33 ICm 3626/2014
Jednací číslo: 33 ICm 3626/2014-29 Sp.zn. ins. řízení: KSOS 33 INS 2076/2014

ČESKÁ REPUBLIKA

R O ZS U D E K

JM ÉN EM R EPUB LI K Y

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Simonou Pittermannovou ve věci žalobkyně: Ing. Ivana Zálešáková, IČO: 602 94 914, se sídlem Stará Rudná 197, 793 35 Rudná pod Pradědem, insolvenční správkyně dlužníka: Jaroslav Haratek, r. č.: 810509/4954, bytem Oldřichovice 930, 739 61 Třinec proti žalovanému: Vladislav Tacina, r. č.: 630719/2309, nar. 19. 07. 1963, bytem Návsí 1025, 739 92 Návsí, zastoupený: Mgr. Dorota Filipczyk, advokátka, se sídlem Husova 401, 739 61 Třinec-Staré Město, o popření pravosti vykonatelné pohledávky jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka Jaroslava Haratka, vedené u Krajského soudu v Ostravě sp.zn. KSOS 33 INS 2076/2014,

t a k t o:

I. Určuje se, že pohledávka věřitele č. 6, přihláška č. P8 (pohledávka č. 3 a pohledávka č. 4) v celkové výši 12.600.000,-Kč, která byla žalovaným přihlášená do insolvenčního řízení KSOS 33 INS 2076/2014 z titulu smluvní pokuty, není po právu.

II. Řízení ohledně určení, že pohledávka ve výši 150.000,-Kč, která byla žalovaným přihlášená do insolvenčního řízení KSOS 33 INS 2076/2014 z titulu odměny rozhodce, není po právu, se zastavuje. pokračování

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice soudní poplatek ve výši 5.000,- Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

O d ů v o d n ě n í:

Žalobou ze dne 20. 10. 2014 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, aby soud určil, že vykonatelná pohledávka žalovaného v celkové výši 12.750.000,-Kč, která byla žalovaným přihlášena do insolvenčního řízení z titulu smluvní pokuty a odměny rozhodce není po právu.

Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že výše pokuty byla žalovaným doměřena v rozporu s dobrými mravy ve smyslu občanského zákoníku, kdy tato pokuta je ve výši více jak 2,5 násobku jistiny pohledávky. Výše smluvní pokuty tak převyšuje obvyklou výši smluvních pokut uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů a půjček. K odměně rozhodce žalobkyně namítala, že odměna rozhodce je nepřiměřeně vysoká a žalovaným nebylo doloženo, že odměna byla rozhodci uhrazena.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě ze dne 28. 4. 2015 navrhl její zamítnutí s odůvodněním, že jeho pohledávky vůči dlužníkovi jsou po právu. K náhradě nákladů rozhodčího řízení žalovaný uvedl, že se jedná o poplatek za rozhodčí řízení a paušál na správní poplatky. Rozhodci ad hoc se mohou při stanovení nákladů rozhodčího řízení inspirovat sazebníkem stálých rozhodčích soudů, kde poplatek za rozhodčí řízení je stanoven ve výši 3% z žalované částky. Žalovaný se domnívá, že stanovený poplatek nebyl nepřiměřeně vysoký. Žalovaný poplatek uhradil v hotovosti ve výši 125.000,-Kč vkladem dne 23. 5. 2013 na účet společnosti Vymáhání a odkup pohledávek s.r.o., která jej v té době zastupovala při vymáhání pohledávek, přičemž zbylá částka ve výši 25.000,-Kč byla společnosti uhrazena v hotovosti již dne 10. 10. 2012.

Ke smluvní pokutě žalovaný uvedl, že s ohledem na autonomii vůle stran lze říci, že stanovená smluvní pokuta je po právu a splňuje svůj účel spočívající zejména v pohrůžce citelné majetkové újmy vůči dlužníkovi pro případ, že nesplní svou povinnost a zároveň poskytuje zabezpečení věřiteli proti škodám, které by mohly nesplněním povinnosti vzniknout, mluvní pokuta tedy není nepřiměřená. Dále žalovaný odkázal na rozsáhlou judikaturu Nejvyššího soudu týkající se smluvní pokuty a podotkl, že dle § 2051 OZ, je soud oprávněn snížit smluvní pokutu, která je nepřiměřeně vysoká jen na návrh dlužníka.

