33 ICm 2604/2014
Spisová značka: 33 ICm 2604/2014-203 (KSBR 33 INS 1255/2014-C2)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Vlastou Hermanovou v právní věci žalobce: Benedikt Halouzka, narozený 8. dubna 1964, bytem Měnín, Chaloupky 169, PSČ 664 57, zastoupený: Mgr. Stanislava Jurčíková, advokátka, se sídlem Brno, Královopolská 84, PSČ 616 00, identifikační číslo 73612260, proti žalované: JUDr. Martina Skřivánková, se sídlem Brno, Mezírka 1, PSČ 602 00, identifikační číslo 16326245, insolvenční správkyně dlužníka: Jan Krška, narozený 7. května 1972, bytem Měnín 350, PSČ 664 57, identifikační číslo 68034229 , o určení pohledávky,

a ve věci žalobce: JUDr. Martina Skřivánková, se sídlem Brno, Mezírka 1, PSČ 602 00, identifikační číslo 16326245, insolvenční správkyně dlužníka: Jan Krška, narozený 7. května 1972, bytem Měnín 350, PSČ 664 57, identifikační číslo 68034229, proti žalovanému: Benedikt Halouzka, narozený 8. dubna 1964, bytem Měnín, Chaloupky 169, PSČ 664 57, zastoupený: Mgr. Stanislava Jurčíková, advokátka, se sídlem Brno, Královopolská 84, PSČ 616 00, identifikační číslo 73612260, o určení neúčinnosti

t a k to :

a) Ve věci žalobce: Benedikt Halouzka, narozený 8. dubna 1964, bytem Měnín, Chaloupky 169, PSČ 664 57, zastoupený Mgr. Stanislavou Jurčíkovou, advokátkou, se sídlem Brno, Královopolská 84, PSČ 616 00, proti žalované: JUDr. Martina Skřivánková, se sídlem Brno, Mezírka 1, PSČ 602 00, identifikační číslo 1632624, insolvenční správkyně dlužníka Jana Kršky, narozeného 7. května 1972, bytem Měnín 350, PSČ 664 57, identifikační číslo 68034229, o určení pohledávky takto:

I. Určuje se, že žalobce Benedikt Halouzka má vůči dlužníku Janu Krškovi pohledávky ve výši 890.000 Kč (jistina), 89.000 Kč (smluvní úrok), 70.000 Kč (smluvní pokuta) a 83.029,68 Kč (úrok z prodlení). isir.justi ce.cz KSBR 33 INS 1255/2014-C2

II. Žaloba na určení, že pohledávky žalobce uvedené ve výroku č. I. jsou zajištěny majetkem dlužníka-id. 1/4 na nemovitostech pozemek p.č. 463, jehož součástí je stavba Měnín č.p. 350, pozemek p.č. 464, vše kat. úz. Měnín, obec Měnín, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá v souvislosti s tímto rozhodnutím právo na náhradu nákladů řízení. b) Ve věci žalobce: JUDr. Martina Skřivánková, se sídlem Brno, Mezírka 1, PSČ 602 00, identifikační číslo 1632624, insolvenční správce dlužníka Jana Kršky, narozeného 7. května 1972, bytem Měnín 350, PSČ 664 57, identifikační číslo 68034229, proti žalovanému: Benedikt Halouzka, narozený 8. dubna 1964, bytem Měnín, Chaloupky 169, PSČ 664 57, zastoupený Mgr. Stanislavou Jurčíkovou, advokátkou, se sídlem Brno, Královopolská 84, PSČ 616 00, o neúčinnost právního úkonu takto:

I. Soud vyslovuje neúčinnost zástavní smlouvy o zřízení zástavního práva ke spoluvlastnickému podílu id. 1/4 na nemovitostech pozemek p.č. 463, jehož součástí je stavba Měnín č.p. 350, pozemek p.č. 464, vše kat. úz. Měnín, obec Měnín, uzavřené mezi zástavním dlužníkem Janem Krškou a zástavním věřitelem Benediktem Halouzkou dne 29.1.2013.

II. Žádný z účastníků nemá v souvislosti s tímto rozhodnutím právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovaný Benedikt Halouzka je povinen zaplatit Krajskému soudu v Brně na účet 3703-720621/0710, variabilní symbol 3343260414, konstantní symbol 1148, soudní poplatek za návrh 2.000 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění:

Žalobou podanou u soudu dne 7. listopadu 2014 domáhal se žalobce Benedikt Halouzka určení své pohledávky 1.502.900 Kč, po částečném zpětvzetí z 14. července 2015 částky 1.132.029,70 Kč, s právem na uspokojení ze zajištění váznoucím na ideální 1/4 nemovitostí ve vlastnictví dlužníka. Svůj návrh odůvodnil tím, že předmětnou pohledávku přihlásil přihláškou č. 12 do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka z titulu smlouvy o půjčce uzavřené 30. června 2011, když poskytl dlužníkovi půjčku celkem 890.000 Kč. O tom vypovídá písemná smlouva z 30. června 2011 a výpovědi osob. Úhradu předmětné částky si poté žalobce zajistil zástavní smlouvou uzavřenou 29. ledna 2013, neboť se k zajištění dlužník ve smlouvě o půjčce zavázal. Součástí přihlášky pohledávky je jistina ve výši 890.000 Kč, smluvní pokuta 70.000 Kč a příslušenství-úroky z prodlení a sjednané úroky 612.900 Kč, po částečném zpětvzetí úroky z prodlení jen 83.029,68 jdoucí od 1. ledna 2013 do 28. dubna 2014.

