33 ICm 757/2013
Jednací číslo: 33 ICm 757/2013-155 (KSOS 33 INS 2539/2012)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Bartoszovou, Ph.D. ve věci žalobce Mgr. Michala Machka, se sídlem Dlouhá 53/6, 702 00, Moravská Ostrava, insolvenčního správce dlužníka PROMATECH CZ s.r.o., se sídlem Ostrava-Mariánské Hory, Novinářská 1254/7, PSČ 709 00, IČ: 25910779, proti žalovaným: 1) Ditě Ferenčíkové, nar. 26.12.1975, bytem Horní 877/48, 700 30 Ostrava-Hrabůvka, 2) Ondřeji anonymizovano , anonymizovano , bytem Bachmačská 2543/29, 702 00 Ostrava-Moravská Ostrava, 3) Kristýně Vozihnojové, nar. 19.05.1986, bytem Zdeňka Báry 113/2, 700 30 Ostrava-Dubina, 4) Janu anonymizovano , anonymizovano , bytem Karpatská 2857/20, 700 30 Ostrava-Zábřeh, 5) Ing. Jaroslavu anonymizovano , anonymizovano , bytem Lidická 1067/20c, 736 01 Havířov-Šumbark, zastoupenému JUDr. Pavlou Promnou, advokátkou, se sídlem Hlavní třída 442/65, Havířov, PSČ 736 01, 6) Lucii anonymizovano , anonymizovano , bytem Lidická 1067/20c, 736 01 Havířov -Šumbark, zastoupené JUDr. Pavlou Promnou, advokátkou, se sídlem Hlavní třída 442/65, Havířov, PSČ 736 01, o odpůrčí žalobě

takto:

I. Žaloba na určení, že právní úkon dlužníka PROMATECH CZ s.r.o. se sídlem Ostrava-Mariánské Hory, Novinářská 1254/7, PSČ 709 00, IČ: 25910779 ze dne 20.01.2012, kterým bylo žalované 1) vyplaceno odstupné v celkové výši 80.845,-Kč, je v rozsahu částky 32.338,-Kč vůči věřitelům neúčinným úkonem a žalovaná 1) je povinna vydat do majetkové podstaty dlužníka PROMATECH CZ s.r.o. se sídlem Ostrava-Mariánské Hory, Novinářská 1254/7, PSČ 709 00, IČ: 25910779 plnění z neúčinného úkonu ve výši 32.338,-Kč, se zamítá.

II. Žaloba na určení, že právní úkon dlužníka PROMATECH CZ s.r.o. se sídlem Ostrava-Mariánské Hory, Novinářská 1254/7, PSČ 709 00, IČ: 25910779 ze dne 20.01.2012, kterým bylo žalovanému 2) vyplaceno odstupné v celkové výši 130.935,-Kč, je v rozsahu částky 52.374,-Kč vůči věřitelům neúčinným úkonem a žalovaný 2) je povinen vydat do majetkové podstaty dlužníka PROMATECH CZ s.r.o. se sídlem Ostrava-Mariánské Hory, Novinářská 1254/7, PSČ 709 00, IČ: 25910779 plnění z neúčinného úkonu ve výši 52.374,-Kč, se zamítá.

III. Žaloba na určení, že právní úkon dlužníka PROMATECH CZ s.r.o. se sídlem Ostrava-Mariánské Hory, Novinářská 1254/7, PSČ 709 00, IČ: 25910779 ze dne 20.01.2012, kterým bylo žalované 3) vyplaceno odstupné v celkové výši 73.960,-Kč, je v rozsahu částky 29.584,-Kč vůči věřitelům neúčinným úkonem a žalovaná 3) je povinna vydat do majetkové podstaty dlužníka PROMATECH CZ s.r.o. se sídlem Ostrava-Mariánské Hory, Novinářská 1254/7, PSČ 709 00, IČ: 25910779 plnění z neúčinného úkonu ve výši 29.584,-Kč, se zamítá.

IV. Žaloba na určení, že právní úkon dlužníka PROMATECH CZ s.r.o. se sídlem Ostrava-Mariánské Hory, Novinářská 1254/7, PSČ 709 00, IČ: 25910779 ze dne 20.01.2012, kterým bylo žalovanému 4) vyplaceno odstupné v celkové výši 30.384,-Kč, je v rozsahu částky 15.192,-Kč vůči věřitelům neúčinným úkonem a žalovaný 4) je povinen vydat do majetkové podstaty dlužníka PROMATECH CZ s.r.o. se sídlem Ostrava-Mariánské Hory, Novinářská 1254/7, PSČ 709 00, IČ: 25910779 plnění z neúčinného úkonu ve výši 15.192,-Kč, se zamítá.

ICM R

V. Žaloba na určení, že právní úkon dlužníka PROMATECH CZ s.r.o. se sídlem Ostrava-Mariánské Hory, Novinářská 1254/7, PSČ 709 00, IČ: 25910779 ze dne 20.01.2012, kterým bylo žalovanému 5) vyplaceno odstupné v celkové výši 326.040,-Kč, je v rozsahu částky 130.416,-Kč vůči věřitelům neúčinným úkonem a žalovaný 5) je povinen vydat do majetkové podstaty dlužníka PROMATECH CZ s.r.o. se sídlem Ostrava-Mariánské Hory, Novinářská 1254/7, PSČ 709 00, IČ: 25910779 plnění z neúčinného úkonu ve výši 130.416,-Kč, se zamítá.

VI. Žaloba na určení, že právní úkon dlužníka PROMATECH CZ s.r.o. se sídlem Ostrava-Mariánské Hory, Novinářská 1254/7, PSČ 709 00, IČ: 25910779 ze dne 09.01.2012, kterým bylo žalované 6) vyplaceno odstupné v celkové výši 215.245,-Kč, je v rozsahu částky 86.098,-Kč vůči věřitelům neúčinným úkonem a žalovaná 6) je povinna vydat do majetkové podstaty dlužníka PROMATECH CZ s.r.o. se sídlem Ostrava-Mariánské Hory, Novinářská 1254/7, PSČ 709 00, IČ: 25910779 plnění z neúčinného úkonu ve výši 86.098,-Kč, se zamítá.

VII. Žaloba na určení, že právní úkon dlužníka PROMATECH CZ s.r.o. se sídlem Ostrava-Mariánské Hory, Novinářská 1254/7, PSČ 709 00, IČ: 25910779, kterým byla žalovanému 5) vyplacena prémie, a to a) ze dne 12.05.2011 ve výši 25.541,-Kč, b) ze dne 07.06.2011 ve výši 25.541,-Kč, c) ze dne 13.07.2011 ve výši 25.541,-Kč, d) ze dne 11.08.2011 ve výši 25.541,-Kč, e) ze dne 12.09.2011 ve výši 25.541,-Kč, f) ze dne 10.10.2011 ve výši 25.541,-Kč, g) ze dne 06.01.2012 ve výši 66.881,-Kč, h) ze dne 20.01.2012 ve výši 46.471,-Kč, je vůči věřitelům neúčinným úkonem a žalovaný 5) je povinen vydat do majetkové podstaty dlužníka PROMATECH CZ s.r.o. se sídlem Ostrava-Mariánské Hory, Novinářská 1254/7,

ICM R

PSČ 709 00, IČ: 25910779 plnění z neúčinného úkonu ve výši celkem 266.598,-Kč, se zamítá.

VIII. Určuje se, že právní úkon dlužníka PROMATECH CZ s.r.o. se sídlem Ostrava-Mariánské Hory, Novinářská 1254/7, PSČ 709 00, IČ: 25910779, kterým byla žalované 6) vyplacena prémie, a to: a) ze dne 12.05.2011 ve výši 15.750,-Kč, b) ze dne 07.06.2011 ve výši 15.750,-Kč, c) ze dne 13.07.2011 ve výši 15.750,-Kč, d) ze dne 11.08.2011 ve výši 15.750,-Kč, e) ze dne 12.09.2011 ve výši 15.750,-Kč, f) ze dne 10.10.2011 ve výši 15.750,-Kč, g) ze dne 08.11.2011 ve výši 26.085,-Kč, h) ze dne 06.12.2011 ve výši 26.085,-Kč, i) ze dne 09.01.2012 ve výši 26.085,-Kč, je vůči věřitelům dlužníka PROMATECH CZ s.r.o. se sídlem Ostrava-Mariánské Hory, Novinářská 1254/7, PSČ 709 00, IČ: 25910779 neúčinný.

IX. Žalovaná 6) je povinna vydat do majetkové podstaty dlužníka PROMATECH CZ s.r.o. se sídlem Ostrava-Mariánské Hory, Novinářská 1254/7, PSČ 709 00, IČ: 25910779 plnění z neúčinných právních úkonů ve výši celkem 172.755,-Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

X. Žalobce a žalovaní 1, 2, 3, 4, 6) nemají vůči sobě navzájem právo na náhradu nákladů řízení.

XI. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 5) na náhradu nákladů řízení částku 41.708,50 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky JUDr. Pavly Promné.

ICM R

Odůvodnění:

Žalobou doručenou soudu dne 04.03.2013 (sp. zn.) se žalobce domáhal určení, že úkon dlužníka ze dne 20.01.2012 (ve vztahu k žalovaným 1-5) a ze dne 09.01.2012 (ve vztahu k žalované 6), a to v rozsahu 32.338,-Kč ve prospěch žalované 1), v rozsahu 52.374,-Kč ve prospěch žalovaného 2), v rozsahu 29.584,-Kč ve prospěch žalované 3), v rozsahu 15.192,-Kč ve prospěch žalovaného 4), v rozsahu 130.416,-Kč ve prospěch žalovaného 5) a v rozsahu 86.098,-Kč ve prospěch žalované 6), je vůči věřitelům neúčinný a žalovaní 1)-6) jsou povinni vydat plnění z neúčinného úkonu do majetkové podstaty dlužníka. Žalobu odůvodnil tím, že dne 02.02.2012 byl dlužníkem PROMATECH CZ s.r.o., se sídlem Ostrava-Mariánské Hory, Novinářská 1254/7, PSČ 709 00, IČ: 25910779 (dále také jen dlužník ) podán návrh na zahájení insolvenčního řízení. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 07.03.2012, sp. zn. 33 INS 2539/2012-B-5 byl na majetek dlužníka prohlášen konkurs a toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 10.07.2012. Aktivní legitimace žalobce je dána ust. § 239 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. (insolvenční zákon), přičemž odpůrčí žaloba je podána ve lhůtě stanovené dle § 239 odst. 3 insolvenčního zákona. Žalobce jako insolvenční správce provedl v souladu s insolvenčním zákonem kroky směřující k prověřování případných neplatných či neúčinných právních úkonů a v rámci této činnosti vyšlo najevo, že v prosinci 2011 a v lednu 2012 dlužník ukončil pracovní poměry s žalovanými, tj. se zaměstnanci, kterým vyplatil odstupné. Po prozkoumání právních úkonů činěných v souvislosti s ukončením pracovních poměrů, tj. dohod o rozvázání pracovních poměrů, dospěl insolvenční správce k závěru, že dlužník vyplatil žalovaným vyšší odstupné, než jim náleží na základě zákona č. 262/2006 Sb. (zákoník práce).

Ve vztahu k žalované 1) Ditě Ferenčíkové uvedl, že uzavřela pracovní smlouvu s dlužníkem dne 01.08.2002, pracovní poměr byl ukončen dohodou ke dni 20.01.2012. Dle § 67 odst. 1 písm. c) zákoníku práce náleží žalované odstupné ve výši nejméně trojnásobku jejího průměrného výdělku. Žalované 1) bylo vyplaceno odstupné ve výši pětinásobku průměrného výdělku, tj. ve výši 80.845,-Kč. Odstupné ve výši trojnásobku průměrného výdělku činí 48.507,-Kč a žalované 1) tak bylo vyplaceno o 32.338,-Kč vyšší odstupné, než zákoníkem práce stanovené. Odstupné bylo vyplaceno v hotovosti dne 20.01.2012 spolu se mzdou za leden 2012.

Ve vztahu k žalovanému 2) Ondřeji anonymizovano uvedl, že uzavřel pracovní smlouvu s dlužníkem dne 01.06.2009, pracovní poměr byl ukončen dohodou ke dni 20.01.2012. Dle § 67 odst. 1 písm. c) zákoníku práce náleží žalovanému odstupné ve výši nejméně trojnásobku jeho průměrného výdělku. Žalovanému 2) bylo vyplaceno odstupné ve výši pětinásobku průměrného výdělku, tj. ve výši 130.935,-Kč. Odstupné ve výši trojnásobku průměrného výdělku činí 78.561,-Kč a žalovanému 2) tak bylo vyplaceno o 52.374,-Kč vyšší odstupné, než zákoníkem práce stanovené. Odstupné bylo vyplaceno v hotovosti dne 20.01.2012 spolu se mzdou za leden 2012.

Ve vztahu k žalované 3) Kristýně Vozihnojové uvedl, že uzavřela pracovní smlouvu s dlužníkem dne 01.10.2009, pracovní poměr byl ukončen dohodou ke dni 20.01.2012. Dle § 67 odst. 1 písm. c) zákoníku práce náleží žalované 3) odstupné ve výši nejméně trojnásobku

ICM R jejího průměrného výdělku. Žalované 3) bylo vyplaceno odstupné ve výši pětinásobku průměrného výdělku, tj. ve výši 73.960,-Kč. Odstupné ve výši trojnásobku průměrného výdělku činí 44.376,-Kč a žalované 3) tak bylo vyplaceno o 29.584,-Kč vyšší odstupné, než zákoníkem práce stanovené. Odstupné bylo vyplaceno v hotovosti dne 20.01.2012 spolu se mzdou za leden 2012.

Ve vztahu k žalovanému 4) Janu anonymizovano uvedl, že uzavřel pracovní smlouvu s dlužníkem dne 01.08.2011, pracovní poměr byl ukončen dohodou ke dni 20.01.2012. Dle § 67 odst. 1 písm. c) zákoníku práce náleží žalovanému odstupné ve výši nejméně jednonásobku jeho průměrného výdělku. Žalovanému 4) bylo vyplaceno odstupné ve výši dvojnásobku průměrného výdělku, tj. ve výši 30.384,-Kč. Odstupné ve výši jednonásobku průměrného výdělku činí 15.192,-Kč a žalovanému 4) tak bylo vyplaceno o 15.192,-Kč vyšší odstupné, než zákoníkem práce stanovené. Odstupné bylo vyplaceno v hotovosti dne 20.01.2012 spolu se mzdou za leden 2012.

Ve vztahu k žalovanému 5) Ing. Jaroslavu anonymizovano uvedl, že uzavřel pracovní smlouvu s dlužníkem dne 01.08.2002, pracovní poměr byl ukončen dohodou ke dni 20.01.2012. Dle § 67 odst. 1 písm. c) zákoníku práce náleží žalovanému odstupné ve výši nejméně trojnásobku jeho průměrného výdělku. Žalovanému 5) bylo vyplaceno odstupné ve výši pětinásobku průměrného výdělku, tj. ve výši 326.040,-Kč. Odstupné ve výši trojnásobku průměrného výdělku činí 195.624,-Kč a žalovanému 5) tak bylo vyplaceno o 130.416,-Kč vyšší odstupné, než zákoníkem práce stanovené. Odstupné bylo vyplaceno v hotovosti dne 20.01.2012 spolu se mzdou za leden 2012, přičemž částka ve výši 120.000,-Kč byla vyplacena bezhotovostně a částka ve výši 257.241,-Kč byla vyplacena v hotovosti.

Ve vztahu k žalované 6) Lucii anonymizovano uvedl, že uzavřela pracovní smlouvu s dlužníkem dne 01.10.2003, pracovní poměr byl ukončen ke dni 31.12.2011, a to na základě výpovědi ze dne 30.12.2011. Dle § 67 odst. 1 písm. c) zákoníku práce náleží žalované 6) odstupné ve výši nejméně trojnásobku jejího průměrného výdělku. Žalované 6) bylo vyplaceno odstupné ve výši pětinásobku průměrného výdělku, tj. ve výši 215.245,-Kč. Odstupné ve výši trojnásobku průměrného výdělku činí 129.147,-Kč a žalované 6) tak bylo vyplaceno o 86.098,-Kč vyšší odstupné, než zákoníkem práce stanovené. Odstupné bylo vyplaceno v hotovosti dne 09.01.2012 spolu se mzdou za prosinec 2011.

Žalobce dále uvedl, že má za to, že právní úkony, kterými bylo vyplaceno odstupné vyšší, než které náleží žalovaným dle zákoníku práce (tj. co do rozdílu mezi vyplaceným odstupným a odstupným dle zákoníku práce), jsou právními úkony bez přiměřeného protiplnění dle § 240 odst. 2 insolvenčního zákona a úmyslně zkracujícími právními úkony dle § 242 insolvenčního zákona, čímž jsou naplněny podmínky dle § 235 insolvenčního zákona pro neúčinnost těchto úkonů. Shora uvedené právní úkony v rozsahu, ve kterém vyplacené odstupné převyšuje výši stanovenou zákoníkem práce, jsou právními úkony bez přiměřeného protiplnění, když tyto právní úkony nemají zákonný podklad, přičemž dle § 240 odst. 2 insolvenčního zákona se má za to, že právní úkony učiněné ve prospěch osoby blízké byly učiněny v době, kdy byl dlužník v úpadku. Předmětné právní úkony jsou v rozsahu, ve kterém vyplacené odstupné převyšuje výši stanovenou zákoníkem práce, právními úkony, kterými dlužník úmyslně zkrátil uspokojení svých věřitelů a těmto právním úkonům lze

ICM R odporovat i podle § 242 insolvenčního zákona. Vyplacením vyššího odstupného ve prospěch osob blízkých (žalovaných) byla naplněna podmínka dle § 242 odst. 2 insolvenčního zákona, kdy se má za to, že této osobě byl dlužníkův úmysl zkrátit uspokojení věřitelů znám. Žalovaní jsou nepochybně osobami blízkými k dlužníku, když se jedná o zaměstnance dlužníka (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 01.08.2002, sp. zn. 21 Cdo 2192/2001). Odstupné bylo navíc zaměstnancům vyplaceno dne 09.01.2012, resp. dne 20.01.2012, tj. 25 dní, resp. 14 dní před podáním návrhu na zahájení insolvenčního řízení.

K výzvě soudu ze dne 10.03.2014 k odstranění neurčitosti žalobního petitu, neboť z něj není zřejmé, neurčitosti jakého konkrétního právního úkonu se žalobce dovolává, žalobce v podání ze dne 18.04.2014 označeném jako oprava žaloby navrhl, aby soud určil (I/a, II/a, III/a, IV/a, V/a), že dohoda ze dne 20.01.2012 uzavřená mezi dlužníkem a žalovaným (1-5) je v části, ve které vznikl žalovanému vůči dlužníkovi nárok na vyplacení odstupného ve výši pětinásobku (žalovaní 1, 2, 3, 5), popř. dvojnásobku (žalovaný 4) jeho průměrného výdělku vůči věřitelům neúčinným úkonem a aby soud určil v bodě VI/a, že výpověď ze dne 30.12.2011 je v části, ve které vznikl žalované 6) vůči dlužníkovi nárok na vyplacení odstupného ve výši pětinásobku jejího průměrného výdělku vůči věřitelům neúčinným úkonem. Dále se domáhal určení (I/b, II/b, III/b, IV/b, V/b a VI/b), že právní úkon dlužníka ze dne 20.01.2012 (ve vztahu k žalovaným 1-5) a ze dne 09.01.2012 (ve vztahu k žalované 6), kterým bylo vyplaceno odstupné, je v rozsahu částky 32.338,-Kč (žalovaná 1), částky 52.374,-Kč (žalovaný 2), částky 29.584,-Kč (žalovaná 3), částky 15.192,-Kč (žalovaný 4), částky 130.416,-Kč (žalovaný 5) a částky 86.098,-Kč (žalovaná 6) vůči věřitelům neúčinným úkonem. Pod bodem I/c-VI/c žalobce dále navrhl, aby byla žalovaným 1)-6) uložena povinnost vydat do majetkové podstaty dlužníka plnění z neúčinného právního úkonu.

Soud podle obsahu vyhodnotil podání žalobce ze dne 18.04.2014 částečně jako doplnění žaloby, a to v části petitu označené jako I/b,c-VI/b,c, neboť žalobce doplnil neurčitý petit na základě výzvy soudu tak, že za neúčinný právní úkon považuje výplatu odstupného žalovaným 1-6) ve stanovené výši. Naopak podání žalobce v části I/a-VI/a soud vyhodnotil jako rozšíření žaloby, neboť návrh na určení neúčinnosti právního úkonu, a to dohody ze dne 20.01.2012 a výpovědi ze dne 30.12.2011 nemá podklad v původní žalobě. Tento návrh však učinil žalobce opožděně, neboť již uplynula prekluzivní lhůta 1 roku k podání odpůrčí žaloby ve smyslu § 239 odst. 3 insolvenčního zákona (úpadek dlužníka byl zjištěn usnesením ze dne 07.03.2012 a návrh žalobce byl soudu doručen dne 18.04.2014). V případě, že by soud připustil rozšíření žaloby ve vztahu k části petitu pod body I/a-VI/a , nemohl by v této části odpůrčí žalobu věcně projednat a musel by ji odmítnout ve smyslu § 160 odst. 4 insolvenčního zákona. Soud proto změnu žaloby, která je obsažena v návrhu žalobce ze dne 18.04.2014 pod body I/a-VI/a, nepřipustil.

Žalovaná 1) uvedla v podání ze dne 03.07.2014, že v lednu 2012 jí bylo vyplaceno odstupné ve výši 80.845,-Kč, což činilo pětinásobek její průměrné hrubé měsíční mzdy. Pokud byla část odstupného vyplacena neprávem, je ochotna tuto část vrátit.

Žalovaný 2) navrhl v podání ze dne 16.07.2014 zamítnutí žaloby s odůvodněním, že při skončení pracovního poměru mu dlužník vyplatil mzdu, náhradu mzdy a odstupné,

ICM R přičemž byl v dobré víře, že mu byly vyplaceny po právu. Z toho důvodu se zaměstnavatel, ani insolvenční správce nemůže domáhat jejich vrácení. U jednání dále uvedl, že není osobou blízkou ve vztahu k dlužníku a dále, že na celé odstupné, které mu bylo vyplaceno, mu vznikl právní nárok a žalobce tak nemá nárok na vrácení odstupného s odkazem na § 68 zákoníku práce. Dále uvedl, že při rozvázání pracovního poměru s dlužníkem věděl, že má nárok na tříměsíční odstupné, přičemž žalovaný 5) Ing. Mazanec mu sdělil, že mu bude vyplacena konkrétní částka, která mu nakonec vyplacena byla, a to 130.935,-Kč, přičemž žalovanému nebylo známo, zda se jedná o zákonné tříměsíční odstupné nebo vyšší odstupné.

Žalovaná 3) se k žalobě písemně nevyjádřila a 1. ústního jednání se neúčastnila. U jednání dne 23.09.2015 navrhla zamítnutí žaloby z důvodu, že není osobou blízkou ve vztahu k dlužníku PROMATECH CZ s.r.o., neboť vykonávala pouze práci pokladní a na základě této pozice neměla přístup k účetnictví dlužníka a o jeho úpadku se dozvěděla až při rozvázání pracovního poměru, tj. 20.01.2012. Dále žalovaná 3) doplnila skutková tvrzení v tom směru, že v rámci rozvázání pracovního poměru neuzavřela s dlužníkem žádnou dohodu o odstupném, o odstupném se ani nebavili, žalovaná pouze věděla, že nějaké odstupné dostane a taktéž převzala na výdajový pokladní doklad celkem částku 73.960,-Kč, kdy jí bylo známo, že se jedná o výplatu odstupného, avšak nebylo jí známo, zda se jedná o zákonné odstupné, či o odstupné vyšší.

Žalovaný 4) se k žalobě písemně nevyjádřil a u 1. jednání dne 12.08.2015 navrhl zamítnutí žaloby z důvodů, tak jak je přednesl žalovaný 2).

Žalovaní 5, 6) v podání ze dne 15.01.2015 shodně uvedli, že nárok žalobce neuznávají ani zčásti, a to z důvodu, že dlužník se v době vyplacení odstupného nenacházel v úpadku, když ve smyslu § 3 insolvenčního zákona nenaplňoval podmínky úpadku ani ve formě předlužení, ani ve formě platební neschopnosti, neboť dlužník nebyl v prodlení s úhradou svých závazků po dobu delší 30 dnů po splatnosti, když mezi dlužníkem a věřiteli, zejm. společností LB Cemix s.r.o. a KM Beta a.s. probíhala komunikace ohledně řešení jejich pohledávek a byly dohodnuty nové podmínky jejich splnění. Konkrétně ve vztahu k pohledávce LB Cemix s.r.o. dlužník na přelomu let 2010/2011 uznal celý závazek, došlo k dohodě o splátkovém kalendáři a tím ke změně původní splatnosti faktur a pokud se týče pohledávky společnosti KM Beta a.s., bylo dohodnuto vrácení dodaného zboží a palet a následně splácení zbývající neuhrazené částky v nových termínech. Dlužník ve smyslu § 3 odst. 2 insolvenčního zákona nezastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, neměl ani závazky splatné více než 3 měsíce po splatnosti, neboť splatnosti již splatných závazků byly posunuty a současně bylo vůči dlužníku možno dosáhnout případného uspokojení pohledávek výkonem rozhodnutí nebo exekucí. Vzhledem k tomu, že vyplacení odstupného proběhlo v době, kdy se dlužník nenacházel v úpadku, nelze vyhodnotit napadený právní úkon jako neúčinný.

