33 ICm 1999/2016
Číslo jednací: 33 ICm 1999/2016-84 ( KSHK 33 INS 3735/2016 )

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní Mgr. Marií Šrámkovou ve věci

žalobce: Indra-Šebesta v.o.s., IČO 26919877 sídlem Čechyňská 361/16, 602 00 Brno insolvenční správce dlužnice Petry anonymizovano , anonymizovano , bytem Palackého 384, 541 01 Trutnov-Horní Předměstí zastoupen advokátem Mgr. Kinclem Lubomírem sídlem Čechyňská 361/16, 602 00 Brno

proti žalované: Chýlová Hana, anonymizovano , bytem Nádražní 339, 543 71 Hostinné zastoupena advokátkou JUDr. Humlovou Helenou bytem Josefa Hory 33, 544 01 Dvůr Králové nad Labem

o neúčinnosti právního úkonu,

takto:

I. Určuje se, že právní jednání-darovací smlouva ze dne 20. 11. 2014 uzavřena mezi dlužnicí Petrou anonymizovano anonymizovano , bytem Palackého 384, 541 01 Trutnov- Horní předměstí, jako dárkyní a žalovanou Hanou anonymizovano , anonymizovano , bytem Nádražní 339, 543 71 Hostinné, jako obdarovanou, na základě které došlo k převodu vlastnického práva k ideálnímu podílu ve výši 1/2 na nemovitých věcech zapsaných na isir.justi ce.cz 2

LV č. 161, vedeném u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště Trutnov, obec a k.ú. Hostinné-je právně neúčinné.

II. Žalovaná je povinna vydat do majetkové podstaty dlužnice Petry anonymizovano veškeré plnění, kterého se jí dostalo z neúčinného právního úkonu, tj. darovací smlouvy ze dne 20. 11. 2014.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Žalobce jako insolvenční správce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 3. 6. 2016 domáhal určení, že právní úkon žalované je vůči věřitelům dlužnice právně neúčinný, neboť byl učiněn bez přiměřeného protiplnění. Žalobce tvrdil, že dne 20. 11. 2014 byla mezi dlužnicí Petrou anonymizovano jako dárkyní a žalovanou jako obdarovanou uzavřena darovací smlouva na jejímž základě došlo k převodu vlastnického práva k ideální polovině nemovitých věcí, a to pozemku st. p. č. 386- zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba Hostinné č.p 339, bydlení a pozemku p.č. 293/22-ostatní plocha, vše zapsáno na LV č. 161, vedeno u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště Trutnov, obec a k.ú. Hostinné. Žalobce tvrdil, že dlužnice převedla bezúplatně vlastnické právo k předmětným nemovitostem na žalovanou s právními účinky vkladu práva ke dni 21. 11. 2014. Insolvenční řízení s dlužnicí, resp. dárkyní bylo zahájeno dne 18. 2. 2016. V důsledku odporovaného právního jednání dlužnice došlo ke zkrácení možnosti uspokojení věřitelů dlužnice v rámci insolvenčního řízení, neboť dlužnice převedla vlastnické právo k nemovitým věcem na žalovanou bezúplatně, tedy bez přiměřeného protiplnění. Žalobce dále uvedl, že žalovaná je matkou dlužnice, a proto se jedná o vztah osoby blízké.

2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby. Tvrdila, že svým dcerám v době své nemoci darovala darovací smlouvou ze dne 11. 5. 2005 každé ideální polovinu nemovitostí. V době nemoci se k ní však dcera Petra nechovala v souladu s dobrými mravy, v její nemoci jí nepomáhala, neprojevovala o ní opravdový zájem a téměř jí nenavštěvovala. Poté, co se její zdravotní stav zlepšil, tak od darovací smlouvy pro nevděk dcery Petry odstoupila a požádala jí o vrácení daru. Dcera Petra souhlasila a darovací smlouvou ze dne 20. 11. 2014 převedla darovaný spoluvlastnický podíl na nemovitostech zpět na žalovanou.

3. Insolvenční řízení na dlužnici Petru anonymizovano bylo zahájeno dne 18. 2. 2016. Usnesením KSHK 33 INS 3735/2016-A-6 ze dne 29. 2. 2016 byl zjištěn úpadek dlužnice Petry anonymizovano a bylo povoleno řešení úpadku oddlužením. Odpůrčí žaloba byla zdejšímu soudu doručena dne 3. 6. 2016, tedy v zákonné lhůtě dle ust. § 239 odst. 3 IZ.

