33 ICm 1813/2014
Jednací číslo: 33 ICm 1813/2014-108 Sp.zn. ins. řízení: KSOS 33 INS 21801/2013

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Paučkovou ve věci žalobce: CASPER CONSULTING, a. s., IČO 63980401, Olivova 2096/4, 110 00 Praha, zastoupen Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem Koliště 55, 602 00 Brno, proti žalované: Alena Skřivánková, nar.: 26.08.1952, U Kasáren 1135/15, 790 01 Jeseník, zastoupená Mgr. Ing. Vlastimilem Mlčochem, advokátem se sídlem Janáčkovo nábřeží 84/9, 150 00 Praha 5, o popření pohledávky přihlášeným věřitelem,

takto :

I. Žaloba o popření pohledávky přihlášeným věřitelem, žalovanou a to pohledávky ve výši 75.000 Kč přihlášené do insolventního řízení dlužníka vedeného pod sp. zn. KSOS 33 INS 21801/2013 přihláškou č. 2 s e z a m í t á .

II. Žalobkyně j e p o v i n n a zaplatit žalované náklady řízení ve výši 12.950 Kč, ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám Mgr. Ing. Vlastimila Mlčocha, advokáta. isir.justi ce.cz

Odůvodnění:

Žalobce podal dne 13. 5. 2014 u příslušného soudu žalobu-popření pohledávky přihlášeným věřitelem. Žalobce skutkově uvedl, že jako věřitel se domnívá, že pohledávka žalované není po právu, neboť nikdy nevznikla. Dle názoru žalobce jako věřitele nebyly peněžní prostředky ve výši 75.000 Kč dlužníkovi nikdy poskytnuty a nikdy mu tedy nevznikl závazek je vrátit. Věřitelka-žalovaná Alena Skřivánková nedokládá poskytnutí peněžních prostředků a pouhá smlouva o půjčce není dokladem o faktickém poskytnutí půjčky. Navíc má žalobce jako věřitel za to, že smlouva o půjčce z 20. 11. 2012 byla mezi žalovanou jako věřitelkou a dlužníkem uzavřena tzv. na oko , což žalobce dovozuje zejména ze skutečnosti, že již v listopadu 2012 dlužník nebyl s to hradit pohledávku a jen stěží by na sebe mohl převzít tvrzený závazek, vrátit částku 75.000 Kč se splatností jednoho měsíce. Dále v písemném podání ze dne 17. června 2016 žalobce uvedl, že žalovaná nijak nereaguje zejména na námitku neposkytnutí finančních prostředků, když vysvětluje pouze motiv tvrzené půjčky, ale skutečnost zda finanční prostředky opravdu poskytla, nikoliv. Věřitel je povinen prokázat nejen uzavření smlouvy o půjčce, ale i poskytnutí finančních prostředků jako takových, tedy fyzické předávání peněžních prostředků, což však žalovaná nečiní. Žalovaná pouze tvrdí, že částku 50.000 Kč dlužníkovi poskytla na jistotu při podání návrhu na nařízení předběžného opatření, ale tuto skutečnost neprokazuje. Sama tvrdí, že již bylo vydáno rozhodnutí o vrácení této částky, přičemž ale netvrdí, zda tato částka vrácena byla či nikoliv a zda tedy v tomto rozsahu není již tvrzená půjčka uhrazená. Pokud žalovaná tuto částku jako jistotu složila u soudu sama pak se jednalo o platbu za jiného, tedy bezdůvodné obohacení a nikoliv půjčku. Pokud tuto částku složil přímo dlužník na účet soudu a bylo-li rozhodnuto o vrácení jistoty nesdělil dlužník pro účely vrácení jistoty účet žalované. Pokud jde o částku 25.000 Kč žalovaná ve své podstatě nic neuvádí, konstatuje pouze to, že měl dlužník tuto částku použít na právní služby. Zda ale i tuto částku žalovaná skutečně poskytla a případně zda má souvislosti s opravdu poskytnutými právními službami konkrétního advokáta dlužníka, to již žalovaná nedokládá. Žalobce jako přihlášený věřitel za situace, kdy žalovaná jako manželka dlužníka přihlásila svoji pohledávku, z podstaty věci, přihlášenou pohledávku zpochybňuje, byť ve smlouvě o půjčce je uvedeno, že částka byla předána v den podpisu smlouvy v hotovosti, což dlužník potvrdil. Je na žalované, aby prokázala, že skutečně finančními prostředky disponovala a tyto dlužníkovi reálně předala.