Žalobkyně při jednání dne 22. 10. 2015 vzala zpět žalobu ohledně určení pohledávky ve výši 150.000,-Kč představující náklady rozhodčího řízení.

Podle ust. § 96 odst. 1 o. s .ř. může vzít žalobce za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu zastaví, je-li návrh vzat zpět. Jelikož žalobkyně vzala zpět svůj návrh na určení pravosti pohledávky žalovaného ve výši 150.000,-Kč-odměna rozhodce, došlo k částečnému zpětvzetí návrhu a soud rozhodl, že se řízení ohledně určení, že pohledávka ve pokračovánívýši 150.000 Kč není po právu, zastavuje. Z těchto výše uvedených důvodů se soud dále vykonatelnou pohledávkou ve výši 150.000,-Kč nezabýval.

Účastníci prohlásili, že činí nespornými tato skutková zjištění:

Dne 8. 11. 2011 uzavřel žalovaný s dlužníkem smlouvu o půjčce, na základě které mu půjčil částku ve výši 3.000.000 Kč. K zajištění půjčky byla vystavena směnka vlastní, splatná dne 30. 5. 2012, která byla opatřena doložkou bez protestu. Dále žalovaný s dlužníkem uzavřel smlouvu o půjčce dne 2. 12. 2011, na základě které mu půjčil částku ve výši 2.000.000,-Kč. K zajištění půjčky byla opět vystavena směnka vlastní, splatná dne 30. 6. 2012 a opatřena doložkou bez protestu.

Žalovaný dne 10. 10. 2012 uzavřel mandátní smlouvu se společností Vymáhání a odkup pohledávek s.r.o. (dříve EKP Praha s.r.o.), na základě které se mandatář zavázal jménem žalovaného vymoci pohledávku za dlužníkem ve výši 5.000.000,-Kč s příslušenstvím. Nedílnou součástí smlouvy byla plná moc udělená žalovaným mandatáři a rozhodčí doložka, podle které veškeré spory budou rozhodovány rozhodcem ad hoc Mgr. Markétou Kopeckou, DIČ: CZ7351240182, bytem a místem podnikání Havlíčkova 164, Škvorec 250 83 a byl stanoven poplatek za rozhodčí řízení ve výši 3% z žalované částky, nejméně však 10.000,-Kč.

Dlužník svůj dluh ve výši 5.000.000,-Kč uznal co do důvodu a výše v rámci Dohody o zaplacení-splátkový kalendář ze dne 17. 12. 2012, ve které byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,5 % denně z částky dluhu za každý den prodlení. Dohoda byla uzavřena mezi dlužníkem a žalovaným, kterého však zastupovala společnost Vymáhání a odkup pohledávek s.r.o.

Dne 24. 1. 2014 byl rozhodcem vydán rozhodčí nález pod č. j. 7 R89/2013-7, podle kterého je dlužník povinen zaplatit žalovanému částku ve výši 5.000.000,-Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % p.a. z částky 5.000.000,-Kč od 16. 1. 2013 do zaplacení a dále smluvní pokutu ve výši 0,5 % denně z částky 5.000.000,-Kč od 16. 1. 2013 do zaplacení a na náhradě nákladů řízení částku ve výši 150.000,-Kč. Rozhodčí nález nabyl právní moci dne 17. 2. 2014 a vykonatelnosti dne 21. 2. 2014.

Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 7. 2014, č. j. KSOS 33 INS 2076/2014-A-12, byl zjištěn úpadek dlužníka Jaroslava Haratka a zároveň byl na majetek dlužníka prohlášen konkurz. Žalovaný dne 9. 6. 2014 doručil insolvenčnímu soudu svou přihlášku do insolvenčního řízení, kterou uplatňoval svou vykonatelnou pohledávku za dlužníkem z titulu neuhrazených půjček ve výši 18.236.739,73 Kč a dále pohledávku ve výši 150.000,-Kč z titulu nedoplatku na úhradě nákladů rozhodčího řízení.

