33 ICm 2315/2015
33 ICm 2315/2015-23 (KSOS 33 INS 19340/2014)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Melšovou ve věci žalobce Mgr. et Mgr. Radima Dostala, se sídlem Valašské Meziříčí, Náměstí 71/11, insolvenčního správce dlužníka Petera anonymizovano , anonymizovano , bytem Přerov, Sušilova 726/42, proti žalovanému Daliboru anonymizovano , anonymizovano , se sídlem Radslavice, V Zahradách 310, IČO 76047300, zastoupenému Mgr. Ivou Derychovou, advokátkou se sídlem Přerov, Boženy Němcové 2, o popření vykonatelných pohledávek,

takto:

I. Žaloba, aby bylo určeno, že pohledávky, a to pohledávka č. 2 ve výši 10.350,- Kč z titulu smluvní pokuty a pohledávka č. 3 ve výši 200.850,-Kč z titulu smluvní pokuty, které byly do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 33 INS 19340/2014 s dlužníkem Peterem anonymizovano , anonymizovano , bytem Přerov, Sušilova 726/42, přihlášeny přihláškou P20, nejsou po právu, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. isir.justi ce.cz

Odůvodnění:

Žalobou doručenou soudu dne 15.06.2015 se žalobce domáhal popření vykonatelných pohledávek, a to pohledávky č. 2 ve výši 10.350,-Kč z titulu smluvní pokuty a pohledávky č. 3 ve výši 200.850,-Kč z titulu smluvní pokuty, které byly do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 33 INS 19340/2014 s dlužníkem Peterem anonymizovano přihlášeny přihláškou P20, s argumentací, že ujednání o smluvní pokutě ve výši 150,-Kč denně v rámci smlouvy o půjčce č. 141/2010 ze dne 22.04.2010 a exekutorského zápisu ze dne 22.04.2010, sp.zn. 103 EZ 440/2010, je absolutně neplatné pro rozpor se zákonem i dobrými mravy podle ust. § 39 občanského zákoníku ve znění účinném do 31.12.2013, a to jednak pro nepřiměřenou výši smluvní pokuty, a dále i ujednáním smluvní pokuty v pevné denní výši při jakémukoliv nezaplacení (tedy např. i 1,-Kč), i v rozporu se zajišťovací funkcí smluvní pokuty, když tímto ujednáním není zohledněn vztah výše zajišťovaného závazku a výše smluvní sankce.

Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Procesní obranu vybudoval na argumentu, že smluvní pokuta byla sjednána v zákonem stanovené formě, tj. písemně, jak ve smlouvě o půjčce, tak v exekutorském zápise, a dále ve výši nikoliv nepřiměřené ani v rozporu s dobrými mravy, protože v porovnání s pohledávkou na vrácení půjčky poskytnuté ve výši 400.000,-Kč, jejíž vrácení zajišťovala, není v žádném nepoměru. Bylo totiž pouze na dlužníku, popř. spoludlužnicích, zda svým jednáním vznik nároku věřitele na smluvní pokutu založí či nikoliv. Je to tedy vždy pouze dlužník, který může nárůstu výše smluvní pokuty zabránit tím, že ukončí své prodlení vrácením půjčky v co nejkratším termínu. Vedle toho uvedl, že platností dotčeného smluvního ujednání se nepochybně musel zabývat již Okresní soud v Přerově, jehož usnesením ze dne 14.07.2011, č.j. 29 EXE 1473/2011-19, byla na podkladě exekutorského zápisu ze dne 22.04.2010, sp.zn. 103 EZ 440/2010, nařízena exekuce mimo jiné právě pro uspokojení rozporované smluvní pokuty ve výši 150,-Kč za každý den prodlení od 23.04.2011 do 30.06.2011. Rovněž tak se platností stejného smluvního ujednání zabýval i Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, kdy rozsudkem ze dne 07.10.2015, č.j. 10 ICm 4362/2014-19, ve věci žalobce Insolvenční kancelář Vlk v.o.s., insolvenčního správce dlužnice Renaty Strnadové, proti žalovanému Daliboru anonymizovano , o určení popřené pohledávky, zcela zamítl žalobu, aby soud určil, že pohledávky č. 2 a č. 3 představující nezaplacenou smluvní pokutu dle smlouvy o půjčce č. 141/2010 ze dne 22.04.2010 a exekutorského zápisu ze dne 22.04.2010, sp.zn. 103 EZ 440/2010, nejsou přihlášeny po právu.

