33 ICm 1983/2012
33 ICm 1983/2012-44 (KSOS 33 INS 264/2012)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Melšovou ve věci žalobce RENT & REAL Finance s.r.o., se sídlem Frýdek-Místek, 8. pěšího pluku 2380, IČ: 27768783, zastoupeného Mgr. Lukášem Mokrým, advokátem se sídlem Ostrava, Sokola Tůmy 743/16, proti žalované JUDr. Dagmar Jahnové, se sídlem Nový Jičín, Generála Hlaďo 4, insolvenční správkyni dlužnice Aleny anonymizovano , anonymizovano , bytem Tísek 202, o určení popřené pohledávky,

takto:

I. Určuje se, že část žalobcovy pohledávky č. 1 ve výši 27.481,-Kč z titulu úroků, která byla do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 33 INS 264/2012 s dlužnicí Alenou anonymizovano , anonymizovano , bytem Tísek 202, přihlášena přihláškou P1, je po právu.

II. Žaloba, aby bylo určeno, že část žalobcovy pohledávky č. 1 ve výši 77.986,-Kč z titulu smluvní pokuty, ve výši 2.400,-Kč z titulu nákladů na zpracování smluv a ve výši 6.000,-Kč z titulu náhrady škody, která byla do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 33 INS 264/2012 s dlužnicí Alenou anonymizovano , anonymizovano , bytem Tísek 202, přihlášena přihláškou P1, je po právu, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Incidenční žalobou, doručenou soudu dne 27.06.2012 domáhal se žalobce určení, že část jeho pohledávky ve výši 27.481,-Kč z titulu úroků, ve výši 77.986,-Kč z titulu smluvní pokuty, ve výši 2.400,-Kč z titulu nákladů na zpracování smluv a ve výši 6.000,-Kč z titulu náhrady škody, která byla do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 33 INS 264/2012 s dlužnicí Alenou anonymizovano přihlášena přihláškou P1, je po právu. Uvedl, že dne 31.10.2011 byla mezi žalobcem jako věřitelem a dlužnicí uzavřena smlouva o úvěru č. 9059, jejímž předmětem bylo poskytnutí finančních prostředků ve výši 280.000,-Kč dlužnici. Tuto částku dlužnice dne 31.10.2011 převzala, přičemž poskytnuté finanční prostředky spolu se smluvním úrokem se zavázala žalobci vrátit v pravidelných měsíčních splátkách. Dne 11.11.2011 dlužnice od smlouvy o úvěru č. 9059 odstoupila a ačkoliv bylo ve smlouvě v jejím čl. 8.3 mezi smluvními stranami dohodnuto, že v případě odstoupení od smlouvy o úvěru je povinna do 30 dnů ode dne odeslání odstoupení vrátit žalobci jistinu úvěru ve skutečně poskytnuté a dosud nesplacené výši, a to včetně té části jistiny, která byla použita na úhradu odměny zprostředkovatele, nevrátila dlužnice žalobci ničeho. Ve smlouvě o úvěru byla sjednaná pevná výpůjční úroková sazba ve výši 38,52 % p.a. Takto sjednaná úroková sazba mezi nebankovním subjektem a dlužnicí je zcela přiměřená a v souladu s dobrými mravy i právními předpisy. Ve smlouvě o úvěru bylo v čl. 6.2 mezi smluvními stranami dohodnuto, že v případě prodlení dlužnice s úhradou jakéhokoliv peněžitého závazku vůči věřiteli je věřitel oprávněn po dlužnici požadovat smluvní pokutu ve výši 0,5 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Takto sjednaná smluvní pokuta je zcela v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu ČR i v souladu s dobrými mravy. Pokud se jedná o náhradu škody, pak žalobce vychází z ustanovení čl. 8.5 smlouvy, když v důsledku chování dlužnice, která od smlouvy odstoupila, vznikla žalobci škoda ve výši 6.000,-Kč za zpracování trestního oznámení, které bylo podáno pro chování a pohnutky dlužnice a za zpracování přihlášky do insolvenčního řízení, a dále za zpracování vyjádření k povolení oddlužení. Částka 6.000,-Kč byla žalobcem zaplacena. Nárok na náklady ve výši 2.400,-Kč vyplývá z čl. 8.4 úvěrové smlouvy.

Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby s tím, že sjednaný denní úrok a smluvní pokuta jsou nepřiměřeně vysoké a v rozporu s dobrými mravy. Pokud se týká nároku na náhradu škody, je neopodstatněný proto, že věřitel neprokázal zmenšení svého majetku, když ani přes výzvu insolvenční správkyně nedoložil, že vyúčtování právní pomoci bylo z jeho strany skutečně uhrazeno.

U jednání pak žalovaná doplnila, že ke sjednání smluvní pokuty a smluvních úroků došlo za zvláštních podmínek, kdy dlužnice uzavřela úvěrovou smlouvu pod tlakem informací Jany Pflegrové, která na ni vyvíjela nátlak, konkrétně dlužnici informovala o tom, že pokud nesplatí svůj jiný úvěr vůči Profi Creditu, a.s., přijde o nemovitost.

Ze spisu Krajského soudu v Ostravě sp.zn. KSOS 33 INS 264/2012 soud zjistil, že:

-usnesením ze dne 01.02.2012 byl zjištěn úpadek dlužnice Aleny anonymizovano , insolvenční správkyní byla ustanovena JUDr. Dagmar Jahnová a soud povolil řešení úpadku oddlužením,

ICM R

-usnesením ze dne 24.04.2012 bylo schváleno oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře -přihláškou pohledávky evidovanou pod č. P1, doručenou insolvenčnímu soudu dne 06.02.2012 včetně přílohy č. 1-vyčíslení dlužné částky a přílohy č. 2 doplňujících údajů, přihlásil žalobce nevykonatelnou pohledávku celkem ve výši 397.179,-Kč, sestávající z jistiny úvěru ve výši 280.000,-Kč vyplacené na základě úvěrové smlouvy č. 9059 ze dne 31.10.2011, denního úroku 27.481,-Kč dle čl. 8.3 úvěrové smlouvy (úrok z čerpaného úvěru ve výši 295,49 Kč denně od 31.10.2011 do 31.01.2012, tj. 93 dnů x 295,49 Kč), smluvní pokuty ve výši 77.986,-Kč dle čl. 8.5 úvěrové smlouvy (účtována ode dne 11.12.2011, tedy ode dne uplynutí 30 denní lhůty na vrácení dlužné částky do 31.01.2012, tj. 52 dnů v sazbě 0,05 % denně z dlužné částky), zákonného úroku z prodlení ve výši 3.312,-Kč dle čl. 8.5 úvěrové smlouvy, nákladů na zpracování smluv ve výši 2.400,-Kč dle čl. 8.4 úvěrové smlouvy, a sestávající ze škody ve výši 6.000,-Kč dle čl. 8.5 úvěrové smlouvy, -u přezkumného jednání dne 11.06.2012 insolvenční správkyně popřela přihlášenou nevykonatelnou pohledávku č. 1 částečně co do pravosti ve výši 113.867,-Kč, neboť se jedná o sjednaný nepřiměřeně vysoký denní úrok, sjednanou nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu a neprokázaný nárok na náhradu škody, dlužnice přihlášenou pohledávku uznala v celém rozsahu, -insolvenční správkyně vyrozuměla žalobce o částečném popření nevykonatelné pohledávky č. 1 dopisem ze dne 11.06.2012, který byl doručen žalobci 15.06.2012, -insolvenční řízení není dosud skončeno.

Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobce řádně a včas přihlásil přihláškou P1 pohledávku č. 1 a v rámci ní jistinu 280.000,-Kč, úrok 27.481,-Kč, smluvní pokutu 77.986,-Kč, zákonný úrok z prodlení 3.312,-Kč, náklady na zpracování smluv 2.400,-Kč a nárok na vzniklou škodu 6.000,-Kč, kterou žalovaná částečně na přezkumném jednání popřela v rozsahu 113.867,-Kč co do pravosti. Žalobce včas uplatnil své právo žalobou u soudu ve lhůtě 30 dnů ode dne konání přezkumného jednání podle ust. § 198 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen IZ). Žaloba směřuje proti insolvenční správkyni. Soud se proto následně zabýval vlastním nárokem žalobce na uplatněnou pohledávku z titulu úroků, smluvní pokuty, náhrady škody a nákladů na zpracování smluv.

