33 ICm 2771/2017
Číslo jednací: 33 ICm 2771/2017-33 Sp. zn. ins. řízení KSOS 33 INS 4859/2016

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem Mgr. Rostislavem Krhutem ve věci žalobce: Raiffeisenbank a.s., IČO: 49240901, se sídlem Hvězdova 1716/2b, 140 78 Praha 4, proti žalovaným: 1) Milada anonymizovano , anonymizovano , bytem Volgogradská 2411/116, 700 30 Ostrava-Zábřeh, 2) Dušan Čičak, r. č.: 630803/6999, bytem Volgogradská 2411/116, 700 30 Ostrava-Zábřeh, o určení pravosti a výše přihlášených pohledávek

takto:

I. Určuje se, že žalobce má v insolvenčním řízení dlužníků i pohledávku ve výši 66.861,85 Kč.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal určení, že má v insolvenčním řízení dlužníků i pohledávku ve výši 15.344,42 Kč, zamítá.

III. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 3.321 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. isir.justi ce.cz

Odůvodnění:

Incidenční žalobou došlou soudu dne 12.6.2017 se žalobce domáhal určení pravosti a výše svých pohledávek v celkové výši 295.191,46 Kč. Tyto se skládají z dílčí pohledávky č. 1ve výši 16.647,5 Kč sestávající z částky 11.731,05 Kč (jistina) a 4.916,45 Kč (smluvní úroky, pojištění a poplatky), oboje původem ze Smlouvy o vydání a užití kreditní karty na základě akceptace žádost o citi kreditní kartu č. 70959396 ze dne 13.7.2012; dílčí pohledávky č. 2 ve výši 2.674 Kč původem ze smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb č. 4230923001 ze dne 22.4.2009; dílčí pohledávky č. 3 ve výši 32.010,85 Kč sestávající z částky 30.000 Kč (jistina) a 2.010,85 Kč (smluvní úroky, úroky z prodlení), oboje původem ze smlouvy o povoleném debetu na běžném účtu reg. číslo 8731/2044/43895102/PD ze dne 21.1.2013 a změny limitu povoleného debetu ze dne 6.6.2013; dílčí pohledávky č. 4 ve výši 32.147 Kč sestávající z částky 30.000 Kč (jistina) a 2.147 Kč (úroky, poplatky), oboje původem ze smlouvy o vydání kreditní karty č. 1672507 ze dne 17.8.2013; dílčí pohledávky č. 5 ve výši 131.694,90 Kč sestávající z částky 125.265,79 Kč (jistina) a 6.429,11 Kč (smluvní úroky, úroky z prodlení), oboje původem z akceptace návrhu o uzavření smlouvy o Rychlé půjčce č. 1552361 ze dne 17.10.2012; a dílčí pohledávky č. 6 ve výši 80.017,21 Kč sestávající z částky 75.974,44 Kč (jistina) a 4.042,77 Kč (smluvní úroky, úroky z prodlení), oboje původem z akceptace návrhu o uzavření smlouvy o Rychlé půjčce č. 1789639 ze dne 1.7.2014. V žalobě nejprve uvedl, že popěrný úkon dlužníků je zmatečný, když v seznamu přihlášených pohledávek je jako stanovisko dlužníka uvedeno NEPOPÍRÁ ve výši 295.191,46 Kč . Žalobce rovněž spatřuje vadu popěrného úkonu v tom, že žalovaní nikde neuvádí, jakou výši jednotlivých dílčích pohledávek považují za správnou, i když jim tuto povinnost ukládá insolvenční zákon v § 194 věta druhá. Dle žalobce neobsahuje-li popření výše pohledávky obě stanoviska dle ust. § 194, musí insolvenční soud označit popěrný úkon jako nicotný a dále k němu nepřihlížet. Žalobce tak i vyrozumění insolvenčního správce ze dne 2. 6. 2017 považuje za nesprávný procesní postup a odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 29 Cdo 147/2011 ze dne 23. 1. 2014. Dále žalobce uvedl, že považuje popření žalovaných za čistě účelové a jejich argumenty za nepravdivé. Sami žalovaní ve svém insolvenčním návrhu uvádí pohledávky žalobce jako své závazky, kterými i odůvodňují svůj úpadek. Žalobce rovněž poukázal na fakt, že smluvní úrok, pojištění nebo poplatky jsou sjednány v úvěrových smlouvách, popř. jejich výše je stanovena v Cenících a Sazebnících, které jsou nedílnou součástí smluv. K argumentu žalovaného 1), že nebyl prokazatelně seznámen s všeobecnými obchodními podmínkami, žalobce uvádí, že ani toto tvrzení není pravdivé, když žalovanému 1) byly ke smlouvám vždy předány příslušné všeobecné obchodní podmínky, produktové podmínky a Ceníky či Sazebníky. Žalobce pak upozornil na odstavec 11 a navazující odstavec 12 nálezu sp. zn. I. ÚS 3512/11 a na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cmo1201/2010, když v souladu s těmito byli žalovaní se všemi ustanoveními smlouvy i jednotlivých podmínek plně seznámeni a jimi vázáni. K tvrzením žalovaného 1) ohledně absence jeho podpisu na smlouvách žalobce v žalobě uvedl, že žalovaný 1) všechny smlouvy, jimiž žalobce doložil své pohledávky, podepsal, a to buď podpisem vlastnoručním, popř. prostřednictvím elektronických identifikačních prostředků, což vyplývá z listinných důkazů. Navrhováno bylo vydání rozsudku, kterým by soud zjistil pohledávku v tvrzené výši a zároveň přiznal žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 5.300 Kč.