Podle ust. § 7 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen IZ) nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Listinami ze spisu Krajského soudu v Ostravě sp.zn. KSOS 33 INS 19340/2014 bylo prokázáno, že:

-usnesením ze dne 04.03.2015 byl zjištěn úpadek dlužníka Petera anonymizovano , na jeho majetek byl prohlášen konkurs a insolvenčním správcem byl ustanoven Mgr. et Mgr. Radim Dostal, -přihláškou pohledávky č. P20 doručenou insolvenčnímu soudu dne 30.04.2015 přihlásil žalovaný jako věřitel do insolvenčního řízení s dlužníkem vykonatelnou zajištěnou pohledávku č. 1 ve výši 159.600,-Kč, která představuje dosud nesplacenou jistinu podle smlouvy o půjčce č. 141/2010 ze dne 22.04.2010 na základě exekutorského zápisu ze dne 22.04.2010, sp.zn. 103 EZ 440/2010, dále vykonatelnou zajištěnou pohledávku č. 2 ve výši 10.350,-Kč, která představuje splatnou smluvní pokutu ve výši 150,-Kč za každý den prodlení s vrácením dluhu od 23.04.2011 do 30.06.2011 (69 dnů prodlení) sjednanou ve smlouvě o půjčce č. 141/2010 ze dne 22.04.2010, podle exekutorského zápisu ze dne 22.04.2010, sp.zn. 103 EZ 440/2010, a vykonatelnou nezajištěnou pohledávku č. 3 ve výši 200.850,-Kč, která představuje splatnou smluvní pokutu ve výši 150,-Kč za každý den prodlení s vrácením dluhu od 01.07.2011 do 28.02.2015 (1339 dnů prodlení) sjednanou ve smlouvě o půjčce č. 141/2010 ze dne 22.04.2010, podle exekutorského zápisu ze dne 22.04.2010, sp.zn. 103 EZ 440/2010, -u přezkumného jednání dne 01.06.2015 insolvenční správce popřel zajištěnou vykonatelnou pohledávku č. 2 a nezajištěnou vykonatelnou pohledávku č. 3 s odůvodněním, že tyto pohledávky platně nevznikly, neboť ujednání o smluvní pokutě ve výši 150,-Kč denně je absolutně neplatné pro rozpor se zákonem i s dobrými mravy podle ust. § 39 občanského zákoníku, ve znění účinném do 31.12.2013, a to jednak pro nepřiměřenou výši smluvní pokuty, a dále i ujednáním smluvní pokuty v pevné denní výši při jakémkoliv nezaplacení (tedy např. i 1,-Kč) i v rozporu se zajišťovací funkcí smluvní pokuty, kdy tímto ujednáním není zohledněn vztah výše zajišťovaného závazku (resp. výše závazku v prodlení) a výše smluvní sankce, dlužník se k pohledávkám věřitele-žalovaného nevyjádřil, -insolvenční řízení nebylo dosud skončeno.

Ze shora uvedeného je zřejmé, že žalovaný jako věřitel přihlásil přihláškou P20 do insolvenčního řízení dlužníka Petera anonymizovano vedeného pod sp. zn. KSOS 33 INS 19340/2014 vykonatelnou zajištěnou pohledávku č. 1 ve výši 159.600,-Kč, vykonatelnou zajištěnou pohledávku č. 2 ve výši 10.350,-Kč a vykonatelnou nezajištěnou pohledávku č. 3 ve výši 200.850,-Kč, přičemž insolvenční správce (žalobce) popřel pravost pohledávky č. 2 a č. 3 (hodnoceno dle obsahu tohoto úkonu). Žalobce včas uplatnil své právo na popření vykonatelných pohledávek z titulu smluvních pokut žalobou u soudu ve lhůtě 30 dnů ode dne konání přezkumného jednání podle ust. § 199 odst. 1 IZ. Žaloba směřuje správně proti věřiteli, který sporné pohledávky přihlásil. Současně soud konstatuje, že žalobce uplatnil proti popřeným pohledávkám skutečnosti, pro které pohledávku popřel (§ 199 odst. 3 IZ).

