33 ICm 2205/2016
33 ICm 2205/2016-51 (KSHK 33 INS 5446/2016)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní Mgr. Marií Šrámkovou ve věci

žalobkyně: Insolvency Project v.o.s., sídlem Dukelská třída 15/16, 500 02 Hradec Králové insolvenční správkyně dlužníků: Vítek anonymizovano , anonymizovano , bytem Zdeňka Wirtha 227/2, 500 02 Hradec Králové a Vítková anonymizovano , anonymizovano , bytem Hrádecká 398, 503 15 Nechanice právně zastoupená advokátem JUDr. Milanem Novákem sídlem Dukelská 15, 500 02 Hradec Králové

proti žalované: Mgr. Marcela Petrošová, bytem 17. listopadu 2995/1a, 690 02 Břeclav

o určení pravosti a výše vykonatelných pohledávek,

takto: I. Určuje se, že žalovaná nemá za dlužnicí Petrou anonymizovano , anonymizovano pohledávku ve výši 7 865 Kč dle Příkazu k úhradě nákladů exekuce č.j. 160 EX 6415/14-70 ze dne 16. 9. 2015, která byla přihlášena do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. KSHK 33 INS 5446/2016 pod poř. číslem P5. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 12 342 Kč, k rukám zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit státu Česká republika na účet Krajského soudu v Hradci Králové č. ú. 3703-6828511/0710, VS: 33422220516 soudní poplatek ve výši 5 000 Kč, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. isir.justi ce.cz 2 Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 21. 6. 2016 domáhal určení, že žalovaná nemá za dlužnicí Petrou anonymizovano pohledávku ve výši 7 865 Kč z titulu náhrady nákladů exekuce, neboť exekuční řízení bylo nařízeno na základě nicotného rozhodčího nálezu, když rozhodčí doložka nebyla platně sjednána. V exekučním řízení tak nemohl vzniknout nárok na náhradu nákladů exekuce. Žalobce tvrdil, že usnesením Krajského soudu v Hradci Králové, č. j. KSHK 33 INS 5446/2016-A-9 ze dne 31. 3. 2016 byl zjištěn úpadek dlužníků anonymizovano Vítka a Petry Vítkové a jako způsob řešení úpadku bylo povoleno oddlužení. Dne 19. 4. 2016 podala žalovaná přihlášku vykonatelné pohledávky, pod poř. č. P5. Žalobce na přezkumném jednání konaném dne 23. 5. 2016 zcela popřel uvedenou pohledávku co do pravosti z důvodu neplatné rozhodčí doložky, jež představovala exekuční titul. Popřenou jistinu tvoří neuhrazené náklady soudního exekutora Mgr. Marcely Petrošové z exekuce vedené pod sp. zn. 160 EX 6415/14. Žalobce dále tvrdil, že Okresní soud v Hradci Králové vydal dne 20. 8. 2014 usnesení č. j. 27 EXE 3423/2014-10 o nařízení exekuce na majetek dlužnice. Podkladem pro nařízení exekuce byl rozhodčí nález rozhodce Mgr. Marka Landsmanna ze dne 03. 2. 2014, č. j. La 410/2013-13. Dále žalobce uvedl, že původní věřitel-PROFI CREDIT Czech, a.s., přihlášený v rámci insolvenčního řízení s pohledávkou evidovanou pod poř. č. P1, uzavřel s dlužnicí dne 20. 6. 2005 smlouvu o revolvingovém úvěru č. 9100009877 (dále též smlouva ). Pohledávka z této smlouvy vyplývající, byla věřiteli přiznána rozhodčím nálezem vydaným rozhodcem Mgr. Markem Landsmannem ze dne 03. 2. 2014, č. j. La 410/2013-13. Žalobce uvedl k popření pohledávky pod p.č. P1 ke smlouvě o revolvingovém úvěru č. 9100009877 námitku týkající se neplatnosti rozhodčí doložky, která byla sjednána ve Smluvních ujednáních předem vytištěných na druhé straně smlouvy v článku 18 smluvních podmínek, kdy tato rozhodčí doložka je neplatná z důvodu netransparentního určení rozhodce, neboť obsahuje ustanovení, které zní: Smluvní strany se dohodly, že pravomoc k řešení veškerých sporů, které přímo nebo odvozeně vznikly z této SRÚ nebo v návaznosti na ni, má dle zák. č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení v jednoinstančním písemném rozhodčím řízení samostatně kterýkoliv z těchto rozhodců, kterému žalobce doručí žalobu. Rozhodčí řízení se bude konat v sídle rozhodců. Rozhodci pro tento účel jsou: ..jiný Věřitelem zvolený rozhodce. Takové ujednání je dle žalobce neplatné, a to jako celek. 2. Žalobce dále tvrdil, že neplatnost rozhodčí doložky má pak zákonitě ten následek, že v daném případě rozhodčí řízení vůbec nemohlo proběhnout. Tím pádem nemohl být vydán ani platný rozhodčí nález, který by byl způsobilým exekučním titulem, na jehož základě by mohlo být nařízeno exekuční řízení a tedy ani nemohly platně vzniknout žádné náklady exekuce, kdy platí, že z neplatného úkonu nemůžou do budoucna vzejít platné právní úkony. Vzhledem k tomu, že dlužnici byla odňata možnost hájit svá práva před soudem v důsledku neplatně sjednané rozhodčí doložky, rozhodčí nález je nicotným právním úkonem a veškerá rozhodnutí na něj navazující jsou neplatná, včetně příkazu k úhradě nákladů exekuce (k tomuto závěru viz např. 103 VSPH 93/2011-34, KSUL 45 INS 11046/2010) 3. Žalobce se rovněž v této souvislosti odvolával na Usnesení Nejvyššího soudu České republiky 21 Cdo 402/2014 ze dne 14. 5. 2014, ze kterého vyplývá, že exekuční titul nedisponuje vlastnostmi materiální ani formální vykonatelnosti, pokud byl vydán rozhodcem, který k tomu neměl pravomoc (z důvodu absolutně neplatné rozhodčí doložky). Z uvedeného rozhodnutí také plyne závěr, že v tomto případě nelze uložit náhradu nákladů exekučního řízení v neprospěch povinného, tj. soudní exekutor nemůže platně požadovat náhradu nákladů přihláškou po povinné dlužnici. 4. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby. Tvrdila, že úkony soudního exekutora se opíraly o pravomocné rozhodnutí soudu, jímž byla exekuce nařízena. Exekutor tak byl povinen postupovat z úřední povinnosti a v provádění exekuce pokračovat. Nárok na náhradu nákladů mu tak za této situace vznikl a je způsobilý k přihlášení jako nevykonatelná pohledávka v insolvenčním řízení (viz. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č. j. 104 VSPH 276/2014-48 ze dne 6. 8. 2014). Dále 3 žalovaná namítala, že soudní exekutor měl nárok na náhradu nákladů exekuce (tj. na odměnu a náhradu hotových výdajů), když tento nárok mu vznikl v okamžiku, kdy byla vůči povinné exekuce nařízena a soudní exekutor byl pověřen jejím provedením (nález Ústavního soudu ČR č. IV. ÚS 3250/14 ze dne 1. 7. 2016). Pohledávka žalované tak vzniká přímo ze zákona. Příkaz k úhradě nákladů exekuce není pro faktický vznik nároků, resp. jeho odůvodnění pro účely přihlášení pohledávky do insolvenčního řízení, nezbytným.

