33 ICm 857/2011
Jednací číslo: 33 ICm 857/2011-11 Sp. zn. ins. řízení KSOS 33 INS 15859/2010

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem Mgr. Rostislavem Krhutem v právní věci žalobkyně CETELEM ČR, a.s., IČ 25085689, se sídlem v Praze 5, Karla Engliše 5/3208, proti žalovaným 1) Ing. Ivo Kotabovi, se sídlem V Zimném dole 713, 735 12 Orlová-Lazy, insolvenčnímu správci dlužníka Igora Gabča a 2) Igoru Gabčovi, bytem v Bohumíně, Okružní 383, v řízení o určení pravosti popřené pohledávky,

takto:

I. Žaloba na určení, že žalobkyně má vůči žalovanému 2) pohledávku ve výši 13.560,-Kč z titulu nákladů rozhodčího řízení přiznaných žalobkyni rozhodčím nálezem sp. zn. 31045/10 ze dne 10.6.2010 vydaným rozhodcem Bc. Martinem Sedláčkem, který nabyl právní moci dne 28.6.2010 a stal se soudně vykonatelným, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Incidenční žalobou doručenou soudu dne 7.4.2011 se žalobkyně domáhá určení, že má vůči dlužníkovi (žalovanému 2/) pohledávku ve výši 13.560,-Kč, která byla žalovanými popřena na přezkumném jednání. V žalobě tvrdí, že její pohledávka představuje náklady rozhodčího řízení přiznané ji vykonatelným rozhodčím nálezem a je po právu. Dle jejího názoru jsou to žalovaní, kteří by měli podat žalobu podle § 199 ins. zákona.

Žalovaní se k žalobě nevyjádřili.

Soud ve věci rozhodl při splnění podmínek podle § 115a o.s.ř. bez jednání.

Z obsahu insolvenčního spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn. KSOS 33 INS 15859/2010 se podává, že usnesením ze dne 7.1.2011 byl zjištěn úpadek žalovaného 2), bylo povoleno jeho oddlužení a žalovaný 1) byl ustanoven do funkce insolvenčního správce. Přihláškou podanou u soudu dne 1.2.2011, evidovanou v oddíle spisu P3, přihlásila žalobkyně do insolvenčního řízení vykonatelnou pohledávku ve výši 29.427,-Kč včetně příslušenství, přiznanou pravomocným rozhodčím nálezem, která sestává mimo jiné z nákladů rozhodčího řízení ve výši 13.560,-Kč. Žalovaný 1) zařadil do seznamu přihlášených pohledávek pohledávku žalobkyně jako nevykonatelnou a na přezkumném jednání konaném dne 7.3.2011 jí co do nákladů rozhodčího řízení ve výši 13.560,-Kč popřel. Stejným způsobem popřel pohledávku žalobkyně žalovaný 2) v postavení dlužníka. Výzvou ze dne 10.3.2011 žalovaný 1) vyrozuměl žalobkyni o popření pohledávky a poučil ji o právu uplatnit popřenou pohledávku u soudu. Vyrozumění bylo žalobkyni doručeno dne 23.3.2011, žaloba došla soudu dne 7.4.2011 (tj do 15 dnů od doručení výzvy). Usnesením ze dne 17.3.2011 soud schválil oddlužení dlužníka Igora Gabča plněním splátkového kalendáře.

Soud předně konstatuje, že žalovaní popřeli z přihlášené pohledávky pohledávku žalobkyně na náhradu nákladů rozhodčího řízení ve výši 13.560,-Kč, přiznané žalobkyni rozhodčím nálezem vydaným Bc. Martinem Sedláčkem dne 10.6.2010. Nárok na náhradu nákladů řízení má základ v procesním právu a vzniká teprve na základě pravomocného rozhodnutí, které má v tomto směru konstitutivní povahu. Pro posuzovanou věc tak je rozhodující posouzení existence a platnosti rozhodčího nálezu, který zde představuje právní titul vzniku popřené pohledávky. V tomto směru tak soud zaměřil dokazování, přičemž právně významné skutečnosti zjišťoval z obsahu předložených listin.