4. Z výpovědi žalované soud zjistil, že má dvě dcery, které se narodily z manželství. Je rozvedená a v době rozvodu bylo dceři Petře 11 let. Ona sama hodnotí vztah s dcerou Petrou jako běžný přibližně do jejích 16 let. Tehdy dcera přišla do puberty, dostala se do učení, a od té doby o ní třeba dva až tři dny nevěděla a měla o ní starost. V 19 letech jí Petra oznámila, že se odstěhuje a že chce žít podle svého. Tehdy dcera trošku hubatá byla. Poté, co se Petra odstěhovala, tak jí navštěvovala pouze 3x až 4x do roka. V průběhu let se dcera vdala a v současné době má již 19letou dceru. V době, kdy byla vnučka malá, tak o letních i zimních prázdninách vnučku hlídala i přes noc. Žalovaná vypověděla, že v roce 2004 jí zemřela matka a tehdy její přítel začal pít, a proto se rozešli. Byla vyčerpaná z péče o mamku a zhoršil se jí zdravotní stav. Domnívala se, že když dá dcerám nemovitost rovným dílem, tak že se Petra začne chovat jinak. Ta však dál

Shodu s prvopisem potvrzuje Alena Eleanor Dědková 3

odmítala s tím, že jí barák nezajímá a že ho nechce. Na přímluvu dcery Tamary tehdy darovací smlouvu v roce 2005 Petra podepsala. V období před uzavřením darovací smlouvy i po jejím uzavření bylo chování dcery Petry vůči ní stále stejné, nic se nezměnilo. Jezdila 3x až 4x do roka. Přijela např. v době narozenin, kdy tam byla i její druhá dcera a přivezla jí drobný dárek a kytičku. O vánocích jezdila ona k Petře domů, aby předala dárky vnučce a nějakou drobnost dceři Petře. Žalovaná dále vypověděla, že v roce 2006 byla 5 týdnů hospitalizována v nemocnici a Petra za ní nepřijela. Domnívá se, že o hospitalizaci však věděla od sestry Tamary. Ona sama jí nesdělovala, že je v nemocnici, nechávala to na ní, zda přijede sama od sebe. Nikoho nenutí, aby přijel. Mrzelo jí, že nepřijela. Další nezájem si uvědomila v době, kdy potřebovala novou střechu na nemovitosti. Dcera Petra odmítla ručit za úvěr s tím, že jí barák nezajímá. Chování Petry vůči ní bylo pořád stejné před i po daru. Poté co jí Petra odmítla ručit za úvěr, stále více se přikláněla k názoru, že jí barák sebere. K této myšlence ji podporoval i její bratr. Myšlenka, že odvolá dar a bude chtít barák zpátky, v ní uzrála krátce před tím, než byla darovací smlouva sepsána. Přesnější datum si nepamatuje. Žalovaná dále vypověděla, že poté, co měla darovací smlouvu, tak telefonicky kontaktovala Petru a sdělila jí, že jí odebírá darovanou nemovitost a jestli to podepíše. Dcera jí odpověděla, že klidně, že jí barák nezajímá. Domluvily se a ona jela za Petrou do Trutnova. Sešly se u pošty, neboť tehdy nevěděla, kam se Petra po rozvodu přestěhovala. Došly ověřit podpisy na poštu. Žádnou jinou listinu v souvislosti s odvoláním daru ona sama neměla a dceři nepředkládala. Odvolala dar ústně. K jednání soudu přijely všechny (ona a její dcery) v jednom autě s právní zástupkyní. Žalovaná zároveň uvedla, že k fyzickému napadání mezi nimi nikdy nedocházelo. Byly to pouze verbální hádky, a to tehdy, když dcera Petra chtěla půjčit třeba 1 000 Kč. Peníze dcera vždy vrátila. Největší částka, kterou jí půjčila, byla 5 000 Kč, což bylo to ve skutečnosti pro vnučku a dcera jí i tuto celou částku vrátila. Žalovanou mrzel vztah s dcerou Petrou, jevilo se jí, že se k ní chová drze. Poté, co darovala Petře nemovitost, tak jí asi 2x až 3x zatelefonovala v době své nemoci, zda by jí Petra přijela pomoci s nákupem, případně úklidem. Petra jí vždy odpověděla, že nemá čas a nepřijela. Ona už jí dále netelefonovala. Druhá dcera jí běžně pomáhala a pomáhá. Sestry nemají mezi sebou dobrý vztah. Jsou 6 let od sebe. Dcera Petra do 6 let věku nebyla moc doma, neboť se narodila s dětskou mozkovou obrnou a měla těžké astma. Převážný čas proto trávila v léčebně nebo v nemocnici. Mezi sestrami se tak nevytvořilo pevné pouto. Sprostá vulgární slova Petra vůči ní nepoužívala, ale chová se pořád stejně a to tak, že Petra tvrdí, že ona sama jí nepomáhá a proto se s ní ani ona nebude bavit. Dcera Petra se jí nesvěřovala, a když o ní měla zájem, tak jí odpověděla, že jí to nemusí zajímat.