Dne 29. 9. 2014 se konalo přezkumné jednání, při kterém byla žalobkyní jako insolvenční správkyní popřena vykonatelná pohledávka žalovaného ve výši 18.236.739,73 Kč. Dodatečně byla poté žalobkyní uznána pohledávka žalovaného ve výši 5.486.739,73 Kč, tj. jistina pohledávky ve výši 3.000.000,-Kč s příslušenstvím ve výši 292.043,84 Kč a jistina pohledávky ve výši 2.000.000,-Kč s příslušenstvím ve výši 194.695,89 Kč. Žalobkyní byla popřena smluvní pokuta ve výši 0,5% denně v celkové výši pokračování

12.600.000,-Kč z neuhrazené částky ve výši 5.000.000,-Kč a náhrada nákladů rozhodčího řízení ve výši 150.000,-Kč.

Soud provedl důkaz listinou-Dohodou o zaplacení-splátkový kalendář, z které soud zjistil, že se dlužník zavázal žalovanému zaplatit dluh v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 100.000,-Kč, splatných vždy k 15. dni daného měsíce a to počínaje měsícem-leden 2013. V případě, že by se dlužník dostal do prodlení s úhradou byť jen jedné splátky, a to byť i částečné, ztratil by výhodu splátek a celý dluh popř. část dluhu by se stala splatnou k prvnímu dni prodlení dlužníka. Pokud by se dlužník takto dostal do prodlení, byl by povinen uhradit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,5 % denně z dlužné částky za každý den prodlení a dále zákonný úrok z prodlení a to vše nejpozději do pěti dnů od doručení písemné výzvy zástupce věřitele. Za vedení dohody měl dlužník zaplatit jednorázový/roční poplatek ve výši 3.000,-Kč. Dále si strany sjednaly, že v případě jednorázového porušení podmínek stanovených dohodou, které by mohly mít vliv na plnění této dohody, má smluvní strana, která se porušení dopustila povinnost uhradit druhé straně částku ve výši 100.000,-Kč a to do pěti dnů od doručení písemné výzvy povinné straně. K Dohodě o zaplacení-splátkový kalendář byla připojena příloha č. 1, podle které veškeré případné spory vzniklé mezi stranami z jejich právních vztahů založených touto smlouvou bude rozhodnut rozhodce ad hoc Mgr. Markéta Kopecká a poplatek bude ve výši 3% z žalované částky, nejméně však 10.000,-Kč.

Soud dále provedl důkaz listinou-Sdělením a potvrzením spol. EKP Praha s.r.o. (nyní Vymáhání a odkup pohledávek s.r.o.) ze dne 16. 5. 2013, ze které soud zjistil, že žalovaný dne 10. 10. 2012 zaplatil společnosti částku 25.000,-Kč a dále byl společností vyzván, aby zaplatil rozhodčí poplatek ve zbývající výši 125.000,-Kč nejpozději do 23. 5. 2013, a to na účet společnosti. Ve sdělení se uvádí, že bude společností vypracována žaloba pro rozhodčí řízení a po vydání nálezu bude zpracován návrh na nařízení exekuce a to vše zdarma. Společnost žalovanému dále sděluje, že může pohledávku postoupit na společnost a podat exekuci přes společnost nebo další možností je, že žalovanému dají kontakt na exekutora, vše bude zdarma a bez poplatků. Dále společnost radí, že v případě žalovaného bude lepší první varianta a to postoupení pohledávky na společnost, která vše vyřeší za něj. Sdělení je podepsáno žalovaným a jednatelkou společnosti EKP Praha s.r.o.

Soud se s ohledem na nesporná tvrzení účastníků ohledně skutkového stavu, dále zabýval jen právním posouzením věci a dospěl k tomuto právnímu závěru:

Žalobkyně se v souladu s ust. § 199 zákona č. 182/2006 Sb., zákona o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen IZ) domáhá popření vykonatelné pohledávky. Dle ust. § 199 odst. 1 IZ insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Podle ust. § 199 odst. 3 IZ v žalobě podle ust. § 199 odst. 1 IZ může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel. Přezkumné jednání se konalo dne 29. 9. 2014 a žalobkyně zde popřela pohledávku žalovaného ve výši 12.750.000,-Kč. Dne 20. 10. 2014 žalobkyně podala žalobu na popření vykonatelné pohledávky proti žalovanému, tak byla splněna podmínka podání žaloby u insolvenčního soudu do 30 dnů od konání přezkumného jednání dle ust. § 199 odst. 1 IZ. pokračování

Vzhledem k tomu, že Smlouvy o půjčkách na ně navazující Dohoda o zaplacení-splátkový kalendář, byly uzavřeny mezi dvěma fyzickými osobami a před rokem 2014, soud posuzoval, zda je pohledávka po právu dle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen OZ), neboť dle ust. § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen NOZ) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti, což je od 1. 1. 2014. Dále dle ust. § 3028 odst. 3 NOZ není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.

