33 ICm 3204/2017
č. j. 33 ICm 3204/2017-18 (KSOS 33 INS 5304/2017)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem Mgr. Rostislavem Krhutem ve věci

žalobkyně: JUDr. Tamara Kropáčová sídlem Šantova 2, 779 00 Olomouc insolvenční správkyně dlužníků Antonín anonymizovano , anonymizovano bytem Nákupní 423/6, 736 01 Havířov a Linda anonymizovano , narozená 10. 08. 1982 bytem Nákupní 423/6, 736 01 Havířov zastoupená advokátem Mgr. Romanem Peškem sídlem Šantova 2, 779 00 Olomouc, proti žalovanému SECAPITAL S.a.r.l., jiné registr. č. B108305 sídlem, L-2350 Luxembourg, rue Jean Piret 1A, Lucembursko zastoupený advokátem JUDr. Jiřím Šmídou sídlem Eliščino nábřeží 280/23, 500 03 Hradec Králové,

o popření pohledávky

takto:

I. Určuje se, že pohledávka žalovaného celkem ve výši 511 963,42 Kč přihlášená do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 33 INS 5304/2017 s dlužníkem Antonín Sal anonymizovano , bytem Nákupní 423/6, 736 01 Havířov a Linda anonymizovano , nar. 10. 08. 1982, bytem Nákupní 423/6, 736 01 Havířov, je po právu.

Shodu s prvopisem potvrzuje Miroslava Musálková. isir.justi ce.cz

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Incidenční žalobou došlou soudu dne 4. 7. 2017 se žalobkyně domáhala popření pravosti pohledávek žalovaného v celkové výši 511 963,42 Kč původem ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 13. 8. 2008 mezi právním předchůdcem žalovaného a dlužnicí Lindou anonymizovano , které byly přiznány rozhodčím nálezem. V žalobě nejprve uvedla, že důvodem popření je skutečnost, že pohledávky žalovaného jsou již promlčeny, neboť rozhodčí doložka sjednaná v úvěrové smlouvě je neplatná a k vydanému rozhodčímu nálezu tak nelze přihlížet. Žalobkyně upozornila na usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010 a v souvislosti s tím na to, že dle rozhodčí doložky v předmětné smlouvě měly být spory rozhodovány jediným rozhodcem podle Rozhodčího řádu a Poplatkového řádu vydanými Sdružením rozhodců, s.r.o., což je dle žalobkyně v rozporu s citovaným usnesením. Návrh na zahájení rozhodčího řízení byl podán dne 6. 12. 2012 a rozhodčí nález vydán dne 4. 7. 2013, tudíž žalovaný měl vědět o jeho nicotnosti a obrátit se na soud. Dle žalobkyně je přihlášená pohledávka promlčena, a nebyla tak přihlášena po právu. Navrhováno bylo určení, že pohledávka žalovaného v celkové výši 511 963,42 Kč není po právu a žalovaný nechť je zavázán k náhradě nákladů řízení. 2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil v podání ze dne 2. 10. 2017 s tím, že s uplatněným nárokem žalobkyně nesouhlasí. Dále ve svém vyjádření uvedl, že úvěrová smlouva uzavřená mezi ním a dlužnicí dne 13. 8. 2008 podléhá režimu obchodního zákoníku a promlčecí doba činí 4 roky a v době podání návrhu na vydání rozhodčího nálezu nebyl nárok žalovaného promlčen. Žalovaný pak upozornil na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 1. 6. 2016, sp. zn. 23 ICdo 19/2015, podle kterého promlčecí doba přestává běžet zahájením rozhodčího řízení, i když je rozhodčí smlouva neplatná. K tomu žalovaný uvedl, že pokud by promlčecí doba podáním rozhodčí žaloby v případě neplatné rozhodčí smlouvy nepřestala běžet, musel by věřitel, i přes to, že by měl k dispozici pravomocný rozhodčí nález, podat v neustále běžící čtyřleté promlčecí době i žalobu u obecného soudu. Soud by nepochybně řízení o této žalobě zastavil pro neodstranitelnou překážku věci rozhodnuté. Takový právní stav by pak měl zcela jistě všeobecnou nejistotu na straně věřitelů ohledně způsobů a možností uplatnění jejich práv, jakož i právní jistoty a předvídatelnosti práva. Žalovaný dále srovnal ust. § 403 odst. 1 obchodního zákoníku a ust. § 112 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013, přičemž dle žalovaného např. Nejvyšší soud neshledal žádný důvod pro odlišný běh promlčecí doby v rozhodčích řízeních, v závislosti na tom, zda jsou v těchto řízeních uplatňována práva podle obchodního či občanského zákoníku. Pokud by byl přijat doslovný výklad ustanovení § 403 odst. 1 ObchZ, tedy že promlčecí doba neběží pouze tehdy, bylo-li rozhodčí řízení zahájeno na základě platné rozhodčí doložky, účastníci řízení by se nacházeli v právní nejistotě. Jestliže by rozhodčí doložka byla následně v rámci řízení o zrušení rozhodčího nálezu prohlášena za neplatnou, došlo by k odepření přístupu ke spravedlnosti, neboť v důsledku trvání rozhodčího řízení by nárok mohl být promlčen. Pokud by strany chtěly předejít promlčení nároku pro případ, že by rozhodčí doložka byla v budoucnu posouzena jako neplatná, musely by podat žalobu (v téže věci) u soudu, který by však takové řízení zastavil z důvodu litispendence. Žalovaný závěrem poukázal na ustálenou rozhodovací praxi Ústavního soudu ČR, který judikoval, že netoleruje orgánům veřejné moci, a především obecným soudům, přehnaně formalistický postup za použití v podstatě sofistikovaného odůvodňování zřejmé nespravedlnosti. Žalovaný zmínil nález Ústavního soudu ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. II. ÚS 1648/10 a uvedl, že při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, který není možné hledat jen ve slovech a větách toho kterého