5. Z výslechu svědkyně Petry anonymizovano (dlužnice), soud zjistil, že ta hodnotí vztah k matce tak, že s ní nemá vztah žádný. Uvedla, že to trvá vlastně od doby jejích 18 let, kdy se odstěhovala z domu. Dobrý vztah s matkou však neměla ani v dětství, neboť ve svém raném věku byla hodně často v léčebně. Podle jejího názoru se její vztah k matce zhoršil poté, co došlo k rozvodu rodičů. Byla malá, tatínka měla ráda a jako každé dítě i ona ho chtěla mít doma. Nechtěla se vyjadřovat k tomu, zda se s matkou vídá na její narozeniny či na vánoce, ale je pravdou, že v průběhu roku se někdy vidí. Mezi ní a matkou nedocházelo a nedochází ke vzájemnému fyzickému napadání ani k žádným vulgárním hádkám. V době, kdy jí matka sdělila, že jí daruje nemovitost, tak matce řekla, že tam nejezdí, a proto o barák nestojí. Byla to formalita a podepsala darovací smlouvu jen proto, že to matka chtěla. Ona sama své chování po darování nemovitostí ke své matce nijak nezměnila. Nechtěla o svých problémech s nikým mluvit a už vůbec ne s matkou. Matka jí zatelefonovala, že chce vrátit nemovitost a ona jí řekla, že je jí to jedno, a že o ten barák nikdy nestála. Matka přijela a dala jí podepsat darovací smlouvu. Žádný jiný papír jí nepředkládala. Je pravdou, že její dcera Lenka v dětství přebývala u její matky (žalované) o letních prázdninách třeba týden a rovněž u ní byla i o zimních prázdninách, někdy i na víkend. Dále svědkyně vypověděla, že matka jí peníze nepůjčovala, protože žádné neměla. Se sestrou Tamarou se nestýkají. Na výzvu matky, aby jí navštívila a pomohla jí s nákupy či úklidem nijak nereagovala. O skutečnosti, že byla matka dlouhou dobu hospitalizována v nemocnici, věděla od sestry, ale

Shodu s prvopisem potvrzuje Alena Eleanor Dědková 4

matku nenavštívila, protože nechtěla. Když se jí matka ptala, jestli má nějaké problémy, tak se jí nesvěřovala. Nikdy neměli důvěrný vztah. Ona se proto matky na její problémy rovněž neptala. S otcem důvěrný vztah měla a se sestrou měla vztah běžný, protože ona se starala o tatínka. Dále vypověděla, že s rodinou se nestýká, nijak si nepomáhají a do své insolvence je nechtěla zatahovat, neboť nemají dobré vztahy a nikdy si nepomáhaly. Domnívá se, že za 5 let uhradí svůj dluh téměř celý, neboť budou přidávat na invalidním důchodě částku 500 Kč a rovněž v chráněné dílně ji přidají, neboť se má zvýšit minimální mzda. Do práce chodí pravidelně.