Žalovaní ve vyjádření k žalobě toliko uvedli, že setrvávají na svých popěrných úkonech z přezkumného jednání.

Soud u nařízeného ústního jednání provedl navržené důkazy a dospěl k následujícím skutkovým závěrům.

Z obsahu insolvenčního spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn. KSOS 33 INS 4859/2016, v jehož rámci je tento incidenční spor projednáván, soud vzal za prokázané, že: 1. usnesením ze dne 14.4.2016, č. j. KSOS 33 INS 4859/2016-A-8, byl zjištěn úpadek žalovaných a bylo povoleno jejich oddlužení. 2.Usnesením ze dne 19.7.2016, č. j. KSOS 33 INS 4859/2016-B-4, soud schválil oddlužení žalovaných plněním splátkového kalendáře. 3.Včasnou přihláškou doručenou soudu dne 12.5.2016, evidovanou v oddíle spisu P9, přihlásil žalobce do řízení pohledávku v celkové výši 295.191,46 Kč, a to v plném rozsahu jako pohledávku nezajištěnou a nevykonatelnou. 4. Žalovaný 1) ji na přezkumném jednání konaném dne 27.6.2016 popřel co do pravosti a výše takto: v rozsahu dílčí pohledávky č. 1 co do částky 4.916,45 Kč z důvodu, že smluvní úrok, pojištění a poplatky mají být vyčísleny na základě všeobecných obchodních podmínek, jež nebyly součástí smlouvy a žalovaný 1) s nimi nebyl prokazatelně seznámen; v rozsahu dílčí pohledávky č. 2 co do částky 2.674 Kč z důvodu stejných jako u dílčí pohledávky č. 1 s tím, že uzavřená smlouva zároveň absentuje podpis žalovaného 1); v rozsahu dílčí pohledávky č. 3 co do částky 32.010,85 Kč ze stejných důvodů jako u dílčí pohledávky č. 2; v rozsahu dílčí pohledávky č. 4 co do částky 32.147 Kč ze stejných důvodů jako u dílčí pohledávky č. 2; v rozsahu dílčí pohledávky č. 5 co do částky 1.000 Kč a příslušenství ve výši 4.851 Kč ze stejných důvodů jako u dílčí pohledávky č. 2; a v rozsahu dílčí pohledávky č. 6 co do částky 1.500 Kč a příslušenství ve výši 3.106,97 Kč ze stejných důvodů jako u dílčí pohledávky č. 2. 5.Dohromady došlo k popření žalobcovy pohledávky co do částky 82.206,27 Kč. 6. Důvody a rozsah popření je uveden v příloze k protokolu z přezkumného jednání, jež je jeho součástí. 7.Výzvou ze dne 2.6.2017 insolvenční správce žalovaných vyrozuměl žalobce o popření jeho pohledávek a poučil jej o právu uplatnit popřenou pohledávku u soudu.

