33 ICm 3865/2013
Jednací číslo: 33 ICm 3865/2013-19 Sp.zn. ins. řízení: KSOS 33 INS 15945/2012

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Bartoszovou, Ph.D. ve věci žalobce: Mgr. Daniel Siwy, se sídlem Hlavní třída 87/2, 737 01 Český Těšín, insolvenční správce dlužníka TRAKCE-TOR SPÓŁKA Z OGRANICZONĄ ODPOWIEDZIALNOŚCIĄ, registrační číslo: 240185433, ul. Pokoju 1, 43-400, Cieszyn, Polská republika, proti žalovanému: Trakce, a.s., se sídlem Hlávkova 428/3, Přívoz, 702 00 Ostrava, IČ: 25836510, o odpůrčí žalobě, rozsudkem pro uznání

t a k t o:

I. U r č u j e s e , že právní úkon dlužníka TRAKCE-TOR SPÓŁKA Z OGRANICZONĄ ODPOWIEDZIALNOŚCIĄ, registrační číslo: 240185433, ul. Pokoju 1, 43-400, Cieszyn, Polská republika spočívající v uhrazení částky 61.300,-PLN žalovanému dne 29.06.2012 z titulu vrácení části finančních prostředků půjčených na základě smlouvy o půjčce ze dne 28.06.2012, je vůči věřitelům dlužníka neúčinný.

II. Žalovaný j e p o v i n e n vydat do majetkové podstaty dlužníka v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 33 INS 15945/2012 plnění z neúčinného právního úkonu ve výši 61.300,-PLN do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit České republice na účet Krajského soudu v Ostravě soudní poplatek ve výši 2.000,-Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

O d ů v o d n ě n í:

Žalobou doručenou soudu dne 14.11.2013, se žalobce domáhal určení, že právní úkon dlužníka TRAKCE-TOR SPÓŁKA Z OGRANICZONĄ ODPOWIEDZIALNOŚCIĄ, registrační číslo: 240185433, ul. Pokoju 1, 43-400, Cieszyn, Polská republika spočívající v uhrazení částky 61.300,-PLN žalovanému dne 29.06.2012 z titulu vrácení části finančních prostředků půjčených na základě smlouvy o půjčce ze dne 28.06.2012, je vůči věřitelům dlužníka neúčinný a dále se domáhal vydání plnění z neúčinného právního úkonu ve výši 61.300,-PLN do majetkové podstaty dlužníka. Žalobu odůvodnil tím, že usnesením Krajského soudu v Ostravě, č.j. KSOS 33 INS 15945/2012-A16 ze dne 14.11.2012 byl zjištěn úpadek dlužníka. Insolvenčním správcem byl ustanoven žalobce a žalobce je tak v souladu s ust. § 239 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen IZ ) aktivně legitimován k podání odpůrčí žaloby. U žalovaného je dána pasivní legitimace, neboť v jeho prospěch byl učiněn právní úkon, jemuž je touto žalobou odporováno, případně který je již ze zákona neúčinný. Odpůrčí žaloba je podávána v zákonem stanovené lhůtě, neboť dle ust. § 239 odst. 3 IZ může insolvenční správce podat odpůrčí žalobu ve lhůtě jednoho roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku. Mezi dlužníkem a žalovaným byla dne 28.06.2012 uzavřena smlouva o půjčce, na jejímž základě žalovaný poskytl dlužníkovi půjčku ve výši 200.000,-PLN. Dlužník se dle § 3 odst. 1 smlouvy zavázal finanční prostředky vrátit dne 31.12.2013. Již dne 29.06.2012, tedy v den zahájení insolvenčního řízení, dlužník žalovanému část půjčených finančních prostředků vrátil, a to ve výši 61.300,-PLN. Tuto skutečnost jednoznačně dokládá příjmový doklad č. 06/06/2012 ze dne 29. června 2012. Dlužník tedy zcela jednoznačně splnil částečně svůj dluh dříve, než se stal splatným. Žalobce uvádí, že výše uvedená částečná vratka půjčky byla ze strany dlužníka účiněna v době, když již vůči němu bylo zahájeno insolvenční řízení. Již v dané době tedy trvaly účinky zahájení insolvenčního řízení a na dlužníka se vztahovala omezení vyplývající z ust. § 111 IZ. Insolvenční soud přitom nevydal žádné rozhodnutí, které by účinek omezení vyplývajících z ust. § 111 IZ zmírňovalo. Výše uvedený úkon dlužníka spočívající v částečné vratce půjčky je právním úkonem vůči věřitelům dlužníka neúčinným