Ovšem na přezkumném jednání konaném 10. října 2014 žalovaná pohledávku žalobce popřela včetně práva na uspokojení ze zajištění. Žalobce s popřením nesouhlasí a ve stanovené lhůtě se domáhá určení pohledávky cestou této žaloby, včetně odděleného uspokojení ze zajištění. Neúčinnost zástavní smlouvy z 29. ledna 2013 není dána. KSBR 33 INS 1255/2014-C2

Žalobou podanou 31. července 2014 domáhala se žalobkyně JUDr. Martina Skřivánková, se sídlem Brno, Mezírka 1, PSČ 602 00, identifikační číslo 16326245, insolvenční správkyně dlužníka Jana Kršky, narozeného 7. května 1972, bytem Měnín 350, PSČ 664 57, identifikační číslo 68034229, určení neúčinnosti právního úkonu-zástavní smlouvy uzavřené 29. ledna 2013. Svůj návrh odůvodnila tím, že pro vyslovení neúčinnosti jsou splněny zákonné předpoklady, neboť byl poskytnut nemovitý majetek dlužníka k zajištění již existujícího závazku vůči žalovanému, úkon byl učiněn v době, kdy byl dlužník v úpadku, dostalo se tak žalovanému vyššího uspokojení, než jakého by se mu jinak dostalo v konkursu.

Soud usnesením ze dne 10. února 2015 spojil obě řízení ke společnému projednání pod spisovou značku.

Co se týká nároku žalobce Benedikta Halouzky na určení pohledávky 1.132.029,70 Kč, soud z provedeného dokazování-protokolu o přezkumném jednání z 10. října 2014 a žaloby podané 7. listopadu 2014 zjistil, že své právo uplatnil žalobce včas a 30denní lhůtu nezmeškal.

Z přihlášky žalobce do insolvenčního řízení podané 1. července 2014 soud zjistil, že uplatnil nárok v celkové výši 1.502.900 Kč (jistina činí 890.000 Kč, smluvní úrok 89.000 Kč, pokuta 70.000 Kč, úrok z prodlení 453.900 Kč) včetně zajištění k budově č. p. 350, Měnín, pozemku p. č. 463, pozemku p. č. 464, k. ú. Měnín (id. 1/4), a to z tituly půjčky dle smlouvy ze dne 30. června 2011, přičemž zajištění vzniklo na základě zástavní smlouvy z 29. ledna 2013.

Z listu seznamu přihlášených pohledávek co se týká žalobce jako věřitele bylo zjištěno, že na přezkumném jednání konaném 10. října 2014 byla ze strany insolvenční správkyně popřena jeho pohledávka 1.502.900 Kč v plném rozsahu, neboť půjčka nebyla řádně poskytnuta, úroky z prodlení jsou nepřípustně požadovány i za dobu po vyhlášení úpadku, je popíráno i pořadí-neboť zřízení zajištění zástavním právem je neúčinné a neúčinnost byla u soudu uplatněna. Ze smlouvy o půjčce z 30. června 2011 bylo zjištěno, že jejími stranami byl žalobce jako věřitel a Jan Krška jako dlužník. Ve smlouvě se uvádí, že věřitel poskytl dlužníkovi 20. června 2011 350.000 Kč, 23. června 2011 350.000 Kč, a dne 30. června 2011 190.000 Kč, celkem tedy 890.000 Kč, dlužník převzetí této sumy stvrzuje podpisem. Strany se dohodly na úroku 10%, tedy 89.000 Kč, dlužník se zavazuje půjčku vrátit nejpozději do 31. prosince 2012. Dle bodu II. smlouvy se věřitel a dlužník dále dohodli, že splnění závazku dlužníka v případě nedodržení termínu splatnosti zajistí dlužník smlouvou o zástavním právu k nemovitostem ve vlastnictví dlužníka, a to 1/4 budovy s č. p. 350 na pozemku p.č. 463, 1/4 pozemku p.č. 463 a p.č. 464. Dle bodu IV. Může věřitel uplatnit smluvní pokutu 70.000 Kč a úrok z prodlení 3% z dlužné částky denně, nebude-li zaplaceno ve lhůtě.