Ze smlouvy nazvané Žádost o Citi kreditní kartu č. 70959396 uzavřené dne 13.7.2012 mezi společností CITIBANK EUROPE PLC a žalovaným 1) vzal soud za prokázáno, že před chůdce žalobce se zavázal poskytnout žalovanému 1) kreditní kartu a žalovaný 1) se zavázal dodržovat sazebník poplatků žalobce a rovněž jeho obchodní podmínky. Smlouva je podepsána oběma smluvními stranami a datována.

Z výpisu z obchodního rejstříku stran žalobce vzal soud za prokázáno, že na základě smlouvy o prodeji a koupi části závodu uzavřené dne 5.1.2016 mezi CITIBANK EUROPE PLC, společností založenou a existující podle práva Irské republiky, se sídlem 1 North Wall Quay, Dublin 1, Irská republika, zapsanou v rejstříku společností vedeném Úřadem pro registraci společností pod číslem 132781, jako prodávajícím a žalobcem jako kupujícím, přešlo na žalobce vlastnické právo k části závodu určené ve smlouvě o prodeji a koupi části závodu, představované retailovým bankovnictvím odštěpného závodu CITIBANK EUROPE PLC (tedy bankovnictví pro spotřebitele), které zahrnuje především, nikoli však výhradně, segment spotřebitelských kreditních karet, spotřebitelských úvěrů, vkladových produktů a služeb pro investory (tzv. wealth management), poskytování pojišťovacích služeb pro spotřebitele, telefonické bankovnictví, internetové bankovnictví, služby osobního bankovnictví, směnárenské služby v souvislosti s výše uvedenými službami, činnosti poskytované v rámci služeb CitiProfession, včetně příslušného majetku a dluhů. K nabytí účinnosti převodu části závodu došlo dne 1.3.2016.

Ze Smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb ze dne 22. 4. 2009 uzavřené mezi žalobcem a žalovaným 1) vzal soud za prokázáno, že žalobce se zavázal zřídit pro žalovaného 1) běžný osobní bankovní účet (čl. II. odst. 1 smlouvy) a žalovaný 1) se zavázal hradit žalobci náklady podle jím vystaveného ceníku (čl. II. odst. 3 smlouvy). Dále bylo v uzavřené smlouvě uvedeno (čl. V. odst. 2 smlouvy), že žalovaný 1) prohlašuje, že byl seznámen s podmínkami poskytování služeb podle uzavřené smlouvy, s obsahem v té době platných všeobecných podmínek, příslušných produktových podmínek a ceníku žalobce a souhlasí s nimi. Smlouva je podepsána oběma smluvními stranami a datována.

Ze Smlouvy o povoleném debetu na běžném účtu reg. č. 8731/2044/43895102/PD uzavřené mezi žalobcem a žalovaným 1) vzal soud za prokázáno, že žalobce se zavázal poskytnout žalovanému 1) peněžní prostředky v maximální výši 16.000,-Kč a žalovaný 1) poskytnuté prostředky žalobci vrátit a uhradit úroky a poplatky dle smlouvy. Podle čl. II. smlouvy byla dále výše úrokové sazby 21,90 % ročně, výše úroku z prodlení 7 % ročně a výše roční procentní sazby nákladů na úvěr 40,03 % ročně. Smlouva byla podepsána elektronickým podpisem obsahujícím certifikační ověření. Z přehledu žádostí o změnu limitu povoleného debetu vzal soud za prokázáno, že na základě žádosti žalovaného 1) ze dne 6.6.2013 došlo k navýšení limitu povoleného debetu na 30.000 Kč. Z přehledu složek pohledávky po splatnosti vzal soud za prokázáno, že došlo k čerpání peněžních prostředků ve výši 30.000 Kč.