ICM R ve smyslu § 111 odst. 3 IZ, když se současně nejednalo o naplnění dispozice uvedené v § 111 odst. 2 IZ. Omezení vyplývající z ust. § 111 odst. 1 IZ se dle druhého odstavce téhož paragrafu nevztahují pouze na úkony nutné např. k provozování podniku v rámci obvyklého hospodaření či k odvrácení škody. Jelikož se dlužník nemůže po zahájení insolvenčního řízení chovat tak, jako by se tímto zahájením nic nezměnilo, není výjimkou z omezení dle § 111 odst. 1 IZ jakékoliv plnění související např. s provozem podniku, nýbrž pouze skutečně nutné plnění. Žádné okolnosti, které by odůvodňovaly nutnost dlužníka částečně hradit pohledávku žalovaného, však v daném případě neexistovaly. Pro případ, že soud neshledá výše uvedený úkon dlužníka neúčinným dle ust. § 111 IZ, pak žalobce uvádí, že je s ohledem na dále uvedené skutečnosti přesvědčen o tom, že úkon dlužníka spočívající v částečné vratce půjčky byl učiněn v době, kdy tento dlužník naplňoval znaky úpadku ve formě platební neschopnosti, neboť měl více věřitelů, závazky po lhůtě splatnosti déle než 30 dnů a tyto závazky nebyl schopen splácet, když tyto závazky byly po lhůtě splatnosti o více než 3 měsíce. Mezi tyto závazky patří například závazky vůči:

1) společnosti INSTALL CZ, s.r.o., se sídlem Frýdlant nad Ostravicí, Frýdlant, Kúty 1723, IČ: 25876643 (pohledávka ve výši 2.434.322,-Kč s příslušenstvím; pohledávka věřitele se stala splatnou postupně s tím, že nejmladší pohledávka je splatná již od 07.02.2012; pohledávka přihlášena do insolvenčního řízení dlužníka přihláškou P1); 2) společnosti TALPA-RPF, s.r.o., se sídlem Ostrava, Kunčičky, Holvekova 645/36, PSČ 718 00, IČ: 64615391 (pohledávka ve výši 308.700,-Kč s příslušenstvím; pohledávka je splatná od 02.07.2011; pohledávka přihlášena do insolvenčního řízení dlužníka přihláškou P3); 3) společnost TORAMOS, s.r.o., se sídlem Český Těšín, ul. Tovární 1001/129, PSČ 737 01, IČ: 61944327 (pohledávka ve výši 944.830,40 Kč s příslušenstvím; pohledávka je splatná od 13.12.2011; pohledávka přihlášena do insolvenčního řízení dlužníka přihláškou P11).

