33 ICm 357/2016
číslo jednací: (74) 33 ICm 357/2016-77 (KSBR 33 INS 12951/2015)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Klárou Vašákovou v právní věci

žalobce: Radek Hradil, narozený bytem

proti žalovanému: JUDr. Petr Konečný, insolvenční správce dlužníka Alicy anonymizovano , anonymizovano , bytem Lutopecny 72, 767 01 Lutopecny sídlem Michelská 1240/72, 141 00 Praha 4

o vyloučení nemovitých věcí z majetkové podstaty

takto: I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá vyloučení nemovitých věcí z majetkové podstaty dlužníka Alicy anonymizovano , anonymizovano , trvale bytem Lutopecny 72, 767 01 Lutopecny, v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 33 INS 12951/2015, a to: -pozemku parc. č. 2347-ost. plocha, o výměře 6 m2 (položka n1 soupisu majetkové podstaty) -pozemku parc. č. 2348-zahrada, o výměře 152 m2 (položka n2 soupisu majetkové podstaty) -pozemku parc. č. st. 2349-zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 355 m2, jehož součástí je stavba č.p. 72-rodinný dům (položka n4 soupisu majetkové podstaty) -pozemku parc. č. 2350-zahrada, o výměře 188 m2 (položka n3 soupisu majetkové podstaty), vše zapsáno na LV č. 104 vedeném pro k. ú. Lutopecny, obec Lutopecny, Katastrálním úřadem pro Zlínský kraj, katastrální pracoviště Kroměříž,

Shodu s prvopisem potvrzuje Blanka Andrýsková. isir.justi ce.cz -2-(74)

se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 2 855,28 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění: 1. Incidenční žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 4. 2. 2016 se žalobce Radek Hradil domáhal vyloučení ve výroku specifikovaných nemovitých věci z majetkové podstaty dlužníka Alicy anonymizovano , která je jeho bývalou manželkou. Uvedl, že tento majetek neměl být zahrnut do soupisu majetkové podstaty, neboť jeho zahrnutí vylučuje vlastnické právo žalobce k těmto věcem. Uvedl dále, že s dlužnicí uzavřel manželství dne 20. 6. 1987 před Městským národním výborem v Trebišově, Slovenská republika. Jejich manželství bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 23. 12. 2013, č. j. 16 C 136/2013-44, který nabyl právní moci dne 14. 7. 2014. V průběhu manželství žalobce jako dárce a dlužnice jako obdarovaná spolu dne 6. 3. 2012 uzavřeli darovací smlouvu, na jejímž základě byly předmětné nemovitosti převedeny z výlučného vlastnictví žalobce do výlučného vlastnictví dlužnice. Vklad vlastnického práva k předmětným nemovitostem do katastru nemovitostí ve prospěch dlužnice byl proveden rozhodnutím Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, katastrálním pracovištěm Kroměříž, č. j. V- 722/2012-708, s právními účinky vkladu ke dni 16. 3. 2012. Nemovitostí získal žalobce do svého výlučného vlastnictví od svého zemřelého otce Augustina Hradila na základě darovací smlouvy z 19. 10. 1992, sepsané formou notářského zápisu pod sp. zn. NZ 1497/92 a NZ 1495/92. Po úmrtí svého otce žalobce spolu s dlužnicí jako spoludlužníci uzavřeli s Českomoravskou stavební spořitelnou, a.s., jako věřitelem smlouvu o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření ze dne 10. 8. 2009, číslo smlouvy 0705654-2-01, když se věřitel zavázal žalobci a dlužnici poskytnout meziúvěr až do výše 1 000 000 Kč, a úvěr ze stavebního spoření až do výše 600 000 Kč. Poté došlo k refinancování tohoto úvěru a žalobce spolu s dlužnicí opět jako spoludlužníci uzavřeli s věřitelem smlouvu o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření ze dne 15. 12. 2011, číslo smlouvy 0817204-1-01, kdy se věřitel zavázal žalobci a dlužnici poskytnout meziúvěr až do výše 1 300 000 Kč a úvěr ze stavebního spoření až do výše 845 000 Kč. V roce 2012 pak začala dlužnice na žalobce naléhat, aby předmětné nemovitosti byly převedeny do jejího výlučného vlastnictví. Jako důvod pak uvedla, že se bojí případných dluhů z podnikání žalobce. Ten nakonec na neustálé naléhání dlužnice předmětné nemovitosti výše uvedenou darovací smlouvou z 6. 3. 2012 převedl do jejího vlastnictví. Následně začala dlužnice na žalobce opět ale, tentokrát s požadavkem, aby bylo zúženo jejich společné jmění manželů. Tomuto naléhání žalobce obě vyhověl a k návrhu dlužnice v řízení vedeném u Okresního soudu v Kroměříži se připojil. Společné jmění manželů žalobce a dlužnice bylo proto zúženo až na obvyklé vybavení domácnosti, a to rozsudkem tohoto soudu z 10. 5. 2012, č. j. 8 C 85/2012-14. Po realizování těchto kroků se však dlužnice začala žalobci chovat odměřeně. Její citové odcizení vůči žalobci vyvrcholilo po jejím příjezdu z lázní koncem dubna 2013. Dlužnice pak začala hovořit o tom, že jejich finanční situaci musí vyřešit rozvodem, který však bude pouze formální a s žalobcem bude žít nadále jako předtím. Žalobce nejprve na návrh žalobkyně přistoupil, avšak v průběhu rozvodového řízení si uvědomil, že jej dlužnice uváděla úmyslně v omyl. Dne 16. 8. 2013 nechala bez vědomí žalobce dlužnice odvézt jeho věci nacházející se s jejím souhlasem v předmětných nemovitostech. Žalobci byla tímto jednáním způsobena škoda, když zmizelo kompletní vybavení obývacího pokoje a další movité věci nezanedbatelné hodnoty. Žalobce dále zjistil, že dlužnice bez jeho vědomí vyjednala zvýšení úvěru na základě úvěrové smlouvy č. 0817204-1-01 o 300 000 Kč, když polovinu úvěru čerpala dne 27. 12. 2011 a další polovinu dne 8. 2. 2012, a to vše na bankovní účet dlužnice. Tyto prostředky si ponechala dlužnice výlučně pro sebe, úvěr nesplácela a žalobce ho musel hradit sám jako spoludlužník. V průběhu rozvodového řízení žalovaná tvrdila, že již minimálně rok