Z výpovědi svědka Igora Trňana bylo zjištěno, že ho před 4-5 lety telefonicky kontaktoval pan Halouzka ohledně půjčení peněz-částky 250.000 Kč, kterou svědek neměl u sebe, zašel si pro ni na pobočku banky a peníze předal panu Halouzkovi. Půjčka měla být uhrazena do měsíce, žádné listiny se nepodepisovaly, konalo se tak u nich doma, kde byla i jeho manžela, která pracuje jako účetní pro pana Halouzku. Půjčka byla řádně žalobcem vrácena. Pan Halouzka přijel i s panem Krškou, toho svědek znal, několikrát ho viděl. Protože ho pan Krška předtím po telefonu kontaktoval ohledně půjčky, domníval se svědek, že se jedná o peníze pro pana Kršku. KSBR 33 INS 1255/2014-C2

Z výpovědi svědkyně Moniky Krškové bylo zjištěno, že jí není nic známo o tom, zda byla poskytnuta půjčka žalobcem dlužníku panu Krškovi. V srpnu 2012 dostal od majitele čerpací stanice, kterou pronajímal, dlužník výpověď, ztratil možnost výdělku a pak se odstěhoval ze společné domácnosti. V kontaktu s žalobcem, panem Halouzkou, byla, tak za půl roku od srpna 2012 jí z jeho strany bylo sděleno něco o půjčce poskytnuté panu Krškovi, částka však zmíněna nebyla, listiny předloženy rovněž nebyly. O zástavní smlouvě svědkyně nic nevěděla, ani o tom, jaké měl bývalý manžel dluhy. V roce 2011 se prováděly stavební práce na pozemcích Krškových-budování bazénu a úprava přilehlého okolí, kolik to stálo, neví, to zajišťoval pan Krška. Žádné peníze ve výši 890.000 Kč přineseny domů panem Krškou nebyly. O splácení úvěru u Komerční banky v červnu 2011 jí není nic známo.

Z výslechu svědkyně Ing. Renaty Trňanové bylo zjištěno, že pracuje pro žalobce jako účetní, její manžel pan Trňan půjčoval peníze panu Halouzkovi a opačně, na okolnosti ohledně půjčky poskytnuté v červnu 2011 si vzpomíná, k Trňanovým tehdy přijeli pan Halouzka i pan Krška, kterého zběžně znala, doma u nich viděla, že manžel pan Trňan dává peníze panu Halouzkovi a pan Halouzka je poté předává panu Krškovi. Ze situace pochopila, že půjčené peníze měly být pro pana Kršku. Písemnou smlouvu o půjčce z 30. června 2011, (její návrh) tehdy vypracovala, manžel pan Trňan jí říkal, že půjčil 250.000 Kč žalobci, s dlužníkem panem Krškou se o smlouvě nikdy nebavila.

Z výslechu účastníka řízení Jana Kršky bylo zjištěno, že potřeboval v červnu 2011 890.000 Kč z důvodu, že jeho manželka vyvíjela velký tlak na životní úroveň rodiny, budoval se tehdy u domu bazén a úpravy kolem domu, realizovaly komunikace, bývalá manželka měla skončit v zaměstnání a měly se hradit závazky zhotovitelům. Proto se obrátil na žalobce. Půjčky od něj proběhly i dříve, jako protislužbu poskytoval zdarma práce při provozu střelnice. Za objem půjčených peněz se uhradily závazky u Komerční banky, a. s., a realizace bazénu a okolí domu. Dokumenty o tom ale nemá. Stavební práce u domu se nemohly uskutečnit pouze ze mzdy manželky a jeho.

Ze sdělení Komerční banky, a.s., z 2. března 2015 bylo zjištěno, že Jan Krška měl u banky dva úvěry, které byly doplaceny částkami 126.435,25 Kč a 157.785,70 Kč dne 16. června 2011.

Podle § 165 insolvenčního zákona, věřitelé, kteří své pohledávky uplatňují podáním přihlášky pohledávky, se uspokojují v závislosti na způsobu řešení úpadku, a to rozvrhem při konkursu, plněním reorganizačního plánu při reorganizaci nebo plněním při oddlužení.

Podle § 166 citovaného zákona, zajištění věřitelé uplatňují své pohledávky přihláškou pohledávky, v níž se musí dovolat svého zajištění, uvést okolnosti, které je osvědčují, a připojit jistiny, které se toho týkají.

Podle § 198 odstavec 1 citovaného zákona, věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání. V žalobě může žalobce uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku pohledávky uplatnil nejpozději do skončení průzkumného jednání. KSBR 33 INS 1255/2014-C2

Podle § 195 citovaného zákona o popření pohledávky co do jejího pořadí jde tehdy, je-li namítáno, že pohledávka má méně výhodné pořadí, než je pořadí uvedené v přihlášce pohledávky, nebo je li popíráno právo na uspokojení pohledávky ze zajištění.

Podle § 657 občanského zákona smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Dle komentáře k citovanému ustanovení (autoři Švestka, Spáčil, Škárová, Hulmák a kol.), smlouva o půjčce má reálnou povahu, vznik půjčky předpokládá nejen dohodu stran, ale i skutečné odevzdání předmětu půjčky dlužníkovi. Pro smlouvu o půjčce není předepsána žádná forma, při peněžitých půjčkách zpravidla vyžaduje věřitel od dlužníka písemné prohlášení o dluhu. Pohledávku z půjčky lze zajistit některým ze způsobu uvedených v § 544.

Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 25 Cdo 98/2000 v řízení o vrácení půjčky leží na žalobci důkazní břemeno o tom, že plnění žalovanému poskytl, i o tom, ze plnění bylo poskytnuto na základě smlouvy o půjčce se žalovaným uzavřené.

Podle § 658 občanského zákona při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

Jak vyplývá se shora uvedeného, domáhá se žalobce určení, že jeho pohledávka 1.132.029,60 Kč je po právu, včetně práva na uspokojení ze zajištění. Po zvážení prezentovaných tvrzení a provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žalobce Benedikt Halouzka svoji pohledávku dle tvrzené půjčky prokázal. Soud tak dovodil z obsahu písemné smlouvy uzavřené 30. června 2011, řádně podepsané stranami věřitele a dlužníka, má tak za doložené i z výpovědí svědků. Například paní Trňanová uvedla, že u nich v nemovitosti pan Halouzka obdržel 250.000 Kč od její manžela pana Trňana, a pan Halouzka poté peníze předal dlužníkovi. Rovněž výslech účastníka řízení Jana Kršky potvrdil, že peníze v konstatované výši 890.000 Kč od žalobce převzal a použil je na splacení úvěru u Komerční banky,a.s., stejně tak jako na vybudování bazénu a úpravu okolí rodinného domu. Ostatně tyto investice v dané době ohledně bazénu a úpravy okolí domu potvrdila i paní Kršková. Okolnost, že úvěr od Komerční banky, a.s., měl být splacen dříve, než dle písemné smlouvy poskytnuté finanční prostředky, žalobce i svědci vysvětlili tak, že při písemném sjednání smlouvy se detailně jednotlivými dny skutečného poskytnutí peněz nezabývali, šlo jim pouze o deklaraci dluhu ve výši 890.000 Kč.

Protože dle názoru soudu žalobce břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně pohledávky ze smlouvy o půjčce unesl, rozhodl soud tak, jak vyplývá z výroku číslo a) I. tohoto rozhodnutí. Určená částka představuje jistinu 890.000 Kč, smluvní pokutu 70.000 Kč, jež odpovídá čl. V. písemně sjednaného vztahu, stejně tak dohodnuté úroky 89.000 Kč dle čl. I. odst. 2 a úroky z prodlení od 1. ledna 2013 do 28. dubna 2014 ve výši 83.029,78 Kč .

Návrh na uspokojení uvedené pohledávky ze zajištění na majetku dlužníka však soud žalobci nepřiznal (viz výrok a) II). Jak níže uvedeno, soud shledal předmětný zajištující úkon (zástavní smlouvu) jako neúčinný.

V uvedené věci žaloby na určení pohledávky Benedikta Halouzky s právem na uspokojení ze zajištění soud nepřiznal (výrok a) III.) žalobci právo na náhradu nákladů řízení, a to s odkazem na § 202 odst. 1 insolvenčního zákona. Podle něho nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. KSBR 33 INS 1255/2014-C2

Co se týká žaloby podané 31. července 2014 JUDr. Martinou Skřivánkovou, se sídlem Brno, Mezírka 1, PSČ 602 00, identifikační číslo 16326245, insolvenční správkyní dlužníka Jana Kršky, narozeného 7. května 1972, bytem Měnín 350, PSČ 664 57, identifikační číslo 68034229, proti žalovanému Benediktu Halouzkovi, narozenému 8. dubna 1964, bytem Měnín, Chaloupky 169, PSČ 664 57, zastoupenému Mgr. Stanislavou Jurčíkovou, advokátkou, se sídlem Brno, Královopolská 84, PSČ 616 00, identifikační číslo 73612260, soud učinil následující skutková zjištění. Žaloba byla uplatněna ve smyslu § 239 odst. 3 a § 241 odst. 4 insolvenčního zákona včas, neboť rozhodnutí o úpadku bylo vydáno 28. dubna 2014, žaloba podána 31. července 2014 a jedná se o napadený úkon učiněný 29. ledna 2013, přičemž insolvenční řízení bylo zahájeno 20. ledna 2014.

Ze smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem uzavřené 29. ledna 2013 bylo zjištěno, že zástavní věřitel Benedikt Halouzka a zástavce a zástavní dlužník Jan Krška se dohodli na zajištění pohledávky ze smlouvy o půjčce uzavřené 30. června 2011 ve výši 890.000 Kč, a to zástavním právem k nemovitostem: budova č. p. 350, pozemek p. č. 463 a 464 k. ú. Měnín, ideální podíl 1/4. Dle doložky bylo zástavní právo vloženo do katastru nemovitostí s právními účinky k 30. lednu 2013.

