33 ICm 3542/2012
Jednací číslo: 33 ICm 3542/2012-39 (KSPH 39 INS 7990/2012)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze, rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Petrem Šuránkem ve věci žalobkyně Českomoravská stavební spořitelna, a.s., IČ 49241397, se sídlem Vinohradská 3218/169, 100 17 Praha 10, proti žalovanému Mgr. Jakubu Juřenovi se sídlem Brněnská 366/25, 682 27 Vyškov, insolvenčnímu správci dlužníka Radka anonymizovano , anonymizovano , bytem Vyšehrad 799, 272 01 Kladno, zastoupenému JUDr. Michalem Janovcem, advokátem se sídlem Údolní 33, 602 00 Brno, o žalobě na určení pravosti, výše a pořadí pohledávek,

takto :

I. Určuje se, že žalobkyně má v insolvenčním řízení vedeném pod sp. zn. KSPH 39 INS 7990/2012 nepodmíněné, nevykonatelné a splatné pohledávky evidované pod č. P 4/2 ve výši 131.486,30 Kč a č. P 4/3 ve výši 817.265,40 Kč, jež jsou obě zajištěny zástavním právem k budově č.p. 799 v části obce Švermov postavené na pozemku p. č. 1408, budově bez č. p. postavené na pozemku p. č. 1409 a k pozemkům p. č. 1408, 1409 a 1410, vše v katastrálním území Motyčín a obci Kladno. II. Ve zbylém rozsahu se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění :

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 30. 11. 2012 domáhá určení, že v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 39 INS 7990/2012, má nevykonatelné, nesplatné a zajištěné pohledávky evidované pod č. P 4/2 a P 4/3 ve výši 201.884,80 Kč, resp. 1.113.189,30 Kč, z titulu smluv o zřízení zástavních práv k věcem nemovitým č. 0522799601/2, resp. č. 0400242401/2, zajišťujících pohledávky ze smluv o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření č. 0522799-6-01, resp. č. 0400242-4-01, uzavřených mezi žalobkyní jako stavební spořitelnou a insolvenčním dlužníkem a paní Irenou Stříbrnou (manželkou insolvenčního dlužníka) jako úvěrovými spoludlužníky. Žalobkyně v žalobě uvedla, že v insolvenčním řízení uplatnila celkem tři dílčí pohledávky, z čehož dvě byly žalovaným insolvenčním správcem popřeny. Popřená pohledávka č. P 4/2 ve výši 201.884,20 Kč vznikla na základě zástavní smlouvy zajišťující pohledávku ze smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření uzavřené s insolvenčním dlužníkem a jeho manželkou dne 01. 03. 2007. Meziúvěr ve výši 200.000,-Kč byl čerpán dne 14. 03. 2007. Ke dni zjištění úpadku byly na vkladových účtech dlužníků zůstatky, jež však s ohledem na ustanovení zákona č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření a o doplnění zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o stavebním spoření ) doposud nemohly být žalobkyní proti pohledávce z meziúvěru započteny. Popřená pohledávka č. P 4/3 ve výši 1.113.189,30 Kč vznikla na základě jiné zástavní smlouvy zajišťující pohledávku z další smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření uzavřené s insolvenčním dlužníkem a jeho manželkou dne 02. 05. 2005. Meziúvěr v celkové výši 1.105.000,-Kč byl čerpán v rozsahu 555.000,-Kč na účet insolvenčního dlužníka a ve zbytku na účet jeho manželky dne 24. 05. 2005. Obě pohledávky byly zajištěny zástavním právem ke shodným pozemkům a na nich umístěných budovám ve vlastnictví insolvenčního dlužníka s účinky ke dni 23. 09. 2008. Žalobkyně má za to, že své pohledávky řádně přihlásila do insolvenčního řízení a doložila jejich existenci příslušnými listinami, na něž odkazuje a žádá, aby bylo žalobě vyhověno. Podáním doručeným soudu dne 22. 02. 2012 žalobkyně omezila svou přihlášku s ohledem na skutečnost, že po splnění zákonných a smluvních předpokladů již došlo k odstoupení od smluv o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření a s tím spojenému započtení zůstatků na vkladových účtech proti úvěrovým pohledávkám. V případě pohledávky č. P 4/2 žalobkyně pohledávku vyčíslila ke dni účinnosti odstoupení od smlouvy, tj. ke dni 31. 01. 2013, na 208.200,-Kč a započetla proti ní zůstatky na vkladových účtech ve výši 70.398,50 Kč. Ke dni 05. 02. 2013 tak pohledávku č. P 4/2 vyčíslila na 137.001,50 Kč. Obdobně v případě pohledávky č. P 4/3 žalobkyně pohledávku vyčíslila ke dni účinnosti odstoupení od smlouvy, tj. ke dni 31. 01. 2013, na 1.135.550,60 Kč a započetla proti ní zůstatky na vkladových účtech obou dlužníků v celkové výši 318.258,20 Kč. Pohledávku č. P 4/3 tak v přiložené upravené přihlášce vyčíslila na 817.265,40 Kč. Obě sporné pohledávky označila jako nepodmíněné a splatné. Žalovaný ve svém vyjádření stručně uvedl, že navrhuje, aby soud žalobu v plném rozsahu zamítl. Se skutkovými tvrzeními žalobkyně o právním titulu pohledávky a výši přihlášené pohledávky souhlasí, přihlášku však považuje s odkazem na § 173 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen insolvenční zákon ) za nesprávně přihlášené. Pohledávky byly podle něj přihlášeny jako nepodmíněné, ačkoliv se jedná o pohledávky podmíněné nesplněním závazku z obligační smlouvy, neboť teprve tehdy může nastoupit účinnost zástavních smluv. Protože žalobkyně pohledávky řádně nepřihlásila a tedy neprokázala jejich pořadí, pravost i výši, nemohl insolvenční správce logicky takové pohledávky uznat. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout na základě tvrzení účastníků a na základě jimi předložených listinných důkazů a vyzval proto účastníky, aby sdělili, zda souhlasí s tím, aby soud ve věci rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání. Účastníci s takovým postupem vyslovili souhlas (žalovaný konkludentně dle § 101 odst. 4 o. s. ř.). Z insolvenčního spisu ve věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 39 INS 7990/2012 vyplývá, že dne 28. 