Z rozhodčího nálezu rozhodce Bc. Martina Sedláčka ze dne 10.6.2010, sp. zn. 31045/10 soud zjistil, že výrokem ad II) rozhodce zavázal žalovaného 2) zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů rozhodčího řízení částku ve výši 13.560,-Kč. Dle vyznačené doložky nabyl nález právní moci dne 28.6.2010. Jak vyplývá z odůvodnění nálezu, rozhodce byl k projednání sporu určen rozhodčí doložkou sjednanou ve Všeobecných úvěrových podmínkách společnosti Cetelem ČR, a.s., které jsou nedílnou součástí smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným 2) dne 10.4.2008. Rozhodce rozhodl spor bez jednání a proti jeho nálezu nebyl přípustný žádný opravný prostředek.

Ze smlouvy o úvěru, uzavřené dne 10.4.2008 mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným 2) jako obligačním dlužníkem, soud zjistil, že nedílnou součástí smlouvy jsou Všeobecné úvěrové podmínky CETELEM ČR, a.s. V článku IV-8 těchto podmínek označeného jako Řešení sporů se uvádí, že veškeré spory ze smlouvy a se smlouvou související budou řešeny v rozhodčím řízení před jediným rozhodcem podle zákona č. 216/1994 Sb. a dále v souladu s Rozhodčím řádem a Poplatkovým řádem vydanými Sdružením rozhodců, s.r.o., IČ 63496658, sídlem Příkop 8 (budova IBC), 604 10 Brno, s tím, že tyto dokumenty jsou zveřejněny v platném znění na internetových stránkách www.sdruženírozhodcu.cz.

Z dalších navržených důkazů soud nic právně významného nezjistil, když tyto se nevztahují k popřené části pohledávky.

Posuzovaný spor je sporem incidenčním podle § 159 a násl. IZ, před jehož meritorním projednáním soud zkoumá splnění podmínek plynoucích z insolvenčního zákona, za kterých může spor o určení pravosti pohledávky proběhnout. V této souvislosti je v projednávané věci významné zejména posouzení, zda insolvenční správce je oprávněn zařadit do seznamu přihlášených pohledávek pohledávku věřitele jako nevykonatelnou, přestože byla přihlášena jako vykonatelná a změnit tak osobu legitimovanou k uplatnění popření pohledávky u soudu. Soud k této otázce zastává názor, že z pohledu střetu ustanovení § 198 a § 199 IZ, resp. § 410 odst. 2 IZ, tedy z pohledu toho, kdo měl povinnost podat incidenční žalobu, je pro věřitele rozhodující výsledek přezkumného jednání, na kterém byla přihlášená pohledávka věřitele přezkoumána a popřena, a to bez ohledu na skutečnost, jak byla pohledávka věřitele do insolvenčního řízení přihlášena, tj. zda byla věřitelem přihlášena jako vykonatelná pohledávka či jako nevykonatelná. Stanovisko správce k vykonatelnosti pohledávky nevylučuje, aby soud v rámci incidenčního sporu dospěl k odlišnému závěru o vykonatelnosti pohledávky než insolvenční správce, což ostatně vyplývá také z ust. § 198 odst. 3 IZ. Žalobkyně tedy sice přihlásila pohledávku jako vykonatelnou, ale žalovaný ji zařadil do seznamu přihlášených pohledávek jako nevykonatelnou a takto ji také přezkoumal. Soud tedy uzavírá, že s ohledem na výsledek přezkumného jednání to byla žalobkyně, na které bylo, aby podala žalobu podle § 198 odst. 1 IZ a § 410 odst. 2 IZ, což také učinila. Z aplikace tohoto právního závěru na skutkový stav zjištěný z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že žaloba byla podána včas ve lhůtě 30 dnů ode dne konání přezkumného jednání tak, jak stanoví § 198 odst. 1 IZ, oprávněnou osobou a směřuje v souladu s § 198 odst. 1 a § 410 odst. 2 IZ proti popírajícím insolvenčnímu správci a dlužníkovi.

Mezi účastníky není sporu o tom, že smluvní vztah, který je předmětem posouzení v rámci této incidenční žaloby, byl uzavřen mezi věřitelem-právnickou osobou poskytujícím úvěry v rámci své podnikatelské činnosti a dlužníkem-fyzickou osobou nepodnikatelem. Skutečnost, že dlužník nepodnikal a nemá závazky z podnikání je soudu známá z úřední činnosti, konkrétně z insolvenčního řízení vedeného pod sp. zn. KSOS 33 INS 15859/2010, když byla prověřována v rámci zkoumání podmínek pro povolení oddlužení.

