33 ICm 370/2012
Jednací číslo: 33 ICm 370/2012-13 Sp. zn. ins. řízení: KSOS 33 INS 16390/2011

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem Mgr. Rostislavem Krhutem v právní věci žalobkyně JUDr. Kateřiny Danielové, se sídlem v Ostravě-Moravské Ostravě, Na Hradbách 118/9, insolvenční správkyně dlužnice Renaty Masarykové, zastoupené advokátkou Mgr. Kateřinou Koldasovou, se sídlem v Ostravě-Moravské Ostravě, Na Hradbách 118/9, proti žalovanému Josefu anonymizovano , anonymizovano , bytem Ostravice 577, zastoupenému advokátem Mgr. Jiřím Kubalou, se sídlem ve Frýdku-Místku, nám. Svobody 4, v řízení o určení neexistence pohledávky,

takto:

I. Určuje se, že žalovaný nemá v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 33 INS 16390/2011 za dlužnicí Renatou Masarykovou pohledávku ve výši 234.903,40 Kč z titulu smluvních úroků z prodlení, popřenou u přezkumného jednání.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 9.600,-Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

III. Žalovaný je povinen zaplatit státu Česká republika soudní poplatek ve výši 5.000,-Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, na účet Krajského soudu v Ostravě číslo 3703-4123761/0710, KS 1148, VS 3342037012.

Odůvodnění:

Incidenční žalobou doručenou soudu dne 10.2.2012 se žalobkyně domáhala určení neexistence pohledávky žalovaného ve výši 234.903,40 Kč s tím, že se jedná o smluvní úroky z prodlení sjednané pro případ prodlení dlužnice s vrácením půjčky. Dlužnice vystupovala ve smluvním vztahu jako spotřebitel a sjednání úroků z prodlení ve výši 0,5 % z dlužné částky denně je v občanskoprávních vztazích nepřípustné. Navíc úroky z prodlení byly sjednány v nepřiměřené výši a jsou v rozporu s dobrými mravy. Proto popřela přihlášené úroky z prodlení v rozsahu, ve kterém převyšovaly úroky zákonné podle nařízení vlády číslo 142/1994 Sb.

Žalovaný se k žalobě přes opakované výzvy soudu nevyjádřil.

Soud ve věci rozhodl při splnění podmínek § 115a o.s.ř. bez jednání.

Soud při rozhodnutí vycházel z písemných důkazů založených ve spise, když se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny podmínky pro projednání tohoto incidenčního sporu, tak jak plynou z § 199 zákona číslo 182/2006 Sb., insolvenční zákon (dále jen IZ ).

Z obsahu insolvenčního spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn. KSOS 33 INS 16390/2011 se podává, že usnesením ze dne 20.9.2011 byl zjištěn úpadek dlužnice Renaty Masarykové, bylo povoleno její oddlužení a žalobkyně byla ustanovena do funkce insolvenční správkyně. Včasnou přihláškou pohledávky podanou u soudu dne 18.10.2011, evidovanou v oddíle spisu P16, přihlásil žalovaný do insolvenčního řízení vykonatelnou pohledávku v celkové výši 317.593,75 Kč, z titulu nevrácené půjčky ve výši 148.250,-Kč s příslušenstvím. Podáním doručeným soudu dne 24.11.2011 žalovaný zvýšil pohledávku o úroky z prodlení tak, že celková přihlášená částka úroků z prodlení činí 245.354,-Kč, a ty odpovídají sazbě 0,5 % denně z dlužné částky (148.250,-Kč) za dobu od 24.10.2010 do 20.9.2011. Pohledávka byla přihlášena jako vykonatelná, a to na základě notářského zápisu sepsaného notářkou Mgr. Svatavou Smolkovou dne 7.10.2010, zn. NZ 299/2010, N 350/2010 se svolením k přímé vykonatelnosti. Na přezkumném jednání konaném dne 23.1.2012 přezkoumala žalobkyně pohledávku žalovaného jako vykonatelnou a v částce 234.903,40 Kč ji popřela s odůvodněním, že se jedná o absolutně neplatné smluvní úroky z prodlení, které byly popřeny v rozsahu převyšujícím zákonné úroky z prodlení (zjištěno z protokolu o 2. přezkumném jednání a upraveného seznamu přihlášených pohledávek). Dlužnice pohledávku žalovaného popřela shodně jako žalobkyně. Usnesením ze dne 30.11.2011 soud schválil oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře.

Soud předně konstatuje, že žaloba byla podána včas ve lhůtě 30 dnů ode dne konání přezkumného jednání, legitimovanou osobou, kterou je v případě vykonatelné pohledávky popírající insolvenční správce a směřuje proti přihlášenému věřiteli, jehož vykonatelná pohledávka byla popřena. Jsou tak splněny podmínky pro projednání této žaloby, tak jak vyplývají z § 199 IZ. Pro úplnost soud dodává, že u pohledávek, jejichž vykonatelnost vyplývá z notářských zápisů se svolením k přímé vykonatelnosti, se neuplatní omezení popěrných úkonů vyplývající z § 199 odst. 2 IZ (to se týká pouze pohledávek přiznaných rozhodnutím příslušného orgánu) a popírající insolvenční správkyně tak není v popěrném úkonu nijak omezena.

