33 ICm 2429/2014
Spisová značka: 33 ICm 2429/2014-82 KSBR 33 INS 1255/2014-C1-25

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Vlastou Hermanovou v právní věci žalobce: JUDr. Martina Skřivánková, se sídlem Brno, Mezírka 1, PSČ 602 00, identifikační číslo 16326245, insolvenční správce dlužníka: Jan anonymizovano , narozený 7. května 1972, bytem Měnín 350, PSČ 664 57, identifikační číslo 68034229, proti žalovanému: Václav anonymizovano , narozený 9. září 1973, bytem Opatovice, Na Návsi 29, PSČ 664 61, o určení neúčinnosti právního úkonu

takto:

I. Určuje se, že darovací s mlouva o darování pozemku v k. ú. Opatovice u Rajhradu, obec Opatovice, okres Brno-venkov, těchto parcelních čísel: 1076/7, 1095/4, 1096/2, 1097/3, 1098/4, 1099/5, 1100/6, 1101/7, 1102/7, 1103/8, 1104/8, 1105/9, 1106/8, uzavřená me zi dárce m: Jan anonymizovano , anonymizovano , byte m Měnín 350, PSČ 664 57, a obdarovaným: Václav anonymizovano , r. č. 730909/3836, Opatovice, Na Návsi 29, PSČ 664 61, je vůči vě řitelům dlužníka Jana Kršky, anonymizovano , byte m Měnín 350, PSČ 664 57, identifikační číslo 68034229, neúčinná.

II. Žalovaný je povinen vydat do majetkové podstaty dlužníka: Jan anonymizovano , anonymizovano , bytem Měnín 350, PSČ 664 57, identifikační číslo 68034229, do tří dnů od právní moci rozsudku pozemky v k. ú. Opatovice u Rajhradu, obec Opatovice, okres Brno-venkov, těchto parcelních čísel: 1076/7, 1095/4, 1096/2, 1097/3, 1098/4, 1099/5, 1100/6, 1101/7, 1102/7, 1103/8, 1104/8, 1105/9, 1106/8.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Od ůvo d ně n í:

Žalobou podanou soudu dne 15. 7. 2014 domáhal se žalobce určení neúčinnosti právního úkonu učiněného dlužníkem dne 10. 12. 2012, a to darovací smlouvy, na jejímž základě převedl do majetku žalovaného pozemky v k. ú. Opatovice u Rajhradu, a to následujících parcelních čísel : 1076/7, 1095/4, 1096/2, 1097/3, 1098/4, 1099/5, 1100/6, 1101/7, 1102/7, 1103/8, 1104/8, 1105/9, 1106/8. Svůj návrh žalobce odůvodnil tím, že úkon byl uskutečněn ve prospěch žalovaného bez přiměřeného protiplnění ve smyslu § 240 insolvenčního zákona (dále jen IZ) v době, kdy dlužník byl v úpadku. O tom vypovídají i přihlášky věřitelů přihlášených do insolvenčního řízení č. 2, 7, 4, 8, 9, 10, 11. Navíc se uplatnila domněnka úpadku ve smyslu § 240 odst. 2 IZ, neboť nabyvatel daru-žalovaný je bratrem dlužníka. Převod nemovitostí nelze považovat za příležitostný dar v přiměřené výši, když tehdy měl dlužník dluhy po splatnosti. Navíc se jednalo o jediný nezajištěný nemovitý majetek dlužníka. Proto se domáhá žalobce vydání rozhodnutí, jímž by byla soudem vyslovena neúčinnost převodu a uložena povinnost vydat pozemky do majetkové podstaty.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Potvrdil, že dlužník je jeho bratrem, ovšem o jeho majetkových problémech v dané době nevěděl. V době, kdy dlužník své pozemky žalovanému daroval, nebyl dlužník předlužený, své pohledávky řádně hradil, v úpadku nebyl. Darování nezpůsobilo, že se následně dárce dostal do úpadku. Darování sloužilo ke scelení drobných pozemků orné půdy s pozemky žalovaného, tak, aby mohly být účelně využívány. Nevyužívané pozemky dlužníka tvořily samostatně nevyužitelnou plochu, proto je převedl žalovanému. Hodnota darovaných pozemků je zanedbatelná. Dle obecné ceny na trhu může být hodnota převáděných pozemků ve výši 8.000 Kč.

