33 ICm 1688/2012
33 ICm 1688/2012-46 (KSOS 33 INS (dříve 22 INS) 18442/2011)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Melšovou ve věci žalobce AUSTINARE s.r.o., se sídlem Praha 3, Roháčova 188/37, IČ: 28944682, proti žalované Mgr. Alicji Kellerberg Klimeš LL.M., se sídlem Havířov, Horní 2a/1433, insolvenční správkyni dlužníka CERTIFIKOVANÁ INVESTIČNÁ A STAVEBNÁ SPOLOČNOSŤ, s.r.o., se sídlem Žilina, Dlhá 90, Slovenská republika, zastoupené Mgr. Andrzejem Mruzkem, advokátem, se sídlem Havířov-Město, Horní 2a/1433, o určení popřené pohledávky,

takto:

I. Žaloba, aby bylo určeno, že pohledávka žalobce ve výši 265.820,48 Kč, která byla do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 33 INS (dříve 22 INS) 18442/2011 s dlužníkem CERTIFIKOVANÁ INVESTIČNÁ A STAVEBNÁ SPOLOČNOSŤ, s.r.o., se sídlem Žilina, Dlhá 90, Slovenská republika, IČ: 31615422, přihlášena přihláškou P11, je po právu co do právního důvodu, výše a pořadí uspokojení v celém přihlášeném rozsahu, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 6.562,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, na účet jejího zástupce.

Odůvodnění:

Incidenční žalobou doručenou soudu dne 13.06.2012 (evidovanou pod sp.zn. 33 ICm 1688/2012) domáhal se žalobce určení, že jeho pohledávka ve výši 265.820,48 Kč, která byla do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě s dlužníkem CERTIFIKOVANÁ INVESTIČNÁ A STAVEBNÁ SPOLOČNOSŤ, s.r.o. přihlášena přihláškou P11, je po právu co do právního důvodu, výše a pořadí uspokojení. Právním důvodem pohledávky, jejíhož určení se žalobce domáhá, má být dohoda mezi dlužníkem a žalobcem, ve které měl dlužník souhlasit s instalací koberců ve své nemovitosti a zavázat se k zaplacení ceny úprav (tj. cenu koberců a jejich instalaci). Nemovitost dlužníka, tj. budova č.p. 1587 v katastrálním území Místek zapsána na LV 10032, byla žalobci předána na základě smlouvy o nájmu nebytových prostor ze dne 04.08.2010. Žalobce tvrdil, že za instalaci koberců mu společnost MRK CONTRACT, s.r.o. vystavila fakturu č. 10050043 dne 09.09.2010 na částku 10.892,05 EUR. Tuto fakturu měl žalobce zaplatit a vyúčtovanou částku nyní požaduje celou po dlužníkovi v insolvenčním řízení na základě refakturace fakturou č. 01132 ze dne 07.07.2011. Podle žalobce byla nájemní smlouva ukončena oznámením žalované o odstoupení od nájemní smlouvy dne 10.04.2012. Žalobce má proto nárok na úhradu nákladů na investice do nemovitosti dlužníka v souladu s ust. § 667 odst. 1 občanského zákoníku (ve znění do 31.12.2013)-tudíž nárok na úhradu 265.820,48 Kč Kč. Pro případ jiného právního posouzení vztahu žalobce a dlužníka požadoval žalobce tuto částku z titulu bezdůvodného obohacení.

Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby. Potvrdila, že dlužník uzavřel dne 04.08.2010 nájemní smlouvu, jejímž předmětem byly nemovitosti ve vlastnictví dlužníka zapsané na LV 10032 v k.ú. Místek s tím, že dlužník nájemní smlouvu ukončil podstatně dříve, než tvrdí žalobce, a to odstoupením od smlouvy ze dne 24.05.2011, které žalobci doručil 31.05.2011. Z opatrnosti žalovaná od předmětné smlouvy ještě jednou odstoupila i ji vypověděla dopisem ze dne 10.04.2012. S tvrzením žalobce, že došlo k uzavření dohody o instalaci koberců a k dohodě o úhradě ceny koberců, nesouhlasila, přičemž argumentovala tím, že žalobce existenci takovéto dohody nijak neprokázal a neprokázal ani, že by za koberce společnosti MRK CONTRACT, s.r.o. cokoliv zaplatil. Vedle toho uvedla, že i v případě bezdůvodného obohacení by vznikl dlužníku prospěch na úkor žalobce pouze v rozsahu, v němž se dlužníkova budova provedenou investicí oproti předchozímu stavu zhodnotila a nikoliv v rozsahu toho, co žalobce zaplatil s tím, že poukázala na to, že žalobce neprokázal, že by došlo ke zvýšení hodnoty věci či zlepšení její kvality. Navíc poukázala na to, že v interiérech budovy dlužníka byla položena vysoce leštěná velkoformátová dlažba. Pokud byl na ní nalepen koberec bez souhlasu dlužníka, mohlo dojít k jejímu trvalému poškození. Za situace, kdy žalobce nemovitost dlužníka do současné doby užívá, je třeba mít za to, že případnou investici v budově dlužníka-nalepení koberců 2010-užíváním sám již spotřeboval.

Podle ust. § 7 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen IZ) nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

ICM R

Listinami ze spisu Krajského soudu v Ostravě sp.zn. KSOS 33 INS (dříve 22 INS) 18442/2011 bylo prokázáno, že:

-usnesením ze dne 17.02.2012 byl zjištěn úpadek dlužníka CERTIFIKOVANÁ INVESTIČNÁ A STAVEBNÁ SPOLOČNOSŤ, s.r.o. (jedná se o vedlejší úpadkové řízení), insolvenční správkyní byla ustanovena Mgr. Alicja Kellerberg Klimeš LL.M. a na majetek dlužníka byl prohlášen konkurz, -přihláškou pohledávky doručenou Krajskému soudu v Ostravě dne 16.03.2012 evidovanou pod č. P11 přihlásil žalobce nevykonatelnou pohledávku ve výši 265.820,48 Kč z titulu bezdůvodného obohacení spočívajícího v investici věřitele do nemovitostí dlužníka, které má věřitel pronajaté na základě smlouvy o nájmu nebytových prostor ze dne 04.08.2010. Pohledávku tvoří jistina, představující cenu za instalaci koberců v nemovitosti dlužníka, práce realizovala společnost MRK CONTRACT, s.r.o., přičemž jí vyúčtovanou částku ve výši 10.892,05 EUR věřitel uhradil ze svých prostředků, -u přezkumného jednání dne 14.05.2012, kterého se žalobce účastnil, insolvenční správkyně popřela pohledávku žalobce v celém rozsahu s tím, že k bezdůvodnému obohacení dlužníka nedošlo, a navíc věřitel rozsah bezdůvodného obohacení neprokázal (případná hodnota investice věřitele neodpovídá bezdůvodnému obohacení na straně dlužníka), dlužník pohledávku popřel z důvodů shodných s insolvenční správkyní, -insolvenční řízení nebylo dosud skončeno.

V daném případě soud uzavírá, že s ohledem na výsledek přezkumného jednání to byl žalobce, na kterém bylo, aby podal žalobu podle ust. § 198 odst. 1 IZ, což také učinil. Z aplikace tohoto právního závěru na skutkový stav, zjištěný z obsahu insolvenčního spisu, vyplývá, že žaloba byla podána včas ve lhůtě 30 dnů ode dne konání přezkumného jednání tak, jak stanoví § 198 odst. 1 IZ oprávněnou osobou a směřuje v souladu s citovaným ustanovením proti popírající insolvenční správkyni.

