33 ICm 2052/2013
Jednací číslo: 33 ICm 2052/2013-29 Sp.zn. ins. řízení: KSOS 33 INS 4296/2013

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Bartoszovou, Ph.D. ve věci žalobkyně Mgr. Lenky Krčové, se sídlem Dobrovského 724, 738 01 Frýdek-Místek, insolvenční správkyně dlužníka Vladimíra anonymizovano , anonymizovano , bytem Generála Svobody 273/19, 736 01 Havířov-Šumbark, zastoupené Mgr. Evou Budínovou, advokátkou, se sídlem Dobrovského 724, 738 01 Frýdek-Místek, proti žalovanému: Česká spořitelna, a.s., se sídlem Praha 4, Olbrachtova 1929/62, PSČ 140 00, IČ: 45244782, o určení pohledávky

takto:

I. Určuje se, že žalovaný nemá za dlužníkem Vladimírem anonymizovano , anonymizovano pohledávku ve výši 88.194,-Kč přihlášenou přihláškou P3 do insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. KSOS 33 INS 4296/2013.

II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 8.228,-Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky Mgr. Evy Budínové.

III. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit České republice na účet Krajského soudu v Ostravě soudní poplatek ve výši 5.000,-Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

O d ů v o d n ě n í:

Žalobou doručenou soudu dne 10.06.2013 se žalobkyně Mgr. Lenka Sosnovcová, provd. Krčová domáhala určení, že žalovaný nemá za dlužníkem Vladimírem anonymizovano , anonymizovano (dále jen dlužník ) pohledávku ve výši 88.194,-Kč přihlášenou přihláškou P3 do insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. KSOS 33 INS 4296/2013. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný přihlásil přihláškou P3 do insolvenčního řízení dlužníka vykonatelnou pohledávku v celkové výši 236.625,02 Kč, která se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 122.800,-Kč a příslušenství ve výši 113.825,02 Kč. Na přezkumném jednání konaném dne 13.05.2013 popřela žalobkyně jako insolvenční správkyně pohledávku žalovaného co do pravosti ve výši 88.194,-Kč. Pohledávka žalovaného vznikla z titulu smlouvy o úvěru č. 4057969873/0800 uzavřené dne 21.08.2008. Na základě této smlouvy byl dlužníkovi poskytnut úvěr ve výši 300.000,-Kč a vzhledem k tomu, že dlužník nehradil řádně předepsané splátky dle smlouvy o úvěru, původní věřitel ke dni 30.06.2010 prohlásil pohledávku v plné výši za splatnou. Dne 06.08.2010 sepsal žalovaný spolu s dlužníkem a spoludlužnicí Zdeňkou Dluhošovou dohodu ve formě exekutorského zápisu č. 054 EZ 10872/10, ve které uznali existenci závazku ve výši 295.893,-Kč a dohodli se na způsobu jeho dalšího splácení a dali svolení k přímé vykonatelnosti závazku. Smlouva mezi žalovaným a dlužníkem byla uzavřena za situace, kdy dlužník ji uzavíral v postavení spotřebitele a žalovaný v postavení podnikatele. Na smlouvu se tak vztahovala ustanovení právních předpisů upravujících spotřebitelské smlouvy. Uzavřená smlouva o úvěru a rovněž následná dohoda o uznání závazku ve formě exekutorského zápisu však požadavkům těchto předpisů neodpovídá, což způsobuje neplatnost některých ujednání dle § 39 občanského zákoníku. Dohoda ve formě exekutorského zápisu ze dne 06.08.2010 obsahuje v části I. čl. 1 bod 3) ujednání o úrocích z prodlení ve výši a) 24,50 % ročně ode dne 01.07.2010 do splatnosti první splátky na pohledávku č. 4057969873 a b) úrok z prodlení ve výši 19,50 % ročně ode dne následujícího po datu splatnosti první splátky na pohledávku č. 4057969873 do zaplacení celé jistiny. Výši úroku z prodlení vyčíslil žalovaný s odkazem na exekutorský zápis ve výši 19,50 % z dlužné jistiny od 01.07.2010 do 10.03.2013. Takové sjednání výše úroku z prodlení je však absolutně neplatné dle § 39 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem. Dle ustálené soudní judikatury (např. rozhodnutí publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod zn. Rc 83/2010) má-li smlouva o úvěru uzavřená mezi peněžním ústavem a fyzickou osobou charakter spotřebitelského úvěru podle zákona č. 321/2001 Sb., lze platně sjednat úrok z prodlení pouze do výše stanovené občanskoprávními předpisy. Dle § 517 odst. 2 občanského zákoníku výši úroku z prodlení stanovení prováděcí předpis. Popřená

