33 ICm 3633/2012
Jednací číslo: (2 Cm) 33 ICm 3633/2012-34 (Sp.zn. ins. řízení: KSOS 33 INS 19140/2012)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Mgr. Markem Del Favero, Ph.D., ve věci žalobce Mgr. Michala Machka, se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava, Dlouhá 53/6, PSČ 702 00, zastoupeného Mgr. Sylvou Pahutovou, advokátkou se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava, Dlouhá 53/6, PSČ 702 00, proti žalované č.1) RWE Energie, a.s., IČ 499 03 209, se sídlem Ústí nad Labem, Klíšská 940, PSČ 401 17 a žalované č.2) Severomoravská plynárenská, a.s., IČ 476 75 748, se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava, Plynární 2748/6, PSČ 702 72, oba žalovaní zastoupeni Mgr. Kamilem Stypou, advokátem se sídlem Praha 2, Rubešova 162/8, PSČ 120 00, o popření vykonatelné pohledávky

takto:

I.

Určuje se, že žalovaná č.1) n e m á za dlužníkem Vlastimilem anonymizovano , anonymizovano , bytem Ostrava-Výškovice, Výškovická 483/172 pohledávku ve výši 56.828,69 Kč přiznanou mu vykonatelným elektronickým platebním rozkazem Okresního soudu ve Frýdku -Místku ze dne 29.9.2009, j.č. 140 EC 121/2009-5.

II.

Žalovaná č.1) je p o v i n n a zaplatit žalobci k rukám zástupkyně žalobce na náhradě nákladů řízení částku 9.922,--Kč.

III.

Řízení se vůči žalované č. 2) z a s t a v u j e.

IV. Žalovaná č.2) a žalobce n e m a j í vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 11. 12. 2012 domáhal popření pravosti a výše pohledávky žalované č. 1), a to pro absenci aktivní legitimace k podání přihlášky. Předestřel soudu tvrzení, že žalovaná č. 1) sice ve lhůtě 30 dnů od zjištění úpadku dlužníka přihlásila za ním vykonatelnou pohledávku ve výši 56.828,69 Kč, přičemž vykonatelnost opírala o elektronický platební rozkaz Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 29. 9. 2009, č.j. 140 EC 121/2009-5, avšak v době podání přihlášky nebyla věřitelkou dlužníka. Žalovaná č. 1) navrhla zamítnutí žaloby. Procesní obranu vybudovala na argumentu, že není pasivně legitimována v tomto incidenčním sporu, protože nepodala přihlášku do insolvenčního řízení, takto učinila žalovaná č. 2), což vyplývá z průvodního emailu ze dne 18. 9. 2012, tedy že přihláška je podávána jménem žalované číslo 2); dále vytkla žalobci, že nepostupoval podle ust. § 188 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon (dále jen InsZ). Žalovaná č. 2) rovněž navrhla zamítnutí žaloby, bránila se, že není pasivně legitimována v tomto incidenčním sporu, protože nepodala přihlášku do insolvenčního řízení. Po zahájení jednání ve věci samé vzal žalobce zcela zpět žalobu proti žalované č. 2). Vzhledem k dispozitivnímu úkonu žalobce, který zcela s žalobou vůči žalované č. 2) disponoval-vzal ji zpět, a to po zahájení jednání, soud podle ust. § 96 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) před rozhodnutím o zpětvzetí žaloby zjišťoval stanovisko žalované č. 2) k tomuto zpětvzetí. Protože žalovaná č. 2) souhlasila se zpětvzetím žaloby, soud podle ust. § 96 odst. 2 o.s.ř. řízení vůči ní zastavil.