Shodu s prvopisem potvrzuje Blanka Andrýsková. -3-(74)

udržovala poměr s cizím mužem. Žalobci samotnému pak řekla, že má nového přítele a že rozvod byl plánován už velmi dlouho. To potvrdila i během rozvodového řízení. Je tudíž zřejmé, že dlužnice před uzavřením darovací smlouvy dne 6. 3. 2012 rozvod s žalobcem plánovala. Pro období po rozvodu jejich manželství se pak chtěla finančně zabezpečit, a to na úkor žalobce. Za tímto účelem jej uváděla v omyl, kterého využila a převedla svého výlučného vlastnictví předmětné nemovitosti. Žalobce pak přiměla, aby souhlasil nejprve se zúžením společného jmění, následně pak čerpala sama prostředky bez vědomí žalobce z úvěru u stavební spořitelny a tuto částku si ponechala pro sebe. Popsané jednání dlužnice vůči žalobci je jednoznačným porušením dobrých mravů, neboť byl úmyslně a lstí vyvolán převod předmětných nemovitostí, které byly rodinným dědictvím a žalobce je měl ve vlastnictví více než 20 let, a dále byl navýšen společný úvěr pro vlastní potřeby dlužnice v kombinaci s mimo manželským poměrem a odcizením movitých věcí žalobce. Podle názoru žalobce nelze odhlédnout ani od skutečnosti, že se dlužnice domáhá žalobou z 1. 10. 2014 u Okresního soudu v Kroměříži v řízení vedeném pod sp. zn. 11 C 327/2014 vyklizení převedených nemovitostí. Již tato skutečnost, když se dlužnice domáhá vyklizení žalobce z nemovitostí, které jí byly darovány, považuje žalobce za amorální. Na základě uvedených skutečností byla dlužnice vyzvána přípisem z 6. 12. 2013 k vrácení daru ve smyslu § 630 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Dlužnice však na tuto výzvu nereagovala, byla jí proto zaslána dne 5. 6. 2014 předžalobní výzva. Ani na tuto výzvu však nebylo dlužnicí reflektováno a nebyla poskytnuta z její strany k navrácení nemovitostí či převedení vlastnického práva zpět součinnost. Vzhledem k tomu, že doručením přípisu z 6. 12. 2013 došlo k zániku vlastnického práva dlužnice k předmětným nemovitostem, svědčí vlastnické právo s účinky ex nunc žalobci. Vzhledem k tomu, že se dále žalobce domnívá, že je darovací smlouva neplatným právním úkonem, neboť byla uzavřena v rozporu s § 39 obč. zák., navrhuje žalobce, aby soud vyloučil uvedené nemovitosti z majetkové podstaty dlužnice.

2. Žalovaný insolvenční správce navrhl ve svém vyjádření z 11. 7. 2017 zamítnutí žaloby. Uvedl, že skutečnosti popsané žalobcem se nezakládají na pravdě, neboť dlužnice na žalobce nikdy nenaléhala, nemovitost byla na dlužnici přepsána zcela dobrovolně, zejména kvůli tomu, že žalobce měl dluhy a bál se exekuce, aby mu nemovitost nevzaly. Na dlužnici bylo později přepsáno i auto. Přestože žalobce neměl dluhy z podnikání, holduje alkoholu, automatům, sázení. Na zúžení společného jmění manželů přistoupil žalobce také zcela a naopak to byl on, kdo se začal chovat odměřeně, měl milenky a dlužnice mu na to přišla. Rozvod nebyl ze strany dlužnice plán, rozhodla se až poté, kdy jí žalobce v březnu 2013 říkal, že měl úlety, ale vracel se domů, protože věděl, že má doma hodnou manželku a pořádek . O rozvod dlužnice požádala po návratu z lázní, neboť již nemohla déle vydržet psychické týrání, zesměšňování, urážení a ponižování i při známými. Dobré mravy nebyly ve vztahu k žalobci porušeny, naopak to byl žalobce, kdo byl za své nevhodné chování k dlužnici odsouzen v roce 2014 za nebezpečné pronásledování na 10 měsíců podmíněně. Neboť vyhrožování pokračovalo i v roce 2015, byl za pronásledování a vydírání a odsouzen k odpracování 300 hodin veřejně prospěšných prací. Žalovaný dále doplnil, že v řízení vedeném u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 1 CA 100/2015 byla žaloba žalobce na určení vlastnického práva k nemovitostem soudem prvního stupně zamítnuta.

3. Soud nejprve posoudil včasnost podané žaloby. Žalobce tvrdil, že byl vyrozuměn o zahrnutí nemovitých věcí do majetkové podstaty dlužnice dne 28. 1. 2016. Ze soupisu majetkové podstaty dlužnice soud zjistil, že nemovité věci do něj byly žalovaným zahrnuty jako majetek dlužnice k datu 23. 9. 2015. Z vyrozumění o provedeném soupisu nemovitých věcí z 21. 1. 2016 založeného do spisu žalobcem bez dodejky soud zjistil, že toto muselo být doručeno žalobci Radku anonymizovano v zákonné lhůtě 30 dnů ode dne, kdy bylo vyrozumění žalovaného o soupisu nemovitých věcí

Shodu s prvopisem potvrzuje Blanka Andrýsková. -4-(74)

doručeno žalobci (§ 225 odst. 2 IZ)., když žalobu o vyloučení nemovitých věcí z majetkové podstaty dlužnice soud obdržel do datové schránky dne 4. 2. 2016.

4. Z obsahu insolvenčního spisu sp. zn. KSBR 33 INS 12951/2015 soud zjistil, že jsou dány předpoklady pro to, aby ve věci jednal, neboť dne 19. 5. 2015 podala dlužnice insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. Usnesením zdejšího soudu z 31. 7. 2015, č. j. KSBR 33 INS 12951/2015-A-10, byl zjištěn úpadek dlužnice a povoleno oddlužení, zároveň ustanoven insolvenčním správcem dlužnice JUDr. Petr Konečný. Ze soupisu majetkové podstaty z 23. 9. 2015 pak vyplývá, že insolvenční správce sepsal majetek-nemovité věci, které jsou předmětem tohoto řízení-do majetkové podstaty dlužnice pod položky n1 až n4 soupisu.

