33 ICm 3136/2013
Jednací číslo: 33 ICm 3136/2013-24 (KSOS 33 INS 27255/2012)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Bartoszovou, Ph.D. ve věci žalobce Ondreje anonymizovano , anonymizovano , bytem Papírenská 783, 739 21 Paskov, proti žalovanému Mgr. Lukáši Stočkovi, se sídlem K Nemocnici 18, 741 01 Nový Jičín, insolvenčnímu správci dlužníka Zdeňka anonymizovano , anonymizovano , bytem Planiska 781, Frenštát pod Radhoštěm, IČ: 16624971, o vyloučení věcí z majetkové podstaty

takto:

I. Žaloba, aby ze soupisu majetkové podstaty v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 33 INS 27255/2012 byly vyloučeny movité věci, a to hrotový soustruh S 28-výrobce TOS Žebrák a bruska dvoukotoučová stojanová B 130 STS Liptovský Mikuláš, výrobní číslo 19718, s e z a m í t á .

II. Žalobce j e p o v i n e n zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku 8.464,-Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta Mgr. Luďka Hrušky.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou soudu dne 19.09.2013 se žalobce domáhal, aby ze soupisu majetkové podstaty v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 33 INS 27255/2012 byly vyloučeny movité věci, a to hrotový soustruh S 28-výrobce TOS Žebrák a bruska dvoukotoučová stojanová B 130 STS Liptovský Mikuláš, výrobní číslo 19718. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný jako insolvenční správce zahrnul do majetkové podstaty dlužníka mj. i shora uvedené movité věci, které však žalobce zakoupil kolem roku 2002 od Stanislava Bartka. U jednání žalobce doplnil skutková tvrzení v tom směru, že vlastnické právo k hrotovému soustruhu a stojanové brusce nabyl na základě ústní smlouvy o koupi od pana Bartka, přičemž předmětné nástroje měl uloženy v dílně pana anonymizovano , pro kterého prováděl vodoinstalatérské práce na živnostenský list. V roce 2009 žalobce ukončil živnost, ale přesto oba nástroje zakoupené od pana Bartka v dílně pana anonymizovano zanechal, a to až do současné doby, a přestože v dílně již nepracoval, občas nástroje použil. Tyto nástroje dle žalobce nemají velkou hodnotu. Žalobce bydlí v bytě v panelákovém domě a soustruh je dlouhý asi 2,5 m a je značně těžký. Pokud se týče samotné smlouvy, tuto žalobce uzavřel se Stanislavem Bartkem, se kterým dříve pracoval ve firmě Kaiser, a to někdy v roce 2002, když žalobce pokračoval v živnosti vodoinstalatérství, neboť v letech 1999-2002 měl pozastavenu živnost z důvodu odchodu do předčasného starobního důchodu. Smlouvu o koupi uzavřeli pouze v ústní formě, v občerstvení u pana Kubíka u areálu Biocelu Paskov, přičemž se dohodli na částce do 10.000,-Kč, ale přesnou částku si už nepamatuje. Zhruba do 1 měsíce soustruh a brusku přemístili z dílny, ve které pracoval pan Bartek, tj. z dílny firmy Kaiser, do dílny, kde pracoval žalobce, tj. do dílny pana anonymizovano , kde zůstaly až do současné doby, přestože žalobce ukončil živnost v roce 2009. Žalobce neměl po roce 2009 klíče od dílny, ale když potřeboval pracovat na svých nástrojích, tak se domluvil s panem Procházkou, anebo šel do dílny v době, kdy tam byli přítomni nějací zaměstnanci. Pan Procházka věděl o tom, že žalobce má uskladněny své nástroje v jeho dílně a souhlasil s tím.

Žalovaný neuznal nárok žalobce s odůvodněním, že dlužník dle svého prvotního sdělení převedl veškerý majetek, který vlastnil, na společnost PROCHÁZKA METAL s.r.o. Vzhledem k okolnostem převodu byl tento vyhodnocen jako neplatný právní úkon a předmětné věci byly sepsány do majetkové podstaty. Sepsaný majetek se v době prohlídky dne 26.03.2013 nacházel v prostorách, které dlužník označil jako prostory, jež má pronajaty k podnikání a veškeré věci v těchto prostorách jsou jeho majetkem. Při dalším jednání dlužník sdělil, že sepsané věci nikdy nevlastnil, jejich vlastnictví nemůže nijak doložit a teprve několik měsíců po provedeném soupisu uvedl, že jedním z vlastníků je i žalobce, který byl následně vyrozuměn. Vzhledem k tomu, že sepsané movité věci se nacházely v prostorách, které měl dlužník pronajaty k podnikání, tyto věci k podnikání užíval, označil je za svůj majetek a zejména vzhledem ke skutečnosti, že dosud nebylo věrohodně doloženo vlastnictví sepsaných věcí a dlužník až s odstupem času uvedl, že movité věci jsou majetkem třetí osoby,