Ze smlouvy o úvěru č. 9059 včetně splátkového kalendáře ze dne 31.10.2011 soud zjistil, že žalobce jako věřitel se s dlužnicí (označenou rodným číslem a adresou bydliště) dohodl tak, že jí poskytne spotřebitelský úvěr ve výši 280.000,-Kč a dlužnice se zavázala tento úvěr splatit 120 měsíčními splátkami ve výši splátek č. 1 až č. 119-8.988,-Kč a ve výši splátky č. 120-288.988,-Kč, počínaje dnem 25.11.2011 a konče 25.10.2021. Úrok byl dohodnut ve výši 38,52 % p.a. a RPSN činilo 43,39 %. Ve smlouvě o úvěru bylo v čl. 6.2 mezi smluvními stranami dohodnuto, že v případě prodlení dlužníka s úhradou jakéhokoliv peněžitého závazku vůči věřiteli je věřitel oprávněn po dlužníku požadovat smluvní pokutu ve výši 0,5 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. V čl. 8.1 bylo mezi smluvními stranami dohodnuto, že dlužnice může od této smlouvy odstoupit bez uvedení důvodu ve lhůtě 14 dnů ode dne uzavření smlouvy písemně tak, že zašle písemně podepsané odstoupení od smlouvy v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat na adresu věřitele doporučenou poštovní zásilkou nebo jiným obdobným způsobem, u nějž lze prokazatelně zjistit okamžik odeslání. Lhůta pro odstoupení se považuje za zachovanou, je-li odstoupení

ICM R odesláno věřiteli nejpozději poslední den lhůty. Podle čl. 8.3 je dlužnice povinna do 30 dnů ode dne odeslání odstoupení vrátit věřiteli jistinu úvěru ve skutečně poskytnuté a dosud nesplacené výši, a to včetně té části jistiny, která byla použita na úhradu odměny zprostředkovatele. Dlužnice je dále povinna zaplatit věřiteli úrok z čerpaného úvěru, a to za dobu ode dne skutečného čerpání úvěru do dne splacení úvěru, přičemž částka úroku splatná za každý den je uvedena v bodě 1.7 části B této smlouvy (38,52 %). V čl. 8.4 je uvedeno, že v případě odstoupení dlužnice od smlouvy je dlužnice povinna uhradit věřiteli veškeré náklady, které vynaložil na vypracování smlouvy o zřízení zástavního práva, návrhu na vklad zástavního práva do katastru nemovitosti a další prokazatelně související náklady, spojené s vypracováním dokumentů, souvisejících se zajištěním úvěru. Podle čl. 8.5. v případě prodlení dlužnice s vrácením úvěru dle čl. 8.3. této smlouvy je věřitel oprávněn po dlužnici požadovat smluvní pokuty dle čl. 6.1 a 6.2 této smlouvy, jakož i zákonný úrok z prodlení a náhradu škody v plné výši. Smlouva o úvěru je podepsána zástupcem žalobce a dlužnicí na každé její straně zvlášť.

Z jednoduchého výdajového pokladního dokladu, vystaveného žalobcem a potvrzeného dlužnicí dne 31.10.2011, soud zjistil, že žalobce vyplatil dlužnici dne 31.10.2011 peněžní prostředky ve výši 280.000,-Kč.

Ze smlouvy o zřízení zástavního práva, uzavřené mezi zástavním věřitelem-žalobcem a zástavcem č. 1-dlužnicí a zástavcem č. 2-Hanou Vašenkovou, soud zjistil, že současně s úvěrovou smlouvou byla uzavřena dne 31.10.2011 i zástavní smlouva, kdy úvěr podle smlouvy č. 9059 byl zajištěn zástavním právem do výše 2.500.000,-Kč těmito nemovitostmi: pozemkem parc.č. St. 312, pozemek parc.č. St. 313, pozemek parc.č. 1291/3, budovou č.p. 202 stojící na parc.č. 312 a budovou bez č.p./č.ev.-jiná stavba stojící na parc.č. St. 313, vše v k.ú. Tísek, obec Tísek, okres Nový Jičín, zapsáno na LV 352 v katastru nemovitosti vedeném u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště Nový Jičín.