Žalovaný doložil přihlášenou pohledávku notářským zápisem zn. NZ 299/2010, N 350/2010 sepsaným dne 7.10.2010 notářkou Mgr. Svatavou Smolkovou o jednání mezi žalovaným a dlužnicí. Z obsahu tohoto zápisu soud zjistil, že žalovaný půjčil dlužnici částku 148.250,-Kč, jejíž převzetí dlužnice potvrdila podpisem zápisu. Dlužnice se zavázala vrátit půjčenou částku ve splátkách po 3.000,-Kč od 24.10.2010 do 24.9.2012 a zbývající částku ve výši 40.250,-Kč v dalších 36 splátkách po 1.118,-Kč, to vše pod ztrátou výhody splátek. Pro případ prodlení se splácením byly sjednány smluvní úroky z prodlení ve výši 0,5 % z dlužné částky denně. Z notářského zápisu nevyplývá, že by dlužnice ve smluvním vztahu k žalovanému vystupovala jako podnikatelka v rámci své podnikatelské činnosti. Ostatně skutečnost, že dlužnice není (a nikdy nebyla) podnikatelkou a nemá dluhy z podnikání je soudu známá z úřední činnosti, konkrétně z řízení vedeného pod sp. zn. KSOS 33 INS 16390/2011, když byla prověřována v rámci rozhodování o povolení a schválení oddlužení.

Skutková zjištění učiněná z notářského zápisu jsou dostačující pro skutkový závěr soudu, který ani nebyl mezi účastníky sporný a lze jej ve stručnosti rekapitulovat tak, že žalovaný poskytl dlužnici na základě smlouvy půjčku ve výši 148.250,-Kč, kterou se dlužnice zavázala vrátit a pro případ prodlení s vrácením půjčky byly sjednány smluvní úroky z prodlení ve výši 0,5 % denně z dlužné částky. Dlužnice neuzavírala smlouvu v postavení podnikatele.

Vztah mezi účastníky soud právně posoudil jako vztah ze smlouvy o půjčce uzavřené podle § 657 a násl. obč. zák., který se řídí tímto zákonem. Těžiště sporu spočívá v posouzení otázky, zda lze ve smluvních vztazích podřízených občanskému zákoníku sjednat úroky z prodlení v jiné výši než je stanovena v § 517 odst. 2 obč. zák., ve spojení s vládním nařízením číslo 142/1994 Sb.

Možností sjednat smluvní úroky z prodlení v občanskoprávních vztazích odchylně od zákonné výše se již mnohokrát zabýval ve své rozhodovací praxi Nejvyšší soud, a to mimo jiné v rozhodnutí ze dne 17. 3. 2005, sp. zn. 33 Odo 1117/2003, jež bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 26/2006, kde naznal, že povaha ustanovení § 517 odst. 2 obč. zák. vylučuje, aby výše úroků z prodlení byla v občanskoprávních vztazích dohodnuta jinak, než stanoví právní předpis, který toto ustanovení provádí. Soud nemá důvod se v posuzované věci od uvedených důvodů odchýlit, proto uzavírá, že v přezkoumávaném smluvním vztahu nebylo možné sjednat úroky z prodlení odchylně od vládního nařízení číslo 142/1994 Sb. a takové ujednání je tudíž podle § 39 obč. zák. pro rozpor se zákonem neplatné. Pokud tedy žalobkyně uznala z přihlášených úroků z prodlení pouze částku odpovídající zákonným úrokům z prodlení (10.450,60 Kč) a ve zbytku nárok žalovaného popřela, je její popěrný úkon po právu, neboť žalovaný popřenou část pohledávky nemá.

Soud již pro nadbytečnost nezkoumal, zda žalovaný vystupoval ve smluvním vztahu s dlužnicí jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, neboť takové zjištění není pro rozhodnutí soudu právně významné. Pro závěr o nemožnosti sjednat v posuzovaném závazkovém vztahu smluvní úroky z prodlení postačuje zjištění, že jako nepodnikající osoba v něm vystupuje dlužnice.

Z výše uvedených důvodů soud shledal popěrný úkon žalobkyně po právu, proto její žalobě vyhověl. Na tom nic nemění skutečnost, že žalobu nepodala i dlužnice, přestože k tomu byla podle § 410 odst. 2 IZ také legitimována. K účinnému popření pohledávky postačí, je-li pohledávka úspěšně popřena alespoň jedním z oprávněných subjektů, v daném případě insolvenční správkyní.

Žalobkyně byla v řízení procesně úspěšná ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. a má právo na náhradu nákladů řízení. Ty spočívají v odměně advokáta podle § 8 vyhl. č. 484/2000 Sb. (ve znění účinném v době zahájení řízení, tj. do 29.2.2012) ve výši 9.000,-Kč a náhradě hotových výdajů v paušální výši 300,-Kč za 1 úkon právní služby, a to v rozsahu 2 úkonů právní služby (příprava a převzetí věci, podání žaloby), tj. 600,-Kč. Soud dodává, že dle ustálené rozhodovací praxe se sazba odměny advokáta v těchto řízeních nepočítá z výše pohledávky, o jejíž určení se vede spor, neboť předmětem sporu není nárok na zaplacení peněžité částky ve smyslu § 3 vyhl. č. 484/2000 Sb., ale určení pravosti či výše pohledávky, proto se sazba určuje dle § 8 citované vyhlášky. Náhradu za DPH soud žalobkyni nepřiznal, neboť zástupkyně žalobkyně nedoložila, že je plátcem DPH a z veřejného registru (ARES) vyplývá, že její registrace byla zrušena k 31.12.2008. Celková výše odůvodněných nákladů žalobkyně tak činí 9.600,-Kč a soud uložil žalovanému povinnost zaplatit je k rukám zástupkyně žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.) do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Žalobkyně je ze zákona osvobozena od soudních poplatků (§ 11 odst. 2 písm. q/ zákona o soudních poplatcích), proto soud rozhodl podle § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích o přenosu poplatkové povinnosti na procesně neúspěšného žalovaného a uložil žalovanému povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 5.000,-Kč, jehož výše odpovídá položce 13 bodu 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Ostravě dne 3. prosince 2012

Za správnost vyhotovení: Mgr. Rostislav Krhut v.r. Petra Závorová samosoudce