Následně se soud zabýval vlastním nárokem žalobce na uplatněnou pohledávku, přičemž zjistil:

Ze smlouvy nazvané jako Smlouva o nájmu nebytových prostor uzavřené mezi dlužníkem a žalobcem dne 04.08.2010 včetně splátkového kalendáře pro rok 2010 a 2011 vzal soud za prokázáno, že žalobce jako nájemce uzavřel s dlužníkem jako pronajímatelem dne 04.08.2010 nájemní smlouvu s odkazem na ust. § 663 občanského zákoníku, jejímž předmětem byly nemovitosti ve vlastnictví dlužníka zapsané u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Frýdek-Místek na LV 10032 v k.ú. Místek. V článku II. bod 2. je uvedeno, že pronajímané nebytové prostory hotelu jsou zařízené. Žalobce v nájemní smlouvě prohlásil, že se seznámil s předmětem nájmu, a dále prohlásil, že tyto prostory jsou vhodné pro sjednaný účel nájmu (článek III. bod 2.). Článek IV. bod 3. obsahoval dohodu o právu pronajímatele odstoupit od smlouvy, čímž se smlouva měla zrušit ke dni doručení tohoto odstoupení nájemci, mimo jiné v případě prodlení nájemce s úhradou splátky nájemného o více než 14 dní. Dle článku VI. bod 2. nájemní smlouvy byl žalobce povinen udržovat nebytové prostory v řádném stavu a podle článku VI. bod 3. nájemní smlouvy byl nájemce povinen na své náklady zabezpečit běžnou údržbu předmětu nájmu. Dle článku VI. bod 4. nájemní smlouvy byl nájemce povinen písemně oznámit dlužníkovi potřebu

ICM R oprav, které je nutné provést, jinak odpovídá za škodu, která nesplněním této povinnosti vznikla pronajímateli. Za užívání budovy dlužníka měl žalobce jako nájemce v souladu s článkem V. bod 1. smlouvy o nájmu nebytových prostor platit pronajímateli nájemné ve výši 420.000,-Kč měsíčně. Termíny úhrad jednotlivých splátek nájemného byly dohodnuty ve splátkovém kalendáři. Smluvní strany se dohodly, že tato smlouva se uzavírá na dobu neurčitou s účinností od 05.08.2010 ( článek IV. bod 1. smlouvy).

Z dodatku č. 1 ke smlouvě o nájmu nebytových prostor ze dne 17.08.2010 soud zjistil, že jím došlo pouze ke změně výše nájemného za období od srpna 2010 do června 2011, přičemž nájemné mělo být placeno takto: 15.10.2010 150.000,-Kč (nájemné za srpen-září), 14.12.2010 200.000,-Kč (nájemné za říjen-prosinec), 14.03.2011 400.000,-Kč (nájemné za leden-březen), 13.06.2011 450.000,-Kč (nájemné za duben-červen).

Z výpisu z Katastru nemovitostí Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Frýdek-Místek, okres Frýdek-Místek, obec Frýdek-Místek, Katastrální území Místek, list vlastnictví 10032, soud zjistil, že dlužník je výlučným vlastníkem budovy č.p. 1587 na parcele st.č. 1914/5 o výměře 957 m2 zastavěná plocha a nádvoří , parcely 1913/1 o výměře 1963 m2 ostatní plocha", parcely 1913/9 o výměře 152 m2 ostatní plocha , parcely 1914/2 o výměře 2130 m2 ostatní plocha , parcely 1914/5 o výměře 957 m2 zastavěná plocha a nádvoří a parcely 1914/9 o výměře 326 m2 ostatní plocha .

Z faktury č. 10050043 soud zjistil, že byla vystavená společností MRK CONTRACT, s.r.o. žalobci dne 09.09.2010 na částku 10.892,05 EUR se splatností 10.12.2010.

Z faktury č. 01132 soud zjistil, že byla vystavená žalobcem dlužníkovi dne 07.07.2011 na částku celkem 62.323,76 EUR se splatností 21.07.2011 (refakturace investice do nemovitosti).

Z fotografií interiéru nemovitosti dlužníka soud zjistil, že je na nich zobrazena (mimo jiné) v prostorách restaurace a vestibulu hotelu podlaha, na které je leštěná, velkoformátová dlažba.

Z listiny nazvané jako odstoupení od smlouvy o nájmu nebytových prostor ze dne 24.05.2011 na základě prodlení s úhradou splátky nájemného víc něž 14 dnů (viz článek IV. bod 3. nájemní smlouvy) včetně podacího lístku a dokladu o přijetí soud zjistil, že dlužník nájemní smlouvu ukončil, a to odstoupením ze dne 24.05.2011, které žalobci doručil 31.05.2011.

