33 ICm 2163/2012
Jednací číslo: 33 ICm 2163/2012-22 Sp. zn. ins. řízení: KSOS 33 INS 19106/2011

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem Mgr. Rostislavem Krhutem v právní věci žalobce Petr Vavřík, Mlýn Kelč, spol. s r.o., IČ 47153563, se sídlem v Kelči 156, zastoupeného advokátkou JUDr. Pavlou Tomkovou, se sídlem v Ostravě-Moravské Ostravě, Sokolská 39, proti žalovanému Mgr. Danielu Tomíčkovi, se sídlem v Ostravě-Slezské Ostravě, Občanská 1115/16, insolvenčnímu správci dlužnice Věry Mařákové, o určení pořadí popřené pohledávky,

t a k t o:

I. Určuje se, že pohledávka žalobce za dlužnicí je v insolvenčním řízení dlužnice ve výši 12.000.000,-Kč pohledávkou zajištěnou s právem na uspokojení ze zajištění, a to budovy č.p. 362 v části obce Jaktař, postavené na pozemku p.č. 559-zastavěná plocha a nádvoří, pozemku p.č. 559-zastavěná plocha a nádvoří, pozemku p.č. 560-orná půda, pozemku p.č. 561-zahrada, pozemku 564-orná půda, vše nacházející se v katastrálním území Jaktař, obec Opava, zapsané v katastru nemovitostí na LV č. 761 vedeném Katastrálním úřadem pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Opava.

II. Žádný z účastníků nemá právo náhradu na nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Žalobou doručenou soudu dne 20.7.2012 se žalobce domáhal určení, že jeho pohledávka vůči dlužnici ve výši 12.000.000,-Kč je zajištěna zástavním právem k nemovitostem v katastrálním území Jaktař (budově č.p. 362 a souvisejícím pozemkům).

Zástavní právo bylo zřízeno zástavní smlouvou k zajištění pohledávky žalobce z kupní smlouvy ze dne 15.11.1999.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Namítá, že žalobce přihlásil pohledávku ze směnky vystavené společností V+K Mařákovi s.r.o. s avalem dlužnice. Z připojené zástavní smlouvy však nevyplývá, že by tato zajišťovala také pohledávku žalobce ze směnky a právo na uspokojení ze zajištění tak nebylo uplatněno důvodně. Směnka je samostatným zavazovacím důvodem, a to bez ohledu na skutečnost, že byla vystavena jako zajišťovací prostředek k pohledávce žalobce z kupní smlouvy.

Soud předně konstatuje, že z insolvenčního spisu vedeného u Krajského soudu v Ostravě sp. zn. KSOS 33 INS 19106/2011 (v jehož rámci tento incidenční spor probíhá) zjistil, že usnesením ze dne 18.4.2012 byl zjištěn úpadek dlužnice. Včasnou přihláškou přihlásil žalobce do insolvenčního řízení pohledávku z titulu nezaplacené směnky (resp. její části) ve výši 12.867.724,-Kč, zajištěnou nemovitostmi dlužnice (resp. ve společném jmění manželů) v katastrálním území Jaktař, zapsanými na LV číslo 761. Na přezkumném jednání konaném dne 9.7.2012 žalovaný popřel pořadí přihlášené pohledávky, tj. právo žalobce na uspokojení ze zajištěných nemovitostí. Soud po posouzení skutkových zjištění učiněných z obsahu insolvenčního spisu podle § 198 IZ vyhodnotil žalobu jako včasnou, podanou ve lhůtě 30 dnů ode dne konání přezkumného jednání jak předpokládá § 198 odst. 1 IZ, aktivně legitimovanou osobou, tj. věřitelem, jehož nevykonatelná pohledávka byla popřena s tím, že žaloba zcela správně směřuje proti pasivně legitimovanému insolvenčnímu správci.

Soud provedl navržené důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění a závěry:

Ze směnky vlastní, vystavené dne 14.6.2005 společností V+K Mařákovi, s.r.o., soud zjistil, že tato směnka obsahuje bezpodmínečný závazek výstavce zaplatit dne 1.7.2010 na řad žalobce částku 14.305.229,-Kč. Jako avalisté (směneční rukojmí) jsou na směnce zavázání dlužnice a Karel Mařák.

Z dohody označené jako Dohoda o vyplnění blankosměnky uzavřené mezi žalobcem coby věřitelem a společností V+K Mařákovi dne 14.6.2005 soud zjistil, že účastníci konstatovali uzavření smlouvy dne 15.11.1999 na dodávku mouky s tím, že k zajištění pohledávek žalobce z této smlouvy, včetně těch, které vzniknou v budoucnu, vystavila spol. V+K Mařákovi blankosměnku bez uvedení směnečné sumy a data splatnosti s tím, že na směnku se jako rukojmí zaváží Karel a Věra Mařákovi (dlužnice).

Z výpisu z katastru nemovitostí pro katastrální území Jaktař (LV číslo 761) soud zjistil, že dlužnice má spolu s manželem Karlem Mařákem ve společném jmění manželů budovu č.p. 362 v Opavě, části obce Jaktař, na pozemku parc. č. 559 a pozemky parc. č. 559, 560, 561 a 564, vše v k.ú. Jaktař. V části C listu vlastnictví (omezení vlastnického práva) je zapsáno zástavní právo smluvní ve prospěch žalobce k zajištění jeho pohledávek ve výši 12.000.000,-Kč, a to na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 15.2.2010 s právními účinky vkladu ke dni 25.2.2010.