Z výpisu z katastru nemovitostí Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště Nový Jičín, list vlastnictví 352 soud zjistil, že Alena anonymizovano (dlužnice) a Hana Vašenková mají v podílovém spoluvlastnictví tyto nemovitosti: pozemek parc.č. St. 312, o výměře 162 m2 zastavěná plocha a nádvoří, pozemek parc.č. St. 313, o výměře 25 m2 zastavěná plocha a nádvoří, pozemek parc.č. 1291/3, o výměře 591 m2 zahrada, budovu č.p. 202 rodinný dům stojící na parc.č. St. 312 a budovou bez č.p./č.ev.-jiná stavba stojící na parc.č. St. 313.

Z listiny nazvané odstoupení od smlouvy č. 9059 a obálky včetně podacího razítka pošty Tísek soud zjistil, že dlužnice dne 11.11.2011 odstoupila od úvěrové smlouvy, uzavřené dne 31.10.2011 s žalobcem ve 14 denní lhůtě. Tato listina je podepsaná žalovanou se žádostí o vyjádření žalobce, a dále je na této listině zaznamenán souhlas Hany Vašenkové (zástavce č. 2) s odstoupením od smlouvy č. 9059. Odstoupení od smlouvy adresované žalobci bylo (dle podacího razítka) podáno k poštovní přepravě-doporučeně dne 11.11.2011 na poště Tísek.

Z faktury-daňového dokladu č. 291100517 soud zjistil, že advokátní kancelář Jansa, Mokrý, Otevřel & partneři, v.o.s., Sokola Tůmy 743/16, Ostrava, vyúčtovala odběrateli-žalobci dne 31.10.2011 právní služby-vypracování smlouvy o zřízení zástavního práva a

ICM R návrhu na vklad do katastru nemovitostí- anonymizovano , Poláčkovi, Lýsek-v rozsahu 3 hodiny (sazba 1 hodina po 2.000,-Kč bez DPH) celkem k úhradě i s DPH 7.200,-Kč.

Z faktury-daňového dokladu č. 291200056, vystaveného advokátní kanceláří Jansa, Mokrý, Otevřel & partneři, v.o.s., se sídlem Sokola Tůmy 743/16, Ostrava, vyúčtovala žalobci dne 31.01.2012 právní služby za měsíc leden 2012 v rozsahu 2,5 hodin (sazba 1 hodina po 2.000,-Kč bez DPH) za vyjádření věřitele k insolvenčnímu návrhu Aleny anonymizovano + kontrolu trestního oznámení celkem k úhradě 6.000,-Kč.

Z oznámení o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin (trestní oznámení ze dne 13.01.2012) soud zjistil, že žalobce podal u Okresního státního zastupitelství Ostrava na dlužnici trestní oznámení z důvodu podezření ze spáchání trestného činu úvěrového podvodu.

Z prohlášení advokátní kanceláře Jansa, Mokrý, Otevřel & partneři, v.o.s. ze dne 04.02.2013 soud zjistil, že advokátní kancelář prohlásila, že jí byly uhrazeny faktury ze strany společnosti žalobce za poskytnuté právní služby, a to dne 21.02.2012 faktura č. 291200056 ve výši 6.000,-Kč včetně DPH, když tato faktura zahrnuje odměnu za právní služby poskytnuté v lednu 2012 v rozsahu 2,5 hodiny, a to při zpracování právní obrany pohledávek klienta za paní Alenou anonymizovano , konkrétně příprava vyjádření k insolvenčnímu návrhu a právní revize trestního oznámení proti Aleně anonymizovano pro podezření z trestného činu podvodu a dne 07.12.2011 faktura č. 291100517 ve výši 7.200,-Kč včetně DPH, která zahrnuje mimo jiné odměnu za právní služby poskytnuté v říjnu 2011 v rozsahu 1 hodiny, a to při zpracování zástavní smlouvy a návrhu na vklad zástavního práva do katastru nemovitostí pro klienta za účelem zajištění pohledávky za paní Alenou anonymizovano ze smlouvy o úvěru. Ostatní dvě hodiny právních služeb se týkaly jiných případů.

