33 ICm 3835/2012
Jednací číslo: 33 ICm 3835/2012-90 (KSPH 37 INS 11257/2012)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Petrem Šuránkem ve věci žalobce Mgr. Radana Melky, se sídlem Trojanova 18, 120 00 Praha 2, insolvenčního správce dlužníka Ing. Aleše anonymizovano , anonymizovano , bytem Buková 14, Věšín, 262 42 Rožmitál pod Třemšínem, zastoupeného Mgr. Janou Párovou Langerovou, advokátkou se sídlem U Státní dráhy 248/4, 160 00 Praha 6, proti žalovanému Ing. Danielu Turnovskému, anonymizovano , anonymizovano , bytem Na Rovinách 772/7, 142 00 Praha 4-Lhotka, zastoupenému JUDr. Zorkou Černohorskou, advokátkou se sídlem Balbínova 384, 261 01 Příbram II, za vedlejšího účastenství Heleny anonymizovano , anonymizovano , bytem Františka Košiny 778, 250 65 Líbeznice, zastoupené Mgr. Michalem Krčmou, advokátem se sídlem Malá Štěpánská 3, 120 00 Praha 2, na straně žalobce, o popření vykonatelné pohledávky, takto :

I. Žaloba na určení, že žalovaný nemá v insolvenčním řízení sp. zn. KSPH 37 INS 11257/2012 proti dlužníku vykonatelnou pohledávku ve výši 1.050.000,-Kč podle notářského zápisu ze dne 20. 04. 2012, NZ 105/2011, N 132/2011, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění :

Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 27. 12. 2012 domáhá určení, že žalovaný nemá proti dlužníku vykonatelnou pohledávku ve výši 1.050.000,-Kč podle notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti ze dne 20. 04. 2012, NZ 105/2011, N 132/2011, kterou do insolvenčního řízení přihlásil se zdůvodněním, že jde o pohledávku z nesplacení tří půjček ve výši 400.000,-Kč (smlouva ze dne 28. 02. 2011), 300.000,-Kč (smlouva ze dne 08. 03. 2011) a 200.000,-Kč (smlouva ze dne 17. 03. 2012) splatných dne 15. 04. 2011 a ze tří smluvních pokut ve výši 50.000,-Kč za pozdní úhradu každé z těchto půjček. Usnesením

Okresního soudu v Příbrami ze dne 24. 06. 2012, č. j. 21 EXE 1579/2011-16, pak mělo v této souvislosti dojít k nařízení exekuce na majetek dlužníka. Žalobce uvedl, že tuto pohledávku při přezkumném jednání konaném dne 30. 11. 2012 popřel co do pravosti. Tato pohledávka vznikla v době, kdy bylo dlužníkovi znemožněno nakládat s jeho nemovitostmi zapsanými na listech vlastnictví č. 259 pro k. ú. a obec Rožmitál pod Třemšínem a č. 109 pro k. ú. Buková u Rožmitálu pod Třemšínem a obec Věšín, vedených Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, katastrálním pracovištěm Příbram, na základě předběžného opatření nařízeného dne 13. 10. 2010 usnesením Krajského soudu v Praze č. j. 47 Cm 311/2010-27 ve znění opravného usnesení, a to z důvodu ohrožení výkonu rozhodnutí směnečné pohledávky paní Heleny anonymizovano (insolvenční navrhovatelky) ve výši 3.050.000,-Kč. Žalobce je přesvědčen, že přihlášená pohledávka je uměle vykonstruovanou fikcí, jíž má být insolvenční navrhovatelce znemožněno uspokojit svou pohledávku z nemovitého majetku postiženého předběžným opatřením. Poukazuje přitom na fakt, že žalovaný je zetěm dlužníka, že vykonatelná pohledávka (od poskytnutí tvrzených půjček přes sepsání notářského zápisu až k nařízení exekuce a vydání dražební vyhlášky) vznikla velmi rychle během pouhých 11 měsíců a že dlužník zcela účelově oddaloval skončení soudního řízení ve věci směnečné pohledávky insolvenční navrhovatelky, což ostatně konstatoval ve svém předběžném opatření i sám Krajský soud v Praze. Další podezřelou okolností je, že půjčky byly poskytovány v hotovosti při podpisu smluv o půjčce, a to i v případě nejvyšší půjčky, která přesáhla limit pro hotovostní platby stanovený zákonem č. 254/2002 Sb., o omezení plateb v hotovosti a o změně zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, ve znění zákona č. 139/2011 Sb. (dále jen zákon o omezení plateb v hotovosti ), čímž se oba účastníci dopustili přestupku. Jednání dlužníka též na základě trestního oznámení insolvenční navrhovatelky prošetřuje Policie ČR jako trestný čin poškozování věřitele. Žalovaný s žalobou nesouhlasil s tím, že ji žalobce opírá pouze o smyšlené tvrzení insolvenční navrhovatelky. V první řadě namítl, že důvod popření pohledávky insolvenčním správcem nevyplývá z protokolu o přezkumném jednání, na portálu justice.cz nelze dohledat ani upravený seznam pohledávek, v němž by tento důvod byl uveden, a proto se důvod popření žalovaný dozvídá poprvé až z této žaloby. Dále připomenul, že zástupkyně žalobce je současně zástupkyní insolvenční navrhovatelky, která proti dlužníku podávala trestní oznámení. Poukázal dále na zprávu insolvenčního správce ze dne 11. 