Žalovaná se k žalobě vyjádřila písemným podáním z 2. 6. 2016 a uvedla, že žalobce v průběhu přezkumného jednání argumentoval skutečností, že částka 50.000 Kč byla dlužníkovi ze strany Obvodního soudu pro Prahu 6, vrácena. K tomu dokládá žalovaná, že částka 50.000 Kč, která sloužila jako kauce před vyhlášením předběžného opatření byla z rozhodnutí soudního exekutora exekuována ve prospěch probíhající exekuce proti dlužníkovi. K argumentaci žalobce, že půjčka neproběhla, nelze přisvědčit, dlužník je již delší dobu fakticky nemajetný, protože jeho podnikání bylo neúspěšné a v podstatě jej připravilo o všechny prostředky. Částka 25.000 Kč na právní služby a 50.000 Kč na kauci před vydáním předběžného opatření byla žalovanou poskytnuta zejména proto, že si žalovaná uvědomovala rizika spojená s postupem soudního exekutora ohledně nemovitosti ve vlastnictví žalované v návaznosti na úpravu umožňující postižení majetku manželů výkonem rozhodnutí. Dle žalované její postup v žádném případě není veden nepoctivým úmyslem, ale pouze se snaží zachránit majetek, který 20 let vytvářela. Dále u jednání soudu po poučení

ICM R podle § 118 a) odst. 1,3 o. s. ř. k doplnění skutkových tvrzení, za jakých okolností došlo k uzavření smlouvy o půjčce a dále k označení důkazů k prokázání svého tvrzení, že žalovaná dlužníkovi reálně tedy skutečně částku 75.000 Kč předala, bylo tvrzeno, že částka 75.000 Kč byla použita na soudní řízení ohledně předběžného opatření, přičemž 50.000 Kč jako kauce a 25.000 Kč na právní služby advokáta dlužníka. Pokud jde o reálné poskytnutí finančních prostředků, pak právní zástupce žalované uvedl, že žalovaná podniká, má penzion, hotel. Finanční prostředky, které formou půjčky poskytla v té době manželovi, nevybírala z banky ani ze žádného bankovního účtu. V rámci svého podnikání při provozu penzionu má k dispozici v hotovosti vždy nejméně částku do 100.000 Kč, kdy má mnoho plateb. Tvrdí, že poskytnuté finanční prostředky formou půjčky předala dlužníkovi z hotovosti, kterou disponovala. Pokud jde o podnikání žalované penzion je veden na žalovanou jako fyzickou osobu, je zapsán v katastru nemovitostí na žalovanou, finanční prostředky, které poskytla nelze dělit jako prostředky na podnikání a soukromé peníze. S ohledem na částku, pro kterou je dlužník v insolvenci v souvislosti s podnikatelským záměrem společnosti FONO spol. s r.o. se v daném případě, pokud jde o částku 50.000 Kč a 25.000 Kč jedná o minimální finanční prostředky. Ke dni uzavření a realizované smlouvy o půjčce, tedy k 20. 11. 2012 manželství dlužníka a žalované trvalo, společné jmění manželů však bylo zúženo, a to rozhodnutím soudu i notářským zápisem již delší dobu před uzavřenou smlouvou o půjčce. Částka 75.000 Kč tedy byla výlučnými finančními prostředky žalované z její výdělečné činnosti a nejednalo se o částku, které by tehdy patřila do společného jmění manželů. Částku ve výši 50.000 Kč předal v advokátní kanceláři přímo dlužník, jednalo se o částku na soudní kauci v souvislosti s předběžným opatřením, částku 25.000 Kč na náklady svého právního zastoupení platil přímo dlužník.