ICM R

část přihlášené pohledávky ve výši 88.194,-Kč představuje částku, která převyšuje zákonný úrok z prodlení vypočtený dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. v platném znění.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, že dlužníku Vladimíru Dluhošovi vznikl závazek ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 497 obchodního zákoníku, jež je podle § 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku tzv. absolutním obchodem, který se řídí ustanoveními části třetí obchodního zákoníku. I když se jedná o závazek obchodní, žalovaný připouští, že se jedná o smlouvu spotřebitelskou ve smyslu § 52 a násl. občanského zákoníku. V daném případě byl však sepsán exekutorský zápis, který nabyl právní moci a má účinky pravomocného soudního rozhodnutí a je závazný i pro soudy a věc tak nemůže být projednávána znovu. Exekutorský zápis je co do právní síly na stejné úrovni jako pravomocné soudní rozhodnutí a obtížně si lze představit situaci, kdy by soud mohl rozhodovat res iudicata.

V reakci na obranu žalovaného žalobkyně uvedla, že exekutorský zápis nezakládá překážku res iudicata, neboť exekutorský zápis není rozhodnutím a exekutor pouze zachycuje dohodu stran, aniž by jakkoli přezkoumával zákonnost dohody. Ujednání dohody týkající se smluvního úroku z prodlení se odchýlilo od zákona v neprospěch spotřebitele a toto ujednání je tak jednoznačně neplatné dle § 39 občanského zákoníku ve znění do 31.12.2013.

Soud ve věci rozhodl dle § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, pouze na základě účastníky předložených listinných důkazů, když oba účastníci s tímto postupem souhlasili.

Z obsahu spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn. KSOS 33 INS 4296/2013 vzal soud za prokázáno, že:

1) usnesením ze dne 11.03.2013 byl zjištěn úpadek dlužníka Vladimíra anonymizovano , insolvenční správkyní byla ustanovena Mgr. Lenka Sosnovcová a soud povolil řešení úpadku oddlužením, 2) usnesením ze dne 19.06.2013 bylo schváleno oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře, 3) přihláškou pohledávky doručenou soudu dne 27.03.2013 a evidovanou pod číslem P3 přihlásil žalovaný pohledávku v celkové výši 236.625,02 Kč, která sestává z jistiny ve výši 122.800,-Kč a příslušenství ve výši 113.825,02 Kč, tj. poplatků a úroku z prodlení ve výši 19,5 % ročně z dlužné částky od 01.07.2010 do 10.03.2013; jako důvod vzniku pohledávky uvedl žalovaný smlouvu o úvěru č. 4057969873/0800 ze dne 21.08.2008 v původní výši 300.000,-Kč, přičemž úvěr nebyl řádně splácen a v 5/2010 byl zesplatněn; dne 06.08.2010 byl sepsán exekutorský zápis, dle něhož dlužník hradil do 8/2012, čímž se pohledávka stala vykonatelnou a od 2/2013 je pohledávka vymáhána exekučně; pohledávka byla přihlášena jako vykonatelná pro částku 236.625,02 Kč dle 054 EZ 10872/10; 4) u přezkumného jednání dne 13.05.2013 žalobkyně v částce 148.431,02 Kč pohledávku žalovaného uznala a popřela ji ve výši 88.194,-Kč z důvodu, že úrok z prodlení je v rozporu se zákonem a ujednání je neplatné dle § 39 občanského zákoníku; dlužník pohledávku žalovaného zcela uznal;

ICM R

5) insolvenční řízení nebylo dosud skončeno.

V daném případě přihlásil žalovaný do insolvenčního řízení dlužníka vykonatelnou pohledávku a insolvenční správkyně, která vykonatelnou pohledávku částečně popřela, je tak aktivně legitimována k podání žaloby dle ust. § 199 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen IZ ) a směřuje v souladu s citovaným ustanovením proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Žaloba byla dle § 199 odst. 1 IZ podána včas ve lhůtě 30 dnů ode dne konání přezkumného jednání.

Z listinných důkazů, které jsou dále obsahem spisu KSOS 33 INS 4296/2013 soud zjistil a vzal za prokázáno:

-ze smlouvy o úvěru č. 4057969873, že tato byla uzavřena dne 21.08.2008 mezi žalovaným jako věřitelem a Vladimírem a Zdeňkou Dluhošovými (oba označeni rodnými čísly) jako dlužníky, přičemž věřitel se zavázal dlužníkům poskytnout úvěr ve výši 300.000,-Kč a dlužníci se jej zavázali vrátit spolu s úroky za podmínek stanovených smlouvou a všeobecnými obchodními podmínkami v 84 měsíčních splátkách ve výši 5.740,-Kč vždy ke každému 20. dni v měsíci, přičemž 1. splátka je splatná dne 22.09.2008; v bodě 9. se dlužníci zavázali úvěr splatit společně a nerozdílně spolu s úrokem ve výši 14,50 % ročně;

