33 ICm 4625/2014
Jednací číslo: 33 ICm 4625/2014-51 KSOS 33INS 21917/2014

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl soudcem JUDr. Simonou Pittermannovou ve věci žalobkyně: Mgr. Zuzana Hrudová, se sídlem Masarykovo náměstí 38, 733 01 Karviná, insolvenční správkyně dlužníka: Petr anonymizovano , anonymizovano , bytem Porubská 344/60, 708 00 Ostrava-Poruba, zastoupené Mgr. Ing. Hynkem Navrátilem, advokátem se sídlem Matiční 730/3, 702 00 Ostrava-Moravská Ostrava, proti žalovanému: RCI Financial Services, s.r.o., se sídlem Želetavská 1525/1, 140 00 Praha 4, IČ: 25722328, zastoupenému Mgr. Petrem Šabatkou, advokátem se sídlem Perlová 371/5, 110 00 Praha 1, o určení neexistence vykonatelné pohledávky jako incidenčním sporu v insolvenční věci dlužníka Petra anonymizovano vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 33 INS 21917/2014

takto:

I. Návrh, aby soud určil, že žalovaný nemá za Petrem Janošem, anonymizovano , bytem Porubská 344/60, 708 00 Ostrava-Poruba nevykonatelnou pohledávku ve výši 5.470,78 Kč, se zamítá. isir.justi ce.cz

II. Ohledně návrhu, aby soud určil, že žalovaný nemá za Petrem Janošem, anonymizovano , bytem Porubská 344/60, 708 00 Ostrava-Poruba vykonatelnou pohledávku ve výši 95.076 Kč, se řízení zastavuje.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 13.122,45 Kč, k rukám advokáta žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění:

Žalobou ze dne 31.12.2014 se žalobkyně domáhala, aby soud určil, že žalovaný nemá za dlužníkem částečně vykonatelnou pohledávku v celkové výši 120.519,27 Kč, ale pouze nevykonatelnou pohledávku ve výši 19.971,79 Kč.

Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že pohledávka žalovaného přihlášená do insolvenčního řízení jako vykonatelná, je pohledávkou nevykonatelnou, neboť rozhodčí doložka, na základě které byl vydán rozhodčí nález, je neplatná. V rozhodčí doložce nebyl jasně určen rozhodce, který bude o věci rozhodovat, rozhodčí řízení bylo vedeno písemně a koncipováno jako jednoinstanční. Taková rozhodčí doložka vedla ke zvýhodnění věřitele oproti dlužníku, který v právním vztahu vystupoval jako spotřebitel. Rozhodčí nález vydaný na základě neplatné rozhodčí doložky je nicotný. Dále žalobkyně tvrdila, že smlouva o osobním úvěru je neplatná pro rozpor s dobrými mravy a spotřebitelským právem. Žalobkyně tak popřela pohledávku žalovaného ve výši 26.939 Kč představující náklady rozhodčího řízení. Žalovaný má dle žalobkyně nárok na jistinu pohledávky a úroky z prodlení od 20.12.2009 do 15.9.2014, tj. celkem částku ve výši 93.534,79 Kč sníženou o částku 73.563 Kč, kterou vymohla v exekučním řízení.

Žalovaný postavil svou obranu na tvrzení, že dne 16.6.2015 vzal částečně zpět svou přihlášku co do částky 95.076,70 Kč a zcela zpět co do vykonatelnosti s ohledem na judikaturu týkající se rozhodčích doložek a plnění získaná od soudního exekutora ve výši 68.137,70 Kč. Žalovanému tak zůstala za dlužníkem nevykonatelná pohledávka ve výši 25.442,57 Kč. Žalovaný navrhl, aby byla žaloba zamítnuta a žalobkyni uložena povinnost zaplatit žalovanému náklady soudního řízení, neboť žalovaný sjednal s dlužníkem platnou rozhodčí doložku v souladu s tehdy platnými právními předpisy a judikaturou soudů, rozhodčí nález je existující a pravomocný exekuční titul. Žalobkyně měla žalovaného nejdříve vyzvat k opravě a doplnění přihlášky pohledávky, místo toho podala předmětnou žalobu, čímž vyvolala incidenční spor.

Návrhem ze dne 4.10.2016 vzala žalobkyně částečně zpět žalobu co do částky 95.076,70 Kč. Předmětem sporu tak zůstala pohledávka žalované ve výši 5.470,78 Kč.

ICM R

Žalobkyně ani poté, co byla soudem poučena, nespecifikovala, zda výše uvedená pohledávka představuje jistinu nebo úroky z prodlení.