Z přihlášky č. 6 Raiffeisenbank a.s., do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka bylo zjištěno, že uvedený věřitel přihlašuje celkovou pohledávku 187.157,06 Kč z titulu neuhrazeného úvěru a poplatku ze smlouvy o půjčce uzavřené 9. března 2009, podle které byl dlužníku poskytnut úvěr 310.000 Kč. Dlužník se zavázal úvěr splácet měsíčními splátkami, ovšem neplnil platby řádně a včas, tudíž došlo k uplatnění splatnosti půjčky k 22. dubnu 2013, jak plyne z listiny z 18. dubna 2013. Dále přihlásil pohledávky ze smlouvy o půjčce uzavřené 20. dubna 2012, dlužník měl poskytnutý úvěr 280.000 Kč splácet měsíčními splátkami, ovšem řádně své povinnosti neplnil, proto přihlašovatel využil okamžitou splatnost k 30. dubnu 2013. K tomu dále uvádí, že vyčíslil dluh dlužníka v listině označené struktura dluhu k 2. červenci 2013.

Z listiny vydané Raiffeisenbank a.s., dne 18. dubna 2013 adresované dlužníku bylo zjištěno, že co se týká úvěru č. 3310/25671704/s.ú., měly být placeny pravidelné měsíční splátky věřiteli, ovšem ke dni 18. dubna 2013 je adresát 176 den v prodlení s úhradou finančních závazků vůči věřiteli, závazek vůči věřiteli se tudíž prohlašuje za splatný, je ve výši 191.041,37 Kč, má být uhrazen nejpozději do 22. dubna 2013.

Z přihlášky č. 4 věřitele Cetelem a.s., bylo zjištěno, že do insolvenčního řízení přihlásil dne 16. května 2014 pohledávku ve výši 328.006 Kč ze smlouvy o poskytnutí úvěru z 22. září 2011, uvedená pohledávka je splatná od 30. dubna 2013, úvěr je číslo 42205198980005.

Z listiny věřitele Cetelem a. s., označené výpis z úvěrového účtu klienta vyhotovené 16. května 2014 bylo zjištěno, že nebyla uhrazena měsíční splátka k 14. listopadu 2012 ve výši 6.086 Kč, 3. prosince 2012 pokuta za spuštění vymáhacího procesu 800 Kč, k 14. prosinci 2012 nebyla uhrazena splatná měsíční splátka 6.086 Kč.

Z přihlášky č. 5 věřitele Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky do insolvenčního řízení bylo zjištěno, že uvedený věřitel přihlásil celkem 12.423 Kč z titulu dlužného pojistného a penále dle vyúčtování pojistného z data 19. května 2014. KSBR 33 INS 1255/2014-C2

Z listiny z data 19. května 2014 vydané uvedeným věřitelem bylo zjištěno, že co se týká plátce-dlužníka Jana Kršky, je vyhotoveno vyúčtování pojistného za období od 18. dubna 2008 do 27. dubna 2014, přičemž se uzavírá, že od 10. září 2012 neuhradil adresát tohoto vyúčtování pohledávku 1.697 Kč, k 8. říjnu 2012 již činí dluh 3.394 Kč, k 8. listopadu 2012 5.091 Kč, k 10. prosince 2012 6.788 Kč, k 8. lednu 2013 dluh 8.485 Kč plus penále.

Z přihlášky č. 11 věřitele ČR-Česká správa sociálního zabezpečení do insolvenčního řízení bylo zjištěno, že příslušný věřitel uplatnil vůči dlužníku pohledávku v celkové výši 18.095 Kč z důvodu dlužného pojistného na sociálním zabezpečení ve smyslu zákona č. 589/1992 dle výkazu o nedoplatku č.j. 47003/210-9013-5.4.2012-82/773 z 5. dubna 2012. Tuto pohledávku vyčísluje na 7.203 Kč a současně uplatňuje 10.686 Kč jako dlužné pojistné na důchodové pojištění-doplatek za rok 2012 dle platebního výměru z 13. května 2013.

Z platebního výměru uvedeného v přihlášce č. 285/2013 bylo zjištěno, že tento platební výměr nabyl právní moci a stal se vykonatelný 11. června 2013, byl vydán vůči OSVČ Janu Krškovi s odkazem na zákon č. 589/1992 s tím, že se jedná o doplatek na pojistné na důchodové pojištění za rok 2012 vy výši 10.686 Kč a penále 206 Kč, přičemž dle obsahu platebního výměru je adresát povinen tuto částku uhradit. Dle odůvodnění dlužník vykonával OSVČ od 1. srpna 2012 do 31. prosince 2012, výpočet pojistného a penále je stanoven na základě přehledu o příjmech, v roce 2012 byl Jan Krška jako osoba vykonávající hlavní samostatně výdělečnou činnost povinen platit pojistné na důchodové pojištění, a to dle § 3 odstavec 4 zákona č. 589/1992. Podle tabulky byly zaplaceny zálohy ve výši 0, doplatek tedy činní 10.686 Kč, který je povinen uhradit. Současně je uplatněno i penále podle § 13a, neboť měl dlužník povinnost při výkonu hlavní samostatně výdělečné činnosti v roce 2012 platit zálohy na pojistné, a to za měsíce srpen 2012 až prosinec 2012 měsíčně 1.836 Kč, přičemž podle § 14a ve znění zákona 589/1992, ve znění platném od 1. ledna 2012 je záloha na pojistné splatná od 1. do 20. dne následujícího kalendářního měsíce. Protože zálohy na pojistné nebyly včas a řádně hrazeny, bylo vyčísleno penále z těchto záloh na pojistné za rok 2012 ve výši 206 Kč za období od 21. září 2012, tedy ode dne následujícího po dni splatnosti zálohy za měsíc srpen 2012 do 31. prosince 2012, tedy do dne ukončení činnosti.