5. Za účelem projednání sporu nařídil soud jednání na 7. 12. 2017, k němuž se však žalobce osobně bez omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání k jednání doručeno 9. 11. 2017. Tvrzený zástupce žalobce JUDr. Pavel Kvíčala, advokát, podáním doručeným soudu 29. 11. 2017 požádal o přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o.s.ř. do skončení řízení u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 11 C 100/2015, popř. o odročení jednání pro kolizi. Usnesením soudu ze 4. 12. 2017, č. j. (74)-64, však byl návrh na přerušení řízení zamítnut pro nedostatek předpokladů, když otázku platnosti darovací smlouvy z 6. 12. 2013 si posoudí insolvenční soud sám podle § 231 odst. 1 a 2 IZ. Kolize jednání pak nebyla zástupcem prokázána, a to vedle toho, že zástupce žalobce předložil pouze plnou moc pro zastupování žalobce pro řízení Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 11 C 100/2015, nikoli pro řízení u insolvenčního soudu v této právní věci. Soud proto považuje žalobce v tomto řízení za nezastoupeného a s ohledem na jeho neomluvenou nepřítomnost jednal bez něj.

6. K meritu věci soud provedl dokazování listinami předloženými účastníky v průběhu incidenčního řízení, listinami obsaženými v insolvenčním spise vedeném ve věci dlužnice pod sp. zn. KSBR 33 INS 12951/2015, přičemž dospěl k následujícím skutkový zjištěním.

7. Ze smlouvy z 6. 3. 2012 o darování nemovitostí z výlučného vlastnictví žalobce do výlučného vlastnictví dlužnice bylo zjištěno, že uvedeného dne sepsal advokát JUDr. Ivo Bubrjak smlouvu mezi Radkem Hradilem jako dárcem a Alicou anonymizovano jako obdarovanou, jejímž předmětem byl bezúplatný převod vlastnického práva k nemovitým věcem, a to pozemku parc. č. 2347-ost. plocha, o výměře 6 m2, pozemku parc. č. 2348-zahrada, o výměře 152 m2, pozemku parc. č. st. 2349-zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 355 m2, jehož součástí je stavba č. p. 72-rodinný dům, pozemku parc. č. 2350-zahrada, o výměře 188 m2, vše zapsáno na LV č. 104 vedeném pro k. ú. Lutopecny, obec Lutopecny, Katastrálním úřadem pro Zlínský kraj, katastrální pracoviště Kroměříž. Vlastnické právo bylo převedeno se všemi součástmi a příslušenstvím. Obdarovaná dar přijala a byla dárcem informována o tom, že na věci vázne zástavní právo smluvní ve prospěch Českomoravské stavební spořitelny a.s. Obdarovaná prohlásila, že jí je stav přejímaných nemovitostí ke dni podpisu smlouvy znám. Oba účastníci smlouvy prohlásili, že tato smlouva je projevem jejich pravé a svobodné vůle, což stvrdili vlastnoručními podpisy. Vklad vlastnické práva byl povolen Katastrálním úřadem pro Zlínský kraj, Katastrálním pracovištěm Kroměříž rozhodnutím V-722/2012-708 z 21. 3. 2012 s právními účinky vkladu k 16. 3. 2012.

8. Z potvrzení o vkladu u ČSOB z 21. 8. 2015, 14. 8. 2015, 7. 7. 2015, 31. 7. 2015, 19. 6. 2015, 16. 6. 2014, 5. 9. 2014, 18. 7. 2014, 23. 7. 2014, 9. 9. 2013, 4. 11. 2013 a 21. 11. 2013 bylo zjištěno, že žalobce skládal na účet č. 3833613008/7960 v uvedených měsících vždy částku 2 500 Kč (vkladateli byly zúčtovány i poplatky), a to pod variabilním symbolem 817204101.

Shodu s prvopisem potvrzuje Blanka Andrýsková. -5-(74)

9. Z výzvy zástupce dlužnice JUDr. Petra Žáry z 12. 8. 2014 adresované JUDr. Vladimíru Papežovi, advokátovi, který měl zastupovat žalobce, bylo zjištěno, že dlužnice nesouhlasila s vrácením daru, neboť hrubě neporušila dobré mravy vůči žalobci. Naopak Radek Hradil se měl dopustit vůči své bývalé manželce protiprávního jednání, když byl trestním příkazem Okresního soudu v Kroměříži z 10. 3. 2014, č. j. 2T 27/2014-pravomocně odsouzen. Dlužnice hodlá nemovitosti dále užívat a soužití s Radkem Hradilem Alica anonymizovano absolutně vyloučila. Vyzvala proto žalobce k vyklizení nemovitostí do 20. 9. 2014.

10. Ze smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření, úvěrová smlouva č. 0705654- 2-01 z 10. 8. 2009 bylo zjištěno, že Alica anonymizovano jako dlužník a Radek Hradil jako spoludlužník uzavřeli s Českomoravskou stavební spořitelnou, a.s., IČO 49241397 smlouvu, na jejímž základě byl oběma dlužníkům poskytnut meziúvěr do výše 1 000 000 Kč, a ke dni přidělení cílové částky úvěr ze stavebního spoření do výše 600 000 Kč. Jednalo se meziúvěr a úvěr poskytnutý za účelem údržby a změny rodinného domu. Dlužníci se oba smlouvou zavázali na meziúvěr měsíčně provádět vklady ve výši 3 759 Kč. Podle čl. V odst. 1 smlouvy, jsou dlužníci ze smlouvy zavázáni společně a nerozdílně.

11. Z veřejného výstupu z elektronické aplikace katastru nemovitostí pro žalobou označené nemovitosti soud zjistil vlastníka nemovitostí ke dni vyhotovení tohoto výstupu, tj. ke dni 14. 4. 2015, kterou byla dlužnice Alica anonymizovano . Všechny nemovitosti byly zatíženy zástavním právem smluvním, jiné zápisy evidovány nebyly.

12. Z úplného výpisu z Katastru nemovitostí ke dni 2. 2. 2005 bylo zjištěno, že vlastníkem nemovitosti parc. č. st. 109-zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č.p. 72, parc. č. 33-zahrada a parc. č. 34/1-zahrada, vše zapsáno na LV č. 104 pro obec Lutopecny, katastrální území Lutopecny, okres Kroměříž, u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Kroměříž, byl žalobce Radek Hradil.

13. Z výpisu z informačního systému ČMSS, historie transakcí k číslu meziúvěrové smlouvy č. 3833613-0-08 z 6. 12. 2013 bylo zjištěno, že stav klienta Alica anonymizovano činil na počátku roku 2011-1 300 000 Kč, dne 27. 12. 2011 bylo odesláno dlužnicí 150 000 Kč jako čerpání meziúvěru a dne 31. 12. 2011 pak 1 000 000 Kč a dne 8. 2. 2012 pak dalších 150 000 Kč.