Odpůrčí žalobou doručenou soudu dne 04.03.2013 (řízení původně vedeno pod sp. zn. 33 ICm 754/2013) se žalobce jako insolvenční správce dlužníka PROMATECH CZ s.r.o. dále domáhal určení proti Ing. Jaroslavu anonymizovano (označenému jako žalovaný 1) a Lucii anonymizovano (označené jako žalovaná 2), že úkon dlužníka ve prospěch žalovaného 1) Ing. Jaroslava Mazance, a to ze dne 12.05.2011 v rozsahu 25.541,-Kč, ze dne 07.06.2011

ICM R v rozsahu 25.541,-Kč, ze dne 13.07.2011 v rozsahu 25.541,-Kč, ze dne 11.08.2011 v rozsahu 25.541,-Kč, ze dne 12.09.2011 v rozsahu 25.541,-Kč, ze dne 10.10.2011 v rozsahu 25.541,-Kč, ze dne 06.01.2012 v rozsahu 66.881,-Kč a ze dne 20.01.2012 v rozsahu 46.471,-Kč, je vůči věřitelům neúčinný a žalovaný 1) je povinen vydat do majetkové podstaty dlužníka plnění z těchto neúčinných úkonů. Ve vztahu k žalované 2) Lucii anonymizovano se domáhal určení, že úkon dlužníka ve prospěch žalované 2) Lucii anonymizovano , a to ze dne 12.05.2011 v rozsahu 15.750,-Kč, ze dne 07.06.2011 v rozsahu 15.750,-Kč, ze dne 13.07.2011 v rozsahu 15.750,-Kč, ze dne 11.08.2011 v rozsahu 15.750,-Kč, ze dne 12.09.2011 v rozsahu 15.750,-Kč, ze dne 10.10.2011 v rozsahu 15.750,-Kč, ze dne 08.11.2011 v rozsahu 28.085,-Kč, 06.12.2011 v rozsahu 28.085,-Kč a ze dne 09.01.2011 v rozsahu 28.085,-Kč, je vůči věřitelům neúčinný a žalovaná 2) je povinna vydat do majetkové podstaty dlužníka plnění z těchto neúčinných úkonů.

Žalobu odůvodnil žalobce tím, že v období od dubna 2011 do ledna 2012 vyplatil dlužník jako zaměstnavatel žalovaným 1, 2) jako zaměstnancům odměny nad rámec sjednané mzdy. Tyto odměny byly vždy vyplaceny současně se mzdou za příslušný měsíc. Ve vztahu k žalovanému 1) Ing. anonymizovano uvedl, že žalovaný 1) uzavřel pracovní smlouvu s dlužníkem dne 01.08.2002 na druh práce: ředitel společnosti. Na základě platebního výměru ze dne 01.08.2002 náležela žalovanému základní měsíční mzda ve výši 30.000,-Kč a dále bylo sjednáno, že prémie mohou být ve výši max. 100 % z hrubé měsíční mzdy, přičemž bylo stanoveno, že si vedení firmy vyhrazuje právo vyplatit zaměstnanci další prémie po ekonomickém vyhodnocení a v případě zisku společnosti. Jiný dodatek k pracovní smlouvě s novým platebním výměrem nebyl žalobci jako insolvenčnímu správci dlužníka předložen. Dle karty zaměstnance náležela žalovanému základní měsíční mzda ve výši 30.000,-Kč. Žalovanému 1) byly vyplaceny následující odměny nad rámec základní měsíční mzdy spolu se mzdou: 04/11-odměna 30.000,-Kč vyplacená 12.05.2011 (po zdanění a odvodech 25.541,-Kč), 05/11-odměna 30.000,-Kč vyplacená 07.06.2011 (po zdanění a odvodech 25.541,-Kč), 06/11-odměna 30.000,-Kč vyplacená 13.07.2011 (po zdanění a odvodech 25.541,-Kč), 07/11-odměna 30.000,-Kč vyplacená 11.08.2011 (po zdanění a odvodech 25.541,-Kč), 08/11-odměna 30.000,-Kč vyplacená 12.09.2011 (po zdanění a odvodech 25.541,-Kč), 09/11-odměna 30.000,-Kč vyplacená 10.10.2011 (po zdanění a odvodech 25.541,-Kč), 12/11-odměna 90.000,-Kč vyplacená 06.01.2012 (po zdanění a odvodech 66.881,-Kč), 01/12-odměna 60.000,-Kč vyplacená 20.01.2012 (po zdanění a odvodech 46.471,-Kč).

Ve vztahu k žalované 2) Lucii anonymizovano uvedl, že žalovaná 2) uzavřela pracovní smlouvu s dlužníkem dne 01.10.2003 na druh práce: asistentka ředitele. Na základě platebního výměru ze dne 01.10.2003 náležela žalované měsíční hrubá mzda 10.000,-Kč a dále bylo sjednáno, že prémie mohou být ve výši max. 40 % z hrubé měsíční mzdy, přičemž bylo stanoveno, že si vedení firmy vyhrazuje právo vyplatit zaměstnanci další prémie po ekonomickém vyhodnocení a v případě zisku společnosti. Na základě dodatku k pracovní smlouvě č. 1 ze dne 01.06.2004 došlo ke změně druhu práce na vedoucí marketingového oddělení, ke zvýšení základní měsíční mzdy na částku 20.000,-Kč a ke zvýšení prémií na výši maximálně 100 % z měsíční hrubé mzdy. Na základě dodatku k pracovní smlouvě č. 3 ze

ICM R dne 01.10.2011 byla základní měsíční mzda žalované zvýšena na 35.000,-Kč. Žalované 2) byly vyplaceny následující odměny nad rámec základní měsíční mzdy spolu se mzdou: 04/11-odměna 20.000,-Kč vyplacená 12.05.2011 (po zdanění a odvodech 15.750,-Kč), 05/11-odměna 20.000,-Kč vyplacená 07.06.2011 (po zdanění a odvodech 15.750,-Kč), 06/11-odměna 20.000,-Kč vyplacená 13.07.2011 (po zdanění a odvodech 15.750,-Kč), 07/11-odměna 20.000,-Kč vyplacená 11.08.2011 (po zdanění a odvodech 15.750,-Kč), 08/11-odměna 20.000,-Kč vyplacená 12.09.2011 (po zdanění a odvodech 15.750,-Kč), 09/11-odměna 20.000,-Kč vyplacená 10.10.2011 (po zdanění a odvodech 15.750,-Kč), 10/11-odměna 35.000,-Kč vyplacená 08.11.2012 (po zdanění a odvodech 26.085,-Kč), 11/11-odměna 35.000,-Kč vyplacená 06.12.2012 (po zdanění a odvodech 26.085,-Kč), 12/11-odměna 35.000,-Kč vyplacená 09.01.2012 (po zdanění a odvodech 26.085,-Kč).

V době, kdy docházelo k výplatám odměn žalovaným, byl dlužník již v úpadku, neboť měl více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší než 30 dní po lhůtě splatnosti a tyto závazky nebyl schopen plnit, neboť je neplnil po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. V dubnu 2011 měl dlužník již minimálně 2 věřitele, které vůči dlužníkovi měli peněžité pohledávky po dobu delší 30 dní po lhůtě splatnosti (věřitel č. 5-LB Cemix, s.r.o., se sídlem Tovární 36, Borovany, IČ: 27994961 a věřitel č. 9-KM Beta a.s., se sídlem Dolní Valy 2, Hodonín, IČ: 25316583). Ke dni 12.04.2011 dle podaných přihlášek uvedených věřitelů činily pohledávky u věřitele č. 5 celkem 12.791.892,-Kč bez příslušenství, přičemž poslední faktura zahrnutá do této částky byla splatná dne 09.01.2011; u věřitele č. 9 celkem 70.566,-Kč bez příslušenství, přičemž tato částka byla splatná dne 27.09.2010 a na tuto pohledávku dlužník posléze částečně plnil.

Žalovaní jsou osobami blízkými k dlužníku, když žalovaný 1) je zaměstnancem, jediným jednatelem a jediným společníkem dlužníka a žalovaná 2) je manželkou žalovaného 1) a rovněž zaměstnancem dlužníka (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2192/2001 ze dne 01.08.2002). Právní úkony, kterými byly žalovaným 1, 2) vyplaceny odměny nad rámec základní hrubé mzdy v době, kdy již byl dlužník v úpadku, jsou úmyslně zkracujícími právními úkony dle § 242 IZ, když těmito úkony dlužník úmyslně zkrátil uspokojení věřitelů. V daném případě se má dle § 242 odst. 2 insolvenčního zákona za to, že žalovaným jako osobám blízkým k dlužníku byl dlužníkův úmysl znám. Na základě dodatku ze dne 01.10.2011 byla zvýšena jak mzda, tak odměna žalované 2), tj. 4 měsíce před podáním insolvenčního návrhu. Žalovanému 1) byla vyplacena odměna za 12/2011 ve výši 90.000,-Kč a za 1/2012 ve výši 60.000,-Kč, aniž by došlo k úpravě výše mzdy. Dlužník tak v době, kdy byl v úpadku, účelově zvyšoval náklady, čímž úmyslně krátil uspokojení věřitelů.

Žalovaní 1, 2) v podání ze dne 13.01.2015 shodně navrhli zamítnutí žaloby s odůvodněním, že dlužník se v době vyplacení odměn nenacházel v úpadku (k neexistenci úpadku dlužníka viz obrana žalovaných ve věci sp. zn.). Dále uvedli, že ke dni 31.03.2011 bylo podáno daňové přiznání za rok 2010 a z tohoto nebylo seznatelné, že by se měl dlužník nacházet v úpadku a že by nebyl schopen dostát veškerým svým závazkům. Dlužník neměl povinnost zpracovávat rozvahu a výkaz zisku a ztrát k poslednímu dni každého kalendářního měsíce, ze kterých by bylo možno zjistit každý měsíc aktuální stav hospodaření dlužníka. Začátkem roku 2011 byl očekáván nárůst zakázek, dlužník měl k dispozici skladové zásoby, finanční prostředky a velký objem pohledávek, které byly

ICM R vymáhány, a bylo důvodné očekávat, že dojde k jejich úhradě. V době vyplacení odměn dlužník nadále provozoval svůj podnik, přičemž disponoval majetkem a pohledávkami a je nelogické, aby se vyplacením odměn snažil krátit věřitele. Naopak dlužník s ohledem na hospodářský výsledek za rok 2010 očekával další nárůst svých zakázek a majetku, a tím i rychlejší úhrady svých závazků.

K výzvě soudu k doplnění žalobního petitu, ze kterého není zřejmé, neurčitosti jakého konkrétního právního úkonu se žalobce dovolává, žalobce v podání ze dne 18.04.2014 označeném jako oprava žaloby navrhl, aby soud určil, že právní úkon dlužníka, kterým rozhodl o tom, že žalovaný 1) Ing. Jaroslav Mazanec má za duben 2011 až září 2011 nárok na odměnu ve výši 100 % jeho hrubé měsíční mzdy (I/a-VI/a), za prosinec 2011 nárok na odměnu ve výši 300 % jeho hrubé měsíční mzdy (VII/a) a za leden 2012 nárok na odměnu ve výši 200 % jeho hrubé měsíční mzdy (VIII/a), je vůči věřitelům neúčinným úkonem a dále aby určil, že právní úkon dlužníka, kterým rozhodl o tom, že žalovaná 2) Lucie anonymizovano má za duben 2011 až září 2011 nárok na odměnu ve výši 100 % její hrubé měsíční mzdy (IX/a-XIV/a), za říjen až prosinec 2011 nárok na odměnu ve výši 175 % její hrubé měsíční mzdy (XV/a-XVII/a), je vůči věřitelům neúčinným úkonem. Dále se domáhal určení (I/b-XVII/b), že právní úkony dlužníka spočívající ve výplatě odměny žalovaným 1, 2) ve dnech a výši, jak uvedeno v tomto podání, je vůči věřitelům neúčinným úkonem a pod bodem I/c-XVII/c žalobce dále navrhl, aby byla žalovaným 1, 2) uložena povinnost vydat do majetkové podstaty dlužníka plnění z neúčinného právního úkonu.

Soud podle obsahu vyhodnotil podání žalobce ze dne 18.04.2014 částečně jako doplnění žaloby, a to v části petitu označené jako I/b,c-XVII/b,c, neboť žalobce doplnil neurčitý petit na základě výzvy soudu tak, že za neúčinný právní úkon považuje výplatu odměny žalovaným 1, 2) ve stanovené výši. V tomto rozsahu se tak žaloba stala předmětem projednání a rozhodnutí. Naopak podání žalobce v části I/a-XVII/a soud vyhodnotil jako rozšíření žaloby, neboť návrh na určení neúčinnosti právního úkonu dlužníka spočívajícího v jeho rozhodnutí o nároku obou žalovaných na odměnu ve stanoveném období a ve stanovené výši, nemá podklad v původní žalobě a v tomto rozsahu se tak nejedná o odstranění vad původní žaloby. Tento návrh však učinil žalobce opožděně, neboť již uplynula prekluzivní lhůta 1 roku k podání odpůrčí žaloby ve smyslu § 239 odst. 3 insolvenčního zákona (úpadek dlužníka byl zjištěn usnesením ze dne 07.03.2012 a návrh žalobce byl soudu doručen dne 18.04.2014). V případě, že by soud připustil rozšíření žaloby ve vztahu k části petitu pod body I/a-XVII/a, nemohl by v této části odpůrčí žalobu věcně projednat a musel by ji odmítnout ve smyslu § 160 odst. 4 insolvenčního zákona, neboť podle § 239 odst. 3 insolvenčního zákona insolvenční správce může podat odpůrčí žalobu ve lhůtě 1 roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku a nepodá-li ji v této lhůtě, odpůrčí nárok zanikne. Soud proto usnesením ze dne 30.06.2015, č.j. 33 ICm 754/2013-35, které nabylo právní moci dne 09.07.2015, změnu žaloby, která je obsažena v návrhu žalobce ze dne 18.04.2014 pod body I/a-XVII/a, nepřipustil.

Usnesením ze dne 29.07.2015, č.j.-68 bylo rozhodnuto dle § 112 odst. 1 o.s.ř. tak, že řízení vedená u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn.a pod sp. zn. 33 ICm 754/2013 byla spojena ke společnému řízení s tím, že společné řízení bude vedeno pod sp. zn..

ICM R

Podáním ze dne 12.08.2015 žalobce doplnil skutková tvrzení týkající se stavu úpadku dlužníka tak, že z účetnictví dlužníka zjistil, že k 01.04.2011 evidoval dlužník závazky v celkové výši 14.219.333,62 Kč, s jejichž úhradou byl dlužník v prodlení po dobu delší 3 měsíců od jejich splatnosti. Ke dni 30.04.2011 evidoval dlužník mezi závazky s dobou delší 3 měsíců od jejich splatnosti neuhrazené závazky o celkovém objemu 14.343.135,23 Kč vůči 9 různým věřitelům, a to: 1) Dagmar Kurečková, IČ: 65866304: neuhrazené závazky v celkové výši 12.438,-Kč (faktura č. PF 1001272 ze dne 18.05.2010, splatná ke dni 28.05.2010), 2) věřitel HPI-CZ, spol. s r.o.: neuhrazené závazky ve výši 124.345,-Kč (faktura č. PF 1004013 ze dne 12.11.2010 splatná 12.12.2010, faktura č. PF 1004383 ze dne 14.12.2010 splatná 13.01.2011, faktura č. PF 1004384 ze dne 14.12.2010 splatná 13.01.2011), 3) věřitel KM Beta a.s.: neuhrazené závazky v celkové výši 50.000,-Kč (faktura č. PF 1002945 ze dne 13.08.2010 splatná 27.09.2010), 4) věřitel LB Cemix, s.r.o.: neuhrazené závazky v celkové výši 13.830.824,82 Kč, 5) věřitel MADEX s.r.o., IČ: 48395510: neuhrazené závazky v celkové výši 20.000,-Kč (faktura č. PF 1004358 ze dne 24.11.2010 splatná 09.12.2010), 6) věřitel Mediatel, spol. s r.o., IČ: 26757052: neuhrazené závazky v celkové výši 49.884,-Kč (faktura č. PF 1004334 ze dne 03.12.2010 splatná 18.12.2010), 7) věřitel M.B.KERAMIKA spol. s r.o., IČ: 63491532: neuhrazené závazky v celkové výši 132.669,-Kč (faktura č. PF 1004417 ze dne 07.12.2010 splatná 09.01.2011, faktura č. PF 1004418 ze dne 16.12.2010 splatná 15.01.2011, faktura č. PF1004467 ze dne 20.12.2010 splatná 19.01.2011), 8) věřitel Saint-Gobain Construction Products CZ a.s., IČ: 25029673: neuhrazené závazky v celkové výši 89.911,-Kč (faktura č. PF 1004245 ze dne 22.11.2010 splatná 25.01.2011), 9) věřitel Saint-Gobain Isover CZ s.r.o., IČ: 46507515: neuhrazené závazky v celkové výši 33.063,41 Kč (faktura č. PF 1004378 ze dne 08.12.2010 splatná 22.01.2011).

Z výše uvedeného má žalobce za prokázané, že v dubnu 2011 měl dlužník minimálně 7 věřitelů, jejichž pohledávky již byly více než 3 měsíce po splatnosti, kdy se jednalo nejen o společnosti LB Cemix, s.r.o. a KM Beta, a.s., ale také o Dagmar Kurečkovou, IČ: 65866304, společnost HPI-CZ, spol. s.r.o., IČ: 63219611, společnost MADEX s.r.o. IČ: 48395510, společnost MEDIATEL, spol. s.r.o., IČ: 26757052 a společnost M.B. KERAMIKA spol. s.r.o., IČ: 63491532. V dubnu 2011 měl dlužník nejvyšší závazky vůči věřiteli LB Cemix, s.r.o., kdy ke dni 30.04.2011 dosáhla výše jeho závazků s délkou prodlení delší než 3 měsíce celkem 13.830.824,82 Kč. Dlužník uznal část svých závazků vůči věřiteli nejdříve dne 02.12.2010 a následně dne 13.06.2011. Právní jednání spočívající v uznání závazků neosvědčuje schopnost dlužníka hradit své závazky. V daných případech došlo ze strany věřitele k pouhé akceptaci splátek navržených dlužníkem, nikoli ke změně původních termínů splatnosti jeho dílčích pohledávek. Z výpovědí svědků v rámci trestního řízení vedeného proti žalovanému 5) Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. 50 T 8/2013 má žalobce za prokázáno, že žalovaný 5) si již v době, kdy vyplácel prémie, uvědomoval špatnou finanční situaci dlužníka a tuto skutečnost si musela uvědomovat také žalovaná 6) z pozice manželky žalovaného 5) a jeho asistentky. Za účelem zhodnocení finančního hospodaření dlužníka v inkriminovaném období byl v rámci trestního řízení vypracován dne 02.08.2013 znalcem Mgr. Ing. Michalem Krčem, Csc. znalecký posudek k posouzení ekonomické situace

ICM R dlužníka a po provedeném šetření znalec dospěl k závěru, že v úpadkové zóně se dlužník začal pohybovat od září 2010 (zdroj: sestava závazků předložená zadavatelem). Od té doby docházelo ke kumulaci neuhrazených faktur věřiteli LB Cemix, s.r.o. Lze tedy dovozovat, že se dlužník dostal do úpadku formou platební neschopnosti koncem roku 2010 nebo počátkem roku 2011 (druhým věřitelem byla společnost KM Beta, a.s., čímž byla splněna podmínka více věřitelů). Skutečnost, že dlužník posléze část shora specifikovaných závazků uhradil, nehraje v daném případě žádnou roli, neboť dlužník se nejpozději začátkem dubna 2011 nacházel v úpadku. Platební neschopnosti dlužníka v této době nasvědčuje i skutečnost, že část těchto závazků dlužník skutečně nikdy neuhradil. Žalovaný 5) měl proto za dlužníka podat insolvenční návrh a na místo toho žádal jednotlivé věřitele o umožnění hrazení závazků dlužníka ve splátkách, zatímco sobě vyplatil prémie v celkové výši 266.598,-Kč a žalované 6) prémie v celkové výši 172.755,-Kč, ačkoli v inkriminované době za účelem snížení mzdových nákladů dlužníka propustil celkem 5 zaměstnanců (dne 13.06.2011 Ondřeje Zugu, dne 14.06.2011 Pavla Zapletala, dne 31.07.2011 Jarmilu Frydryškovou, dne 31.07.2011 Romana Galeju a dne 30.09.2011 Ondřeje Rišku).

Žalobce dále v podání ze dne 08.09.2015 ve lhůtě poskytnuté soudem dle § 118b odst. 1 o.s.ř. doplnil skutková tvrzení tak, že dlužník byl v době, kdy byly ve prospěch žalovaných vyplaceny prémie a následně odstupné, v úpadku ve formě platební neschopnosti, neboť u dlužníka byly splněny všechny podmínky předvídané ustanovením § 3 odst. 1 insolvenčního zákona, tj. dlužník měl více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky nebyl dlužník schopen plnit, neboť zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků a některé své peněžité závazky zároveň neplnil po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Žalobce má rovněž za to, že u dlužníka byly v inkriminované době naplněny podmínky ustanovení § 3 odst. 3 insolvenčního zákona, kdy se dlužník rovněž nacházel v úpadku ve formě předlužení. Žalobce z účetnictví dlužníka zjistil, že k níže uvedeným datům, ve kterých byly učiněny žalobou napadené právní úkony, evidoval dlužník následující závazky, s jejichž úhradou byl v prodlení po dobu delší 3 měsíců od jejich splatnosti:

-ke dni 12.05. 2011 činila celková výše těchto závazků 14.036.088,86 Kč; -ke dni 07.06. 2011 činila celková výše těchto závazků 13.886.076,96 Kč; -ke dni 13.07.2011 činila celková výše těchto závazků 13.639.094,96 Kč; -ke dni 11.08.2011 činila celková výše těchto závazků 13.552.014,96 Kč; -ke dni 12.09.2011 činila celková výše těchto závazků 14.330.400,96 Kč; -ke dni 10.10.2011 činila celková výše těchto závazků 13.988.275,14 Kč; -ke dni 08.11.2011 činila celková výše těchto závazků 14.166.311,14 Kč; -ke dni 06.12.2011 činila celková výše těchto závazků 15.614.102,14 Kč; -ke dni 06.01.2012 činila celková výše těchto závazků 16.395.340,64 Kč; -ke dni 09.01.2012 činila celková výše těchto závazků 16.559.523,64 Kč; -ke dni 20.01.2012 činila celková výše těchto závazků 16.523.197,52 Kč;

(viz dokumenty nazvané Stav závazků a pohledávek ). S ohledem na shora uvedené má žalobce za to, že dlužník v době, kdy učinil ve prospěch žalovaných napadané úkony, věděl o

ICM R všech shora uvedených závazcích, kteréžto byly řádně evidovány v jeho účetnictví. Dlužník v době učinění napadaných úkonů ve prospěch žalovaných musel již s ohledem na svou špatnou ekonomickou situaci vědět, že přiznáním (a následně i vyplacením) prémií žalovaným 5) a 6) a vyššího odstupného žalovaným 1)-6), může znemožnit nebo ztížit alespoň částečné uspokojení pohledávek věřitelů ze svého majetku. Žalobce má tedy za to, že u dlužníka existoval ve vztahu k žalovaným 5) a 6) (tj. v době výplat prémií těmto žalovaným a uzavření dohod o ukončení pracovních poměrů žalovaných 5, 6) u dlužníka) přímý úmysl zkrátit uspokojení věřitelů dlužníka, neboť žalovaný 5) vykonával zároveň funkci jediného statutárního orgánu dlužníka a tímto způsobem se snažil ve svůj prospěch (a ve prospěch žalované 6) jakožto své manželky) získat na poslední chvíli z majetkové podstaty nějaké finanční prostředky. Vůči žalovaným 1-4) se pak u dlužníka jednalo minimálně o úmysl nepřímý, kdy má žalobce za to, že jeho hlavním účelem bylo zamaskovat nestandardnost úkonů dlužníka učiněných ve prospěch žalovaných 5) a 6).