05. 2012 byl zjištěn úpadek dlužníka Radka anonymizovano , nar. 16. 4. 1978, bytem Vyšehrad 799, 273 09 Kladno, a současně bylo povoleno řešení úpadku dlužníka oddlužením, přičemž insolvenčním správcem byl ustanoven žalovaný (usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 05. 2012, č. j. KSPH 39 INS 7990/2012-A-14). Dne 07. 06. 2012 byla zdejšímu soudu doručena přihláška tří pohledávek žalobkyně v celkové výši 1.621.122,30 Kč. Všechny pohledávky žalobkyně označila v celé výši jako nevykonatelná, nepodmíněné, nesplatné a zajištěné zástavním právem k nemovitým věcem zapsaným na LV č. 118 v k. ú. Motyčín a v případě pohledávky č. P 4/1 i ke vkladovému účtu ze stavebního spoření. Pohledávka č. P 4/1 ve výši 300.000,-Kč na jistině a 6.048,20 Kč na příslušenství (úrok z prodlení, smluvní úrok, poplatek za upomínky) byla přihlášena jako pohledávka vzniklá čerpáním částek na základě smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření č. 0437524-2-01 ze dne 06. 10. 2005. Pohledávka č. P 4/2 ve výši 200.000,-Kč na jistině a 1.884,80 Kč na příslušenství (úrok z prodlení, smluvní úrok) byla přihlášena jako pohledávka vzniklá ze smlouvy o zřízení zástavních práv k věcem nemovitým, kterou byl zajištěn závazek vzniklý čerpáním jistiny dlužníkem a jeho ženou na základě smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření č. 0522799-6-01 ze dne 01. 03. 2007. Pohledávka č. P 4/3 ve výši 1.105.000,-Kč na jistině a 8.189,30 Kč na příslušenství (smluvní úrok) byla přihlášena jako pohledávka vzniklá ze smlouvy o zřízení zástavních práv k věcem nemovitým, kterou byl zajištěn závazek vzniklý čerpáním jistiny dlužníkem a jeho ženou na základě smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření č. 0400242-4-01 ze dne 02. 05. 2005 (přihláška žalobkyně). Dne 02. 11. 2012 se pak konalo ve věci přezkumné jednání, kde žalovaný v nepřítomnosti žalobkyně uznal pohledávku č. P 4/1 a popřel pohledávky č. P 4/2 a č. P 4/3 vcelku co do pravosti, výše i pořadí především z důvodu, že měly být přihlášeny jako pohledávky podmíněné a zčásti též z důvodu, že jejich část [59.529,70 Kč (správně dle upraveného seznamu přihlášených pohledávek 59.521,70 Kč) na jistině a 1.884,80 Kč na příslušenství v případě pohledávky č. P 4/2 a 299.327,-Kč (správně 299.329,70 Kč) na jistině a 8.189,03 Kč (správně 8.189,30 Kč) na příslušenství v případě pohledávky č. P 4/3] byla uhrazena úvěrovými dlužníky (protokol o přezkumném jednání ze dne 02. 11. 2012 ve srovnání s upraveným seznamem přihlášených pohledávek připraveným pro přezkumné jednání-odročené-ze dne 22. 08. 2012). Vyrozumění o tomto popření bylo žalobkyni doručeno písemně dne 14. 11. 2012 a žalovaný v něm uvedl, že pohledávka žalobkyně č. P 4/2 je popřena co do pořadí v plné výši, neboť měla být přihlášena a uspokojena jako podmíněná, a co do výše 61.406,50 Kč z důvodu uhrazení a že pohledávka žalobkyně č. P 4/3 je popřena co do pořadí také v plné výši, neboť měla být přihlášena a uspokojena jako podmíněná, a co do výše 307.519,-Kč opět z důvodu uhrazení (vyrozumění o popření pohledávky ze dne 07. 11. 2012 se vstupním razítkem žalobkyně). Dne 20. 03. 2013 nabylo právní moci usnesení, jímž vzal soud na vědomí částečné zpětvzetí přihlášky žalobkyně v rozsahu částky 360.807,20 Kč (usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 04. 03. 2013, č. j. KSPH 39 INS 7990/2012-P4-3). Ze smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření č. 0400242-4-01 ze dne 02. 05. 2005 uzavřené mezi žalobkyní jako věřitelem a insolvenčním dlužníkem a jeho ženou jako dlužníky soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout insolvenčnímu dlužníkovi meziúvěr do částky 555.000,-Kč a jeho ženě do částky 550.000,-Kč a následně ke dni přidělení cílové částky úvěr ze stavebního spoření v těchto částkách po odečtení minimálního zůstatku na účtech stavebního spoření insolvenčního dlužníka (nejméně 194.250,-Kč) a jeho ženy (nejméně 192.500,-Kč). Insolvenční dlužník se podle čl. V odst. 1 ve spojení s čl. II. částí B odst. 1, resp. čl. II částí A odst. 1 opět zavázal společně a nerozdílně se svou ženou splácet poskytnutý úvěr v plné výši. V části III smlouvy bylo taktéž dohodnuto zajištění zástavním právem k zůstatkům účtů stavebního spoření obou dlužníků, dále závazek zřídit zástavní právo k nemovitostem a také zajištění dohodou o srážkách ze mzdy obou dlužníků. Podle čl. V odst. 3 a 4 je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit v případě prodlení dlužníků s úhradou dvou a více plateb nebo s jednou platbou po dobu delší než 3 měsíce. Podle části K odst. 3 obecných úvěrových podmínek, které jsou součástí smlouvy, smlouva zaniká dnem, kdy bude dlužníkovi doručeno oznámení o odstoupení od smlouvy a v tentýž den vzniká dlužníkovi povinnost vrátit dlužné částky do jednoho měsíce, neurčí-li věřitel lhůtu jinou. Smlouva byla podepsána insolvenčním dlužníkem spolu s jeho ženou dle ověřovací doložky dne 28. 