33 ICm 544/2012
Jednací číslo: 33 ICm 544/2012-99 Sp.zn.ins.řízení: KSOS 33 INS 6056/2011

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem Mgr. Rostislavem Krhutem ve věci žalobce: A/ Vlastimil Andree, Osvobození 489/18, 747 06 Opava 6 a B/ Ing. Miroslav Andree, Havlíčkova 1753/2, 746 01 Opava, zastoupeni: JUDr. Václav Stříbný, advokát, Ostrožná 233/40, 746 01 Opava, proti žalovanému: Mgr. Dagmar Cenknerová, Slezské náměstí 14, 743 01 Bílovec, insolvenční správkyně Ing. Radima Andree, o určení existence pohledávky,

t a k t o:

I. Určuje se, že žalobce A/ má v insolvenčním řízení dlužníka pohledávku ve výši 950.000,-Kč, která je zajištěna zástavním právem k budově- rodinnému domu v části obce Bílovec č.p. 401 na parcele č. 1946/2 a tomuto pozemku parc. č. 1946/2 zastavěná plocha a nádvoří, jakož i pozemkům parc. č. 1945 zastavěná plocha a nádvoří a parc. č. 1946/1 zahrada, zasaným v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Nový Jičín na LV č. 544 pro obec Bílovec a katastrální území Bílovec-město, okres Nový Jičín.

II. Žaloba se v části, v níž se domáhal žalobce A/ určení existence své zajištěné pohledávky i ve výši 800.000,-Kč, zamítá.

III. Určuje se, že žalobce B/ má v insolvenčním řízení dlužníka pohledávku ve výši 950.000,-Kč, která je zajištěna zástavním právem k budově-rodinnému

domu v části obce Bílovec č.p. 401 na parcele č. 1946/2 a tomuto pozemku parc. č. 1946/2 zastavěná plocha a nádvoří, jakož i pozemkům parc. č. 1945 zastavěná plocha a nádvoří a parc. č. 1946/1 zahrada, zasaným v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Nový Jičín na LV č. 544 pro obec Bílovec a katastrální území Bílovec-město, okres Nový Jičín.

IV. Žaloba se v části, v níž se domáhal žalobce B/ určení existence své zajištěné pohledávky i ve výši 800.000,-Kč, zamítá.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobami došlými soudu dne 27.2.2012, spojenými ke společnému projednání, domáhali se žalobci, aby bylo určeno, že každý z nich má vůči dlužníkovi pohledávku ve výši 1.750.000,-Kč na základě půjčky poskytnuté dlužníkovi dle smlouvy z 16.4.1999 v celkové výši 3.500.000,-Kč s tím, že jde o pohledávky zajištěné zástavním právem na nemovitostech uvedených ve výroku I (resp. III) tohoto rozhodnutí.

Žalovaná požadovala zamítnutí obou žalob s tím, že poskytnutí tvrzené částky není doloženo. Nebyla-li půjčka poskytnuta, nemohlo dojít ani k zajištění práva na její vrácení.

Insolvenčním spisem vzal soud za prokázané, že:

1. usnesením ze dne 23.6.2011 bylo rozhodnuto o úpadku a insolvenční řízení stále trvá,

2. žalovaná byla ustanovena insolvenčním správcem,

3. že každý z žalobců přihlásil pohledávku 1.750.000,-Kč z půjčky (přihlášky P14-1 a P15-1) a

4. že obě tyto přihlášené pohledávky žalovaná popřela u přezkumného jednání dne 30.1.2012 co do pravosti a pořadí-existence zajištění.

Obě žaloby byly podány včas, dříve než uplynulo 30 dnů od přezkumného jednání (§ 198/1 IZ).

Spor je skutkové povahy, redukován na v podstatě jedinou otázku-zda byla či nebyla částka 3.500.000,-Kč poskytnuta.

Soud provedl důkaz listinou označenou jako Smlouva o půjčce, datovanou dnem 16.4.1999. V této listině dlužník přijetí částky 3.500.000,-Kč potvrzuje. Rovněž ve své svědecké výpovědi dlužník převzetí této částky potvrdil. Soud však nedospěl k závěru, že oba tyto provedené důkazy poskytují jistotu pro závěr, že částka poskytnuta byla. Pochybnosti

ICM R soudu vzbuzuje fakt, že částka měla být poskytnuta hotově (a nikoliv jednoznačně průkazným bankovním převodem), že jde o úkon mezi bratry, tedy osobami blízkými, že závazek z tvrzené půjčky byl zajištěn zástavním právem až o deset let později a notářským zápisem o uznání závazku ještě o rok později a že výpověď samotného dlužníka je nepřesvědčivá v tom, jak s půjčkou naložil-poté, co svědek Tomáš Pražák jednoznačně vyloučil, že by od dlužníka v roce 1999 obdržel částku 1.600.000,-Kč (jak dlužník uvedl ve své svědecké výpovědi), sám dlužník připustil v přípisu soudu z 23.9.2013, že v jeho výpovědi mohlo dojít k omylům. Soud proto dospěl k závěru, že vzhledem k úpadku dlužníka-a nevyhnutelné skutečnosti, že zjištění pohledávky kteréhokoliv věřitele a zejména pohledávky zajištěné nutně vede k umenšení uspokojení pohledávek ostatních věřitelů-je jako případný podklad pro zjištění pohledávek žalobců nutno získat větší skutkovou jistotu. Soud proto zaměřil dokazování i na to, odkud měly být půjčené peníze opatřeny a jak s nimi mělo být naloženo, když právě zjištění uzavřeného a logicky navazujícího řetězce událostí opatření peněz-předání peněz-použití peněz by jistotu o poskytnutí půjčky dávalo a naopak, rozpornost a neúplnost tohoto řetězce by pochyby o poskytnutí půjčky zvyšovalo až k závěru, že poskytnutí půjčky prokázáno není.