-z exekutorského zápisu o dohodě o závazku osob povinných splnit pohledávku osoby oprávněné se svolením k nařízení a provedení exekuce podle § 78 písm. a) zákona č. 120/2001 Sb. (exekuční řád) sepsaného dne 06.08.2010 pod č.j. 054 EZ 10872/10, že dle části první čl. 1 odst. 2 osoby povinné shodně prohlásily, že závazek ze smlouvy o úvěru č. 4057969873 nesplnily řádně a včas a ke dni 30.06.2010 tak dluží oprávněné osobě částku 295.893,-Kč, která se skládá z jistiny ve výši 284.996,-Kč, úroků ve výši 9.481,-Kč a poplatků ve výši 1.416,-Kč, přičemž v odst. 3 se osoby povinné s oprávněným dohodly, že nesplacená jistina pohledávky č. 4057969873 bude úročena úrokem z prodlení ve výši 24,50 % ročně od 01.07.2010 do splatnosti 1. splátky, jak je uvedena v tomto zápisu a ve výši 19,50 % ročně ode dne následujícího po datu splatnosti 1. splátky na pohledávku č. 4057969873; v čl. 2 osoby povinné uznaly svůj závazek vůči oprávněnému co do důvodu a výše a zavázaly se zaplatit společně a nerozdílně oprávněnému veškeré dlužné částky dle čl. 1 odst. 2 a 3 v 59 měsíčních splátkách, a to ve výši 6.890,-Kč a výše poslední splátky bude rovna nesplacenému zůstatku pohledávky, přičemž splátky jsou splatné vždy k 25. dni v měsíci a 1.splátka je splatná dne 25.09.2010; dle dohody o vykonatelnosti tohoto exekutorského zápisu, která je obsahem části druhé, že osoby povinné prohlásily, že se s oprávněným dohodly, že povinní svolí k tomu, aby tento zápis byl přímo vykonatelný dle § 40 odst. 1 písm. d) a § 78 písm. a) exekučního řádu, pokud jde o povinnost povinných uhradit závazky uvedené v části první, čl. 1 a čl. 2 zápisu; v části druhé odst. 2 povinní prohlásili, že pro případ nesplnění závazku dle tohoto zápisu dávají výslovný souhlas, aby tento zápis byl přímo vykonatelný dle § 40 odst. 1 písm. d) a § 78 písm. a) exekučního řádu tak, aby i bez

ICM R

předchozího rozhodnutí v nalézacím soudním řízení mohl být použit jako exekuční titul pro nařízení výkonu rozhodnutí soudem nebo nařízení exekuce provedené exekutorem; v zápise bylo pokračováno exekutorským zápisem ze dne 24.08.2010 pod č.j. 054 EZ 11670/10, a to prohlášením oprávněného shodným s prohlášením povinných v exekutorském zápise ze dne 06.08.2010.

Podle ust. § 199 odst. 2 insolvenčního zákona jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci. Exekutorský zápis nelze považovat za rozhodnutí, které bylo vydáno příslušným orgánem (na rozdíl od rozhodnutí soudu, rozhodce, popř. rozhodčího soudu, případně orgánu veřejné správy). Exekutor navíc při sepisování zápisu neprovádí žádné právní posouzení a není-li zde žádné právní posouzení, pak právní posouzení uplatněné jako důvod popření pravosti nebo výše takové pohledávky není jiné (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18.07.2013, sp. zn. 29 ICdo 7/2013). Žalobkyně tak v důvodech popření pohledávky žalovaného není omezena ustanovením § 199 odst. 2 insolvenčního zákona a tedy důvodem popření pohledávky žalovaného může být i právní posouzení věci. Soud se proto zabýval námitkou žalobkyně, že dohoda obsažená v exekutorském zápise ze dne 06.08.2010, č.j. 054 EZ 10872/10 o výši úroku z prodlení 19,50 % ročně je neplatná dle § 39 občanského zákoníku ve znění účinném do 31.12.2013, neboť v případě, kdy je uzavírána spotřebitelská smlouva, má věřitel-podnikatel nárok pouze na zákonný úrok z prodlení, tj. ve výši dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění pozdějších předpisů.

Podle § 497 zákona č. 513/1991 Sb. (obchodní zákoník ve znění účinném do 31.12.2013-dále jen obchodní zákoník ), smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Podle § 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku, touto částí zákona se řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy ze smlouvy o úvěru (§ 497).

Podle § 262 odst. 4 obchodního zákoníku, ve vztazích podle § 261 nebo podřízených obchodnímu zákoníku dohodou podle odstavce 1 se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku.