Z výpisu z účtu žalobce u Raiffeisenbank a.s. za období od 01.12.2011 do 31.12.2011 soud zjistil, že žalobce odeslal na účet advokátní kanceláře Jansa, Mokrý, Otevřel & partneři, v.o.s. na fakturu 291100517 dne 06.12.2011 částku 7.200,-Kč.

Z výpisu z účtu žalobce u Raiffeisenbank a.s. za období od 01.02.2012 do 29.02.2012 soud zjistil, že žalobce 20.02.2012 odeslal na úhradu faktury č. 291200056 na účet advokátní kanceláře Jansa, Mokrý, Otevřel & partneři, v.o.s. částku 6.000,-Kč.

Žalovaná po provedeném dokazování k nároku z titulu náhrady škody, nákladů na zpracování zástavní smlouvy a návrhu na vklad uvedla, že jsou tyto náklady neoprávněné, neboť dle výpisu z účtu žalobce vznikly až po uplynutí lhůty k podání přihlášky do insolvenčního řízení. Pokud je tedy žalobce přihlásil, neučinil tak po právu.

Za situace, kdy v řízení bylo tvrzeno a prokazováno, že dlužnice od smlouvy o úvěru odstoupila a žalobce uplatňoval nároky v důsledku zrušení smlouvy o spotřebitelském úvěru a dlužnice přihlášené pohledávky žalobce u přezkumného jednání uznala a netvrdila, že na ně cokoliv uhradila ani netvrdila nic ke zvláštním okolnostem uzavření smlouvy a ke zvláštním okolnostem uzavření smlouvy netvrdila nic ani insolvenční správkyně při popěrném úkonu, považoval tento soud dokazování k okolnostem uzavření smlouvy za nadbytečné, a proto návrhy žalované na provedení důkazu: protokolem o výslechu obviněného-dlužnice ze dne

ICM R

19.03.2012 před policií České republiky, výslechem dlužnice Aleny anonymizovano , výslechem svědkyně Jany Pflegerové a výslechem svědkyně Hany Vašendové zamítl.

Po takto provedeném dokazování dospěl soud ke skutkovému závěru, a sice, že žalobce jako věřitel (podnikatel) a Alena anonymizovano jako dlužnice (nepodnikatelka) uzavřeli dne 31.10.2011 smlouvu o úvěru č. 9059, na základě které žalobce poskytl (vyplatil) dlužnici peněžní prostředky ve výši 280.000,-Kč dne 31.10.2011 (soud zjistil ze smlouvy o úvěru, včetně splátkového kalendáře a jednoduchého výdajového pokladního dokladu ze dne 31.10.2011). Současně s úvěrovou smlouvou byla uzavřena i zástavní smlouva mezi věřitelem a vlastníky zastavených nemovitostí paní Alenou anonymizovano (dlužnicí) a Hanou Vašendovou (soud zjistil ze smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 31.10.2011 a listu vlastnictví 352 zapsaného u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště Nový Jičín). Dne 11.11.2011 odstoupila dlužnice písemně od smlouvy o úvěru č. 9059 (bylo mezi účastníky nesporné a soud zjistil z listiny nazvané odstoupení od smlouvy ze dne 11.11.2011). Odstoupení od smlouvy bylo zasláno žalobci téhož dne doporučeně-poštou (soud zjistil z podacího razítka pošty na obálce, ve které byla písemnost zaslána). Ve smlouvě o úvěru byla sjednána pevná výpůjční úroková sazba ve výši 38,52 % p.a. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by dlužnice věřiteli na dlužné jistině 280.000,-Kč cokoliv vrátila.