6. Z výslechu svědkyně Tamary Machové, dcery žalované, soud zjistil, že věděla, co je předmětem jednání u soudu, neboť si o tom povídaly s matkou a sestrou Petrou v autě, když společně jely k soudu. Nikdo jí však nenaváděl k tomu, co má vypovídat. Uvedla, že vztah její matky a sestry považuje za špatný již od doby, kdy se sestra od matky odstěhovala. V té době se sestra chytla nějaké party a vztahy s matkou se narušily. K fyzickému násilí mezi nimi nedocházelo a ani nedochází. Pokud ví, tak se vzájemně téměř nenavštěvují. Již asi od roku 2010 kdy se sestra rozvedla a našla si nového přítele, tak se spolu ony dvě nenavštěvují. Svědkyně uvedla, že má jiné starosti. S matkou má ona sama vztahy dobrý, navštěvuje jí každých 14 dnů a každý den jí telefonuje. Je pravdou, že sestra nemovitost od matky nechtěla a odůvodňovala to tím, že tam nejezdí, nemá k tomu vztah, nechtěla to.

7. Soud dále provedl dokazování darovací smlouvou ze dne 20. 11. 2014, výpisem z LV č. 161, darovací smlouvou ze dne 11. 5. 2005, návrhem na povolení oddlužení dlužnice Petry anonymizovano , vyhláškou o zahájení IŘ ze dne 18. 2. 2016, usnesením o úpadku a povolení oddlužení ze dne 29. 2. 2016, protokolem o přezkumném jednání, prohlášením ručitelky Tamary Machové, informacemi o spotřebitelském úvěru ze dne 26. 4. 2011.

8. Soud zjistil následující skutkový stav:

Mezi účastníky řízení bylo nesporné, že žalovaná jako matka dlužnice Petry anonymizovano převedla darovací smlouvou ze dne 11. 5. 2005 na svoji dceru Petru vlastnické právo k předmětným nemovitostem. Dále bylo nesporné, že darovací smlouvou ze dne 20. 11. 2014 dcera žalované Petra anonymizovano převedla zpět vlastnické právo k předmětným nemovitostem na svoji matku tj. žalovanou. Soud zjistil, že žalovaná darovala svým dcerám nemovitost (každé ideál. 1/2), v době, kdy byla nemocná a očekávala, že jí budou v nemoci pomáhat. Dcera Petra jí však v nemoci nepomáhala a nejevila o ni zájem takový, jaký by si žalovaná představovala. Nenavštívila ji v nemocnici, když byla hospitalizována po dobu pěti týdnů, ani jí poté nepřijela pomoct s úklidem a nákupy, když jí o to žalovaná žádala. Dále jí i odmítla ručit za úvěr nutný pro rekonstrukci střechy. Žalovaná se domnívala, že se chování dcery Petry zlepší poté, co jí daruje nemovitost. K tomu však nedošlo, dcera Petra se k ní chovala stále stejně před darováním, i po darování nemovitostí. Z těchto všech důvodů žalovaná telefonicky sdělila dceři Petře, že odstupuje od darovací smlouvy ze dne 11. 5. 2005 pro nevděk a že jí odebírá darovanou nemovitost. Písemně dar neodvolala. Zajistila však vyhotovení nové darovací smlouvy, kterou dcera Petra podepsala. Provedeným dokazováním bylo nepochybně zjištěno a prokázáno, že vztah žalované a její dcery Petry byl v období před uzavřením darovací smlouvy ze dne 11. 5. 2005 i po jejím uzavření stále stejný, nic se nezměnilo. Tato skutečnost byla zjištěna z výpovědi žalované a zároveň i z výpovědi svědkyně Petry anonymizovano . Vztah žalované a její dcery Petry byl stejný minimálně již od doby dospívání Petry, kdy se dcera žalované ze společného bydliště odstěhovala. Návštěvy mezi žalovanou a její dcerou probíhaly 3x až 4x ročně, bylo to zejména o Vánocích či narozeninách, kdy si předávaly drobné dárky. Žalovaná o zimních i letních prázdninách pečovala o vnučku (dceru Petry). Nikdy mezi žalovanou a dcerou Petrou nedocházelo k fyzickému napadání či vulgárním hádkám, ale vzájemně si nepomáhaly a neměly důvěrný vztah.

Shodu s prvopisem potvrzuje Alena Eleanor Dědková 5

9. Po právní stránce byla věc posouzena takto:

Dle ustanovení § 235 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona (dále jen IZ), neúčinnými jsou právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní úkon se považuje též dlužníkovo opomenutí.