Z usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 8. 2012 sp.zn. KSOS 33 INS 19140/2012 má soud za prokázáno, že byl zjištěn úpadek dlužníka Vlastimila anonymizovano , anonymizovano , bytem Ostrava-Výškovice, Výškovická 483/172, jeho insolvenčním správcem soud ustanovil žalobce a povolil řešení úpadku oddlužením. Z přihlášky v insolvenčním řízení vedené pod pořadovým číslem P2 bylo zjištěno, že dne 18. 9. 2012 byla přihlášena za dlužníkem pohledávka v celkové výši 56.828,69,--Kč, jejíž vykonatelnost se opírá o elektronický platební rozkaz Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 29. 9. 2009 jednací číslo 140 EC 121/2009-5, přičemž z marginální rubriky přihlášky, konkrétně z označení věřitele pod bodem 4 vyplývá, že subjektem, který podal přihlášku je právnická osoba s obchodní firmou RWE Energie, a.s., IČ: 499 03 209, sídlem v Ústí nad Labe, Klíšská 940. Dále z téhož důkazního prostředku, jehož součástí (datové zprávy verifikované identifikátorem elektronického podání) je průvodní email, bylo zjištěno, že soudu je avizováno, že jménem společnosti Severomoravská plynárenská, a.s., je přílohou zasílána přihláška, včetně příloh ve věci insolvenčního řízení dlužníka. Z listiny nadepsané Oprava a doplnění přihlášky pohledávky věřitele P2 ze dne 24. 10. 2012 bylo zjištěno, že Severomoravská plynárenská, a.s., IČ: 476 75 748, se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava, Plynární 2748/6, sděluje soudu, že písařskou chybou došlo k chybnému vyplnění pole bodu 4 přihlášky, když nedopatřením byla uvedena jako věřitelka společnost RWE Energie, a.s., ačkoliv ve skutečnosti je věřitelkou dlužníka společnost Severomoravská plynárenská, a.s. Z protokolu o přezkumném jednání ze dne 12. 11. 2012, včetně seznamu přihlášených pohledávek bylo zjištěno, že žalobce popřel, co do pravosti a výše pohledávky přihlášené přihláškou vedenou pod pořadovým číslem P2 v souhrnné výši 56.828,69 Kč s odůvodněním, že věřitelka nebyla aktivně legitimována k podání přihlášky pohledávek. Z elektronického platebního rozkazu Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 29. 9. 2009 jednací číslo 140 EC 121/2009-5 bylo zjištěno, že soud uložil dlužníkovi povinnost zaplatit Severomoravské plynárenské, a.s., IČ: 476 75 748, se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava, Plynární 2748/6 částku 27.027,83 Kč spolu s úrokem z prodlení a náhradu nákladů řízení; výrok nabyl právní moci dne 30. 10. 2009. Soud činí ve věci závěr o skutkovém stavu, že žalovaná č. 1) podala u insolvenčního soudu přihlášku pohledávky nadále vedenou v insolvenčním řízení pod pořadovým č. P2, ve které jako věřitelku pohledávky za dlužníkem v celkové výši 56.828,69,--Kč, o níž bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 29. 9. 2009 jednací číslo 140 EC 121/2009-5, označila právnickou osobu RWE Energie, a.s., IČ: 499 03 209, sídlem v Ústí nad Labe, Klíšská 940, ačkoliv zmiňovaným elektronickým platebním rozkazem byla tato pohledávka přiznána Severomoravské plynárenské, a.s., IČ: 476 75 748, se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava, Plynární 2748/6. Na zjištěný skutkový stav soud navázal právní hodnocení a dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Zjištěný skutkový stav podřadil pod ust. § 176, ust. § 14 odst. 1, ust. § 188 odst. 2 a ust. § 7 odst. 1 InsZ, ust. § 21 odst. 2 vyhl. č. 311/2007 Sb. a ust. § 43 odst. 2 a ust. § 41 odst. 2 o.s.