Pokud se týče výplat odstupného, mezi žalovanými a dlužníkem byly uzavřeny dohody o ukončení pracovních poměrů, jejichž součástí byla i ujednání o výši odstupného žalovaných. V době uzavření těchto dohod, tj. ke dni 30.12.2011 v případě žalované 6) a ke dni 20.01.2012 v případě žalovaných 1) až 5), se již dlužník zcela prokazatelně nacházel v úpadku. S ohledem na skutečnost, že dne 02.02.2011 již na sebe dlužník podal insolvenční návrh, musel si svůj úpadek bezesporu uvědomovat, kdy se rovněž jednalo o důvod, pro nějž ukončil pracovní poměry žalovaných (což lze vyvodit i z čl. II insolvenčního návrhu). Žalobce jakožto insolvenční správce dlužníka prošel pracovněprávní dokumentaci dlužníka a zjistil, že u dlužníka neexistoval žádný vnitřní mzdový předpis (ani kolektivní smlouva) týkající se odměňování zaměstnanců, který by konkretizoval podmínky výplaty odstupného. V pracovních smlouvách žalovaných nebyla výše odstupného sjednána odchylně od zákonné úpravy, pročež má žalobce za to, že žalovaným by v době ukončení jejich pracovních poměrů (z důvodu organizačních změn dle ustanovení § 52 zákoníku práce) náleželo pouze odstupné ve výši deklarované ustanovením § 67 zákoníku práce. Dlužník však se žalovanými uzavřel dohody o rozvázání pracovního poměru dle ustanovení § 49 zákoníku práce, na jejichž základě došlo k ukončení pracovních poměrů žalovaných u dlužníka, kdy jejich součástí byla i konkludentní dohoda o výši odstupného žalovaných. Co se týče ukončení pracovního poměru dlužníka s žalovanou 6), má žalobce za to, že ač je formálně označeno jako výpověď z pracovního poměru , jedná se rovněž o dohodu o ukončení pracovního poměru ve smyslu ustanovení § 49 zákoníku práce. Ustanovení o výši odstupného mají dispozitivní povahu v tom směru, že může být určeno jen ve větším rozsahu, než stanoví § 67 odst. 1 a 2 zákoníku práce; sjednání nižšího odstupného je vyloučeno. K této odchylné úpravě výše odstupného může dojít kolektivní smlouvou, vnitřním předpisem a v pracovní nebo jiné smlouvě mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Co se týče samotné dohody o výši odstupného, tak zákoník práce pro její uzavření nestanovuje vyjma zákazu odchýlení se od zákonné úpravy žádné další specifické požadavky (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 18.09.2012, sp. zn. 21 Cdo 732/2011). Žalobce má za to, že mezi žalovanými a dlužníkem byla v souvislosti s ukončením jejich pracovních poměrů (tj. ve dnech uzavření dohod o ukončení pracovních poměrů žalovaných) uzavřena i dohoda, jejímž obsahem bylo sjednání odlišné výše odstupného náležejícího žalovaným. Takováto dohoda byla uzavřena se všemi žalovanými (tj. se všemi tehdy aktivními zaměstnanci dlužníka), kdy si dlužník a žalovaní ujednali, že žalovaným bude v případě ukončení pracovního poměru dohodou dle § 49

ICM R zákoníku práce náležet odstupné v zákonné výši (§ 67 odst. 1 zákoníku práce) navýšené o dvojnásobek jejich průměrného výdělku (v případě žalovaného 4 se z důvodu kratší doby trvání jeho pracovního poměru u dlužníka jednalo pouze o navýšení odstupného o jednonásobek průměrného výdělku). Existenci konkludentní dohody potvrdili žalovaní svými podpisy příslušných mzdových listů a dokladů o výplatě finančních prostředků, kdy žádný z žalovaných výši odstupného ani příslušných odvodů nerozporoval. Žalobce má za to, že dohody o přiznání vyššího odstupného lze rovněž považovat i za úkony bez přiměřeného protiplnění ve smyslu ustanovení § 240 insolvenčního zákona, neboť žalovaným bylo na jejich základě vyplaceno plnění, na něž by jinak neměli nárok, a to aniž by oproti tomuto nároku poskytli dlužníkovi jiné adekvátní protiplnění. Žalobce má za to, že žalovaní a dlužník byli osobami blízkými, a to z titulu jejich pracovněprávního vztahu. S ohledem na skutečnost, že právnická osoba (dlužník) nevytváří svou vůli sama o sobě, ale prostřednictvím osob fyzických (v daném případě žalovaného 5), má žalobce s přihlédnutím ke konstantní soudní judikatuře za to, že žalované je nutné považovat za osoby blízké dlužníkovi (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 2192/2001, sp. zn. 22 Cdo 1836/2003, sp. zn. 29 Odo 1061/2004, sp. zn. 21 Cdo 530/2001). Na tomto závěru nemůže nic změnit ani rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16.07.2015, č.j. 2 VSOL 601/2015-B-138, na něž odkazují žalovaní 5) a 6), neboť toto rozhodnutí se vztahuje na úplně jiný skutkový stav. Soudní praxe opakovaně deklarovala (např. rozhodnutí NS ČR ze dne 23. 5. 2001, sp. zn.: 21 Cdo 1912/2000), že zákon po dlužníkovi blízkých osobách požaduje, aby se při právních úkonech s dlužníkem nebo při právních úkonech, které dlužník učinil v jejich prospěch, s náležitou pečlivostí přesvědčily, že právní úkon nezkracuje věřitele dlužníka, a vede je k tomu, aby nečinily právní úkony na újmu práv věřitelů dlužníka (zejm. podle nich nepřijímaly plnění). V případě, že se takto osoby blízké nezachovají, musí být srozuměny s tím, že věřitel může požadovat uspokojení své pohledávky také z majetku, který na základě takového právního úkonu od dlužníka nabyly. Žalovaní si jako zaměstnanci dlužníka museli být plně vědomi špatné finanční situace dlužníka, neboť z důvodu snižování celkových mzdových nákladů ukončil dlužník již v období červen až září 2011 pracovní poměr s celkem 5 zaměstnanci. Žalovaní tak museli být nepochybně obeznámeni s úpadkovým stavem dlužníka, na který museli usuzovat mimo jiné i v důsledku poklesu tržeb a jednání dlužníka směřujícího k ukončení jeho činnosti. Žalobce má s ohledem na výše uvedené za to, že žalovaným byl znám úmysl dlužníka zkrátit majetkovou podstatu a uspokojení ostatních věřitelů, pročež má za to, že dlužníkem uzavřené dohody o ukončení pracovních poměrů žalovaných by měly být prohlášeny v části přesahující zákonné nároky zaměstnanců (žalovaných) na odstupné vůči věřitelům za neúčinné právní úkony, neboť žalovaným vždy náleží odstupné ve výši dle ustanovení § 67 zákoníku práce.

Pokud se týče pracovního poměru žalovaného 5), tak počínaje dnem 17.06.2002 vykonával žalovaný 5) funkci statutárního orgánu dlužníka, a to jeho jediného jednatele. Vedle toho uzavřel žalovaný 5) s dlužníkem dne 01.08.2002 pracovní smlouvu na druh práce: ředitel společnosti. V rámci výkonu funkce jednatele dlužníka byl žalovaný 5) povinen jednat navenek jménem dlužníka a zajišťovat obchodní vedení dlužníka. Během pracovní činnosti jako ředitel společnosti pak měl žalovaný 5) v popisu práce zajišťovat organizaci, řízení a kontrolu práce podřízených, zakázky a propagaci dlužníka. V návaznosti na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 09.12.2010, č.j.: 3 Ads 119/2010-58, má žalobce za

ICM R to, že pracovní náplň žalovaného 5), jakožto jednatele dlužníka a zároveň ředitele společnosti, byla rozdílná.

Co se týče pojmů odměna a prémie, byly tyto termíny v průběhu řízení žalobcem používány jakožto synonyma. K tomuto vedla i skutečnost, že v mzdových listech žalovaných 5) a 6) byly prémie fakticky zaúčtovány jako odměny. Žalobce upřesňuje, že jím napadané úkony dlužníka jsou výplaty prémií, kdy žalovaní 5) a 6) učinili při jednání nesporným, že jim skutečně byly ze strany dlužníka vypláceny prémie a nikoliv odměny, jak je mylně zaúčtováno v jejich mzdových listech. Žalobce jakožto insolvenční správce dlužníka prošel pracovněprávní dokumentaci dlužníka, z níž zjistil, že u dlužníka neexistoval žádný vnitřní mzdový předpis (ani kolektivní smlouva) týkající se odměňování zaměstnanců, který by konkretizoval podmínky výplaty prémií. V mzdových listech žalovaných 5) a 6) je pouze uvedeno, že vedení firmy si vyhrazuje právo vyplatit zaměstnanci prémie pouze po ekonomické vyhodnocení a v případě zisku společnosti , kdy vedení firmy fakticky představoval žalovaný 5). Prémie byly žalovaným 5) a 6) vypláceny na základě rozhodnutí dlužníka (reprezentovaného žalovaným 5), kdy však tato rozhodnutí neměla žádnou konkrétní ani hmatatelnou podobu, z níž by bylo možné usoudit, z jakého důvodu byly prémie v dané výši žalovaným 5) a 6) přiznány. Tato rozhodnutí dlužníka o výplatě prémií se do sféry žalovaných 5) a 6) dostala až v okamžiku faktické výplaty přiznaných prémií. Prémie v inkriminovaném období vyplácel dlužník především žalovaným 5) a 6), kteří tak byli jedinými zaměstnanci dlužníka odměňovanými nad rámec své základní mzdy. S ohledem na neexistenci odůvodnění rozhodnutí dlužníka o přiznání výše prémií má žalobce za to, že rozhodnutí o přiznání prémií lze rovněž považovat za úkony bez přiměřeného protiplnění ve smyslu § 240 IZ, neboť žalovaným 5, 6) bylo na jejich základě vyplaceno plnění, na něž by jinak neměli nárok, a to aniž by bylo prokázáno, že oproti tomuto nároku poskytli dlužníkovi jiné adekvátní plnění. Jak žalovaného 5), tak žalovanou 6) je nutno považovat za osobu blízkou dlužníkovi, přičemž rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16.04.2015, sp. zn. 29 ICdo 80/2014, na něž odkazují žalovaní 5, 6 nelze na danou věc aplikovat, neboť blízký vztah žalované 6) k dlužníkovi nebyl založen pouze skrze její manželství s žalovaným 5), ale také v důsledku jejího vlastního pracovního poměru u dlužníka. S ohledem na shora uvedené má žalobce za to, že výše specifikované právní úkony učiněné ve prospěch žalovaných, jsou úmyslně zkracující majetkovou podstatu dlužníka.

U jednání dne 12.08.2015 žalovaní 5, 6) uvedli, že nárok na odstupné vzniká ze zákona a nebylo tedy třeba žádného úkonu ze strany dlužníka k tomu, aby došlo k výplatě odstupného. Nelze žalovat na neúčinnost úkonu, když nárok vznikl ze zákona (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu 21 Cdo 3621/2007). Pokud by bylo odstupné vyplaceno ve vyšší než zákonné výši, pak nelze žalovat na neúčinnost úkonu, ale na vrácení takto vyplacených částek z titulu bezdůvodného obohacení. Pokud se týče žaloby, v níž je spatřována neúčinnost právních úkonů spočívajících ve výplatě odměn žalovanému 5), pak žaloba není důvodná, neboť pracovní poměr žalovaného 5) je neplatný, když z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3250/2012 a rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 3Ads 119/2010 plyne závěr, že pokud žalovaný vykonával současně činnost jediného jednatele dlužníka, tedy činnost statutárního orgánu, pak výkon práce téže osoby se stejným obsahem v pozici ředitele společnosti je neplatným. Činnost žalovaného 5) u dlužníka byla totožná, jak ve funkci jednatele dlužníka, tak ředitele dlužníka, a je tedy nutno pracovní smlouvu žalovaného 5)

ICM R považovat za neplatnou a z toho důvodu pak nelze žalovat na neúčinnost úkonu spočívajícího ve vyplacení prémií, ale je nutno žalovat na vydání bezdůvodného obohacení. Navíc žalobce hovoří nejdříve o prémiích, poté o odměnách a nespecifikuje, z jakého titulu tedy částky jím tvrzené byly vyplaceny. Podle platového výměru žalovaného 5) nebylo o odměnách nic uvedeno a po splnění určitých podmínek měl žalovaný 5) nárok na prémie. Pokud se týče pojmu osoba blízká, pak nelze automaticky podle stávající judikatury vyhodnotit zaměstnance společnosti za osobu blízkou (viz rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 14 INS 35225/2013 ve znění rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 2 VSOL 601/2015). Tato argumentace se týká žaloby ve vztahu k výplatám prémií žalované 6) Lucii anonymizovano . Není rozhodné, že žalovaná 6) je manželkou žalovaného 5), ale ve vztahu k dlužníku osobou blízkou nebyla. Osobou blízkou dlužníka by podle platné zákonné úpravy žalovaná 6) mohla být pouze tehdy, pokud by měla možnost podstatně ovlivňovat právnickou osobu dlužníka, a to buď na základě dohody, nebo jiné skutečnosti. Žalovaná 6) bez dalšího nemůže být považována za osobu blízkou dlužníka jen proto, že je osobou blízkou k žalovanému 5) z titulu manželství. Vždy je nutno zkoumat konkrétní okolnosti týkající se vzájemného vztahu těchto subjektů v rozhodné době. Žalovaná 6) neměla přehled o ekonomické situaci dlužníka, neměla dispoziční právo k účtům, nedisponovala internetovým bankovnictvím dlužníka, platby dodavatelů nebo evidence dluhů nespadaly do její kompetence, zakládala pouze do systému faktury, s manželem řešila pouze provozní věci týkající se marketingu s tím, že žalovaný 5) výlučně sám řešil obchodní a finanční činnost dlužníka, nevedla žádná jednání s obchodními partnery týkající se neuhrazených pohledávek po lhůtě splatnosti. V průběhu roku 2011 vykonávala žalovaná 6) pro dlužníka práce týkající se zajištění reklamy dlužníka, propagace dlužníka navenek, školení, prezentace výrobků pro zákazníky, tedy vše, co se týče marketingu, a to s dodavateli dlužníka, případně i odběrateli dlužníka, dále pak vykonávala práci uklízečky a práce, týkající se přebírání faktur a jejich zapisování do počítačové evidence a jejich fyzické předávání účetní. Žalovaní dále uvedli, že žaloba o neúčinnost právního úkonu a povinnost vydání peněz do podstaty se musí týkat vždy právního úkonu, kterým je např. rozhodnutí orgánu vyplatit peníze z nějakého důvodu. Pokud se žaloba netýká konkrétního právního úkonu, nemůže být projednána. Samotný akt výplaty peněz je pouhou platební operací, a nikoli rozhodnutím statutárního orgánu. Není-li takové rozhodnutí, popř. jeho existence nebyla prokázána, pak nelze žalovat na neúčinnost právního jednání.

U jednání dne 12.08.2015 žalobce a žalovaní 5, 6) shodně uvedli, že veškerá skutková tvrzení, tak jak byla jimi přednesena v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 33 ICm 753/2013, prohlašují za skutková tvrzení i v tomto společném řízení vedeném pod sp. zn. 33 ICm 757/2013.

Žalovaní 5, 6) tak doplnili skutková tvrzení v tom směru (viz protokol ze dne 28.01.2015 a ze dne 18.03.2015 v řízení vedeném pod sp. zn. 33 ICm 753/2013), že dlužník se v dubnu 2011 nenacházel v úpadku. Mezi dlužníkem a věřiteli LB Cemix, s.r.o. a KM Beta, a.s. probíhala komunikace ohledně řešení jejich pohledávek a byly dohodnuty nové podmínky jejich splnění. Konkrétně ve vztahu k pohledávkám společnosti LB Cemix, s.r.o. došlo na přelomu roku 2010 a 2011 k uznání všech závazků ze strany dlužníka, dále k dohodě o splátkovém kalendáři a tím ke změně původních splatností faktur na nové termíny plnění, které byly dlužníkem v době uznání a vyplacení podílu na zisku dodržovány. Opakovaně byly závazky uznány a byly sjednány odlišné podmínky a termíny splácení dne 13.06.2011. Pokud

ICM R jde o pohledávky věřitele KM Beta, a.s., bylo dohodnuto vrácení dodaného zboží a palet a následně splácení zbývající neuhrazené částky v nových termínech. Ze shora uvedeného vyplývá, že v předmětném období nejsou naplněny podmínky úpadku dlužníka, tak jak je stanoví § 3 insolvenčního zákona, a to zejména podmínka neschopnosti dlužníka plnit své závazky. Dlužník ve smyslu § 3 odst. 2 insolvenčního zákona nezastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, neměl ani závazky splatné více než 3 měsíce po splatnosti, neboť splatnosti již splatných závazků byly posunuty, současně bylo vůči dlužníku možno dosáhnout případného uspokojení pohledávek výkonem rozhodnutí nebo exekucí. Vzhledem k tomu, že vyplacení podílu na zisku proběhlo v době, kdy se dlužník nenacházel v úpadku, nelze považovat žalobou napadené úkony za neúčinné. Ke dni 31.03.2011 bylo podáno daňové přiznání za rok 2010 a z tohoto rozhodně nebylo rozpoznatelné, že by se měl dlužník nacházet v úpadku. Začátkem roku 2011 byl očekáván nárůst zakázek a dalšího provozu podniku dlužníka. Dlužník měl k dispozici skladové zásoby, finanční prostředky a taktéž velký objem pohledávek, které byly vymáhány a bylo tudíž důvodné očekávat, že dojde k jejich úhradám. Za dané situace byl předpoklad, že veškeré případné závazky dlužníka budou uhrazeny a výplatou podílu na zisku nemohlo dojít k jakémukoliv zvýhodnění žalovaného. Z žalovaným předložené finanční analýzy hospodaření dlužníka vyplývá, že v 4/2011 nebyl dlužník v úpadku. Dlužník měl k datu 31.03.2011 i k datu 30.04.2011 pouze dva věřitele a měl peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti u těchto dvou věřitelů. Není pravdou, že tyto závazky dlužník nebyl schopen plnit, tedy že byl platebně neschopný. Největším věřitelem dlužníka byla společnost LB Cemix, s.r.o., se kterou žalovaný jednal a v prosinci 2010 došlo k uznání závazku a uzavření dohody o splácení dluhu ve splátkách po 250.000,-Kč týdně s tím, že tyto splátky dlužník platil v této výši až do června 2011, kdy došlo ke změně splatnosti na základě vzájemné dohody a byly prováděny splátky ve výši 150.000,-Kč měsíčně. Nad rámec dohodnutých splátek, tak jak vyplývají ze splátkového kalendáře ze dne 13.06.2011, uhradil dlužník věřiteli částku 350.000,-Kč v srpnu 2011, a to formou zápočtu za vrácené zboží. V kritickém období roku 2011 došlo ve vztahu k tomuto věřiteli k úhradě závazků minimálně ve výši 3.000.000,-Kč. V období od ledna do června 2011 probíhaly mezi dlužníkem a věřitelem LB Cemix, s.r.o. obchody s tím, že na základě dohody mezi dlužníkem a věřitelem byly úhrady prováděny tak, že dlužník za odebrané zboží zaplatil 100 % ceny plus uhradil dalších 100 % ceny zboží na úhradu závazků. Pokud se týká společnosti KM Beta a.s., je pravdou, že existovala pohledávka této společnosti v kritické době s tím, že pohledávka byla v původní výši 70.566,-Kč, postupně byla dlužníkem splácena, a to i v průběhu roku 2011, takže do insolvenčního řízení byl přihlášen pouze zbytek částky cca 17.000,-Kč s tím, že poslední splátka byla provedena 12.05.2011 ve výši 20.000,-Kč a předchozí splátka byla realizována v dubnu 2011. Dlužník tedy své závazky vůči věřitelům splácel, nezastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, a to ani ve vztahu vůči těmto dvěma věřitelům. Finanční analýza ekonomické situace dlužníka prokazuje, že dlužník byl schopen své závazky, když ne v plné výši, tak zčásti, hradit. Z tabulky označené jako rozvaha k datu 31.03.2011 vyplývá, že dlužník měl vlastní kladný kapitál ve výši 375.000,-Kč, kladný finanční majetek ve výši 965.000,-Kč, aktivní stav zásob 7.281.000,-Kč, další majetek ve výši 962.000,-Kč a pohledávky v celkové výši 21.441.000,-Kč. Tabulka cash flow prokazuje, že v posuzované době se dlužník pohyboval v kladných číslech, takže na začátku období března 2011 činily hotové finanční prostředky 1.094.000,-Kč, na konci 965.000,-Kč. K tomu je nutno připočítat další majetek, který dlužník vlastnil (viz shora). Z další tabulky, která je označena jako ukazatel cash flow, vyplývá kladný

ICM R finanční tok za období jak k 31.03.2011, tak k 30.04.2011. Tabulkou ukazatel aktivity žalovaný prokazuje, že dlužník byl ve své činnosti stále aktivní, podnikal, což dokládá růst tržeb k datu 31.03.2011 a i k datu 30.04.2011. K datu 31.03.2011 činily tržby 9.307.000,-Kč, celková aktiva společnosti k tomuto datu byla 30.839.000,-Kč. Ještě k lepší situaci, pokud se týče ukazatele podnikatelské aktivity, dochází v dubnu 2011, kdy za 1 měsíc došlo ke zvýšení tržeb o 6 milionů na celkovou částku 15.566.000,-Kč. Dlužník měl majetek využitelný k uspokojení pohledávek svých dvou věřitelů, když pohledávka LB Cemix s.r.o. v insolvenčním řízení činila 12.892.596,-Kč. V období 4/2011 očekával žalovaný výnosy z obchodů, mj. s věřitelem LB Cemix, s.r.o., který považoval dlužníka za významného obchodního partnera a měl zájem i přes vzniklý dluh s ním nadále obchodovat. Dlužník měl uzavřeny smlouvy na dodávky zboží řádově v desítkách milionů korun. V 4/2011 (tj. době, kdy bylo rozhodnuto o výplatě podílu na zisku žalovanému Ing. Jaroslavu anonymizovano ), dlužník oproti předchozímu měsíci zvýšil tržby o 6 milionů, očekával výnosy z obchodů, podnikal. Z další tabulky finanční likvidita vyplývají stále kladná čísla. K datu 31.03.2011 oběžná aktiva činila 29.687.000,-Kč, dluhy 25.727.000,-Kč. Je doložena i tabulka Quick test, který se zpravidla zhotovuje při vypracování znaleckých posudků o stavu hospodaření společnosti, a ze kterého plyne, že dlužník nebyl v úpadku ani k datu 31.03.2011, ani k datu výplaty jednotlivých částek. K datu 30.04.2011 činil kladný finanční majetek dlužníka 1.101.000,-Kč, aktivní stav zásob činil 6.681.000,-Kč, majetek ostatní byl v hodnotě 962.000,-Kč a pohledávky byly v celkové výši 23.719.000,-Kč. I z toho je zřejmé, že dlužník byl schopen uhradit nejméně polovinu svých dluhů s tím, že stav majetku, bráno celkově, byl nad částkou dluhu. I tabulka označená cash flow byla v plusových číslech, došlo k nárůstu za pouhý měsíc o 6 milionů a podnikatelské aktivity dlužníka signalizovaly, že lze očekávat výnosy z tržeb z obchodů. V rozhodném období byl dlužník schopen částečně plnit své závazky a plnil je, a pokud by došlo k realizaci prodeje, kdyby došlo k ocenění celkové hodnoty majetku dlužníka, bylo by z toho zřejmé, že dlužník byl schopen dluhy plnit. Pohledávky dlužníka, jejichž výše k datu 30.04.2011 činila 23.719.000,-Kč, byly vymahatelné, probíhalo jejich vymáhání, a jak potvrdil žalobce v průběhu insolvenčního řízení, došlo i k částečnému vymožení pohledávek, protože jejich výše se dle obsahu insolvenčního spisu snížila. Dle finanční analýzy byly cizí zdroje stále nižší, než výše aktiv a kdyby tedy dlužník prodal všechna svá aktiva, byl by schopen uhradit 100 % svých závazků. Žalovaný předloženou finanční analýzou, včetně stavu k datu 31.03.2011, vyvrátil domněnku existence úpadku dlužníka k datu výplaty podílu na zisku, když prokázal minimálně částečnou schopnost dlužníka plnit své závazky. Pokud se týče obsahu přihlášek věřitelů LB Cemix, s.r.o. a KM Beta a.s., pak žalovaný nemá námitek proti výši přihlášených pohledávek, ani proti uvedené době splatnosti (pouze s výhradou u pohledávky č. 1/432 ve výši 100.704,-Kč se splatností 28.04.2011, kterou dlužník uhradil, avšak věřitel si platbu započetl na starší dluh). Celkový součet závazků však žalovaný nerozporuje. Také vyjádření věřitele LB Cemix, s.r.o. ze dne 26.11.2012 je zcela pravdivé a souhlasí s ním. Žalovaný k tvrzení žalobce o existenci dalších věřitelů uvedl, že: 1. Dagmar Kurečková dluh ve výši 12.438,-Kč splatný ke dni 28.05.2010 zanikl na základě jednostranného zápočtu dlužníka ze dne 04.05.2011, neboť paní Kurečková měla u dlužníka neuhrazený závazek ve výši 13.280,-Kč; 2. HPI-CZ, spol. s r.o.