Shodu s prvopisem potvrzuje Miroslava Musálková.

předpisu, ve kterém je třeba vždy nalézat i principy uznávané demokratickými právními státy. Navrhováno bylo zamítnutí žaloby a přiznání náhrady nákladů řízení vůči žalobkyni. 3. Soud usnesením ze dne 16. 10. 2017, č. j.-13, vyzval účastníky, aby se vyjádřili k tomu, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, přičemž byli poučeni o tom, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Na výzvu soudu žalobkyně ve stanovené lhůtě nereagovala a žalovaný se dne 31. 10. 2017 vyjádřil tak, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, tudíž soud, aniž by nařídil jednání, provedl navržené důkazy a dospěl k následujícím skutkovým závěrům. 4. Z obsahu insolvenčního spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn. KSOS 33 INS 5304/2017, v jehož rámci je tento incidenční spor projednáván, soud vzal za prokázané, že usnesením ze dne 5. 4. 2017, č. j. KSOS 33 INS 5304/2017-A-5 byl zjištěn úpadek dlužníků Antonín Sal anonymizovano , bytem Nákupní 423/6, 736 01 Havířov a Linda anonymizovano , nar. 10. 08. 1982, bytem Nákupní 423/6, 736 01 Havířov a bylo povoleno jejich oddlužení. Usnesením ze dne 20.9.2017, č. j. KSOS 33 INS 5304/2017-B-3, soud schválil oddlužení dlužníků plněním splátkového kalendáře. Včasnou přihláškou doručenou soudu dne 5. 5. 2017, evidovanou v oddíle spisu P19, přihlásil žalovaný do řízení pohledávku v celkové výši 511 963,42 Kč, a to v plném rozsahu jako pohledávku nezajištěnou a vykonatelnou. Žalobkyně ji na přezkumném jednání konaném dne 3. 7. 2017 popřela co do pravosti z důvodu promlčení, když sjednaná rozhodčí doložka je dle žalobkyně neplatná a rozhodčí nález vydaný na jejím základě nezpůsobilým exekučním titulem. 5. Ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 13. 8. 2008 mezi společností GE Money Bank, a.s., se sídlem Praha 4-Michle, Vyskočilova 1422/1a, IČO 25672720 (firma společnosti později změněna na MONETA Money Bank, a.s.), jako věřitelem a dlužnicí Lindou anonymizovano jako dlužníkem (dále jen Smlouva ) vzal soud za prokázané, že společnost GE Money Bank, a.s. se zavázala poskytnout Lindě anonymizovano (v té době Mezeiové) finanční prostředky ve výši 215 000 Kč a dlužnice se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit v měsíčních splátkách a zaplatit smluvní úrok. V čl. I. obě strany Smlouvy rovněž souhlasily s tím, že záležitosti ve Smlouvě výslovně neupravené se řídí Všeobecnými obchodními podmínkami společnosti GE Money Bank, a.s. V čl. IV-ostatní ujednání, odst. 8 Smlouvy bylo uvedeno, že veškeré z této smlouvy v budoucnu vzešlé majetkové spory se strany zavazují řešit v rozhodčím řízení před jediným rozhodcem, v souladu se zákonem č. 216/1994 Sb., v platném znění, podle Rozhodčího řádu a Poplatkového řádu vydanými Sdružením rozhodců, s.r.o., IČ: 63496658, sídlem Příkop 8, 604 10 Brno. Ve stejném článku Smlouvy pak bylo dále uvedeno, že zmiňované dokumenty jsou zveřejněny na internetových stránkách www.sdruzenirozhodcu.cz a jsou veřejně přístupné v sídle společnosti a u společnosti GE Money Bank, a.s. 6. Z listiny ze dne 27. 4. 2010 označené jako Oznámení Banky o prohlášení úvěru za splatný vzal soud za prokázáno, že společnost GE Money Bank, a.s. oznámila dlužnici Lindě Mezeiové, že úvěr vyplývající z uzavřené Smlouvy zesplatnila. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2011 uzavřené mezi společností GE Money Bank, a.s. a žalovaným vzal soud za prokázáno, že společnost GE Money Bank, a.s. postoupila na žalovaného své pohledávky ze smluv o úvěru uzavřených se svými klienty, které byly zesplatněny. 8. Z listiny ze dne 19. 12. 2011 označené jako oznámení postoupení pohledávky vzal soud za prokázáno, že společnost GE Money Bank, a.s. oznámila dlužnici postoupení pohledávky vůči ní na žalovaného. 9. Z rozhodčího nálezu rozhodce JUDr. Lucie Jamborové ze dne 4. 7. 2013, sp. zn. 59130/12 soud vzal dále za prokázané, že rozhodce zavázal dlužnici Lindu Mezeiovou zaplatit společnosti