04. 2013, kde insolvenční správce konstatoval, že v tomto insolvenčním řízení není veden žádný incidenční spor, což jasně ukazuje, že sám žalobce toto incidenční řízení zcela pomíjí. Dále pak argumentoval věcně, kdy vysvětloval podrobně důvody půjček a původ peněz, jež na ně byly použity, stejně jako majetkové vztahy v rodině dlužníka. Navrhl též provedení důkazu řadou předložených listin a dále též výslechem několika svědků. Žalobce v replice uvedl, že pokud žalovaný nenalezl opravený seznam pohledávek s uvedením důvodu popření na portálu justice.cz, měl podle ustanovení § 189 odst. 2 insolvenčního zákona možnost nahlédnout do něj u insolvenčního správce. Dále pak uvedl, že vylíčení okolností půjček ze strany žalovaného jej nepřesvědčilo, naopak jej vede k přesvědčení, že šlo o peníze ze společného jmění manželů dlužníka a jeho ženy, což mohlo způsobit neplatnost smluv o půjčce. Soud řízení přerušil do doby pravomocného skončení trestního řízení proti dlužníkovi. Toto řízení skončilo po obsáhlém prověřování odložením věci s tím, že nejde o podezření z přečinu a věc není namístě vyřídit jinak, neboť provedeným dokazováním nebylo zjištěno, že by půjčky byly neexistujícím závazkem. V průběhu jednání soudu zástupkyně žalobce předložila přípis žalobce ze dne 02. 03. 2015, podle nějž nahlédnutím do insolvenčního rejstříku zjistil, že nebyl zveřejněn správný upravený seznam přihlášených pohledávek po přezkumném jednání, a proto v příloze zasílá jeho jednotlivé listy s výsledkem, který se shoduje s protokolem z přezkumného jednání. Přílohou je i odpovídající list týkající se pohledávky žalovaného, v němž je s datem 12. 11. 2012 (a na kopii předložené soudu i bez připojeného podpisu žalobce) uvedeno, že žalobce jako insolvenční správce popírá pravost pohledávky z důvodu, že nevznikla, neboť nebylo prokázáno plnění ze strany věřitele, přičemž notářský zápis byl sepsán účelově se snahou znemožnit uspokojení pohledávek ostatních věřitelů. Účastníci setrvali na dosavadních tvrzeních. Zástupce vedlejší účastnice pak namítal, že k jednání byl předvolán dva dny před konáním jednání a že tedy nebyla splněna lhůta pro přípravu. Dožadoval se odročení jednání a poté, co mu soud nevyhověl, se domáhal poskytnutí dodatečné lhůty pro doplnění tvrzení a návrhů na doplnění dokazování. Protože mu nebylo vyhověno, namítal porušení svých procesních práv garantovaných čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění pozdějších protokolů, vyhlášené pod č. 209/1992 Sb. (dále jen Úmluva ) s tím, že byl zbaven práva na přístup k soudu. Zástupkyně žalované v této souvislosti naopak poukazovala na skutečnost, že zástupkyně žalobce současně zastupovala i vedlejší účastnici, zastupovala ji i při podání trestního oznámení proti žalovanému a protože obsah incidenční žaloby je v zásadě shodný s obsahem trestního oznámení, je vedlejší účastnice velmi dobře seznámena s argumentací v tomto sporu. Z insolvenčního spisu ve věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 37 INS 11257/2012 vyplývá, že dne 18. 09. 2012 byl zjištěn úpadek dlužníka, insolvenčním správcem byl jmenován žalobce a současně byl na majetek dlužníka prohlášen konkurs (usnesení ze dne 18. 09. 2012, č. j. KSPH 37 INS 18832/2012-A-18). Dne 17. 10. 2012 byla zdejšímu soudu doručena přihláška vykonatelné pohledávky žalobce ve výši 1.050.000,-Kč, jejíž vykonatelnost byla doložena úředně ověřenou kopií notářského zápisu JUDr. Marie Roubíkové ze dne 20. 04. 