S ohledem na zjištěný skutkový stav zabýval se soud právním posouzením věci. V dané věci je nepochybné, že žalobce jako věřitel jednal při uzavírání a plnění smlouvy o úvěru v rámci své podnikatelské činnosti a dlužnice ji neuzavírala jako podnikatelka. Při hodnocení smlouvy, která byla uzavřena mezi žalobcem a dlužnicí pod č. 9059 dne 31.10.2011 dospěl soud k závěru, že v tomto případě se jedná o platně uzavřenou smlouvu o spotřebitelském úvěru, podléhající režimu obchodního zákoníku a režimu zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a tato obsahuje podstatné náležitosti smlouvy dle ust. § 497 obchodního zákoníku, tj. závazek věřitele poskytnout na žádost druhé smluvní strany v její prospěch finanční prostředky a závazek dlužnice poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit z nich úroky, přičemž pro vznik smlouvy stačí dohoda účastníků smlouvy o těchto náležitostech. Mezi věřitelem a dlužnicí nebylo sporu o tom, že dlužnice smlouvu podepsala, obsah smlouvy, který byl v podstatných náležitostech z hlediska hypotézy ust. § 497 obchodního zákoníku sjednán individuálně, dlužnice akceptovala včetně splátkového kalendáře. Dlužnice přitom popěrný úkon neučinila a ani se u přezkumného jednání nevyjádřila, že by snad smlouvu nepodepsala ze své svobodné vůle. Pokud jde o sjednaný úrok v sazbě 38,52% soud jej v daném případě nepovažuje za rozporný s dobrými mravy, a to i s poukazem např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Odo 236/2005, ve kterém byla stanovena hranice dovolené výše úvěru z úvěru poskytovaného dlužníku s vysokou mírou rizika na dvoj až trojnásobek bankovních úrokových sazeb, přičemž soudu je z úřední činnosti známo, že nejdražší úvěry poskytují banky formou kreditních karet se sazbou od 20 % do 25 % ročně (jak plyne např. z internetových stránek jednotlivých bank, a dále www.finance.cz).

Podle ust. § 11 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, a to odstavce prvého, spotřebitel může od smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, odstoupit bez uvedení důvodů ve lhůtě 14 dnů ode dne uzavření této smlouvy. V případě, že tato smlouva neobsahuje informace, stanovené v § 6 odst. 1 zákona, lhůta pro odstoupení neskončí dříve, než 14 dnů poté, kdy věřitel spotřebiteli chybějící informace poskytne. Dle odstavce druhého téhož ustanovení, od smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, lze odstoupit podle odst. 1 písemně, a to v souladu s informací

ICM R uvedenou v této smlouvě o právu na odstoupení. Lhůta pro odstoupení je považována za zachovanou, je-li odstoupení odesláno věřiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, nejpozději v poslední den lhůty.

Podle ust. § 11 odst. 3 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, došlo-li k odstoupení podle odst. 1, je spotřebitel povinen věřiteli bez zbytečného odkladu, nejpozději do 30 dnů ode dne odeslání odstoupení, zaplatit jistinu. V tomto případě je spotřebitel povinen zaplatit věřiteli úrok ve výši, na kterou by věřiteli vznikl nárok, pokud by k odstoupení od smlouvy nedošlo, a to za období ode dne, kdy byl spotřebitelský úvěr čerpán, do dne, kdy je jistina splacena. V případě odstoupení spotřebitele od této smlouvy nemá věřitel právo požadovat po spotřebiteli žádné další plnění, s výjimkou náhrady nevratných poplatků zaplacených věřitelem orgánům veřejné správy nebo jiným osobám pověřeným výkonem veřejné správy.

Jak plyne ze zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, zásadní změnou oproti původní právní úpravě spotřebitelského úvěru (podle zákona č. 321/2001 Sb. účinného do 31.12.2010) bylo (v souladu s některými dalšími eurokonformními předpisy, které řeší problematiku ochrany spotřebitele) zakotvení práva spotřebitele na odstoupení od smlouvy do 14 kalendářních dnů od jejího uzavření. Tento krok nemusí být spotřebitelem nijak zdůvodňován a věřitel nesmí vůči němu v tomto případě uplatnit žádnou sankci s výjimkou odškodnění za případné nevratné poplatky zaplacené věřitelem orgánu veřejné správy. Takovými poplatky se rozumí například poplatky za ověření podpisů na smlouvách. V daném případě bylo prokázáno, dlužnice právo na odstoupení od úvěrové smlouvy uplatnila písemně ve lhůtě 14 dnů ode dne jejího uzavření, tedy formou a postupem stanoveným v zákoně č. 145/2010 Sb. Soud se proto zabýval dále jednotlivými nároky, které žalobce uplatnil v důsledku odstoupení dlužnice od smlouvy o úvěru.