Shodu s prvopisem potvrzuje Miroslava Musálková.

žalovanému částku 264 949,49 Kč spolu s úroky z úvěru ve výši 11,90 % ročně z částky 198 040,59 Kč od 28. 4. 2010 až do zaplacení a zákonnými úroky z prodleni z částky 256 399,59 Kč ve výši 8 % ročně od 28. 4. 2010 do 30. 6. 2010, ve výši 7,75 % ročně od 1. 7. 2010 do 30. 6. 2012, ve výši 7,50 % ročně od 1. 7. 2012 do 31. 12. 2012, ve výši 7,05 % ročně od 1. 1. 2013 do 4. 7. 2013 a od 5. 7. 2013 až do zaplaceni s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené ČNB vyhlašované ve Věstníku ČNB, platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužnice, zvýšené o sedm procentních bodů a v rámci nákladů rozhodčího řízení částku 30 009,20 Kč. Dle vyznačené doložky nabyl nález právní moci dne 10. 7. 2013. Jak vyplývá z odůvodnění nálezu, rozhodce byl k projednání sporu určen v souladu s Dohodou o řešení sporů, která je samostatnou Přílohou č. 1 Všeobecných obchodních podmínek GE Money Bank, a.s. 10. Z Všeobecných obchodních podmínek společnosti GE Money Bank, a.s. vzal soud za prokázáno, že v těchto byly určeny bližší podmínky práv a povinností mezi stranami, vyjma jakýchkoliv dalších podmínek k výběru rozhodce. 11. Skutkový stav zjištěný z výše citovaných listin nebyl mezi stranami sporný, když spornou zůstala toliko otázka platnosti rozhodčí doložky a promlčení pohledávky žalovaného. 12. Z hlediska hmotněprávního soud uzavřenou Smlouvu vyhodnotil jako smlouvu o úvěru, pročež v projednávané věci nutno použít mj. ustanovení zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy (dále jen obch. zák.), když dle § 261 odst. 3 písm. d) obch. zák. se částí třetí tohoto zákona (tj. obchodní závazkové vztahy) řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy mj. ze smlouvy o úvěru (k použití tohoto předpisu srov. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Dle § 497 odst. 1 obch. zák. pak smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky, přičemž právě tyto práva a povinnosti byly sjednány mez právním předchůdcem žalovaného a dlužnicí. 13. Posuzovaný spor je pak sporem incidenčním podle § 159 a násl. zákona č. 182/2006 o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění účinném ke dni podání žaloby-dále jen IZ, před jehož meritorním projednáním soud zkoumá splnění podmínek plynoucích z insolvenčního zákona, za kterých může spor o určení pravosti pohledávky proběhnout. S ohledem na výsledek přezkumného jednání to byla žalobkyně, na které bylo, aby podala žalobu podle § 199 odst. 1 IZ, což také učinila. Z aplikace tohoto právního závěru na skutkový stav zjištěný z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že žaloba byla podána včas ve lhůtě 30 dnů od přezkumného jednání (srov. § 199 odst. 1 IZ). Žaloba byla dále podána oprávněnou osobou a žalovaný odpovídá ust. § 199 odst. 1 IZ. 14. V projednávaném sporu je z procesního hlediska podstatné, že pohledávky žalovaného byly na přezkumném jednání zařazeny jako vykonatelné a takto popřeny žalobkyní. To, zda žalobkyně (insolvenční správkyně) pohledávky zařadila na přezkum jako vykonatelné či nevykonatelné, však není významné pro posouzení povahy pohledávky (jako vykonatelné či nevykonatelné) soudem. Závěr o vykonatelnosti či nevykonatelnosti pohledávek, jež jsou předmětem řízení, a to bez ohledu na to, zda byly jako vykonatelné zařazeny k přezkumu, je pak ale zcela zásadní pro posouzení přípustnosti vznesených důvodů popření. V případě, že by skutečně šlo o pohledávku vykonatelnou, námitky žalobce by za takové situace byly limitovány ustanovením § 199 odst. 2 IZ, když jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci.