ř. Věcná legitimace vyjadřuje, že konkrétnímu subjektu náleží, resp. je nositelem subjektivních práv (aktivní věcná legitimace), případně subjektivních povinností (pasivní věcná legitimace) v hmotněprávní rovině, které se staly předmětem řízení. V procesněprávní rovině tedy věcná legitimace zrcadlí hmotněprávní vztah účastníka řízení k projednávané věci (předmětu řízení). V poměrech souzené věci, potažmo insolvenčního řízení, je nositelkou subjektivního práva na zaplacení jistiny a příslušenství spočívajícího, jak v úroku z prodlení, tak v náhradě nákladů řízení, v souhrnné výši 56.828,69 Kč, tj. pohledávky přihlášené do insolvenčního řízení za dlužníkem přihláškou evidovanou pod pořadovým č. P2, žalovaná č. 2). Této byl žalobou uplatněný nárok přiznán elektronickým platebním rozkazem Okresního soudu ve Frýdku-Místku přesně označeným ve skutkové části tohoto rozsudku (v řízení nebylo tvrzeno, natož prokázáno, že by tato pohledávka byla v mezidobí postoupena). Avšak pohledávku do insolvenčního řízení nepřihlásila žalovaná č. 2), nýbrž žalovaná č. 1). Ust. § 176 InsZ stanoví pro přihlášku kvalifikovanou formu, tedy že přihlášku pohledávky lze podat pouze na formuláři, přičemž za správnost údajů uvedených v přihlášce pohledávky odpovídá věřitel. Ve smyslu ust. § 14 odst. 1 InsZ je účastenství věřitelů, kteří uplatňují své právo vůči dlužníku zakládáno procesním způsobem tak, že věřitel sám sebe v přihlášce podané na příslušném formuláři označí řádným způsobem. V souzené věci se věřitelka označila obchodní firmou, identifikačním číslem a sídlem, konečně tak, jak vyžaduje ust. § 21 odst. 2 vyhl.č. 311/2007 Sb., tedy řádně a je nepochybné, kdo je účastníkem řízení, neboť jej není možno zaměnit s jiným subjektem a soud s ním může jednat. Žalovaná č. 1) jako věřitelka označila sebe samu. Pouze pro úplnost soud dodává, že postup podle ust. § 43 odst. 2 o.s.ř.-v poměrech insolvenčního zákona ust. § 188 odst. 2 InsZ nebyl na místě, když v tomto smyslu lze také pro přihlášku vztáhnout judikatorní závěry Nejvyššího soudu vyslovené pro žalobu, tedy, že pouze v případě obsahuje-li žaloba (přihláška) nepřesné označení účastníka řízení jedná se o nesprávné podání, jehož vady je soud povinen postupem podle ust. § 43 odst. 2 o.s.ř. (ust. § 188 odst. 2 InsZ) odstranit (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2008 sp.zn. 25 Cdo 1503/2006). Úvaha o vadě podání se odvíjí od posouzení, zda tento procesní úkon splňuje náležitosti předepsané příslušnou procesněprávní normou. Označení účastníka v žalobě (přihlášce) je přitom typicky nesprávné, je-li některý z jej identifikujících znaků použit vadně, neúplně, nebo jestliže některý z těchto znaků v žalobě chybí (srov. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.5.2007 sp.zn. 32 Odon 156/2006). Tak tomu v souzené věci nebylo, neboť žalovaná č. 1) řádně označila sebe samu. Nelze taktéž pominout, že procesní postupy podle právě zmíněných zákonných ustanovení se vztahují na samotný procesní úkon, tj. v souzené věci pouze na přihlášku, nikoliv na průvodní zprávu, která co do obsahu (ust. § 7 odst. 1 InsZ za současné aplikace ust. § 41 odst. 2 o.s.ř.) pouze avizuje soudu, že přílohou je zasílán samotný procesní úkon. Průvodní email, tzv. elektronická obálka není procesním úkonem samotným (zvláště za situace obsahoval-li jinak řádnou přihlášku-procesní úkon samotný) a odkaz, že přihláška je podávána jménem žalované č. 2) na výše uvedených závěrech o tom jaký subjekt přihlášku podal (žalovaná č. 1) a nedůvodnost postupu podle ust. § 188 odst. 2 InsZ nemůže ničeho změnit. Nedostatek procesní diligence (adekvátní připravenosti k řízení) spočívající v označení právnické osoby, která není nositelkou subjektivního práva vůči dlužníkovi, může jít pouze k tíži věřitele uplatňujícího v insolvenčním řízení své právo vůči dlužníkovi. Na základě výše předestřené argumentace bylo žalobě vyhověno. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a žalovanou č. 2) je odůvodněn ust. § 202 odst. 1 InsZ. Přestože žalobce procesně zavinil, že řízení muselo být v důsledku jeho dispozice s žalobou vůči žalované č. 2) zastaveno (když tato nebyla v incidenčním sporu pasivně věcně legitimována, jelikož nepodala do insolvenčního řízení dlužníka přihlášku), nemá žalovaná č. 2) na základě míry úspěchu ve věci podle ust. § 202 odst. 1 InsZ právo na náhradu nákladů řízení (posouzení pasivní věcné legitimace, je posouzením vycházejícím z hmotného práva, které při zkoumání procesního zavinění v souvislosti s náhradou nákladů