Z výzvy insolvenční správkyně ze dne 10.04.2012 adresované žalobci včetně dodejky soud zjistil, že žalovaná dopisem doručeným žalobci z opatrnosti od nájemní smlouvy ze dne 04.08.2010 ještě jednou odstoupila i ji vypověděla.

Pro danou věc je dle názoru soudu rozhodující s ohledem na skutková tvrzení v žalobě kdy a jakou formou (písemně či ústně) uzavřel žalobce s dlužníkem CERTIFIKOVANÁ INVESTIČNÁ A STAVEBNÁ SPOLOČNOSŤ, s.r.o. tvrzenou dohodu o změně (úpravě) na pronajaté věci a úhradě nákladů s tím spojených podle ust. § 667 odst. 1 občanského zákoníku ve znění do 31.12.2013, a dále kdo konkrétně za smluvní strany jednal. Žalobce byl v tomto směru vyzván jak k doplnění tvrzení, tak k doplnění důkazů v rámci přípravy jednání. Žalobce zcela na svou povinnost tvrzení a důkazní rezignoval, když svá skutková tvrzení nedoplnil a

ICM R důkazní prostředky způsobilé verifikovat pravdivost svých tvrzení vyplývajících z právního důvodu popsaného v žalobě, neoznačil. Soud byl připraven poučit stranu žalující v souladu s ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. u jednání dne 10.01.2014, a to jak o potřebě doplnit skutkové okolnosti ve vztahu k tvrzené dohodě smluvních stran, tak o potřebě doplnit důkazy ve vztahu k úhradě ceny za instalaci koberců v nemovitosti dlužníka, avšak vzhledem k její absenci u jednání takto učinit nemohl.

Řízení o incidenční žalobě o určení pravosti pohledávky je tzv. řízením sporným, jež je ovládáno zásadou projednací. Tato zásada je tradičně chápána tak, že tvrdit skutečnosti a navrhovat pro ně důkazy je zásadní věcí účastníků řízení. Úprava vychází z toho, že iniciativa při shromažďování důkazů leží zásadně na účastnících, a ukládá jim označit důkazy k prokázání tvrzení. Účastník má tedy povinnost tvrzení (srovnej § 79 odst. 1 a § 101 odst. 1 o.s.ř.) a povinnost důkazní (§ 120 o.s.ř.). Aby účastník mohl splnit svou zákonnou povinnost označit potřebné důkazy, musí především splnit svou povinnost tvrzení. Předpokladem důkazní povinnosti je tedy tvrzení skutečnosti účastníkem (§ 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř.). Teorie procesního práva v této souvislosti hovoří o břemeni tvrzení. Mezi povinností tvrzení a povinností důkazní je úzká vzájemná vazba. Jestliže účastník nesplní svou povinnost tvrdit skutečnosti rozhodné z hlediska hypotézy právní normy, pak zpravidla ani nemůže splnit důkazní povinnost. Jinými slovy nesplnění povinnosti tvrzení tedy neunesení břemene tvrzení má za následek, že skutečnost, kterou účastník vůbec netvrdil a která nevyšla jinak v řízení najevo (např. dotazováním ze strany soudu), zpravidla nebude předmětem dokazování (shodně srovnej právní teorii např. Bureš, J.-Drápal, L.-Krčmář, Z.-Mazanec, M.: Občanský soudní řád. Komentář. I. díl, 6. vydání, Praha, C.H. Beck 2003, str. 450-451).

Pokud žalobce z hlediska hypotézy ust. § 667 odst. 1 občanského zákoníku ve znění účinném do 31.12.2013 tvrzení k uplatněnému nároku nedoplnil, nelze dospět k jinému závěru, než o neunesení břemene tvrzení. Jelikož případným důkazním návrhům nepředcházelo odpovídající tvrzení žalobce, neměl soud důvod provádět dokazování svědeckou výpovědí Ing. Michala Horanského ani znaleckým posudkem na určení výše bezdůvodného obohacení a neměl ani důvod provádět výslech jednatelů dlužníka Ing. Milana Cibulky Ing. Bohuslava Belance, když ostatně posledně dva jmenované důkazy označila žalovaná, kterou povinnost tvrzení ani povinnost důkazní v tomto sporu netížila. Uvedené důkazy byly proto pro nadbytečnost zamítnuty.

Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím závěrům:

V dané věci byla mezi žalobcem jako nájemcem a dlužníkem jako pronajímatelem uzavřena platně nájemní smlouva ve smyslu ust. § 663 občasnkého zákoníku ve znění účinném do 31.12.2013, která v sobě skýtala v zásadě oprávnění jen k užívání věci v její podobě v době převzetí do nájmu. Tato nájemní smlouva byla ukončena odstoupením dlužníka ve smyslu článku IV. bod 3. dne 31.05.2011.

Podle ust. § 667 odst. 1 občanského zákoníku ve znění do 31.12.2013, změny na věci je nájemce oprávněn provádět jen se souhlasem pronajímatele. Úhradu nákladů s tím spojených může nájemce požadovat jen v případě, že se k tomu pronajímatel zavázal. Nestanoví-li smlouva jinak, je oprávněn požadovat úhradu nákladů až po ukončení nájmu po odečtení znehodnocení změn, k němuž v mezidobí došlo v důsledku užívání věci. Dal-li pronajímatel souhlas se změnou, ale nezavázal se k úhradě nákladů, může nájemce požadovat po skončení nájmu protihodnotu toho, o co se zvýšila hodnota věci. Dle odstavce druhého,

ICM R provede-li nájemce změny na věci bez souhlasu pronajímatele, je povinen po skončení nájmu uvést věc na své náklady do původního stavu. Hrozí-li v důsledku prováděných změn na věci pronajímateli značná škoda, je pronajímatel oprávněn odstoupit od smlouvy.

Podle znění ust. § 667 odst. 1 nájemce není oprávněn provádět změny na najaté věci. K jakýmkoliv změnám musí mít souhlas pronajímatele. Souhlas může dát podle prvé věty pronajímatel konkrétně pro určitou změnu, lze však dovodit, že v rámci práva dispozičního mohou případné změny být zakotveny přímo v nájemní smlouvě, eventuálně v obecně formulovaném dodatku. Náklady, spojené s takovými změnami, mohou sloužit ke zhodnocení věci, avšak také věc zhodnotit nemusí; záleží na konkrétní situaci. Na to pamatuje druhá věta odstavce prvního. V zásadě náklady na změny v najaté věci jdou na vrub nájemce, tj. toho, kdo je vynaložil, lhostejno, zda měl či neměl od pronájemce potřebný souhlas. Požadovat ihned jejich úhradu od pronajímatele může nájemce jen v případě, že se k tomu pronajímatel zavázal, ať v původní smlouvě, nebo později, např. při udělení souhlasu. Není-li nájemce oprávněn požadovat úhradu nákladů na změny ihned, je k tomu oprávněn po ukončení nájmu. Základem jsou náklady skutečně vynaložené. To však platí jen v případě, že souhlas ke změně byl dán (souhlas může být dán i konkludentně). Další podmínkou je, že se pronajímatel zavázal k úhradě nákladů. Jestliže se k úhradě nákladů nezavázal, může nájemce (za podmínky, že souhlas ke změně měl) uplatnit nárok nikoli na úhradu nákladů snížených o znehodnocení provedené změny, nýbrž jen na úhradu toho, oč provedenou změnou byla věc zhodnocena, rozumí se ke dni skončení nájmu (či přesněji ke dni, kdy nájemce věc odevzdal a přestal ji užívat). Kdežto odst. 1 upravuje otázku nákladů na změny v případě, že nájemce měl souhlas pronajímatele k provedení změn, v odstavci druhém jde o úpravu v případě, že nájemce neměl souhlas (je na nájemci, aby prokázal, že souhlas měl). V takovém případě podle první věty odstavce druhého je povinen nájemce po skončení nájmu uvést věc na své náklady do původního stavu. Ustanovení je striktní, neexistuje možnost vyhnout se povinnosti, ledaže by šlo o požadavek v konkrétním případě představující šikanu nebo hrubě odporující dobrým mravům. V rámci obnovy původního stavu, tj. stavu před provedenými změnami, si může nájemce odnést to, co při změně bylo zabudováno a při obnově odstraňováno; toto právo odnosu lze odůvodnit s odkazem na úpravu bezdůvodného obohacení. Nájemce si nemůže činit nároky ani v tom případě, že obnova převyšovala náklady na odstraňovanou změnu. Je to riziko plynoucí z neoprávněného provedení změn.