S ohledem na skutečnost, že se dlužník nacházel v době úhrady realizované ve prospěch žalovaného v úpadku, měl dlužník postupovat v souladu s cíli a zásadami insolvenčního zákona, tj. především v souladu se zásadou poměrného uspokojování všech svých věřitelů. Dlužník však jednal v rozporu s touto zásadou, když svůj závazek vůči žalovanému částečně splnil, přestože si byl vědom existence již dříve splatných závazků, které uhradil rovněž jen zčásti nebo neuhradil vůbec. Žalovaný tak byl jednoznačně dlužníkem zvýhodněn na úkor jeho ostatních věřitelů. Žalobce zdůrazňuje, že dlužník plnil dluh vůči žalovanému, který dosud nebyl splatný, což je v rámci demonstrativního výčtu obsaženého v § 241 odst. 3 písm. a) IZ uvedeno jako typický příklad zvýhodnění věřitele na úkor ostatních věřitelů. Žalovaný přitom měl možnost při náležité pečlivosti poznat, že se dlužník nachází v úpadku, resp. že má finanční problémy, když vůči dlužníkovi již v době přijetí plnění od dlužníka bylo zahájeno insolvenční řízení, což žalovaný mohl zjistit z insolvenčního rejstříku, proto si musel být vědom, že přijetím plnění od dlužníka bude oproti ostatním věřitelům zvýhodněn. Navíc je žalovaný jediným společníkem dlužníka, tudíž s ohledem na ust. § 241 odst. 2 IZ se má za to, že úkon byl učiněn v době, kdy byl dlužník již v úpadku a nejsou splněny podmínky negativní definice zvýhodňujícího právního úkonu dle ust. § 241 odst. 5 IZ. V rámci insolvenčního řízení byly ke dni podání této žaloby zjištěny pohledávky věřitelů ve výši 16.808.472,46 Kč s tím, že část pohledávek nebyla dosud předmětem přezkumu v rámci přezkumného jednání. Stavy bankovních účtů vedených pro

ICM R

účely insolvenčního řízení činí ke dni podání žaloby v součtu 4.278.206,81 Kč. Z této částky však připadá na zajištěného věřitele zhruba 889.303,-Kč a nejsou od ní odečteny pohledávky za majetkovou podstatou. Jediným hodnotnějším aktivem dlužníka vedle finančních prostředků na účtu, jsou jeho pohledávky vůči třetím osobám ve výši 2.661.990,27 Kč a 1.143.824,75 PLN s příslušenstvím s tím, že jejich dobytnost lze jen stěží předvídat. Na základě výše uvedeného lze jednoznačně konstatovat, že žalovanému se dostalo většího plnění, než které by mu příslušelo v konkursu. Žalobce tak má za to, že se v případě plnění ve prospěch žalovaného jednalo o neúčinný právní úkon podle § 111 odst. 3 IZ a navíc jsou splněny insolvenčním zákonem stanovené podmínky pro uplatnění odporovatelnosti právního úkonu dle § 241 odst. 1 IZ.

Usnesení ze dne 10.03.2014 obsahující výzvu k vyjádření k žalobě dle § 114a odst. 2 písm. a) o.s.ř. bylo žalovanému do datové schránky doručeno dne 14.03.2014, avšak žalovaný na tuto výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, a soud proto vydal dne 14.05.2014 usnesení s tzv. kvalifikovanou výzvou k vyjádření k žalobě (§ 114b odst. 1 o.s.ř.), a to ve lhůtě 30 dnů od doručení tohoto usnesení. Usnesení bylo doručeno žalovanému do datové schránky dne 23.05.2014, přičemž včasným podáním doručeným soudu dne 24.06.2014 (podaným k poštovní přepravě dne 23.06.2014) žalovaný na tuto výzvu reagoval pouze tak, že není schopen právně posoudit, zda-li má žalobce pravdu a bude tak čekat na posouzení a vyjádření soudu.

Podle § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Podle § 114b odst. 1 o.s.ř., vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, jakož i tehdy, bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, může předseda senátu místo výzvy podle § 114a odst. 2 písm. a) nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení; to neplatí ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2), a ve věcech uvedených v § 120 odst. 2.

Podle § 114b odst. 2 o.s.ř., k podání vyjádření podle odstavce 1 předseda senátu určí lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení. Bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, určí tuto lhůtu až ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu, elektronickému platebnímu rozkazu nebo evropskému platebnímu rozkazu.

Podle § 114b odst. 4 o.s.ř., usnesení podle odstavce 1 musí být žalovanému doručeno do vlastních rukou, náhradní doručení je vyloučeno; to neplatí, doručuje-li se prostřednictvím

ICM R veřejné datové sítě do datové schránky. Usnesení nesmí být žalovanému doručeno dříve než žaloba.

Podle § 114b odst. 5 o.s.ř., jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst. 3) musí být poučen. To neplatí, jsou-li splněny předpoklady pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby.