řízení nemá místo, jinak vyjádřeno nelze v souzené věci postupovat podle ust. § 202 odst. 2 InsZ-srov. usnesení ze dne 23. října 2012 sp. zn. II. ÚS 3776/12 a ze dne 5. 3. 2013 sp.zn. I. ÚS 2739/12. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a žalovanou č. 1) je odůvodněn ust. § 163 InsZ a ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. s tím, že soud žalobci přiznal náhradu nákladů potřebných k uplatňování svého práva, neboť měl ve věci úspěch zcela. Antecedent (podmiňující část normativní věty) ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. stanoví rámec nákladů, které jsou úspěšnému účastníkovi nahrazovány; je determinován účelností vynaložených nákladů na uplatnění svého práva. Proto se soud rozhodujíc o přísudku žalobce zabýval předně tím, zda v souzené věci je možno považovat odměnu a hotové výdaje advokátky zastupující žalobce za náklad účelně vynaložený. Dospěl k závěru, že tomu tak je. Neúčelnost nevyplývá ani z povahy věci (tato nevykazuje specifika zohledněná Ústavním soudem při posuzování účelnosti vynaložených nákladů, potažmo jejich výše jako druhové charakteristiky-nemožnost podat odvolání, tzv. formulářová žaloba, vymáhání práva jiným než původním věřitelem atp.), ani z povahy účastníka, když nelze v obecné rovině uzavřít, že je namístě pojmout schopnost a zároveň povinnost insolvenčního správce obhajovat svá vlastní rozhodnutí v incidenčním sporu jako integrální součást řádného výkonu funkce insolvenčního správce. Protože soud neshledal v souzené věci konkrétní okolnosti odůvodňující výjimku z uvedeného pravidla, sestávají se účelně vynaložené náklady žalobce z odměny za zastupování žalobce advokátkou a paušální částky jako náhrady hotových výdajů. Zástupkyně žalobce učinila ve věci 3 úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení dle ust. § 11 odst. 1 písm. a), písemného podání soudu týkající se věci samé dle ust. § 11 odst. 1 písm. d)-podání žaloby a účasti u jednání konaného dne 31. 10. 2013 dle ust. § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen advokátní tarif) jednak ve znění vyhlášky č. 399/2010 Sb., týká-li se 1. a 2. úkonu právní služby poskytnutých v prosinci 2012 a jednak ve znění vyhlášky č. 486/2012 Sb., týká-li se 3. úkonu právní služby poskytnutého v říjnu 2013, a to vzhledem k přechodnému ustanovení zakotvenému v čl. II vyhlášky 486/2012 Sb. Tarifní hodnota byla stanovena jednak podle ust. § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2012 a podle ust. § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2013. Závěr ohledně stanovení tarifní hodnoty soud opírá o rozhodnutí Nejvyššího soudu (usnesení ze dne 30. 5. 2013 sp.zn. 29 ICdo 19/2012, ze dne 27. 6. 2013 sp.zn. 29 ICdo 13/2013 a usnesení ze dne 27. 6. 2013 sp.zn. 29 Cdo 2650/2011), kdy ve znění účinném do 31. 12. 2012 byla tarifní hodnota (jak pro incidenční spor o vyloučení majetku, tak o určení pravosti pohledávky) stanovována podle ust. § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu a ve znění účinném od 1. 1. 2013 podle ust. § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu. Odměna za zastupování žalobce advokátkou podle ust. § 9 odst. 3 písm. a), potažmo 4 písm. c) advokátního tarifu, činí 7.300,--Kč. Paušální částka jako náhrada hotových výdajů činí 900,--Kč dle ust. § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Protože zástupkyně žalobce prokázala, že je plátkyní daně z přidané hodnoty, byla částka 8.200,--Kč navýšena o částku odpovídající 21% dani z přidané hodnoty, tj. o částku 1.722,--Kč. Souhrnná výše náhrady účelně vynaložených nákladů činí 9.922,--Kč. V souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. je pak žalovaná č. 1) povinna zaplatit náhradu nákladů k rukám zástupkyně žalobce. Lhůta k plnění náhrady nákladů řízení vyplývá z ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. a činí 3 dny, přičemž její počátek je vázán na právní moc tohoto rozsudku, jelikož nebyly shledány okolnosti, na základě kterých by byla pariční lhůta prodloužena, případně stanoveno, že plnění se bude dít ve splátkách. Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá tento vykonatelný rozsudek, může se oprávněná domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.

V Ostravě dne 31. října 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Mgr. Marek Del Favero, Ph.D., v.r. Beáta Valeriánová samosoudce