Soud se proto mohl zabývat vlastním nárokem žalovaného, tj. pohledávkami č. 2 a č. 3, které byly přihlášeny z titulu smluvních pokut podle smlouvy o půjčce č. 141/2010 ze dne 22.04.2010 a exekutorského zápisu ze dne 22.04.2010, sp.zn. 103 EZ 440/2010.

Ze smlouvy o půjčce č. 141/2010 ze dne 22.04.2010 včetně splátkového kalendáře vzal soud za prokázáno, že byla uzavřena mezi věřitelem Daliborem Zichem a dlužnicí Renatou Strnadovou, přičemž smluvní strany se na základě žádosti o poskytnutí půjčky dohodly tak, že věřitel poskytne dlužnici půjčku ve sjednané výši 400.000,-Kč. Dlužnice se zavázala splatit věřiteli poskytnutou půjčku včetně dohodnutého úroku a manipulačního poplatku. Poskytnutá půjčka činila 400.000,-Kč a dohodnutý úrok a manipulační poplatek

404.000,-Kč. Dlužnice se zavázala splácet půjčku včetně souhrnného poplatku věřiteli v hotovosti, a to v pravidelných 120 měsíčních splátkách ve výši 6.700,-Kč, vždy k datu v měsíci dle přiloženého splátkového kalendáře, který byl nedílnou součástí této smlouvy, pod ztrátou výhody splátek. První splátka měla být provedena hotovostně v den poskytnutí půjčky (22.04.2010), další splátky měly být hrazeny bankovním převodem dle data uvedeného ve splátkovém kalendáři (bod 3.2.). Podle bodu 5.1. byla půjčka dlužnicí čerpána takto: a) peněžní částku ve výši 200.000,-Kč převzala dne 21.04.2010 proti vystavení písemného potvrzení a b) peněžní částku ve výši 200.000,-Kč převzala dne 22.04.2010, což stvrdila podpisem smlouvy o půjčce. Dle bodu 5.2. celková roční procentní sazba činí 54 %. Souhrnný poplatek v sobě zahrnuje dohodnutý úrok ve výši 24 % a manipulační poplatek ve výši 30 %. V bodě 6. se smluvní strany dohodly, že pokud dlužnice nesplní svůj závazek dle bodu 3.2. této smlouvy, je věřitel oprávněn požadovat po dlužnici navíc smluvní pokutu, která činí 150,-Kč za každý den prodlení, a to od prvého dne prodlení až do úplného zaplacení.