10. Dle ustanovení § 235 odst. 2 IZ, neúčinnost dlužníkových právních úkonů, včetně těch, které tento zákon označuje za neúčinné a které dlužník učinil poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, se zakládá rozhodnutím insolvenčního soudu o žalobě insolvenčního správce, kterou bylo odporováno dlužníkovým právním úkonům (dále jen "odpůrčí žaloba"), není-li dále stanoveno jinak.

11. Dle ustanovení § 236 odst. 1 IZ, neúčinností právního úkonu není dotčena jeho platnost; v insolvenčním řízení však dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů náleží do majetkové podstaty.

12. Dle ustanovení § 236 odst. 2 IZ, není-li možné vydat do majetkové podstaty původní dlužníkovo plnění z neúčinného právního úkonu, musí být poskytnuta rovnocenná náhrada.

13. Dle ustanovení § 237 odst. 1 IZ, povinnost vydat do majetkové podstaty dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů mají osoby, v jejichž prospěch byl neúčinný právní úkon učiněn nebo které z něho měly prospěch.

14. Dle ustanovení § 237 odst. 3 IZ, osoby, které vydaly dlužníkovo plnění z neúčinného právního úkonu do majetkové podstaty, se mohou po skončení insolvenčního řízení domáhat jeho vrácení, jen nebylo-li použito k uspokojení věřitelů nebo nebylo-li s ním nakládáno jiným zákonem povoleným způsobem.

15. Dle ustanovení § 239 odst. 1 IZ, odporovat právním úkonům dlužníka může v insolvenčním řízení pouze insolvenční správce, i když nejde o osobu s dispozičními oprávněními, a to odpůrčí žalobou podanou proti osobám, které mají povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty. Jestliže v době zahájení insolvenčního řízení probíhá o téže věci řízení na základě odpůrčí žaloby jiné osoby, nelze v něm až do skončení insolvenčního řízení pokračovat.

16. Dle ustanovení § 239 odst. 3 IZ, insolvenční správce může podat odpůrčí žalobu ve lhůtě 1 roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku. Nepodá-li ji v této lhůtě, odpůrčí nárok zanikne.

17. Dle ustanovení § 239 odst. 4 IZ, dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů náleží do majetkové podstaty právní mocí rozhodnutí, kterým bylo odpůrčí žalobě vyhověno. Tím není dotčeno právo insolvenčního správce v případě, že šlo o peněžité plnění nebo že má jít o peněžitou náhradu za poskytnuté plnění, požadovat odpůrčí žalobou vedle určení neúčinnosti dlužníkova právního úkonu i toto peněžité plnění nebo peněžitou náhradu plnění. Vylučovací žaloba není přípustná.

18. Dle ustanovení § 240 odst. 1 IZ, právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí právní úkon, jímž se dlužník zavázal poskytnout plnění bezúplatně nebo za protiplnění, jehož obvyklá cena je podstatně nižší než obvyklá cena plnění, k jehož poskytnutí se zavázal dlužník.

19. Dle ustanovení § 240 odst. 2 IZ, právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. Má se za to, že právní úkon bez přiměřeného protiplnění učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern21), je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku.

Shodu s prvopisem potvrzuje Alena Eleanor Dědková 6

20. Dle ustanovení § 240 odst. 3 IZ, právnímu úkonu bez přiměřeného protiplnění lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby.

21. Dle ustanovení § 240 odst. 4 IZ, právním úkonem bez přiměřeného protiplnění není

a) plnění uložené právním předpisem, b) příležitostný dar v přiměřené výši, c) poskytnutí plnění, kterým bylo vyhověno ohledům slušnosti, nebo d) právní úkon, o kterém dlužník se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládal, že z něj bude mít přiměřený prospěch, a to za předpokladu, že nešlo o úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, a že osoba, v jejíž prospěch byl úkon učiněn, nemohla ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku, nebo že by tento úkon mohl vést k úpadku dlužníka.

22. V posuzovaném případě se žalobce domáhá určení neúčinnosti právního úkonu. Žaloba byla podána insolvenčním správcem, který má ve věci samé aktivní legitimaci § 235 odst. 2 IZ. Žalovanou je osoba, v jejíž prospěch byl neúčinný právní úkon učiněn, a proto má žalovaná pasivní legitimaci ve věci samé § 237 odst. 1 IZ.

