33 ICm 2351/2012
Jednací číslo: 33 ICm 2351/2012-34 Sp. zn. ins. řízení: KSOS 33 INS 1706/2012

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem Mgr. Rostislavem Krhutem v právní věci žalobce Ing. Petra Markgráfa, bytem Čtyřkoly 71, zastoupeného Mgr. Marií Klinerovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, V Jámě 1, proti žalované Ing. Libuši Dobré, se sídlem v Opavě, Masarykova 39, insolvenční správkyni dlužníka Romana Engliše, zastoupené JUDr. Tomášem Hulvou, advokátem se sídlem v Opavě, nám. Republiky 2/1, v řízení o určení existence pohledávky,

takto:

I. Určuje se, že žalobce nemá v insolvenčním řízení dlužníka pohledávku ve výši 187.590,31 Kč.

II. Určuje se, že žalobce má v insolvenčním řízení dlužníka i pohledávku ve výši 270.900,-Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Incidenční žalobou došlou soudu dne 1.8.2012 se žalobce domáhal určení pravosti pohledávek, popřených žalovanou u přezkumného jednání. Tvrdí, že obě pohledávky jsou z titulu směnek, z toho v jednom případě byl žalobce na směnce zavázán coby aval majiteli směnky Raiffeisenbank, a.s., a to solidárně spolu s dlužníkem Romanem Englišem s tím, že výstavcem směnky byla společnost ABCD-CZ s.r.o. a směnečná suma zněla na částku 370.370,63 Kč. Žalobce majiteli směnky směnečnou sumu uhradil, proto vstoupil podle § 32 odst. 3 zákona číslo 191/1950 Sb. (dále jen ZSŠ ) do práv majitele směnky vůči všem dalším směnečně zavázaným osobám, včetně dlužníka coby dalšího směnečného rukojmího. Druhá z popřených pohledávek je rovněž z titulu směnky na částku 270.000,-Kč s příslušenstvím, kterou vystavila společnost ABCD-CZ s.r.o. na řad žalobce a jako směnečný rukojmí je na ni zavázán dlužník (který byl současně jednatelem společnosti ABCD-CZ s.r.o.). Tato pohledávka byla žalovanou popřena, s čímž žalobce nesouhlasí, když má za to, že má vůči směnečnému rukojmímu právo na zaplacení celé směnečné sumy.

Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Pokud jde o nárok žalobce jakožto směnečného rukojmího vůči dlužníkovi coby dalšímu avalovi ze směnky, která byla majiteli žalobcem zaplacena, nárok žalobce nemá oporu v čl. I, § 32 odst. 3 ZSŠ. K druhé popřené pohledávce namítla, že žalobce uplatnil v přihlášce pohledávku vůči dlužníkovi coby výstavci směnky, zatímco ten byl avalem. S odkazem na § 198 odst. 2 IZ se domnívá, že po přezkumném jednání již nelze měnit důvody vzniku pohledávky.

Předmětný spor je incidenčním sporem o určení existence nevykonatelné pohledávky, jehož meritorní projednání je podmíněno splněním podmínek vyplývajících z § 198 IZ. Splnění právně významných podmínek soud zjišťoval z obsahu insolvenčního spisu zdejšího soudu sp. zn. KSOS 33 INS 1706/2012, v jehož rámci je tento incidenční spor projednáván. Z obsahu tohoto spisu soud zjistil, že 12.4.2012 byl zjištěn úpadek dlužníka Romana Engliše, bylo povoleno jeho oddlužení a žalovaná byla ustanovena do funkce insolvenčního správce. Včasnými přihláškami, evidovanými pod čísly P1, P2 a P21, přihlásil žalobce do insolvenčního řízení 3 pohledávky, z toho pod číslem P1 jsou evidovány pohledávky ze dvou směnek a příslušenství v celkové výši 459.072,-Kč, pohledávka evid. v oddíle P2 je z titulu směnečného regresu vůči dlužníkovi ve výši 375.180,63 Kč a pohledávka evidovaná v oddíle P21 ve výši 270.900,-Kč byla přihlášena z titulu směnky (včetně směnečné odměny) vůči dlužníku coby výstavci. Žalovaná na přezkumném jednání (jehož se žalobce zúčastnil), konaném dne 2.7.2012, pohledávku P1 zcela uznala, u pohledávky P2 popřela částku 187.590,31 Kč (50% přihlášené částky) a u pohledávky číslo P21 popřela celou přihlášenou částku 270.900,-Kč. Dlužník zaujal k pohledávkám shodné stanovisko jako žalovaná. Usnesením ze dne 25.7.2012 soud oddlužení dlužníka neschválil a prohlásil na jeho majetek konkurs.

Zjištění učiněná z insolvenčního spisu jsou dostatečná pro závěr soudu o tom, že žaloba byla včasná, podaná aktivně legitimovanou osobou (žalobcem, jehož nevykonatelné pohledávky byly popřeny) a žalovanou je pasivně legitimovaná ins. správkyně (vzhledem k prohlášení konkursu nemá popření pohledávky dlužníkem pro účely pasivní věcně legitimace v tomto incidenčním sporu žádný význam). Jsou tak splněny podmínky plynoucí z § 198 IZ pro věcné projednání žaloby.