Soud si vědom rozsáhlé judikatury především Nejvyššího soudu, která se smluvními pokutami zabývá, sám Nejvyšší soud však ve svých rozhodnutích zdůraznil, že rozhodování soudů o smluvní pokutě závisí na konkrétních okolnostech případu a není možné paušalizovat, jaká smluvní pokuta je přiměřená a po právu a která je naopak nepřiměřená a v rozporu s dobrými mravy. Soud proto při svém rozhodování vycházel z konkrétních okolností případu.

Ustanovení § 544 až 545 OZ o smluvní pokutě neuvádějí kritéria, podle nichž lze usuzovat, zda je smluvní pokuta po právu nebo není, proto je třeba vycházet z obecných ustanovení OZ. Dle ust. § 39 OZ je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. K tomu ust. § 3 OZ dodává, že výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Pokud by soud shledal, že smluvní pokuta byla sjednána v nepřiměřené výši a takové určení smluvní pokuty je v rozporu s dobrými mravy, jednalo by se o absolutně neplatný právní úkon dle ust. § 39 OZ.

Zákon nestanoví, ze kterých skutečností lze usuzovat na přiměřenost výše smluvní pokuty. Záleží tedy zcela na volné úvaze soudu, zda je smluvní pokuta přiměřená nebo naopak nepřiměřená. Soud musí při svém hodnocení brát v úvahu konkrétní okolnosti případu, zejména důvody, které ke sjednání smluvní pokuty vedly, funkci smluvní pokuty a i jiné okolnosti.

Při zkoumání platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů je nutno uvážit funkce smluvní pokuty (tj. funkci preventivní, uhrazovací a sankční). V souvislosti s výší smluvní pokuty je třeba, aby pokuta zahrnovala všechny škody, které lze rozumně v daném konkrétním vztahu s porušením určité povinnosti očekávat, musí mít dostatečnou, nikoliv však přemrštěnou pobídkovou výši. Přiměřenost výše smluvní pokuty je třeba posoudit s přihlédnutím k celkovým okolnostem úkonu, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval. V úvahu je třeba rovněž vzít výši zajištěné částky, z níž lze také usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty s ohledem na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti. (Srovnej s sp. zn. 33 Cdo 1682/2007, ze dne 25. 11. 2009)

V tomto konkrétním případě byla smluvní pokuta ujednána až dodatečně ke smlouvám o půjčkách. Smlouvy o půjčkách byly uzavřeny mezi dvěma fyzickými osobami dlužníkem a žalovaným ve dnech 8. 11. 2011 a 2. 12. 2011 a to jako bezúročné, bez stanovení smluvní pokuty a bez intervence třetí strany. Obě smlouvy byly navíc zajištěny směnkami vlastními vystavenými dlužníkem ve prospěch žalovaného a se splatností dne 30. 5. 2012 a 30. 6. 2012. Žalovaný místo toho, aby uplatnil své právo ze směnek u soudu, kdy by měl díky směnkám pokračováníjako cennému papíru zvýhodněné postavení a mohl by žádat směnečný peníz, šestiprocentní úroky ode dne splatnosti, útraty protestu a podaných zpráv, jakož i ostatní útraty a odměnu ve výši jedné třetiny procenta směnečného peníze dle čl. I. § 48 zákona č. 191/1950 sb., zákona směnečného a šekového, tak dne 10. 10. 2012, tedy skoro po roce, kdy byla poskytnuta první z půjček, uzavřel se spol. Vymáhání a odkup pohledávek s.r.o. mandátní smlouvu. Na základě mandátní smlouvy měla nyní společnost za žalovaného vymoci pohledávku za dlužníkem a zároveň byla dojednána rozhodčí doložka, podle které měly být veškeré spory řešeny rozhodcem ad hoc. Na to dne 17. 12. 2012 došlo mezi dlužníkem a mandatářem žalovaného k uzavření Dohody o zaplacení-splátkový kalendář. V dohodě byly určeny podmínky splátkového kalendáře a k tomu sjednána smluvní pokuta, pokud by se dlužník dostal do prodlení se splátkami. Splátky byly stanoveny ve výši 100.000,-Kč měsíčně a smluvní pokuta byla stanovena jako určité procento (0,5 %) z dlužné částky (5.000.000,-Kč) za každý den prodlení dlužníka. Smluvní pokuta tedy činila za každý den prodlení dlužníka částku 25.000,-Kč. Ode dne prodlení dlužníka 16. 1. 2003 do přihlášení pohledávky žalovaného dne 9. 6. 2014 dosáhla smluvní pokuta částky 12.600.000,-Kč, tedy více než 2,5 násobku dlužné částky. K tomu byl v Dohodě sjednán poplatek za sepsání a vedení dohody, který měl být účtován ve výši 3.000,-Kč a dále jednorázová smluvní pokuta ve výši 100.000,-Kč za jakékoliv jednorázové porušení podmínek stanovených v Dohodě.