Z exekutorského zápisu sp.zn. 103 EZ 440/2010 soud zjistil, že byl sepsaný dne 22.04.2010 v Exekutorském úřadě v Přerově, soudního exekutora JUDr. Tomáše Vrány, se sídlem Komenského 38, Mgr. Radovanem Bajgarem, exekutorským kandidátem, pověřeným k sepisování exekutorských zápisů JUDr. Tomášem Vránou, soudním exekutorem se sídlem v Přerově, a to na základě pověření ze dne 22.04.2010, které bylo přílohou č. 1 tohoto exekutorského zápisu, v přítomnosti účastníků, kteří prokázali svoji totožnost občanskými průkazy, a to Dalibora Zicha jako věřitele a osoby oprávněné, Renaty Strnadové jako dlužnice a osoby povinné, Petera anonymizovano jako přistupitele k závazku a rovněž jako dlužníka a osoby povinné, a dále Radima Dočkala jako přistupitele k závazku a rovněž jako dlužníka a osoby povinné, a ve kterém bylo konstatováno, že Renata Strnadová uzavřela dne 22.04.2010 jako dlužnice s věřitelem Daliborem Zichem smlouvu o půjčce, podle které věřitel předal dlužnici v hotovosti částku ve výši 400.000,-Kč, převzetí této částky dlužnice stvrdila podpisem exekutorského zápisu. Dále bylo konstatováno, že dlužnice se uzavřením smlouvy o půjčce ze dne 22.04.2010 zavázala, že půjčku v celkové výši 400.000,-Kč a dohodnutý úrok včetně manipulačního poplatku v částce 404.000,-Kč, celkem tedy částku 804.000,-Kč vrátí věřiteli v pravidelných 120 měsíčních splátkách ve výši 6.700,-Kč, vždy ke každému 22. dni v kalendářním měsíci, počínaje dnem 22.04.2010, pod ztrátou výhody splátek. Dále bylo smluvními stranami uvedeno, že dlužnice ke dni 22.04.2010 uhradila věřiteli v hotovosti k jeho rukám první splátku ve výši 6.700,-Kč a z toho důvodu činí aktuální dlužná částka, tj. ke dni sepsání exekutorského zápisu částku 797.300,-Kč, kterou dlužnice uhradí nadále v souladu s uvedeným splátkovým kalendářem pod ztrátou výhody splátek. Peter Forgáč prohlásil, že přistupuje k závazku Renaty Strnadové specifikovanému v exekutorském zápisu a zavázal se, že jej splní společně s dlužnicí. Dále k závazku Renaty Strnadové přistoupil Radim Dočkal, který se rovněž zavázal, že jej splní společně s dlužnicí. V čl. V. bylo konstatováno, že pro případ, že se dlužníci dostanou do prodlení s vrácením částky ve výši 797.300,-Kč, zavázali se společně a nerozdílně zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 150,-Kč za každý den prodlení s vrácením dluhu, od prvního dne prodlení do úplného zaplacení. Dlužníci se zavázali případnou takto sjednanou smluvní pokutu platit vždy jednou měsíčně k poslednímu dni toho kterého měsíce. Naposledy jsou dlužníci povinni platit smluvní pokutu za den zaplacení jistiny, k níž se smluvní pokuta váže, přičemž smluvní pokuta za měsíc, v němž byla jistina zaplacena, je splatná do posledního dne tohoto měsíce. V čl. VI. dlužníci Renata Strnadová, Peter Forgáč a Radim Dočkal uznali svůj závazek vůči věřiteli ve výši 797.300,-Kč, stejně jako případnou smluvní pokutu ve výši 150,-Kč za každý den prodlení s vrácením dluhu a současně v čl. VIII. svolili k přímé vykonatelnosti exekutorského zápisu v případě svého prodlení.

Usnesením Okresního soudu v Přerově, č.j. 29 EXE 1473/2011-19, zn. SE 103 EX 28424/11, ze dne 14.07.2011 soud zjistil, že tento soud nařídil podle exekutorského zápisu z 22.04.2010, sp.zn. 103 EZ 440/2010, k uspokojení pohledávky oprávněného Dalibora Zicha proti povinným Renatě Strnadové, Peteru Forgáčovi a Radimu Dočkalovi, ve výši 723.600,-Kč, smluvní pokuty ve výši 150,-Kč za každý den prodlení od 23.04.2011 do 30.06.2011, to vše společně a nerozdílně, a nákladů exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny (výrok I.) a návrh oprávněného k uspokojení smluvní pokuty 150,-Kč za každý den prodlení od 01.07.2011 do zaplacení jistiny ve výši 723.600,-Kč zamítnul (výrok II.). Z odůvodnění tohoto usnesení kromě jiného vyplývá, že pod výrokem I. soud nařídil exekuci na majetek povinných Renaty Strnadové, Petera anonymizovano a Radima Dočkala, jelikož pouze v této části je exekuční titul vykonatelný. Pod výrokem II. pak návrh na nařízení exekuce na majetek povinných byl zamítnut, jelikož smluvní pokuta ve výši 150,-Kč za každý den prodlení od 01.07.2011 do zaplacení jistiny dosud není splatná a exekuční titul v této části zatím není vykonatelný. Usnesení soudu o nařízení exekuce nabylo dne 06.09.2011 právní moci.