2011, sp. zn. NZ 105/2011, N 132/2011, se svolením dlužníka k vykonatelnosti. Z protokolu o přezkumném jednání konaném dne 30. 11. 2012 dále soud zjistil, že insolvenční správce měl popřít pohledávku žalovaného v plné výši. Protokol o přezkumném jednání však obsahově zachycuje pouze námitky vedlejší účastnice proti pohledávce žalovaného (ta ovšem žalobu na popření pohledávky žalovaného nepodala), důvody popření ze strany žalobce však neuvádí, odkazuje jen na upravený seznam přihlášených pohledávek. Z upraveného seznamu přihlášených pohledávek datovaného dnem 12. 11. 2012 a opatřeného podpisem žalobce, který je součástí insolvenčního spisu, nicméně soud zjistil, že se v něm naopak uvádí, že insolvenční správce pohledávku žalovaného nepopírá co do pravosti, výše ani pořadí. Na úvod se soud musel zabývat otázkou, v jakém rozsahu je insolvenční správce popírající vykonatelnou pohledávku věřitele oprávněn uplatňovat v incidenčním řízení námitky proti pohledávce. V tomto směru § 199 odst. 3 insolvenčního zákona jednoznačně stanoví, že v žalobě na popření vykonatelné pohledávky může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel. V situaci, kdy však nejsou uvedeny žádné důvody tohoto popření, resp. kdy insolvenční správce předložil soudu v návaznosti na uskutečněné přezkumné jednání pouze nevyplněný přezkumný list, je třeba z hlediska ustanovení § 199 odst. 3 insolvenčního zákona konstatovat, že se touto nedůsledností připravil o možnost vykonatelnou pohledávku úspěšně napadnout. Neuvedení žádných důvodů popření má totiž za následek neprojednatelnost jakýchkoliv důvodů uplatněných v podané incidenční žalobě. Možnost popírat vykonatelné pohledávky je totiž insolvenčním zákonem upravována jako výjimka ze zásady rei iudicatae

(byť v tomto případě je důvodem vykonatelnosti pouze notářský zápis se svolením k vykonatelnosti) a je proto striktně limitována nejen lhůtami pro podání takové žaloby, ale i zásadním omezením důvodů pro podání žaloby (s ohledem na povahu vykonatelného titulu odpadá pouze zákaz odlišného právního hodnocení podle § 199 odst. 2 insolvenčního zákona). V tomto směru tedy neaktivitu insolvenčního správce je třeba přičíst k jeho tíži. Protože insolvenční správce v popěrném úkonu žádnou z okolností uváděných v žalobě neargumentoval (když totiž neuvedl žádné skutečnosti, pro něž pohledávku popřel), nemohl soud tyto okolnosti posuzovat ani na základě podané žaloby. Nelze přitom ani přihlédnout k upravenému seznamu přihlášených pohledávek, jenž je soudu žalobcem předkládán se zpožděním více než dvou let, neboť upravený seznam přihlášených pohledávek musí být po skončení přezkumného jednání připojen k protokolu o přezkumném jednání, neboť se jedná o jeho součást ve smyslu § 197 odst. 1 insolvenčního zákona. Je přitom odpovědností insolvenčního správce, aby přezkumný list řádně vyplnil bezprostředně po konání přezkumného jednání, aby nevznikly pochyby o důvodech popření pohledávky. V tomto směru je žalobcem zmiňované ustanovení § 189 insolvenčního zákona bez významu, neboť se týká pouze seznamu přihlášených pohledávek před jeho úpravou v rámci přezkumného jednání. Pokud pak žalobce namítá, že důvody popření jsou zřejmé z podané žaloby, ani to nemůže být relevantní. Pokud by totiž postačovalo důvody popření specifikovat v textu včasné žaloby na popření vykonatelné pohledávky, byl by zcela popřen smysl ustanovení § 199 odst. 3 insolvenčního zákona, které z povahy věci vyžaduje, aby důvody popření vykonatelné pohledávky byly jednoznačně deklarovány již v den konání přezkumného jednání. Pozdější uvedení důvodů popření tak nepředstavuje nic jiného, než obcházení zákonné koncentrace popěrných důvodů. Soudu proto nezbylo, než žalobu bez dalšího zamítnout. S ohledem na tento právní názor také soud zamítl veškeré důkazní návrhy účastníků nad rámec důkazů provedených, a to pro nadbytečnost, neboť se týkaly skutečností, jež nebyly při přezkumném jednání žalobcem uplatněny jako důvody popření. Pokud jde o námitky zástupce vedlejší účastnice týkající se