Soud provedl důkaz insolvenčním spisem vedeným Krajským soudem v Ostravě pod sp.zn. KSOS 33 INS 21917/2014:

Usnesením ze dne 16.9.2014 č.j. KSOS 33 INS 21917/2014-A-8 zjistil Krajský soud v Ostravě (dále jen insolvenční soud ) úpadek dlužníka, insolvenční správkyní ustanovil žalobkyni a povolil řešení úpadku formou oddlužení (zjištěno z usnesení insolvenčního soudu ze dne 16.9.2014 č.j. KSOS 33 INS 21917/2014-A-8).

Usnesením ze dne 15.1.2015 č.j. KSOS 33 INS 21917/2014-B-3 chválil insolvenční soud oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře (zjištěno z usnesení insolvenčního soudu ze dne 15.1.2015 č.j. KSOS 33 INS 21917/2014-B-3).

Žalovaný do insolvenčního řízení dlužníka přihlásil pohledávku v celkové výši 120.519,27 Kč. Pohledávka byla co do výše 95.961 Kč přihlášena jako vykonatelná na základě rozhodčího nálezu č. 24/2012. Pohledávka se skládala z jistiny ve výši 69.022 Kč z titulu předčasného ukončení smlouvy o úvěru a s tím spojeného finanční vyrovnání a z příslušenství ve výši 51.497,27 Kč představující poplatek za rozhodčí řízení ve výši 3.371 Kč, náklady právního zastoupení ve výši 23.568 Kč a úroků z prodlení dle vykonatelného rozhodčího nálezu ode dne 20.12.2009 do dne 16.9.2014 ve výši 24.558,27 Kč (zjištěno z přihlášky pohledávky žalované č. P 1, doručené soudu dne 8.10.2014).

Žalovaný svým podáním ze dne 4.5.2015, adresovaným insolvenčnímu soudu opravil a doplnil přihlášku pohledávky a to tak, že vzal částečně zpět svou pohledávku co do výše 95.076,70 Kč a v celém rozsahu co do vykonatelnosti. Žalovaný vzal zpět pohledávku představující náklady rozhodčího řízení a pohledávku představující část jistiny ve výši 68.137,70 Kč. Žalovanému tak zůstala přihlášená nevykonatelná pohledávka ve výši 25.442,57 Kč (zjištěno z opravy a doplnění přihlášky pohledávky ze dne 4.5.2015).

Žalobkyně na přezkumném jednání dne 1.12.2014 popřela pohledávku žalovaného co do výše 26.939 Kč, představující příslušenství pohledávky (náklady rozhodčího řízení) z důvodu neplatnosti rozhodčího nálezu, neboť rozhodčí doložka nebyla platně sjednána. Věřitel má dle žalobkyně nárok pouze na jistinu ve výši 69.022 Kč a úroky z prodlení od 20.12.2009 do 15.9.2014, tj. celkem 93.534,79 Kč. Žalobkyně však zjistila, že v rámci exekučního řízení vymohl žalovaný jako oprávněný částku v minimální výši 73.563 Kč, proto má žalovaný nárok na uspokojení pohledávky pouze co do výše 19.971,79 Kč. Žalobkyně tak popřela pohledávku žalovaného v celkové výši 100.547,48 Kč a uznala ve výši 19.971,79 Kč. Dlužník pohledávku žalovaného uznal v plném rozsahu (zjištěno ze seznamu přihlášených pohledávek-přezkumného listu pohledávky žalovaného č. P1).

Usnesením ze dne 27.7.2016 č.j. KSOS 33 INS 21917/2014-P1-3 vzal insolvenční soud na vědomí částečné zpětvzetí přihlášky pohledávky žalovaného co do výše 95.076,70 Kč a co do vykonatelnosti v celém rozsahu (zjištěno z usnesení insolvenčního soudu ze dne 27.7.2016 č.j. KSOS 33 INS 21917/2014-P1-3).

ICM R

Soud dále provedl důkaz těmito listinami:

Dne 23.5.2012 vydal rozhodce-advokátka JUDr. Václava Baudišová, zapsaná v seznamu rozhodců vedeného při České leasingové a finanční asociaci, rozhodčí nález č. 24/2012, kterým uložila zdejšímu dlužníku povinnost zaplatit zdejší žalované částku ve výši 69.022 Kč s 8,5 % úrokem z prodlení od 20.12.2009 do 31.12.2009, s 8 % úrokem z prodlení od 1.1.2010 do 30.6.2010, s 7,75 % úrokem z prodlení od 1.7.2012 do 23.5.2012 a dále pak s úrokem z prodlení odpovídajícím ročně výši repo sazby stanovené ČNB pro poslední dne kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 7 procentních bodů od 24.5.2012 do zaplacení. Zdejšímu dlužníku byla dále uložena povinnost zaplatit zdejší žalované náklady rozhodčího řízení ve výši 23.568 Kč (zjištěno z rozhodčího nálezu ze dne 23.5.2012 č. 24/2012 vydaného JUDr. Václavou Baudišovou).

