33 ICm 2616/2015
Jednací číslo: 33 ICm 2616/2015-47 KSOS 33INS 2076/2014

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Alešem Volným ve věci žalobkyně Ing. Ivany anonymizovano , anonymizovano se sídlem sídlem Dr. E. Beneše 1873/61, 792 01 Bruntál, insolvenční správkyně dlužníka Jaroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Oldřichovice 930, 739 61 Třinec, proti žalované Marii anonymizovano , anonymizovano , bytem Dukelská 767, 739 61 Třinec-Lyžbice, zastoupená advokátkou JUDr. Ivanou Mikulovou, IČ 66234450, se sídlem Dvořákova 259, 739 61 Třinec, o odpůrčí žalobě

takto:

I. Žaloba žalobkyně na určení se, že opomenutí dlužníka uhradit soudní poplatek za odvolání podané do rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 03.12.2013, sp. zn. 18 C 230/2009, je vůči věřitelům dlužníka právně neúčinné, s e z a m í t á.

II. Žaloba žalobkyně, že žalovaná je povinna vydat do majetkové podstaty dlužníka ideální polovinu pozemku parc. č. 1879/2, pozemku parc. č. st. 1580 a domu č.p. 930 postaveného na pozemku parc. č. st. 1580, vše v k.ú. Oldřichovice u Třince, obec Třinec, s e z a m í t á. isir.justi ce.cz KSOS 33 INS 2076/2014

III. Žalobkyně j e p o v i n n a zaplatit žalované náklady řízení ve výši 8.228,-Kč k rukám advokátky JUDr. Ivany Mikulové, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobou ze dne 02.07.2015, která došla soudu dne 07.07.2015, se žalobkyně domáhala určení, že opomenutí dlužníka, které mělo spočívat v nezaplacení soudního poplatku za podání odvolání v nalézacím řízení vedeném u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 18 C 230/2009, v němž se žalovaná, domáhala určení podílového spoluvlastnictví na nemovitostech v k.ú. Oldřichovice, jejichž výlučným vlastníkem je dlužník. Nalézací soud vyhověl žalobě Marie anonymizovano ve shora uvedeném nalézacím řízení, když určil, že nemovitosti, a to pozemek parc. č. 1879/2 a pozemek parc. č. st. 1580, k.ú. Oldřichovice u Třince a dům č.p. 930 postavený na pozemku parc. č. st. 1580, k.ú. Oldřichovice u Třince jsou ve spoluvlastnictví dlužníka a žalované Marie anonymizovano . Žalobkyně se dále domáhala vydání do majetkové podstaty dlužníka ideální polovinu výše uvedených nemovitostí. Žalovaná svou argumentaci opírala o skutečnost, že se na výstavbě domu finančně podílela s dlužníkem, že plánovali společnou budoucnost, a podobně a z tohoto důvodu má být i spoluvlastníkem předmětných nemovitostí a jelikož nebyla mezi ní a dlužníkem dohodnuta výše podílů, jsou jejich podíly stejné, tzn. každý má jednu polovinu. Nalézacím soudem byla tato argumentace přijata, když konstatoval, že pokud se na stavbě domu podíleli oba, patří nově vzniklá stavba do jejich spoluvlastnictví. Podle žalobkyně v nalézacím řízení vyplynulo, že dlužník nabyl rodinný dům originárně jako objednatel stavby a pokud žalovaná dílčím způsobem dlužníkovi finančně vypomáhala, mohla ji dle názoru žalobkyně, při její nejlepší vůli pohledávka z titulu bezdůvodného obohacení, popřípadě půjčky, nikoliv však spoluvlastnické právo k nemovitosti. Dlužník proto napadl prvoinstanční rozhodnutí odvoláním, čímž mu vznikla povinnost uhradit soudní poplatek, splatný v lednu 2014. Vzhledem k tomu, že tak dlužník neučinil, bylo odvolací řízení zastaveno a nesprávný prvoinstanční rozsudek tak nabyl právní moci. Žalobkyně má za to, že opomenutí dlužníka uhradit soudní poplatek za odvolání, je neúčinným právním úkonem ve smyslu ust. § 241 a 242 insolvenčního zákona, neboť byl-li by soudní poplatek uhrazen, proběhlo by odvolací řízení, ve kterém by dlužník musel být úspěšný, předmětné nemovitosti by proto stále byly ve vlastnictví dlužníka a jeho věřitelé by se mohli z tohoto majetku uspokojit. Nezaplacením soudního poplatku byla na úkor jiných věřitelů zvýhodněna pouze žalovaná, neboť její pohledávka za dlužníkem vznikla z titulu bezdůvodného obohacení, popřípadě z titulu půjčky byla soudním rozhodnutím vyměněná za spoluvlastnický podíl na předmětných nemovitostech. A pokud by svou pohledávku uplatnila přihláškou v ins. řízení, tak by hodnota jejího uspokojení nedosahovala 1/2 předmětných nemovitostí. S ohledem na skutečnosti, že dlužník se nacházel v úpadku přinejmenším od podzimu 2013 a že žalovaná je osobou dlužníkovi blízkou, má správkyně za to, že dlužník neuhradil soudní poplatek úmyslně, neboť bylo evidentní, že jeho majetková situace bude předmětem insolvenčního řízení, resp. konkursu, ve které dojde ke zpeněžení dlužníkova majetku a s ohledem na skutečnost, že žalovaná je osobou dlužníkovi blízkou, má žalobkyně za to, že musela o dlužníkově úmyslu neuhradit soudní poplatek vědět.