14. Z výzvy k vrácení daru sepsaného dne 6. 12. 2013 žalobcem, který byl adresován dlužnici, bylo zjištěno, že ten vyzval dlužnici k vrácení nemovitostí, které jsou předmětem tohoto řízení, a které jí daroval, neboť mu měla způsobit škodu na jeho majetku, když nechala odvézt věci nacházející se v nemovitosti, konkrétně kompletní vybavení obývacího pokoje a další movité věci nezanedbatelné hodnoty. Dále měla bez vědomí žalobce vyjednat zvýšení úvěru o 300 000 Kč po dvou splátkách 150 000 Kč, přičemž tyto prostředky měla spotřebovat pro sebe a žalobce je musí splácet jako ručitel. Obvinil dlužnici, že tyto kroky učinila s vědomím, že podá žádost o rozvod manželství. Žalobce měl proto zato, že jsou splněny veškeré zákonné požadavky pro možnost požadovat od obdarované vrácení daru. Stanovil pak dlužnici lhůtu 15 dnů od doručení výzvy k vyklizení a předání k předání v řádném stavu. Nebude-li výzva vyslyšena, uvedl, že se obrátí na soud, který ve věci rozhodne. Podle podacího lístku byla výzva odeslána dlužnici 6. 12. 2013.

15. Z předžalobní upomínky z 5. 6. 2014 vyhotovené advokátem JUDr. Vladimírem Papežem v zastoupení žalobce byla dlužnice opětovně vyzvána k vrácení darovaných nemovitostí, neboť mělo z její strany dojít k jednání hrubě porušujícímu dobré mravy vůči žalobci, když odkázal na výzvu k vrácení daru z 6. 12. 2013. Dlužnici byla dána náhradní lhůta k vrácení nemovitostí a předání žalobci.

Shodu s prvopisem potvrzuje Blanka Andrýsková. -6-(74)

16. Ze stejnopisu rozsudku Okresního soudu v Kroměříži z 23. 12. 2013, č. j. 16 C 1362013-44, který nabyl právní moci dne 14. 7. 2014, bylo zjištěno, že manželství žalobce a dlužnice bylo rozvedeno. Bylo zjištěno, že to byla dlužnice, kdo podal návrh na rozvod manželství, s tím, že si s manželem přestali rozumět a začali se odcizovat. Oba bydlí v samostatném bytě a společně nehospodaří. Podle žalobkyně se měli oba manželé hádat a vyčítat si finanční situaci. Oba si vzali půjčky na bydlení a na dům. Žalovaný potvrdil, že mají dluhy, že pokud jde o rozvod, byl postaven před hotovou věc. Při jednání dne 23. 12. 2013 pak dlužnice uvedla, že jí manžel vyhrožuje prostřednictvím SMS zpráv a emailů. Podle manželky, začal mít manžel finanční potíže v roce 2009, nejprve z podnikání, pak jí přestal dávat peníze a byla na vše finančně sama. Zároveň o ni přestal jevit zájem, chodil si, kam chtěl. S financemi se snažila manželovi pomoci, nicméně po úrazu, kdy byla rok v pracovní neschopnosti, začal manžel nadměrně užívat alkohol a hrát automaty. Mimomanželskou známost manželka popřela. Naopak manžel uvedl, že manželství bylo až do návratu manželky z lázní víceméně spokojené s tím, že popsal okolnosti obdobně jako v žalobě v této právní věci. Uvedl dále, že manželka má známost. Podle jeho přesvědčení jej manželka oklamala.

17. Z rozsudku Okresního soudu v Kroměříži z 10. 5. 2012, č. j. 8 C 85/2012-14, bylo zjištěno, že společné jmění manželů Alice a Radka anonymizovano bylo zúženo až na věci tvořící obvyklé vybavení domácnosti.

18. Z vyrozumění o soupisu majetku do majetkové podstaty dlužníka podle § 224 odst. 1 IZ, bylo zjištěno, že žalovaný insolvenční správce vyrozuměl žalobce o tom, že nemovitosti, které jsou předmětem tohoto řízení, sepsal do majetkové podstaty dlužnice. Učinil tak, neboť jeho zástupce uplatnil právo k uvedenému majetku. Žalobci bylo dáno poučení podle § 225 odst. 1, 2 a 3 IZ.

19. Z trestního příkazu Okresního soudu v Kroměříži ze dne 10. 3. 2014, č. j. 2 T 27/2014-57, který nabyl právní moci dne 22. 3. 2014, bylo zjištěno, že žalobce byl odsouzen za přečin nebezpečného pronásledování podle § 354 odst. 1 písm. a), b) a c) TZ s tím, že měl svou manželku dlouhodobě pronásledovat, vyhrožovat jí ublížením na zdraví a jinou újmou, vyhledával její blízkost a sledoval ji, vytrvale ji kontaktoval prostřednictvím elektronických komunikací s tím, že toto jednání bylo způsobilé vzbudit v pronásledované důvodnou obavu o život a zdraví. Konkrétně měl žalobce dlužnici vyhrožovat zabitím a podpálením rodinného domu v Lutopecnách 72, během hádek demoloval zařízení rodinného domu, soustavně ji urážel, že se postará, aby měla nespecifikovaný úraz, že se postará, aby ztratila práci zdravotní sestry, vyhledával ji v zaměstnání a vyčkával na ni před zaměstnáním, po cestě ji sledoval. Dlužnice před ním opakovaně utekla z domu pouze s nejnutnějšími věcmi a poté se natrvalo odstěhovala.

20. Z rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 13. 8. 2015, č. j. 9 T 248/2014-137, který nabyl právní moci dne 13. 8. 2015, pak vyplynulo, že žalobce byl odsouzen za přečin vydírání podle § 175 odst. 1 TZ a za přečin nebezpečného pronásledování podle § 354 odst. 1 písm. c) TZ, neboť měl jiného nutit pod pohrůžkou násilí a jiné těžké újmy k tou, aby něco konal a jiného dlouhodobě pronásledoval, konkrétně v době od 23. 3. 2014 nejméně do 20. 10. 2014 poslal své bývalé manželce Alici anonymizovano desítky SMS zpráv a emailů, v nichž ji urážel, ponižoval a vysmíval se jí, vyčítal jí minulost a rozpad jejich vztahu, obviňoval ji z jeho neutěšené finanční a bytové situace, sděluje jí, že ji sledoval a nebo bude sledovat do a ze zaměstnání, že ji před kamarádkami pomlouvá a znemožňuje mezi sousedy a známými, vyhrožuje ji zabitím a podpálení domu s cílem ji děsit, obtěžovat a stresovat a přimět ji darovat nemovitost zpět nebo zaplatit mu 1 000 000 Kč či mu zakoupit byt v osobním vlastnictví o velikosti 3+1, dne 29. 8. 2014 měl poškozenou na taneční zábavě udeřit dvěma políčky do hlavy.