04. 2005. Z oznámení o čerpání meziúvěru ze dne 25. 05. 2005 bylo zjištěno, že žalobkyně na pokyn insolvenčního dlužníka a jeho manželky dne 24. 05. 2005 převedla z meziúvěru insolvenčního dlužníka částku 555.000,-Kč (z toho 550.000,-Kč na účet třetí osoby a 5.000,-Kč na účet insolvenčního dlužníka) a z meziúvěrového účtu jeho ženy částku 544.475,-Kč na účet třetí osoby a částku 5.525,-Kč započetla na poplatek za poskytnutí meziúvěru. Ze smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření č. 0522799-6-01 ze dne 01. 03. 2007 uzavřené mezi žalobkyní jako věřitelem, manželkou insolvenčního dlužníka jako dlužníkem a insolvenčním dlužníkem v pozici spoludlužníka soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout manželce insolvenčního dlužníka meziúvěr ve výši 200.000,-Kč a následně ke dni přidělení cílové částky úvěr ze stavebního spoření ve výši 120.000,-Kč, jenž bude možno čerpat spolu se zůstatkem na účtu stavebního spoření manželky insolvenčního dlužníka ve výši nejméně 80.000,-Kč. Insolvenční dlužník se podle čl. V odst. 1 ve spojení s čl. II. částí B odst. 1, resp. čl. II částí A odst. 1 zavázal společně a nerozdílně se svou ženou splácet poskytnutý úvěr v plné výši. V části III smlouvy bylo dohodnuto zajištění zástavním právem k zůstatku účtu stavebního spoření manželky insolvenčního dlužníka, dále závazek zřídit zástavní právo k nemovitostem a konečně též i zajištění dohodou o srážkách ze mzdy obou dlužníků. Podle čl. V odst. 3 a 4 je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit v případě prodlení dlužníků s úhradou dvou a více plateb nebo s jednou platbou po dobu delší než 3 měsíce. Podle části K odst. 3 obecných úvěrových podmínek, které jsou součástí smlouvy, smlouva zaniká dnem, kdy bude dlužníkovi doručeno oznámení o odstoupení od smlouvy a v tentýž den vzniká dlužníkovi povinnost vrátit dlužné částky do jednoho měsíce, neurčí-li věřitel lhůtu jinou. Smlouva byla podepsána insolvenčním dlužníkem spolu s jeho ženou dle ověřovací doložky dne 19. 02. 2007. Z oznámení o čerpání meziúvěru ze dne 15. 03.2007 bylo zjištěno, že žalobkyně na pokyn manželky insolvenčního dlužníka dne 14. 03. 2007 převedla z meziúvěru částku 198.000,-Kč na účet třetí osoby a částku 2.000,-Kč započetla na poplatek za poskytnutí meziúvěru. Ze smluv o zřízení zástavních práv k věcem nemovitým ze dne 28. 08. 2008 č. 0522799601/2 a č. 0400242401/2, jež byly vloženy do katastru nemovitostí s účinky ke dni 23. 09. 2008, soud dále zjistil, že žalobkyni byly dány tehdejším vlastníkem do zástavy nemovitosti uvedené v přihlášce pohledávek, a to k zajištění pohledávek ze smluv o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření č. 0400242-4-01 ze dne 02. 05. 2005 a č. 0522799-6-01 ze dne 01. 03. 2007. Z výpisu z katastru nemovitostí ke dni 04. 06. 2012 pak soud zjistil, že zastavené nemovitosti byly k uvedenému datu již ve vlastnictví insolvenčního dlužníka (nabyl je kupní smlouvou ke dni 15. 12. 2008) a byly zatíženy smluvními zástavními právy ve prospěch žalobkyně a též řadou pozdějších exekučních příkazů. Ze čtyř odstoupení od smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření č. 0400242-4-01 ze dne 02. 05. 2005 a č. 0522799-6-01 ze dne 01. 03. 2007 adresovaných insolvenčnímu dlužníkovi a jeho ženě a datovaných dnem 17. 01. 2013 dále soud zjistil, že žalobkyně od zmíněných smluv odstoupila a vyzvala oba dlužníky k uhrazení celých pohledávek z těchto smluv vyčíslených ke dni 31. 01. 2013 nejpozději do uvedeného data. Z příloh k opravené přihlášce pohledávek žalobkyně soud zjistil, že oproti pohledávce žalobkyně č. P 4/2 vyčíslené ke dni 31. 01. 