33 ICm 71/2013
Jednací číslo: 33 ICm 71/2013-64 (KSPH 36 INS 12743/2011)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze, se sídlem Nám. Kinských 5, 150 75 Praha 5-Smíchov, rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Petrem Šuránkem v právní věci žalobkyně Ing. Dagmar anonymizovano , anonymizovano , bytem Pražská 376, 273 61 Velká Dobrá, zastoupené JUDr. Václavem Luťchou, advokátem se sídlem náměstí Jiřího z Lobkovic 2406/9, 130 00 Praha 3, proti žalované Ing. Evě Procházkové, se sídlem náměstí Svobody 1548/5, 669 02 Znojmo, insolvenční správkyni majetkové podstaty dlužníka Ing. Miroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Pražská 376, 273 61 Velká Dobrá, zastoupené JUDr. Pavlem Procházkou, obecným zmocněncem, bytem Šatov 473, 671 22 Šatov, o žalobě na vyloučení věci z majetkové podstaty

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 622,-Kč.

Odůvodnění

Žalobou doručenou soudu dne 09. 01. 2013 se žalobkyně domáhá proti žalované jako insolvenční správkyni majetkové podstaty manžela žalobkyně vyloučení jednak budovy č.p. 376 na pozemku p.č. st. 772 a jednak pozemků p.č. st. 772, p.č. 179/50, p.č. 179/51, p.č. 179/141 a p.č. 179/142, vše v k.ú. Velká Dobrá, obec Velká Dobrá, zapsaných na listu vlastnictví č. 725 u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Kladno (dále jen nemovitosti ) z majetkové podstaty dlužníka. Žalobkyně uvedla, že nemovitosti patří do společného jmění manželů (dále jen SJM ) žalobkyně a dlužníka, jež bylo rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 27. 05. 2011, č. j. 9 C 9/2011-23, jenž nabyl právní moci dne 07. 07. 2011, zúženo až na věci tvořící obvyklé vybavení domácnosti, přičemž k vypořádání SJM dosud nedošlo. Usnesením

