice Eduardem Hadvigou s tím, že dlužnice Andrea Hadvigová žádnou ze smluv neuzavřela a nepodepsala. Toto zjištění soud učinil ze shodných skutkových tvrzení účastníků (§ 120 odst. 4 o.s.ř.), která soud vzal za svá skutková zjištění. S ohledem na nesporná tvrzení účastníků soud již neprováděl další důkazy vztahující se k vlastním pohledávkám, jež jsou obsahem přihláškového spisu.

Z hlediska právního posouzení se soud zabýval argumentací popírajících osob, a to zda má s ohledem na ust. § 145 odst. 2 obč. zák. na platnost smluv (o úvěru, půjčce, vedení účtu) vliv, že byly uzavřeny jedním z manželů bez souhlasu druhého manžela a zda věřitel může přihlašovat do insolvenčního řízení dlužníka pohledávky, které mají původ ve smlouvě, jež nebyla uzavřena dlužníkem, ale pouze manželem dlužníka.

Žalobci je třeba přisvědčit, že společné jmění manželů tvoří také závazky, které některému z manželů vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého (§ 143 odst. 1 písm. b/ obč. zák.). Také pro závazky ve společném jmění manželů platí, že jejich obvyklou správu může vykonávat každý z manželů, v ostatních záležitostech je však zapotřebí souhlasu obou manželů. Je proto namístě odlišit úkony patřící do obvyklé správy majetku od úkonů, které tuto obvyklou správu přesahují. Jde-li o úkony, přesahující obvyklou správu, má nedodržení souhlasu obou manželů za následek neplatnost právního úkonu. Závazek, jehož rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů a který převzal jeden z nich bez souhlasu druhého, ovšem není závazkem, který náleží do společného jmění manželů a režim § 145 odst. 2 obč. zák. na něj nedopadá. Lze tedy uzavřít, že manžel dlužnice nepotřeboval k uzavření posuzovaných smluv souhlas, či podpis dlužnice a smlouvy nejsou pro absenci tohoto podpisu neplatné. Ostatně právní závěr, podle kterého uzavřel-li za trvání manželství smlouvu o půjčce jako dlužník jen jeden z manželů, nepotřebuje k tomu souhlas druhého manžela, a to ani v případě, že nejde o běžnou záležitost a bez ohledu na to, jak byly získané finanční prostředky následně použity, je již dlouhodobě přijímán a nečiní v aplikační praxi potíže (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 21. prosince 1973, sp. zn. 3 Cz 57/73, usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. října 2006, sp. zn. 33 Cdo 690/2005, uveřejněné na internetových stránkách Nejvyššího soudu-www.nsoud.cz nebo rozsudek Nejvyššího soudu České republiky 16. července 2008, sp. zn. 28 Cdo 2199/2008, uveřejněné tamtéž). Potud je tedy argumentace popírajícího věřitele o relativní neplatnosti všech smluv s odkazem na ustanovení § 145 odst. 2 obč. zák. nedůvodná. Nicméně pro posuzovanou věc soud nepovažuje výše uvedený právní závěr za právně významný. Vznikne-li totiž závazkový právní vztah, může se dotýkat právní sféry jen těch subjektů, kteří jsou jeho účastníky, a na tomto závěru nic nemůže změnit ani zařazení závazků do masy SJM, ani ustanovení § 145 odst. 4 obč. zák. Pokud by ze smlouvy mohl být oprávněn či povinen někdo, kdo nebyl jejím účastníkem jen proto, že je manželem věřitele či dlužníka, vnášelo by to nejistotu do závazkových právních vztahů vzniklých na základě smluv a představovalo by nepřípustné popření zásady, že ze závazkového právního vztahu vzniklého ze smlouvy jsou oprávněny a povinny jen strany smlouvy (a jejich právní nástupci), že obsah závazkového právního vztahu je určován zásadně smluvními stranami a že plnění ze závazkového právního vztahu může požadovat jen účastník smlouvy. V poměrech pasivní legitimace jednoho z manželů ve vztahu k závazkům vzniklým ze smluvních vztahů uzavřených pouze druhým z manželů byl tento právní závěr potvrzen především rozsudkem velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 12. září 2007, sp. zn. 31 Odo 677/2005, uveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, 2008, pod pořadovým č. 24 a je v současné rozhodovací praxi soudů již ustálen. Věřitel se tak nemůže domáhat plnění po manželovi, který nebyl stranou smlouvy.

Soud však považuje za potřebné vypořádat se také s otázkou, zda právní závěry o nedostatku pasivní legitimace manžela, který nebyl účastníkem smlouvy, rozvedené v předchozím odstavci, které se plně uplatní v mimoinsolvenčních poměrech, nejsou v insolvenčním řízení (resp. při prohlášení konkursu) prolomeny právě specifickou povahou insolvenčního, resp. konkursního řízení. Jak totiž vyplývá z ust. § 262a odst. 1 o.s.ř., výkon rozhodnutí na majetek patřící do společného jmění manželů lze nařídit také tehdy, jde-li o vydobytí závazku, který vznikl za trvání manželství jen jednomu z manželů. Také ve zmíněném rozhodnutí velkého senátu bylo potvrzeno, že věřitel se sice nemůže domáhat uspokojení své pohledávky vůči manželu jeho dlužníka, který nebyl účastníkem smlouvy, nebrání mu to však vést výkon rozhodnutí na majetek ve společném jmění manželů. Zahrnutím společného majetku do majetkové podstaty jednoho z manželů za současného vyloučení možnosti věřitele přihlašovat do tohoto insolvenčního řízení své pohledávky (které má pouze vůči druhému z manželů), by se mohlo vskutku jevit tak, že věřiteli je odejmuta (oproti mimoinsolvenčním poměrům) možnost domáhat se uspokojení své pohledávky z tohoto majetku. S tímto náhledem však soud nesouhlasí.