2013 ve výši 208.200,-Kč (z toho 8.200,-úrok do data odstoupení od smlouvy) byly odečteny dvě částky odpovídající vkladům na dvou účtech stavebního spoření manželky insolvenčního dlužníka v celkové výši 70.398,50 Kč. Oproti pohledávce žalobkyně č. P 4/3 vyčíslené k témuž dni na 564.758,10 Kč ve vztahu k manželce insolvenčního dlužníka (z toho 14.758,10 Kč úrok do data odstoupení od smlouvy) a na 570.792,50 Kč ve vztahu k insolvenčnímu dlužníkovi (z toho 15.792,50 Kč úrok do data odstoupení od smlouvy) byla odečtena částka 155.238,10 Kč odpovídající vkladu na účtu stavebního spoření manželky insolvenčního dlužníka a dvě částky v celkové výši 163.047,10 Kč odpovídající vkladům na dvou účtech stavebního spoření insolvenčního dlužníka. Z provedeného dokazování tedy vyplynulo, že insolvenční dlužník byl v době podání přihlášky žalobkyně do insolvenčního řízení na základě čl. V odst. 1 ve spojení s navazujícími smluvními ustanoveními společným a nerozdílným dlužníkem ve vztahu k částkám zapůjčeným žalobkyní na základě smluv o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření č. 0400242-4-01 ze dne 02. 05. 2005 a č. 0522799-6-01 ze dne 01. 03. 2007. Závazky z těchto smluv přitom byly zajištěny mj. i zástavním právem k nemovitostem ve vlastnictví insolvenčního dlužníka uvedeným v přihlášce žalobkyně. Žalobkyně tedy měla ke dni podání přihlášky (30. 11. 2012) vůči insolvenčnímu dlužníku zajištěné, nepodmíněné a nesplatné pohledávky ve výši, již žalovaný (vyjma tvrzeného částečného splacení) nerozporoval. K těmto pohledávkám zapsaným jako č. P 4/2 a č. P 4/3 však žalobkyně nesprávně uvedla jako právní titul jejich vzniku smlouvy o zřízení zástavních práv k věcem nemovitým, ačkoliv ty jsou pouze právním titulem současně uplatňovaného zajištění. Shodně byl právní titul označen i v pozdější opravené přihlášce reagující na změnu výše pohledávek v důsledku odstoupení od úvěrových smluv s účinností k 31. 01. 2013. Pohledávky žalobkyně vůči insolvenčnímu dlužníku jsou však ve skutečnosti založeny přímo úvěrovými smlouvami. Právo na úhradu pohledávek ze zajištění v situaci, kdy úvěrovým dlužníkem a vlastníkem zastavených nemovitostí je tatáž osoba, nepředstavuje samostatnou pohledávku, nýbrž toto zajištění je příslušenstvím úvěrové pohledávky. Podle § 174 odst. 2 insolvenčního zákona musí přihláška pohledávky kromě obecných náležitostí podání obsahovat důvod vzniku a výši přihlašované pohledávky. Důvodem vzniku přihlašované pohledávky se rozumí uvedení skutečností, na nichž se pohledávka zakládá. Podle § 198 odst. 2 insolvenčního zákona může žalobce v žalobě na určení pravosti pohledávky popřené insolvenčním správcem uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání, a dále skutečnosti, o kterých se žalobce dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části podle obchodního zákoníku neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku. Pro věc je podstatné to, že věřitel je v přihlášce pohledávky povinen podle § 174 odst. 2 insolvenčního zákona uvést právní skutečnosti, na nichž se jeho pohledávka zakládá, nikoliv právní hodnocení těchto skutečností. Přihláška pohledávky jako jednu z právních skutečností zmiňovala i uzavření smluv o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření, byť na ně odkazovala jen, jakoby jejich obsahem byl zajišťovaný závazek třetí osoby. Tyto smlouvy také byly k přihlášce přiloženy. Žalobkyně proto přihláškou v insolvenčním řízení uplatnila veškeré právní skutečnosti, jež insolvenčnímu správci umožňovaly a i přes koncentrační zásadu podle § 198 odst. 2 insolvenčního zákona umožňují i insolvenčnímu soudu projednávajícímu incidenční spor učinit odlišný právní závěr oproti názoru obsaženému v přihlášce, z nějž plyne oprávněnost podané přihlášky. Soud tedy uzavírá, že podaná incidenční žaloba je důvodná ve vztahu k popření pohledávek z důvodu, že se má podle insolvenčního správce jednat o přihlášky podmíněné. Pokud jde o insolvenčním správcem rozporovanou výši pohledávek, jež měly být dotčeny částečným splacením, je třeba poukázat na skutečnost, že k částečné úhradě realizací zástavního práva žalobkyně k pohledávkám insolvenčního dlužníka a jeho ženy vůči žalobkyni z titulu zůstatků na účtech stavebního spoření mohlo dojít teprve v návaznosti na odstoupení žalobkyně od smluv o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření, k němuž došlo teprve po přezkumném jednání. V době popěrného úkonu tedy ještě k částečné úhradě započtením zůstatků na vkladech ze stavebního spoření dojít nemohlo a popření učiněné insolvenčním správcem nebylo ani v tomto směru důvodné.