Podle § 153a odst. 2 o.s.ř., rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1) o.s.ř.

Podle § 153a odst. 3 o.s.ř., rozsudkem pro uznání soud rozhodne také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§114b odst. 5 a § 114c odst. 6).

Podle § 153a odst. 4 o.s.ř., jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být nařízeno jednání.

Podle § 157 odst. 3 o.s.ř., v odůvodnění rozsudku pro uznání nebo rozsudku pro zmeškání uvede soud pouze předmět řízení a stručně vyloží důvody, pro které rozhodl rozsudkem pro uznání nebo rozsudkem pro zmeškání.

Soud v první řadě konstatuje, že odpůrčí žaloba byla žalobcem podána včas ve lhůtě jednoho roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku (§ 239 odst. 3 IZ), když byla doručena soudu dne 14.11.2013 a účinky rozhodnutí o úpadku KSOS 33 INS 15945/2012 nastaly dne 14.11.2012. Žalobce je aktivně legitimován dle § 239 odst. 1 IZ, neboť odporovat právním úkonům dlužníka může v insolvenčním řízení pouze insolvenční správce odpůrčí žalobou. Insolvenční řízení dosud skončeno nebylo. Předpoklady pro odmítnutí incidenční žaloby ve smyslu § 160 odst. 4 IZ, popř. pro zastavení řízení pro nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit ve smyslu § 160 odst. 5 IZ, které by bránily vydání rozsudku pro uznání, tak nebyly soudem shledány.

Vyzve-li soud žalovaného podle ustanovení § 114b o.s.ř., aby se ve věci písemně vyjádřil, žalovaný výzvě soudu vyhoví tím, že se ve stanovené lhůtě písemně vyjádří, zda nárok uplatněný v žalobě uznává, a to zcela, zčásti nebo co do základu. Uzná-li nárok uplatněný v žalobě zcela, nemusí písemné vyjádření obsahovat žádné další údaje. V případě, že nárok zcela neuzná (tj. uzná-li nárok jen zčásti nebo co do základu, popřípadě jej neuzná vůbec), musí písemné vyjádření obsahovat též vylíčení rozhodujících skutečností, na nichž staví svoji obranu proti nároku uplatněnému v žalobě, popřípadě označení důkazů, jejichž provedení navrhuje k prokázání svých tvrzení. Vylíčením rozhodujících skutečností žalovaný reaguje na to, co o skutečnostech významných pro rozhodnutí ve věci tvrdil žalobce; obrana žalovaného spočívá v tom, že-ačkoliv pravdivost některých tvrzení žalobce může potvrzovat -vyvrací svými konkrétními údaji pravdivost jiných tvrzení žalobce, popřípadě že uvádí další

ICM R skutečnosti, které žalobce netvrdil, na jejichž základě by spor měl vyznít v jeho prospěch (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 08.03.2005, sp. zn. 21 Cdo 1951/2004).