Soud zjistil:

Seznamem přihlášených pohledávek, že žalovaná jako věřitel uplatnila vůči dlužníkovi pohledávku ve výši 75.000 Kč, právní důvod vzniku dlužná jistina dle smlouvy o půjčce z 20. 11. 2012 ve výši 75.000 Kč. Tuto částku dlužník i insolvenční správce uznali.

Dokladem vydaným Obvodním soudem pro Prahu 6 ze dne 6. 5. 2013 bylo sděleno, že s ohledem na exekutorský příkaz soudu doručený nelze žalobci tedy dlužníkovi vrátit složenou částku ve výši 50.000 Kč.

Exekučním příkazem č. j. 067 EX 3243/06-308 ze dne 22. 4. 2013 bylo rozhodnuto tak, že příkaz na nařízení exekuce přikázáním jiné pohledávky, než z účtů u peněžního ústavu byla nařízena exekuce přikázáním jiné pohledávky, kterou má povinný-dlužník vůči Obvodnímu soudu pro Prahu 6 na základě vrácení složené jistoty z účtů Obvodního soudu pro Prahu 6 ve výši 50.000 Kč za návrh na nařízení předběžného opatření povinného-dlužníka, o vrácení složené jistoty bylo rozhodnuto usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 15. 4. 2013, č. j. 53 C 53/12-45.

Přihláškou pohledávky, že žalovaná jako věřitel uplatnila pohledávku vůči dlužníkovi, přihláška pohledávky došla soudu 3. 3. 2014. Touto přihláškou pohledávky uplatnila žalovaná pohledávku č. 1 ve výši 75.000 Kč, důvod vzniku smlouva o půjčce ze dne 20. 11. 2012, splatnost pohledávky 21. 12. 2012. Součástí přílohy přihlášky pohledávky je

ICM R smlouva o půjčce uzavřená mezi Jaroslavem Skřivánkem jako dlužníkem a Alenou Skřivánkovou jako věřitelem dne 20. 11. 2012. Dlužník a věřitel uzavřeli 20. 11. 2012 dle § 657 a následujících občanského zákoníku smlouvu o půjčce. Věřitel a dlužník uzavřeli smlouvu o půjčce na částku 75.000 Kč, splatnost půjčky byla sjednána do jednoho měsíce od poskytnutí, tj. do 20. 12. 2012. Částka 25.000 Kč byla poskytnuta na zálohu na právní služby a částka 50.000 Kč na soudní poplatky spojené s podáním návrhu na předběžné opatření. Částka byla předána v den podpisu smlouvy v hotovosti, což dlužník stvrdil svým podpisem.

Seznamem přihlášených pohledávek, že přezkumné jednání se konalo 19. 5. 2014.

Předpokladem projednání žaloby je posouzení, zda žaloba byla podána včas. Podle § 200 odst. 1 insolvenčního zákona věřiteli je oprávněn písemně popřít pohledávku jiného věřitele. Dle odst. 2 ustanovení k popření pohledávky přihlášeným věřitelem se přihlíží jen obsahuje-li podání všechny náležitosti a je-li doručeno insolvenčnímu soudu nejpozději tři pracovní dny přede dnem konání přezkumného jednání o popřené pohledávce. Přezkumné jednání v předmětné věci proběhlo 19. 5. 2014. Žaloba byla doručena příslušnému soudu dne 13. 5. 2014, tedy včas.

Žalobce jako přihlášený věřitel popřel pohledávku žalované jako věřitele na předepsaném formuláři, kdy uvedl důvody popření pohledávky přihlášeným věřitelem.