Z exekučního příkazu č.j. 103 Ex 28424/11-22 ze dne 04.08.2011 soud zjistil, že soudní exekutor JUDr. Tomáš Vrána, se sídlem Exekutorského úřadu Přerov, Komenského 38, pověřený provedením exekuce na základě usnesení, které vydal Okresní soud v Přerově dne 14.07.2011, č.j. 29 EXE 1473/2011-19, kterým byla nařízena exekuce podle vykonatelného exekutorského zápisu ze dne 22.04.2010, sp.zn. 103 EZ 440/2010, k uspokojení pohledávky oprávněného Dalibora Zicha proti povinným Renatě Strnadové, Peteru Forgáčovi a Radimu Dočkalovi ve výši 723.600,-Kč s příslušenstvím, jakož i nákladů exekuce, rozhodl o provedení exekuce zřízením exekutorského zástavního práva na nemovitostech povinného s poukazem na ust. § 69a zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu) a § 338b a násl. o.s.ř. tak, že nařídil exekuci zřízením exekutorského zástavního práva na v exekučním příkazu uvedených nemovitostech povinného se vším, co k těmto nemovitostem patří, a to za účelem uspokojení pohledávky oprávněného Dalibora Zicha ve výši jistiny 723.600,-Kč a denního pevného poplatku 150,-Kč od 23.04.2011 do 30.06.2011 a nákladů exekuce, které budou vyčísleny samostatným rozhodnutím. Exekuční příkaz podepsal Mgr. René Mohyla, exekutorský kandidát pověřený soudním exekutorem JUDr. Tomášem Vránou. Rozhodnutí je opatřeno doložkou, že nabylo právní moci 17.08.2011.

Z výpisu z katastru nemovitostí LV č. 1081 Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Přerov, prokazujícího stav evidovaný k datu 14.08.2014, soud neučinil pro věc žádné relevantní zjištění.

Mezi účastníky nebylo sporu (s ohledem na žalobu a vyjádření žalovaného) o tom, že mezi žalovaným jako věřitelem a Renatou Strnadovou jako dlužnicí byla uzavřena smlouva o půjčce č. 141/2010 dne 22.04.2010 při poskytnutém plnění 400.000,-Kč. Jistina 400.000,-Kč a úroky a manipulační poplatek 404.000,-Kč, tedy celkem částka 804.000,-Kč měla být dlužnicí vrácena ve 120 měsíčních splátkách po 6.700,-Kč dle přiloženého splátkového kalendáře, který byl nedílnou součástí smlouvy, kdy první splátka měla být zaplacena 22.04.2010 a poslední splátka měla být uhrazena dne 22.03.2020. Dále nebylo pochyb o tom, že v rámci smlouvy o půjčce byla sjednána smluvní pokuta 150,-Kč za každý den prodlení při jakémkoliv nezaplacení, tedy prodlení s vrácením dluhu v pravidelných měsíčních splátkách. Peter Forgáč, jak plyne z exekutorského zápisu ze dne 22.04.2010, sp.zn. 103 EZ 440/2010, přistoupil k závazku Renaty Strnadové ze smlouvy o půjčce společně s Radimem Dočkalem. Všichni tito dlužníci se zavázali, pro případ, že se dostanou do prodlení s vrácením částky ve výši 797.300,-Kč (což byla aktuálně dlužná částka ke dni sepsání exekutorského zápisu) ve splátkách po 6.700,-Kč dle splátkového kalendáře, a to společně a nerozdílně zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 150,-Kč za každý den prodlení s vrácením dluhu od prvního dne prodlení až do úplného zaplacení. Současně svolili k přímé vykonatelnosti exekutorského zápisu v případě svého prodlení.

Dne 01.01.2014 nabyl účinnosti zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (nový občanský zákoník), jímž se mj. zrušuje zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Podle § 3028 se tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti (odst. 1). Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů (odst. 2). Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti (odst. 3).

S ohledem na přechodná ustanovení nového občanského zákoníku (§ 3028 odst. 3) je třeba na projednávanou věc použít úpravy zákona č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen občanský zákoník), a to vhledem k tomu, že smlouva o půjčce, která založila občanskoprávní vztah mezi věřitelem a dlužníkem, byla uzavřena dne 22.04.2010.