Krajského soudu v Praze ze dne 18. 01. 2012, č. j. KSPH 36 INS 12743/2011-A-19, byl zjištěn úpadek dlužníka a na jeho majetek byl prohlášen konkurs, přičemž soupisem ze dne 09. 03. 2012 byly do majetkové podstaty zahrnuty i předmětné nemovitosti. Byť SJM nebylo dosud vypořádáno, žalovaná opomněla ve smyslu § 268 odst. 2 písm. c) a § 270 insolvenčního zákona zahájit řízení o jeho vypořádání a rovnou přistoupila k zahrnutí nemovitostí do majetkové podstaty, přičemž Krajský soud v Praze usnesením ze dne 03. 12. 2012, č. j. KSPH 36 INS 12743/2011-B-44, již udělil souhlas se zpeněžením nemovitostí mimo dražbu. Podle žalobkyně však v situaci, kdy ještě nebylo rozhodnuto o tom, komu nemovitosti v rámci vypořádání SJM připadnou do výlučného vlastnictví, nelze nemovitosti považovat za součást majetkové podstaty dlužníka, přičemž se dovolává § 225 odst. 1 insolvenčního zákona. Žalovaná soudu sdělila, že ve věci postupuje podle § 274 insolvenčního zákona, a to i s přihlédnutím k tomu, že z majetkové podstaty budou vyloučena některá dílčí aktiva s ohledem na skutečnost, že dlužník není jejich majitelem, popř. že jde o pohledávku či majetkový podíl vůči společnosti v konkursu. Po tomto vynětí bude hodnota majetku zapsaného do majetkové podstaty činit 7.060.000,-Kč, zatímco hodnota závazků činí 30.288.278,45 Kč, tj. hodnota závazků je vyšší než hodnota majetku dlužníka. Proto navrhla žalobu zamítnout. Žalobkyně v navazující replice namítla, že zmiňované závazky do SJM nespadají, neboť jejich rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů a byly převzaty bez jejího souhlasu, resp. vědomí. Kdyby o nich žalobkyně věděla, souhlas s jejich převzetím by pro jejich nepřiměřenost zcela jistě nedala. Nejsou tak naplněny podmínky pro aplikaci § 274 insolvenčního zákona a bude třeba nejdříve provést vypořádání SJM. V průběhu jednání žalovaná doplnila, že žalobu je namístě zamítnout i z toho důvodu, že žalobkyni insolvenční správkyně ještě nezaslala vyrozumění o zahrnutí nemovitostí do majetkové podstaty a tudíž jí ve smyslu § 225 insolvenčního zákona ještě nezačala běžet lhůta pro podání vylučovací žaloby. Dále žalovaná též odkázala na ustanovení § 205 odst. 2 a 3 insolvenčního zákona, z nichž podle ní přímo plyne, že majetek, který v době vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka byl v SJM, náleží do majetkové podstaty. Žalovaná též namítala, že žalobkyně nijak neprokázala, že závazky uspokojované v insolvenčním řízení jsou skutečně výlučnými závazky dlužníka. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že dne 18. 01. 2012 byl zjištěn úpadek manžela žalobkyně, insolvenčním správcem byla jmenována žalovaná a současně byl na majetek dlužníka prohlášen konkurs. Shoda panovala též v tom, že předmětné nemovitosti žalovaná zahrnula do majetkové podstaty. Žalovaná žalobkyni o zahrnutí nemovitostí do majetkové podstaty samostatným přípisem nevyrozumívala. V insolvenčním řízení také neprováděla žádné úkony za účelem vypořádání SJM žalobkyně a dlužníka. Samotná skutečnost, že žalovaná žalobkyni o zahrnutí nemovitostí do majetkové podstaty dlužníka ve smyslu § 205 insolvenčního zákona písemně nevyrozuměla, však podle přesvědčení soudu nemůže být překážkou podání a věcného projednání vylučovací žaloby. V opačném případě by totiž zůstaly osoby, jichž se eventuálně neoprávněné zahrnutí majetku do majetkové podstaty dlužníka dotýká, zcela bez možnosti soudní ochrany. Takový výklad by tudíž byl absurdní. Projednání žaloby tudíž nic nebrání. Z rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 27. 05. 2011, č. j. 9 C 9/2011-23, jenž podle připojené doložky nabyl právní moci dne 07. 07. 2011, soud zjistil, že SJM žalobkyně a dlužníka bylo ke dni právní moci rozsudku zúženo až na věci tvořící obvyklé vybavení domácnosti. V rozsudku bylo dále konstatováno, že manželství žalobkyně a dlužníka bylo uzavřeno dne 22. 07. 