5. Žalobce v replice k vyjádření žalované odkázal na rozhodnutí NS ČR sp. zn. 21 Cdo 402/2014 ze dne 10. 7. 2013, podle kterého exekuční tituly, které byly vydány orgány (rozhodci) určenými na základě netransparentních pravidel, nikdy nedisponovaly materiální a formální vykonatelností. Rozhodnutí Vrchního soudu č. j. 104 VSHP 276/2014-48 ze dne 6. 8. 2014 tak nelze na tento posuzovaný případ použít. Žalobce dále poukázal na rozhodnutí NS ČR sp. zn. 31 Cdo 958/2012 ze dne 10. 7. 2013, že pokud: ...vydaný rozhodčí nález není způsobilý exekučním titulem ve smyslu § 40 odst. 1 písmeno c) exekučního řádu, je exekuce nepřípustná.

6. Účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání.

7. Z obsahu spisu bylo zjištěno, že pohledávka žalované ve výši 7 865 Kč přihlášená do insolvenčního řízení jako vykonatelná, byla popřena insolvenčním správcem při přezkumném jednání konaném dne 23. 5. 2016. Žaloba podaná insolvenčním správcem byla soudu doručena dne 21. 6. 2016, tedy ve lhůtě 30 dnů ode dne konání přezkumného jednání. Žaloba tak byla podána v zákonné lhůtě a aktivně legitimovanou osobou § 199 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona (dále jen IZ ).

8. Soud provedl ve věci dokazování přihláškou pohledávky žalované pod poř. č. P5, přihláškou pohledávky pod poř. č. P1 věřitele PROFI CREDIT Czech a.s., protokolem o přezkumném jednání a schůzi věřitelů ze dne 23. 5. 2016 a pověřením soudního exekutora.