ICM R má žalovaný za to, že movité věci jsou do soupisu zahrnuty oprávněně a tvrzení dlužníka je pouze účelové směřující k poškození věřitelů.

Rozhodovací praxe soudů se již v poměrech zákona o konkursu a vyrovnání ustálila na podmínkách, při jejichž kumulativním splnění soud těmto tzv. excindačním žalobám vyhoví a tyto jsou přiměřeně aplikovatelné také na vylučovací žalobu podanou podle insolvenčního zákona. Je tedy třeba ve smyslu § 225 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen IZ ) zkoumat, zda a) označený majetek byl pojat správcem do soupisu majetkové podstaty, b) vylučovací žaloba osoby odlišné od dlužníka došla soudu nejpozději ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy bylo oprávněné osobě doručeno vyrozumění o soupisu majetku, k němuž uplatňuje právo, c) žalovaným je insolvenční správce, d) v době, kdy soud rozhoduje, nadále trvají účinky úpadku a sporný majetek je nadále sepsán v majetkové podstatě, e) osoba, která se domáhá vyloučení věci ze soupisu, prokáže, že tato neměla být do soupisu zařazena a právo, které vylučuje její soupis do podstaty, svědčí žalobci.

Splnění podmínek uvedených pod písmenem a) až d) vyplývá z insolvenčního spisu sp. zn. KSOS 33 INS 27255/2012, jehož obsahem bylo provedeno dokazování. Soud tedy konstatuje, že vyhláškou ze dne 02.11.2012, č.j. KSOS 33 INS 27255/2012-A2 bylo zahájeno insolvenční řízení k návrhu dlužníka Zdeňka anonymizovano . Usnesením sp. zn. KSOS 33 INS 27255/2012-A12 ze dne 22.02.2013 byl zjištěn úpadek dlužníka a insolvenčním správcem byl ustanoven Mgr. Lukáš Stoček, proti kterému směřuje vylučovací žaloba a který do soupisu majetkové podstaty (B4) ze dne 02.05.2013 zahrnul pod položkou m6 hrotový soustruh S 28, výrobce TOS Žebrák a pod položkou m7 brusku dvoukotoučovou stojanovou B 130 STS Liptovský Mikuláš, výrobní číslo 19718. Usnesením ze dne 14.05.2013, č.j. KSOS 33 INS 27255/2012-B6 soud prohlásil konkurs na majetek dlužníka. Žalobci bylo dne 23.08.2013 doručeno vyrozumění žalovaného ze dne 21.08.2013 o soupisu předmětných movitých věcí do majetkové podstaty dlužníka. Soud tak uzavírá, že žaloba byla podána včas podle § 225 odst. 2 IZ, směřuje proti pasivně věcně legitimované osobě (insolvenčnímu správci) a jsou splněny také ostatní podmínky pro projednání vylučovací žaloby jakožto incidenčního sporu. Zbývá tedy posouzení podmínky poslední, a to, zda hrotový soustruh a dvoukotoučová stojanová bruska nenáleží do soupisu majetkové podstaty dlužníka a zda právo, které vylučuje jejich soupis, svědčí žalobci a za tímto účelem soud provedl další dokazování.