Z přihlášky věřitele Finanční úřad pro Jihomoravský kraj č. 9 do insolvenčního řízení, soud zjistil, že nárokoval 1.798 Kč na základě rozhodnutí z 6. února 2014, platebního výměru z 31. května 2013-daň z příjmu FO vybíraná srážkou, dle platebního výměru z 31. května 2013, jedná se o neuhrazené daňové povinnosti dlužníka vzniklé dle daňových zákonů-odkaz na výkaz nedoplatku z 17. června 2014 č.j. 2716731/14/3005-25201-711199.

Z výkazu nedoplatku podepsaného 17. června 2014 č.j. 2716731/14/3005-25201-711199 bylo zjištěno, že správce daně zjistil dluh dlužníka 1.798 Kč, přičemž nedoplatek je vykonatelný, splatná byla částka 529 Kč k 31. říjnu 2012 a úrok 551 Kč k 30. lednu 2012.

Ze zprávy insolvenční správkyně z data 12. srpna 2016 bylo zjištěno, že výtěžek zpeněžení insolvenční řízení činí 11.529 Kč, nezpeněžená zůstala pohledávka, obchodní podíl a ideální 1/4 nemovitostí k. ú. Měnín.

Podle § 235 insolvenčního zákona neúčinnými jsou právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Neúčinnost dlužníkových právních úkonů se zakládá rozhodnutím insolvenčního soudu o žalobě insolvenčního správce, kterou bylo odporováno dlužníkovým právním úkonům. KSBR 33 INS 1255/2014-C2

Podle § 236 citovaného zákona neúčinností právního úkonu není dotčena jeho platnost; v insolvenčním řízení však dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů náleží do majetkové podstaty.

Podle § 241 citovaného zákona zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí právní úkon, v jehož důsledku se některému věřiteli dostane na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, než jaké by mu jinak náleželo v konkursu. Zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon vedl k úpadku. Zvýhodňujícími právními úkony jsou zejména úkony, kterými dlužník mimo jiné poskytl svůj majetek k zajištění již existujícího závazku, leda že jde o vznik zajištění v důsledku změn vnitřního obsahu zastavené věci hromadné. Zvýhodňujícímu právnímu úkonu lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která s ním tvoří koncern, a nebo v době jednoho roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby. Dle odstavce 5 zvýhodňujícím právním úkonem není zřízení zajištění závazků dlužníka, obdržel-li za ně dlužník současně přiměřenou protihodnotu, či právní úkon učiněný za podmínek obvyklých v obchodním styku, na základě kterého dlužník obdržel přiměřené protiplnění, právní úkon, který dlužník učinil za trvání moratoria nebo po zahájení insolvenčního řízení za podmínek stanovených tímto zákonem.

Podle § 3 citovaného zákona, dlužník je v úpadku, jestliže má za a) více věřitelů a za b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a za c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost). Má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže za a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazku, nebo za b) je neplní po dobu delší než 3 měsíce po lhůtě splatnosti, nebo za c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo za d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104.

Jak vyplývá ze shora uvedeného, domáhá se žalobkyně vyslovení neúčinnosti právního úkonu-zástavní smlouvy uzavřené 29. ledna 2013, která byla vložena do katastru nemovitostí.

Po zvážení prezentovaných tvrzení a provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žalobě je třeba vyhovět. Podle přesvědčení soudu byly naplněny podmínky stanovené ustanovením § 235 a 241 insolvenčního zákona. Skutečnost, že dlužník svůj majetek (ideální 1/4 nemovitostí) poskytl k zajištění již existujícího závazku, vyplývá jednoznačně ze skutečnosti, že až 29. ledna 2013 došlo k zajištění pohledávky ze smlouvy o půjčce uzavřené 30. června 2011, když splatnost uvedené pohledávky byla k 31. prosinci 2012. Obrana žalovaného, že v hlavním závazkovém vztahu (smlouvě o půjčce) byla sjednána povinnost dlužníka uzavřít zástavní smlouvu, je lichá. Žádná smlouva o smlouvě budoucí (o smlouvě zástavní) totiž sjednána ve smlouvě o půjčce platně není. Absentuje podstatná náležitost smluvního ujednání smlouvy o smlouvě budoucí, stanovení doby, v níž má být smlouva uzavřena ( § 50 a) občanského zákona). Další podmínka vyslovení neúčinnosti, uzavření zástavní smlouvy v době, kdy byl dlužník již v úpadku, je evidentně doložena pohledávkami přihlášených věřitelů, Raiffeisenbank a.s., Cetelem, VZP, ČSSZ a Finančního úřadu, jak shora uvedeno. Věřitel dle přihlášky č. 6 Raiffeisenbank a.s., odkázal na listinu z 18. dubna 2013, v níž je uvedeno, že KSBR 33 INS 1255/2014-C2 dlužník je k 18. dubna 2013 v prodlení 176 dnů s úhradou měsíčních splátek dle smlouvy o úvěru 3310/25671704/s.ú. (176 dnů je více než 3 měsíce prodlení).