Podle § 23 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, právní vztahy týkající se spotřebitelského úvěru

ICM R vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se řídí dosavadními právními předpisy. Podle zákona č. 321/2001 Sb. o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, pro účely tohoto zákona se rozumí spotřebitelským úvěrem poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, například ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, ze které je spotřebitel povinen platit (písmeno a/), spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti a v jejíž prospěch je spotřebitelský úvěr sjednáván (písmeno b/), věřitelem je fyzická nebo právnická osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo sdružení takovýchto osob (písmeno c/).

Podle § 52 odst. 1 zákona č. 40/1964 občanského zákoníku ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen občanský zákoník ), spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Podle § 55 občanského zákoníku smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení (odst. 1). Ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 jsou neplatná (odst. 2). V pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější (odst. 3). Podle § 56 odst. 1 občanského zákoníku, spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

Podle § 39 občanského zákoníku, je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází nebo se příčí dobrým mravům. Dle § 41 občanského zákoníku vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatná jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu nebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

Podle § 517 odst. 2 občanského zákoníku jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

S ohledem na výsledky provedeného dokazování a shora citovaná ustanovení zákona č. 321/2001 Sb. o spotřebitelském úvěru i občanského zákoníku soud dospěl k závěru, že smlouva, kterou uzavřel žalovaný jako věřitel na straně jedné a insolvenční dlužník se Zdeňkou Dluhošovou na straně druhé (kteří ji uzavírali pod rodným číslem a nikoli s uvedením IČ), je smlouvou o spotřebitelském úvěru. Dle § 262 odst. 4 obchodního zákoníku tak žalovanému náležely úroky z prodlení pouze ve výši stanovené nařízením vlády č. 142/1994 Sb., v platném znění s odkazem na ust. § 517 odst. 2 občanského zákoníku (viz také např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17.03.2005, sp. zn. 33 Odo 1117/2003). V daném případě přihlásil žalovaný do insolvenčního řízení dlužníka úrok z prodlení z dlužné částky 122.800,-Kč za období od 01.07.2010 do 10.03.2013 (tj. do zjištění úpadku dlužníka), přičemž zákonný úrok z prodlení činí v tomto případě při zákonné úrokové sazbě ve výši 7,75 % ročně 25.631,02 Kč. Pokud tedy žalovaný přihlásil příslušenství pohledávky v celkové výši 113.825,02 Kč, pak ve výši rozdílu těchto částek, tj. ve výši 88.194,-Kč, nemá žalovaný

ICM R pohledávku za dlužníkem. Soud proto žalobě vyhověl a určil, že žalovaný nemá za dlužníkem Vladimírem anonymizovano , anonymizovano pohledávku ve výši 88.194,-Kč přihlášenou přihláškou P3 do insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. KSOS 33 INS 4296/2013.

Podle § 163 IZ o nákladech incidenčního sporu a jejich náhradě rozhodne insolvenční soud v rozhodnutí o incidenčním sporu, a to podle ustanovení občanského soudního řádu, není-li v tomto zákoně stanoveno jinak. Náhrada nákladů incidenčního sporu je zvláštní pohledávkou, na kterou se nevztahuje § 170 písm. f). Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná a má tak právo na náhradu nákladů řízení dle shora uvedených ustanovení, přičemž v řízení vznikly žalobkyni náklady na její právní zastoupení advokátem. Zástupkyně žalobkyně učinila dva úkony právní služby (převzetí a příprava věci a sepis žaloby) a má tak nárok na odměnu ve výši 2 x 3.100,-Kč dle § 9 odst. 4 písm. c) ve spojení s § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátního tarifu), tj. na odměnu v celkové výši 6.200,-Kč. Dále má nárok na dva režijní paušály á 300,-Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu a na náhradu za DPH z částky 6.800,-Kč, tj. ve výši 1.428,-Kč, když prokázala, že je plátcem této daně. Celkem tak náklady řízení žalobkyně činí 8.228,-Kč a žalovaný je povinen zaplatit tuto částku žalobkyni k rukám advokátky Mgr. Evy Budínové dle § 149 odst. 1 o.s.ř., a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.

Žalobkyně, která byla v řízení úspěšná, je osvobozena od soudních poplatků dle § 11 odst. 2 písm. n) zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích a podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. tak přešla poplatková povinnost na žalovaného, který od soudního poplatku osvobozen není. V daném případě činí soudní poplatek 5.000,-Kč dle položky 13 bod 1 písm. a) Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., a proto soud zavázal žalovaného, aby České republice na účet Krajského soudu v Ostravě zaplatil soudní poplatek ve výši 5.000,-Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku, když lhůta k plnění vyplývá z § 7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, písemně, dvojmo.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Ostravě dne 08.08.2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Jitka Bartoszová, Ph.D., v.r. Vanessa Plonková samosoudkyně

ICM R