nesplnění lhůty pro přípravu na jednání, soud si byl této skutečnosti vědom. Vzal však v úvahu skutečnost, že zástupkyně žalobce skutečně zastupovala již při podání insolvenčního návrhu na dlužníka i při podání trestního oznámení na dlužníka vedlejší účastnici a uváděla tam skutečnosti, na nichž je založena žaloba v tomto incidenčním sporu. Vedlejší účastnici tak byly zjevně známy okolnosti tohoto řízení, a pokud se rozhodla do řízení vstoupit těsně před termínem nařízeného jednání a zvolit si nového právního zástupce, soud tento postup zjevně směřující pouze ke zmaření jednání ve věci a prodloužení řízení (vedlejší účastnice mohla do řízení vstoupit kdykoliv v období předchozích více než dvou let, avšak neučinila tak; do řízení vstoupila vzápětí po zamítnutí návrhu zástupce žalobce na nové přerušení řízení, což naznačuje, že o průběhu jednání je informována velmi dobře; věcné argumenty zástupce vedlejší účastnice vůbec neuplatnil) považoval za akt zneužití práva (obstrukční postup), a proto k nesouhlasu zástupce vedlejší účastnice s provedením jednání nepřihlédl. Kromě toho soud vážil i praktické hledisko věci, jež vyplynulo ze zjištění, že žalobce v souvislosti s přezkumným jednáním včas neuvedl důvody popření pohledávky, což jednoznačně s ohledem na právní názor soudu předurčilo výsledek řízení o podané žalobě. Za situace, kdy bylo zástupkyní žalobce výslovně potvrzeno, že v důsledku omylu nebyly popěrné důvody specifikovány, neměla vedlejší účastnice žádný prostor pro reálně ovlivnění průběhu a výsledku řízení. Pokud by tedy soud svým postupem eventuálně vedlejší účastnici na jejích právech zkrátil, nemohla mít tato dílčí procesní vada žádný dopad na výrok tohoto rozsudku, neboť ani odročení jednání nemohlo výsledek sporu změnit. Konečně též důkazy, o něž se rozhodnutí soudu opírá, jsou skutečnostmi veřejně známými, neboť předmětné listiny byly zveřejňovány v insolvenčním rejstříku, což má rovnocenné důsledky, jako by uvedené listiny byly doručeny již v době jejich zveřejnění přímo vedlejší účastnici. Soud také při jednání

účastníkům vyjevil svůj předběžný právní názor, tudíž bylo zřejmé, jaké skutkové otázky jsou v dané situaci klíčové. S ohledem na to soud ani neviděl důvod, proč poskytovat zástupci vedlejší účastnice prostor pro doplnění tvrzení a návrhů na doplnění dokazování, navíc když ten nebyl ochoten ani naznačit, čeho by se takové doplnění mělo týkat. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 202 insolvenčního zákona, podle nějž ve sporu o pravost, výši a pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. V daném případě byla žalovaná ve věci zcela úspěšná, náhrada nákladů řízení by jí podle zásady procesního úspěchu ve věci náležela. Protože je však žalobce insolvenčním správcem a soud neshledal ani důvody pro použití § 202 odst. 2 insolvenčního zákona (v samotném podání žaloby, tj. výkonu procesního práva insolvenčního správce, zavinění shledávat nelze, nejde-li o případ zneužití práva), nemohl žalované náhradu nákladů přiznat. Proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Ve vztahu mezi žalovaným a vedlejší účastnicí pak soud shledal důvody zvláštního zřetele hodné pro nepřiznání náhrady nákladů řízení podle ustanovení § 150 o. s. ř. Je totiž třeba konstatovat, že vedlejší účastnice do řízení vstoupila až v samotném závěru před nařízením jednání ve věci a přitom k zamítnutí žaloby došlo čistě z důvodů procesní nedůslednosti žalobce, na něž vedlejší účastnice neměla žádný vliv. Soud by za těchto okolností vnímal nespravedlivým, pokud by náklady řízení, jehož průběh a výsledek vedlejší účastnice v zásadě ovlivnit nemohla, nesla pouze vedlejší účastnice.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení podat odvolání. Odvolání se podává ve dvou vyhotoveních u Krajského soudu v Praze, se sídlem Náměstí Kinských 5, 150 75 Praha 5. O odvolání rozhoduje Vrchní soud v Praze.

V Praze dne 04. března 2015 Mgr. Ing. Petr Šuránek, v.r. Samosoudce Za správnost vyhotovení: Radka Jarolímová