1994. Okresní soud v Kladně v řízení zahájeném na návrh žalobkyně také shledal za prokázané, že dlužník za trvání manželství převzal ručení za směnečný závazek společnosti AveCan Real, s.r.o. v celkové výši 5.375.823,-Kč a má též závazek vůči Komerční bance ve výši 136.332,-Kč. Dlužník před soudem také uvedl, že celkový objem dluhů společností, za něž se zaručil, činí asi 15-20 milionů Kč. Z přihlášek věřitelů uplatněných v insolvenčním řízení na majetek dlužníka, jež nepopřela žalovaná ani dlužník, soud dále zjistil, že závazek dlužníka vůči UniCredit Bank Czech Republic, a.s. v celkové výši 13.106.063,-Kč vznikl dne 01. 11. 2010 avalováním zajišťovací směnky vlastní vystavené společností AveCan, s.r.o. Závazek dlužníka vůči UNILEASING a.s. ve výši 352.393,-Kč vznikl dne 07. 04. 2009 avalováním zajišťovací směnky vlastní vystavené opět společností AveCan, s.r.o. Závazek dlužníka vůči Oberbank AG v celkové výši 5.370.123,09 Kč vznikl dne 17. 09. 2007 avalováním zajišťovací směnky vlastní vystavené společností AveCan, s.r.o. Závazek dlužníka vůči Komerční bance, a.s. vznikl v částce 641.217,17 Kč dne 31. 03. 2010 avalováním směnky vlastní vystavené společností GEO-AIR s.r.o. a v částce 2.750.836,32 Kč uzavřením smlouvy o hypotečním úvěru dne 22. 05. 2002. Závazky dlužníka vůči BAWAG Leasing & Fleet s.r.o. v celkové výši 4.736.392,35 Kč, 976.354,04 Kč, 1.756.932,21 Kč a 427.339,03 Kč vznikaly postupně řadou ručitelských prohlášení ke smlouvám o finančním leasingu a nároky v rozsahu prvních dvou zmiňovaných částek byly pravomocně přisouzeny věřiteli rozhodčím nálezem vydaným již dne 07. 02. 2011. Z příloh k přihlášce BAWAG Leasing & Fleet s.r.o. nazvaných Další okolnosti k pohledávce... pak soud zjistil, že ve vztahu ke všem přihlášeným pohledávkám došlo k výpovědi a zesplatnění pohledávek již k datu 22. 12. 2010, resp. 06. 02. 2011. V případě závazku dlužníka vůči Citibank Europe plc v celkové výši 127.898,24 Kč soud z obsahu insolvenčního spisu nezjistil, kdy závazek ze smlouvy o vydání a užití kreditní karty vznikl, nicméně s ohledem na marginální výši tohoto závazku to pro věc samu již není významné. Tato tvrzení věřitelů jsou v podstatné části doložena i v insolvenčním spise obsaženými kopiemi smluv a směnek, jež tvořily přílohu podaných přihlášek. Podle § 274 insolvenčního zákona, nelze-li provést vypořádání společného jmění manželů proto, že závazky dlužníka, které z něj mohou být uspokojeny, jsou vyšší než majetek, který náleží do společného jmění manželů, zahrne se celý majetek náležející do společného jmění manželů do majetkové podstaty. Podle § 262a odst. 1 o. s. ř. lze výkon rozhodnutí na majetek patřící do společného jmění manželů nařídit také tehdy, jde-li o vydobytí závazku, který vznikl za trvání manželství jen jednomu z manželů. Za majetek patřící do společného jmění povinného a jeho manžela se pro účely nařízení výkonu rozhodnutí považuje také majetek, který netvoří součást společného jmění manželů jen proto, že byl smlouvou zúžen zákonem stanovený rozsah společného jmění manželů nebo že byl smlouvou vyhrazen vznik společného jmění ke dni zániku manželství. Podle § 148 odst. 1 občanského zákoníku může soud ze závažných důvodů na návrh některého z manželů zúžit společné jmění manželů až na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti. Výkladem citovaných ustanovení občanského zákoníku a o. s. ř. se zabýval Nejvyšší soud ČR (dále jen NS ) v rozsudku ze dne 17. 02. 2010, sp. zn. 20 Cdo 432/2010, v němž zaujal v souvislosti s vylučovací žalobou podanou na základě § 267 o. s. ř. stanovisko (s nímž se zdejší soud shoduje), že Za majetek patřící do společného jmění žalobkyně a jejího manžela (povinného) se totiž ve smyslu § 262a odst. 1 o. s. ř. považuje i ten, který netvoří součást jejich společného jmění jen proto, že byl smlouvou zúžen zákonem stanovený rozsah společného jmění manželů. Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1389/2003, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 85, ročník