Mezi účastníky bylo nesporné, že u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 33 INS 21 801/2013 probíhá insolvenční řízení dlužníka Jaroslava Skřívánka, (manžela žalované). Žalovaná v rámci tohoto insolvenčního řízení přihlásila pohledávku ve výši 75.000 Kč z titulu dlužné jistiny dle smlouvy o půjčce ze dne 20. 11. 2012. Žalobce jako přihlášený věřitel, který popřel pohledávku žalované uvedl, že se domnívá, že pohledávka není po právu, neboť nevznikla. Soud má za to, že v průběhu řízení žalovaná osvědčila a prokázala oprávněnost svého nároku, tedy vyvrátila domněnku žalobce o neexistenci její pohledávky vůči dlužníkovi, která byla přihlášena v rámci insolvenčního řízení.

Nejdříve se soud zabýval otázkou, zda finanční prostředky, o kterých žalovaná tvrdí, že byly půjčkou dlužníkovi byly ve výlučném vlastnictví žalované nebo v společném jmění manželů žalované a jejího manžela, tedy dlužníka. V průběhu jednání žalovaná uvedla, že společné jmění manželů bylo zúženo až na společné věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti, a to rozhodnutím soudu i notářským zápisem dříve před uzavřenou smlouvou o půjčce. Částka 75.000 Kč tedy byla výlučnými finančními prostředky žalované z její výdělečné činnosti a nejednalo se tedy o částku, která by patřila do společného jmění manželů. Právní zástupce žalobce nezpochybnil tvrzení žalované, že žalovaná s dlužníkem měli zúžené společné jmění manželů již delší dobu před tvrzenou smlouvou o půjčce z 20. 11. 2012.

Dále s ohledem na skutkovou argumentaci žalobce, který popřel pohledávku žalované soud posuzoval, zda došlo k naplnění smlouvy o půjčce ve smyslu § 657 občanského zákoníku v dříve platném znění do 31. 12. 2013. Dle tohoto ustanovení smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Předpokladem platnosti smlouvy

ICM R o půjčce je, že smlouva o půjčce má reálnou povahu. Vznik půjčky předpokládá nejen dohodu stran, ale i skutečné odevzdání předmětu půjčky dlužníkovi. Tato skutečnost byla zásadní argumentací žalobce, když tvrdil, že smlouva o půjčce byla tzv. na oko a k předání peněz fakticky nedošlo, když dlužník v té době byl již ve finanční platební neschopnosti platební a je tedy nereálné, aby si půjčil částku 75.000 Kč lhůtou splatnosti jednoho měsíce.