Soud ve věci rozhodl dne 6. 2. 2015, rozsudek byl však odvolacím soudem zrušen s tím, že soud prvního stupně má povinnost provést a vyhodnotit všechny důkazy ze strany žalovaného, jimiž hodlá domněnku o tom, že dlužník nebyl v úpadku, vyvrátit. K tomu má soud prvního stupně provést důkazy výslechem účastníků, výslechem dlužníka a snímkem katastrální mapy. Současně má soud prvního stupně řádně vyhodnotit obranu žalovaného, že se jednalo o příležitostný dar v přiměřené výši, který se týkal bezcenných drobných parcel a že darování mělo sloužit ke scelení parcel nabyvatele.

V návaznosti na rozhodnutí odvolacího soudu soud prvního stupně vyzval žalovaného, aby doplnil svá tvrzení o tom, že dlužník nebyl 10. 12. 2012 v úpadku. Na to reagoval žalovaný tvrzením, že má být vyslechnut jako účastník řízení, přičemž jako účastník uvedl, že o okolnosti, zda byl dlužník tehdy v úpadku, nic nevěděl, řešil své vlastní osobní problémy. K vyvrácení domněnky neříká žalovaný ničeho.

Ve smyslu § 118a o.s.ř. soud učinil dále poučení adresované žalovanému, jak doplňuje tvrzení o přiměřenosti daru a jaké má k tomu důkazy. K tomu žalovaný uvedl, že nic nenavrhuje, jen podotýká, že se nejednalo o pozemky-budoucí stavební parcely, ale pouze o parcely k zemědělskému využití.

Žalovaný rovněž uvedl, že žádná příležitost 10. 12. 2012 k darování nemovitostí žalovanému tehdy nebyla, motivy dlužníka k darování nezkoumal, zda se jednalo o přiměřený dar vzhledem k majetkovým poměrům dlužníka-nic neví, o to se nestaral. Žalovaný dlužníkovi dary neposkytoval, předmětné sporné pozemky užíval s ostatními svými parcelami i předtím, než je na něj bratr převedl, provozoval na nich zemědělskou výrobu.

Ve výpovědi účastník řízení-dlužník Jan anonymizovano uvedl, že 10. 12. 2012 nebyl v platební neschopnosti, nebyl v úpadku, neměl žádné věřitele s pohledávkami po splatnosti více než 30 dnů. Pokud se jedná o přihlášené pohledávky dle přihlášek č. 9, 11, tak se nejednalo o jeho dluhy, u přihlášky p. Kokeše možno uvést, že dluh nebyl po splatnosti. Přihlášku p. Povolného okomentoval tak, že žalovaný nemusel o úpadku vědět, v úpadku stejně nebyl.

Z provedeného dokazování-darovací smlouvy uzavřené dne 10. 12. 2012 soud zjistil, že dlužník převedl na žalovaného pozemky shora uvedených parcelních čísel s tím, že žalovaný jako obdarovaný dar přijímá. Vlastnické právo bylo zapsáno do katastru nemovitostí dne 18. 12. 2012. Z rozhodnutí tohoto soudu ze dne 28. 4. 2014 vyplývá, že byl zjištěn úpadek a prohlášen konkurs na majetek dlužníka Soud rovněž vzhledem k tomu, že tak uložil odvolací soud, provedl důkaz snímkem katastrální mapy. Z něj zjistil, že předmětné parcely jsou malé plochy. Tyto skutečnosti ale nebyly mezi stranami sporné.

Podle § 235 IZ neúčinnými jsou právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Neúčinnost dlužníkových právních úkonů, včetně těch, které tento zákon označuje za neúčinné, a které dlužník učinil poté, co nastaly účinky spojené se zahájením inslovenčního řízení, se zakládá rozhodnutím insolvečního soudu o žalobě insolvenčního správce, kterou bylo odporováno dlužníkovým právním úkonům, není-li dále stanoveno jinak.