ICM R závazky splatné ke dni 12.12.2010, 13.01.2011 a 13.01.2011 uhradil dlužník ve dnech 11.05.2011 (faktura č. PF1004013), dne 11.05.2011 (faktura č. PF 1004383) a dne 20.06.2011 (faktura č. PF 1004384); 3. KM Beta a.s. dlužník průběžně závazek splácel, navíc věřiteli vracel palety a proběhl na ně zápočet v červenci 2011 a navíc i tento věřitel měl u dlužníka závazek po splatnosti ve výši 7.752,-Kč; 5. MADEX s.r.o. pokud se jedná o tvrzenou fakturu č. 1004358 se splatností dne 09.12.2010, tak společnost MADEX s.r.o. odebírala od dlužníka zboží, přičemž chtěla částečně zbylé zboží vrátit dlužníkovi, kdy se jednalo o zdící materiál, přičemž byla uzavřena ústní dohoda o tom, že částka za vrácené zboží bude uhrazena společnosti MADEX s.r.o. až poté, co vrácené zboží dlužník prodá, což se stalo někdy na počátku května 2011 a ihned po prodeji zboží uhradil dlužník tomuto věřiteli částku 10.000,-Kč, a to 03.05.2011 a částku 10.000,-Kč dne 11.05.2011; 6. MEDIATEL spol. s r.o. pokud se týká faktury č. 1004334 se splatností dne 18.12.2010, pak sice takovéto datum splatnosti bylo na faktuře uvedeno, avšak s tímto věřitelem uzavřel dlužník smlouvu o poskytnutí inzerce, přičemž součástí smlouvy byl i splátkový kalendář a dlužník hradil fakturovanou částku v souladu s takto uzavřeným splátkovým kalendářem a částku v celkové výši 49.884,-Kč uhradil dne 22.09.2011; 7. M.B. KERAMIKA spol. s r. o. žalovaný taktéž nerozporuje vystavené faktury, ani uvedené splatnosti faktur s tím, že fakturu č. 1004417 uhradil dlužník dne 03.05.2011, fakturu č. 1004418 uhradil dlužník dne 26.05.2011 a fakturu č. 1004467 uhradil dlužník taktéž dne 26.05.2011; 8. Saint-Gobain Construction Products CZ a.s. žalovaný nerozporuje vystavení ani splatnost faktury č. 1004245 s tím, že fakturu splatnou dne 25.01.2011 uhradil dlužník dne 12.05.2011; 9. Saint-Gobain Isover CZ s.r.o. žalovaný nerozporuje vystavení ani splatnost faktury č. 1004378 s tím, že fakturu splatnou dne 22.01.2011 uhradil dlužník dne 11.05.2011.

Ze shora uvedeného dle žalovaného vyplývá, že dlužník i v této době splácel své závazky a nepozastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, uhradil v průběhu května 2011 veškeré závazky uvedené žalobcem u věřitelů č. 1-9 s výjimkou věřitele LB Cemix, s.r.o., kterému však dlužník na základě uzavřené dohody řádně splácel sjednané splátky 250.000,-Kč týdně a posléze 150.000,-Kč měsíčně.

U jednání dne 23.09.2015 uvedli žalovaní 5, 6), že pokud se týče stavu závazků a pohledávek k datům, ve kterých byly uskutečněny výplaty prémií a odstupného, pak stav závazků činí nesporným, avšak nejsou zde uvedeny pohledávky dlužníka, a tím pádem tyto listiny nemohou prokazovat za uvedená období platební neschopnost dlužníka. Navíc některé z těchto závazků byly průběžně hrazeny a ze samotného stavu závazků vyplývá, že je dlužník postupně uhrazoval, neboť se snižovala celková dlužná částka, a to až ke konci roku 2011.

ICM R

Podle § 7 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále také jen IZ ) nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Soud provedl dokazování obsahem insolvenčního spisu sp. zn. KSOS 33 INS 2539/2012, ze kterého zjistil a vzal za prokázáno:

-z dlužnického návrhu doručeného soudu dne 02.02.2012, že dlužník PROMATECH CZ s.r.o. jednající jednatelem Ing. Jaroslavem Mazancem podal návrh, aby na jeho majetek byl prohlášen konkurs, přičemž návrh odůvodnil tím, že podniká v oblasti prodeje stavebního materiálu. Postupně navrhovatel jako subjekt podnikající v recesí postižené oblasti stavebnictví přestal být schopen čelit snižujícímu se odbytu a naopak zvyšující se platební neschopnosti odběratelů. V roce 2011 došlo k rapidnímu propadu v jeho činnosti v důsledku shora uvedených skutečností a navrhovatel se dostal do druhotné platební neschopnosti. Celková výše závazků ke dni podání insolvenčního návrhu činí 16.899.283,-Kč. Mezi největší věřitele navrhovatele patří LB Cemix, s.r.o. (závazky ve výši 12.878.464,82), Styrotrade, a.s. (závazky ve výši 2.355.568,- Kč) a BAUMIT, spol. s r.o. (závazky ve výši 672.761,-Kč), přičemž další závazky vyplývají ze seznamu závazků. Majetek navrhovatele sestává ze skladových zásob a motorových vozidel (zůstatková hodnota cca 474.000,-Kč) a z pohledávek navrhovatele v hodnotě 7.752.000,-Kč (část z těchto pohledávek je dle navrhovatele dobytná) a finančního majetku ve výši 379.000,-Kč;

-z vyhlášky ze dne 03.02.2012, že insolvenční soud oznámil zahájení insolvenčního řízení ve věci dlužníka PROMATECH CZ s.r.o.;

-z doplnění návrhu ze dne 13.02.2012, že dlužník doplnil návrh o seznam jednotlivých pohledávek dlužníka v celkové výši 7.752.364,50 Kč a seznam jednotlivých závazků v celkové výši 16.899.283,08 Kč k datu 31.01.2012;

-z usnesení o úpadku ze dne 07.03.2012 č.j. KSOS 33 INS 2539/2012-A-7, že byl zjištěn úpadek dlužníka a insolvenčním správcem byl ustanoven Mgr. Michal Machek, se sídlem Dlouhá 53/6, 702 00 Ostrava, Moravská Ostrava;

-ze soupisu majetkové podstaty ze dne 28.05.2012 včetně příloh, že dlužník nevlastní nemovitosti; hodnota movitých věcí (drobný movitý majetek dle seznamu a skladové zásoby dle seznamu) byla oceněna insolvenčním správcem na částku celkem 1.597.083,-Kč; nominální výše pohledávek činí 7.822.660,-Kč a tyto pohledávky byly oceněny insolvenčním správcem na částku 2.347.698,-Kč; ochranná známka

ICM R

dlužníka oceněná na 6.500,-Kč; finanční prostředky na bankovních účtech ve výši celkem 436.942,82 Kč;

-ze zápisu o přezkumném jednání ze dne 04.06.2012 včetně seznamu platných věřitelů, upraveného seznamu přihlášených pohledávek (přezkumné listy P1-P14), že byly přezkoumány přihlášky pohledávek 13 věřitelů v celkové výši 19.513.823,71 Kč, přičemž insolvenční správce i dlužník uznali všechny přihlášené pohledávky, tj. věřitele č. 1 KAPSTOP s.r.o. (P1) ve výši 5.520,39 Kč; věřitele č. 2 BAUMIT spol. s r.o. (P2) ve výši 810.205,20 Kč; věřitele č. 3 Saint-Gobain Constuction Products CZ a.s. (P3) ve výši 745.099,67 Kč; věřitele č. 4 M.B.KERAMIKA spol. s r.o. (P4) ve výši 19.792,27 Kč; věřitele č. 5 LB Cemix, s.r.o. (P5) ve výši 14.211.635,75 Kč; věřitele č. 6 Richter + Frenzel s.r.o. (P6) výši 87.793,60 Kč; věřitele č. 7 Den Braven Czech and Slovak a.s. (P7) ve výši 7.182,78 Kč; věřitele č. 8 Styrotrade, a.s. (P8) ve výši 2.514.905,60 Kč; věřitele č. 9 KM Beta a.s. (P9) ve výši 19.178,-Kč; věřitele č. 10 NOVAGLASS s.r.o. (P) ve výši 33.696,-Kč; věřitele č. 11 Finanční úřad Ostrava (P11) ve výši 131.126,-Kč; věřitele č. 13 (P13) ve výši 462.052,11 Kč a věřitele č. 14 KLUDI ARMATUREN spol. s r.o. (P14) ve výši 29.036,34 Kč; s ohledem na zpětvzetí přihlášky P12 ve výši 440.867,93 Kč tak byly zjištěny pohledávky v celkové výši 19.077.223,71 Kč;

-z usnesení č.j. KSOS 33 INS 2539/2012-B-5 ze dne 08.06.2012, které nabylo právní moci dne 10.07.2012, že na majetek dlužníka byl prohlášen konkurs;

-ze soupisu majetkové podstaty ze dne 23.08.2012 včetně příloh, že veškeré movité věci specifikované v příloze č. 1 a č. 2 byly zpeněženy za částku celkem 315.433,-Kč; nominální výše pohledávek dlužníka činí 7.436.677,-Kč; ochranná známka dlužníka oceněná na 6.500,-Kč; finanční prostředky na bankovních účtech ve výši celkem 733.242,16 Kč;

-z přihláškového spisu P5, že věřitel LB Cemix, s.r.o. přihlásil přihláškou doručenou Krajskému soudu v Ostravě dne 22.03.2012 nezajištěné a nevykonatelné pohledávky v celkové výši 14.211.635,75 Kč, z toho pohledávku č. 1 ve výši 14.090.956,84 Kč (obsahuje dílčí pohledávky 1-432 s celkovou výší jistiny 12.783.066,-Kč na základě rámcové kupní smlouvy a uznání závazku ze dne 13.06.2011 a dále s příslušenstvím ve výši celkem 1.307.890,84 Kč, které představuje zákonný úrok z prodlení, přičemž splatnost nastala u dílčích pohledávek č. 1-431 do 09.01.2011 a splatnost dílčí pohledávky č. 432 ve výši 100.704,-Kč nastala 28.04.2011); pohledávku č. 2 ve výši 120.678,91 Kč (obsahuje dílčí pohledávky 1-22 s celkovou výší jistiny 109.530,-Kč na základě rámcové nájemní a podnájemní smlouvy a uznání závazku ze dne 13.06.2011 a dále s příslušenstvím ve výši celkem 11.148,91 Kč, které představuje zákonný úrok z prodlení, přičemž splatnost nastala u dílčích pohledávek č. 1-22 v období od 30.09.2010 do 30.12.2010);

-z přihláškového spisu P9, že věřitel KM Beta a.s. přihlásil přihláškou doručenou Krajskému soudu v Ostravě dne 04.04.2012 nezajištěnou a nevykonatelnou pohledávku ve výši 19.178,-Kč splatnou od 27.09.2010, z toho činí jistina 17.248,-

ICM R

Kč představující nezaplacenou část kupní ceny vyúčtované fakturou č. 124103173 a příslušenství činí 1.930,-Kč (zákonný úrok z prodlení); věřitel dále v přihlášce uvedl, že věřitel dodal dne 13.08.2010 dlužníku zboží dle jeho objednávky ze dne 12.08.2010 a dlužník toto zboží převzal a věřitel vystavil fakturu na částku 70.566,-Kč se splatností dne 27.09.2010. Dlužník na tuto fakturu zaplatil dne 29.04.2011 částku 20.566,-Kč a dne 12.05.2011 další částku 25.000,-Kč. Dne 11.01.2011 vrátil dlužník věřiteli 32 ks palet a věřitel vystavil dlužníkovi dobropis za vrácené zboží ve výši 7.752,-Kč. Tento dobropis byl započten na část kupní ceny dohodou o vzájemném započtení ze dne 13.07.2011. Na zbytek kupní ceny ve výši 17.248,-Kč nebylo již zaplaceno ničeho.

Soud dále provedl dokazování listinnými důkazy, které jsou obsahem spisu sp. zn.a z těchto zjistil a vzal za prokázáno:

ve vztahu k žalované 1):

-z pracovní smlouvy, že byla uzavřena dne 01.08.2002 mezi žalovanou 1) jako zaměstnancem a dlužníkem jako zaměstnavatelem s datem vzniku pracovního poměru ke dni 01.08.2002 na sjednaný druh práce: pracovník odbytu, prodavačka, s místem výkonu práce Ostrava-Přívoz, Wattova 15, a to na dobu neurčitou se zkušební dobou 3 měsíce do 30.10.2002; pracovní doba činí 40 hodin týdně;

-z platového výměru (dodatek k pracovní smlouvě) ze dne 01.08.2002, že hrubá měsíční mzda při zařazení na pozici pracovník odbytu a prodavačka činí 9.000,-Kč, z toho činí základní měsíční mzda 6.000,-Kč a osobní ohodnocení 3.000,-Kč (pohyblivá složka); prémie činí max. 40 % z měsíční hrubé mzdy, přičemž vedení společnosti si vyhrazuje právo vyplatit zaměstnanci prémie pouze po ekonomickém vyhodnocení a v případě zisku společnosti;

-z platového výměru ze dne 01.10.2002, že hrubá měsíční mzda žalované 1) při zařazení na pozici vedoucí prodejny a skladu činí 11.000,-Kč, z toho činí základní měsíční mzda 8.000,-Kč a osobní ohodnocení 3.000,-Kč (pohyblivá složka); prémie činí max. 40 % z měsíční hrubé mzdy, přičemž vedení společnosti si vyhrazuje právo vyplatit zaměstnanci prémie pouze po ekonomickém vyhodnocení a v případě zisku společnosti;

-z dodatku č. 1 k pracovní smlouvě ze dne 01.01.2006, že tento byl učiněn z důvodu změny sídla zaměstnavatele (Ostrava-Přívoz, Wattova 15);

-z platového výměru ze dne 01.01.2006, že hrubá měsíční mzda žalované 1) při zařazení na pozici pracovník odbytu činí 13.000,-Kč, z toho činí základní měsíční mzda 10.000,-Kč a osobní ohodnocení 3.000,-Kč (pohyblivá složka); prémie činí max. 40 % z měsíční hrubé mzdy, přičemž vedení společnosti si vyhrazuje právo vyplatit

ICM R

zaměstnanci prémie pouze po ekonomickém vyhodnocení a v případě zisku společnosti;

-z platového výměru ze dne 02.01.2008, že hrubá měsíční mzda žalované 1) při zařazení na pozici pracovník odbytu činí 14.000,-Kč, z toho činí základní měsíční mzda 11.000,-Kč a osobní ohodnocení 3.000,-Kč (pohyblivá složka); prémie činí max. 40 % z měsíční hrubé mzdy, přičemž vedení společnosti si vyhrazuje právo vyplatit zaměstnanci prémie pouze po ekonomickém vyhodnocení a v případě zisku společnosti;

-z listiny ze dne 20.01.2012 označené jako výpověď z pracovního poměru a podepsané žalovanou 1) jako zaměstnancem a Ing. Mazancem za zaměstnavatele, že strany se dle § 49 zákoníku práce dohodly na rozvázání pracovního poměru s tím, že dohoda o uzavření pracovního poměru se uzavírá z organizačních důvodů dle § 52 písm. c) zákoníku práce, a to z důvodu nadbytečnosti zaměstnance nastalé v důsledku rozhodnutí zaměstnavatele o snížení počtu zaměstnanců a smluvní strany se dohodly, že pracovní poměr skončí ke dni 20.01.2012;

-ze mzdového listu za rok 2010, že v roce 2010 bylo žalované 1) vyplaceno na odměnách celkem 28.200,-Kč (měsíčně 1.400,-Kč až 2.800,-Kč);

-ze mzdového listu za rok 2011, že v roce 2011 bylo žalované 1) vyplaceno na odměnách celkem 19.500,-Kč (měsíčně 1.200,-Kč až 2.500,-Kč);

-ze mzdového listu 2012, že v lednu 2012 činila hrubá mzda žalované 1) celkem 102.003,-Kč (z toho činí odstupné označené jako příjmy mimo poj. -80.845,-Kč) a čistá mzda žalované 1) 85.364,-Kč;

-z výplatního lístku za leden 2012, že v hrubé mzdě ve výši 102.003,-Kč je mj. zahrnuta odměna ve výši 1.200,-Kč a příjmy mimo pojistné (odstupné 5 x 16.169) a čistá mzda činí 85.364,-Kč;

-z výdajového pokladního dokladu ze dne 20.01.2012, že byl vystaven na částku 85.364,-Kč s účelem platby mzda 1/2012 a doklad je podepsán žalovanou 1) jako příjemcem a Ing. Mazancem jako pokladníkem;

-z charakteristiky pracovní činnosti (dodatek k pracovní smlouvě), že je zde popsán obsah pracovní činnosti žalované 1) jako pracovnice odbytu, prodavačky a vedoucí prodejny a skladu;

ve vztahu k žalovanému 2):

-z pracovní smlouvy ze dne 01.06.2009, že byla uzavřena mezi žalovaným 2) jako zaměstnancem a dlužníkem jako zaměstnavatelem s datem vzniku pracovního poměru ke dni 01.06.2009 na sjednaný druh práce: obchodní zástupce, s místem výkonu práce

ICM R

Ostrava-Přívoz, Wattova 15, a to na dobu neurčitou; pracovní doba činí 40 hodin týdně;

-z platového výměru ze dne 01.06.2009, že základní měsíční mzda žalovaného 2) při zařazení na pozici obchodní zástupce činí 20.000,-Kč a osobní ohodnocení 6.000,- Kč; prémie činí max. 40 % z měsíční hrubé mzdy, přičemž vedení společnosti si vyhrazuje právo vyplatit zaměstnanci prémie pouze po ekonomickém vyhodnocení a v případě zisku společnosti;

-z listiny ze dne 20.01.2012 označené jako výpověď z pracovního poměru a podepsané žalovaným 2) jako zaměstnancem a Ing. Mazancem za zaměstnavatele, že strany se dle § 49 zákoníku práce dohodly na rozvázání pracovního poměru s tím, že dohoda o uzavření pracovního poměru se uzavírá z organizačních důvodů dle § 52 písm. c) zákoníku práce, a to z důvodu nadbytečnosti zaměstnance nastalé v důsledku rozhodnutí zaměstnavatele o snížení počtu zaměstnanců a smluvní strany se dohodly, že pracovní poměr skončí ke dni 20.01.2012,

-ze mzdového listu 2012, že v lednu 2012 činila hrubá mzda žalovaného 2) celkem 163.719,-Kč (z toho činí odstupné označené jako příjmy mimo poj. -130.935,-Kč) a čistá mzda 135.947,-Kč;

-z výplatního lístku za leden 2012, že v hrubé mzdě ve výši 163.719,-Kč je mj. zahrnut příjem mimo pojistné (odstupné 5x) a čistá mzda činí 135.947,-Kč;

-z výdajového pokladního dokladu, že byl vystaven na částku 135.947,-Kč s účelem platby výplata leden + odstupné ; doklad je podepsán žalovaným 2) jako příjemcem a Ing. Mazancem jako pokladníkem;

ve vztahu k žalované 3):

-z pracovní smlouvy ze dne 01.10.2009, že byla uzavřena mezi žalovanou 3) jako zaměstnancem a dlužníkem jako zaměstnavatelem s datem vzniku pracovního poměru ke dni 01.10.2009 na sjednaný druh práce: pracovník odbytu, s místem výkonu práce Ostrava-Mariánské Hory, Novinářská 1254/7, a to na dobu neurčitou; pracovní doba činí 40 hodin týdně;

-z platového výměru ze dne 01.10.2009, že základní měsíční mzda žalované 3) při zařazení na pozici pracovník odbytu činí 11.000,-Kč a osobní ohodnocení 1.000,-Kč; prémie činí max. 40 % z měsíční hrubé mzdy, přičemž vedení společnosti si vyhrazuje právo vyplatit zaměstnanci prémie pouze po ekonomickém vyhodnocení a v případě zisku společnosti;

-z listiny ze dne 20.01.2012 označené jako výpověď z pracovního poměru a podepsané žalovanou 3) jako zaměstnancem a Ing. Mazancem za zaměstnavatele, že strany se dle § 49 zákoníku práce dohodly na rozvázání pracovního poměru s tím, že dohoda o

ICM R

uzavření pracovního poměru se uzavírá z organizačních důvodů dle § 52 písm. c) zákoníku práce, a to z důvodu nadbytečnosti zaměstnance nastalé v důsledku rozhodnutí zaměstnavatele o snížení počtu zaměstnanců a smluvní strany se dohodly, že pracovní poměr skončí ke dni 20.01.2012;

-ze mzdového listu za rok 2010, že v roce 2010 bylo žalované 3) vyplaceno na odměnách celkem 23.950,-Kč (měsíčně 1.200,-Kč až 2.600,-Kč);

-ze mzdového listu za rok 2011, že v roce 2011 bylo žalované 3) vyplaceno na odměnách celkem 18.600,-Kč (měsíčně 1.100,-Kč až 2.200,-Kč);

-ze mzdového listu 2012, že v lednu 2012 činila hrubá mzda žalované 3) celkem 85.966,-Kč (z toho činí odstupné označené jako příjmy mimo poj. -73.960,-Kč) a čistá mzda 73.199,-Kč;

-z výplatního lístku za leden 2012, že v hrubé mzdě ve výši 85.966,-Kč je mj. zahrnuta odměna ve výši 1.100,-Kč a příjmy mimo pojistné (odstupné 5x) a čistá mzda činí 73.199,-Kč;

-z výdajového pokladního doklad, že byl vystaven na částku 73.199,-Kč s účelem platby mzda 1/2012, doklad je podepsán žalovanou 3) jako příjemcem a Ing. Mazancem jako pokladníkem;

ve vztahu k žalovanému 4):

-z pracovní smlouvy ze dne 01.08.2011, že byla uzavřena mezi žalovaným 4) jako zaměstnancem a dlužníkem jako zaměstnavatelem s datem vzniku pracovního poměru ke dni 01.08.2011 na sjednaný druh práce: skladový dělník, řidič, s místem výkonu práce Ostrava-Mariánské Hory, Novinářská 1254/7, a to na dobu neurčitou se zkušební dobou 3 měsíce do 31.10.2011; pracovní doba činí 40 hodin týdně;

-z platového výměru ze dne 01.08.2011, že hrubá měsíční mzda žalovaného 4) činí 12.000,-Kč, z toho činí základní měsíční mzda 11.000,-Kč a osobní ohodnocení 1.000,-Kč (pohyblivá složka); prémie činí max. 40 % z měsíční hrubé mzdy, přičemž vedení společnosti si vyhrazuje právo vyplatit zaměstnanci prémie pouze po ekonomickém vyhodnocení a v případě zisku společnosti;

-z charakteristiky pracovní činnosti (dodatek k pracovní smlouvě), že je zde popsán obsah pracovní činnosti žalovaného 4) jako skladového dělníka a řidiče;

-z listiny ze dne 20.01.2012 označené jako výpověď z pracovního poměru a podepsané žalovaným 4) jako zaměstnancem a Ing. Mazancem za zaměstnavatele, že strany se dle § 49 zákoníku práce dohodly na rozvázání pracovního poměru s tím, že dohoda o uzavření pracovního poměru se uzavírá z organizačních důvodů dle § 52 písm. c) zákoníku práce, a to z důvodu nadbytečnosti zaměstnance nastalé v důsledku

ICM R

rozhodnutí zaměstnavatele o snížení počtu zaměstnanců a smluvní strany se dohodly, že pracovní poměr skončí ke dni 20.01.2012;

-ze mzdového listu 2012, že v lednu 2012 činila hrubá mzda žalovaného 4) celkem 41.313,-Kč (z toho činí odstupné označené jako příjmy mimo poj. -30.384,-Kč) a čistá mzda 35.415,-Kč;

-z výplatního lístku za leden 2012, že v hrubé mzdě ve výši 41.313,-Kč je mj. zahrnuta odměna ve výši 1.000,-Kč a příjmy mimo pojistné (odstupné 2x) ve výši 30.384,-Kč a čistá mzda zda činí 35.415,-Kč;

-z výdajového pokladního dokladu, že byl vystaven na částku 35.415,-Kč s účelem platby mzda výplata + odstupné , doklad je podepsán žalovaným 4) jako příjemcem a Ing. Mazancem jako pokladníkem;

ve vztahu k žalovanému 5):