Soud dospěl k názoru, že smluvní pokuta je nepřiměřeně vysoká a v rozporu s dobrými mravy a jako taková je dle ust. § 39 OZ absolutně neplatná. Soud vzal v úvahu především okolnosti případu, kdy původně bezúročná půjčka uzavřená mezi dvěma fyzickými osobami byla posléze po více než roce doplněna dohodou uzavřenou mezi dlužníkem a mandatářem, právnickou osobou a doplněna ujednáním o poplatku za vedení dohody, o jednorázové smluvní pokutě za porušení ujednání v předmětné dohodě a smluvní pokutou za každý den prodlení se splátkou, která dosáhla do dnešního dne více než dvojnásobku dlužné částky. Žalovaný místo aby uplatnil u soudu svá práva jako majitel směnek vystavených dlužníkem k předmětným půjčkám, uzavřel mandátní smlouvu s právnickou osobou, aby za něj předmětnou částku vymohla. Soud se domnívá, že v tomto případě neměla smluvní pokuta žádnou ospravedlnitelnou funkci, když v době uzavření smlouvy vůbec neexistovala a vznikla až poté, kdy do vztahu mezi dvěma fyzickými osobami dlužníkem a žalovaným vstoupila právnická osoba spol. Vymáhání a odkup pohledávek s.r.o. Soud dospěl k názoru, že funkcí Dohody o zaplacení-splátkový kalendář, kde byla sjednána také smluvní pokuta, jednorázová smluvní pokuta a poplatek za vedení dohody, byla pouze snaha získat další finanční prostředky od dlužníka. Soud vzal v úvahu také postavení stran při uzavření Dohody o zaplacení-splátkový kalendář, kdy na jedné straně stál dlužník jako fyzická osoba a na druhé straně mandatář žalovaného jako právnická osoba. Z tohoto důvodu soud zohlednil postavení dlužníka jako slabší strany při uzavření Dohody, která obsahovala ujednání o smluvní pokutě za každý den prodlení dlužníka se splátkami.

Z výše uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že vykonatelná pohledávka žalovaného nemůže být po právu.

Podle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. může soud účastníku přiznat plnou náhradu nákladů řízení, i když byl jeho úspěch ve věci jen částečný, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části. V tomto případě byla žalobkyně úspěšná z 97,64 %, což znamená, že její neúspěch byl nepatrný, žalobkyni by tedy náležela plná náhrada nákladů řízení. Žalobkyně však náhradu nákladů řízení nepožadovala, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. pokračování

Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Protože žalobkyně je podle ust. § 11 odst. 2 písm. r) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen SouP) od poplatku osvobozena a byla v řízení zcela úspěšná, uložil soud podle ust. § 2 odst. 3 SouP žalovanému povinnost zaplatit poplatek, neboť nemá proti žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení a není též od poplatku osvobozen. Výše poplatku byla stanovena podle položky 13 odst. 1 písm. a) přílohy k SouP obsahující sazebník, tj. 5.000,-Kč. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř., když nebyly shledány okolnosti, na základě kterých by byla pariční lhůta prodloužena, případně stanoveno, že plnění se bude dít ve splátkách.

P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě.

V Ostravě dne 22. 10. 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Simona Pittermannová, v.r. Vanessa Plonková soudce