Soud na rozdíl od žalobce má za to, že v tomto řízení žalovaná prokázala, že finanční prostředky ve výši celkem 75.000 Kč byly dlužníkovi předány a došlo tedy k naplnění půjčky, jako reálného kontraktu. Právě skutečnost, která byla nepochybná, že dlužník byl v platební neschopnosti svědčí o tom, že je reálné a odůvodněné, že potřeboval finanční prostředky, které žalovaná dlužníkovi poskytla formou půjčky, a to v souvislosti se soudním řízením, které probíhalo u Obvodního soudu pro Prahu 6, tak jak bylo prokázáno potvrzením tohoto soudu, že částka 50.000 Kč byla použita na jistotu v rámci nařízení předběžného opatření a dále bylo tvrzeno a tato skutečnost nebyla nijak zpochybněna, že dalších 25.000 Kč bylo poskytnuto na právní služby v souvislosti se soudním sporem, který dlužník vede s žalobcem u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 53 C 53/2012. To, že dlužník právě v době své platební neschopnosti a nedostatku finančních prostředků disponoval částkou 50.000 Kč na náklady předběžného opatření poukazuje potvrzení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze 6. 5. 2013, kdy bylo v té době právnímu zástupci dlužníka sděleno, že s ohledem na exekutorský příkaz soudu doručený nelze žalobci (v té věci dlužníkovi) vrátit složenou jistotou ve výši 50.000 Kč. Tato skutečnost byla dále potvrzena i samotným exekučním příkazem č. j. 067 EX 2343/06-308 ze dne 22. 4. 2013, kdy byla nařízena exekuce přikázáním jiné pohledávky než z účtu a to vrácení složené jistoty z účtu u Obvodního soudu pro Prahu 6 ve výši 50.000 Kč za návrh na nařízení předběžného opatření. Soud je tedy toho názoru, že žalovaná těmito dokumenty dostatečně osvědčila, že dlužník disponoval finančními prostředky za situace, kdy byl v platební neschopnosti a v souvislosti se soudním řízení a v souvislosti s řízením o návrhu na nařízení předběžného opatření disponoval finančními prostředky, které mu byly poskytnuty tvrzenou a prokázanou půjčkou ze strany žalované. Žalovaná své tvrzení, že dlužníkovi poskytla půjčku dále prokázala smlouvou o půjčce z 20. 11. 2012, kde v čl. IV bylo stvrzeno, že částka byla předána v den podpisu smlouvy v hotovosti. Skutečnost, že dlužník se v rámci této smlouvy o půjčce zavázal částku vrátit do jednoho měsíce, tedy do 20. 12. 2012 je pak pro posouzení, zda došlo k reálnému uzavření smlouvy o půjčce, tedy k předání peněz 20. 11. 2012 irelevantní. Pokud jde o skutečnost, zda žalovaná disponovala finančními prostředky, které poskytla dlužníkovi jako půjčku, pak v rámci doplnění skutkových tvrzeních bylo tvrzeno, že žalovaná je podnikatelka, v rámci podnikání, kdy provozuje penzion, disponuje hotovostní částkou a z těchto hotovostních finančních prostředků bylo žalovanou plněno, tedy z těchto poskytla hotovostně finanční prostředky dlužníkovi. Je tedy třeba učinit závěr, že částka 75.000 Kč byla žalovanou dlužníkovi poskytnutá jako půjčka, byla skutečně realizována. Pokud jde o částku 50.000 Kč její půjčení bylo jednoznačně prokázáno, a to s odkazem na listinné důkazy, které žalovaná doložila do spisu. Rovněž má soud za to, že i částka 25.000 Kč na právní služby byla dlužníkovi poskytnuta a právní služby byly hrazeny, když v souvislosti se soudním řízení u Obvodního soudu pro Prahu 6 byl dlužník zastoupen právním zástupcem. Částka v celkové výši 75.000 Kč byla poskytnuta v hotovosti, fakticky předána dlužníkovi tak, jak tvrdila žalovaná, když v rámci své podnikatelské činnosti disponuje hotovostními finančními

ICM R prostředky, z kterých uvedené finanční plnění tedy částku 75.000 Kč půjčila žalovaná dlužníkovi, o čemž navíc byla sepsána i řádná a platná smlouva o půjčce z 20. 11. 2012.

Z důvodů výše uvedených soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla v řízení úspěšná, a proto jí přísluší právo na náhradu nákladů řízení. Soud přiznal žalované odměnu za právní zastoupení, když za 1 úkon právní služby jí náleží odměna 3.100 Kč dle § 9 odst. 4 písm. c) a § 7 bod 5 vyhlášky číslo 177/1996 Sb. Právní zástupce žalované učinil 3 úkony právní služby, a to převzetí a přípravu právního zastoupení, vyjádření žalované a účast u jednání soudu 27. 7. 2016. Dále ke každému úkonu právní služby náleží režijní paušál á 300 Kč dle § 13 odst. 3 citované vyhlášky. Odměna za právní zastoupení tak činí 9.300 Kč, režijní paušál 900 Kč, a k tomu z těchto částek náleží 21 % DPH ve výši 2.142 Kč, celkem tedy náklady právního zastoupení na odměně, režijním paušálu, včetně DPH činí 12.342 Kč. Právní zástupce žalované dále účtoval cestovné, včetně DPH ve výši 608 Kč dle doloženého dokladu Českých drah. Celkem náklady řízení ve výši 12.950 Kč je pak žalobce povinen zaplatit ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalované dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku j e odvolání p ř í p u s t n é ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

Olomouc dne 3. 8. 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Eva Paučková v. r. Ing. Petra Rýparová samosoudkyně

ICM R