Pokud jde o původ půjčených peněz, svědci Jan Kaňok a Dana Andree sice vypověděli, jak byla daná částka opatřena, mělo však stále jít o hotovostní operace, bez vyhotovení písemných smluv, u nichž se předpokládalo, že do konce roku, do účetní uzávěrky, budou vráceny, případně mělo jít o čerpání rodinných úspor v rozsahu částky 600.000,-Kč bez uvedení či doložení bližších údajů. Soud nemá pochybnosti o tom, že při podnikatelské činnosti obou žalobců docházelo k operativnímu přesunu hotovosti podle potřeby, výpovědi svědků však nedávají jistotu v tom, přesně jaké peníze měly být poskytnuty a že zejména neměly být do konce roku 1999 vráceny, když, jak shodně svědci vypovídali, vždy měly být tyto operativní půjčky vyrovnány ke konci daného roku. Ani tyto výpovědi tedy k dostatečné jistotě o opatření peněz, které měly být dlužníkovi poskytnuty, nevedly.

Pokud jde o využití půjčené částky, dlužník ve své výpovědi uvedl, že částku 1.600.000,-Kč měl použít na uhrazení svého dluhu u Tomáše Pražáka a částku 1.900.000,-Kč vložit do trezoru a použít pro své podnikání. Vrácení částky 1.600.000,-Kč však, jak výše uvedeno, svědek Tomáš Pražák popřel a sám dlužník připustil, že se mohl ve své výpovědi mýlit. Soud, hodnotíc všechny důkazy ve vzájemné souvislosti, dospívá k závěru, že o poskytnutí částky 1.600.000,-Kč stále existuje pochybnost, že provedené důkazy nejsou natolik přesvědčivé, aby umožnily závěr o poskytnutí půjčky učinit-žádný provedený důkaz není jednoznačný a ani řetězec důkazů podklad pro pevnost v úsudku nedává.

Oproti tomu, soud dospěl k závěru, že bylo prokázáno, že dlužník dne 16.4.1999 vložil do svého trezoru částku 1.900.000,-Kč, označenou jako Příjem-půjčka Miloš a Mira a že následně tato částka byla využita pro podnikání dlužníka, tak jak vysvětlila svědkyně Lenka Chocholoušová, která vedla účetnictví dlužníka. Tato svědkyně zejména přesvědčivě vysvětlila, jak byly tyto prostředky využity pro podnikání dlužníka, zejména pro úhradu mezd. Také ve své výpovědi vyvrátila alternativní skutkovou verzi žalované, že částka 1.900.000,-Kč pocházela z podnikání dlužníka-tržby z předchozího dne činily cca 1.400.000,-Kč, z čehož 650.000,-Kč bylo průkazně použito (převedeno), volných mohlo zůstat maximálně 750.000,-Kč, což je podstatně méně než předmětných 1.900.000,-Kč. Nadto, i pro využití částky 750.000,-Kč existuje možné vysvětlení, mohlo jít o vrácení krátkodobé, neevidované půjčky, které byly často využívány tak, aby dlužník zaplatil

ICM R za prodaná auta dodavateli a získal tak možnost převést auto na konečného zákazníka. Zápis v trezorové knize, navazující účetní záznamy a rozptýlení alternativní skutkové verze žalované považuje soud za pevný skutkový bod v zjišťování skutkového stavu, který spolu s výše uvedenými skutkovými závěry, které poskytnutí půjčky nevyvrátily, vede soud k závěru, že poskytnutí částky 1.900.000,-Kč prokázáno bylo. V této části tedy soud žalobám za použití ust. § 657 OZ vyhověl a určil, že každý z žalobců má pohledávku ve výši 950.000,-Kč.

Oproti tomu, soud z důvodu výše uvedených, nevzal za prokázané, že by byla poskytnuta i částka 1.600.000,-Kč, pročež v této části žaloby zamítl.

Jde-li o popřené zajištění, jediným důvodem popření byla samotná neexistence dluhu, proti samotnému vzniku či trvání zajištění žalovaná nic nenamítala.

Důkaz znaleckým posudkem k prozkoumání účetnictví dlužníka již soud neprováděl pro nadbytečnost, neboť již svědecká výpověď účetní dlužníka poskytla spolehlivý podklad pro zjištění o pro věc podstatných peněžních tocích.

Vznik zástavního práva k předmětným nemovitostem byl prokázán zástavní smlouvou z 13.7.2009.

Soud proto v části, v níž je zjištěna existence pohledávky žalobců, rozhodl i o tom, že jde o pohledávku zajištěnou.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142/2 o.s.ř., neboť míra procesního úspěchu všech účastníků řízení je přibližně stejná.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě.

V Ostravě dne 21.10.2013

Za správnost vyhotovení Mgr. Rostislav Krhut v.r. Petra Závorová samosoudce

ICM R