Ze smlouvy označené jako Návrh na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty uzavřené dne 17.8.2013 mezi žalobcem a žalovaným 1) vzal soud za prokázáno, že žalobce se zavázal žalovanému 1) vydat kreditní kartu a spolu s ní poskytnout peněžní prostředky do částky 15.000 Kč a žalovaný 1) se zavázal dlužnou částku splatit. Výše úrokové sazby byla dohodnuta na 22,56 % ročně za bezhotovostní transakce a transakce pro výběr hotovosti. Poplatky za používání platebních prostředků a veškeré další poplatky byly dle čl. 4 smlouvy stanoveny v Ceníku produktů a služeb pro soukromé osoby. Smlouva byla podepsána elektronickým podpisem obsahujícím certifikační ověření. Ze souhrnného výpisu z účtu kreditní karty ze dne 9.5.2016 vzal soud za prokázáno, že žalovaný 1) na základě žalobcem vydané kreditní karty čerpal peněžní prostředky v celkové výši 30.000 Kč.

Z Návrhu na uzavření smlouvy o Rychlé půjčce č. 1552361 ze dne 17.10.2012 vzal soud za prokázáno, že oba žalovaní společně požádali žalobce o uzavření smlouvy návrhem, ve kterém zažádali o poskytnutí částky ve výši 186.000 Kč. V návrhu bylo mj. dohodnuto, že v případě poskytnutí částky 186.000 Kč bude tato splácena po 84 měsíčních splátkách, výše jedné splátky bude činit 3.684 Kč a roční úroková sazba 15,9 %. Návrh je podepsán oběma žalovanými i žalobcem. Z akceptace návrhu o uzavření smlouvy o Rychlé půjčce č. 1552361 ze dne 17.10.2012 vzal soud za prokázáno, že žalobce schválil návrh žalovaných za podmínek dohodnutých v návrhu s tím, že poskytnuté peněžní prostředky jsou evidovány na čísle účtu 4110027851/5500 a vyplaceny budou na číslo účtu 4230923001/5500. Z výpisu o pohybech na účtu č. 4110027851/5500 pak vzal soud za prokázáno, že žalovaní čerpali poskytnuté peněžní prostředky ve výši 124.265,79 Kč.

Z Návrhu na uzavření smlouvy o Rychlé půjčce č. 1789639 ze dne 1.7.2014 vzal soud za prokázáno, že oba žalovaní společně požádali žalobce o uzavření smlouvy návrhem, ve kterém zažádali o poskytnutí částky ve výši 91.000 Kč. V návrhu bylo mj. dohodnuto, že v případě poskytnutí částky 186.000 Kč bude tato splácena po 72 měsíčních splátkách, výše jedné splátky bude činit 444 Kč a roční úroková sazba 16,9 %. Návrh je podepsán oběma žalovanými i žalobcem. Z akceptace návrhu o uzavření smlouvy o Rychlé půjčce č. 1789639 ze dne 1.7.2014 soud zjistil, že žalobce obdržel návrh žalovaných na uzavření smlouvy o Rychlé půjčce č. 1789639 ze dne 1.7.2014.

Ze zpráv doručených od 1.1.2015 žalovanému 1) vzal soud za prokázané, že žalobce informoval žalovaného 1) o svých všeobecných podmínkách, cenících a sazebnících a o jejich změnách.

Takto zjištěný skutkový stav věci soud právně posoudil a dospěl k těmto závěrům:

Posuzovaný spor je sporem incidenčním podle § 159 a násl. zákona č. 182/2006 o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění účinném ke dni podání žaloby-dále jen IZ, před jehož meritorním projednáním soud zkoumá splnění podmínek plynoucích z insolvenčního zákona, za kterých může spor o určení pravosti pohledávky proběhnout. S ohledem na výsledek přezkumného jednání to byl žalobce, na kterém bylo, aby podal žalobu podle § 410 odst. 2 IZ, což také učinil. Z aplikace tohoto právního závěru na skutkový stav zjištěný z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že žaloba byla podána včas ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení vyrozumění věřitele insolvenčním správcem o popření pohledávky žalovanými. Žaloba byla dále podána oprávněnou osobou a žalovaní odpovídají ust. § 410 odst. 2 IZ.