JUDr. Petr Kocián, soudní exekutor, Exekutorský úřad Brno-venkov, poukázal na účet žalované dne 18.7.2013 částku ve výši 1.135 Kč, dne 15.3.2014 částku ve výši 49.553,90 Kč, dne 14.4.2014 částku ve výši 2.622,10 Kč, dne 15.5.2014 částku ve výši 4.668 Kč, dne 13.6.2014 částku ve výši 7.577,60 Kč a dne 14.7.2014 částku ve výši 2.581,10 Kč. Na účet žalobkyně poukázal exekutor dne 3.2.2015 částku ve výši 15.472 Kč. Celkem tak exekutor zaplatil žalované částku ve výši 68.137,70 Kč a žalobkyni částku ve výši 15.472 Kč (zjištěno z přehledu plateb provedených JUDr. Petrem Kociánem, soudním exekutorem, Exekutorský úřad Brno-venkov, v exekučním řízení vedeným pod sp.zn. EX 11406/12).

Soud na základě provedeného dokazování dospěl k tomuto skutkovému závěru:

Insolvenční soud usnesením ze dne 16.9.2014 zjistil úpadek dlužníka, insolvenční správkyní ustanovil žalobkyni a povolil řešení úpadku formou oddlužen. Žalovaný do insolvenčního řízení dlužníka přihlásil pohledávku skládající se jistiny ve výši 69.022 Kč a příslušenství ve výši 51.497,27 Kč představující náklady rozhodčího řízení ve výši 26.939 Kč a úroků z prodlení od 20.12.2009 do 16.9.2014 ve výši 24.558,27 Kč. Pohledávka byla přihlášena co do výše 95.961 Kč jako vykonatelná na základě rozhodčího nálezu č. 24/2012. Žalobkyně na přezkumném jednání popřela pohledávku žalovaného představující náklady rozhodčího řízení ve výši 26.939 Kč z důvodu neplatnosti rozhodčího nálezu a pohledávku ve výši 73.608,48 Kč z důvodu, že dle žalobkyně má žalovaný nárok jen na jistinu a úroky z prodlení od 20.12.2009 do 15.9.2014 s tím, že tato pohledávky byla již částečně uspokojena v exekučním řízení minimálně ve výši 73.563 Kč. Žalobkyně tak uznala pohledávku žalovaného pouze co do výše 19.971,79 Kč. Dlužník pohledávku žalovaného uznal v celém rozsahu. Žalovaný poté vzal částečně zpět přihlášku pohledávky představující náklady rozhodčího řízení, část jistiny ve výši 68.137,70 Kč a v celém rozsahu vykonatelnost pohledávky. Insolvenční soud vzal na vědomí částečné zpětvzetí pohledávky žalovaného ve svém usnesení ze dne 27.7.2016, č.j. KSOS 33 INS 21917/2014-P1-3. Předmětem sporu zůstala pohledávka ve výši 5.470,78 Kč.

K přípustnosti žaloby:

ICM R

Podle ust. § 199 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen insolvenční zákon ) insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu.

Předmětná žaloba byla doručena soudu dne 31.12.2014 a přezkumné jednání se konalo dne 1.12.2014. Žaloba tak byla insolvenční správkyní podána v souladu s ust. § 199 odst. 1 insolvenčního zákona ve lhůtě 30 dnů od konání přezkumného jednání.

K částečnému zpětvzetí žaloby:

Dle ust. § 7 insolvenčního zákona platí, že nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Dle ust. § 96 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela (odst. 1). Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí (odst. 2).

Návrhem ze dne 4.10.2016 vzala žalobkyně částečně zpět žalobu co do částky 95.076,70 Kč z důvodu částečného zpětvzetí pohledávky žalovaného. Předmětem sporu tak zůstala pohledávka žalovaného ve výši 5.470,78 Kč.

Soud ohledně návrhu, aby soud určil, že žalovaný nemá za dlužníkem vykonatelnou pohledávku ve výši 95.076 Kč, rozhodl v souladu s ust. § 7 insolvenčního zákona a ust. § 96 odst. 1 a 2 tak, že řízení v tomto rozsahu zastavil.

K určení pravosti pohledávky:

Dle ust. § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení.

Podle ust. § 118a odst. 1 o.s.ř. ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy.