-z pracovní smlouvy ze dne 01.08.2002, že byla uzavřena mezi žalovaným 5) jako zaměstnancem a dlužníkem jako zaměstnavatelem s datem vzniku pracovního poměru ke dni 01.08.2002 na sjednaný druh práce: ředitel společnosti, s místem výkonu práce Ostrava-Přívoz, Wattova 15, a to na dobu neurčitou; pracovní doba činí 40 hodin týdně;

-z platového výměru ze dne 01.08.2002, že základní měsíční mzda činí 30.000,-Kč; prémie činí max. 100 % z měsíční hrubé mzdy, přičemž vedení společnosti si vyhrazuje právo vyplatit zaměstnanci další prémie pouze po ekonomickém vyhodnocení a v případě zisku společnosti;

-z dodatku č. 1 k pracovní smlouvě ze dne 01.01.2006, že tento byl učiněn z důvodu změny sídla zaměstnavatele (Ostrava-Přívoz, Wattova 15);

-z listiny ze dne 20.01.2012 označené jako výpověď z pracovního poměru a podepsané žalovaným 5) jako zaměstnancem na straně jedné a jako jednatelem dlužníka na straně druhé, že strany se dle § 49 zákoníku práce dohodly na rozvázání pracovního poměru s tím, že dohoda o uzavření pracovního poměru se uzavírá z organizačních důvodů dle § 52 písm. c) zákoníku práce, a to z důvodu nadbytečnosti zaměstnance nastalé v důsledku rozhodnutí zaměstnavatele o snížení počtu zaměstnanců a smluvní strany se dohodly, že pracovní poměr skončí ke dni 20.01.2012,

-ze mzdového listu 2012, že v lednu 2012 činila hrubá mzda žalovaného 5) celkem 463.485,-Kč (z toho činí prémie 0 , odměny 60.000,-Kč a odstupné označené jako příjmy mimo poj. -326.040,-Kč) a čistá mzda 377.241,-Kč;

-z výdajového pokladního dokladu, že byl vystaven na částku 257.241,-Kč s účelem platby výplata leden + odstupné , doklad je podepsán žalovaným 5) jako příjemcem i pokladníkem;

ICM R

-z výpisu z účtu dlužníka, že dne 20.01.2012 byla odepsána z účtu částka 120.000,-Kč ve prospěch účtu č. 157507395/0300 s označením platby Ing. Jaroslav Mazanec;

-z přehledu čistých příjmů, že v roce 2009 činil čistý měsíční příjem žalovaného 5): 619.058,-Kč, v roce 2010: 590.953,-Kč, v roce 2011: 534.660,-Kč;

-z karty zaměstnance, že měsíční sazba mzdy činí 30.000,-Kč; žalovaný 5) byl v práci nepřítomen od 30.09.2011 do 27.12.2011 z důvodu nemoci;

ve vztahu k žalované 6):

-z pracovní smlouvy ze dne 01.10.2003, že byla uzavřena mezi žalovanou 6) jako zaměstnancem a dlužníkem jako zaměstnavatelem s datem vzniku pracovního poměru ke dni 01.10.2003 na sjednaný druh práce: asistentka ředitele, s místem výkonu práce Ostrava-Přívoz, Wattova 15, a to na dobu neurčitou; pracovní doba činí 40 hodin týdně;

-z platového výměru ze dne 01.10.2003, že hrubá měsíční mzda žalované 6) při zařazení na pozici asistentka ředitele činí 10.000,-Kč, z toho činí základní měsíční mzda 8.000,-Kč a osobní ohodnocení 2.000,-Kč (pohyblivá složka); prémie činí max. 40 % z měsíční hrubé mzdy, přičemž vedení společnosti si vyhrazuje právo vyplatit zaměstnanci prémie pouze po ekonomickém vyhodnocení a v případě zisku společnosti;

-z dodatku č. 1 k pracovní smlouvě ze dne 01.06.2004, že byl sjednán nový druh práce žalované 6), a to vedoucí marketingového oddělení;

-z platového výměru ze dne 01.06.2004, že základní měsíční mzda činí 20.000,-Kč; prémie činí max. 100 % z měsíční hrubé mzdy, přičemž vedení společnosti si vyhrazuje právo vyplatit zaměstnanci další prémie pouze po ekonomickém vyhodnocení a v případě zisku společnosti;

-z dodatku č. 2 ze dne 01.01.2006, že tento byl učiněn z důvodu změny sídla zaměstnavatele (Ostrava-Přívoz, Wattova 15);

-z dodatku č. 3 ze dne 01.10.2011, že tímto dodatkem se mění platový výměr, který je nedílnou součástí tohoto dodatku;

-z platového výměru ze dne 01.10.2011, že základní měsíční mzda činí 35.000,-Kč; prémie činí max. 100 % z měsíční hrubé mzdy, přičemž vedení společnosti si vyhrazuje právo vyplatit zaměstnanci další prémie pouze po ekonomickém vyhodnocení a v případě zisku společnosti;

-z listiny ze dne 30.12.2011 označené jako výpověď z pracovního poměru a podepsané žalovanou 6) jako zaměstnancem a Ing. Mazancem jako jednatelem dlužníka, že

ICM R

s žalovanou 6) dlužník rozvázal pracovní poměr dle § 52 písm. c) zákoníku práce pro nadbytečnost s tím, že pracovní poměr skončí ke dni 31.12.2011;

-ze mzdového listu 2011, že v prosinci 2011 činila hrubá mzda žalované 6) celkem 305.046,-Kč (z toho činí prémie 0 , odměny 35.000,-Kč a odstupné označené jako příjmy mimo poj. -215.245,-Kč) a čistá mzda 246.796,-Kč;

-z karty zaměstnance, že měsíční sazba mzdy činí 20.000,-Kč a od října 2011 činí 35.000,-Kč;

-z vyúčtování mezd za rok 2010, že dlužník vyplatil žalované 6) na odměnách celkem 225.000,-Kč (9 x 20.000,-Kč a 3 x 15.000,-Kč);

-z vyúčtování mezd za 1-12/2011, že dlužník vyplatil žalované 6) na odměnách celkem 284.000,-Kč (z toho v období 1-3/2011: 2 x 20.000,-Kč a 1 x 19.000,-Kč);

-z výpisu z účtu dlužníka, že dne 09.01.2012 byla z účtu dlužníka odepsána částka 246.796,-Kč ve prospěch účtu č. 157507395/0300.

Soud provedl dokazování dalšími listinnými důkazy, které jsou obsahem spisu sp. zn.a sp. zn. 33 ICm 754/2013 a z těchto zjistil a vzal za prokázáno:

-z přehledu zaměstnanců dlužníka, že v roce 2010 byl ukončen hlavní pracovní poměr s 6 zaměstnanci (s žádným z nich pro nadbytečnost, přičemž dva z nich byli přijati ve stejném roce), v roce 2011 byl ukončen hlavní pracovní poměr s 8 zaměstnanci (dva z nich byli přijati ve stejném roce), z toho s žalovanou 6) a s Jarmilou Frydryškovou (19.01.2007 až 31.07.2011) výpovědí pro nadbytečnost dle § 52 písm. c) zákoníku práce;

-z vyúčtování mezd za 4/2011, že dlužník vyplatil zaměstnancům na odměnách celkem 61.400,-Kč (z toho žalovanému 5) 30.000,-Kč a žalované 6) 20.000,-Kč; ostatním zaměstnancům 0,-Kč až 2.500,-Kč); v kolonce prémie uvedeno 0 ; žalovanému 5) byla vyúčtována celkem částka 45.671,-Kč a žalované 6) částka 28.990,-Kč;

-z výpisu z účtu dlužníka k datu 12.05.2011, že z tohoto účtu byla odepsána na účet č. 157507395/0300 částka 45.671,-Kč a částka 28.990,-Kč;

-z vyúčtování mezd za 5/2011, že dlužník vyplatil zaměstnancům na odměnách celkem 61.500,-Kč (z toho žalovanému 5) 30.000,-Kč a žalované 6) 20.000,-Kč; ostatním zaměstnancům 0,-Kč až 2.600,-Kč); v kolonce prémie uvedeno 0 ; žalovanému 5) byla vyúčtována celkem částka 45.617,-Kč a žalované 6) částka 28.936,-Kč;

ICM R

-z výpisu z účtu dlužníka k datu 07.06.2011, že z tohoto účtu byla odepsána na účet č. 157507395/0300 částka 45.617,-Kč a částka 28.936,-Kč;

-z vyúčtování mezd za 6/2011, že dlužník vyplatil zaměstnancům na odměnách celkem 60.100,-Kč (z toho žalovanému 5) 30.000,-Kč a žalované 6) 20.000,-Kč; ostatním zaměstnancům 0,-Kč až 5.000,-Kč); v kolonce prémie uvedeno 0 ; žalovanému 5) byla vyúčtována celkem částka 45.617,-Kč a žalované 6) částka 28.936,-Kč;

-z výpisu z účtu dlužníka k datu 13.07.2011, že z tohoto účtu byla odepsána na účet č. 5390015757000000/0300 částka 45.617,-Kč a částka 28.936,-Kč;

-z vyúčtování mezd za 7/2011, že dlužník vyplatil zaměstnancům na odměnách celkem 57.500,-Kč (z toho žalovanému 5) 30.000,-Kč a žalované 6) 20.000,-Kč; ostatním zaměstnancům 0,-Kč až 3.400,-Kč); v kolonce prémie uvedeno 0 ; žalovanému 5) byla vyúčtována celkem částka 50.448,-Kč a žalované 6) částka 32.228,-Kč;

-z výpisu z účtu dlužníka k datu 11.08.2011, že z tohoto účtu byla odepsána na účet č. 157507395/0300 částka 50.448,-Kč a částka 32.228,-Kč;

-z vyúčtování mezd za 8/2011, že dlužník vyplatil zaměstnancům na odměnách celkem 58.600,-Kč (z toho žalovanému 5) 30.000,-Kč a žalované 6) 20.000,-Kč; ostatním zaměstnancům 0,-Kč až 3.600,-Kč); v kolonce prémie uvedeno 0 ; žalovanému 5) byla vyúčtována celkem částka 50.757,-Kč a žalované 6) částka 32.399,-Kč;

-z výpisu z účtu dlužníka k datu 12.09.2011, že z tohoto účtu byla odepsána na účet č. 5390015757000000/0300 částka 50.757,-Kč a částka 32.399,-Kč;

-z vyúčtování mezd za 9/2011, že dlužník vyplatil zaměstnancům na odměnách celkem 57.300,-Kč (z toho žalovanému 5) 30.000,-Kč a žalované 6) 20.000,-Kč; ostatním zaměstnancům 0,-Kč až 2.000,-Kč); v kolonce prémie uvedeno 0 ; žalovanému 5) byla vyúčtována celkem částka 44.726,-Kč a žalované 6) částka 28.963,-Kč;

-z výpisu z účtu dlužníka k datu 10.10.2011, že z tohoto účtu byla odepsána na účet č. 5390015757000000/0300 částka 44.726,-Kč a částka 28.963,-Kč;

-z vyúčtování mezd za 10/2011, že dlužník vyplatil zaměstnancům na odměnách celkem 43.500,-Kč (z toho žalovanému 5): 0,-Kč a žalované 6) 35.000,-Kč; ostatním zaměstnancům 0,-Kč až 4.000,-Kč); v kolonce prémie uvedeno 0 ; žalovanému 5) byla vyúčtována celkem částka 15.616,-Kč (náhrada za nemoc) a žalované 6) částka 49.660,-Kč;

-z výpisu z účtu dlužníka k datu 08.11.2011, že z tohoto účtu byla odepsána na účet č. 157507395/0300 částka 49.660,-Kč;

-z vyúčtování mezd za 11/2011, že dlužník vyplatil zaměstnancům na odměnách celkem 42.000,-Kč (z toho žalovanému 5): 0,-Kč a žalované 6) 35.000,-Kč; ostatním

ICM R

zaměstnancům 0,-Kč až 3.500,-Kč); v kolonce prémie uvedeno 0 ; žalovanému 5) byla vyúčtována celkem částka 2.901,-Kč a žalované 6) částka 49.633,-Kč;

-z výpisu z účtu dlužníka k datu 06.12.2011, že z tohoto účtu byla odepsána na účet č. 157507395/0300 částka 49.633,-Kč;

-z vyúčtování mezd za 12/2011, že dlužník vyplatil zaměstnancům na odměnách celkem 128.300,-Kč (z toho žalovanému 5): 90.000,-Kč a žalované 6) 35.000,-Kč; ostatním zaměstnancům 0,-Kč až 1.200,-Kč); v kolonce prémie uvedeno 0 ; žalovanému 5) byla vyúčtována celkem částka 69.588,-Kč a žalované 6) částka 246.229,-Kč;

-z výpisu z účtu dlužníka k datu 06.01.2012, že z tohoto účtu byla odepsána na účet č. 157507395/0300 částka 69.588,-Kč;

-z výpisu z účtu dlužníka k datu 09.01.2012, že z tohoto účtu byla odepsána na účet č. 157507395/0300 částka 246.229,-Kč;

-ze stavu závazků a pohledávek dlužníka k datu 12.05.2011, že dlužník měl neuhrazené závazky vůči 8 věřitelům v celkové výši 14.036.088,86 Kč déle než 3 měsíce po splatnosti (z toho vůči LB Cemix s.r.o. závazky ve výši celkem 13.830.824,82 Kč, tj. 6.197.721,82 Kč déle než 3 měsíce po splatnosti a ve výši 7.633.103,-Kč déle než 6 měsíců po splatnosti);

-ze stavu závazků a pohledávek dlužníka k datu 07.06.2011, že dlužník měl neuhrazené závazky vůči 9 věřitelům v celkové výši 13.886.076,96 Kč déle než 3 měsíce po splatnosti (z toho vůči LB Cemix s.r.o. závazky ve výši celkem 13.672.112,82 Kč, tj. 2.344.967,98 Kč déle než 3 měsíce po splatnosti a ve výši 11.327.144,84 Kč déle než 6 měsíců po splatnosti);

-ze stavu závazků a pohledávek dlužníka k datu 13.07.2011, že dlužník měl neuhrazené závazky vůči 6 věřitelům v celkové výši 13.639.094,96 Kč déle než 3 měsíce po splatnosti (z toho vůči LB Cemix s.r.o. závazky ve výši celkem 13.522.112,82 Kč, všechny déle než 6 měsíců po splatnosti);

-ze stavu závazků a pohledávek dlužníka k datu 11.08.2011, že dlužník měl neuhrazené závazky vůči 6 věřitelům v celkové výši 13.552.014,96 Kč déle než 3 měsíce po splatnosti (z toho vůči LB Cemix s.r.o. závazky ve výši celkem 13.472.816,82 Kč, tj. 100.704,-Kč déle než 3 měsíce po splatnosti a ve výši 13.372.112,82 Kč déle než 6 měsíců po splatnosti);

-ze stavu závazků a pohledávek dlužníka k datu 12.09.2011, že dlužník měl neuhrazené závazky vůči 9 věřitelům v celkové výši 14.330.400,96 Kč déle než 3 měsíce po splatnosti (z toho vůči LB Cemix s.r.o. závazky ve výši celkem 13.322.543,82 Kč, tj. 100.704,-Kč déle než 3 měsíce po splatnosti a ve výši 13.221.839,82 Kč déle než 6 měsíců po splatnosti);

ICM R

-ze stavu závazků a pohledávek dlužníka k datu 10.10.2011, že dlužník měl neuhrazené závazky vůči 9 věřitelům v celkové výši 13.988.275,14 Kč déle než 3 měsíce po splatnosti (z toho vůči LB Cemix s.r.o. závazky ve výši celkem 12.928.464,82 Kč, tj. 100.704,-Kč déle než 3 měsíce po splatnosti a ve výši 12.827.760,82 Kč déle než 6 měsíců po splatnosti);

-ze stavu závazků a pohledávek dlužníka k datu 08.11.2011, že dlužník měl neuhrazené závazky vůči 12 věřitelům v celkové výši 14.166.311,14 Kč déle než 3 měsíce po splatnosti (z toho vůči LB Cemix s.r.o. závazky ve výši celkem 12.878.464,82 Kč, všechny déle než 6 měsíců po splatnosti);

-ze stavu závazků a pohledávek dlužníka k datu 06.12.2011, že dlužník měl neuhrazené závazky vůči 12 věřitelům v celkové výši 15.614.102,14 Kč déle než 3 měsíce po splatnosti (z toho vůči LB Cemix s.r.o. závazky ve výši celkem 12.878.464,82 Kč, všechny déle než 6 měsíců po splatnosti);

-ze stavu závazků a pohledávek dlužníka k datu 06.01.2012, že dlužník měl neuhrazené závazky vůči 10 věřitelům v celkové výši 16.395.340,64 Kč déle než 3 měsíce po splatnosti (z toho vůči LB Cemix s.r.o. závazky ve výši celkem 12.878.464,82 Kč, všechny déle než 6 měsíců po splatnosti);

-ze stavu závazků a pohledávek dlužníka k datu 09.01.2012, že dlužník měl neuhrazené závazky vůči 10 věřitelům v celkové výši 16.559.523,64 Kč déle než 3 měsíce po splatnosti (z toho vůči LB Cemix s.r.o. závazky ve výši celkem 12.878.464,82 Kč, všechny déle než 6 měsíců po splatnosti);

-ze stavu závazků a pohledávek dlužníka k datu 20.01.2012, že dlužník měl neuhrazené závazky vůči 10 věřitelům v celkové výši 16.523.197,52 Kč déle než 3 měsíce po splatnosti (z toho vůči LB Cemix s.r.o. závazky ve výši celkem 12.878.464,82 Kč, všechny déle než 6 měsíců po splatnosti).

Žalovaný 5) ve své účastnické výpovědi v projednávané věci uvedl, že manželství s žalovanou 6) stále trvá, přičemž až do léta 2014 spolu žili ve společné domácnosti. Někdy na počátku roku 2015 bylo zrušeno dispoziční oprávnění žalované 6) ke společnému účtu. S manželkou se nikdy nebavil o tom, jak si společnost stojí, toto řešil sám po celou dobu existence společnosti. S manželkou byli závislí na existenci společnosti, neboť měli příjem pouze ze zaměstnaneckého poměru u dlužníka, přičemž se jednalo o naprosto standardní plat. Jeho manželka z pozice zaměstnance dlužníka nemohla zjistit, jak si společnost stojí; neměla přístup k účetnictví dlužníka, k bankovnímu účtu dlužníka, nepodepisovala smlouvy. Tyto podepisoval pouze on. To se nezměnilo ani v době, kdy byl na dlouhodobé nemocenské z důvodu zlomeniny kotníku, a to zhruba od září do konce prosince 2011. Tehdy pracoval zejména doma, byl na telefonu a komunikoval převážně e-mailem. V té době se uzavírala nějaká smlouva se společností Styrotrade a asi v listopadu 2011 došla výpověď od společnosti LB Cemix s.r.o. Pokud se týče pracovní náplně ředitele společnosti, tato byla totožná jako práce jednatele, tedy navenek zastupoval společnost a dovnitř společnost řídil obchodně a personálně. Pokud se týče samotné propagace, tak její zajištění měla na starosti jeho

ICM R manželka. Žalovaná 6) nemohla objektivně zjistit, jak si společnost stojí, a to ani v průběhu roku 2011, neboť ani on sám přesně nevěděl, jak si společnost stojí a o špatné ekonomické situaci společnosti se dozvěděl až první týden v lednu 2012, kdy byla zpracována uzávěrka, ze které zjistil, že odpočitatelné položky jsou zhruba ve výši 6 milionů korun. Písemnosti pro dlužníka přebírala paní Ferenčíková jako vedoucí prodejny, pokud se však týče korespondence ve smyslu upomínek apod., tyto přišly na jeho e-mail, příp. doporučeně poštou, kterou přebíral on sám. Pokud se týče odstupného, má za to, že nic nad zákonný rámec bývalým zaměstnancům nedal, všem říkal, že mají nárok na 2+3, tedy dvouměsíční výpovědní lhůtu a tříměsíční odstupné. Nikdy žádná dohoda o vyšším než zákonném odstupném uzavřena mezi dlužníkem a zaměstnanci nebyla a měl za to, že částka, kterou vypočetla účetní, a která byla vyplacena zaměstnancům, odpovídá právě zákonné výši.

Žalovaná 6) ve své účastnické výpovědi v projednávané věci uvedla, že žalovaný 5) je její manžel, manželství uzavírali v roce 1994 a toto manželství stále trvá, i když zhruba asi rok nežijí ve společné domácnosti. Pokud se týče otázky odstupného, tak při rozvázání pracovního poměru jí žalovaný 5) sdělil, že dle zákona bude mít dvouměsíční výpovědní lhůtu a má nárok na tříměsíční odstupné, o žádné výši odstupného se nebavili a má tedy za to, že částka, která jí byla vyplacena, skutečně představovala zákonné tříměsíční odstupné. Nastoupila do pracovního poměru k dlužníkovi v roce 2003 jako sekretářka, později přešla na pozici marketingové ředitelky, přičemž měla na starosti prezentaci firmy navenek vůči zákazníkům a dodavatelům, propagaci, marketing, reklamu, PR akce. K účetnictví dlužníka přístup neměla (to měl pouze žalovaný 5) a účetní paní Feichtingerová), neměla přístup ani k bankovnímu účtu dlužníka a nepodepisovala žádné smlouvy. V roce 2011 začali s manželem budovat koupelnové studio, začal se prodávat i jiný sortiment. V průběhu roku 2011 sama nerozpoznala, že společnost má nějaké problémy, a to ani z rozhovorů mezi ní a manželem, neboť doma řešili rodinné záležitosti a o společnosti se nebavili. Mají 3 děti, které byly tehdy všechny nezletilé. Sama se manžela ze své iniciativy neptala na to, jak si společnost ekonomicky vede. Měla za to, že je vše v pořádku, neboť i v průběhu roku 2011 chodily výplaty ve stejném termínu a sám manžel jí nic v tomto směru neříkal. Až v lednu 2012 jí manžel sdělil, že asi bude muset podat návrh na konkurs, a to poté, kdy účetní zpracovala uzávěrku za rok 2011. Pro žalovanou bylo důležité, aby společnost fungovala, neboť si s manželem vzali hypotéku v roce 2005 na částku 2.600.000,-Kč na pořízení domu, přičemž následně na jeho rekonstrukci použila peníze z dědického řízení po rodičích ve výši okolo 1.800.000,-Kč. Úpadek společnosti se jí osobně dotkl tak, že byla nejdříve na úřadu práce, pak se vrátila do školství a následně se jí i rozpadlo manželství s žalovaným 5) a pohoršili si samozřejmě i ekonomicky, kdy splácení hypotéky bylo těžší než předtím. Zhruba od září 2011 do prosince 2011 byl manžel v pracovní neschopnosti z důvodu zlomeniny kotníku, kdy nemohl jezdit do práce, a proto v té době byla stále ve firmě. Zařizovala provozní věci, zamykala a odemykala budovu, avšak i v této době jednal jménem dlužníka její manžel, a když bylo potřeba, tak mu volali domů, manžel měl doma služební telefon. Tedy ani v tomto období neměla oprávnění jednat za společnost, nepodepisovala žádné smlouvy a neměla ani v této době přístup k bankovnímu účtu. Obchodní vedení společnosti měl stále na starosti žalovaný 5) a dodavatelé věděli, že se mají obracet na něj. Ani v době trvání pracovní neschopnosti žalovaného 5) nezjistila žádné okolnosti, ze kterých by zaznamenala, že se ve společnosti děje něco jiného, než předtím.