Těžiště právního posouzení spočívá ve vyhodnocení platnosti rozhodčího nálezu, a to vzhledem ke spotřebitelskému charakteru smluvního vztahu účastníků a oprávnění žalovaných pravomocný rozhodčí nález napadnout.

Problematikou rozhodčích doložek ve spotřebitelských smlouvách se podrobně zabýval Ústavní soud v ústavním nálezu ze dne 1.11.2011, sp.zn. II. ÚS 2164/10. V tomto nálezu zaujal ústavní soud stanovisko, že pouhé ujednání rozhodčí doložky ve spotřebitelské smlouvě nelze bez dalšího považovat za nepřiměřenou podmínku ve smyslu směrnice Rady č. 93/13/ES ze dne 5. dubna 1993 a ust. § 56 obč. zák., a nemůže proto samo o sobě přivodit její neplatnost. Ujednání o rozhodčí doložce ve spotřebitelské smlouvě lze však z ústavně právního hlediska připustit pouze za předpokladu stanovení transparentních a jednoznačných pravidel pro určení osoby rozhodce. Jde-li o ujednání v rámci spotřebitelské smlouvy, musí rozhodčí řízení obecně zaručovat procesní práva srovnatelná s řízením, které by bylo na místě v případě, kdy by se spotřebitel k ujednání ve spotřebitelské smlouvě nezavázal (ústnost, přímost jednání, odvolací instance, včetně možnosti přezkoumání rozhodčího nálezu jinými rozhodci, jak to umožňuje platný zákon o rozhodčím řízení). Soud nemá důvod se v projednávané věci od citovaného nálezu odchýlit. Ve vztahu k projednávané věci soud konstatuje, že sjednaná rozhodčí doložka nestanovila transparentní a jednoznačná pravidla pro určení rozhodce, ale plně odkázala na Sdružení rozhodců, s.r.o. Podmínkou transparentního a jednoznačného označení rozhodce je jeho jednoznačné určení a nikoliv určení v jeho jmenování označenou společností, která není ani stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona. Dalším neméně významným důvodem neplatnosti rozhodčí smlouvy v posuzované věci je jednoinstančnost a ústnost rozhodčího řízení. Současně soud zastává názor, že rozhodčí doložka je absolutně neplatná také proto, že nebyla sjednána individuálně, ale je obsažena ve formulářových smluvních podmínkách, jejichž obsah dlužník neměl možnost jakýmkoliv způsobem ovlivnit. Neplatnost rozhodčí doložky má za následek nedostatek pravomoci rozhodce k vydání rozhodčího nálezu a vydaný rozhodčí nález je pro nedostatek pravomoci rozhodce nicotným aktem.