Shodu s prvopisem potvrzuje Miroslava Musálková.

15. Soud tedy nejprve zkoumal, zda jde vskutku o pohledávku vykonatelnou, což znamená posoudit, zda tato má dostatečný podklad pro svou vykonatelnost, tj. pravomocné rozhodnutí příslušeného orgánu-v projednávaném případě rozhodčího soudu. Problematikou platnosti rozhodčích smluv, a konkrétně určením rozhodce, který má daný spor rozhodnout, se zabýval Nejvyšší soud ČR např. v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 10. 7. 2013, sp. zn. 31 Cdo 958/2012 nebo v usnesení ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010 či např. v usnesení ze dne 10. 8. 2011, sp. zn. 2 Cdo 2123/2011. Nejvyšší soud zaujímá názor, že neobsahuje-li rozhodčí smlouva přímé určení rozhodce ad hoc, resp. konkrétní způsob jeho určení, a odkazuje-li na ,,rozhodčí řád" vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, je taková rozhodčí smlouva neplatná podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. V tom případě je nutno na rozhodčí nález vydaný na základě této neplatné rozhodčí smlouvy pohlížet jako na nicotný. 16. Soud v duchu citovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR uzavírá, že rozhodčí nález JUDr. Lucie Jamborové ze dne 4. 7. 2013, sp.zn. 59130/12 je nutno považovat za nicotný, neboť sjednaná rozhodčí doložka ve Smlouvě nestanovila transparentní a jednoznačná pravidla pro určení rozhodce, když tato neobsahuje jeho přímé určení, nýbrž zakládá pozdější určení rozhodce podle rozhodčího a poplatkového řádu vydanými Sdružením rozhodců, s. r. o. Sdružení rozhodců, s. r. o. ale není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona. Podmínkou transparentního a jednoznačného označení rozhodce přitom je jeho jednoznačné určení v osobě rozhodce a nikoliv určení v jeho jmenování někým jiným (ledaže by se jednalo o rozhodčí soud zřízený na základě zákona, což ovšem není tento případ). Rozhodčí doložku ve Smlouvě tak nutno považovat za absolutně neplatnou podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (k použití tohoto předpisu stejně jako výše srov. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Neplatnost rozhodčí doložky má za následek nedostatek pravomoci rozhodce k vydání nálezu a vydaný rozhodčí nález je pro nedostatek pravomoci rozhodce nicotný. 17. Žalovaný tudíž nemá svou pohledávku doloženou vykonatelným titulem, pročež se v projednávané věci neuplatní limitace ustanovením § 199 odst. 2 IZ a mezi jinými námitku promlčení má žalobkyně v tomto řízení k dispozici (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 9. 2016, sp. zn. 29 ICdo 74/2014). 18. Podle § 392 odst. 1 obch. zák. u práva na plnění závazku běží promlčecí doba ode dne, kdy měl být závazek splněn nebo mělo být započato s jeho plněním (doba splatnosti), přičemž dle § 397 obch. zák. nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky. V ust. § 403 odst. 1 obch. zák. je konečně stanoveno, že promlčecí doba přestává běžet, jestliže věřitel zahájí na základě platné rozhodčí smlouvy rozhodčí řízení způsobem stanoveným v rozhodčí smlouvě nebo v pravidlech, jimiž se rozhodčí řízení řídí. 19. Rovněž k otázce promlčení nároků vyplývajících z neplatných rozhodčích doložek se již vícekrát vyjádřil Nejvyšší soud ČR, přičemž lze zmínit např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 6. 2014, sp. zn. 29 ICdo 41/2014 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 1. 6. 2016, sp. zn. 23 ICdo 19/2015 či popř. z poslední doby usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 5. 2017, sp. zn. 29 Cdo 30/2017. Z těchto rozhodnutí souhrnně vyplývá, že dokud mj. insolvenční soud v incidenčním sporu neurčí (neuvede v důvodech svého rozhodnutí), že rozhodčí nález nemá žádné právní účinky, jelikož byl vydán mimo rámec pravomoci rozhodce, je nutno posuzovat promlčení nároků z něj plynoucích jako u rozhodčího nálezu, jenž takovou vadou netrpí. Je-li totiž závěr, že rozhodčí nález nemá žádné právní účinky, jelikož byl vydán mimo rámec pravomoci rozhodce, přijat insolvenčním soudem v incidenčním sporu o pravost nebo výši věřitelovy pohledávky, aniž byl takový rozhodčí nález formálně zrušen, nemůže mít žalobce při takovém postupu (co do otázky promlčení nároku) méně práv, než kolik by se mu jich dostalo, kdyby byl rozhodčí nález odklizen (pro nedostatek pravomoci rozhodce) soudem v řízení