ICM R

Z dalších listinných důkazů, které jsou obsahem spisu vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 33 ICm 753/2013, soud zjistil a vzal za prokázáno:

-z výpisu z obchodního rejstříku, že společnost PROMATECH CZ s.r.o. se sídlem Ostrava-Mariánské Hory, Novinářská 1254/7, PSČ 70900, IČ: 25910779 byla zapsána do obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 26128 dne 17.06.2002 s předmětem podnikání: činnost technických poradců v oblasti stavebnictví, reklamní činnost, marketing, zprostředkování služeb a obchodu, specializovaný maloobchod, velkoobchod; jediným jednatelem a společníkem je Ing. Jaroslav Mazanec;

-z vyjádření věřitele LB Cemix, s.r.o. ze dne 26.11.2012 adresovaného Policii ČR, že obchodní spolupráce se společností PROMATECH CZ s.r.o. probíhala intenzivně od roku 2005 do konce roku 2010, sporadicky pak v roce 2011. Roční objemy zboží byly za rok 2007 v rozsahu 38.855.060,-Kč, za rok 2008 v rozsahu 30.913.232,-Kč, za rok 2009 v rozsahu 28.934.291,-Kč, za rok 2010 v rozsahu 35.283.314,-Kč a za rok 2011 v rozsahu 299.180,-Kč. Závazky společnosti PROMATECH CZ s.r.o. byly v roce 2009 cca 70 dní po splatnosti, v roce 2010 cca 91 dní po splatnosti, v roce 2011 cca 226 dní po splatnosti. V reakci na upomínku věřitele ze dne 26.11.2010 došlo k podpisu uznání závazku ve výši 16.115.403,-Kč, přičemž způsob úhrady byl sjednán pouze ústně dle finančních možností dlužníka. V únoru 2011 na základě osobního jednání s žalovaným byla dohodnuta nová pravidla obchodování, a to tak, že dlužník měl s okamžitou účinností začít hradit 250.000,-Kč týdně a veškeré dodávky zboží měly být realizovány pouze na základě uhrazení 200 % kupní ceny objednaného zboží předem. Dlužník však tuto dohodu plnil pouze částečně. Na konci března 2011 byly tyto podmínky po dohodě zmírněny tak, že platba předem měla činit pouze 100 % kupní ceny objednaného zboží. Výsledkem dalších jednání s dlužníkem byla dohoda ze dne 13.06.2011, na základě které měl dlužník hradit pravidelné měsíční splátky ve výši 150.000,-Kč počínaje červnem 2011. Tuto dohodu dlužník plnil do srpna 2011, v září 2011 již splátku neuhradil a v říjnu a listopadu 2011 uhradil vždy pouze 50.000,-Kč a z tohoto důvodu byla dlužníkovi zaslána dne 18.11.2011 výzva k úhradě celé dlužné částky, kterou dlužník převzal dne 21.11.2011. Na tuto výzvu již dlužník nereagoval a kvůli průtahům ze strany dlužníka nedošlo k uzavření dohody o zajištění pohledávek věřitele zřízením zástavního práva k pohledávkám dlužníka;

-ze seznamu bankovních dokladů ve vztahu k věřiteli KM Beta a.s., že dlužník uhradil dne 28.04.2011 částku 20.566,-Kč, dne 11.05.2011 částku 25.000,-Kč a dne 13.07.2011 byla započtena částka 7.752,-Kč;

-z knihy přijatých faktur, že dne 13.08.2010 byla vystavena společností KM Beta a.s. faktura na částku 70.566,-Kč se splatností dne 27.09.2010, na kterou zbývá dlužníku uhradit částku 17.248,-Kč;

-z listiny označené jako odborné znalecké vyjádření 527/KS/2015 ze dne 10.02.2015 vypracované Ing. Václavem Polokem-znalcem v oboru ekonomika, odvětví účetní

ICM R

evidence, že vyjádření bylo vypracováno na základě ročních závěrkových účetních výkazů (rozvaha, výkaz zisku a ztráty) za rok 2008-2010 včetně a dále ze zpracovaných údajů v rozsahu roční účetní závěrky dle těchto výkazů ve stavu k 31.03.2011 a zdrojem těchto výkazů je veřejně dostupná sbírka listin veřejného rejstříku; dle závěru vyjádření měl dlužník k datu 31.12.2010 a 31.03.2011 s ohledem na objem závazků více věřitelů a s ohledem na jejich výši v poměru k disponibilním fiskálním zdrojům i závazky po dobu delší 30 dnů po splatnosti. K oběma termínům dlužník disponoval určitým objemem majetku, z něhož byl fiskálně či jiným způsobem schopen tyto závazky částečně plnit (a zřejmě i plnil formou částečných zálohových splátek po dohodě s věřiteli). Dlužník i přes dosahovaný nepříznivý hospodářský výsledek za období roku 2010 i v období 1-3/2011 tyto své závazky 30 dní po lhůtě jejich splatnosti částečně uhrazoval (a nezastavil platby), a není tedy na místě kvalifikovat existenci úpadku formou platební neschopnosti ani formou předlužení, když bylo možno v případě potřeby dosáhnout uspokojení splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi i jiným způsobem, což dokazuje i existence jiného než finančního majetku (hmotný investiční majetek a oběžný majetek-zásoby zboží); součástí vyjádření je rozvaha, výkaz zisku a ztráty, cash flow, ukazatele zadluženosti, ukazatele likvidity, ukazatele aktivity, ukazatele cash flow;

-z účastnické výpovědi žalovaného Ing. Jaroslava Mazance v řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 33 ICm 753/2013, že pokud se týče období, kdy si nechal vyplatit podíl na zisku, pak už probíhala pravidelná komunikace mezi dlužníkem a mezi největším věřitelem LB Cemix, s.r.o. a KM Beta a.s. Tato komunikace probíhala již od konce roku 2010, přičemž následně došlo k uzavření dohod a splátkových kalendářů, kdy dlužník nejdříve splácel týdně věřiteli LB Cemix, s.r.o. částku 250.000,-Kč a později pak na základě dohody částku 150.000,-Kč měsíčně. Pravidelně za dlužníka komunikoval s generálním ředitelem LB Cemix, s.r.o. Ing. Vašíčkem, a to zhruba od prosince 2010 do srpna 2011, kterému předkládal pravidelně 1 x měsíčně podklady, takže tento věřitel měl i přehled o výši závazků dlužníka. Za období od prosince 2010, kdy dlužník uznal závazek vůči LB Cemix, s.r.o., až do listopadu 2011, uhradil dlužník tomuto věřiteli přes 3,3 milionů korun a věřiteli KM Beta a.s. zůstal dlužen pouze částku 17.248,-Kč. O výplatě podílu na zisku bylo rozhodnuto valnou hromadou dne 01.04.2011, přičemž výplata byla zaúčtována tentýž den 01.04.2011, včetně srážkové daně. V době konání předmětné valné hromady nebyly faktury předložené žalobcem k prokázání dalších závazků po splatnosti déle než 90 dnů. Podíl na zisku byl vyplácen ve 3 částech a nikoli najednou z toho důvodu, že nechtěl ohrozit věřitele a cash-flow a domnívá se, že dle zákona je zákonná lhůta k výplatě podílu na zisku do 30 dnů.

Z obsahu spisu Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 50 T 8/2013 soud zjistil:

-z uznání závazku ze dne 02.12.2010 (5. svazek, čl. 935-946), že dlužník PROMATECH CZ s.r.o. (zastoupený žalovaným jako jednatelem) potvrdil, že na základě odebraného zboží od věřitele dle kupní smlouvy na rok 2009 a rok 2010 měl na účet věřitele LB Cemix, s.r.o. zaplatit ve lhůtě splatnosti celkem částku 16.115.403,-Kč s tím, že k datu podpisu této listiny nebyla dlužníkem na uvedenou

ICM R

částku ve prospěch věřitele poskytnuta žádná platba a v čl. I písm. c) je soupis těchto neuhrazených závazků se splatností od 10.1.2010 do 09.01.2011; v čl. II dlužník uznal dle § 323 obchodního zákoníku splatnou pohledávku věřitele vzniklou na základě kupní smlouvy nezaplacením faktur výslovně uvedených v bodě I. jako svůj závazek vůči věřiteli v celkové výši 16.115.403,-Kč a zavázal se jej uhradit v termínu jak uvedeno ve sloupci bude uhrazeno do , přičemž v čl. I písm. b) není u jednotlivých neuhrazených faktur tento sloupec ani částečně vyplněn; dále bylo ujednáno, že v případě nedodržení termínu byť jediné splátky ztrácí dlužník výhodu splátek a věřitel je oprávněn požadovat zaplacení zbytku nezaplacené dlužné částky najednou; původní ujednání ohledně splatnosti jednotlivých faktur se tímto uznáním závazku nemění; za věřitele byla listina podepsána Ing. Davidem Vašíčkem jako generálním ředitelem a Ing. Zuzanou Procházkovou jako obchodní ředitelkou;

-z mailové zprávy ze dne 09.02.2011 odeslané Ing. Zuzanou Procházkovou a adresované mj. žalovanému (4. svazek, čl. 795), že na základě dohody s generálním ředitelem Ing. Vašíčkem zasílá nová pravidla pro obchodování s dlužníkem spočívající v tom, že pokud dlužník uhradí týdně částku 250.000,-Kč jako splátku závazků, bude možné vyskladnit zboží dle objednávky na základě další úhrady ve výši dvojnásobku objednaného zboží včetně DPH;

-z uznání závazku dle § 323 obchodního zákoníku ze dne 13.06.2011 (5. svazek, čl. 947), že dlužník PROMATECH CZ s.r.o. uznal svůj závazek vůči věřiteli LB Cemix, s.r.o., který spočívá v zaplacení celkové částky 13.786.948,-Kč, která odpovídá splatným pohledávkám z obchodního styku mezi dlužníkem a věřitelem, které jsou specifikovány v Příloze č. 1 této listiny; závazek dlužník uznal v plné výši a zavázal se jej uhradit v pravidelných měsíčních splátkách á 150.000,-Kč splatných vždy k 28. dni v měsíci počínaje červnem 2011 do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek; věřitel prohlásil na téže listině, že souhlasí se splacením dluhu v dohodnutých splátkách pod ztrátou výhody splátek v případě prodlení s úhradou kterékoli splátky; listinu podepsali za věřitele jednatelé Ing. David Vašíček a Klaus Kralovec a za dlužníka žalovaný jako jednatel; z přílohy k uznání závazku (5. svazek, čl. 948-956), že tato obsahuje seznam neuhrazených faktur vystavených v období od 02.08.2010 (+ faktura vystavená dne 26.11.2009) do 14.03.2011 se splatností od 16.09.2010 (resp. 10.01.2010 u faktury vystavené dne 26.11.2009) do 28.04.2011 v celkové výši 13.786.948,-Kč;

-z přehledu vystavených a uhrazených faktur (věřitel LB Cemix, s.r.o.) a z přehledu uskutečněných plateb (4. svazek čl. 796-926), že v 1/2011 byly dlužníkem uskutečněny platby v celkové výši 264.172,-Kč, v 2/2011 v celkové výši 607.685,54 Kč, v 3/2011 v celkové výši 849.684,-Kč, v 4/2011 v celkové výši 250.927,-Kč, v 5- 7/2011 bylo uhrazeno 3x 150.000,-Kč, v 8/2011 částka 150.273,-Kč, v 10, 11/2011 2 x částka 50.000,-Kč;

-z výzvy k úhradě dluhu ze dne 18.11.2011 včetně dodejky (5. svazek č.l. 957-959), že věřitel LB Cemix, s.r.o. informoval dlužníka o tom, že uhradil sjednané splátky ve výši 150.000,-Kč měsíčně pouze v období 5-8/2011, neuhradil sjednanou splátku ve

ICM R

výši 150.000,-Kč v září 2011 a za 10,11/2011 byly uhrazeny 2 splátky pouze ve výši á 50.000,-Kč, a proto vyzval dlužníka k úhradě dlužné částky 12.892.596,-Kč z titulu neuhrazených faktur z obchodního styku najednou nejpozději do konce listopadu 2011; výzva byla doručena dlužníkovi dne 21.11.2011; -ze znaleckého posudku znalce Mgr. Ing. Michala Krče, Csc. ze dne 02.08.2013 k posouzení ekonomické situace společnosti dlužníka (2. svazek čl. 361-388), že v roce 2009 společnost generovala záporný provozní i celkový hospodářský výsledek, ztráta však nedosáhla takové výše v porovnání s celkovými výnosy společnosti, že by ji bylo možné považovat za závažnou vzhledem k další podnikatelské činnosti společnosti. V témže roce byl majetek společnosti evidován v účetní hodnotě vyšší než cizí zdroje (závazky), podnik nebyl účetně předlužen. V roce 2010 došlo k významnému nárůstu výnosů podniku (na 130 % úrovně předchozího období) a současně došlo ke zlepšení provozního i celkového hospodářského výsledku podniku (i když nadále vykazoval ztrátu). Současně došlo k významnému nárůstu majetku (aktiv), zejména v důsledku nárůstu objemu pohledávek, souběžně došlo i k nárůstu závazků, výsledná bilance však zůstala kladná (majetek v účetní hodnotě převyšoval cizí zdroje). V roce 2011 podnik zaznamenal prudký pokles výnosů (na 40 % úrovně předchozího roku). Souběžně došlo i k významnému zhoršení provozního i celkového hospodářského výsledku. Ztrátu za toto období již podle názoru znalce nebylo možné eliminovat pokračující běžnou hospodářskou činností podniku. V témže roce došlo k významnému předlužení podniku, kdy výše předlužení byla vyšší než účetní hodnota aktiv. Rozvaha i výsledovka za první měsíc roku 2012 již pouze dokumentují útlum hospodářské činnosti podniku. Ztráta v roce 2011 byla generována zejména disproporcionalitou mezi poklesem výnosů a poklesem nákladů. Souběžně s poklesem výnosů došlo i k poklesu nákladů (výkonová spotřeba, mzdové náklady i náklady na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění), tento pokles však nedokázal eliminovat pokles výnosů. K zápornému hospodářskému výsledku významně přispěla i změna stavu rezerv a opravných položek a nárůst tzv. ostatních provozních nákladů. I přes výše uvedené rizikové faktory, výsledky hospodaření dlužníka a jeho majetkově závazková situace za rok 2010 neindikovaly krizovou situaci, která nastala až v průběhu roku 2011. V úpadkové zóně se dlužník začal pohybovat od září roku 2010. Od této doby docházelo ke kumulaci neuhrazených faktur věřiteli LB Cemix, s.r.o. V návaznosti na definici úpadku dle § 3 insolvenčního zákon se dlužník dostal do úpadku formou platební neschopnosti koncem roku 2010 nebo počátkem roku 2011, když druhým věřitelem byla společnost KM Beta a.s., čímž byla splněna podmínka více věřitelů. Do úpadku formou účetního předlužení se dlužník dostal v přesně neurčitelném období roku 2011, nejpozději k datu 31.12.2011;

-z výpovědi svědkyně Lucie anonymizovano u hlavního líčení dne 25.03.2014 (11. svazek č. l. 2192-2195), že v roce 2003 nastoupila do společnosti dlužníka jako asistentka jednatele, posléze, když se firma začala rozrůstat, zařizovala veškerou marketingovou podporu firmy, např. reklamu, propagaci firmy navenek, školení, akce, prezentaci výrobků pro zákazníky, spolupráci s dodavateli co se týče marketingu. Později otevřeli ještě stavební market, bylo třeba vykonávat více práce, začala dělat přefakturaci zboží, výpomoc obchodním zástupcům, a to až do roku

ICM R

2011, kdy z důvodu snížení nákladů došlo ke snížení počtu zaměstnanců a svědkyně vykonávala i další práce-pokladní, uklízečku, vkládala daňová data do účetního systému-a v práci byla od rána do večera a když byl její manžel na nemocenské, zastupovala ho při jednáních. Dělala všechno, co se týkalo provozu firmy. Měsíčně si vydělávala okolo 25.000-27.000,-Kč čistého a v roce 2011, kdy zastupovala manžela, se jí mzda zvýšila. Dispoziční právo k účtu dlužníka neměla, ve společnosti měla na starosti provozní záležitosti, nikoli ekonomické. Nemá ekonomické vzdělání. Do účetnictví pouze vkládala faktury od dodavatelů, ale dále se již do účetního systému nedostala. Věděla, že obrat dlužníka roste, nevěděla však, zda je ziskový nebo ztrátový, neznala výši pohledávek a závazků, ani neznala jejich poměr. S manželem, který měl na starosti obchodní a finanční činnost, řešila pouze provozní záležitosti. Pokud jednala s obchodními partnery dlužníka, tak vždy pouze ohledně marketingu, obchodní záležitosti s nimi neřešila a nikdy nebyla přítomna jednáním, na kterých by se řešila otázka neuhrazených závazků dlužníka. Asi v polovině ledna 2012 jí manžel sdělil, že bude muset podat návrh na insolvenci. Ke konci roku 2011 dostala zřejmě z důvodu snížení nákladů dvouměsíční výpověď s tříměsíčním odstupným. V roce 2011 dostalo výpověď 4-5 zaměstnanců a v roce 2012 zůstalo ve společnosti kromě jejího manžela asi 4-5 zaměstnanců. S účetní spolupracovala tak, že jí vozila podklady, a to faktury na kontrolu a zpracování, popř. odvezla nějakou poštu. Nevěděla o tom, že v roce 2010 a 2011 byla společnost ve ztrátě; -z výpovědi svědkyně Jiřiny Feichtingerové u hlavního líčení dne 25.03.2014 (11. svazek, čl. 2196-2198), že účetnictví dlužníka zpracovávala od počátku, tj. asi od roku 2002 až do konce ledna 2012. Účetnictví zpracovávala podle dokladů předložených žalovaným. Až poslední jeden, či dva roky byl dlužník ve ztrátě. Za celé období si žalovaný vyplatil podíl na zisku v roce 2010 nebo 2011, který si vyplatil na základě rozhodnutí valné hromady při účasti jednoho společníka a jednalo se o částku 1 milion Kč před zdaněním;

-z výpovědi svědka Ing. Davida Vašíčka u hlavního líčení dne 26.05.2014 (svazek č. 11, čl. 2252-2261), že v období roku 2010-2012 byl generálním ředitelem a jednatelem společnosti LB Cemix, s.r.o. Společnost PROMATECH CZ s.r.o. patřila postupně k významnějším společnostem v rámci obchodních partnerů společnosti LB Cemix, s.r.o. U této společnosti byla doba prodlení v předchozích letech 50-70 dní, což lze ve stavebnictví považovat za akceptovatelnou dobu prodlení, avšak výrazně se zhoršila v 2. polovině roku 2010, kdy od 8/2010 nebyly téměř hrazeny jejich pohledávky, resp. byly plněny pouze dílčí splátky na základě nějakých ujednání či splátkových kalendářů. Jednání s žalovaným se osobně účastnil od počátku roku 2011, kdy v 1. fázi řešili bonus za rok 2010, který nepřiznali a následně s žalovaným jednali o snížení dluhu, resp. o uzavření splátkových kalendářů, zajištění pohledávek apod. Uzavřeli dohodu o snížení dluhů v celkové výši cca 16 milionů Kč zhruba o 5 milionů do konce března 2011. Dluh vznikl v relativně krátkém období v podstatě za 3. čtvrtletí 2010. V 1,2/2011 byla zaplacena částka celkem asi 2 miliony Kč, postupně ale další splátky hrazeny nebyly, a proto probíhala další jednání o snížení dluhu. Výsledkem bylo nové uznání závazku v polovině roku 2011 a stanovení splátek ve výši 150.000,-Kč měsíčně. Tyto splátky byly hrazeny jen několik měsíců, na podzim 2011 bylo uhrazeno pouze 2 x 50.000,-Kč a další splátky již uhrazeny nebyly. V zimě

ICM R

2010 už byly zastaveny dodávky a další obchodování bylo možné po uhrazení vyšší částky, zpočátku zaplacení 200 % nominálu objednávky, kdy částka přesahující kupní cenu byla započtena na nejstarší splatné pohledávky. Obchody v tomto režimu pokračovaly až do 3/2011. Pokud v předchozích letech obchodovali s dlužníkem řádově v objemu desítek milionů korun, v tomto režimu to byly maximálně stovky tisíc korun;

-z výpovědi svědka Mgr. Radovana Dolby u hlavního líčení dne 28.04.2014 (svazek č. 11, čl. 2212-2217), že v roce 2009, kdy začala spolupráce s dlužníkem, byl na pozici vedoucího prodeje pro severní Moravu společnosti BAUMIT, spol. s r.o. V září 2011 nastoupil na post obchodního ředitele. Spolupráce společnosti BAUMIT, spol. s r.o. a dlužníka PROMATECH CZ s.r.o. probíhala na základě uzavřených rámcových kupních smluv od roku 2009 do roku 2011 v objemu cca 2,5 milionu Kč v roce 2009, 7 milionů Kč v roce 2010 a 3 miliony Kč v roce 2011. Spolupráce probíhala v roce 2009-2010 v normálním režimu. V roce 2011 se platební morálka dlužníka začala zhoršovat a v dubnu 2011 podepsal žalovaný uznání závazku. Následně v dubnu 2011 ukončili dodávky materiálu a s dlužníkem byla ukončena spolupráce;

-z výpovědi svědkyně Ing. Zuzany Procházkové u hlavního líčení dne 28.04.2014 (svazek č. 11, čl. 2218-2222), že pracovala na pozici obchodní ředitelky ve společnosti LB Cemix, s.r.o. od roku 2005 do roku 2012. Společnost PROMATECH CZ s.r.o. byla klíčovým odběratelem jejich materiálu. Následně se dostala do ekonomických problémů a i přes značný rozsah neuhrazených pohledávek uzavřeli s dlužníkem v únoru 2011 rámcovou kupní smlouvu z důvodu oboustranného zájmu na pokračování obchodní spolupráce a z důvodu postupného umořování dluhu, neboť při odběru zboží dlužník hradil dvojnásobek ceny hrazené předem. Žalovaný podepsal uznání závazku, jednalo se o částku okolo 13 milionů Kč a dodávkami na základě rámcové kupní smlouvy byl dluh snížen cca o jeden milion;

-z rozsudku (11. svazek, čl. 2310-2335), že Jaroslav Mazanec byl dle § 226 písm. b) trestního řádu zproštěn obžaloby pro skutek, kterého se měl dopustit tím, že v období od 09.08.2010 do 03.01.2012 v zištném záměru obohatit sebe a společnost PROMATECH CZ s.r.o. jako jediný jednatel a společník této společnosti měl opakovaně vylákat dodávky zboží a služeb od níže uvedených dodavatelů, ačkoli věděl, že společnost PROMATECH CZ s.r.o. nebude schopna takto vzniklým závazkům dostát, a to s ohledem na špatnou ekonomickou situaci, když hospodářský výsledek vykazoval za rok 2010 ztrátu ve výši 1.607.000,-Kč a za rok 2011 již ztrátu ve výši 10.800.000,-Kč, přičemž poškozené společnosti o špatné ekonomické situaci společnosti PROMATECH CZ s.r.o. měl záměrně neinformovat, takto vylákané dodávky zboží a služeb neuhradit, čímž měl obohatit společnost PROMATECH CZ s.r.o. a v důsledku toho, že byl jediným společníkem této společnosti, obohatit i sebe a poškozeným společnostem ve skutkové větě uvedeným měl způsobit škodu v celkové výši 17.026.362,-Kč (z toho společnosti LB Cemix, s.r.o. škodu ve výši 12.892.596,- Kč), čímž měl spáchat zločin podvodu dle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku; rozsudek nabyl právní moci dne 22.10.2014.

ICM R

Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

Dne 03.02.2012 bylo u Krajského soudu v Ostravě k návrhu dlužníka zahájeno insolvenční řízení ve věci dlužníka PROMATECH CZ s.r.o. Usnesením ze dne 07.03.2012 č.j. KSOS 33 INS 2539/2012-A-7 byl zjištěn úpadek dlužníka a insolvenčním správcem byl ustanoven Mgr. Michal Machek. Usnesením ze dne 08.06.2012, č.j. KSOS 33 INS 2539/2012 -B-5, které nabylo právní moci dne 10.07.2012, byl na majetek dlužníka prohlášen konkurs. Do insolvenčního řízení dlužníka se přihlásilo celkem 14 věřitelů s pohledávkami v celkové výši 19.513.823,71 Kč, přičemž přihláška P12 ve výši 440.867,93 Kč byla vzata zpět a insolvenční správce i dlužník uznali přihlášené pohledávky v celkové výši 19.077.223,71 Kč, tj. věřitele č. 1 KAPSTOP s.r.o. (P1) ve výši 5.520,39 Kč; věřitele č. 2 BAUMIT spol. s r.o. (P2) ve výši 810.205,20 Kč; věřitele č. 3 Saint-Gobain Construction Products CZ a.s. (P3) ve výši 745.099,67 Kč; věřitele č. 4 M.B.KERAMIKA spol. s r.o. (P4) ve výši 19.792,27 Kč; věřitele č. 5 LB Cemix, s.r.o. (P5) ve výši 14.211.635,75 Kč; věřitele č. 6 Richter + Frenzel s.r.o. (P6) výši 87.793,60 Kč; věřitele č. 7 Den Braven Czech and Slovak a.s. (P7) ve výši 7.182,78 Kč; věřitele č. 8 Styrotrade, a.s. (P8) ve výši 2.514.905,60 Kč; věřitele č. 9 KM Beta a.s. (P9) ve výši 19.178,-Kč; věřitele č. 10 NOVAGLASS s.r.o. (P) ve výši 33.696,-Kč; věřitele č. 11 Finanční úřad Ostrava (P11) ve výši 131.126,-Kč; věřitele č. 13 (P13) ve výši 462.052,11 Kč a věřitele č. 14 KLUDI ARMATUREN spol. s r.o. (P14) ve výši 29.036,34 Kč. Pokud se týče majetkové podstaty (soupis ze dne 23.08.2012), pak veškeré movité věci specifikované v příloze č. 1 a č. 2 byly zpeněženy za částku celkem 315.433,-Kč, nominální výše pohledávek dlužníka činí 7.436.677,-Kč a finanční prostředky na bankovních účtech jsou ve výši celkem 733.242,16 Kč.