Věřitel č. 4 Cetelem dokládá svoji přihlášku pohledávky výpisem z úvěrového účtu, z něhož je patrné, že dlužník byl koncem roku 2012, konkrétně 14. listopadu 2012, 3. prosince 2012, 13. prosince 2012, 14. prosince 2012, 2. ledna 2013, v prodlení s úhradou pravidelné platby 6.086 Kč, respektive 6.886 Kč (je to více než 30 dnů pohledávka po splatnosti).

Věřitel VZP ČR doložil vyúčtování pojistného vyhotovené 19. května 2014, z něhož vyplývá, že dlužník se dostal od 10. září 2012 do prodlení s úhradami pohledávek 1.697 Kč, když od měsíce září do 8. ledna 2013 neplatil platby záloh v celkové výši 8.485 Kč + penále. Jedná se tedy o prodlení delší než 3 měsíce (od 10. září 2012 nebyly hrazeny zálohy, tedy byly k 29. lednu 2013 více než 3 měsíce po splatnosti).

Rovněž z platebního výměru ČSSZ z 13. května 2013 plyne (z textu odůvodnění výměru), že dlužník Jan Krška vykonával samostatně výdělečnou činnost od 1. srpna 2012 do 31. prosince 2012, měl ve smyslu § 13a povinnost platit zálohy na pojistné na důchodové pojištění za měsíce srpen 2012 až prosinec 2012 v měsíční výši 1.836 Kč, přičemž výše zálohy byla stanovena v souladu s § 14 zákona č. 589/1992 ve znění do 31. prosince 2012. Současně tento platební výměr uvádí , že zálohy na pojistné jsou splatné vždy od 1. do 20. dne následujícího kalendářního měsíce. Vzhledem k tomu, že zálohy na pojistné za rok 2012 nebyly včas a ve stanovené výši hrazeny, je vyčísleno penále od 21. září 2012 do dne ukončení činnosti (dluh více než 3 měsíce po splatnosti).

Další pohledávka po splatnosti je patrná i z dokladů vztahujících se k přihlášce Finančního úřadu Jihomoravského kraje, když ve výkazu nedoplatků 2716731/14/3005-25201-711199 je konstatován dluh 529 Kč s datem splatnosti 31. října 2012 a dluh 551 Kč s datem splatnosti 31. listopadu 2012 (dluh více než 3 měsíce po splatnosti).

S námitkami žalovaného v tom směru, že platby pojistného na sociální zabezpečení či veřejného zdravotního pojištění nejsou splatné formou záloh měsíčně, nýbrž až rok následující, se soud neztotožnil. Jak uvedeno v příslušných listinách Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky a ČR-České správy sociálního zabezpečení, měl dlužník platit měsíční zálohy. U zdravotního pojištění ve smyslu zákona č. 592/1992 Sb., ve výši 1 697 Kč měsíčně, které od září 2012 nehradil a je za to účtováno penále. U pojistného na důchodové pojištění za rok 2012 byl povinen dlužník odvádět zálohy 1 836 Kč měsíčně v souladu s § 13 a 14 zák. 589/1992 Sb. Soud nepochybuje, že příslušní věřitelé-veřejnoprávní subjekty požadavky na měsíční zálohy uplatňovali oprávněně. Ostatně jedná se u OSSZ o veřejnou listiny (platební výměr OSSZ č. 285/2013 z 13.5.2013), u níž se správnost obsahu listiny předpokládá. A že se jednalo o plnění se stanovenou měsíční dobou splatnosti vyplývá i z toho, že zmínění věřitelé požadovali penále za každý den prodlení s úhradou měsíčních záloh (strana 2 platebního výměru č. 285/2013, strana 1 a 2 vyúčtování z 19.5.2014 od VZP). Přitom opoždění s platbou zálohy stanovené právním předpisem je prodlení stejného charakteru, jako prodlení u kterékoliv jiné pohledávky. Další námitka žalovaného se odvíjela od právního názoru, že prodlení se splátkami úvěru není prodlení, z něhož lze usoudit na úpadek dlužníka. Rovněž tato je nedůvodná. Právní úprava plnění ve splátkách § 565 občanského zákona uvádí, že jde-li o placení ve splátkách, může věřitel žádat o zaplacení celé pohledávky pro nesplnění některé splátky, jen bylo-li to dohodnuto nebo v rozhodnutí určeno. Dle komentáře k citovanému ustanovení (autoři Švestka, Spáčil, Škárová, Hulmák a kol.) plnění dluhu ve splátkách je v podstatě KSBR 33 INS 1255/2014-C2 plněním po částech s tím rozdílem, že výše a splatnost jednotlivých splátek je předem určena a jednotlivé splátky postupně dospívají. Při plnění ve splátkách jde vlastně o dvojí dobu splatnosti. Jednak je stanovena doba plnění jednotlivých splátek a současně doba splatnosti celé pohledávky, která je určena poslední splátkou. Závazek zaniká postupně, tak jak jsou splátky plněny. Prodlení dlužníka se posuzuje u každé splátky zvlášť. Insolvenční zákon v § 3 ani v jiném svém ustanovení nekonstatuje, že by prodlení dlužníka s úhradou splátek mělo důsledky jiné, než prodlení s platbou jakékoliv jiné pohledávky. Tedy soud vyhodnotil i prodlení s placením splátek vůči věřitelům Raiffeisenbank a.s., Cetelem a.s., jako prodlení, jímž lze osvědčit úpadek dlužníka. A tato prodlení představoval dobu více než 30 dnů resp. i více než 3 měsíce (u Raiffeisenbank a.s.).