Podle § 154 o. s. ř. je však pro rozsudek rozhodující stav v době jeho vyhlášení.

Podle § 184 insolvenčního zákona může věřitel, který podal přihlášku pohledávky nebo na něhož se hledí jako na věřitele přihlášeného, kdykoli v průběhu insolvenčního řízení vzít přihlášku pohledávky zpět. Insolvenční soud vezme zpětvzetí přihlášky na vědomí rozhodnutím, které se zvlášť doručuje věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen věřitel. Právní mocí tohoto rozhodnutí věřitelova účast v řízení končí.

Podle § 187 insolvenčního zákona platí postup podle § 184 obdobně i pro část přihlášené pohledávky.

Podle citovaných ustanovení právní mocí usnesení o vzetí částečného zpětvzetí přihlášky věřitele na vědomí zanikla účast žalobkyně v insolvenčním řízení v rozsahu 360.807,20 Kč. V tomto rozsahu se tudíž žalobkyně nemůže důvodně domáhat určení, že má v insolvenčním řízení vedeném na majetek insolvenčního dlužníka přihlášenou pohledávku. V části přesahující pohledávky uvedené v opravené přihlášce by tudíž žaloba nemohla být důvodná, neboť v rozhodné době, kterou je den vydání rozsudku v incidenčním sporu, již přihlášené pohledávky ve výši podle původní žaloby žalobkyně nemá. Podání žalobkyně ze dne 20. 02. 2013 v této souvislosti soud ani s přihlédnutím k jeho označení (též) spisovou značkou tohoto incidenčního řízení nemohl s ohledem na jeho obsah považovat za zpětvzetí či změnu incidenční žaloby, neboť o incidenční žalobě se nijak nezmiňuje.

Podle § 170 písm. a) insolvenčního zákona se v insolvenčním řízení neuspokojují žádným ze způsobů řešení úpadku, není-li dále stanoveno jinak, úroky, úroky z prodlení a poplatek z prodlení z pohledávek přihlášených věřitelů, vzniklých před rozhodnutím o úpadku, pokud přirostly až v době po tomto rozhodnutí.

Z částečného zpětvzetí podané přihlášky ze dne 20. 02. 2013 přitom plyne, že žalobkyně k částkám v opravené přihlášce dospěla tak, že zůstatky vkladů na účtech stavebního spoření odečetla od dluhu z úvěru ze stavebního spoření vypočteného ke dni 31. 01. 2013, který zahrnoval smluvní úrok z jistiny kalkulovaný až do data 31. 01. 2013. K tomu však žalobkyně není oprávněna, neboť v insolvenčním řízení lze uspokojit pouze smluvní úrok do dne 28. 05. 2012, kdy byl zjištěn úpadek insolvenčního dlužníka. V tomto směru tedy soud při dalším výpočtu vycházel z výše příslušenství pohledávek vyčísleného v původní přihlášce ze dne 07. 06. 2012.

V případě pohledávky č. P 4/3 soud musel přihlédnout také k ustanovení § 140 odst. 2 insolvenčního zákona, podle kterého je započtení vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele po rozhodnutí o úpadku přípustné, jestliže zákonné podmínky tohoto započtení byly splněny před rozhodnutím o způsobu řešení úpadku, není-li dále stanoveno jinak.