Ze smlouvy o zřízení zástavního práva, uzavřené dne 15.2.2010 mezi žalobcem coby zástavním věřitelem, společností V+K Mařákovi, s.r.o. coby dlužníkem a manžely Mařákovými coby zástavci soud zjistil, že zástavci zřídili zástavní právo ve prospěch žalobce, k zajištění stávajících či budoucích pohledávek žalobce z obchodní spolupráce na základě kupní smlouvy ze dne 15.11.1999, včetně příslušenství až do souhrnné výše 12.000.000,-Kč.

Vklad zástavního práva do katastru nemovitostí byl zapsán dne 17.3.2010 s účinky vkladu nastaly ke dni 25.2.2010.

Z ostatních provedených důkazů soud nic právně významného nezjistil.

Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobce má vůči společnosti V+K Mařákovi, s.r.o. pohledávku z titulu nezaplacené kupní ceny ze smlouvy uzavřené dne 15.11.2009 (její výše nebyla předmětem soudního přezkumu), která je zajištěna jednak směnkou vystavenou společností V+K Mařákovi s avalem dlužnice a jednak zástavním právem k nemovitostem ve společném jmění manželů-dlužnice a jejího manžela. Soud dále považuje za prokázáno, že zástavní právo k nemovitostem dlužnice a jejího manžela platně vzniklo v souladu s § 157 odst. 1 obč. zák., a to k zajištění závazku společnosti V+K Mařákovi s.r.o. z kupní smlouvy vůči žalobci, když vznik zástavního práva je doložen zástavní smlouvou s doložkou o provedení vkladu do katastru nemovitostí a výpisem z katastru nemovitostí. Ze strany účastníků nebyly tvrzeny žádné vady zástavní smlouvy, které by měly vliv na její platnost a takové nevyšly v řízení najevo ani jiným způsobem. Soud rovněž nemá pochybnosti o tom, že předmětná směnka byla avalována dlužnicí a byla také určena k zajištění výše uvedené pohledávky žalobce.

Soud tak dospěl k závěru, že oporu v hmotném právu mají jak pohledávka žalobce ze směnky, za kterou je dlužnice coby směnečný rukojmí zavázána shodně jako výstavce, za kterého se zaručila (čl. I, § 32 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb.), tak právo žalobce na uspokojení ze zástavního práva, které zajišťuje závazek obligačního dlužníka z kupní smlouvy (byť dlužnice nebyla v tomto vztahu obligačně zavázána). Právní otázkou sporu je, jak se v insolvenčním řízení projeví vztah těchto dvou pohledávek (z kupní smlouvy a směnky), zda žalobce mohl přihlásit do insolvenčního řízení dlužnice pohledávku za dlužnicí coby avalovi ze směnky a zároveň uplatnit právo na uspokojení pohledávky ze zajištění zřízené pouze k zajištění kauzální pohledávky, a zda tak mohl (měl) učinit jednou či dvěma pohledávkami.

S žalovaným lze souhlasit potud, že pohledávky ze závazkového vztahu (zde z titulu kupní smlouvy) a ze směnky jsou odlišnými pohledávkami, a to i tehdy, pokud směnka byla vystavena za účelem zajištění obligační pohledávky (jako tomu bylo v tomto případě). Směnka je sama o sobě závazkem a ani v případě, že byla vystavena za účelem zajištění jiného závazkového vztahu, nepředstavuje akcesorický závazek k závazku jinému, ale jedná se o prostředek zajištění. Věřitel může uplatnit vůči dlužníkovi jak směnku, tak kauzální pohledávku současně. Okolnost, že podle dohody účastníků je účelem směnky zajistit splnění určitého závazku, se projeví v okruhu tzv. kauzálních námitek, jimiž se dlužník ze zajišťovací směnky může bránit povinnosti ze směnky plnit. V režimu insolvenčního řízení je však třeba na tento vztah nahlížet optikou zásad insolvenčního řízení, zejména rovného postavení věřitelů a poměrného uspokojení jejich pohledávek se stejným režimem. Jak již uvedl Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 27. května 2009 sp. zn. 29 Cdo 3716/2007, v konkursním řízení může věřitel přihlásit do konkursu ve smyslu § 20 zák. č. 328/1991 Sb., ve znění účinném do 31.12.2007 (dále jen ZKV ), jak pohledávku směnkou zajištěnou, tak i pohledávku ze zajišťovací směnky. V rozsahu, v němž se tyto pohledávky kryjí , je na ně nutno nahlížet jako na pohledávku jednu a v této části se pohledávky nesčítají ani pro účely hlasování na schůzi konkursních věřitelů podle § 10 odst. 2 ZKV, ani pro účely rozvrhu podle § 30 a násl. uvedeného zákona. Není důvod pro to, aby stejné závěry nebyly použity také v terénu ins. řízení podle zákona č. 182/2006 Sb. Přestože tedy formálně správně měl žalobce přihlásit pohledávky dvě, tedy jednu ze směnky a jednu z kupní smlouvy

(a pouze v rámci pohledávky na zaplacení kupní ceny uplatnit právo na uspokojení ze zajištění) s tím, že v rozsahu, ve kterém se obě pohledávky kryjí, by se na ně nahlíželo jako na jednu pohledávku, dle názoru soudu nepochybil, pokud svoji pohledávku přihlásil jako jednu (pouze ze směnky) a v jejím rámci uplatnil veškerá související práva, včetně práva na zajištění.

Z výše uvedených důvodů soud shledal popěrný úkon žalovaného jako nesprávný a žalobě vyhověl.

Žalobce byl sice v řízení plně procesně úspěšný ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř., podle § 202 odst. 1 IZ však nemá ve sporu o určení pravosti, výše nebo pořadí přihlášených pohledávek vůči žalovanému insolvenčnímu správci na náhradu nákladů řízení právo, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě.

V Ostravě dne 28. ledna 2013

Za správnost vyhotovení: Mgr. Rostislav Krhut v.r. Petra Závorová samosoudce