Žalovaný v reakci na kvalifikovanou výzvu k vyjádření neuvedl, zda, popř. v jakém rozsahu uznává nárok žalobce a ani neuvedl žádná skutková tvrzení, ze kterých by bylo zřejmé, v čem spočívá jeho obrana proti žalobním tvrzením. Z obsahu výzvy přitom jednoznačně vyplývá, že soud nepožaduje po žalovaném jakýkoli právní rozbor, nýbrž právě uvedení skutečností, na nichž buduje svou obranu proti tvrzením žalobce. Postačí, jestliže postaví proti tvrzením žalobce alespoň taková svá tvrzení o rozhodujících skutečnostech, z nichž vyplývá základ jeho obrany proti žalobě, tedy jestliže uvede přinejmenším takové skutečnosti, které, budou-li také prokázány, mohou vést k tomu, že bude (může) mít ve sporu alespoň částečný úspěch (viz opět rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 08.03.2005, sp. zn. 21 Cdo 1951/2004). Pokud tedy žalovaný na usnesení soudu obsahující kvalifikovanou výzvu k vyjádření k žalobě reagoval tak, že není schopen právně posoudit věc, pak soud dospívá k jednoznačnému závěru, že žalovaný na kvalifikovanou výzvu k vyjádření nereagoval adekvátním způsobem. S marným uplynutím lhůty, kterou soud stanovil žalovanému pro písemné vyjádření ve věci, ustanovení § 114b odst. 5 o.s.ř. spojuje fikci, že nárok, který byl proti němu uplatněn v žalobě, zcela uznává. Na základě této fikce uznání nároku pak soud rozhodl v neprospěch žalovaného bez nařízení jednání rozsudkem pro uznání (§ 153a odst. 3, odst. 4 o.s.ř.). V daném případě je předmětem řízení nárok žalobce na určení neúčinnosti právního úkonu a na vydání plnění z neúčinného právního úkonu do majetkové podstaty dlužníka. Jedná se tedy o věc, ve které lze uzavřít a schválit smír a vydání rozsudku pro uznání není vyloučeno ani povahou věci, ani rozporem s kogentními právními předpisy, když nárok žalobce lze podřadit pod ustanovení § 111 IZ, resp. § 241 a násl. IZ a § 237 IZ.

Soud proto rozhodl rozsudkem pro uznání tak, že určil, že právní úkon dlužníka TRAKCE-TOR SPÓŁKA Z OGRANICZONĄ ODPOWIEDZIALNOŚCIĄ, registrační číslo: 240185433, ul. Pokoju 1, 43-400, Cieszyn, Polská republika spočívající v uhrazení částky 61.300,-PLN žalovanému dne 29.06.2012 z titulu vrácení části finančních prostředků půjčených na základě smlouvy o půjčce ze dne 28.06.2012, je vůči věřitelům dlužníka neúčinný a dále rozhodl o povinnosti žalovaného vydat do majetkové podstaty dlužníka v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 33 INS 15945/2012 plnění z neúčinného právního úkonu ve výši 61.300,-PLN do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, když lhůta k plnění má oporu v ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.

Podle § 163 IZ o nákladech incidenčního sporu a jejich náhradě rozhodne insolvenční soud v rozhodnutí o incidenčním sporu, a to podle ustanovení občanského soudního řádu, není-li v tomto zákoně stanoveno jinak. Náhrada nákladů incidenčního sporu je zvláštní pohledávkou, na kterou se nevztahuje § 170 písm. f).

Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

ICM R

Žalobce byl ve věci úspěšný a má tak proti žalovanému dle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení. Z obsahu spisu nevyplývá, že by žalobci nějaké náklady řízení vznikly, a soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

Vzhledem k tomu, že žalobce je v řízení osvobozen od soudních poplatků dle § 11 odst. 2 písm. n) zákona č. 549/1991 Sb. a byl v řízení zcela úspěšný, přešla na neúspěšného žalovaného, který nebyl osvobozen od soudních poplatků, poplatková povinnost dle § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích č. 549/1991 Sb. V daném případě činí soudní poplatek 2.000,-Kč dle položky 13 bod 1 písm. d) Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., a soud proto zavázal žalovaného, aby České republice na účet Krajského soudu v Ostravě zaplatil soudní poplatek ve výši 2.000,-Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, když lhůta k plnění se opírá o ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15ti dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, písemně ve dvojím vyhotovení.

U odvolání proti rozsudku pro uznání jsou odvolacím důvodem jen vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a) o.s.ř. a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jeho vydání (§ 153b).

Podle § 205 odst. 2 písm. a) o.s.ř. odvolání proti rozsudku nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, lze odůvodnit jen tím, že nebyly splněny podmínky řízení, rozhodoval věcně nepříslušný soud prvního stupně, rozhodnutí soudu prvního stupně vydal vyloučený soudce (přísedící) nebo soud prvního stupně byl nesprávně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát.

U vedlejších výroků toto omezení neplatí.

Neplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon tohoto rozhodnutí.

V Ostravě dne 08.08.2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Jitka Bartoszová, Ph.D., v.r. Vanessa Plonková samosoudkyně

ICM R