S ohledem na postavení účastníků smlouvy o úvěru (jak bylo uvedeno výše) tato podléhá rovněž režimu § 51a a následujících občanského zákoníku. Ust. § 55 odst. 1 občanského zákoníku zakazuje odchýlit se ve spotřebitelských smlouvách od zákona, tedy i od zákona o spotřebitelském úvěru v neprospěch spotřebitele. Ze zákona o spotřebitelském úvěru, který dopadá i na daný případ, jeho § 11, pro spotřebitele vyplývá právo kdykoliv bez uvedení důvodu ve lhůtě 14 dnů ode dne uzavření od smlouvy o úvěru odstoupit. A následkem takového odstoupení je podle § 11 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru pouze povinnost zaplatit věřiteli nevrácenou jistinu, a dále zaplatit mu úrok ve výši, na kterou by věřiteli vznikl nárok, pokud by k odstoupení od smlouvy nedošlo, a to za období ode dne, kdy byl spotřebitelský úvěr čerpán, do dne, kdy je jistina splacena. K žádným dalším plněním dlužnice podle § 11 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru není povinna. Toto ustanovení má totiž kogentní povahu a obsahuje jednoznačně definovaný zákaz, a proto se od něj nelze dohodou stran odchýlit. Ujednání o sankcích v případě odstoupení dlužnice od smlouvy v čl. 8.4. a 8.5. ve spojení se čl. 6.2. považuje soud za neplatné pro rozpor s ust. § 55 odst. 1 občanského zákoníku (§ 39 občanského zákoníku).

Na základě výše prezentované argumentace, která se týká platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, a která se týká platného odstoupení od této smlouvy, s přihlédnutím k tomu, že v řízení bylo prokázáno, že dlužnice jistinu žalobci nevrátila, má žalobce pouze nárok na vrácení vyplacených peněžních prostředků a dále úroku, který se vypočítá na základě dohodnuté úrokové sazby 38,52%, což v daném případě činí za

ICM R dobu od 31.10.2011 do 31.01.2012 částku 27.481,-Kč. Na žádné jiné sankce či odškodnění, z důvodů výše rozebraných, žalobce jako věřitel nárok nemá.

Jen okrajově, ve vztahu k nároku na náhradu škody ve výši 6.000,-Kč, kterou žalobce požadoval dle článku 8.5 úvěrové smlouvy proto, že byl nucen v důsledku nevrácení dlužné částky ve lhůtě 30 dnů od odstoupení od úvěrové smlouvy ze strany dlužnice si najmout za účelem vymáhání dlužné částky advokáta a ten si vyúčtoval dne 31.01.2012 za provedené úkony 6.000,-Kč (konkrétně dle faktury č. 291200056 se jednalo vyjádření věřitele k insolvenčnímu návrhu a kontrolu trestního oznámení proti Aleně anonymizovano ), které žalobce (jak bylo prokázáno zprávou advokátní kanceláře) zaplatil dne 21.02.2012, soud uzavírá, že v daném případě nelze dovodit, že nesprávné počínání dlužnice spočívající v nevrácení vyplacených peněžních prostředků po odstoupení od smlouvy, mělo přímý vliv na to, že žalobce si nechal zpracovat vyjádření k insolvenčnímu návrhu či zkontrolovat trestní oznámení. U odpovědnosti za škodu pro porušení obligační povinnosti totiž dlužnice odpovídá jen za porušení těch zájmů (v rámci smlouvou převzatých povinností), jejichž ochrana byla účelem příslušné smlouvy. V posuzovaném případě sice tedy dlužnice porušila svou povinnost ze smlouvy o úvěru (vrátit vyplacenou jistinu), ovšem nelze již dovodit existenci příčinné souvislosti mezi tímto jednáním a snížením majetku žalobce zaplacením za právní služby, které přímo s porušením smlouvy nesouvisely.

Soud proto určil, že část žalobcovy pohledávky č. 1 ve výši 27.481,-Kč z titulu úroků je po právu a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. V souladu s tímto ustanovením však soud nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (zde procesně úspěšnější žalované), neboť insolvenční správkyně se náhrady nákladů řízení výslovně vzdala.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, písemně, dvojmo.

V Ostravě dne 19.02.2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Zuzana Melšová, v. r. Martina Navrátilová samosoudkyně

ICM R