Podle § 236 IZ neúčinností právního úkonu není dotčena jeho platnost; v insolvenčním řízení však dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů náleží do majetkové podstaty. Není-li možné vydat do majetkové podstaty původní dlužníkovo plnění z neúčinného právního úkonu, musí být poskytnuta rovnocenná náhrada.

Podle § 237 IZ povinnost vydat do majetkové podstaty dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů mají osoby, v jejichž prospěch byl neúčinný právní úkon učiněn, nebo které z něho měly prospěch.

Podle § 240 IZ právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí právní úkon, jímž se dlužník zavázal poskytnout plnění bezúplatně nebo za protiplnění, jehož obvyklá cena je podstatně nižší než obvyklá cena plnění, k jehož poskytnutí se zavázal dlužníkem. Právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. Má se za to, že právní úkon bez přiměřeného protiplnění učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízké, je úkonem, který dlužník učinil v době kdy byl v úpadku.

Podle odst. 3 ustanovení § 240 IZ právnímu úkonu bez přiměřeného protiplnění lze odporovat, byl-li učiněn v posledních třech letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, a nebo v době jednoho roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby. Podle § 240 odst. 4 písm. b) IZ právním úkonem bez přiměřeného protiplnění není příležitostný dar v přiměřené výši. Dle komentáře k insolvenčnímu zákonu autorů Hásová a kol. § 240-přiměřenost výše příležitostného daru dle písm. b) § 240 může být předmětem zkoumání insolvenčního správce či incidenčního sporu, a to zejména s přihlédnutím k majetkovým poměrům dlužníka v době uskutečnění daru.

Dle rozsudku NS ČR sp.zn. 29 ICdo 17/2013 z 30. 9. 2015 k naplnění skutkové podstaty ustanovení § 240 IZ se nevyžaduje dlužníkův úmysl zkrátit věřitele, ale pouze zjištění, že dlužník byl v době uskutečnění právního úkonu v úpadku. Jde-li o úkon činěný ve prospěch osoby dlužníku blízké, pak se skutečnost, že úkon byl učiněn v době, kdy byl dlužník v úpadku, předpokládá. Osoba dlužníku blízká u této skutkové podstaty neúčinnosti právního úkonu nemá jinou možnost obrany, než prokázat, že dlužník v době uskutečnění tohoto právního úkonu nebyl v úpadku. Posouzení takového právního úkonu není podmíněno tím, zda tato osoba věděla o tom, zda v době učinění úkonu byl dlužník v úpadku, ani tím, že dlužník měl úmysl zpochybněným úkonem zkrátit uspokojení věřitelů. Dle odůvodnění k citovanému rozhodnutí se nevyžaduje dlužníkův úmysl zkrátit věřitele, ale pouze zjištění, že dlužník byl v době právního úkonu v úpadku. Pokud jde o úkon činěný ve prospěch osoby dlužníku blízké, tak se skutečnost, že úkon byl učiněn v době, kdy byl dlužník v úpadku, předpokládá. Je proto na osobě, v jejíž prospěch byl úkon učiněn, aby tvrdila a prokázala, že dlužník v době uzavření darovací smlouvy v úpadku nebyl. Smyslem úpravy neúčinnosti právního úkonu dlužníka v insolvenčním zákoně je, aby se osoba dlužníku blízká při právních úkonech s dlužníkem přesvědčila, že je dlužník nečiní v době, kdy je v úpadku a vede ji k tomu, aby nečinila právní úkony-nepřijímala podle nich plnění-na újmu práv věřitelů dlužníka. Jestliže se tak tato osoba nezachová, musí být srozuměna s tím, že tento úkon bude v případě rozhodnutí o úpadku dlužníka insolvenčním správcem zpochybněn.

Jak vyplývá ze shora uvedeného, domáhá se žalobce zjištění neúčinnosti právního úkonu dlužníka-darovací smlouvy ze dne 10. 12. 2012.

Po zvážení prezentovaných tvrzení a provedených důkazů dospěl soud opětovně k závěru, že žalobě je třeba vyhovět.

Předmětná darovací smlouva byla uzavřena mezi osobami blízkými (dlužník a žalovaný jsou bratři), tudíž se uplatnila zákonná domněnka, že tak dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku.