Soud považuje za vhodné především uvést, že k nařízenému ústnímu jednání na den 13.11.2017 předvolal všechny účastníky, přičemž žalobce se přípisem ze dne 6.11.2017 z jednání omluvil s tím, že trvá na podané žalobě a zároveň požádal o to, aby soud, jestliže by v průběhu řízení došel k závěru, že důkazy předložené žalobcem nejsou dostatečným podkladem pro rozhodnutí soudu, jednání odročil a písemně vyzval žalobce k doplnění.

K tomu soud dále uvádí, že dle § 41a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) k úkonu účastníka, který je vázán na splnění podmínky nebo doložení času, se nepřihlíží. Žádost, která je součástí omluvy žalobce z jednání, aby soud v případě potřeby doplnit tvrzení či důkazní návrhy jednání odročil a vyzval žalobce k doplnění, je jednoznačně podmíněným procesním úkonem. Žalobce tak měl buďto přímo dotvrdit další skutečnosti, případně předložit soudu další důkazy a z jednání se omluvit nebo z důležitého důvodu požádat o odročení jednání anebo se jednání zúčastnit a dle jeho průběhu dále postupovat. Poučení podle § 118a odst. 1, 2 či 3 o.s.ř. je totiž možné poskytnout pouze v průběhu jednání, přičemž je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poučení poskytnuto účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.3.2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008). Žalobce sice o odročení jednání požádal, ale podmíněně, tudíž soud v souladu s dikcí § 41a odst. 2 o.s.ř. nemohl k této žádosti přihlédnout a jednání jen kvůli potřebě poskytnout žalobci poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř. neodročil. Soud tak ve sporu rozhodl toliko na základě skutečností již tvrzených a důkazů k nim předložených.

Pokud jde o námitky žalobce stran určitosti popěrného úkonu žalovaných, lze uvést, že dlužníci v příloze k protokolu z přezkumného jednání dne 27.6.2016 pokaždé uvedli, do jaké výše pohledávky žalobce popírají. A contrario pak lze zcela jednoznačně dospět k závěru, že co do zbytku pohledávky uznávají. Popěrný úkon dlužníků je tedy jasný a určitý a námitce žalobce v tomto směru tak nelze přisuzovat relevanci. Soud pak připomíná, že příloha k protokolu z přezkumného jednání je jeho součástí.

V případě smlouvy nazvané Žádost o Citi kreditní kartu č. 70959396 došlo k popření pohledávky pouze co do příslušenství, tj. smluvních úroků, pojištění a poplatků, tudíž se soud zabýval toliko tím, zda žalobci vznikl nárok na zaplacení těchto částek. Nejprve nutno zkonstatovat, že samotnou smlouvu s žalovaným 1) uzavřel právní předchůdce žalobce-společnost CITIBANK EUROPE PLC, když na žalobce práva a povinnosti ze smlouvy přešly na základě prodeje závodu, jak je specifikováno výše. Soud se pak dále musel vypořádat s tím, jaký typ smlouvy byl mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným 1) uzavřen. Ze smlouvy samotné vyplývá toliko závazek právního předchůdce žalobce poskytnout žalovanému 1) kreditní kartu a závazek žalovaného 1) dodržovat sazebník právního předchůdce žalobce a jeho obchodní podmínky. Lze důvodně předpokládat, že v těchto dalších listinách byly uvedeny další podmínky užití vydané kreditní karty, výše smluvních úroků, pojištění a jiných poplatků. Žalobce nicméně žádnou další listinu nepředložil, tudíž soudu nezbylo než předloženou smlouvu vyhodnotit jako závazek právního předchůdce žalobce poskytnout žalovanému 1) kreditní kartu, tedy ve smyslu § 51 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, jako smlouvu nepojmenovanou, přičemž stran jakýchkoliv dalších plateb a smluvních úroků žalobce neunesl břemeno tvrzení a s ním spojené důkazní břemeno, neboť nekonkretizoval další povinnosti žalovaného 1). Že by s žalovaným 1) byla uzavřena úvěrová smlouva či že by mu vznikla povinnost platit smluvní úrok nebo jakékoliv jiné poplatky (a v jaké výši) nebylo prokázáno, tudíž soud shledává popěrný úkon žalovaných v této části za oprávněný.