V návaznosti na posouzení neplatnosti rozhodčí doložky se soud dále zabýval oprávněním insolvenčního správce a dlužníka namítat neplatnost či nicotnost rozhodčí nálezu z důvodu neplatnosti rozhodčí smlouvy za stavu, kdy nebyl v zákonné lhůtě podán návrh na zrušení rozhodčího nálezu soudem podle § 31 a násl. zákona o rozhodčím řízení (resp. nebylo tvrzeno, že by dlužník takový návrh podal). Soud zastává názor, že s ohledem na právní úpravu rozhodčího řízení platnou do 31.3.2012 nemohl být spotřebitel omezen v právu namítat neplatnost rozhodčího nálezu žádnou lhůtou a soud je oprávněn přezkoumávat rozhodčí nález a rozhodčí smlouvu i mimo řízení o zrušení nálezu zahájené na návrh spotřebitele v zákonné propadné lhůtě. Tento výklad odpovídá komunitární úpravě spotřebitelského práva a rozhodnutím Evropského soudního dvora (dále jen ESD ). V rozsudku ESD ze dne 27.6.2000 ve věci C-240/98 až C-244/98 Oceáno Grupo Editorial SA proti Raci Murciano Quintero byl konstatován předpoklad, že spotřebitel je při uzavírání smluv ve slabším postavení, a to jak z hlediska vyjednávací pozice, tak z hlediska vědomostí, což jej vede k tomu, že přistoupí k podmínkám předem vyhotoveným prodávajícím nebo poskytovatelem, aniž by mohl ovlivnit jejich obsah. Účel článku 6 směrnice, který členským státům ukládá, aby přijaly právní úpravu stanovující nezávaznost nepřiměřených podmínek pro spotřebitele, by nebyl naplněn, pokud by byl spotřebitel povinen namítnout nepřiměřenost takové podmínky. Systém ochrany zavedený směrnicí je založen na myšlence, že nerovnováha mezi spotřebitelem a dodavatelem může být korigována pouze pozitivním zásahem, nespojeným se stranami smlouvy. V rozhodnutí Asturcom Telecomunicaciones SL vs. Cristina Rodríguez Nogueira-věc C-40/08 zase ESD poměřoval národní (zde španělskou) právní úpravu rozhodčího řízení testem efektivity a rovnocennosti, a to ve vztahu k časovému omezení spotřebitele napadat neplatnost rozhodčího nálezu u vnitrostátního soudu. V této věci ESD konstatoval, že v souladu se zásadou efektivity nesmějí být podmínky pro omezení spotřebitele napadat neplatnost rozhodčího nálezu z důvodu znevýhodňující rozhodčí doložky upraveny tak, že by v praxi nadměrně ztěžovaly nebo znemožňovaly výkon práv přiznaných právním řádem Společenství. Pohlíženo optikou eurokonformního výkladu na posuzovanou věc soudu nezbývá než konstatovat, že právní úprava rozhodčího řízení podle zákona č. 216/1994 Sb., ve znění účinném do 31.3.2012, neposkytovala spotřebiteli dostatečně efektivní ochranu proti neplatným rozhodčím smlouvám (pro rozpor s právem na ochranu spotřebitele) a spotřebitele, popř. jinou legitimovanou osobu

(např. insolvenčního správce při popěrném úkonu) tak nelze časově omezit při zpochybňování rozhodčích nálezů. Za stěžejní v tomto směru soud považuje skutečnost, že zákon neukládal podnikateli nebo rozhodci informovat spotřebitele o všech důsledcích, které pro něho mohou uzavřením rozhodčí doložky nastat, o právech spotřebitele v rozhodčím řízení, poučení o možnosti podat žalobu na zrušení nálezu k soudu a že neumožňoval soudu přezkoumávajícího rozhodčí nález vydaný ve sporu mezi spotřebitelem a podnikatelem posoudit soulad nároku podnikatele s hmotněprávní úpravou na ochranu spotřebitele. Z výše uvedených důvodů soud nepovažuje právní úpravu rozhodčího řízení ve znění účinném do 31.3.2012 za dostatečně efektivní v kontextu rozhodnutí ESD, neboť pro nedostatek informovanosti, poučení výrazně ztěžovala výkon práv spotřebitele v rozhodčím řízení a v následující fázi po doručení rozhodčího nálezu. Dle názoru soudu teprve nová právní úprava rozhodčího řízení účinná od 1.4.2012 zajišťuje spotřebiteli dostatečná práva v průběhu rozhodčího řízení a lze ji považovat za souladnou s výše naznačenou komunitární právní úpravou, což bylo ostatně jejím hlavním cílem. Soud tedy uzavírá, že přinejmenším žalovaný insolvenční správce byl oprávněn v rámci popěrného úkonu zpochybnit platnost rozhodčího nálezu, včetně práv jím přiznaných a soudu přísluší konstatovat v tomto řízení nicotnost nálezu a vyvodit z toho odpovídající právní následky.

Jak již konstatoval soud výše, rozhodčí nález je z důvodu neplatnosti rozhodčí smlouvy nicotným právním aktem (paaktem), který nevyvolává žádné právní následky a nemůže být ani způsobilým právním titulem pro založení práva žalobkyni na náhradu nákladů rozhodčího řízení. Žalovanými popřená část pohledávky žalobkyně tak vskutku není po právu, proto soud žalobu zamítl.

Pokud jde o výrok o nákladech řízení, žalovaní měli ve věci plný procesní úspěch, podle obsahu spisu jim však žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě.

V Ostravě dne 12. listopadu 2012

Za správnost vyhotovení: Mgr. Rostislav Krhut v.r. Petra Závorová samosoudce