ICM R KSOS 33 INS 2076/2014

Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 24.07.2015 nesouhlasila s argumentací žalobkyně a žádala, aby žaloba byla zamítnuta. Žalobkyně je názoru, že institut odporovatelnosti právních úkonů upravený v ust. § 235 insolvenčního zákona dává insolvenčnímu správci možnost navrhovat neúčinnost pouze hmotněprávních úkonů dlužníka a nikoliv procesních úkonů, jakým je například úkon zaplacení soudního poplatku. Žalobkyně se odvolává na rozsudek Nejvyššího soud ČR ze dne 21.10.2009 sp. zn. 30 Cdo 2585/2007, ve kterém se soud vyjádřil k otázce, zda za odporovatelný právní úkon může být považován i procesní úkon. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že odpůrčí žaloba směřuje vůči procesním úkonům, které mají jen procesní účinky. Z žádného z procesních úkonů dlužníka, kterým žalobce odporuje, nelze dovodit, že by měly za právní následek hmotně právní účinky, které by vedly ke zkrácení uspokojení vymahatelné pohledávky žalobce ve shora uvedeném smyslu. Z uvedeného vyplývá, že nelze úspěšně uplatnit odpůrčí žalobu, kterou žalobce odporuje procesním úkonům dlužníka majícím za následek výlučně procesní účinky, přičemž se jedná o procesní úkony, které dlužník učinil nebo měl učinit v občanskoprávním řízení, v němž bylo podle ustanovení § 150 odst. 3 obč. zák. pravomocným rozsudkem vypořádáno zaniklé společné jmění manželů dlužníka a jeho bývalé manželky, proti které odpůrčí žaloba směřuje. K tvrzení žalobkyně, že žalovaná v době nalézacího řízení byla osobou blízkou insolvenčního dlužníka, žalovaná toto popírá, neboť v době nalézacího řízení žalovaná nebyla manželkou ani přítelkyní dlužníka a ani je nepojil žádný citový ani jiný obdobný vztah dle zákonné definice.

Mezi účastníky bylo v tomto sporu nesporné, že

-insolvenční řízení s dlužníkem Jaroslavem Haratkem, anonymizovano , bytem Oldřichovice 930, 739 61 Třinec, bylo zahájeno dne 29.01.2014,

-usnesením Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 33 INS 2076/2014-A-12 ze dne 07.07.2014 byl zjištěn úpadek dlužníka Jaroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Oldřichovice 930, 739 61 Třinec a soud na jeho majetek prohlásil konkurs,

-insolvenčním správcem byla ustanovena Ing. Ivana anonymizovano , IČ: 60294914, sídlem Dr. E. Beneše 1873/61, 792 01 Bruntál.

Jednání ve věci samé nebylo nařízeno ve smyslu ust. § 115a o.s.ř., jelikož bylo možno rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených účastníky a účastníci s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili.

Soudem byl proveden důkaz, a to rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 03.12.2013 č. j. 18 C 230/2009-260.

Z rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 03.12.2013 č. j. 18 C 230/2009-260 soud zjistil, že rozsudek byl vydán samosoudkyní JUDr. Miladou Sládečkovou, kterým bylo určeno, že žalovaná a dlužník jsou podílovými spoluvlastníky rodinného domu č. p. 930 v části obce Oldřichovice, postaveného na pozemku p. č. st. 1580 zastavěna plocha a nádvoří, pozemku p. č. 1879/2 orná půda zapsaných na LV č. 2345 pro Katastrální území Oldřichovice