9. Z nesporovaných tvrzení účastníků řízení a provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav: původní věřitel PROFI CREDIT Czech a.s., přihlášený do insolvenčního řízení s pohledávkou pod poř. č. P1 uzavřel s dlužnicí dne 20. 6. 2016 smlouvu o revolvingovém úvěru č. 9100009877 (dále jen smlouva ). Rozhodčí doložka byla sjednána ve smluvních ujednáních předem vytištěných na druhé straně smlouvy v článku 18 smluvních podmínek, kde bylo mimo jiné uvedeno, že: Rozhodci pro tento účel jsou: jiný věřitelem zvolený rozhodce . Pohledávka z této smlouvy byla věřiteli přiznána rozhodčím nálezem vydaným rozhodcem Mgr. Markem Landsmannem ze dne 3. 2. 2014, č. j. La410/2013-13. Okresní soud v Hradci Králové vydal dne 20. 8. 2014 usnesení č. j. 27 EXE 3423/2014-10 o nařízení exekuce na majetek dlužnice. Podkladem pro nařízení exekuce byl shora uvedený rozhodčí nález rozhodce Mgr. Marka Landsmanna. Žalovaná přihlásila svoji pohledávku z titulu příkazu k úhradě nákladů exekuce č. j. 160 EX 6415/14-70 ve výši 7 865 Kč do insolvenčního řízení jako pohledávku vykonatelnou.

10.Mezi účastníky řízení nebylo sporu o skutkové stránce věci. Sporné bylo právní posouzení věci.

11.Žalobce tvrdil, že rozhodce nebyl určen transparentně, a proto je rozhodčí smlouva (doložka) v celém rozsahu neplatná, což má za následek neplatnost rozhodčího nálezu, který tak nebyl způsobilým exekučním titulem. Nemohly proto platně vzniknout náklady exekuce.

12.Žalovaná tvrdila, že úkony soudního exekutora se opírají o pravomocné rozhodnutí soudu, jímž byla exekuce nařízena a nárok exekutorovi vzniká již v okamžiku, kdy je vůči povinné exekuce nařízena a soudní exekutor je pověřen jejím provedením. 4 13.Řízení ve věci této bylo usnesením č. j.-23 ze dne 29. 11. 2016 přerušeno do doby rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR o dovolání proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č.j. 104 VSPH 276/2014-48 ze dne 6. 8. 2014 ve věci incidenčního sporu sp. zn. 60 ICm 992/2013 vedeného v rámci insolvenčního řízení u Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, pod sp. zn. KSPA 48 INS 13123/2012, neboť v rámci dovolacího řízení byla řešena otázka mající význam pro řízení ve věci této. Usnesením zdejšího soudu č. j. 33 ICm 2205/2016-38 ze dne 1. 11. 2017 bylo rozhodnuto o pokračování v řízení, neboť Nejvyšší soud České republiky rozhodl v obdobné věci rozsudkem č. j. 29 ICdo 4/2015-62 dne 28. 2. 2017. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že je důvodná námitka, že náklady exekuce vzniklé v případě, kdy exekuční řízení bylo zahájeno, aniž existoval způsobilý exekuční titul, by měl hradit oprávněný. Odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 5. 2014, sp. zn. 21 Cdo 402/2014, uveřejněné pod číslem 98/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek v němž Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, že došlo-li k zastavení exekuce (výkonu rozhodnutí), protože titul pro exekuci (výkon rozhodnutí) od počátku nebyl materiálně a formálně vykonatelný (například proto, že byl vydán rozhodcem, který k tomu nebyl oprávněn, neboť k jeho určení došlo v rozporu se zákonem), nese náklady exekuce (výkonu rozhodnutí), oprávněný, který podle takového titulu nařízení exekuce (výkon rozhodnutí) navrhl.

14.Krajský soud v Hradci Králové veden právním názorem Nejvyššího soudu ČR spočívající v tom, že náklady exekuce vzniklé v případě, kdy exekuční řízení bylo zahájeno, aniž existoval způsobilý exekuční titul, by měl hradit oprávněný, který podle takového titulu nařízení exekuce (výkon rozhodnutí) navrhl podle § 89 Exekučního řádu. Je pravdou, že soudní exekutor má nárok na úhradu nákladů exekuce zásadně povinným, a to již od okamžiku nařízení exekuce (respektive okamžiku, kdy byl jejím provedením exekučním soudem pověřen), avšak s výjimkou situací, kdy je třeba za v řízení úspěšného účastníka na místo oprávněného považovat povinného (tak je tomu např. tehdy, kdyby exekuce byla resp. měla být zastavena z důvodu spočívajícího na straně oprávněného) viz. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 104 VSPH 276/2014 ze dne 7. 7. 2017. Na základě uvedeného soud dospěl k závěru, že při exekuci, která byla v dané věci prováděna na základě neplatného rozhodčího nálezu, nevzniklo žalované právo na úhradu nákladů exekuce vůči povinné dlužnici, a proto soud rozhodl, že žalovaná nemá za dlužnicí pohledávku přihlášenou do insolvenčního řízení pod poř. č. P5.