Dne 30.12.2011 rozvázal dlužník s žalovanou 6), která je manželkou žalovaného 5), pracovní poměr ke dni 31.12.2011, a to výpovědí z organizačních důvodů, přičemž pracovní poměr žalované 6) trval od 01.10.2003. Žalované 6) bylo vyplaceno bezhotovostně dne 09.01.2012 (spolu se mzdou za prosinec 2011) odstupné ve výši pětinásobku průměrného výdělku, tj. ve výši 215.245,-Kč. Dlužník dále vyplatil žalované 6) prémie:

04/11-ve výši 20.000,-Kč vyplacená 12.05.2011 (po zdanění a odvodech 15.750,-Kč), 05/11-ve výši 20.000,-Kč vyplacená 07.06.2011 (po zdanění a odvodech 15.750,-Kč), 06/11-ve výši 20.000,-Kč vyplacená 13.07.2011 (po zdanění a odvodech 15.750,-Kč), 07/11-ve výši 20.000,-Kč vyplacená 11.08.2011 (po zdanění a odvodech 15.750,-Kč), 08/11-ve výši 20.000,-Kč vyplacená 12.09.2011 (po zdanění a odvodech 15.750,-Kč), 09/11-ve výši 20.000,-Kč vyplacená 10.10.2011 (po zdanění a odvodech 15.750,-Kč), 10/11-ve výši 35.000,-Kč vyplacená 08.11.2012 (po zdanění a odvodech 26.085,-Kč), 11/11-ve výši 35.000,-Kč vyplacená 06.12.2012 (po zdanění a odvodech 26.085,-Kč), 12/11-ve výši 35.000,-Kč vyplacená 09.01.2012 (po zdanění a odvodech 26.085,-Kč).

Dne 20.01.2012 ukončil dlužník z organizačních důvodů dohodou ke dni 20.01.2012 pracovní poměr s žalovanými 1-5), přičemž žalované 1) bylo vyplaceno odstupné ve výši pětinásobku průměrného výdělku, tj. ve výši 80.845,-Kč (v hotovosti dne 20.01.2012 spolu se mzdou za leden 2012), přičemž pracovní poměr trval od 01.08.2002; žalovanému 2) bylo vyplaceno odstupné ve výši pětinásobku průměrného výdělku, tj. ve výši 130.935,-Kč (v hotovosti dne 20.01.2012 spolu se mzdou za leden 2012), přičemž pracovní poměr trval od

ICM R

01.06.2009; žalované 3) bylo vyplaceno odstupné ve výši pětinásobku průměrného výdělku, tj. ve výši 73.960,-Kč (v hotovosti dne 20.01.2012 spolu se mzdou za leden 2012), přičemž pracovní poměr trval od 01.10.2009; žalovanému 4) bylo vyplaceno odstupné ve výši dvojnásobku průměrného výdělku, tj. ve výši 30.384,-Kč (v hotovosti dne 20.01.2012 spolu se mzdou za leden 2012), přičemž pracovní poměr trval od 01.08.2011.

Žalovaný 5) je jediným jednatelem a společníkem dlužníka, přičemž od 01.08.2002 byl u dlužníka zaměstnán na pozici ředitele a pracovní poměr byl ukončen dohodou z organizačních důvodů ke dni 20.01.2012, kdy bylo žalovanému 5) vyplaceno odstupné ve výši pětinásobku průměrného výdělku, tj. ve výši 326.040,-Kč (spolu se mzdou za leden 2012). Dlužník dále vyplatil žalovanému 5) prémie:

04/11-ve výši 30.000,-Kč vyplacená 12.05.2011 (po zdanění a odvodech 25.541,-Kč), 05/11-ve výši 30.000,-Kč vyplacená 07.06.2011 (po zdanění a odvodech 25.541,-Kč), 06/11-ve výši 30.000,-Kč vyplacená 13.07.2011 (po zdanění a odvodech 25.541,-Kč), 07/11-ve výši 30.000,-Kč vyplacená 11.08.2011 (po zdanění a odvodech 25.541,-Kč), 08/11-ve výši 30.000,-Kč vyplacená 12.09.2011 (po zdanění a odvodech 25.541,-Kč), 09/11-ve výši 30.000,-Kč vyplacená 10.10.2011 (po zdanění a odvodech 25.541,-Kč), 12/11-ve výši 90.000,-Kč vyplacená 06.01.2012 (po zdanění a odvodech 66.881,-Kč), 01/12-ve výši 60.000,-Kč vyplacená 20.01.2012 (po zdanění a odvodech 46.471,-Kč).

V době, kdy dlužník vyplatil žalovaným 1-6) odstupné ve shora uvedené výši a žalovaným 5, 6) prémie, měl dlužník závazky vůči více věřitelům, s jejichž úhradou byl v prodlení po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, přičemž:

-ke dni 12.05.2011 činila celková výše těchto závazků 14.036.088,86 Kč (8 věřitelů); -ke dni 07.06.2011 činila celková výše těchto závazků 13.886.076,96 Kč (9 věřitelů); -ke dni 13.07.2011 činila celková výše těchto závazků 13.639.094,96 Kč (6 věřitelů); -ke dni 11.08.2011 činila celková výše těchto závazků 13.552.014,96 Kč (6 věřitelů); -ke dni 12.09.2011 činila celková výše těchto závazků 14.330.400,96 Kč (9 věřitelů); -ke dni 10.10.2011 činila celková výše těchto závazků 13.988.275,14 Kč (9 věřitelů); -ke dni 08.11.2011 činila celková výše těchto závazků 14.166.311,14 Kč (12 věřitelů); -ke dni 06.12.2011 činila celková výše těchto závazků 15.614.102,14 Kč (12 věřitelů); -ke dni 06.01.2012 činila celková výše těchto závazků 16.395.340,64 Kč (10 věřitelů); -ke dni 09.01.2012 činila celková výše těchto závazků 16.559.523,64 Kč (10 věřitelů); -ke dni 20.01.2012 činila celková výše těchto závazků 16.523.197,52 Kč (10 věřitelů).

Podle § 3 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále také jen IZ ) dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

ICM R

Podle § 3 odst. 2 IZ se má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 235 IZ neúčinnými jsou právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní úkon se považuje též dlužníkovo opomenutí (odst. 1). Neúčinnost dlužníkových právních úkonů, včetně těch, které tento zákon označuje za neúčinné a které dlužník učinil poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, se zakládá rozhodnutím insolvenčního soudu o žalobě insolvenčního správce, kterou bylo odporováno dlužníkovým právním úkonům (dále jen "odpůrčí žaloba"), není-li dále stanoveno jinak (odst. 2). Podle § 236 odst. 1 IZ neúčinností právního úkonu není dotčena jeho platnost; v insolvenčním řízení však dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů náleží do majetkové podstaty.

Podle § 237 odst. 1 IZ povinnost vydat do majetkové podstaty dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů mají osoby, v jejichž prospěch byl neúčinný právní úkon učiněn nebo které z něho měly prospěch.

Podle § 239 IZ odporovat právním úkonům dlužníka může v insolvenčním řízení pouze insolvenční správce, i když nejde o osobu s dispozičními oprávněními, a to odpůrčí žalobou podanou proti osobám, které mají povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty. Jestliže v době zahájení insolvenčního řízení probíhá o téže věci řízení na základě odpůrčí žaloby jiné osoby, nelze v něm až do skončení insolvenčního řízení pokračovat (odst. 1). Rozhodne-li o tom věřitelský výbor, podá insolvenční správce odpůrčí žalobu vždy. Nejsou-li v majetkové podstatě peněžní prostředky potřebné ke krytí nákladů na podání odpůrčí žaloby a vedení incidenčního sporu, může insolvenční správce podmínit podání odpůrčí žaloby nebo další vedení incidenčního sporu tím, aby mu věřitelé poskytli na úhradu těchto nákladů přiměřenou zálohu. Skončí-li incidenční spor úspěchem insolvenčního správce, mohou věřitelé, kteří zálohu poskytli, požadovat její náhradu jako pohledávku za majetkovou podstatou (odst. 2). Insolvenční správce může podat odpůrčí žalobu ve lhůtě 1 roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku. Nepodá-li ji v této lhůtě, odpůrčí nárok zanikne (odst. 3). Dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů náleží do majetkové podstaty právní mocí rozhodnutí, kterým bylo odpůrčí žalobě vyhověno. Tím není dotčeno právo insolvenčního správce v případě, že šlo o peněžité plnění nebo že má jít o peněžitou náhradu za poskytnuté plnění, požadovat odpůrčí žalobou vedle určení neúčinnosti dlužníkova právního úkonu i toto peněžité plnění nebo peněžitou náhradu plnění. Vylučovací žaloba není přípustná (odst. 4).

Podle § 240 IZ právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí právní úkon, jímž se dlužník zavázal poskytnout plnění bezúplatně nebo za protiplnění, jehož

ICM R

obvyklá cena je podstatně nižší než obvyklá cena plnění, k jehož poskytnutí se zavázal dlužník (odst. 1). Právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. Má se za to, že právní úkon bez přiměřeného protiplnění učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku (odst. 2). Právnímu úkonu bez přiměřeného protiplnění lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby (odst. 3). Právním úkonem bez přiměřeného protiplnění není a) plnění uložené právním předpisem, b) příležitostný dar v přiměřené výši, c) poskytnutí plnění, kterým bylo vyhověno ohledům slušnosti, nebo d) právní úkon, o kterém dlužník se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládal, že z něj bude mít přiměřený prospěch, a to za předpokladu, že nešlo o úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, a že osoba, v jejíž prospěch byl úkon učiněn, nemohla ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku, nebo že by tento úkon mohl vést k úpadku dlužníka.

Podle § 242 IZ odporovat lze rovněž právnímu úkonu, kterým dlužník úmyslně zkrátil uspokojení věřitele, byl-li tento úmysl druhé straně znám nebo jí se zřetelem ke všem okolnostem musel být znám (odst. 1). Má se za to, že u úmyslně zkracujícího právního úkonu učiněného ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, byl dlužníkův úmysl této osobě znám (odst. 2). Úmyslně zkracujícímu právnímu úkonu lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení (odst. 3).

Po právní stránce soud vyhodnotil věc dle shora uvedených ustanovení.

Žalobce, který jako insolvenční správce je aktivně legitimován k podání odpůrčí žaloby ve smyslu § 239 odst. 1 IZ, podal vůči žalovaným 1-6) včas žalobu (ve znění doplnění obou žalob ze dne 18.04.2014) na určení neúčinnosti právních úkonů, neboť účinky rozhodnutí o úpadku dlužníka nastaly dne 07.03.2012 a žaloba byla soudu doručena dne 04.03.2013 a byla tak zachována prekluzivní lhůta jednoho roku pro podání odpůrčí žaloby ve smyslu § 239 odst. 3 IZ.

Soud se dále zabýval tím, zda výplata odstupného žalovaným 1-6) nad rámec zákonné výše stanovené v ustanovení § 67 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb. (zákoník práce) naplňuje některou ze skutkových podstat neúčinného právního úkonu dle § 240-242 IZ. Odstupné představuje plnění, které zaměstnavatel poskytuje jednorázově zaměstnanci v souvislosti s rozvázáním pracovního poměru.

Podle § 67 odst. 1 věta první zákona č. 262/2006 Sb. (zákoník práce) ve znění účinném do 31.12.2011 zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až c) nebo dohodou z týchž důvodů, a zaměstnanci, který okamžitě zrušil pracovní poměr podle § 56, přísluší

ICM R

při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně trojnásobku průměrného výdělku.

Podle § 67 odst. 1 zákoníku práce ve znění účinném k datu 20.01.2012 zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až c) nebo dohodou z týchž důvodů, přísluší od zaměstnavatele při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně a) jednonásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval méně než 1 rok, b) dvojnásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň 1 rok a méně než 2 roky, c) trojnásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň 2 roky, d) součtu trojnásobku jeho průměrného výdělku a částek uvedených v písmenech a) až c), jestliže dochází k rozvázání pracovního poměru v době, kdy se na zaměstnance vztahuje v kontu pracovní doby postup podle § 86 odst. 4. Za dobu trvání pracovního poměru se považuje i doba trvání předchozího pracovního poměru u téhož zaměstnavatele, pokud doba od jeho skončení do vzniku následujícího pracovního poměru nepřesáhla dobu 6 měsíců.

Podle § 4b zákoníku práce ve znění účinném od 01.01.2012 práva nebo povinnosti v pracovněprávních vztazích mohou být upravena odchylně od tohoto zákona, jestliže to tento zákon výslovně nezakazuje nebo z povahy jeho ustanovení nevyplývá, že se od něj není možné odchýlit. Od ustanovení uvedených v § 363 je možné se odchýlit jen ve prospěch zaměstnance (odst. 1). Podle odstavce 1 může dojít k odchylné úpravě smlouvou, jakož i vnitřním předpisem; k úpravě povinností zaměstnance však smí dojít jen smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem (odst. 2). Odchylná úprava práv v pracovněprávních vztazích (§ 307) nesmí být nižší nebo vyšší, než je právo, které stanoví tento zákon nebo kolektivní smlouva jako nejméně nebo nejvýše přípustné, není-li v § 116, § 118 odst. 1 a § 122 odst. 2 stanoveno jinak (odst. 3).

V daném případě dlužník ukončil pracovní poměr s žalovanými 1-5) dohodou dle § 49 zákoníku práce z důvodu nadbytečnosti a s žalovanou 6) výpovědí ze stejného důvodu dle § 52 písm. c) zákoníku práce a žalovaným tak vznikl zákonný nárok na odstupné dle § 67 odst. 1 zákoníku práce, a to s ohledem na dobu trvání pracovního poměru ve výši jednonásobku průměrného měsíčního výdělku u žalovaného 4) (dle zákoníku práce ve znění účinném od 01.01.2012) a ve výši trojnásobku průměrného měsíčního výdělku u ostatních žalovaných. Ustanovení § 67 odst. 1 zákoníku práce zakazuje, aby zaměstnanci bylo poskytnuto při rozvázání pracovního poměru nižší odstupné, než jak vyplývá z tohoto ustanovení. Zaměstnanci tak může být vyplaceno odstupné vyšší, a to ve smyslu § 4b zákoníku práce ve znění účinném od 01.01.2012 (před tímto datem platila obdobná úprava obsažená v § 2 odst. 1, 2 zákoníku práce), a to na základě smlouvy uzavřené mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, popř. na základě vnitřního předpisu. Z provedeného dokazování soud zjistil, že žádný vnitřní předpis týkající se odchylné úpravy odstupného dlužník neměl a v otázce výše odstupného nad rámec zákonné úpravy dlužník s žalovanými žádnou smlouvu neuzavřel. Žalovaný 5), který je jediným jednatelem dlužníka, uvedl, že žádnou dohodu o vyšším odstupném s žalovanými neuzavřel a žalovaní 1, 3) shodně uvedli, že jim nebylo známo, v jakém násobku průměrného výdělku jim bylo

ICM R

vyplaceno odstupné a zda se jednalo o zákonné odstupné, či vyšší, přičemž žalovaná 3) dále uvedla, že v rámci ukončení pracovního poměru s dlužníkem neuzavřela žádnou dohodu o odstupném. Z obsahu samotných dohod o rozvázání pracovních poměrů se žalovanými podle § 49 zákoníku práce uzavření byť konkludentní dohody o odstupném ve výši dvojnásobku průměrného výdělku (žalovaný 4) a pětinásobku průměrného výdělku (ostatní žalovaní) nijak nevyplývá a nadto s žalovanou 6) byl pracovní poměr ukončen nikoli dohodou, nýbrž výpovědí dle § 52 písm. c) zákoníku práce. Za uzavření takové dohody nelze dle názoru soudu považovat ani podpis žalovaných na mzdových listech, popř. na dokladech o výplatě finančních prostředků.

Soud proto po provedeném dokazování dospěl k závěru, že výplata odstupného ve výši přesahující trojnásobek, resp. jednonásobek (žalovaný 4) průměrného měsíčního výdělku, nebyla upravena ve vnitřním předpisu dlužníka a nebyla ani předmětem dohody v jakékoli formě uzavřené mezi dlužníkem jako zaměstnavatelem a žalovanými jako zaměstnanci. S ohledem na shora uvedené nevznikl žalovaným nárok na odstupné vyšší, než jak vyplývá ze zákonné úpravy dle § 67 odst. 1 zákoníku práce, a pokud přesto dlužník vyplatil žalované 6) dne 09.01.2012 a žalovaným 1-5) dne 20.01.2012 odstupné ve výši pětinásobku, resp. dvojnásobku (žalovaný 4) průměrného měsíčního výdělku, pak ve výši rozdílu se jedná o bezdůvodné obohacení žalovaných. Předpokladem pro vyslovení neúčinnosti právního úkonu je v první řadě existence takového právního úkonu a jeho platnost. V daném případě tato podmínka naplněna nebyla, a soud proto žalobu v části týkající se určení neúčinnosti právních úkonů dlužníka spočívajících ve výplatě odstupného v rozsahu částky 32.338,-Kč (žalovaná 1), částky 52.374,-Kč (žalovaný 2), částky 29.584,-Kč (žalovaná 3), částky 15.192,-Kč (žalovaný 4), částky 130.416,-Kč (žalovaný 5) a částky 86.098,-Kč (žalovaná 6) ve výrocích I.-VI. zamítl a současně zamítl žalobu v navazující části, ve které se žalobce domáhal vydání plnění z neúčinných právních úkonů ve shora uvedené výši do majetkové podstaty dlužníka, neboť v případě napadených výplat odstupného se nejedná o neúčinné právní úkony a nejsou tak v tomto řízení splněny podmínky pro uložení povinnosti žalovaným, aby předmětné plnění vydali do majetkové podstaty dlužníka. Žalobce se může domáhat vydání plnění z bezdůvodného obohacení žalobou podanou u věcně příslušného soudu.

Dále se soud zabýval tím, zda výplaty prémií dlužníkem žalovaným 5, 6) ve stanoveném období představují neúčinné právní úkony dle § 240 IZ, resp. 242 IZ. Žalobce v průběhu řízení upřesnil, že napadeným právním úkonem je výplata prémií, a nikoli odměn.

Soud se přitom nejdříve zabýval otázkou, zda výplaty prémií představují právní úkon, neboť v opačném případě by soud nemohl posuzovat otázku (ne)účinnosti takového plnění. V rozsudku ze dne 27. února 2014, sp. zn. 29 Cdo 677/2011, uveřejněném pod číslem 60/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož projev vůle, jímž dlužník plní dluh (peněžitý závazek) svému věřiteli, je právním úkonem ve smyslu ustanovení § 34 občanského zákoníku, jelikož jde o projev vůle směřující k zániku povinnosti splnit dluh (závazek). Platby ve prospěch žalované 6) jako zaměstnance dlužníka směřovaly k zániku povinnosti dlužníka

ICM R

zaplatit prémie, jejichž výplata byla upravena v platovém výměru žalované a výplaty prémií jsou tedy právními úkony, neboť směřovaly k zániku závazku dlužníka.

Z provedeného dokazování ve vztahu k žalovanému 5) soud zjistil, že žalovaný 5) byl od 01.08.2002 u dlužníka zaměstnán na pozici ředitele a pracovní poměr byl ukončen dohodou z organizačních důvodů ke dni 20.01.2012, kdy bylo žalovanému 5) vyplaceno odstupné ve výši pětinásobku průměrného výdělku, tj. ve výši 326.040,-Kč (spolu se mzdou za leden 2012). Dlužník dále vyplatil žalovanému 5) od 12.05.2011 do 20.01.2012 prémie v celkové výši (po zdanění a odvodech) 266.598,-Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaný 5) od 17.06.2002 vykonával funkci statutárního orgánu dlužníka, když byl jeho jediným jednatelem, zabýval se soud nejdříve otázkou, zda žalovanému 5) vznikl pracovní poměr na základě pracovní smlouvy ze dne 01.08.2002, či nikoli. Podle § 134 zákona č. 513/1991 Sb. ve znění účinném do 31.12.2013 (dále také jen obchodní zákoník ) jednateli náleží obchodní vedení společnosti. Pod tento pojem spadá podle ustálené praxe organizace a řízení podniku, řízení zaměstnanců, rozhodování o provozních záležitostech (zásobování, odbyt, reklama, vedení účetnictví apod.). Výkon funkce statutárního orgánu je zvláštním vztahem podle obchodního zákoníku a výkon funkce jednatele nelze vykonávat v pracovním poměru. Nejvyšší soud opakovaně dovodil (např. v rozhodnutích ze dne 15.01.2003, sp. zn. 21 Cdo 963/2002; ze dne 17.08.2004, sp. zn. 21 Cdo 737/2004; ze dne 29. května 2013, sp. zn. 21 Cdo 1781/2012), že pracovní smlouva uzavřená s jednatelem na druh práce, která fakticky zahrnuje i výkon činnosti statutárního orgánu, je neplatná (ke stejným závěrům dospěl i Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 09.12.2010, sp. zn. 3 Ads 119/2010). Druh práce a pracovní náplň jednatele společnosti se nesmí jakkoli překrývat s činnostmi, které zákon svěřuje do kompetence statutárního orgánu. S ohledem na široké vymezení činností statutárního orgánu dle § 134 obchodního zákoníku pak výkon funkce ředitele společnosti koliduje s výkonem funkce jednatele. Je vyloučeno, aby jednatel mohl vedle výkonu funkce jednatele být platně rovněž zaměstnancem společnosti, pokud by se nejednalo o druh práce zjevně odlišný od obchodního vedení společnosti, což v projednávaném případě zjištěno nebylo. Po poučení soudem dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. v tom směru, aby žalobce doplnil tvrzení, v čem se lišila náplň pracovní činnosti žalovaného 5) jako jednatele dlužníka na straně jedné a jako ředitele společnosti na straně druhé, žalobce uvedl, že během pracovní činnosti jako ředitel společnosti měl žalovaný 5) v popisu práce zajišťovat organizaci, řízení a kontrolu práce podřízených, zakázky a propagaci dlužníka. Všechny tyto činnosti dle názoru soudu spadají pod pojem obchodní vedení společnosti (viz shora) a pracovní náplň žalovaného 5) jako ředitele společnosti se překrývá s činnostmi v kompetenci statutárního orgánu. Až s účinností od 01.01.2012 se stal možným výkon obchodního vedení společnosti v pracovním poměru i osobou, která je současně statutárním orgánem společnosti (pověření obchodním vedením podle § 66d obchodního zákoníku). V daném případě byla pracovní smlouva mezi dlužníkem a žalovaným 5) uzavřena již dne 01.08.2002, a soud tedy dospěl k závěru, že žalovanému 5) nevznikl pracovní poměr na základě pracovní smlouvy ze dne 01.08.2002 a žalovanému 5) tudíž nevzniklo právo na výplatu prémií zaměstnance a na výplatu odstupného. Peněžní prostředky vyplacené žalovanému 5) z tohoto titulu tedy představují bezdůvodné obohacení žalovaného 5). Jak již soud shora konstatoval, předpokladem vyslovení neúčinnosti právního úkonu je jeho existence a platnost, což v daném případě nenastalo. Soud proto žalobu insolvenčního správce na

ICM R

určení neúčinnosti právních úkonů, a to výplat prémií žalovanému 5) jako nedůvodnou výrokem VII. zamítl, stejně jako požadavek žalobce na vydání plnění z neúčinného úkonu v celkové výši 266.598,-Kč do majetkové podstaty dlužníka, neboť v případě napadených výplat prémií žalovanému 5) se nejedná o neúčinné právní úkony a nejsou tak v tomto řízení splněny podmínky pro uložení povinnosti žalovanému 5), aby předmětné plnění vydal do majetkové podstaty dlužníka. Žalobce se může domáhat vydání plnění z bezdůvodného obohacení žalobou podanou u věcně příslušného soudu.

Z provedeného dokazování ve vztahu k žalované 6) soud zjistil, že pracovní poměr mezi dlužníkem a žalovanou 6) vznikl na základě pracovní smlouvy ze dne 01.10.2003, kdy nejdříve žalovaná 6) pracovala na pozici asistentky ředitele a od 01.06.2004 na pozici vedoucí marketingového oddělení. Platovým výměrem ze dne 01.06.2004 byla upravena výše mzdy žalované (20.000,-Kč) s tím, že prémie činí max. 100 % z hrubé měsíční mzdy a možnost výplaty další prémie je vázána na ekonomické vyhodnocení a zisk společnosti. Následně platovým výměrem ze dne 01.10.2011 byla upravena výše mzdy žalované (35.000,-Kč) s tím, že prémie činí max. 100 % z hrubé měsíční mzdy a možnost výplaty další prémie je vázána na ekonomické vyhodnocení a zisk společnosti. Z vyúčtování mezd za období od 4/2011 do 12/2011 soud zjistil, že žalované 6) byly prémie vyplaceny: za 04/11-ve výši 20.000,-Kč vyplacená 12.05.2011 (po zdanění a odvodech 15.750,-Kč), za 05/11-ve výši 20.000,-Kč vyplacená 07.06.2011 (po zdanění a odvodech 15.750,-Kč), za 06/11-ve výši 20.000,-Kč vyplacená 13.07.2011 (po zdanění a odvodech 15.750,-Kč), za 07/11-ve výši 20.000,-Kč vyplacená 11.08.2011 (po zdanění a odvodech 15.750,-Kč), za 08/11-ve výši 20.000,-Kč vyplacená 12.09.2011 (po zdanění a odvodech 15.750,-Kč), za 09/11-ve výši 20.000,-Kč vyplacená 10.10.2011 (po zdanění a odvodech 15.750,-Kč), za 10/11-ve výši 35.000,-Kč vyplacená 08.11.2012 (po zdanění a odvodech 26.085,-Kč), za 11/11-ve výši 35.000,-Kč vyplacená 06.12.2012 (po zdanění a odvodech 26.085,-Kč), za 12/11-ve výši 35.000,-Kč vyplacená 09.01.2012 (po zdanění a odvodech 26.085,-Kč).