ICM R KSOS 33 INS 2076/2014 u Třince, obec Třinec, přičemž spoluvlastnický podíl každého z nich činí 1/2. Z odůvodnění rozsudku vyplynulo, že žalovaná prokázala, že účastnící se dohodli v květnu 2006, že společně zakoupí pozemek a na něm postaví rodinný dům, tato dohoda byla pouze ústní a výše podílů na uvedených nemovitostech nebyla účastníky dohodnuta. Okresní soud dospěl k závěru, že o existenci této dohody svědčí fakt, že žalovaná následně zaslala na účet dlužníka částku 130.000,-Kč za účelem zakoupení pozemku. Účastníci tehdy měli žít ve společné domácnosti, uhrazovali společné potřeby, peníze dávali do trezoru a oba z něho vybírali peníze. Kupní cena za pozemek byla placena částečně hotově ve výši 15.000,-Kč a dále bankovním převodem z účtu dlužníka ve výši 220.180,-Kč, žalovaná za tímto účelem předala dlužníku částku 150.000,-Kč. Žalovaná se měla na stavbě domu podílet finančně, organizačně, i když jako stavebník byl veden pouze dlužník, stavbu prakticky prováděli oba. Do dokončovacích prací měla žalovaná vložit částku 400.000,-Kč. Podíly účastníků na pozemku a stavbě nebyly mezi nimi stanoveny a proto jsou ve stejné výši. Z odůvodnění dále vyplynulo. že se dlužník ze společné domácnosti odstěhoval začátkem měsíce července 2009. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 21.01.2014 a vykonatelnosti dne 25.01.2014.

Podle ust. § 235 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, neúčinnými jsou právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní úkon se považuje též dlužníkovo opomenutí (odst.1). Neúčinnost dlužníkových právních úkonů, včetně těch, které tento zákon označuje za neúčinné a které dlužník učinil poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, se zakládá rozhodnutím insolvenčního soudu o žalobě insolvenčního správce, kterou bylo odporováno dlužníkovým právním úkonům (dále jen odpůrčí žaloba ), není-li dále stanoveno jinak (odst. 2).

Podle ust. § 237 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, povinnost vydat do majetkové podstaty dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů mají osoby, v jejichž prospěch byl neúčinný právní úkon učiněn nebo které z něho měly prospěch.

Podle ust. § 239 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, insolvenční správce může podat odpůrčí žalobu ve lhůtě 1 roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku. Nepodá-li ji v této lhůtě, odpůrčí nárok zanikne.

Podle ust. § 241 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí právní úkon, v jehož důsledku se některému věřiteli dostane na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, než jaké by mu jinak náleželo v konkursu (odst. 1). Zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. Má se za to, že zvýhodňující právní úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku (odst. 2). Zvýhodňujícími právními úkony jsou zejména úkony, kterými dlužník a) splnil dluh dříve, než se stal splatným, b) dohodl změnu nebo nahrazení závazku ve svůj neprospěch, c) prominul svému dlužníku splnění dluhu nebo jinak dohodl anebo umožnil zánik či nesplnění svého práva, d) poskytl svůj majetek k zajištění již existujícího závazku, ledaže jde o vznik zajištění v důsledku změn vnitřního obsahu zastavené věci hromadné (odst.3). Zvýhodňujícímu právnímu úkonu lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 3 letech před

ICM R KSOS 33 INS 2076/2014 zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby (odst. 4). Zvýhodňujícím právním úkonem není a) zřízení zajištění závazku dlužníka, obdržel-li za ně dlužník současně přiměřenou protihodnotu, b) právní úkon učiněný za podmínek obvyklých v obchodním styku, na základě kterého dlužník obdržel přiměřené protiplnění nebo jiný přiměřený majetkový prospěch, a to za předpokladu, že nešlo o úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, a že osoba, v jejíž prospěch byl úkon učiněn, nemohla ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku, nebo že by tento úkon mohl vést k úpadku dlužníka, c) právní úkon, který dlužník učinil za trvání moratoria nebo po zahájení insolvenčního řízení za podmínek stanovených tímto zákonem (odst. 5).

Podle ust. § 242 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, odporovat lze rovněž právnímu úkonu, kterým dlužník úmyslně zkrátil uspokojení věřitele, byl-li tento úmysl druhé straně znám nebo jí se zřetelem ke všem okolnostem musel být znám (odst. 1). Má se za to, že u úmyslně zkracujícího právního úkonu učiněného ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, byl dlužníkův úmysl této osobě znám (odst. 2). Úmyslně zkracujícímu právnímu úkonu lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení (odstavec 3).

Podle ust. § 116 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění účinném do 31.12.2013, osobou blízkou je příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel, partner; jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, jestliže by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní.

Z provedených důkazů soud zjistil a z hlediska skutkového stavu má za nesporné, že rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 03.12.2013 č. j. 18 C 230/2009-260, bylo určeno, že žalovaná a dlužník jsou podílovými spoluvlastníky rodinného domu č. p. 930 v části obce Oldřichovice, postaveného na pozemku p. č. st. 1580 zastavěna plocha a nádvoří, pozemku p. č. 1879/2 orná půda zapsaných na LV č. 2345 pro Katastrální území Oldřichovice u Třince, obec Třinec. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 21.01.2014 a vykonatelnosti dne 25.1.2014. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 21.01.2014 a vykonatelnosti dne 25.01.2014, když v důsledku nezaplacení soudního poplatku bylo odvolací řízení zastaveno.