23. Platnou darovací smlouvou ze dne 20. 11. 2014, kterou převedla dlužnice Petra anonymizovano jako dárkyně vlastnické právo k předmětným nemovitostem na svoji matku, došlo ke zkrácení možnosti uspokojení věřitelů, neboť právním jednáním dlužnice došlo ke zmenšení jejího majetku a tím i k omezení možnosti uspokojení pohledávek věřitelů. Tím byla naplněna obecná definice neúčinných právních úkonů dle ustanovení § 235 odst. 1 IZ. Darovací smlouva ze dne 20. 11. 2014 je právním úkonem bezúplatným a tedy právním úkonem bez přiměřeného protiplnění § 240 odst. 1 IZ. Dlužnice odporovaný právní úkon učinila vůči své matce, tj. osobě blízké a proto se má za to, že jej učinila v době, kdy byla v úpadku § 240 odst. 2 IZ. Právní úkon byl učiněn v posledních třech letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníků blízké, neboť úkon byl proveden 20. 11. 2014 a insolvenční řízení bylo zahájeno dne 18. 2. 2016 tedy necelý jeden a čtvrt roku po provedení odporovaného úkonu. Na základě uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že darovací smlouva ze dne 20. 11. 2014 je neúčinným právním úkonem dle ust. § 240 IZ, a proto rozhodl jak ve výroku I. uvedeno.

24. V daném případě se nejedná o výjimku dle ust. § 240 odst. 4 písm. c) IZ, neboť nelze uzavřít, že darovací smlouvou ze dne 20. 11. 2014 bylo vyhověno ohledům slušnosti. Nebylo dostatečně tvrzeno ani prokázáno, v čem by mělo vyhovění ohledů slušnosti v konkrétním posuzovaném případě spočívat. Pokud snad ve skutečnosti, že se žalovaná domnívala, že poskytnutím daru se chování dcery změní, a ono se nezměnilo, tak tento výsledek není možné považovat za porušení ohledů slušnosti, neboť v případě, že dárce daruje i přes jednání či chování obdarované dar, je nutné uzavřít, že chování obdarované je darováním prominuto. Podrobným zjištěním skutkového stavu bylo prokázáno, že vztahy mezi dárkyní a obdarovanou byly dlouhodobě narušeny již před uzavřením první darovací smlouvy v roce 2005 a hlavně byly stále stejné. Nelze dávat obdarované k tíži, že neprojevuje o dárkyni takový zájem, jaký by si dárkyně představovala, když vzájemný vztah obou byl utvářen již od útlého dětství obdarované, která byla do šesti let velmi často hospitalizována v léčebně a téměř nebyla doma. Z výpovědi svědkyně Petry anonymizovano bylo zjištěno, že s matkou neměla dobrý vztah ani v dětství a zhoršil se poté, co se matka v jejích 11 letech rozvedla. Chyběl jí tatínek, kterého chtěla mít doma. Bylo zjištěno, že vztahy mezi žalovanou a její dcerou nebyly nikdy dobré, nepomáhaly si a ani se vzájemně nesvěřovaly. Dále je nutné si uvědomit i jednání dárkyně, která sama vypověděla, že dceru ani neinformovala o tom, že je hospitalizována v nemocnici a pouze vyčkávala, zda jí dcera navštíví. Pokud rodič neprojevuje dostatečný zájem o dítě, nelze očekávat, že dítě bude projevovat zájem o rodiče.

Shodu s prvopisem potvrzuje Alena Eleanor Dědková 7

Soud proto uzavřel, že darováním došlo k prominutí jednání a chování obdarované a nelze se nyní dovolávat ohledů slušnosti.

25. Obrana žalované spočívala na odlišném právním posouzení věci. Žalovaná namítala, že darovací smlouva ze dne 20. 11. 2014 mezi žalovanou a dlužnicí byla uzavřena v důsledku odvolání daru žalovanou pro hrubé porušování dobrých mravů ze strany dlužnice, spočívajících v soustavném mnohaletém neposkytování pomoci v nemoci a ve stáří, trvalém nezájmu o žalovanou a pro její nevděk. Uzavřením darovací smlouvy v roce 2014 dlužnice plnila nejen svojí morální, ale především právní povinnost vrátit žalované darovanou nemovitost pro svoje závadné chování vůči ní dle § 2072 oz.

26. Dle ust. § 560 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen o.z.), písemnou formu vyžaduje právní jednání, kterým se zřizuje nebo převádí věcné právo k nemovité věci, jakož i právní jednání, kterým se takové právo mění nebo ruší.