Žalované 6) vznikl pracovní poměr u dlužníka na základě platné pracovní smlouvy ze dne 01.10.2003 a dodatku č. 1 ze dne 01.06.2004 a dodatku č. 1 ze dne 01.01.2006. Na základě platového výměru ze dne 01.06.2004 činila měsíční mzda žalované 6) na pozici vedoucí marketingového oddělení 20.000,-Kč a dále bylo ujednáno, že prémie činí maximálně 100 % z měsíční hrubé mzdy. Na základě platového výměru ze dne 01.10.2011 byla zvýšena měsíční mzda žalované 6) na částku 35.000,-Kč a dále bylo ujednáno, že prémie činí maximálně 100 % z měsíční hrubé mzdy. Vzhledem k tomu, že nebyly sjednány předpoklady pro výplatu prémií, mají charakter prémií nenárokových. Dlužník pravidelně vyplácel žalované 6) prémie ve výši 20.000,-Kč měsíčně (do 9/2011) a ve výši 35.000,-Kč (10/11-12/2011), ačkoli nejpozději v dubnu 2011 již byl v úpadku (viz níže) přinejmenším ve formě platební neschopnosti.

Insolvenční zákon v ustanovení § 240 odst. 2 věta druhá IZ zakotvil vyvratitelnou právní domněnku existence úpadku dlužníka, pokud byl právní úkon bez přiměřeného protiplnění učiněn ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern. Za osobu blízkou fyzické osobě je možné za určitých okolností považovat i

ICM R právnickou osobu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 01.08.2002, sp. zn. 21 Cdo 2192/2001, uveřejněný pod číslem 53/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek-R 53/2004). Právnická osoba je bez dalšího osobou blízkou členu svého statutárního orgánu. U ostatních osob je dle shora citovaného rozhodnutí třeba posuzovat, zda mají k právnické osobě vztah obdobný vztahu rodinnému a současně, zda by důvodně pociťovaly újmu, kterou utrpěla právnická osoba, jako újmu vlastní (v poměrech společnosti s ručením omezeným zpravidla společník). Nejvyšší soud dále dospěl k závěru, že okolnost, že právnická osoba na straně jedné a fyzická osoba na straně druhé mají společnou osobu blízkou, z nich ještě nedělá osoby, jež jsou si navzájem blízké. Soud dospěl k závěru, že žalovaná 6) je ve vztahu osoby blízké k dlužníku, když existenci tohoto vztahu soud dovozuje nejen z toho, že žalovaná 6) je manželkou žalovaného 5), který je jediný jednatel a společník dlužníka, nýbrž také ze skutečnosti, že žalovaná 6) byla v pracovním poměru s dlužníkem, přičemž se nejednalo o řadového zaměstnance, což vyplývá nejen z pracovního zařazení žalované 6), ale také z jejího ohodnocení, kdy na rozdíl od ostatních zaměstnanců měla pouze ona a žalovaný 5) nárok na prémie ve výši 100 % hrubé měsíční mzdy bez vázanosti na ekonomické výsledky dlužníka a dále také částečně suplovala pracovní náplň žalovaného 5) v době jeho dlouhodobé pracovní neschopnosti (9-12/2011). Bylo tak na žalované, aby v řízení vyvrátila domněnku existence úpadku v době vyplacení prémií dlužníkem. Žalovaná 5) tuto domněnku nejen nevyvrátila, nýbrž s ohledem na procesní aktivitu žalobce byl v řízení úpadek dlužníka přinejmenším ve formě platební neschopnosti dle § 3 odst. 1, 2 písm. b) IZ prokázán v době jednotlivých výplat prémií žalované 6), tj. k datu 12.05.2011, 07.06.2011, 13.07.2011, 11.08.2011, 12.09.2011, 10.10.2011, 08.11.2011, 06.12.2011 a 09.01.2012, a to zejména obsahem přihlášek věřitelů č. 5 a č. 9, z nichž vyplývá, že již ke dni 12.04.2011 činily pohledávky u věřitele č. 5 LB Cemix, s.r.o. splatné do 09.01.2011 (tj. neuhrazené 3 měsíce po splatnosti) celkem 12.791.892,-Kč (bez příslušenství) a u věřitele č. 9 KM Beta a.s. činily celkem 70.566,-Kč (bez příslušenství), přičemž tato částka byla splatná dne 27.09.2010 a na tuto pohledávku dlužník následně částečně hradil 29.04.2011 částku 20.566,-Kč, dne 12.05.2011 částku 25.000,-Kč a po dohodě o započtení částky 7.752,-Kč za vrácené palety činí přihlášená jistina 17.248,-Kč. Pohledávky v této výši byly také zjištěny, přičemž žalovaný 5) jako jednatel dlužníka zcela uznal pohledávky těchto věřitelů a nijak nerozporoval ani celkovou výši přihlášených pohledávek, ani věřiteli uvedené splatnosti pohledávek. Obranu žalované, že pohledávky věřitele č. 5 nebyly k datu sporných výplat splatné, neboť došlo v důsledku uznání dluhu a uzavření splátkových kalendářů ze dne 02.12.2010 a ze dne 13.06.2011 k posunutí splatnosti pohledávek, má soud za vyvrácenou, neboť v dohodě ze dne 02.12.2010 je kromě uznávacího prohlášení dlužníka ve vztahu k pohledávce věřitele v celkové výši 16.115.403,-Kč výslovně uvedeno, že původní ujednání ohledně splatnosti jednotlivých faktur se tímto uznáním závazku nemění. Další uznání závazku (v celkové výši 13.786.948,-Kč) a splátkový kalendář následoval až dne 13.06.2011, kdy se dlužník zavázal uhradit dluh v pravidelných měsíčních splátkách á 150.000,-Kč splatných vždy k 28. dni v měsíci počínaje červnem 2011 do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek, přičemž věřitel souhlasil se splacením dluhu v dohodnutých splátkách. Soud má za to, že ani tímto v pořadí druhým splátkovým kalendářem nedošlo k dohodě o nové splatnosti závazků dlužníka, kdy soud v tomto směru odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31.07.2013, sp. zn. 33 Cdo 153/2012, ve kterém dospěl k závěru, že uznání dluhu nemůže jednostranně měnit původně sjednaný rozsah práv a povinností a tedy ani původní dohodu o splatnosti. Nadto dlužník nehradil splátky řádně a včas (hradil je ve výši 150.000,-Kč

ICM R měsíčně pouze do srpna 2011) a z toho důvodu vyzval věřitel dlužníka k úhradě dlužné částky 12.892.596,-Kč z titulu neuhrazených faktur z obchodního styku najednou nejpozději do konce listopadu 2011 (výzva byla doručena dlužníkovi dne 21.11.2011). Ve vztahu k věřiteli KM Beta a.s. neprokázala žalovaná změnu splatnosti dluhu a navíc je takové tvrzení v rozporu se splatností pohledávky uvedené v přihlášce věřitele KM Beta a.s., kterou žalovaný 5) jako jednatel dlužníka nijak nerozporoval.

Za této situace, kdy měl dlužník v době učinění žalobou napadených právních úkonů u věřitele LB Cemix, s.r.o. závazky 3 měsíce po splatnosti ve výši 12.878.464,82 Kč až 13.830.824,82 Kč (viz stav závazků a pohledávek dlužníka k jednotlivým datům sporných výplat), které ve vztahu k věřiteli uznal, nebyl schopen tyto závazky plnit ani ve splátkách, ke kterým se zavázal v rámci uznání dluhu a nezaplatil je ani do února 2012, kdy naopak podal insolvenční návrh, nelze uzavřít jinak, než že byl dlužník v době učinění napadených právních úkonů v úpadku ve formě platební neschopnosti, když byla splněna i další podmínka úpadku, a to mnohost věřitelů, neboť dlužník měl v inkriminované době výplat prémií žalované 6) závazky s dobou prodlení delší než 3 měsíce u dalšího přihlášeného věřitele, a to věřitele č. 9 KM Beta a.s. a také u dalších věřitelů, tak jak vyplývá ze stavu závazků a pohledávek dlužníka k jednotlivým datům sporných výplat.

Vzhledem k tomu, že úpadek dlužníka v žalovaném období je presumován dle § 3 odst. 2 písm. b) IZ ve formě platební neschopnosti, je na žalované, aby vyvrátila tuto domněnku úpadku. Dle usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 38/2010 ze dne 01.03.2012 dlužník vyvrátí domněnku své platební neschopnosti ve smyslu § 3 odst. 2 IZ, jakmile v insolvenčním řízení osvědčí nebo prokáže schopnost uhradit všechny splatné závazky těch věřitelů, jež má insolvenční soud pro účely rozhodnutí o věřitelském insolvenčním návrhu za osvědčené. U dlužníka, který je objektivně schopen plnit své splatné závazky, nejsou dány podmínky pro závěr o jeho úpadku přesto, že již po dobu delší 30 dní po splatnosti neplní své závazky. V tomto případě se však prokazatelně musí jednat o neochotu dlužníka (neuznání závazku, vedení soudního sporu), nikoli jeho objektivní neschopnost plnit věřiteli. Aby dlužník mohl založit svou procesní obranu na tvrzení o neochotě plnit, je na něm, aby prokázal držení likvidních prostředků, které mu umožňují bez zbytečného odkladu splatné pohledávky věřitelů uhradit (viz Insolvenční zákon a předpisy související, Komentář, ASPI, 2008, str. 6). Žalovaná v řízení neprokázala, že by byl dlužník objektivně schopen uhradit všechny splatné závazky obou přihlášených věřitelů LB Cemix, s.r.o. a KM Beta a.s., když tyto závazky, jejichž výše je prokazována shora uvedenými listinnými důkazy, zejm. přílohami k uznávacím prohlášením ve vztahu k věřiteli LB Cemix, s.r.o. a přihláškami obou věřitelů, a které dlužník nerozporoval ani před zahájením insolvenčního řízení, kdy je opakovaně uznával a uznal je i v rámci insolvenčního řízení, dlužník neuhradil a pohledávky, které byly existentní a po splatnosti déle než 3 měsíce k datu sporných výplat, si tak oba jmenovaní věřitelé museli přihlásit do insolvenčního řízení dlužníka. Z tohoto je zcela zřejmé a prokázáno, že dlužník nebyl objektivně schopen uznané závazky ve vztahu k těmto věřitelům uhradit, a to ani při existenci pohledávek, které měl za svými dlužníky. Majetek dlužníka tak nebyl dostatečně likvidní k tomu, aby dlužník bez zbytečného odkladu uhradil splatné pohledávky. Soud v tomto směru poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 02.12.2010, sp. zn. 29 NSČR 10/2009 uveřejněné pod číslem 80/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž uzavřel, že není-li dlužník schopen

ICM R využít pohledávky, které má za svými dlužníky k úhradě svých závazků, nepřihlíží se při úvaze o tom, zda dlužník je ve smyslu § 3 odst. 1 a odst. 2 IZ v úpadku ve formě platební neschopnosti, ani k výši těchto pohledávek.

Domněnku úpadku ve formě platební neschopnosti dle § 3 odst. 2 písm. b) IZ se žalované nepodařilo vyvrátit ani listinnými důkazy prokazujícími částečné plnění na závazky u věřitelů č. 5 a č. 9, ani předloženou finanční analýzou, která má povahu listinného důkazu. Ze závěrů finanční analýzy totiž vyplývá, že dlužník měl k datu 31.12.2010 a 31.03.2011 s ohledem na objem závazků více věřitelů a s ohledem na jejich výši v poměru k disponibilním fiskálním zdrojům i závazky po dobu delší 30 dnů po splatnosti. K oběma termínům dlužník disponoval určitým objemem majetku, z něhož byl fiskálně či jiným způsobem schopen tyto závazky částečně plnit (a zřejmě i plnil formou částečných zálohových splátek po dohodě s věřiteli). Dlužník i přes dosahovaný nepříznivý hospodářský výsledek za období roku 2010 i v obdobích 1-3/2011, kdy tyto své závazky po lhůtě 30 dní jejich splatnosti částečně uhrazoval (a nezastavil platby) , a z toho vypracovatel analýzy dovozuje, že není na místě kvalifikovat existenci úpadku formou platební neschopnosti ani formou předlužení, když bylo možno v případě potřeby dosáhnout uspokojení splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi i jiným způsobem, což dokazuje i existence jiného než finančního majetku.

Schopnost pouze částečného hrazení pohledávek, a tedy neschopnost uhradit všechny pohledávky po splatnosti delší než 3 měsíce, tedy vyplývá i ze závěrů této analýzy, přičemž soud se již dále z důvodu nadbytečnosti nezabýval tím, zda dlužník byl v úpadku i ve formě předlužení dle § 3 odst. 3 IZ, popř. ve formě platební neschopnosti dle § 3 odst. 2 písm. a) IZ, tj. pro zastavení plateb podstatné části svých peněžitých závazků, neboť žalobce primárně tvrdil úpadek dlužníka ve formě platební neschopnosti dle § 3 odst. 1, 2 písm. b) IZ a tento byl v řízení provedeným dokazováním prokázán.

Soud proto uzavírá, že žalovaná 6) v tomto řízení nevyvrátila domněnku existence úpadku dlužníka ve formě platební neschopnosti dle § 3 odst. 1, 2 písm. b) IZ v době, kdy dlužník učinil v její prospěch právní úkony napadené žalobou a naopak v řízení byl tento úpadek prokázán listinnými důkazy již shora citovanými, které jsou obsahem jak incidenčního, tak i trestního spisu, včetně znaleckého posudku znalce Mgr. Ing. Michala Krče, Csc. ze dne 02.08.2013 k posouzení ekonomické situace společnosti dlužníka, který byl vypracován pro účely trestního řízení, ve kterém měl žalovaný 5) postavení obžalovaného (a v tomto řízení má tento důkaz povahu listinného důkazu) a v němž znalec dospěl k závěru, že dlužník se dostal do úpadku formou platební neschopnosti koncem roku 2010 nebo počátkem roku 2011.

Tím, že dlužník vyplatil žalované 6) v době, kdy již byl v úpadku, kromě sjednané mzdy také nenárokové prémie ve výši 100 % hrubé měsíční mzdy v celkové výši 172.755,-Kč (po zdanění a odvodech) za 5/2011 až 1/2012, naplnil skutkovou podstatu neúčinného právního úkonu dle § 240 IZ, když se jedná o právní úkon bez přiměřeného protiplnění, kterému lze ve smyslu § 240 odst. 3 IZ odporovat, neboť byl učiněn v posledních třech letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké a napadený právní úkon nespadá pod negativní vymezení právního úkonu bez přiměřeného protiplnění dle § 240

ICM R odst. 4 IZ. Současně byla naplněna i obecná definice neúčinného právního úkonu dle § 235 odst. 1 IZ, neboť dlužník těmito úkony zkrátil možnost uspokojení věřitelů, kteří přihlásili své pohledávky do insolvenčního řízení a jejichž pohledávky byly zjištěny a kteří s ohledem na stav insolvenčního řízení budou uspokojeni pouze částečně (viz seznam přihlášených pohledávek, soupis a zpeněžení majetkové podstaty, zprávy insolvenčního správce a tvrzení žalobce-v řízení vedeném pod sp. zn. 33 ICm 753/2013, které žalobce prohlásil za skutková tvrzení také v tomto řízení-o uspokojení věřitelů v rozsahu max. 10 %).

Soud proto s ohledem na závěry shora uvedené rozhodl výrokem VIII. tak, že určil, že právní úkony dlužníka PROMATECH CZ s.r.o., kterými byla žalované 6) vyplacena prémie, a to ze dne 12.05.2011 ve výši 15.750,-Kč, ze dne 07.06.2011 ve výši 15.750,-Kč, ze dne 13.07.2011 ve výši 15.750,-Kč, ze dne 11.08.2011 ve výši 15.750,-Kč, ze dne 12.09.2011 ve výši 15.750,-Kč, ze dne 10.10.2011 ve výši 15.750,-Kč, ze dne 08.11.2011 ve výši 26.085,-Kč, ze dne 06.12.2011 ve výši 26.085,-Kč a ze dne 09.01.2012 ve výši 26.085,-Kč, jsou vůči věřitelům dlužníka neúčinné.

Vzhledem k tomu, že žalobě lze vyhovět ve vztahu k žalované 6) dle ustanovení § 240 IZ, soud již dále neposuzoval, zda jednání dlužníka mohlo naplnit skutkovou podstatu neúčinného právního úkonu také dle dalších ustanovení insolvenčního zákona, konkrétně dle § 242 IZ.

Dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů náleží dle § 236 odst. 1 IZ v insolvenčním řízení do majetkové podstaty, přičemž dle § 237 odst. 1 IZ má povinnost vydat toto plnění osoba, v jejíž prospěch byl neúčinný právní úkon učiněn nebo která z něho měla prospěch. Je tedy nepochybné, že v daném případě má žalovaná 6) jako osoba, která přijala peněžité plnění od dlužníka, povinnost vydat do majetkové podstaty plnění z neúčinného právního úkonu, tj. v daném případě zaplatit částku 172.755,-Kč. Soud proto výrokem IX. rozhodl o povinnosti žalované 6) vydat do majetkové podstaty dlužníka majetkový prospěch získaný plněním z neúčinných právních úkonů v celkové výši 172.755,-Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku, když lhůta k plnění se opírá o ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.

Podle § 163 IZ o nákladech incidenčního sporu a jejich náhradě rozhodne insolvenční soud v rozhodnutí o incidenčním sporu, a to podle ustanovení občanského soudního řádu, není-li v tomto zákoně stanoveno jinak. Náhrada nákladů incidenčního sporu je zvláštní pohledávkou, na kterou se nevztahuje § 170 písm. f).

Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl (odst. 1). Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo (odst. 2).

Žalovaní 1-4) byli v řízení zcela úspěšní a mají tak vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o.s.ř. Z obsahu spisu soud nezjistil, že by těmto žalovaným nějaké náklady řízení vznikly, navíc žalovaní 2, 3) se výslovně práva na náhradu nákladů

ICM R

řízení vzdali, a soud proto rozhodl výrokem X. tak, že žalobce a žalovaní 1, 2, 3, 4) nemají vůči sobě navzájem právo na náhradu nákladů řízení.

Žalovaná 6) byla v řízení úspěšná co do předmětu řízení v rozsahu 86.098,-Kč (viz výrok VI.) a naopak byla neúspěšná co do předmětu řízení v rozsahu 172.755,-Kč (viz výrok VIII.-IX.). Ve výsledku tak byla žalovaná 6) v řízení převážně neúspěšná a žalobci tak vznikl nárok na poměrnou část nákladů řízení ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř. S ohledem na to, že se žalobce u jednání výslovně vzdal práva na tuto náhradu, soud rozhodl v rámci výroku X. dále tak, že žalobce a žalovaná 6) nemají vůči sobě navzájem právo na náhradu nákladů řízení.

Žalovaný 5) byl v řízení zcela úspěšný a má tak právo na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o.s.ř., přičemž v řízení vznikly žalovanému 5) náklady na jeho právní zastoupení advokátem. Zástupkyně žalovaného 5) JUDr. Pavla Promná zastupovala v řízení také žalovanou 6), přičemž podle § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 01.01.2013 (dále jen advokátní tarif ) náleží advokátovi za společné úkony při zastupování dvou osob za každou takto zastupovanou osobu mimosmluvní odměna snížená o 20 %. Dále podle § 12 odst. 3 advokátního tarifu ve znění účinném od 01.07.2014 při spojení dvou a více věcí, pro něž spojení ke společnému projednání není stanoveno jiným právním předpisem, se za tarifní hodnotu považuje součet tarifních hodnot spojených věcí. Usnesením ze dne 29.07.2015 bylo rozhodnuto o spojení věcí vedených u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 33 ICm 754/2013 a sp. zn.ke společnému řízení. V daném případě činí až do spojení obou věcí mimosmluvní odměna z tarifní hodnoty 50.000,-Kč za jeden společný úkon právní služby (při zastupování dvou osob) 2.480,-Kč (tj. 3.100,-Kč dle § 9 odst. 4 písm. c) ve spojení s § 7 bod 5 advokátního tarifu a snížení o 20 % dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu) a po spojení obou věcí činí mimosmluvní odměna za jeden společný úkon právní služby vypočtená z tarifní hodnoty 2 x 50.000,-Kč dle § 9 odst. 4 písm. c) ve spojení s § 7 bod 5 advokátního tarifu a § 12 odst. 3 advokátního tarifu celkem 5.100,-Kč a po snížení o 20 % dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu činí mimosmluvní odměna 4.080,-Kč.

V řízení vedeném pod sp. zn. 33 ICm 754/2013 vykonala zástupkyně žalovaného 5) (do rozhodnutí o spojení věcí) 2 úkony právní služby (příprava a převzetí věci a porada s klientem dne 28.07.2015 přesahující 1 hodinu) a má tak nárok na odměnu ve výši 2 x 2.480,-Kč, tj. ve výši 4.960,-Kč a na dva režijní paušály á 300,-Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, tj. ve výši 600,-Kč. Dále se advokátka účastnila jednání dne 29.07.2015, které bylo odročeno bez projednání věci a dle § 14 odst. 2 advokátního tarifu má nárok na náhradu za promeškaný čas ve výši 1/2 mimosmluvní odměny, tj. ve výši 1.240,-Kč. Dále má nárok na jízdné ve výši 91,50 Kč (50 % z celkového jízdného 183,-Kč) za použití osobního vozidla k jednání na trase Havířov-Ostrava a zpět (průměrná spotřeba-5,6 l/100 km, vyhlášková cena nafty-36,10 Kč/l, paušální náhrada 3,70 Kč/km a vzdálenost 32 km), na náhradu za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu za dvě započaté půlhodiny, a to ve výši 100,-Kč (50 % z částky 200,-Kč) a na náhradu za parkovné ve výši 30,-Kč (50 % z částky 60,-Kč). Dále v řízení vedeném pod sp. zn.má zástupkyně žalovaného 5) nárok na odměnu za 1 úkon právní služby (příprava a převzetí věci) ve výši 2.480,-Kč a režijní paušál 300,-Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Celkem tak v tomto rozsahu činí náklady řízení žalovaného 5) 9.801,50 Kč (bez DPH).

ICM R

Ve společném řízení vedeném pod sp. zn.vykonala zástupkyně žalovaného 6 úkonů právní služby (porada s klientem dne 11.08.2015, účast u jednání dne 12.08.2015 delší než 2 hodiny, účast u jednání dne 23.09.2015 delší než 2 hodiny, účast u jednání dne 30.09.2015, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozsudku) a má tak nárok na odměnu ve výši 5 x 4.080,-Kč, tj. ve výši 20.400,-Kč a 1 x 2.040,-Kč (50 % z 4.080,-Kč dle § 11 odst. 2 písm. f) advokátního tarifu). Dále má nárok na 6 režijních paušálů á 300,- Kč, tj. ve výši celkem 1.800,-Kč; na jízdné ve výši 2 x 91,50 Kč, tj. ve výši 183,-Kč (výpočet viz shora, za jízdu ke dvěma jednáním, tj. dne 12.08.2015 a 23.09.2015), na náhradu za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu za 2 x dvě započaté půlhodiny, a to ve výši 200,-Kč (50 % z částky 400,-Kč) a na náhradu za parkovné ve výši 45,-Kč (50 % z částky 90,-Kč). Jako plátkyně DPH má advokátka dále nárok na náhradu za DPH ve výši 21 % z částky 34.469,50 Kč (tj. 9.801,50 Kč + 24.668,- Kč), tj. po zaokrouhlení ve výši 7.239,-Kč. Celkem tak náklady řízení žalovaného 5) činí 41.708,50 Kč, a soud proto výrokem XI. rozhodl tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému 5) na náhradu nákladů řízení částku 41.708,50 Kč, k rukám advokátky JUDr. Pavly Promné dle § 149 odst. 1 o.s.ř., a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, písemně, v šesti vyhotoveních.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Ostravě dne 30.09.2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Jitka Bartoszová, Ph.D., v.r. Vanessa Plonková samosoudkyně

ICM R