Předpokladem vyhovění odpůrčí žalobě dle insolvenčního zákona je včasné podání odpůrčí žaloby, a to ve lhůtě jednoho roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku a naplněním jedné ze skutkových podstat. Dalším předpokladem vyhovění odpůrčí žalobě je, že právní úkon byl uskutečněný v rozhodné době před zahájením insolvenčního řízení.

Soud v první řadě konstatuje, že žalobkyně podala žalobu včas ve smyslu § 239 odst. 3 IZ, tj. ve lhůtě 1 roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku (ty nastaly dne 07.07.2014 a odpůrčí žaloba byla soudu doručena dne 07.07.2015).

ICM R KSOS 33 INS 2076/2014

Žalobkyně je zatížena důkazním břemenem k prokázaní všech skutečností naplňující skutkovou podstatu neúčinného právního úkonu ve smyslu ust. § 241 a § 242 insolvenčního zákona.

Žalobkyně svou argumentaci omezila na konstatování, že nezaplacením soudního poplatku byla na úkor jiných věřitelů zvýhodněna pouze žalovaná, neboť její pohledávka za dlužníkem vznikla z titulu bezdůvodného obohacení, popřípadě z titulu půjčky byla soudním rozhodnutím vyměněná za spoluvlastnický podíl na předmětných nemovitostech. A pokud by svou pohledávku uplatnila přihláškou v ins. řízení, tak by hodnota jejího uspokojení nedosahovala 1/2 předmětných nemovitostí. Soud má za to, že v nalézacím řízení nebylo prokázáno, že pohledávka žalované za dlužníkem vznikla z titulu půjčky nebo bezdůvodného obohacení, naopak bylo zjištěno, že poskytnuté finanční prostředky byly poskytnuty na nákup pozemku a stavbu domu. Specifikem určovací žaloby je, že jejím cílem není vydání exekučního titulu, na základně kterého by bylo určité právo vykonáno, ale jejím cílem je vydání deklaratorního rozhodnutí, že určité právo existuje či neexistuje. Záměrem žalobce tedy je postavit existenci daného práva najisto. Povaha takového rozhodnutí soudu je vždy deklaratorní s účinky ex tunc. Okresní soud rozhodl tak, že žalovaná byla už od počátku spoluvlastníkem rozhodných nemovitostí. Pokud by dlužník uhradil soudní poplatek, tak by odvolací řízení pokračovalo, není ovšem postavené na jistotu, že by odvolací soud rozhodl jinak. Žalobkyně tedy neprokázala, že by se právním úkonem dlužníka některému věřiteli dostalo na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení. Nesplněním této podmínky nemohlo dojít k naplnění skutkové podstaty neúčinného právního jednání ve smyslu ust. § 241 insolvenčního zákona, soud se proto splněním ostatních podmínek nezabýval.

Soud má za to, že nebyly splněny předpoklady ani pro uplatnění ust. § 242 insolvenčního zákona. Neboť jak soud předestřel, důkazní břemeno leží na žalobkyni, aby prokázala, že úmysl dlužníka zkrátit věřitele byl znám druhé straně neúčinného právního jednání. Žalobkyně se snažila důkazní břemeno přenést na žalovanou s odkazem na to, že v době uskutečnění neúčinného právního jednání byli dlužník a žalovaná osobami blízkými. Z rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 18 C 230/2009 bylo zjištěno, že dlužník se ze společné domácnosti odstěhoval začátkem července 2009 a tedy v době nalézacího řízení již nebyli osobami blízkými ve smyslu ust. § 116 občanského zákoníku. V řízení tedy nebylo prokázáno, že žalované byl znám úmysl dlužníka zkrátit uspokojení věřitele.

Soud veden touto úvahou rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrocích I. a II.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 163 insolvenčního zákona ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř.

Podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Jelikož byla žalovaná ve věci úspěšná, vzniklo ji právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalované se sestávají z odměny za zastoupení advokátkou dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, při předmětu řízení dle § 9 odst. 4 písm. c) náleží advokátce žalobce mimosmluvní odměna za 2 úkony právní služby po 3.100,-

ICM R KSOS 33 INS 2076/2014

Kč dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (příprava a převzetí zastoupení a vyjádření ze dne 24.7.2015), dále 2 režijní paušály po 300,-Kč dle § 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu a daň z přidané hodnoty (21%) ve výši 1.428,-Kč. Celkem tedy náklady právního zastoupení žalované činí částku ve výši 8.228,-Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí l z e podat odvolání do 15-ti dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o.s.ř.).

V Ostravě dne 10.01.2018

Za správnost vyhotovení: JUDr. Aleš Volný v.r. Eva Stöhrová samosoudce

ICM R