15.Pro úplnost k platnosti rozhodčí smlouvy (doložky) soud uvádí, že v daném případě rozhodčí doložka sice explicitně jmenuje rozhodce (fyzické osoby), ale v dalším se strany dohodly, že rozhodcem ad hoc může být i případně kterákoliv jiná osoba zvolená věřitelem (žalovaným). Rozhodčími smlouvami (doložkami) uzavíranými podle zákona č. 216/1994 Sb., účastníci právních vztahů delegují pravomoc k rozhodnutí majetkových sporů soukromoprávním subjektům (rozhodcům). Cílem rozhodčího řízení, které není tak formalistické jako občanské soudní řízení, je dosažení spravedlivého rozhodnutí sporu, což předpokládá nezávislost a nestrannost rozhodce (srov. § 1, § 19 zákona č. 216/1994 Sb.). Nemá-li ve věci rozhodovat stálý rozhodčí soud zřízený na základě zákona (§ 13 zákona č. 216/1994 Sb.), musí být osoba rozhodce jednoznačně stanovena, a to uvedením konkrétního jména nebo jednoznačným vymezením způsobu jeho určení (srov. Nález Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2011, sp. zn. II. ÚS 2164/10). Rozhodčí řízení směřuje k vydání rozhodčího nálezu nebo usnesení (srov. § 23 zákona č. 216/1994 Sb.), tj. exekučních titulů ve smyslu § 274 odst. 1 písm. h/ o.s.ř. a § 40 odst. c/, f/ zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Jestliže rozhodčí smlouva (doložka) obsahuje ujednání, jímž strany určují počet i osoby rozhodců nebo stanoví způsob, jak počet i osoby rozhodců mají být určeny, musí ve vztahu ke všem v úvahu připadajícím rozhodcům vyhovovat ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb.; jinak řečeno, každý rozhodce ad hoc, jehož strany povolaly v případě majetkového sporu k rozhodnutí, musí být určen transparentně. Tento požadavek je odůvodněn tím, že rozhodčí nález nebo usnesení vydané kterýmkoli z určených 5 rozhodců by neměly trpět nedostatkem vykonatelnosti proto, že rozhodčí smlouva (doložka) je neplatná (§ 31 písm. b/, c/ zákona č. 216/1994 Sb.) a rozhodce tak neměl pravomoc ve věci rozhodovat. Z toho vyplývá, že netransparentnost určení jen některých rozhodců ad hoc způsobuje (absolutní) neplatnost rozhodčí smlouvy (doložky) v celém rozsahu, i když se smluvní strany dohodly způsobem předpokládaným v ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb. také na jednom nebo více rozhodcích jmenovitě. Přijetí názoru o částečné neplatnosti ujednání o určení rozhodců (§ 41 obč. zák.) by vnášelo nejistotu do právních vztahů účastníků rozhodčího řízení, neboť vykonatelnost rozhodčího nálezu nebo usnesení by závisela na tom, který z rozhodců ad hoc o majetkovém sporu rozhodne (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2014, sp. zn. 33 Cdo 2504/2014). Tento právní závěr je již konstantně přijímán, viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2014, sp. zn. 21 Cdo 4529/2014, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. října 2014, sp. zn. 33 Cdo 2505/2014, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. ledna 2015, sp. zn. 33 Cdo 68/2014.

16.Ve druhém výroku bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., na základě kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

17.Náklady řízení ve věci úspěšného žalobce tvoří: -odměna advokáta ve výši 9.300 Kč podle § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), kdy z tarifní hodnoty 50.000 Kč činí jeden úkon právní služby částku 3.100 Kč (jedná se o tři úkony právní služby, tj. převzetí a příprava zastoupení § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, 2 x písemné podání nebo návrh ve věci samé § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu) -náhrada hotových výdajů v paušální částce ve výši 300 Kč náleží za každý úkon právní služby dle ust. § 13 odst. 3 advokátního tarifu, tj. 900 Kč -dle § 137 odst. 3 o. s. ř. bylo přiznáno i DPH ve výši 21% z tj. 2.142 Kč, neboť advokát žalovaného předložil osvědčení o své registraci plátce daně z přidané hodnoty Úspěšnému žalobci bylo na náhradě nákladů řízení přiznáno celkem 12.342 Kč.

18.Žalované byla ve třetím výroku rozhodnutí uložena povinnost zaplatit soudní poplatek. Žalobce je v předmětném řízení dle ust. § 11 odst. 2 písm. n) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, od placení soudního poplatku osvobozen. Soud jeho návrhu vyhověl a poplatková povinnost tak přešla na neúspěšnou žalovanou § 2 odst. 3 cit. zákona. Výše soudního poplatku byla stanovena dle položky 13 písm. a) Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové. Nesplní-li povinná dobrovolně to, co jí ukládá pravomocné a vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.

Hradec Králové 19. ledna 2018

Mgr. Marie Šrámková samosoudkyně