Shodu s prvopisem potvrzuje Blanka Andrýsková. -7-(74)

21. Z ověřených kopií listin ze spisu Okresního soudu v Kroměříži ve věci sp. zn. 11 C 100/2015, jehož předmětem bylo určení vlastnického práva k totožným nemovitostem jako v této právní věci, bylo zjištěno, že: -žalobce Radek Hradil se žalobou doručenou soudu 15. 4. 2015 domáhal určení vlastnického práva k nemovitostem, které byly v Katastru nemovitostí zapsány ve vlastnictví žalované Alicy anonymizovano , a to z obdobných důvodů jako v této právní věci -žalovaná s žalobou nesouhlasila, žalobce žádným způsobem nenutila k podpisu darovací smlouvy a k podání žaloby o zúžení SJM. O rozvod manželství bylo požádáno z důvodu jeho velmi nevhodného chování. Žalobce nadměrně užíval alkoholické nápoje, zálibu našel v automatech, vyhrožoval manželce zabitím. Pro své chování byl rovněž Okresním soudem v Kroměříži opakovaně odsouzen pro přečin nebezpečného pronásledování, vydírání. Tvrzení o nevěře se manželky dotkly, jsou nepravdivá. Nemovitosti užívat nemůže, neboť má z manžela strach. Movité věci, které měla manželovi odcizit, jsou součástí dosud nevypořádaného SJM, částečně jsou pak ve výlučném vlastnictví manželky. Částku 300 000 Kč, kterou měla navýšit úvěr a prostředky si ponechat, si neponechala pro sebe. Vzhledem k tomu, že se nikdy nechovala v rozporu s dobrými mravy, považuje aplikaci § 630 obč. zák. a § 39 obč. zák. za nesprávnou, nemající oporu v důkazech, které soud má a může mít k dispozici. -žalobce uvedl, že vzhledem k tomu, že žalobkyně sama uvedla, že k převodu majetku došlo za účelem ochrany majetku před věřiteli a případnými exekucemi, pak by se jednalo o tzv. simulovaný právní úkon, tedy úkon od samého počátku neplatný. Žalovaná oproti tomu namítla, že neplatnosti by se snad mohly dovolávat třetí osoby-věřitelé. -žalobce byl advokátem JUDr. Bubrjakem při sepisu darovací smlouvy řádně poučen o důsledcích svého jednání, ke smlouvě neměl připomínky ani nežádal vysvětlení. -Ze zprávy ČMSS z 12. 9. 2016 vyplynulo, že meziúvěr a úvěr ze stavebního spoření č. 0817204101 z 20. 8. 2009 byl poskytnut Alici anonymizovano meziúvěr č. 3833613905 ve výši 1 000 000 Kč, který byl k 31. 12. 2011 zcela splacen a zrušen. Meziúvěr a úvěr ze stavebního spoření č. 0817204101 z 21. 12. 2011 byl poskytnut Alici anonymizovano meziúvěr č. 3833613008 ve výši 1 300 000 Kč. Čerpání bylo provedeno 31. 12. 2011 ve výši 1 000 000 Kč, ty byly převedeny na splacení meziúvěru č. 3833613905. Dvakrát 150 000 Kč pak bylo čerpáno ve dnech 27. 12. 2011 a 8. 2. 2012 a byly převedeny na příkaz Alice anonymizovano . -ze svědecké výpovědi JUDr. Ivo Bubrjaka, advokáta, bylo zjištěno, že nátlak jedné či druhé strany na podpis smlouvy vylučuje. Okolnosti darování mu před podpisem smlouvy sděleny nebyly, po podpisu vyplynulo, že měl dárce nějaké dluhy. Účastníci byli poučeni o možnosti žádat vrácení daru. Průběh jednání byl obvyklý, na podrobnosti si nevzpomínal. Nevšiml si, že by byl někdo z účastníků nervózní či nějak divný. -ze svědecké výpovědi syna Patrika Hradila vyplynulo, že se rodiče Radek a Alica anonymizovano rozvedli pro dluhy otce. Oba manželé měli úvěry, kolik přesně nevěděl. Rodiče se hádali i po darování nemovitosti, fyzickému útoku přítomen nebyl. Potvrdil, že otec měl sklony k nadměrnému užívání alkoholu, rodiče se pak hádali, otec měl tendenci se zadlužovat a hrál automaty. Matka měla z otce strach. Známost matky s jiným mužem nezaznamenal. -ze svědecké výpovědi bratra žalobce Michala Hradila vyplynulo, že vztah mezi manžely anonymizovano nebyl optimální, užívání alkoholu v nadměrném množství žalobcem popřel, Potvrdil však, že se žalobce věnoval kurzovnímu sázení a zisky pak investoval zpět do nemovitosti nebo něco kupoval. Hypotéka byla brána žalovanou z toho důvodu, že jako zaměstnanec měla stálý příjem oproti žalobci. Ze začátku hypotéku splácel žalobce. O jiných půjčkách žalobce nevěděl. V letech 2010 až 2012 pracoval žalobce ve stavebnictví.

Shodu s prvopisem potvrzuje Blanka Andrýsková. -8-(74)