Typově mohou nastat dva případy. Je-li v úpadku jen jeden z manželů, nejsou věřitelé druhého z manželů nikterak dotčeni na svých právech tím, že je majetek ve společném jmění manželů využit k uspokojení věřitelů manžela, který v úpadku je. Věřitel, jehož pohledávka není v prodlení, totiž musí strpět uspokojení jiných pohledávek z majetku dlužníka. Pohledávka takového věřitele není zajištěna jakousi univerzální zástavou na majetku dlužníkova manžela, ať již na majetku výlučném či na majetku v SJM.

Druhým případem je potom situace, kdy by v úpadku byli oba manželé-jako je tomu v posuzované věci, neboť na majetek Eduarda Hadvigy /manžela dlužnice/ byl prohlášen pravomocným usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 2.5.2012, č.j. KSOS 33 INS 20460/2011-A-28 konkurs. Ust. § 274 IZ, které předpokládá, že majetek předluženého SJM se nevypořádává, ale je celý zahrnut do podstaty a využit k uspokojení věřitelů, totiž svým účelem míří jen na konkrétní vyjádření zásady, že jako první musí být uspokojeni věřitelé a teprve případný přebytek si mezi sebou mohou dělit manželé. Jsou-li zde však dvě skupiny věřitelů (tj. věřitelé každého z manželů), je třeba i při aplikaci ust. § 274 IZ respektovat úhelnou zásadu poměrného uspokojení věřitelů v insolvenčním řízení vyjádřenou v ust. § 1 písm. b) a v § 5 písm. a) IZ, což se projeví tím, že majetek SJM (resp. přesněji jeho nezajištěná část, když výtěžek zpeněžení předmětu zajištění musí vždy obdržet zajištění věřitelé) se v těchto případech rozdělí mezi obě majetkové podstaty v poměru závazků jednotlivých manželů uspokojitelných z majetku v SJM.

Tímto způsobem je tedy dosaženo respektování zásad insolvenčního řízení a není třeba připustit křížové přihlašování pohledávek, které by naopak vedlo k naprosto nepřípustné situaci, kdy by z výlučného majetku dlužníka mohli být uspokojování i věřitelé pohledávek, u kterých není daný dlužník obligačním dlužníkem, ale má jen povinnost strpět jejich uspokojení z majetku v SJM, nikoliv ze svého majetku výlučného.

Z výše rozve dených důvodů soud uzavřel, že přihlášené pohledávky věřitele MOVEXIS PRAHA s.r.o. ne jsou ve vztahu k dlužnici A. Hadvigové po právu, pro nedostatek pasivní legitimace dlužnice, pročež žalobě popírajícího žalovaného 2/ zcela vyhověl a žalobu věřitele MOVEXIS PRAHA s.r.o. zamítl.

Vzhledem k tomu, že pro rozhodnutí ve věci není právně významné, zda vzniklé závazky patří do společného jmění manželů, neprováděl soud dokazování k prokázání této skutečnosti (přihláškou pohledávky do ins. řízení manžela dlužnice).

O nákladech řízení soud rozhodl podle procesního úspěchu ve věci, když žalovaní byli ve věci plně úspěšní. Zatímco žalované ins. správkyni podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, žalovanému 2) vznikly náklady spočívající v zaplaceném soudním poplatku (5.000,-Kč) a na právním zastoupení v rozsahu odměny advokáta podle § 8 vyhl. č. 484/2000 Sb. (ve znění účinném v době zahájení řízení-tj. před 1.3.2012) ve výši 9.000,-Kč, náhrady hotových výdajů za 2 úkony právní služby podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. á 300,-Kč, cestovní výdaje ve výši 548,-Kč při cestě zástupce žalovaného 2) k ústnímu jednání z Českého Těšína do Ostravy a zpět (96 km) vozidlem ŠKODA SUPERB RZ 5T2 2304 při spotřebě 5,8 litrů/100 km motorové nafty a 20% DPH z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů ve výši 2.029,60 Kč, celkem tedy 17.177,60 Kč. K žalovaným 2) vyúčtované odměně soud dodává, že paušální sazba odměny advokáta u žalob na určení pravosti, výše a pořadí se neurčuje podle § 5 písm. d) vyhl.č . 484/2000 Sb, ale podle § 8 této vyhlášky (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Odo 1721/2006).

Po právní moci tohoto rozsudku soud rozhodne o vrácení zálohy (její nevyčerpané části) žalovanému 2).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o.s.ř.).

V Ostravě dne 31. července 2012

Za správnost vyhotovení: Mgr. Rostislav Krhut, v.r. Petra Závorová samosoudce