Pro posouzení toho, zda žaloba žalobce je důvodná a zda byl důvodný i popěrný úkon ze strany žalobce, je rozhodující to, zda smluvní pokuta dohodnutá ve výši 150,-Kč za každý den prodlení s vrácením dluhu podle smlouvy o půjčce č. 141/2010 ze dne 22.04.2010 a sjednaná i s přistupiteli k závazku v exekutorském zápisu ze dne 22.04.2010, sp.zn. 103 EZ 440/2010, při aktuální výši dluhu 797.300,-Kč, který měl být splácen v pravidelných měsíčních splátkách po 6.700,-Kč, byla sjednána v rozporu s ust. § 39 občanského zákoníku. Pohledávka č. 2 byla uplatněna ve výši 10.350,-Kč za období od 23.04.2011 do 30.06.2011 (69 dnů prodlení) a pohledávka č. 3 ve výši 200.850,-Kč byla uplatněna za období od 01.07.2011 do 28.02.2015 (1.339 dnů prodlení).

Institut smluvní pokuty je jedním z právních prostředků zajištění závazku, které byly souhrnně upraveny v ust. § 544-558 občanského zákoníku, a jejichž smyslem a účelem je zajištění splnění povinností, jež jsou obsahem závazku. Účelem smluvní pokuty je donutit dlužníka pohrůžkou majetkové sankce k řádnému splnění závazku. Písemně sjednaná smluvní pokuta v daném případě zajišťovala povinnost dlužníků, tedy i Petera anonymizovano , vrátit poskytnutou půjčku včetně sjednané odměny pevnou částkou (úroků a tzv. manipulačního poplatku). Na straně dlužníků není v tomto smluvním vztahu významnější povinnost, než právě vrátit zapůjčené peněžní prostředky dle smlouvy o půjčce. Jde o základní povinnost dlužníků a nezaplacení řádně a včas je tedy tím nejhrubším porušením smlouvy.

Podle ustanovení § 39 občanského zákoníku je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

V posuzovaném případě součástí smlouvy o půjčce jako hmotněprávního úkonu a exekutorského zápisu bylo ujednání, v němž si účastníci pro případ prodlení sjednali smluvní pokutu 150,-Kč za každý den prodlení s vrácením dluhu (aktuálně ve výši 797.300,-Kč) ve splátkách po 6.700,-Kč měsíčně dle splátkového kalendáře, od prvního dne prodlení do úplného zaplacení. Takto sjednaná smluvní pokuta dle názoru soudu nijak nepřekračuje účel smluvní pokuty, spočívající zejména v pohrůžce citelné majetkové sankce vůči dlužníkovi (dlužníkům) pro případ, že nesplní zajištěnou povinnost a slouží k dostatečnému zabezpečení věřitele proti případným škodám, které by mu mohly nesplněním zajištěné povinnosti vzniknout. V dané věci byla konečná výše smluvní pokuty plně závislá na době, po kterou insolvenční dlužník společně s dalšími dlužníky ze smlouvy o půjčce nedostál povinnosti, kterou smluvně převzal. Výsledná výše smluvní pokuty je tudíž důsledkem doby, která uplynula ode dne splatnosti zajištěné pohledávky. Z pohledu přiměřenosti výše smluvní pokuty je na místě hodnotit jinak smluvní pokutu, sjednanou ve formě pevně stanovené částky, a smluvní pokutu sjednanou formou určité sazby (ať už v procentech nebo opět pevnou částkou) za stanovenou časovou jednotku. Pevně stanovenou smluvní pokutu ve výši několikanásobku zajištěné částky by bylo zřejmě možno považovat za nepřiměřenou právě s ohledem na poměr mezi hodnotou zajištěné pohledávky a výší smluvní pokuty, kterou by v takovém případě byl dlužník povinen zaplatit i třeba jen za několik dnů prodlení. Stejné měřítko však nelze dobře použít, dosáhne-li celková výše smluvní pokuty několikanásobku zajištěné pohledávky v důsledku dlouhodobého prodlení dlužníka; zde výše smluvní pokuty plně závisí na době, po kterou dlužník svou povinnost zajištěnou smluvní pokutou neplní-čím delší je prodlení, tím vyšší je smluvní pokuta. Jinak řečeno, na nepřiměřenost smluvní pokuty tak nelze usuzovat z její celkové výše, je-li důsledkem dlouhodobého prodlení a s tím spojeným navyšováním o jinak přiměřenou denní sazbu smluvní pokuty. Opačný závěr je nepřijatelný, neboť by ve svých důsledcích zvýhodňoval dlužníka (čím déle by dlužník své povinnosti neplnil, tím více by byl zvýhodněn při posuzování případné nepřiměřenosti výše smluvní pokuty) a znamenal by zpochybnění funkcí, které má smluvní pokuta plnit.