Z výpovědi svědka Stanislava Bartka soud zjistil, že s žalobcem se zná asi 15 let z práce, jsou kamarádi. Měl živnost v oboru zámečnictví a někdy před rokem 2000 koupil od osoby žijící v maringotce někde v Hlučíně menší asi 1,20 m dlouhý soustruh, vrtačku, ponk a zvedáky, a to za částku okolo 15.000,-Kč až 20.000,-Kč. Žádná smlouva sepisována nebyla. Zakoupené věci uložil v dílně 8 x 6 m, kterou si pronajal v Biocelu Paskov a užíval ji spolu se svým bratrem. Po nějaké době se mu přestalo v podnikání dařit, chtěl s podnikáním skončit, a proto začal rozprodávat nářadí, které měl v dílně a chtěl se nechat zaměstnat. Kromě soustruhu, který prodal žalobci, prodal v podstatě klasické zámečnické vybavení, tj. i vrtačku, brusku, ohýbačku, svářečku, přičemž pokud se týče brusky, tu prodal panu Mecovi z Raškovic, jednalo se o stolní dvoukotoučovou brusku. Nakonec živnost nezrušil a na živnostenský list pracuje asi 7 let pro společnost Beacon Electric Paskov, avšak tato společnost mu dává k dispozici své nástroje, kdy k výkonu současné práce potřebuje pouze

ICM R drobné ruční nářadí. Pokud se týče soustruhu, prodal jej žalobci asi v roce 2002 nebo 2003, a to na základě ústní dohody a kupní cena činila možná 8.000,-Kč, možná 10.000,-Kč, přesně si nevzpomíná. Neví, jak došlo k předání soustruhu, protože u toho nebyl, zřejmě byl na pracovní cestě v Německu a soustruh asi předával jeho bratr, neboť měl od dílny také klíče. Nevěděl, kam si žalobce soustruh uložil, domníval se, že ho má asi v garáži, ale teď už ví, že ho má v dílně pana anonymizovano . Nemůže se vyjádřit k tomu, zda soustruh, který prodal žalobci, je shodný se soustruhem, který se nachází v dílně pana anonymizovano , neboť v dílně pana anonymizovano nebyl asi 5 let. Kromě stolní brusky, kterou prodal panu Mecovi, měl ještě větší-sloupovou dvoukotoučovou brusku a vůbec si neuvědomuje, co se s ní stalo, zda ji někomu prodal a komu. Ani si nevzpomíná, jakým způsobem k sloupové dvoukotoučové brusce přišel. Nevzpomíná si, že by žalobci prodal kromě soustruhu i sloupovou dvoukotoučovou brusku. Vůbec si nepamatuje, komu sloupová bruska patřila, zda jemu, či bratrovi.

Žalobce byl u jednání poučen podle § 118a odst. 3 o.s.ř., nechť označí další důkazy k prokázání tvrzení o vlastnictví hrotového soustruhu S28 a stojanové brusky dvoukotoučové a žalobce po tomto poučení uvedl, že kromě svědka pana Bartka nenavrhuje žádný jiný důkaz, kterým by mohl svá tvrzení o vlastnictví hrotového soustruhu a stojanové brusky prokázat.

Podle § 205 odst. 1 insolvenčního zákona, jestliže insolvenční návrh podal dlužník, náleží do majetkové podstaty majetek, který dlužníkovi patřil k okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, jakož i majetek, který dlužník nabyl v průběhu insolvenčního řízení.

Dle § 225 insolvenčního zákona osoby, které tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu zahrnut proto, že to vylučuje jejich právo k majetku nebo že tu je jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu, se mohou žalobou podanou u insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty (odst. 1). Žaloba musí být podána proti insolvenčnímu správci, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy osobě uvedené v odstavci 1 bylo doručeno vyrozumění o soupisu majetku, k němuž uplatňuje právo. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty insolvenčnímu soudu (odst. 2).

Po zhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žalobce neunesl důkazní břemeno a tvrzení o vlastnictví předmětných věcí sepsaných pod položkou m6 a m7 majetkové podstaty neprokázal svědeckou výpovědí Stanislava Bartka. Pokud se týče brusky, svědek uvedl, že stolní dvoukotoučovou brusku prodal panu Mecovi z Raškovic a kromě této stolní brusky měl ještě větší-sloupovou dvoukotoučovou brusku, ke které uvedl, že neví, zda ji vlastnil on, či jeho bratr a nevzpomíná si, že by ji měl prodat žalobci. Soud tedy konstatuje, že žalobce svědeckou výpovědí ani jinak neprokázal vlastnické právo k dvoukotoučové stojanové brusce (položka m7 soupisu). Ke stejnému závěru soud dospěl i ohledně hrotového soustruhu, neboť svědek Stanislav Bartek k popisu tohoto soustruhu uvedl, že byl menší, asi 120 cm dlouhý a naopak žalobce v rámci svých tvrzení uvedl, že soustruh byl velký asi 250 cm. Svědek se nebyl schopen vyjádřit k tomu, zda soustruh v dílně dlužníka anonymizovano je totožný se soustruhem, který měl prodat žalobci, neboť v dílně nebyl několik let. Navíc žalobce výpovědí svědka neprokázal, že by mu svědek jako dosavadní vlastník soustruh předal a převedl tak na něj vlastnické právo. Soud tedy dospěl k závěru, že svědeckou výpovědí Stanislava Bartka se žalobci nepodařilo prokázat tvrzení o vlastnictví soustruhu na