-ze svědecké výpovědi Romana Vlčka, kamaráda obou manželů, vyplynulo, že o vnitřních poměrech manželství informace nemá, že žalovaná byla náladová a že žalobce vykázala z domu v době oslavy narozenin v září 2010. -ze svědecké výpovědi Romana Piškuly, kamaráda obou manželů, vyplynulo, že si s žalobcem vzájemně pomáhali, když bylo třeba, věděl o problémech v manželství, ale jen povrchně. Ví, že žalobce bydlel na výminku, když byla žalobkyně v domě, po jejím odchodu tam bydlí žalobce sám. Alkohol žalobce ve zvýšené míře neužívá, denně jezdí autem, to spíš žalovaná bývala opilá, způsobila i dopravní nehodu. -z žádostí o čerpání finančních prostředků dvakrát po 150 000 Kč u ČMSS z 15. 12. 2011 a 2. 2. 2012 vyplynulo, že o převod na konkrétní účet Alice anonymizovano žádali oba manželé společně. Listiny byly opatřeny ověřenými podpisy obou manželů. -listiny označené jako Odstoupení od smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření č. 0817204101 a okamžitá úhrada pohledávky z 13. 4. 2017 bylo zjištěno, že věřitel ČMSS pro opakované porušení závazku Radka Hradila platit předepsané splátky od této smlouvy z 21. 12. 2011 odstoupil a požádal o úhradu celé pohledávky včetně příslušenství do 30. 4. 2017. K tomuto dni činil dluh na jméno Alica anonymizovano , č. účtu 3833613008/7960 celkem 1 393 957,92 Kč. -z rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 20. 6. 2017, č. j. 11 C 100/2015-257, bylo zjištěno, že žaloba kterou se žalobce domáhal určení vlastnické práva k předmětným nemovitostem, byla zamítnuta. Soud dospěl k závěru, že není po právu důvod uváděný žalobcem ve výzvě k vrácení daru, pokud se týká zvýšení úvěru o 300 000 Kč, a spotřeby finančních prostředků, zejména proto, že žalobce byl účastníkem smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření na 1 300 000 Kč, účastníkem předložení soupisu dokladů, kterými se čerpání prostředků dokládalo a účastníkem předložení soupisu dokladů, kterými se dokládalo čerpání částky 300 000 Kč. Nelze podle názoru soudu dospět k závěru, že by uvedené prostředky spotřebovala žalovaná pro sebe. Ačkoli žalobce tvrdil, že splátky úvěru splácel jako ručitel, neprokázal v průběhu řízení takovou skutečnost, nadto byl v postavení spoludlužníka. ČMSS uvedla, že Radek Hradil dlouhodobě neplní svou povinnost ze smlouvy k pravidelné úhradě předepsaných splátek. Žalobcem popsané chování žalované k výzvě vrácení daru z 6. 12. 2012 proto nenaplňuje znaky hrubého porušení dobrých mravů s ohledem na všechny okolnosti případu. Stejně tak nelze považovat podání návrhu na rozvod manželství za hrubé porušení dobrých mravů, neboť z provedeného dokazování vyplynulo, že se manželé hádali, vyčítali si špatnou finanční situaci, zrušili společnou domácnost. Nevěra manželky prokázána nebyla. Rozpory mezi manžely byly dlouhodobého charakteru a špatná finanční kondice vyústila v podání návrhu na rozvod manželství. Vedle tohoto soud posuzoval platnost darovací smlouvy z 6. 3. 2012, u níž žalobce z procesní opatrnosti uváděl, že je neplatná pro rozpor s dobrými mravy a pokud by ji soud shledal platnou, pak je žalobce vlastníkem na základě řádně doručené výzvy k vrácení daru. Projev vůle učiněný žalobcem byl shledán v souladu s § 37 obč. zák., když žalobce byl řádně poučen JUDr. Ivo Bubrjakem, advokátem, o tomto úkonu, žalobce měl možnost se s textem smlouvy seznámit, advokát nějaké podivné okolnosti podpisu vyloučil. Již v té době byly vztahy mezi manžely napjaté a žalobce měl závazky vůči třetím osobám a žalovaná mu do podnikání zapůjčila prostředky, které si sama půjčila. Účastníci spolu přestali hospodařit, žalobce přestal žalované dávat peníze a za na všechno byla sama. Soud uvěřil žalované, že finanční situace byla již v roce 2012 vážná, jevila se možnost exekuce a byla na platby spojené s vedením domácnosti sama. Lze proto přisvědčit tomu, že žalovaná žádala o převedení nemovitosti na sebe s vědomím toho, že na nich vázne zástavní právo; splátky úvěru však nehradil ani jeden z dlužníků. Počátkem roku 2012 si musel být žalobce vědom své finanční situace. Pokud ho tato situace vedla k podpisu darovací smlouvy, jde o projev

Shodu s prvopisem potvrzuje Blanka Andrýsková. -9-(74)

jeho vůle, k němuž ho ale žalovaná nenutila. Oba manželé si museli být vědomi toho, že při neplnění svých povinností ze smlouvy, přistoupí věřitel k realizaci zástavního práva na nemovitostech. Oba manželé s vědomím svých závazků vzniklých za trvání manželství museli vědět, že při neplnění svých povinností z úvěrové smlouvy, bude přistoupeno věřitelem k výkonu rozhodnutí či exekuci. K movitým věcem, které měla žalovaná žalobci odklidit z nemovitosti, soud uvedl, že nejde o výlučný majetek žalobce, ale o věci, z nichž jen některé jsou ve společném jmění manželů, s těmi však mohla nakládat bez omezení. Jednostranný úkon výzvy k vrácení daru z 6. 12. 2013 byl žalované doručen a soud se proto zabýval důvody tam uvedenými, pro které by bylo možné posoudit chování žalované jako rozporné s dobrými mravy. Proti uvedenému rozsudku bylo podáno včasné odvolání; rozsudek proto není pravomocný.

22. Vzhledem podobnosti projednávané věci a důkazním návrhům žalobce dospěl soud k závěru, že učiní (s ohledem na probíhající odvolací řízení proti rozsudku okresního soudu ve věci určení neplatnosti darovací smlouvy) součástí provedených důkazů i podstatná vyjádření, protokoly o jednání (a v jejich rámci i svědecké výpovědi učiněné po příslušeném poučení podle § 126 o.s.ř.) a některé listiny založené ve spise Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 11 C 100/2015, když se řešené věci úzce dotýkají. Uvedené listiny však soud hodnotil pouze jako listinné důkazy, nikoli např.-jako v případě svědeckých výpovědí aj.-s vyšší mírou věrohodnosti. Insolvenční soud si totiž nemohl učinit obrázek sám, ale informace o průběhu řízení a o závěrech a vyjádřeních účastníků i svědků pouze převzal.