V souvislosti s touto a dalšími smlouvami soud uzavírá, že pokud jde o důkaz předložený soudu v rámci podání omluva z jednání nařízeného na den 13.11.2017, tj. přehled zpráv doručených od 1.1.2015, je v dané věci zcela irelevantní, zda se žalovaní o všeobecných podmínkách, sazebnících, cenících a jiných podmínkách, které měly být součástí uzavřených smluv, dozvěděli, když žalobce v konkrétních případech tyto rozhodující listiny nedoložil soudu, a ten tak nebyl schopen posoudit jejich obsah a závazky pro žalované z nich vyplývající.

Pokud jde o Smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb ze dne 22. 4. 2009 uzavřenou mezi žalobcem a žalovaným 1), tuto po právní stránce soud posoudil jako smlouvu o vkladovém účtu dle § 716 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen obch. zák.), neboť podle § 261 odst. 3 písm. d) obch. zák. se částí třetí tohoto zákona (tj. obchodní závazkové vztahy) řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy mj. ze smlouvy o vkladovém účtu. Dle ust. § 716 odst. 1 obch. zák. smlouvou o vkladovém účtu se zavazuje banka zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele a platit z peněžních prostředků na účtu úroky a majitel účtu se zavazuje vložit na účet peněžní prostředky, přenechat jejich využití bance na dobu určitou nebo na dobu neurčitou s předem stanovenou výpovědní lhůtou. Žalobce se zavázal zřídit pro žalovaného 1) běžný osobní bankovní účet, nicméně jeho bližší podmínky, tj. např. hrazení nákladů účtu, poplatky za vedení účtu, poplatky za upomínky apod. byly dle smlouvy uvedeny ve všeobecných podmínkách, produktových podmínkách a ceníku, které ale žalobce soudu nepředložil, pročež nebylo prokázáno, v jaké konkrétní výši a za jakých podmínek byl žalovaný 1) povinen veškeré poplatky platit. Žalobce tak stran tohoto závazku žalovaných neunesl důkazní břemeno a soud shledává popěrný úkon žalovaných v této části za oprávněný.

Smlouvu o povoleném debetu na běžném účtu reg. č. 8731/2044/43895102/PD soud právně hodnotí jako úvěrovou smlouvu dle § 497 a násl. obch. zák., když podle § 497 obch. zák. smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky (k použití tohoto předpisu srov. citovaný § 261 odst. 3 písm. d) obch. zák.). Ve smlouvě pak byly v čl. II. přesně dohodnuty podmínky poskytnutí úvěru, tj. jeho výše a výše úrokové sazby. Přehledem žádostí o změnu limitu povoleného debetu žalobce prokázal, že došlo k navýšení poskytnuté částky z 16.000 Kč na 30.000 Kč a přehledem složek pohledávky po splatnosti, že došlo k čerpání úvěru, a tedy vzniku povinnosti k vrácení poskytnutých peněžních prostředků a zaplacení smluvních úroků. Požadované smluvní úroky stejně jako úroky z prodlení pak odpovídají uzavřené smlouvě. Soud zároveň shledává elektronický podpis smlouvy za dostatečný projev vyjadřující vůli obou smluvních stran. Soud tak nepovažuje popěrný úkon žalovaných v této části za oprávněný.

V případě smlouvy označené jako Návrh na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty lze tuto právně hodnotit jako smlouvu o úvěru dle § 497 a násl. obch. zák., když souhrnným výpisem z účtu Kreditní karty ze dne 9.5.2016 bylo prokázáno, že žalovaný 1) čerpal peněžní prostředky poskytnuté žalobcem v celkové výši 30.000 Kč. Byť v návrhu na uzavření smlouvy byla jako úvěrový limit požadována částka 15.000 Kč, dle zmiňovaného výpisu z účtu fakticky došlo k poskytnutí částky 30.000 Kč, pročež tuto byl žalovaný 1) povinen žalobci vrátit. Pokud však jde o úroky a poplatky, z žalobcovy přihlášky této dílčí pohledávky není zřejmé, v jaké výši jsou úroky požadovány a konkrétně jaké a rovněž v jaké výši jsou naopak požadovány poplatky, přičemž žalobce tyto nárokované položky nikterak blíže nespecifikoval. Proto soud příslušenství pohledávky přiznat nemohl a popěrný úkon dlužníků považuje toliko v této dílčí části, tj. 2.147 Kč, za oprávněný. K elektronickému podpisu pak platí stejně jako uvedeno výše.