ICM R

Břemenem tvrzení se rozumí procesní odpovědnost účastníka řízení za to, že se soud dozví o právně významných skutečnostech potřebných pro rozhodnutí. Neunesení břemene tvrzení by znamenalo rozhodnutí soudu v jeho neprospěch. Smyslem břemene tvrzení, popřípadě důkazního břemene, je umožnit soudu rozhodnout o věci samé i v takových případech, kdy určitá skutečnost, významná podle hmotného práva pro rozhodnutí o věci, nebyla účastníkem tvrzena, popřípadě nebyla účastníkem prokázána.

Po částečném zastavení řízení zůstala předmětem sporu pohledávka žalované ve výši 5.470,78 Kč. Žalobkyně ani poté, co byla soudem poučena dle ust. § 118a odst. 1 o.s.ř., nedoplnila svá tvrzení týkající se specifikace pohledávky žalované. Soudu tak není známa skutečnost, zda předmětná pohledávka představuje jistinu pohledávky nebo její příslušenství, či v jakém rozsahu se jedná o jistinu pohledávky a v jakém rozsahu o příslušenství pohledávky. Přitom tyto skutečnosti jsou významné pro rozhodnutí předmětného sporu.

Žalobkyně netvrdila skutečnosti významné pro rozhodnutí sporu, čímž neunesla břemeno tvrzení.

Soud s ohledem na výše uvedené skutečnosti rozhodl, že se návrh žalobkyně, aby soud určil, že žalovaný nemá za dlužníkem nevykonatelnou pohledávku ve výši 5.470,78 Kč, zamítá.

Podle ust. § 163 insolvenčního zákona o nákladech incidenčního sporu a jejich náhradě rozhodne insolvenční soud v rozhodnutí o incidenčním sporu, a to podle ustanovení občanského soudního řádu, není-li v tomto zákoně stanoveno jinak. Náhrada nákladů incidenčního sporu je zvláštní pohledávkou, na kterou se nevztahuje § 170 písm. f).

Podle ust. § 202 insolvenčního zákona ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Náhrada nákladů řízení přiznaná v tomto sporu vůči dlužníku se pokládá za přihlášenou podle tohoto zákona a uspokojí se v insolvenčním řízení ve stejném pořadí jako pohledávka, o kterou se vedl spor. Náklady, které v tomto sporu vznikly insolvenčnímu správci, se hradí z majetkové podstaty; do ní náleží i náhrada nákladů řízení přiznaná insolvenčnímu správci (odst. 1). Náklady řízení, které vznikly zaviněním insolvenčního správce nebo náhodou, která se mu přihodila, nese on sám a ostatním účastníkům je povinen je nahradit (odst. 2).

Podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala částečně zpět žalobu co do částky 95.076,70 Kč z důvodu částečného zpětvzetí přihlášky žalovaného, tedy z důvodu zavinění na straně žalovaného a ve zbývající části řízení nebyla úspěšná, má žalobkyně právo na částečnou náhradu nákladů řízení dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. ve výši 90 % přiznaných nákladů.

ICM R

Žalobkyni náleží odměna advokáta za 3 a 1/2 úkon právní služby ve výši 10.850 Kč za převzetí a přípravu právního zastoupení, účast u jednání soudu dne 28.6.2016 a 11.10.2016 a návrh ze dne 5.10.2016 dle ust. § 9 odst. 4 písm. c), ust. § 7 bod 5 a ust. § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů (dále jen vyhláška ). Dále žalobkyni náleží náhrada hotových výdajů v paušální částce 300 Kč za 1 úkon právní služby dle ust. § 13 odst. 3 vyhlášky, celkem tedy 1.200 Kč za 4 úkony právní služby. Právní zástupce žalobkyně předložil soudu v souladu s ust. § 14a vyhlášky osvědčení o registraci k DPH, proto se k částce skládající se z odměny a hotových výdajů připočte DPH ve výši 21 % z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů, které činí 2.530,50 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyni náleží 90 % nákladů řízení, rozhodl soud, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 13.122,45 Kč, a to k rukám advokáta žalobkyně dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. a do 3 dnů od právní moci rozsudku dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.

Žalovaný byl v řízení pouze částečně úspěšný, proto by jí vzniklo právo na náhradu nákladů řízení ve výši 10 %, ale vzhledem k tomu, že na straně žalobkyně vystupuje insolvenční správkyně, která má dle ust. § 202 odst. 1 insolvenčního zákona nákladovou imunitu a soud zde neshledal důvody pro aplikaci ust. § 202 odst. 2 insolvenčního zákona, soud žalované žádné náklady řízení nepřiznal.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě.

V Ostravě dne 20.10.2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Simona Pittermannová,v.r. Andrea Mrenicová soudce

ICM R