Jak bylo zjištěno z nájemní smlouvy a v rámci práva dispozičního v ní případné změny pronajaté věci nebyly zakotveny a nebyly formulovány ani v dodatku č. 1. Jelikož žalobce netvrdil konkrétní okolnosti souhlasu s provedenými změnami, a vedle toho ani neprokázal, že změny provedl oprávněně a za souhlasu dlužníka, když ostatně ani netvrdil a neprokázal, že by dlužníkovi oznámil potřebu úprav (oprav) v důsledku poškození podlah ve smyslu článku VI. bod 4. nájemní smlouvy, vyšel soud z toho, že tvrzení o dohodě o instalaci koberců a dohodě o úhradě ceny za koberce mezi žalobcem a dlužníkem zůstalo neprokázáno. Žalobce v nájemní smlouvě prohlásil, že se seznámil s pronajímanými prostorami, a dále prohlásil, že tyto prostory jsou vhodné pro sjednaný účel nájmu. Z toho lze dovodit, že předmět nájmu byl způsobilý k užívání i bez koberců. Nadto nutno zdůraznit, že žalobce nenavrhl žádné důkazy k prokázání tvrzení, že za instalací koberců a koberce společnosti MRK CONTRACT, s.r.o. zaplatil.

Vzhledem k výše rozvedené argumentaci je tedy zřejmé, že nárok žalobce podle ustanovení § 667 odst. 1 občanského zákoníku ve znění do 31.12.2013 je nedůvodný, a jelikož žalobce v řízení neprokázal, že za instalaci koberců a koberce v nemovitosti dlužníka

ICM R cokoliv uhradil, je zřejmé, že jeho nárok nemůže mít opodstatnění ani z titulu případného bezdůvodného obohacení. Soud proto uzavírá, že žalovanou popřená pohledávka přihlášena přihláškou P11 nebyla do insolvenčního řízení vedeného s dlužníkem CERTIFIKOVANÁ INVESTIČNÁ A STAVEBNÁ SPOLOČNOSŤ, s.r.o. přihlášena po právu, a proto byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta.

Pokud jde o náklady řízení, žalovaná má podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, neboť byla úspěšná v celém rozsahu. Její náklady řízení pak tvoří (dle písemného vyúčtování ze dne 14.01.2014) náklady právního zastoupení při mimosmluvní odměně ve výši 2.100,-Kč za 2 úkony právní služby (příprava a převzetí věci a účast u jednoho jednání), 2x režijní paušál po 300,-Kč vše dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., jízdné žalované k jednání dne 09.04.2013 ve výši 210,46 Kč a jízdné zástupce žalované k jednání dne 10.01.2014 ve výši 213,18 Kč osobním motorovým vozidlem (při vyhláškové ceně benzinu Natural 95, průměrné spotřebě tohoto paliva 7,5 l na 100 km dle technického průkazu, na trase Havířov-Ostrava a zpět), náhrada za ztrátu času za cestu ze sídla advokátní kanceláře do sídla soudu a zpět dne 10.01.2014-2 půlhodiny po 100,-Kč s navýšením o 21 % DPH 1.138,96 Kč, jelikož zástupce žalované prokázal, že je jejím plátcem, celkově tedy 6.562,60 Kč. Tuto částku zaplatí žalobce žalované na účet jejího zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, písemně, dvojmo.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Ostravě dne 10.01.2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Zuzana Melšová, v.r. Martina Navrátilová samosoudkyně

ICM R