Lze proto uzavřít, že smluvní pokuta sjednaná ve výši 150,-Kč za každý započatý den prodlení v případě nezaplacení částky 797.300,-Kč ve smluveném termínu, tedy ve zbylých 119 splátkách po 6.700,-Kč měsíčně, nikterak nepřekračuje účel smluvní pokuty spočívající zejména v pohrůžce citelné majetkové sankce vůči dlužníkovi (dlužníkům) pro případ, že nesplní zajištěnou povinnost a v dostatečném zabezpečení věřitele proti případným škodám, které by mu mohly nesplněním zajištěné povinnosti vzniknout. Smluvní pokuta takto dohodnutá je s ohledem ke všem okolnostem případu, kdy půjčka byla poskytnuta ve výši 400.000,-Kč na dobu 10 let, přiměřená, a ujednání o smluvní pokutě není neplatné podle ust. § 39 občanského zákoníku ve znění do 31.12.2013 ani pro rozpor se zákonem ani pro rozpor s dobrými mravy. Ostatně i Nejvyšší soud ČR již v řadě svých rozhodnutí dovodil, že i smluvní pokutu sjednanou ve formě úroku převyšujícího i několikanásobně 100 % zajištěné pohledávky ročně, lze považovat za přiměřenou, a proto i v souladu s dobrými mravy (např. rozhodnutí ze dne 26.07.2000, sp.zn. 30 Cdo 2247/99, ze dne 09.08.2001, sp.zn. 33 Odo 204/2001, uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu vydávaném nakladatelstvím C.H.Beck, pod číslem C 675, ze dne 23.06.2004, sp.zn. 33 Odo 588/2003 uveřejněné v Souboru pod číslem C 2801, ze dne 27.07.2006, sp.zn. 33 Odo 810/2006, a ze dne 26.01.1999, sp.zn. 29 Cdo 2495/98, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 6/2000, dále např. ze dne 30.05.2007, sp.zn. 33 Odo 438/2005). Ani dlužník, který se ke sporným pohledávkám věřitele-žalovaného v rámci insolvenčního řízení nikterak nevyjádřil (popěrný úkon neučinil), se nemůže bránit splnění své smluvní povinnosti s poukazem na dobré mravy, jestliže mohl zabránit růstu celkové výše smluvní pokuty tím, že by svou zajištěnou povinnost (zaplatit dluh ze smlouvy o půjčce) splnil v co nejkratší době.

S ohledem na výše uvedené soud uzavírá, že insolvenčnímu správci se prostřednictvím jeho námitek vůči pohledávkám č. 2 a č. 3, které popřel co do pravosti, nepodařilo zpochybnit platnost ujednání o smluvní pokutě, a za situace, kdy soud nesdílí jeho názor, že se v daném případě jedná o smluvní pokutu nepřiměřenou, byla žaloba na popření vykonatelných pohledávek z titulu smluvních pokut zamítnuta.

Pokud jde o výrok o nákladech incidenčního sporu a jejich náhradě (§ 163 IZ), ten je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a skutečností, že úspěšnému žalovanému náhradu nákladů řízení přiznat nelze, a to pro nákladovou imunitu insolvenčního správce (§ 202 odst. 1 IZ). Jelikož podmínky pro aplikaci ust. § 202 odst. 2 IZ shledány nebyly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, písemně, dvojmo.

V Ostravě dne 13.09.2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Zuzana Melšová, v. r. Martina Navrátilová samosoudkyně