Soud provedl navržené důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění a závěry:

Ze směnky vlastní (týkající se pohledávky P2) vystavené dne 22.9.2010 společností ABCD-CZ s.r.o. soud zjistil, že tato směnka obsahuje bezpodmínečný závazek výstavce zaplatit na řad věřitele Raiffeisenbank, a.s. dne 12.12.2011 částku 370.370,63 Kč. Jako avalové

(směneční rukojmí) jsou (bez uvedení osoby, za kterou se zavázali) na líci směnky zavázáni žalobce a dlužník.

Z potvrzení o splacení úvěru ze dne 27.2.2012, vystaveného společností Raiffeisenbank, a.s., soud zjistil, že věřitel potvrdil žalobci zaplacení směnky dne 22.9.2010.

Ze směnky vlastní (týkající se pohledávky P21), vystavené dne 14.6.2011 v Praze společností ABCD-CZ s.r.o. soud zjistil, že tato směnka obsahuje bezpodmínečný závazek výstavce zaplatit na řad žalobce dne 14.6.2011 částku 270.000,-Kč. Jako aval (bez uvedení osoby, za kterou se zavázal) je na líci směnky podepsán dlužník.

Podle čl. I, § 31 odst. 4 ZSŠ v rukojemském prohlášení je třeba udat, za koho se přejímá. Není-li to udáno, platí, že se přejímá za výstavce.

Podle čl. I, § 32 odst. 3 ZSŠ zaplatí-li směnečný rukojmí směnku, nabývá práv ze směnky proti tomu, za koho se zaručil, a proti všem, kdož jsou této osobě směnečně zavázáni.

Podle čl. I, § 32 odst. 1 ZSŠ směnečný rukojmí je zavázán jako ten, za koho se zaručil.

Podle čl. I, § 47 odst. 1 ZSŠ všichni, kdož směnku vystavili, přijali, indosovali nebo se na ní zaručili, jsou zavázáni majiteli rukou společnou a nerozdílnou.

Podle čl. I, § 48 odst. 1 bod 4 ZSŠ může majitel směnky žádat mimo jiné také odměnu ve výši jedné třetiny procenta směnečného peníze nebo v nižší dohodnuté výši.

Těžiště právního hodnocení spočívá v posouzení otázek:

a) jakých práv nabývá plnivší aval vůči druhému avalovi v situaci, kdy oba avalové byli na směnce zavázáni shodně za výstavce a

b) v jaké výši je majitel směnky oprávněn přihlásit pohledávku z titulu neuhrazené směnky vůči dlužníkovi coby avalovi.

Pokud jde o první otázku, soud se neztotožňuje s názorem žalobce, že v důsledku plnění majiteli směnky nabyl žalobce práva také vůči druhému avalovi. Vzhledem k tomu, že z obsahu směnky nevyplývá, že by žalobce nebo dlužník byli zavázáni za někoho jiného, platí podle čl. I, § 31 odst. 4 ZSŠ, že oba byli zavázáni za výstavce, tj. společnost ABCD-CZ s.r.o. Jak vyplývá z čl. I, § 32 odst. 3 ZSŠ, plnivší rukojmí nabývá práv ze směnky pouze vůči tomu, za koho se zaručil (tj. vůči výstavci) a vůči těm, kteří jsou této osobě (tj. výstavci) směnečně zavázáni (existence takových osob ze směnky nevyplývá). Dlužník, coby druhý aval, nebyl na směnce zavázán výstavci, ale pouze majiteli směnky, proto žalobci vůči dlužníkovi žádné právo na plnění nevzniklo.

K právnímu hodnocení pohledávky evidované v oddíle spisu P21 soud předesílá, že nesouhlasí s názorem žalované ohledně změny okolností vzniku přihlášené pohledávky v žalobě (oproti přihlášené pohledávce). Předmětem přihlášky je vždy konkrétní skutek (v obou případech nárok z konkrétních směnek). Totožných směnek jako v přihlášce se žalobce dovolává také v žalobě, proto v jeho případě nelze hovořit o změně pohledávky, či důvodů, na kterých se zakládá. Na tomto závěru nic nemění skutečnost, že žalobce v přihlášce pohledávky nesprávně právně kvalifikoval postavení dlužníka ve směnečném závazku, když jej označil za výstavce namísto avala. Dlužník coby aval je ze směnky zavázán společně a nerozdílně jako výstavce a žalobce tak může uplatňovat směnečný nárok po kterémkoliv z nich. Skutečnost, že se jedná o solidární závazek se projeví v tom, že v rozsahu, ve kterém jeden ze směnečných dlužníků plnil, zaniká povinnost druhého z nich. Za situace, kdy nebylo ani tvrzeno, že by výstavce nebo dlužník za předmětnou směnku cokoliv platili, nelze žalobce nijak omezovat v právu uplatňovat celou směnečnou sumu ve výši 270.000,-Kč včetně směnečné odměny 900,-Kč, po dlužníkovi.

Závěrům uvedeným v předchozích dvou odstavcích tak odpovídají výroky číslo I a II tohoto rozsudku.

Žalobce byl sice v řízení z větší části procesně úspěšný (jeho uznaná pohledávka činila více než zamítnutá částka), ale podle § 202 odst. 1 IZ nemá vůči žalované insolvenční správkyni na náhradu nákladů řízení právo.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě.

V Ostravě dne 4. února 2013

Za správnost vyhotovení: Mgr. Rostislav Krhut v.r. Petra Závorová samosoudce