ICM R základě ústní kupní smlouvy uzavřené mezi svědkem a žalobcem, když soud zjistil zásadní rozpor v popisu soustruhu a navíc v logickém rozporu s tvrzením o vlastnictví soustruhu je skutečnost, že tento soustruh se i po údajném uzavření kupní smlouvy nachází v dílně dlužníka Zdeňka anonymizovano , ačkoli žalobce sám uvedl, že ukončil živnost v roce 2009, od té doby v dílně již nepracuje a od dílny nemá klíče a tedy soustruh nemá ve své dispozici již 5 let.

Soud proto ze všech shora uvedených důvodů žalobu jako nedůvodnou zamítl.

Podle § 163 IZ o nákladech incidenčního sporu a jejich náhradě rozhodne insolvenční soud v rozhodnutí o incidenčním sporu, a to podle ustanovení občanského soudního řádu, není-li v tomto zákoně stanoveno jinak. Náhrada nákladů incidenčního sporu je zvláštní pohledávkou, na kterou se nevztahuje § 170 písm. f).

Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

Žalovaný byl v řízení zcela úspěšný a má tak právo na náhradu nákladů řízení dle shora uvedených ustanovení, přičemž v řízení vznikly žalovanému náklady na jeho právní zastoupení advokátem. Již v poměrech zákona o konkursu a vyrovnání Nejvyšší soud ve svém Stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 17.6.1998, Cpjn 19/98 k výkladu ustanovení zákona č. 328/91 Sb., o konkursu a vyrovnání, které bylo zveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 52/1996 Sb., v bodě XX. uzavřel, že správce konkursní podstaty je oprávněn dát se zastoupit advokátem v řízení, v němž vymáhá ve prospěch podstaty pohledávky úpadce, jakož i ve sporech vyvolaných konkursním řízením a v řízeních, jejichž účastníkem se stal místo úpadce. Skutečnost, že insolvenční správce je sám advokátem, není důvodem pro to, že by se nemohl nechat zastoupit sám advokátem; je přitom zcela nerozhodné, že se jedná o advokáta, se kterým pracuje ve společné advokátní kanceláři. Soud tak posoudil náklady řízení za právní zastoupení žalovaného za účelně vynaložené. Zástupce žalovaného tak má nárok na odměnu za dva úkony právní služby dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen advokátní tarif ), tj. za převzetí a přípravu a účast u jednání dne 19.09.2014, tj. na odměnu ve výši 2 x 3.100,-Kč dle § 9 odst. 4 písm. c) ve spojení s § 7 bod 5 advokátního tarifu a celková výše odměny tak činí 6.200,-Kč. Dále má nárok na 2 režijní paušály á 300,-Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu a na jízdné za cestu osobním motorovým vozidlem ze sídla advokátní kanceláře v Novém Jičíně do Ostravy a zpět (celkem 100 km, průměrná spotřeba 6 l/100 km, vyhlášková cena nafty 36 Kč/l, paušální náhrada 3,70 Kč/km), které činí 586,-Kč. Advokát Mgr. Luděk Hruška zastupoval žalovaného dne 19.09.2014 u dalších dvou jednání (33 ICm 3135/2013 a 33 ICm 2181/2013) a má tak nárok na 1/3 jízdného, tj. ve výši 195,-Kč. Jako plátce DPH má dále nárok na náhradu za DPH ve výši 21 % z částky 6.995,-Kč, tj. ve výši 1.469,-Kč. Celkem tak náklady řízení žalovaného činí 8.464,-Kč a žalobce je povinen zaplatit tuto částku žalovanému k rukám advokáta Mgr. Luďka Hrušky dle § 149 odst. 1 o.s.ř., a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.

ICM R

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, písemně, dvojmo.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Ostravě dne 26.09.2014

JUDr. Jitka Bartoszová, Ph.D., v. r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Taťána Václavková

ICM R