23. Na základě shora provedených důkazů dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, a to, že žalobce a dlužnice uzavřeli dne 20. 6. 1987 manželství, které bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži dne 14. 7. 2014. Dne 10. 8. 2009 uzavřeli oba manželé s ČMSS smlouvu o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření, na jejímž základě byl oběma manželům poskytnut meziúvěr ve výši 1 300 000 Kč, manželé byli v postavení spoludlužníků. Prostředky byly účelově vázané na rekonstrukci domu. Částka 1 000 000 Kč byla zaslána k úhradě předchozího meziúvěru ze stavebního spoření, částka 300 000 Kč pak byla oběma manžely odsouhlasena k zaslání na účet dlužnice, a to ve dvou splátkách dne 31. 12. 2011 a 2. 2. 2012. Finanční situace manželů se v průběhu let 2010 až 2012 postupně zhoršovala, manžel začal mít závazky, které postupně nebyl schopen splácet. Manželce o těchto skutečnostech řekl až s odstupem času, ta musela hradit veškeré záležitosti rodiny sama. Oba manželé uzavřeli dne 6. 3. 2012 darovací smlouvu u JUDr. Ivo Bubrjaka, advokáta, na jejímž základě byly předmětné nemovitosti převedeny z výlučného vlastnictví žalobce do výlučného vlastnictví dlužnice. Vklad vlastnického práva k předmětným nemovitostem do katastru nemovitostí ve prospěch dlužnice byl proveden rozhodnutím Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, katastrálním pracovištěm Kroměříž, č. j. V-722/2012-708, s právními účinky vkladu ke dni 16. 3. 2012. Dne 30. 3. 2012 bylo zahájeno řízení o zúžení SJM až na obvyklé vybavení domácnosti; soud ve věci rozhodl kladně rozsudkem z 10. 5. 2012. Chování manžela k manželce se postupně zhoršovalo, vztahy mezi nimi se zhoršovaly tak, že přestali společně hospodařit, rozstěhovali se samostatných bytů v rodinném domě v Lutopecnách č. p. 72. Manželé se často hádali, manžel manželku i napadl fyzicky (viz. trestní rozsudek Okresního soudu v Kroměříži). Manželka následně podala v 30. 5. 2013 žádost o rozvod jejich manželství; toto řízení trvalo delší dobu a vztahy se nezlepšily. Manželství bylo rozvedeno k 14. 7. 2014. Po podání návrhu o rozvod manželství manželka dne 16. 8. 2013 vyklidila movité věci z obývacího pokoje, které byly zčásti součástí jejich SJM, a zčásti byly v jejím výlučném vlastnictví. Dopisem z 6. 12. 2013 vyzval žalobce dlužnici k vrácení darovaných nemovitostí, neboť mu měla způsobit škodu na jeho majetku, když nechala odvézt věci nacházející se v nemovitosti, konkrétně kompletní vybavení obývacího pokoje a další movité věci nezanedbatelné hodnoty. Dále měla bez vědomí žalobce vyjednat zvýšení úvěru o 300 000

Shodu s prvopisem potvrzuje Blanka Andrýsková. -10-(74)

Kč po dvou splátkách 150 000 Kč, přičemž tyto prostředky měla spotřebovat pro sebe a žalobce je musí splácet jako ručitel. Obvinil dlužnici, že tyto kroky učinila s vědomím, že podá žádost o rozvod manželství. Vzhledem k promyšlenému jednání měl žalobce za to, že tak dlužnice činila účelově, se záměrem se zajistit po rozvodu jejich manželství. Výzva byla dlužnici doručena, nicméně na ni nebylo reagováno. Dne 1. 10. 2014 se pak dlužnice domáhala žalobou vyklizení předmětných nemovitostí; řízení je vedeno u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 11 C 327/2014. Dne 15. 4. 2015 pak bylo u Okresního soudu v Kroměříži zahájeno žalobcem řízení ve věci sp. zn. 11 C 100/2015 o určení vlastnického práva k předmětným nemovitostem; toto nebylo dosud pravomocně skončeno, ve věci zamítavý rozsudek prvoinstančního soudu.

24. Další dokazování soud neprováděl, neboť přítomný žalovaný po poučení podle § 119a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.), žádné další návrhy na doplnění dokazování neměl. Pokud jde o důkazní návrh na výslechy dlužnice a žalobce, ty byly soudem pro nadbytečnost zamítnuty. V řízení byly provedeny jako listinné důkazy protokoly o jednání před Okresním soudem v Kroměříži ve věci sp. zn. 11 C 100/2015, z nichž stanoviska jak žalobce, tak dlužnice jasně vyplynuly. Žalobce se nadto jednání ve věci nezúčastnil, ačkoli byl řádně předvolán, o možnost přednést své stanovisko k věci se proto připravil sám. Nemohlo mu být současně ani dáno poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř. o tom, jaká tvrzení nebyly prokázána a že břemeno důkazní neunáší.

25. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba důvodná není, neboť žalobce neunesl břemeno důkazní o svých tvrzeních, zejm. že darovací smlouva z 6. 3. 2012 je neplatným právním úkonem pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 39 obč. zák. ve spojení s § 3028 odst. 2 OZ ani, že dlužnice se vůči němu chovala do té míry nemravně, že by to naplnilo předpoklady ustanovení § 630 obč. zák. ve znění do 31. 12. 2013.

26. K uvedenému závěru byl soud veden následujícími úvahami, vyplývajícími z hodnocení provedených důkazů jednotlivě i v souvislostech. Insolvenční soud se v podstatných závěrech přiklání k právním závěrům Okresního soudu v Kroměříži ve věci sp. zn. 11 C 100/2015. Soud si však závěr o platnosti darovací smlouvy učinil sám, když mu toto oprávnění dává § 231 odst. 1 a 2 IZ.

27. Soud se nejprve zabýval platností darovací smlouvy na nemovitosti z 6. 3. 2012 a okolnostmi, za jakých byla uzavřena. Sám žalobce tvrdil její neplatnost pro rozpor s dobrými mravy, tj. tzv. absolutní neplatnost. JUDr. Ivo Bubrjakovi, který smlouvu připravoval a který byl jejímu podpisu osobně přítomen, však nepřišly okolnosti jejího uzavření nestandardní, manželé nežádali ani jeden zvláštního poučení, žalobce byl poučen o možnosti žádat vrácení daru. Manžel nebyl k podpisu jakkoli nucen. Z výše popsaných časových souvislostí pak vyplynulo, že již v té době byly vztahy mezi manžely velmi napjaté a manžel měl finanční závazky, u nichž však nebylo bez pochybností zjištěno, kdy vznikly a v jaké výši byly, zda dospěly do fáze exekucí (v rozsudku Okresního soudu v Kroměříži se uvádí, že měl žalobce manželce předložit soupis závazků za téměř jeden milion korun, což však v tomto řízení prokázáno nebylo). Je zřejmé, že oba manželé v uvedené době na počátku roku 2012 upravovali své vzájemné majetkové poměry a lze skutečně dospět k závěru, že tak mohli činit za účelem ochrany výlučného majetku manžela Radka Hradila. Tvrzený nedostatek dobrých mravů (pouze na straně obdarované!, když dárce na své straně žádné nemravné jednání vůči svým věřitelům nespatřuje) z důvodu možného poškození věřitelů však prokázán nebyl. Časové okolnosti, tj. kdy se žalobce dostal do finančních těžkostí, kdy o nich spravil dlužnici, a zda by bylo možné jejich jednání posoudit jako jednání v rozporu s dobrými mravy vůči věřitelům žalobce, byly soudu nastíněny jen velmi nejasně a nebylo možné

Shodu s prvopisem potvrzuje Blanka Andrýsková. -11-(74)

z nich učinit závěr o nemravnosti jednání obou manželů vůči věřitelům manžela (není ani zřejmé, kdo byl případným věřitelem manžela ani jaké závazky či snad s jakou splatností měl mít).