Shodu s prvopisem potvrzuje Miroslava Musálková.

vedeném podle úpravy obsažené v zákoně č. 216/1994 Sb, o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Ze zmiňovaného rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 1. 6. 2016, sp. zn. 23 ICdo 19/2015 pak mj. vyplývá to, že závěr, podle něhož ke stavení běhu promlčecí doby podle ustanovení § 403 obch. zák. docházelo pouze v případě zahájení rozhodčího řízení na základě platné rozhodčí smlouvy, je v rozporu s ustanovením § 14 odst. 1 in fine zákona o rozhodčím řízení, podle něhož podání žaloby má tytéž právní účinky, jako kdyby byla v této věci podána žaloba u soudu. Toto ustanovení, jež je nutno považovat za ustanovení speciální k § 112 obč. zák., i k § 403 obch. zák., se tedy použije přednostně a důsledkem jeho aplikace je zachování účinků podané žaloby. 20. Při aplikaci uvedeného právního závěru na posuzovaný případ lze shrnout, že rozhodčí doložka, která byla uzavřena v rámci Smlouvy, je neplatná, rozhodčí nález na základě ní vydání nicotný, rozhodčí řízení zahájené žalobou však mělo za následek stavení běhu promlčecí lhůty, neboť k tomuto stavení běhu promlčecí doby (v daném případě podle ustanovení § 403 obch. zák.) dochází i tehdy, je-li rozhodčí řízení zahájeno na základě neplatné rozhodčí doložky. Dnem, kdy mohl žalovaný (právní předchůdce žalovaného) poprvé uplatnit svůj nárok u soudu, byl den následující poté, co došlo k zesplatnění celého úvěru, tj. 27. 4. 2010. Posledním dnem čtyřleté promlčecí doby byl tudíž den 27. 4. 2014. Nárok žalovaného tak promlčen není, neboť byl uplatněn v promlčecí době, když žalobu k rozhodci žalovaný podal dne 6. 12. 2012. 21. Soud tedy rekapituluje, že popěrný úkon žalobkyně neshledal věcně správným, pročež žalobu v plném rozsahu zamítnul. Pro úplnost lze uvést, že se soud nezabýval výší pohledávky žalovaného (tj. ani náklady rozhodčího řízení), neboť tato byla popřena toliko co do pravosti, přičemž základ nároku dán je. 22. Pokud jde o nákladový výrok, soud konstatuje, že obecně dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Procesně neúspěšnou žalobkyní v projednávané věci je však insolvenční správkyně dlužníků a dle ust. § 202 odst. 1 věta první IZ, které se vůči § 142 odst. 1 o. s. ř. uplatní jako lex specialis, platí, že ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě.

Ostrava 15. ledna 2018

Mgr. Rostislav Krhut v. r. samosoudce

Shodu s prvopisem potvrzuje Miroslava Musálková.