Návrhem na uzavření smlouvy o Rychlé půjčce č. 1552361 ze dne 17.10.2012 a jeho akceptací z téhož dne došlo mezi žalobcem a žalovanými k uzavření smlouvy o úvěru dle § 497 a násl. obch. zák., když žalobce se zavázal poskytnout žalovaným peněžní prostředky a žalovaní se zavázali tyto peněžní prostředky žalobci vrátit a zaplatit za ně dohodnutý úrok. S ohledem na to, že došlo k popření toliko příslušenství pohledávky a částky 1.500 Kč jako poplatek za upomínku, nezabýval se soud výší poskytnutých peněžních prostředků. Z výpisu z účtu č. 4110027851/5500 bylo prokázáno, že k čerpání poskytnutého úvěru ve výši 124.265,79 Kč skutečně došlo, tudíž zároveň žalobci vznikl v souladu s čl. 2 akceptace smlouvy nárok na zaplacení smluvních úroků, a dále na zaplacení úroků z prodlení, vše v požadované výši. Žalobci však nevznikl nárok na poplatek za upomínku ve výši 1.000 Kč, neboť soudu nikterak nedoložil, že by tuto žalovaným zaslal, tudíž v této části své tvrzené pohledávky neunesl důkazní břemeno a popěrný úkon dlužníků tak nutno považovat v dílčí části 1.000 Kč za oprávněný.

V případě návrhu na uzavření smlouvy o Rychlé půjčce č. 1789639 ze dne 1.7.2014 žalobce předložil soudu pouze první stranu akceptace tohoto návrhu, v níž však nejsou uvedeny bližší podmínky poskytnutí úvěru (zda vůbec, popř. v jaké výši byl poskytnut, jaká byla výše úroku apod.), stejně tak zde absentuje podpis žalobce či žalovaných, tudíž soud nemohl dospět k závěru, zda došlo či nedošlo k uzavření navrhované smlouvy (akceptaci návrhu žalovaných), a žalobce tak neunesl důkazní břemeno stran tvrzení, že s žalovanými uzavřel úvěrovou smlouvu. Proto soud považuje popěrný úkon dlužníků stran této dílčí pohledávky v daném rozsahu za oprávněný.

Soud tak shrnuje, že žalovaní popřeli pohledávky žalobce co do částky 82.206,27 Kč, přičemž se svými popěrnými úkony byli úspěšní co do částky 15.344,42 Kč, v této části proto soud žalobu zamítnul.

Pokud jde o výrok o nákladech řízení, ten se opírá o § 142 odst. 2 o.s.ř. V souladu s tímto ustanovením soud přiznal žalobci 62,66 % účelně vynaložených nákladů (úspěch 81,33 % mínus neúspěch 18,67 %), které sestávají z nákladů za zaplacený soudní poplatek ve výši 5.000 Kč a z jedné paušální náhrady výdajů nezastoupeného účastníka za jeden úkon podle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, ve výši 300 Kč. Celkem tedy náklady žalobce představují částku 5.300 Kč, z toho 62,66 % po zaokrouhlení činí 3.321 Kč. A právě tuto částku zaplatí žalovaní společně a nerozdílně žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.). Soud pak nad rámec uvedeného připomíná, že dle § 202 odst. 1 věta druhá IZ náhrada nákladů řízení přiznaná v tomto sporu vůči dlužníku se pokládá za přihlášenou podle tohoto zákona a uspokojí se v insolvenčním řízení ve stejném pořadí jako pohledávka, o kterou se vedl spor.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě.

V Ostravě dne 20.11.2017

Za správnost vyhotovení: Mgr. Rostislav Krhut, v.r. Miroslava Musálková samosoudce