2005, v němž byl zaujat a odůvodněn závěr, že "žaloba na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí nemůže být úspěšná, jestliže vymáhaná pohledávka vznikla (za trvání manželství jednomu z manželů) před uzavřením smlouvy o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů (§ 262a odst. 2, § 267 odst. 1, § 143a odst. 4 obč. zák.)". Tyto závěry se analogicky uplatní i v případě, že o zúžení společného jmění manželů až na věci tvořící obvyklé vybavení domácnosti rozhodl pravomocným rozsudkem soud podle § 148 odst. 1, 2 obč. zák., a to vzhledem k tomu, že rozhodnutí soudu o zúžení společného jmění manželů ve svých důsledcích nahrazuje smlouvu manželů, kterou by mohli uzavřít podle § 143a odst. 1 obč. zák. (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II. § 201 až 376. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, 1776 s., str. 2193). V této věci žalobkyně výslovně uvádí, že sporné nemovitosti jsou součástí nevypořádaného SJM žalobkyně a dlužníka po rozhodnutí soudu o zúžení SJM. S ohledem na skutečnost, že k vypořádání SJM nedošlo ani v důsledku uplynutí tříleté lhůty v § 150 odst. 4 občanského zákoníku (rozsudek zužující SJM nabyl právní moci teprve dne 07. 07. 2011) jsou nemovitosti součástí majetku, na němž se věřitelé mohou hojit i ve vztahu k pohledávkám, jež vznikly za trvání manželství i jen jednomu z manželů (zde dlužníkovi). Tvrzení žalobkyně, že dluhy, jež jsou předmětem insolvenčního řízení na majetek dlužníka, nejsou dluhy společnými, je tudíž pro danou věc irelevantní. Toto tvrzení by mohlo mít význam pouze tehdy, jestliže by šlo o závazky, jež byly převzaty po právní moci rozsudku zužujícího SJM, jestliže by věřitelům v okamžiku vzniku závazku byla skutečnost odlišného režimu SJM žalobkyně a dlužníka známa [srov. § 267 odst. 2 písm. a) o. s. ř.]. Z provedeného dokazování přihláškami insolvenčních věřitelů a jejich přílohami bylo však jasně prokázáno, že závazky, jež jsou předmětem insolvenčního řízení, v drtivé většině vznikly za trvání manželství ještě před samotným zúžením SJM. Jde tedy bez dalšího o závazky, jež mohou být ve vykonávacím řízení vymoženy i na majetku v SJM dlužníka a žalobkyně. To přitom shodně platí i v situaci, kdy SJM zaniklo, avšak nebylo ještě vypořádáno (srov. též rozsudek NS ze dne 30. 03. 2011, sp. zn. 20 Cdo 2610/2009, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 100/2011). Ze soupisu majetkové podstaty sestaveného žalovanou ke dni 23. 07. 2013 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 09. 09. 2013, č. j. KSPH 36 INS 12743/2011-B-63, dále soud zjistil, že zatímco uplatněné závazky v insolvenčním řízení na majetek dlužníka dosahují výše přes 30 milionů Kč, jediným hodnotnějším majetkem, vůči němuž mohou být věřitelé uspokojeni, jsou právě sporné nemovitosti s hodnotou cca 7 milionů Kč. Zbylá aktiva v podobě obchodních podílů a staršího motocyklu značky Jawa představují nominální, resp. odhadní hodnotu cca 260.000,-Kč, přičemž z toho 230.000,-je představováno obchodními podíly ve společnostech, na něž je prohlášen konkurs. Je tak zjevné, že závazky dlužníka významně převyšují hodnotu nevypořádaného SJM. Zahrnutí celého nevypořádaného SJM do majetkové podstaty na základě aplikace § 274 insolvenčního zákona bylo tudíž zcela na místě. Nutným důsledkem takového posouzení je zamítnutí vylučovací žaloby podané žalobkyní v plném rozsahu. Pokud žalovaná argumentovala ustanoveními § 205 odst. 2 a 3 insolvenčního zákona, musí ovšem soud podotknout, že toto ustanovení interpretuje nesprávně. Byť doslovně může věta druhá odstavce třetího vytvářet dojem, že do majetkové podstaty spadá celé SJM, z jiných ustanovení insolvenčního zákona, především z § 268 a následujících, k jejichž kontextu je nutné přihlížet, jasně plyne, že SJM dlužníka je (s výjimkou stanovenou v § 274 insolvenčního zákona) předmětem vypořádání a do majetkové podstaty spadá jen odpovídající podíl, jenž připadnul na dlužníka.

O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla v řízení plně úspěšná, proto jí náleží náhrada nákladů řízení v plném rozsahu. Přiznaná částka ve výši 622,-Kč je tvořena jízdným obecného zmocněnce žalované v ceně jízdného veřejnými hromadnými dopravními prostředky, na něž je dán nárok na základě ustanovení § 33 odst. 1 ve spojení s § 29 odst. 1, § 30 a § 31 vyhlášky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve znění pozdějších předpisů. Cestovné a parkovné za užití vlastního motorového vozidla soud přiznat nemohl, neboť k tomu nebyla splněna podmínka předchozího vyžádaného souhlasu soudu. Cestovné tak tvoří cena celodenní síťové vlakové jízdenky ve výši 550,-Kč jako nejekonomičtějšího jízdného pro trasu Znojmo-Praha a zpět spolu s cenou dvou základních jízdenek Pražské integrované dopravy á 36 Kč.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení podat odvolání. Odvolání se podává ve dvou vyhotoveních u Krajského soudu v Praze, se sídlem Náměstí Kinských 5, 150 75 Praha 5. O odvolání rozhoduje Vrchní soud v Praze.

V Praze dne 16. října 2013 Mgr. Ing. Petr Šuránek, v. r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Markéta Kasardová