Z citovaného ustanovení insolvenčního zákona plyne, že započtení zůstatku na účtech stavebního spoření insolvenčního dlužníka na přihlášenou pohledávku přicházelo v úvahu pouze v situaci, kdy zákonné podmínky započtení byly naplněny již přede dnem 28. 05. 2012, kdy bylo rozhodnuto o úpadku insolvenčního dlužníka a jeho řešení oddlužením. V tomto případě by však k započtení ve vztahu k insolvenčnímu dlužníkovi mohlo dojít teprve v lednu 2013 poté, co se staly pohledávky žalobkyně splatnými. Z uvedeného tedy plyne, že insolvenční zákon započtení ve vztahu k insolvenčnímu dlužníkovi za daných okolností nepřipouštěl a mohlo tak k němu dojít s dopady do celkové výše přihlášených pohledávek žalobkyně v insolvenčním řízení na majetek insolvenčního dlužníka pouze ve vztahu k zůstatkům na účtech stavebního spoření manželky insolvenčního dlužníka. Ve vztahu k pohledávce č. P 4/2 tedy k jejímu snížení došlo, ve vztahu k pohledávce č. P 4/3 však pouze zčásti. Pohledávka č. P 4/3 se tak započtením snížila pouze o částku 155.238,10 Kč odpovídající zůstatku na účtu stavebního spoření manželky insolvenčního dlužníka a nikoliv o 318.258,20 Kč, jak žalobkyně předpokládala v podání ze dne 20. 02. 2013.

Ve vztahu k pohledávce č. P 4/2 tedy soud zjistil, že nelze žalobě vyhovět plně, když se dožaduje určení pohledávky ve výši 201.884,80 Kč. Od této částky (a nikoliv od částky 208.200,-Kč jak činila žalobkyně v podání ze dne 20. 02. 2013) je totiž třeba odečíst částečnou úhradu pohledávky v důsledku započtení zůstatku na účtech stavebního spoření manželky insolvenčního dlužníka ve výši 70.398,50 Kč. Pohledávka žalobkyně č. P 4/2 je tudíž po právu pouze v částce 131.486,30 Kč (což je méně, než 137.001,50 Kč, jež má žalobkyně po částečném zpětvzetí původní přihlášky v insolvenčním řízení přihlášeno).

Ve vztahu k pohledávce č. P 4/3 pak soud zjistil, že nelze žalobě vyhovět plně, neboť se dožaduje určení pohledávky ve výši 1.113.189,30 Kč. Od této částky (a nikoliv od částky 1.135.550,60 Kč jak činila žalobkyně v podání ze dne 20. 02. 2013) je třeba odečíst částečnou úhradu pohledávky v důsledku započtení zůstatku na účtu stavebního spoření manželky insolvenčního dlužníka ve výši 155.238,10 Kč (nikoliv 318.258,20 Kč zahrnujících i nezapočitatelné zůstatky na účtech ze stavebního spoření insolvenčního dlužníka). Pohledávka žalobkyně č. P 4/3 je tudíž činí částku 957.951,20 Kč. To je však více, než částka 817.265,40 Kč, kterou má žalobkyně po částečném zpětvzetí původní přihlášky v insolvenčním řízení aktuálně přihlášenou. V důsledku toho je pohledávka č. P 4/3 po právu pouze v přihlášené výši 817.265,40 Kč.

Žalobkyně byla se svou žalobou úspěšná v nadpolovičním rozsahu (oproti žalovanému určení pohledávek v rozsahu 1.315.074,10 Kč soud určil, že přihlášené pohledávky jsou po právu v rozsahu 948.751,70 Kč, tj. cca ze 72 %). Převážně úspěšné žalobkyni by tak náležela náhrada nákladů řízení v poměrné výši podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Podle § 202 odst. 1 insolvenčního zákona však ve sporu o pravost, výši a pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. S ohledem na to tedy soud žalobkyni náhradu nákladů ve vztahu k žalovanému nepřiznal. Žalovaný pak s ohledem na převážný neúspěch ve věci nárok na náhradu nákladů řízení nemá.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení podat odvolání. Odvolání se podává ve dvou vyhotoveních u Krajského soudu v Praze, se sídlem Náměstí Kinských 5, 150 75 Praha 5. O odvolání rozhoduje Vrchní soud v Praze.

V Praze dne 08. července 2013 Mgr. Ing. Petr Šuránek Samosoudce

Za správnost vyhotovení: Michaela Vlčková