Okolnost, že příslušní věřitelé v přihlášce označili splatnost svých pohledávek až datem splatnosti celého dluhu, na věci nic nemění. Jak shora uvedeno, při plnění ve splátkách se jedná o dvě doby plnění, splátky a celého dluhu, tedy i dvě doby prodlení. Od každé se odvíjí samostatná promlčecí doba. To, že zvolil věřitel v přihlášce druhou dobu prodlení (celého dluhu), nevylučuje prodlení s dobou jinou, úhradou splátek.

V rámci zkoumání úpadku lze vzhledem k prodlení dlužníka více než 3 měsíce u pohledávek Raiffeisenbank a.s., Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj, VZP, ČR-OSSZ , dovodit, že nastoupila domněnka platební neschopnosti dlužníka ve smyslu § 3 odstavce 2 písmeno b) insolvenčního zákona. Tato domněnka nebyla žalovaným vyvrácena. Ostatně žalovaný ve svém podání uvedl, že dlužník se v době sjednávání půjčky choval tak, že další půjčkou vytloukal klín klínem. Sám dlužník na jednání konstatoval, že neměli manželé Krškovi v roce 2011 prostředky na placení plnění zhotovitelům co se týká realizace bazénu a úpravy u domu Krškových, proto si také musel u žalovaného půjčit. A nepříznivá majetková situace se do data 29. ledna 2013 pozitivně nezměnila. Naopak, z celého průběhu řízení a provedených důkazních prostředků vyplývá, že dlužník nedisponoval v lednu 2013 pohotovými finančními prostředky k zapravení splatných dluhů. Neměl dostatečný příjem a vlastnil hodnotnější majetek pouze co se týká ideální 1/4 předmětných nemovitostí. Přitom v té době dlužil z mnoha závazkových vztahů, jež jsou doloženy uplatněnými přihláškami do tohoto insolvenčního řízení. I dle žalovaného tvrzení musela být uzavřena zástavní smlouva, neboť dlužník závazek z půjčky v termínu splatnosti do 31. prosince 2012 nesplnil. Nutno doplnit, že předmětná zástavní smlouva byla bezesporu ve smyslu § 241 odstavce 1 insolvenčního zákona zvýhodňujícím právním úkonem. Nebyla-li by zástavní smlouva neúčinná, byli by ostatní věřitelé zkráceni, neboť by neměli k dispozici majetek (ideální 1/4 nemovostí) pro uspokojení svých pohledávek. Naopak žalovanému by se vzhledem k obvyklé ceně ideálního podílu ve výši 800.000 Kč dostalo plnění mnohonásobně vyššího, než pokud by byl věřitelem s horším pořadím, tedy nezajištěným.

Hypotéza § 241 odstavce 5 písm. a), b), c), tedy výčet úkonů, které nejsou zvýhodňujícími, se daného sporu netýká. Žádnou přiměřenou protihodnotu dlužník za uzavření zástavní smlouvy od žalovanému neobdržel, nejednalo se o žádný obchodní styk podle písmene b) ani o úkon podle písm. c) za trvání moratoria.

Na základě uvedeného bylo rozhodnutu tak, ze soud určil neúčinnost právního úkonu, tak jak vyplývá z výroku číslo b) I. rozhodnutí.

Žalobkyně byla v tomto sporu úspěšná a měla by právo na náhradu nákladů řízení, protože však žádné neuplatnila, soud rozhodl, jak shora uvedeno (výrok b) II.). KSBR 33 INS 1255/2014-C2

Protože žalobkyně byla ze zákona osvobozena od zaplacení soudního poplatku, má neúspěšný žalovaný povinnost státu uhradit soudní poplatek 2.000 Kč ve smyslu § 2 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb. (výrok b) III.).

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení rozsudku k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pracoviště Husova 15.

Krajský soud v Brně dne 9. září 2016

JUDr. Vlasta Hermanová v. r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Michaela Tesařová