27. Dle ust. § 2072 odst. 1 o.z., ublížil-li obdarovaný dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, že zjevně porušil dobré mravy, může dárce, neprominul-li to obdarovanému, od darovací smlouvy pro jeho nevděk odstoupit. Byl-li dar již odevzdán, má dárce právo požadovat vydání celého daru, a není-li to možné, zaplacení jeho obvyklé ceny.

28. Dle ust. § 2072 odst. 2 o.z., odůvodňují-li to okolnosti, považuje se za nevděk vůči dárci také zjevné porušení dobrých mravů vůči osobě obdarovanému blízké.

29. K obraně žalované soud uvádí, že právo odvolat (revokovat) dar vzniká dárci projeveným nevděkem obdarované. Jde o právo dárce, nikoli povinnost, revokace nenastává ex lege projeveným nevděkem. Je třeba, aby dárkyně dar odvolala, čímž kromě jiného dává najevo, že obdarované její závadné chování nepromíjí. Dárce tak nejprve uvědomí obdarovanou o rozhodnutí revokovat dar svým jednostranným právním jednáním tj. výzvou, aby mu dar dobrovolně vrátila. Výzva k vrácení daru, je-li jím nemovitá věc, musí mít písemnou formu, což vyplývá z ust. § 560 o.z., vyžadujícím písemnou formu pro všechna právní jednání, kterými se zřizuje nebo převádí věcné právo k nemovité věci, jakož i právní jednání, kterými se takové právo mění, nebo ruší. V předmětné věci bylo výpovědí žalované a dlužnice nepochybně zjištěno a prokázáno, že revokace daru byla provedena pouze ústně. Žádné písemné odvolání daru žalovaná dlužnici nepředložila, což vypověděla při jednání soudu. Tvrzené odvolání daru je tedy nutné posuzovat jako neplatné.

30. Pro úplnost soud uvádí, že i v případě, že by odvolání daru bylo učiněno v písemné formě, tak provedeným dokazováním nebylo prokázáno a zjištěno kvalifikované nevděčné chování obdarované. Nebylo zjištěno zjevné porušení dobrých mravů, které z hlediska svého rozsahu a intenzity nevzbuzuje žádné pochybnosti o jeho kolizi s dobrými mravy. Závadné jednání by muselo dosáhnout intenzity, která je spojena s nikoli běžným nýbrž hrubým porušením dobrých mravů a intenzitou by muselo být výrazné. Chování dlužnice nelze kvalifikovat jako zjevný rozpor s dobrými mravy, neboť skutečnost, že nenavštívila matku v nemocnici, nepomohla jí s nákupem či úklidem v době její nemoci, nebo jí neposkytla ručení za úvěr, nelze objektivně posoudit jako hrubě porušující dobré mravy. Posouzení nevděku spočívá v komplexním hodnocení závadného chování obdarované. Revokace daru se dárce může úspěšně dovolat pro nevděčné chování obdarované zásadně jen v případě, nastalo-li nevděčné chování až po uzavření darovací smlouvy. V daném případě však bylo nepochybně zjištěno a prokázáno, že obdarovaná se chovala k dárkyni stále stejně, a to jak před poskytnutím daru, tak po jeho poskytnutí. Skutečnost je taková, že dárkyně se domnívala, že poskytnutím daru se chování dcery zlepší. Sama vypověděla, že bylo však stále stejné. Pokud tedy dárkyně i přes svou vědomost o jednání obdarované dar poskytla, je třeba uzavřít, že předchozí chování obdarované jí dárkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje Alena Eleanor Dědková 8

prominula. Pokud tedy bylo prokázáno, že dárkyně závadné chování obdarované odpustila, nemůže se posléze z téhož důvodu domáhat vydání daru.

31. Ve třetím výroku bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má úspěšný účastník právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému účastníkovi. V daném případě však úspěšnému žalobci nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšné žalované, neboť žalovaná byla usnesením č.j.-25 ze dne 22. 12. 2016 osvobozena od placení soudních poplatků.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové.

Nesplní-li povinný vykonatelné rozhodnutí, může oprávnění podat návrh na výkon rozhodnutí.

Hradec Králové 17. ledna 2018

Mgr. Marie Šrámková v.r. soudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje Alena Eleanor Dědková