Bylo tedy na žalovaném, aby uvedenou domněnku vyvrátil. Žalovaný v obecné poloze konstatoval, že v době uskutečnění úkonu neměl dlužník závazky po splatnosti, nebyl předlužený, atd., ovšem konkrétní okolnosti, že dluhy po splatnosti dlužník neměl, resp. byl platebně schopný, po poučení soudem netvrdil. Naopak jako účastník uvedl, že o úpadku dlužníka v prosinci 2012 nic nevěděl, řešil své vlastní problémy. K vyvrácení domněnky nemá co říci. Výpověď žalovaného (že konkrétné okolnosti nevěděl) je tedy nekonzistentní s tvrzením jím dříve uvedeným, že dlužník dluhy po splatnosti neměl.

K uvedenému soud připomíná shora citované rozhodnutí NS ČR sp.zn. 29 ICdo 17/2013, podle něhož je naopak nutné, aby se osoba, jíž je majetek darován, přesvědčila, že dlužník úkony nečiní v době, kdy je v úpadku a aby nepřijímala taková plnění na újmu práv věřitelů dlužníka v době úpadku. Jinak musí být tato osoba srozuměna s tím, že úkon bude shledán neúčinným.

Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem, že domněnka existence úpadku v prosinci 2012 vyvrácena nebyla, učinil ji soud v režimu § 133 o.s.ř. podkladem pro své rozhodnutí.

Co se týká další obrany žalovaného (že se jednalo o přiměřený dar dlužníka v přiměřené výši, o převod vcelku bezcenných parcel, účelem mělo být scelení pozemků, tak aby mohly být účelně využity, neboť pozemky byly nevyužívané, tvořily samostatně nevyužitelnou plochu), tato také nebyla doložena. Ohledně příležitosti, k níž měl být žalovaný obdarován (výročí narození, svatba ..), bylo jím řečeno, že o žádné neví. Co se týká důvodu darování-účelné využití dříve nevyužívaných pozemků-žalovaný své tvrzení popřel, 8. ledna 2016 konstatoval, že i před darováním pozemky bez problémů užíval a obhospodařoval. Také námitka o přiměřenosti daru neobstála. Na jednání 8. ledna 2016 již prezentoval obranu žalovaný tak, že se o přiměřenost daru v souvislosti s majetkovými poměry dlužníka nestaral, nevěděl o tom nic, důkazy navrhovat nebude.

Soud tudíž uzavřel, že nebude aplikovat na žalovaným tvrzený skutkový stav ustanovení § 240 odst. 4 písm. b) IZ (příležitostný dar v přiměřené výši), neboť tvrzení žalovaného to již ve fázi po rozhodnutí odvolacího soudu neumožňují. Žalovaný nekonstatoval žádnou příležitost k daru (výročí narození, svatba ..), nezmínil (tím méně prokázal) přiměřenost daru vzhledem k majetkovým poměrům dlužníka (uvedl, že se o tuto záležitost nestaral a nebude k tomu navrhovat žádné důkazy). Jako nepravdivé se ukázalo i dříve uplatněné tvrzení, že účelem převodu pozemků bylo jejich řádné využití-že se jednalo o parcely dříve nevyužívané. Žalovaný totiž 16. ledna 2016 jasně uvedl, že bez problémů obhospodařoval pozemky i předtím. Skutková podstata § 240 IZ odst. 4 písm. b)-příležitostný dar v přiměřené výši se tak nenaplnila.

Na základě shora uvedeného bylo soudem vyhodnoceno, že dlužník převedl ze svého majetku darované nemovitosti v době, kdy byl v úpadku (nevyvrácena domněnka) a o příležitostný dar v přiměřené výši se nejednalo. Proto bylo rozhodnuto o neúčinnosti tak, jak vyplývá z výroku č. I. a II. tohoto rozsudku.

Výrok o nákladech řízení odůvodnil v ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce byl ve věci úspěšný, ovšem žádné náklady v řízení neuplatnil.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení rozsudku k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pracoviště Husova 15.

Krajský soud v Brně dne 15. ledna 2016

JUDr. Vlasta Hermanová v. r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Pavlína Tkaná