28. Zůstalo proto pouhou spekulací soudu, že by ještě za situace, kdy spolu byli schopni manželé anonymizovano hovořit o majetkových záležitostech, učinili společně dohodu, že nemovitosti ve výlučném vlastnictví žalobce převedou bezplatně na dlužnici, ochrání tím výlučný majetek manžela a SJM, zároveň poškodí věřitele manžela; manželka vyčerpá prostředky z meziúvěru na rekonstrukci nemovitosti, když prostředky takto získané poskytne manželovi na úhradu jeho závazků z podnikání, to vše při vědomí, že nebude-li meziúvěr řádně splácen společně a nerozdílně oběma manžely, o nemovitosti v rámci realizace zástavního práva smluvního přijdou. Z důvodu zhoršení vzájemných vztahů, zavrženíhodnému jednání manžela vůči manželce se však situace mezi nimi vyvinula jinak.

29. Nebylo-li žalobcem prokázáno, že by darovací smlouva z 6. 3. 2012 byla neplatná pro rozpor s dobrými mravy podle § 39 obč. zák. (jiné důvody, v nichž by bylo možné spatřovat neplatnost darovací smlouvy pro rozpor s dobrými mravy žalobce netvrdil a ani z okolností věci se nepodává), zabýval se soud tvrzením žalobce, že nemovitosti jsou v jeho vlastnictví, neboť splnil předpoklady § 630 obč. zák., když vyzval řádně a včas dlužnici k vrácení darovaných nemovitostí a učinil tak z důvodu jejího nemravného jednání vůči jeho osobě. K tvrzením žalobce však nebylo prokázáno chování dlužnice vůči němu, které by naplňovalo znaky nemravného jednání. V tomto směru soud odkazuje na zjištěný skutkový stav popsaný v rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ve věci sp. zn. 11 C 100/2015, s nimiž se ztotožňuje i insolvenční soud v této právní věci a které svědčí naopak o zcela nevhodném a zavrženíhodném jednání žalobce vůči dlužnici (popsané v trestním příkazu a trestním rozsudku Okresního soudu v Kroměříži), které nemohou ospravedlnit ŽÁDNÉ důvody, i kdyby bylo jejich manželství zatíženo jakýmikoli finančními potížemi, neshodami či výčitkami. Manželka by se v teoretické rovině vůči žalobci mohla chovat nemravně, pokud by snad v průběhu řízení žalobce prokázal (což však neučinil), že předmětné movité věci, které dlužnice vyklidila z obývacího pokoje, byly v jeho výlučném vlastnictví. Z odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Kroměříži se však spíše nabízí, že byly vyklizeny movité věci náležející do SJM či které byly ve výlučném vlastnictví dlužnice. V tomto směru proto žalobce neunesl břemeno svého tvrzení, když soudu nenabídl žádný důkaz podporující jeho argumentaci. Zároveň žalobce nijak dále důkazy nepodpořil své tvrzení o tom, že dlužnice rozvod dlouhodobě plánovala a že její postup, jak získat jeho výlučný majetek byl účelový. Naopak jak rozvodový rozsudek, tak i výpovědi členů rodiny i přátel tak, jak jsou zachyceny v protokolech o jednání před Okresním soudem v Kroměříži ve věci sp. zn. 11 C 100/2015, svědčí spíše o postupném zhoršování vztahů mezi manžely z důvodu zhoršené finanční kondice, zálibě žalobce v kurzovém sázení, požívání alkoholu (z pohledu dlužnice i společného syna v nadměrné míře), časově spadající i před podání návrhu o rozvod manželství. Rovněž v tomto směru pak tedy žalobě důkazní břemeno neunesl.

30. Zůstalo-li tvrzení žalobce o nemravném chování dlužnice nepodloženo, nezbylo soudu než žalobu jako takovou v plném rozsahu jako nedůvodnou zamítnout.

31. Co se týče práva na náhradu nákladů řízení, soud úspěšnému žalovanému insolvenčnímu správci přiznal na náhradě nákladů řízení požadované cestovné osobním automobilem na jednání soudu dne 7. 12. 2017 a parkovné, prokázané parkovacím lístkem ve výši 90 Kč. Jiné hotové výdaje žalovaný nepožadoval. Cestovné je představováno podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu cestovným na trase ze sídla insolvenčního správce Michelská 1240/72, 141 00 Praha k budově soudu a zpět ve vzdálenosti 404 km (Praha-Brno představuje 202 km jednosměrně) vozidlem BMW X83 kombi, reg. zn. 2AY1646, při průměrné spotřebě 7,7 l/100 km nafty ve vyhláškové

Shodu s prvopisem potvrzuje Blanka Andrýsková. -12-(74)ceně v roce 2017 28,60 Kč/l, a základní náhradě 3,9 Kč (srovnej vyhlášku č. 440/2016 Sb.), tj. celkem částkou 2 465,28. Jiné náklady nebyly žalovaným tvrzeny ani prokazovány. Soud proto započetl dále pouze hotové výdaje v souvislosti s vyjádřením žalovaného k podané žalobě z 11. 7. 2017 ve výši 300 Kč podle § 151 odst. 3 o.s.ř., resp. § 13 odst. 3 vyhlášky 177/1996 Sb., advokátní tarif, na které má nárok každý nezastoupený účastník řízení. Celkem tedy dospěl soud k celkové částce nákladů řízení ve výši 2 855,28 Kč. Tuto částku považuje soud za účelně vynaloženou žalovaným k jeho obraně v tomto soudním řízení.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotoven k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Brně, a to ve dvou vyhotoveních.

Pravomocný rozsudek vydaný v incidenčním sporu je závazný pro všechny procesní subjekty (§ 164 IZ).

V Brně dne 7. 12. 2017

Mgr. Klára Vašáková v. r. samosoudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje Blanka Andrýsková.